Nekladu si ambice soudit, zda očkování proti sars-cov2 má být v kontextu společenského zájmu povinné či ne.
„Čau, viděl jsi včera fotbal?“ Tímto způsobem po dlouhá léta obvykle začínala běžná společenská konverzace napříč sociálními vrstvami, alespoň tedy v mužské části populace. Časy se ovšem mění a v roce 2021 je jednoznačným favoritem na pozici nejfrekventovanější zahřívací otázky všetečný dotaz: „Už jsi naočkovaný?“ Vždycky mi naskočí asociace s inzeráty nabízejícími pejsky, v nichž nesmí chybět informace o tom, zda se jedná o mazlíčka s PP, tedy průkazem původu a zda je očkovaný, odblešený a odčervený. Musí se ovšem nechat, že v těchto zmíněných nabídkách se případný zájemce většinou skutečně dozví alespoň nějaké konkrétní informace, které ho zajímají. O masivní kampani na očkování proti koronaviru, na kterou stát vydává desítky milionů z peněz nás všech, se to ale bohužel říct nedá.
V jednotlivých spotech se třeba při konkrétním a legitimním dotazu, proč si lidé nemohou zvolit očkování od konkrétního výrobce, dozvíme že „každá vakcína, která se aplikuje, je dobrá vakcína“. Snad ještě více mě v negativním slova smyslu zaujala odpověď na dotaz, jestli se může po očkování člověk nakazit, kterou jsem zaslechl v rádiu. Vakcína prý neobsahuje živý ani mrtvý (tzv. inaktivovaný) vir, pouze jeho malou část neboli fragment. Logika tohoto výroku dává vzpomenout na nesmrtelnou fotbalovou hlášku o tom, že žádný účet nebyl placen a ta částka také nesouhlasí. Přestože odborná i celospolečenská diskuse týkající se covidu je žhavou a bohatou již téměř rok a půl, mnoho logických otázek například právě směrem k očkování a opatřením s nimi spojených nadále zůstává v mlžném oparu.
Řada lidí se správně ptá, proč je považovaný za bezinfekčního člověk po očkování, jenž si třeba ani protilátky nemusel v dostatečném množství vytvořit a proč je za nebezpečného naopak pokládán ten, kdo má laboratorně potvrzenou vysokou hladinu těchto protilátek bez toho, aniž by byl oficiálně zanesen do statistik jako pozitivně testovaný. Záhadou také zůstává, proč jiný režim očkování neplatí pro osoby, kteří se s tímto virem prokazatelně setkali a imunizace již u nich proběhla přirozenou cestou. Smysl by dávalo, aby tito lidé byli považováni za plně očkované po první dávce. A podobných otázek, o nichž se mezi přemýšlivými jedinci horlivě diskutuje, je nepřeberné množství. Namísto toho jsou média plná informací o rozjezdu očkovací tomboly, v níž lze vyhrát trendové tenisky či ikonický mobil. Rozpaky až údiv vzbuzuje i čerstvě prezentovaný záměr rozesílat hromadné děkovné a přesvědčovací dopisy v jednom všem pojištěncům.
Nic z výše popsaného ovšem neznamená, že očkování proti koronaviru je apriori špatné, že by autor tohoto zamyšlení byl jeho odmítačem, popíračem covidu jako takového či přívržencem teorií v hlavní roli s Billem Gatesem, jak je ostatně nálepkován každý, kdo si dovolí používat kritické myšlení nad smysluplností jednotlivých kroků a jejich přínosu ve světle dopadů a důsledků na životy každého z nás, přičemž je třeba znovu zopakovat, že nejrazantněji restrikce celou dobu doléhají na ty, pro něž covid znamená povětšinou možná tak mírné nachlazení, tedy děti a mladé lidi. Celému tématu by rozhodně také prospělo, abychom konečně začali věci nazývat pravými jmény.
Přiznejme si na rovinu, že očkování fakticky dobrovolné není. Dobrovolnost totiž, nejen v právním slova smyslu, znamená nepodmíněnost, tedy že dotyčný není žádným způsobem omezovaný, znevýhodněný či mu nejsou kladeny žádné komplikující diskriminační překážky. Deklarovaný cíl Evropské unie, že z neočkovaných osob se nesmí stát občané druhé kategorie tak evidentně vzal velmi záhy za své. Nekladu si ambice soudit, zda očkování proti sars-cov2 má být v kontextu společenského zájmu povinné či ne. Nechť si to rozhodnou ti, kteří jsou za to odpovědní a nechť si nesou následky v případě nastalých soudních sporů. Hra na dobrovolnost nicméně ničemu neprospívá, ba naopak ještě více prohlubuje příkop mezi (zbytečně) znesvářenými stranami, tedy těmi, kdo vidí větší přínos očkování oproti jeho rizikům a těmi, jimž daný poměr vychází opačně.
V každém případě, o oprávněnosti pozitivní či negativní motivace může být řeč až ve chvíli, kdy budou mít všichni občané možnost být naočkováni. Taková situace ovšem v tuto chvíli zdaleka není. Nedávno se teprve spustila registrace nižších věkových skupin. Od prvotní registrace po čtrnáct dní následujících po druhé dávce, od kdy je člověk ´úředně´ považován za covid-bezpečného však reálně uplyne mnoho týdnů a již dnes prosakují informace o tom, že by si neočkovaní měli v dohledné době platit testy ze svého. A jako bonus jsou mladší lidé, kteří trpělivě čekali, než se naočkují starší a rizikoví, což je zcela v pořádku, vystavováni neustálému osočování, jak se virus aktuálně šíří především mezi nimi a jak jsou nebezpeční pro své okolí, protože si dovolují žít normálním životem, ke kterému zkrátka patří občas se sejít se svými vrstevníky. Přitom to přece bylo oním cílem, vytvořit určitou prioritizaci, tedy v první řadě skrze očkování ochránit rizikové s tím, že pokud budou narůstat počty případů u těch, jež nemocnice těžkými průběhy skutečně nezahlcují, tak se neděje nic zasluhující si paniku. Názorným příkladem budiž Velká Británie.
Nedělejme si také iluze o tom, že firmy v obrovských kvantech produkující vakcíny, zatím v experimentálním režimu, tak činí ze vznešených filantropických pohnutek. Není nic špatného na tom otevřeně si říct, že se jedná o komerční subjekty, které z nastalé situace značně profitují a že marže v tomto farmaceutickém oboru patří k nadprůměrným. Na druhou stranu to není důvod, proč na tyto společnosti pohlížet skrz prsty a hned je obviňovat z konspiračních úmyslů.
Buďme rádi, že (snad) konečně bude dostatečné množství vakcín pro všechny, kteří o ni projevili či ještě projeví zájem. Je zcela pochopitelné, že stát má zájem na tom, aby se nechalo naočkovat co nejvíce lidí. Ve svobodné společnosti by však mělo být samozřejmostí respektovat rozhodnutí těch, kteří zájem nemají. Otázkou pak nadále zůstává, zda není očkovací kampaň v dané podobě spíše kontraproduktivní. A zda vůbec by měla věcná kampaň třeba i s jinými osobnostmi v tak citlivé, kontroverzní a rozdělující záležitosti, jakým problematika vakcinace proti respiračnímu viru (zvláště u dětí, kde jde reálně mnohem více o ochranu jejich okolí než jich samých) bezesporu je, potenciál nerozhodnuté či odmítající přesvědčit. Jak se říká, nejlepší reklama je taková, která vůbec jako reklama nevypadá. Jinými slovy, když se příliš tlačí na pilu…
Skok