Učíme se laskavosti

O tom, co projekt obnášel, i o mezinárodní školce jsem si povídala s učitelkami vítězné třídy Annou Matouškovou a Danielou Kuruc.

Vlevo Daniela Kuruc, vpravo Anna Matoušková

První, co mě na třídě českého programu, kde pracují Bc. Daniela Kuruc a akademická malířka Anna Matoušková, zaujalo, byl příval energie obou pedagožek. Sešly jsme se virtuálně ve všední den odpoledne, když z jejich třídy odešly děti, já sama jsem byla z několika předchozích schůzek, které jsem měla dopoledne, už poněkud umluvená a říkala jsem si, jestli na tom i Anna s Danielou nebudou podobně. Přece jen budou mít za sebou celý den s dětmi… Celý rozhovor ale provázel nakažlivý smích a to, že jsme si povídaly přes Skype, za chvíli nehrálo žádnou roli.

„Naše škola je bilingvní a tento projekt vznikl zhruba před 15 lety,“ představila školku Anna Matoušková. „Je zde 10 tříd mateřské školy a s Danielou učíme ve dvou třídách českého programu, který je určen pro děti, jejichž rodiče si přejí mít jako vyučovací jazyk češtinu. Škola má zajištěnu výuku rodilými mluvčími, jichž je v pedagogickém sboru polovina. I v naší třídě je poměrně dost cizinců, většinou ruskojazyčných. Děti u nás mohou plynule pokračovat na první stupeň a vzdělávání u nás končí maturitou na čtyřletém gymnáziu.“ Daniela Kuruc dodala, že některé rodiny tuto návaznost mají rády, dokonce ji vyhledávají.

Nejlepší výzdoba

Když přišla řeč na projekt týkající se laskavosti, o němž lze najít vše na www.laskavec.cz, Anna Matoušková mi vysvětlila, že se do něj zapojili již druhým rokem. „Akce nás zaujala, souzněla s tím, jak v mateřské škole pracujeme. Jedná se o happening, který má dětem vštěpovat a ukazovat pohled na svět v intencích hodnotového vzdělávání. Předloni jsme s dětmi v rámci projektu zorganizovali lampionový průvod a v tomto školním roce Nadace Karla Janečka vypsala výzvu, jež vychází z vědomí toho, že nyní nemohou žádné akce probíhat kontaktně, a měla by mít vizuální podobu, již je možné předvést ostatním. Vypsali soutěž o nejlepší fotodokumentaci nejlepší výzdoby,“ smály se obě učitelky. Mluvily se mnou totiž ze své třídy, kterou zdobí velkoformátové obrázky a velká loď, kde sedí Anna u kormidla a Daniela na háčku. Obě učitelky mají výtvarné cítění pod kůží a není tedy divu, že porotu práce jejich třídy zaujala.

Anna Matoušková popsala, že ještě před epidemií se s Danielou Kuruc rozhodly, že třídu vyzdobí velkými postavami kluků a holek. „Postavy procházejí různými ročními obdobími. Když přišel koronavirus a děti nemohly chodit k nám do školky, zdravily nás zvenku, z chodníku. Výzdoba je veselá, děti viděly, jak postavám různě přibývaly nebo mizely roušky, podle ročního období se na oknech objevovaly kytičky. Na začátku tohoto školního roku jsme se rozhodly, že výzdobu opět, „rozjedeme“. Na oknech se změnily motivy v podzimní, balonky, míče a podobně, a když přišla výzva, řekly jsme si s kolegyní, že to, co už máme, prostě dotáhneme do podoby laskavosti.“ Daniela Kuruc dodala, že papírové děti zdobící školku dostaly do ruky laskavcová srdíčka. „Srdíčka jsme tvořili v barevných kombinacích, které #jsemlaskavec má ve svém logu. Děti stříhaly, tvořily puntíky a plakáty Jsem laskavec, které jsou ohromné, ve formátu A1, a kdybyste k nám někdy jela, viděla byste je až ze silnice. Naše výzdoba je prostě velkolepá a vůbec jsme se nedivili, když nám zavolali, že jsme se v soutěži umístili,“ usmívá se Daniela.

Nekontaktní happening

„Touhle výzdobou jsme dali najevo, že se chceme zapojit do happeningu #jsemlaskavec,“ doplnila Anna Matoušková. „Chtěli jsme připravit radostné chvíle našemu partnerovi, což je Domov pro seniory Clementas v Mlékovicích, který je propojen i s dětmi z dalších stupňů naší školy v rámci projektu Ježíškova vnoučata. Bylo jasné, že tentokrát žádný kontakt se seniory neproběhne. Domluvili jsme tedy, že pro seniory vytvoříme dárečky, které ale nechceme poslat jen tak v krabici. Chtěli jsme k tomu využít naši audiovizuální techniku, abychom se s dědečky a babičkami mohli propojit během setkání, které proběhne on-line. Senioři tak mohli vidět, které děti a jak tvoří, a mohli společně komunikovat. Jako by u nás ve třídě bylo veliké okno, kterým babičky a dědečkové vidí k nám a kterým děti vidí příjemce svých dárků. Když někdo dokončil svůj výrobek, donesl ho ukázat a babičky se ptaly, co to je. Nebyli tam pochopitelně jen senioři, ale také personál a ředitelka domova.“

Jednou z cen, jež školka v rámci výhry získala, byla práce profesionálního štábu, který celý happening natočí. „Probíhalo zde tedy on-line setkání dětí a seniorů a spolu s ním natáčení,“ vysvětlovala Anna Matoušková. „Bylo neuvěřitelné, jak k tomu děti přistoupily,“ doplnila Daniela Kuruc. „Chovaly se naprosto přirozeně. Byla zde obrovská obrazovka,“ ukazuje do prostoru za sebou,“ děti viděly seniory v reálné velikosti, chodily za nimi k obrazovce a ukázaly jim například hvězdičku, kterou vyválely z keramické hlíny. Musely jsme jim s kolegyní trochu napovídat, aby řekly, jak se jmenují a co pro seniory udělaly, ale děti viděly, komu svůj dárek předávají, a měly z toho radost.“

Předávání laskavosti

Jak můžeme dětem zprostředkovat hodnotu, jakou je laskavost? A jak to dělají Anna s Danielou? „Projekt nám nabídl skvělou příležitost, jak jim něco takového ukázat. ‚Tohle je laskavé chování, jak být hodný, milý. Jak někomu udělat radost.‘ Navíc děti viděly, že mohou udělat radost někomu, kdo je nyní v těžké situaci. Hodně jsme si o tom s dětmi povídali,“ vzpomínala Daniela Kuruc.

„Určitě bychom se nezúčastňovali nějakého projektu pouze formálně,“ doplnila Anna Matoušková. „Pracujeme s tématem laskavosti každý den. Naše třída se jmenuje Dráčkové, ale jsme hodní draci. Jsme rytíři a princezny, nebojíme se zažít nějaké dobrodružství. Hodně dětem dovolíme a děláme s nimi náročné věci. Věnujeme se výtvarným činnostem, ale také činnostem pohybovým. Pokud to dovolí situace, jezdíme na výlety i na sedmidenní školku v přírodě. Aby tohle všechno bylo možné, musejí mít děti nějaké povědomí o světě a o tom, jak se chovat k sobě navzájem a jak vnímat druhé. Každý den si s dětmi povídáme, třeba o tom, že jsme z něčeho měli velkou radost, ale že se stalo něco, co nás trápí. ‚Zkuste přijít na to, co to je.‘ Některé to dokážou přímo formulovat, jiné si zatím sotva uvědomují, o co šlo. Některé se dokážou opravdu vcítit do druhých lidí, pojmenovat například, co to znamená, když je někdo chudý. Jsme s Danielou moc rády, že nám tyto děti pomáhají vést ty, které se po světě ještě tolik nerozhlédly, ještě nezažily nic náročného. Máme zde děti, které mají za sebou složité situace, ať rozvod rodičů, nebo u dětí-cizinců pozorujeme nejistotu z toho, jestli ostatním rozumějí a jestli jim rozumějí ostatní. Snažíme se u všech posilovat vcítění se do situace druhého člověka.“ Daniela dodala, že kladou velký důraz na prosociální chování.

Projekt #jsemlaskavec nekončí, ale laskavosti se můžeme učit i sami. Nejen s dětmi, ale všude, kde jsme, s kolegy, přáteli, lidmi kolem nás… Zkusme to, děti z Dráčků v jesenické školce to už zvládly.

Foto archiv Sunny Canadian International School