Co mám dělat, když moje dítě se mnou nechce komunikovat?

To je jedním z důvodů, proč vaše děti v pubertě už nechtějí sdílet všechno s vámi, jako tomu bylo až dosud.

Druhým důvodem je skutečnost, že vaše dorůstající děti žijí v kultuře, která se liší od kultury dospělých. Generace dětí v pubertě vyznává jiné hodnoty, vyznačuje se jiným vkusem, jiným smyslem pro humor než generace jejich rodičů. Dospívající mládež chápe věci jinak než vy a vy zase naopak nedokážete vidět věci tak jako oni. Z tohoto důvodu je obtížné najít společný námět k rozhovoru. Třetí důvod, proč mohou nastat obtíže v komunikaci, se týká interakční dynamiky.

Interakční dynamika

Rodič: Počkej! Jsi až moc často zavřený ve svém pokoji. Co kdybys takhle pro změnu zůstal chvíli tady s námi?

Dítě: Dej mi pokoj!

Rodič: Co je s tebou? Ty už s námi vůbec nemluvíš? Ditě: Na tom není nic zlého. Prostě nemám co říct.

Rodič: Zato máš plno řeči, když se bavíš s kamarády po telefonu.

Ditě: Ale jo! To je skvělý! Co chceš, abych ti řek '? Rodič: Třeba jaké to bylo dnes ve škole?

Ditě: Jsem úplně vyždímanej. Jsi spokojená? Budu u sebe v pokoji.

Knížku si můžete rovnou objednat v knihkupectví www.studovna.cz tady.

V uvedeném příkladu si rodič tolik přál mluvit s dítětem, že začal komunikaci vymáhat.Viděli jsme, že to nepomohlo. Jednou jsem hovořil s rodičem, kterému působil jeho syn velké starosti. Šlo o to, že se syn zamykal ve své ložnici, kdykoliv byl doma. Nechodil k jídlu, ani se nescházel s rodinou při jiných příležitostech, a tak rodiče vůbec nevěděli, co s ním je. Velmi je to trápilo.

Otec došel k závěru, že kdyby chlapec chodil k večeři s rodinou, nemuseli by se tak trápit. Vyhrožování tresty nepomáhalo, a tak otec začal každý večer 10 až 20 minut syna skrze zamčené dveře přemlouvat, aby přišel k večeři. To také nepomohlo.

Navrhl jsem, aby otec pouze zaklepal na chlapcovy dveře, když byl čas k večeři, a řekl: " Večeře bude za pět minut." Pak měl odejít. První dva večery se nedělo nic. Třetího večera však užaslý otec viděl, že syn k večeři přišel. Jakmile přestal otec pokračovat v negativních interakcích kvůli večeři a ustoupil ze svého požadavku, aby se chlapec podrobil jeho přání, negativní interakce skončila a chlapec o své vlastní vůli vyšel z pokoje.

Ačkoliv se dospívající děti snaží osamostatnit, potřebují někoho, s kým by mohly hovořit. Proto je pro ně důležité hovořit s kamarády. Někdy se také může stát, že přilnou k rodiči někoho jiného. Dospívání je velmi těžké období. Dospívající děti si ve skutečnosti velmi přejí hovořit s někým, komu důvěřují. Přály by si, aby vám mohly důvěřovat a hovořit s vámi o všem, co mají na srdci, potřebují někoho, kdo by mluvil s nimi, a ne na ně.

Dítě získá dojem, že když mu řeknete, aby vám něco sdělilo, myslíte tím ve skutečnosti, že chcete slyšet pouze to, co chcete slyšet, a ne to, co dítě doopravdy chce sdělit. Pokud máte mít úspěch, musíte být připraveni, že uslyšíte věci, které se těžko poslouchají. A musíte být schopni mluvit s dítětem, aniž by mělo z rozhovoru pocit, že se provinilo, že je hloupé nebo nezralé! To znamená, že musíte zkoumat, jak se cítí, co si myslí a co má v daném případě v plánu udělat.

Strategická interakce.

Rodič: Ahoj, jak se máš?

Dítě: Dobře

Rodič: To jsem ráda. A co škola? .

Dítě: V pořádku

Rodič: To je ohromné! Vím, žes měl v minulém pololetí trošku potíže s matematikou. Dělá ti to pořád starosti? .

Dítě: Ten učitel mi pije krev! .

Rodič: Vážně? Co je s ním

Dítě: Já nevím. Jde po mně.

Rodič: Hm. To může pěkně znepříjemnit život! .

Dítě: To mi povídej ! Dělá kravál kvůli maličkostem, jako třeba když přineseme domácí úkol trochu se zpožděním. To je toho! Ostatním učitelům to nevadí

Rodič: No tohle! Co budeš dělat? .

Dítě: Já nevím. Mohl bych zůstat ve třídě po škole a říci mu o nějaké doučování. Na něj takové věci dělají velký dojem.

Rodič: Možná, že to pomůže. Připadá mi, že je to moc dobrý nápad. Byla bych ráda, kdybys mi potom řekl, jak jsi dopadl. Domluveno? A rozhodně mi řekni, kdybych ti nějak mohla pomoci.

Dítě: Určitě. Díky.

 

Tomuto rodiči se pravděpodobně nelíbilo všechno, co od chlapce uslyšel, ale dověděl se, co se s chlapcem děje, a zařídil to tak, že ho požádal, aby mu později pověděl víc, a doplnil tak svoje informace. Ještě důležitější však je, že rodič zaujal pozici upřímného zájmu a zřekl se zasahování do chlapcových záležitostí. Matka ukázala, že jí může důvěřovat a že dovede naslouchat. Tento chlapec pravděpodobně získá přesvědčení, že může bez jakéhokoliv nebezpečí hovořit v budoucnu s matkou o svých záležitostech.

 

Co je třeba mít na paměti, když vaše dítě s vámi nechce komunikovat

Úkolem dospívání je získat pocit vlastní totožnosti, nezávislosti a samostatnosti

• Dospívající patří k jiné generaci a ta má i odlišnou kulturu.

• Vynucovat si komunikaci neznamená komunikaci podporovat

• Dospívající chtějí a potřebují s někým hovořit o svých myšlenkách a zkušenostech. Proto jsou pro ně tak důležití jejich vrstevníci.Ti jsou totiž často jediní, kdo jim naslouchají a berou je vážně.

• Rodiče mají sklon zpanikařit, když se jim dítě s něčím svěří, a začnou přednášet, místo aby naslouchali

• Dítě chce, abyste ho vyslechli a respektovali a teprve pak mu nabízeli svoje nápady.

• Skutečná moc vzniká, když nejprve nasloucháme, a ne když nejdřív dáváme kázání.

 

Ukázka z knihy Jamie Raser: Jak vychovávat děti, se kterými se dá žít. (Portál 2000)