České školy v zajetí ´korona-šílenství´? Snad tomu tak nebude!

"Omluvenkou je jenom úmrtní list nebo těžká nemoc!" Toť dnes už legendární výrok jednoho mládežnického hokejového trenéra hřímajícího směrem ke svým svěřencům kvůli chabé tréninkové morálce. Nastane v právě startujícím školním roce 20/21 v českých vzdělávacích ústavech situace podobně extrémní, byť opačného znaménka? Tedy, bude stačit zasmrkání, zakašlání či teplota 37,1 k tomu, aby byl školák považován za formálního vzdělávání nezpůsobilého a pro okolí nebezpečného? V čem se změní české školy v době, bez jakéhokoliv zlehčování, všeobecně tak trochu posedlé virem-covidem? Nehrozí v nich lidově řečeno "blázinec" s nástupem podzimu a chladnějšího sychravého počasí, kdy nějaké to respirační onemocnění každoročně chytí skoro každý?

Manuál vs. Praxe

Ředitelé již zhruba dva týdny před rozběhem nového školního roku obdrželi očekávaný manuál k zajištění chodu škol za zvýšených hygienických nároků a standardů. Dle prvních reakcí byl přijímán ředitelkami a řediteli českých škol poměrně pozitivně. Je třeba si však přiznat, že jakýkoliv manuál, ač třeba sebepropracovanější a sebedetailnější, bude vždy představou na papíře, více či méně odtrženou od reality a zahrnujícím do úvahy jen některé souvislosti a praktické poznatky.

Hygienici zaslouží velké uznání, jejich moc však nesmí být neomezená

Věřím tomu, i přes některé medializované kauzy, že většina hygieniků opravdu dává do své práce maximum možného a je třeba jim vyjádřit uznání a upřímný obdiv. Nikdo ovšem po hygienicích a epidemiolozích nemůže chtít, aby dopodrobna rozuměli všem oblastem lidského života, do nichž se však daná opatření promítají, a to často velmi významně, až zcela existenčně. Proto je potřeba mnohem více korigovat a konzultovat epidemiologická opatření s lidmi z každodenní praxe. Údajně k této koordinaci a konfrontaci dochází, nicméně výsledná podoba (posléze typicky změněná) mnohých opatření z nejrůznějších sfér svědčí spíše o opaku, anebo o tom, že některá ze stran tahá za podstatně kratší konec. Pár příkladů za všechny - štíty u kadeřníků, roušky pro všechny a všude, sportovní manuály, aj.

Do jaké míry pak byli do tvorby manuálu školního zapojeni lidé, kteří nejlépe vědí, jak vypadá ´škola-verze 2020´, jak se chovají dnešní žáci a podobně, těžko odhadovat. Určitě ale není od věci podívat se na některé ze stěžejních bodů obsažených v manuálu a porovnat je s běžnou praxí:

Místo plácnutí asijský úklon? Asi ne!

Jedním z logických pilířů boje proti šíření nákazy je udržování sociální distance. Střih do praxe - co při prvním setkání po prázdninách udělají kámoši nebo kamarádky, jež se dlouho neviděli? Plácnou si, obejmou se! A další dny to asi nebude jiné. Přece jen, nejsme v Asii, kde se na pozdrav lidi od nepaměti uklánějí. Nabízí se také otázka spojená s dalším pilířem, a sice, jak reálně zajistit vedle takříkajíc bezpečné vzdálenosti mezi žáky ve třídě homogenitu jednotlivých žákovských kolektivů? Čistě teoreticky to jde, ale je třeba si uvědomit, že dnes už není zdaleka standardem frontální výuka jako dříve, nýbrž různé formy projektového vyučování, učení v promíchaných skupinkách, aktivní Hejného metoda výuky matematiky, o výchovách ani nemluvě. Má se na tento pokrok pod rouškou ´hry na vyhnání viru´ rezignovat?

Nezastupitelnost zdravého rozumu

Nemocné dítě má zůstat doma, nemocný dospělý nemá chodit do práce. S tím nelze nesouhlasit. Na druhou stranu, zdravý rozum musí mít navrch i v době, kdy je covid-19 stále tématem číslo jedna. Jsou děti, které zkrátka mají nudli u nosu od podzimu do jara. Stejně tak, zvýšená teplota je natolik nespecifický příznak, že nedává valného smyslu považovat ji za screeningový nástroj k záchytu tohoto či jakéhokoliv jiného viru. Naproti tomu, zjevně nemocný žák či učitel (zažil jsem několikrát paní učitelku, která nemohla kvůli bolesti v krku mluvit) má být samozřejmě poslán okamžitě domů, ale na to snad není potřeba žádný, s velkými fanfárami prezentovaný, manuál.

Žáci to budou zkoušet

Učitelům, kteří nepožívají patřičné autority, není upřímně řečeno už vůbec co závidět. Docela živě vidím, jak se někteří žáci budou bavit ´pubertálně oduševnělými´ provokacemi typu skupinové demonstrativní chrchlání a podobně. Případné přehnaně úzkostlivé řešení sebemenších příznaků čehokoliv se taky může lehce zvrhnout ve vytvoření živné půdy pro četné vyfabulované výmluvy a triky méně motivovaných studentů, kterým se zrovna nebude chtít jít do školy na písemku, …netřeba dávat návody, jistě se mnohé z nich s nástupem do škol začnou vesele sdílet.

Viry tu byly, jsou a budou

Patrně není na škodu, že manuál pro školy vznikl, zvláště pokud přispěl k tomu, že se snad nový školní rok rozjede v rámci možností standardně. V každém případě, vir tu s námi je a asi ještě nějaký čas v populaci bohužel setrvá. Můžeme mít chytrou karanténu, klidně i karanténu geniální. Sukcesi mikroorganismu tím nezastavíme. Snaha o zachycení a izolaci lidí se symptomy je samozřejmě legitimní, ale v případě nového typu koronaviru převážná část infikovaných lidí ani žádný příznak nemá. Větru, dešti, ani virům se poručit jednoduše nedá! Smiřme se konečně s tím a přestaňme tedy věřit, že nás před ním kdokoliv ochrání.

Není namístě pandemii zlehčovat či ignorovat, ale škola, ekonomika i celá společnost musí běžet dál

Více než čímkoliv jiným se ze současné pandemie stalo politikum, snad i náboženství a až potom téma pro fundované experty, kteří se, jak už to tak bývá, ve svých odborných názorech také velmi rozcházejí. Školy tak udělají nejlépe, když se pokusí žáky a studenty od covidové reality-show co nejvíce uchránit a žít životem co nejvíce se přibližujícímu normálu, tedy i včetně provozu družin, adaptačních kurzů, škol v přírodě, soutěží a dalších aktivit - samozřejmě nepovinných, obavy žáků, rodičů i učitelů nelze brát na lehkou váhu. Na prvním místě však musí zůstat snaha směrem k zajištění kvalitního plnohodnotného a moderního vzdělávání a nikoliv o transformaci škol v bezkontaktní a sterilní zónu, která je stejně absolutně nereálná.