tisk-hlavicka

Vzdělávání, škola a korona

1.7.2020 Hana Nečina Vaníčková Linka bezpečí 1 názor

Během minulých měsíců pandemie otřásla našimi zaběhanými zvyklostmi a jistotami. I školní vzdělávání utrpělo velkou ránu.

Během minulých měsíců pandemie otřásla našimi zaběhanými zvyklostmi a jistotami. I školní vzdělávání utrpělo velkou ránu. Nezůstal kámen na kameni a bylo třeba se přizpůsobit ze dne na den. Z počátečního zmatku vykrystalizovaly nové alternativní možnosti. Přestože se řada rodin ocitla ve velmi obtížné životní situaci, můžeme z takové krize vyjít moudřejší. Vzít si to, co se ukazuje jako zajímavé, přínosné, užitečné a pohřbít to zbytné. Jako při každé transformaci.

Škola jako součást životů našich dětí. Nedílná.

Nejsem odborníkem na školství. Jsem jen máma dvou dětí, které už se zařadily do vzdělávacího systému. Působila jsem jako školní psycholog, učila pedagogy. Pokukuji po tomto tématu spíše s odstupem a zdálky. Jako rodič jsem se nyní otázkám vzdělávání přiblížila, někdy to šlo až na dřeň. Důležité je zmínit, že pro mě není primární prospěch, výkon a pensum vědomostí, které si moje děti ze školní docházky odnesou. To, co chci, je možná trochu v mainstreamovém pohledu radikální. Totiž aby mé děti neztratily chuť poznávat, rozvíjet se a pevněji vrůstat do toho, čím už jsou. Aby jim na této cestě byla škola průvodcem, inspirátorem a bezpečným polem, kde se mohou kreativně rozvíjet a učit. Kde poznají dynamiku skupiny, jinakost lidí kolem sebe a budou si v ní hledat své svébytné místo.

Myslím, že náš vzdělávací systém je tuhý, neflexibilní a dostáváme od něj mnohé, jen často to, co je skutečně důležité, přesto postrádáme. Přes všechny znalosti nám chybí radost z poznávání, dobré spolužití s ostatními, praktické zkušenosti, učení se prožitkem, učení, jak pracovat s našimi emocemi, zdroji, abychom obstáli v životě v celkovém zdraví.

V těchto dnech se uzavírá školní rok, značnou část děti strávily doma. Online výuka, distanční výuka, samostudium, učení s rodiči. Spousta nového, čemu jsme se museli přizpůsobit. Mezi přístupem jednotlivých škol jsou propastné rozdíly vycházející z rozdílných možností. Někde byly na děti kladeny značné nároky, výuka se prakticky překlopila online, někde šlo o distanční výuku, která byla založena na plnění zadaných úkolů a jejich kontrole. Velmi vzrostla důležitost role rodiče, který nasazoval těch rolí hned řadu najednou a byl často na pokraji sil. Někde měl roli podpůrnou, jinde vystupoval jako kontrolora a někde dokonce jako učitel se vším všudy (a často bez potřebných kompetencí). Na Lince bezpečí jsem se setkávala s unavenými dětmi, které nezvládaly nároky online výuky. A na Rodičovské lince se stejně tak unavenými rodiči, kteří už neměli z čeho brát, ale povinnosti se neptají…Složité období pro všechny.

Tak trochu jiné vysvědčení

Rozdílný je také přístup škol k hodnocení. Některé děti byly známkované a hodnocené, ačkoliv je velmi nejasné, komu hodnocení vlastně náleží, protože leckdy se velkou měrou na výsledcích podíleli právě rodiče dětí. Některé děti na to byly samy, jiné měly podporu a péči. Osobně se kloním ke slovnímu hodnocení. Zejména bych oceňovala v tomto období to, jak děti situaci zvládaly, zpevňovala je v tom, co se dařilo, co se naučily, co dobrého mohou z takové krize teď pro sebe mít. Jak flexibilní byly, co je přes všechny těžkosti bavilo, v čem se dokázaly zorientovat. V čem byla vlastně situace pandemie pro ně těžká a jaké zdroje pro sebe objevily. Oslovila bych jejich potřeby a normalizovala je. Podpořila sociální dovednosti, nastínila výhled na příští rok. Hodnocení dětí ale není na mě J a asi naštěstí…

Známky jsou jen čísla.

A přijde mi důležité to připomenout. Máme různé vstupní podmínky, leckdy děti neměly vlastní počítač, podmínky, možná měly velkou psychickou zátěž vyplývající z rodinné situace, trpěly nedostatkem kontaktu s vrstevníky. Ne každý umí samostatně studovat novou školní látku, děti často potřebují interagovat, spolupracovat, podpořit. Až se budeme jako rodiče dívat na vysvědčení našich dětí, zkusme se podívat za čísla i za slova, která tam jsou. Co vše naše dítě zažilo, zvládlo a jakou roli jsme v té situaci sehráli my, rodiče? Je to velmi speciální vysvědčení, to je jediná jistota. Buďme proto k dětem i k sobě laskaví, shovívaví. Jen my víme, jak se nám dařilo.

Milé školství, přála bych Ti…

Korona krize přinesla možnost zamyšlení, jaké naše vzdělávání je, co vlastně potřebujeme děti učit. Přála bych našemu školství, aby si z koronavirové pandemie vzalo to dobré. Flexibilitu, využití technologií pro udržení kontaktu, oživení výuky. Aby došlo na změnu priorit z výkonu na spolupráci. Abychom si cenili výuky venku a dařilo se nám spontánně zapojovat do výuky to, co je tady a teď, využívat to, na čem děti už mohou stavět, do výuky je motivačně vtáhnout a učit je samostatnosti a zároveň spolupráci a sdílení. A na čem mi opravdu hodně záleží – zavzít do výuky základy zdravé péče o naše psychické zdraví, emoce. Dát přednost radosti před drilem a zaběhanými zvyklostmi.

Neváhejte se poradit na Rodičovské linceVěděli jste, že s námi můžete komunikovat i prostřednictvím CHATu?

Chcete se dozvědět více o Lince bezpečí nebo ji podpořit? Více informací najdete zde.
Názory k článku (1 názorů)
Chyba Ka 2.7.2020 18:27




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.