Nadané dítě má stejné potřeby jako ostatní

Vysvětluje, jak se nadání projevuje, na co bychom se při práci s takovým dítětem měli zaměřit, a upozorňuje na to, že i nadané dítě může mít poruchu učení nebo ADHD.

Měla byste na úvod příběh nadaného předškoláka?

Vybavuje se mi jeden chlapeček. Už jako malé miminko ho ze všech hraček nejvíc zajímaly knížky. V šesti měsících sám otáčel tvrdé stránky knížek (až z toho měl na palečku puchýř), uměl říct, které zvíře jak dělá.

Mluvil v jednoduchých větách už v osmnácti měsících a od té doby se zdálo, že si ihned pamatuje každé slovo, které třeba byť jen zdálky zaslechl. Rozeznával a uměl pojmenovat základní barvy (červená, bílá, modrá, hnědá, žlutá) i některé méně časté (béžová), věděl přesně, kde je nahoře, dole, poznal i pravou a levou ruku a nohu. V té době se také začal velice intenzivně zajímat o písmenka a čísla. Během měsíce uměl pojmenovat všechna velká i malá tiskací písmena a čísla do deseti.

Ve dvou letech dostal dětskou nástěnnou mapu světa, od které se nemohl odtrhnout. Uměl pojmenovat i ukázat všechny světadíly, některé státy a většinu zvířat. Ve třech letech začal psát tiskací písmena. Měsíc po čtvrtých narozeninách přečetl první slova, ve čtyřech a půl letech přečetl první pohádku. Od té doby si začal zjišťovat informace sám z knížek, z časopisů a z internetu, čímž se ještě více od ostatních dětí stejného věku odlišoval.

Měl různě dlouhá období – týden až několik měsíců –, kdy ho zaujalo určité téma, jemuž se intenzivně věnoval. Vždy to byly velmi intelektuální zájmy, ne zcela přiměřené jeho věku. Od doby, kdy začal mluvit, se téměř nezastavil a s velkým zájmem a nadšením doslova bombardoval rodiče nekonečnými a všetečnými otázkami, na které se někdy jen obtížně hledaly ty správné odpovědi: Budu to pořád já, až vyrostu? Co je to vzduch? Kam až sahá? Proč neodletí?

Bavil se tím, že si pohrával se slovy, hledal v nich skryté významy a metafory. Nové vědomosti dokázal dále ihned použít ve zcela nových a často nečekaných souvislostech a samostatně je rozvíjet. Argumentoval vždy velmi logicky a trefně.

Do mateřské školy se těšil, hned na počátku však nastaly problémy. Nevyhovovalo mu dělat věci na povel a houfně. Většina her pro tříleté děti ho nezajímala, lépe vycházel se staršími dětmi. Rodiče byli učitelkami ve školce několikrát upozorněni, „že je moc vepředu“. Rodiče si uvědomovali, že je Martin v mnoha směrech ve vývoji dál než jeho vrstevníci, zároveň jim bylo jasné, že je to pořád dítě, které má řadu stejných či podobných potřeb jako jeho čtyřletí kamarádi.

U jak malých dětí se může poznat, že jsou nadané?

V útlém věku hovoříme spíše o nadprůměrném potenciálu, nikoli o mimořádném nadání. Testy, které můžeme k identifikaci použít, mají normy obvykle od 4,5–5 let. Mimořádně nadaných jsou 2–3 % populace.

Co vlastně nadprůměrné nadání je?

Existuje mnoho různých definic mimořádného nadání. Žádná všeobecně přijímaná odpověď však neexistuje. Nadání, inteligence a talent jsou totiž velmi proměnlivé koncepty, které mohou mít navíc v různých souvislostech a kulturách zcela odlišný význam.

Mně osobně se nejvíc líbí definice odborné skupiny Columbus Group (1991), která vymezuje nadání následovně: Nadání je asynchronní vývoj, ve kterém se kombinují vyspělé poznávací schopnosti a zvýšená citlivost a utvářejí tak vnitřní prožitky a uvědomování si sebe sama kvalitativně odlišné od normy. Tato asynchronie se zvětšuje s rostoucí intelektovou kapacitou. Jedinečnost nadaných je zároveň činí mimořádně zranitelnými a vyžaduje ve výchově, výuce a poradenství úpravy, které jim umožní optimálně se vyvíjet.

Tato definice totiž pěkně poukazuje na skutečnost, že nadané děti jsou mentálně vyspělejší než jiné děti stejného (tedy chronologického věku), a u většiny z nich současně můžeme najít nevyrovnanosti mezi jejich intelektovými schopnostmi (které se odvíjejí od mentálního věku) a fyzickými, případně emočními či sociálními dovednostmi (které jsou těsně spjaté s jejich chronologickým věkem). Výše zmíněná definice tak vlastně pěkně poukazuje na možnou zranitelnost nadaných dětí. Být mentálně vyspělý jako sedmileté dítě a fyzicky či sociálně nebo emočně jako dítě čtyřleté představuje pro samotné dítě mimořádnou zátěž a nese s sebou specifické problémy, které jsou analogické problémům sedmiletého dítěte s myslí dítěte tříletého.

Bavíme se o dětech, u kterých se zjistilo, že jsou nadprůměrně nadané. Může se ale stát, že se nadání neodhalí?

Ano, stát se to jistě může a často se to i stává. V České republice je oficiálně identifkováno necelé dva tisíce nadaných dětí, přičemž by jich mělo být několik desítek tisíc. O velké části z nich tedy oficiálně vlastně nevíme. Příčin je zřejmě celá řada. Rodiče nemusí mít o diagnostiku zájem a nechtějí jít s dítětem do poradny, školy nemají vždy čas a možnosti vyhledávat tyto žáky, protože jsou zatíženy spíše žáky problémovými, dítě mohlo být při vyšetření v PPP unavené, nemocné nebo zvýšeně úzkostné, což zkreslilo výsledek. A případně i samotné dítě může tzv. maskovat své schopnosti, nedávat je najevo, protože se nechce odlišovat od ostatních. U některých dětí se navíc setkáváme i s tím, že například v předškolním věku žádné mimořádné schopnosti neprojevují, ale v důsledku následného dozrávání kognitivních schopností začnou tzv. rozkvétat později, nápadně se například začnou odlišovat v logickém a abstraktním myšlení – třeba až na druhém stupni základní školy. V té době už ale většinou nikdo jejich případný potenciál systematicky nevyhledává.

Pokud se na nadání nepřijde, jaký to má na dítě vliv?

Zásadní problém nastane zejména ve škole. Mnohé z těchto děti se ve škole začnou velmi nudit. Některé odmítají donekonečna řešit opakování všeho, co už bezpečně umí a znají, nepřijímají stále stejné úkoly. Každé dítě se ale s takovou situací snaží nějak vyrovnat. Některé se ponoří do svých mnohem zajímavějších a sofistikovanějších témat a jakoby nevnímá, co se kolem děje, jiné začne zlobit a upozorňovat na sebe, bojovat s autoritami, u dalšího se rozvinou psychosomatické potíže a nechce do školy nebo mateřské školky vůbec chodit. Většina dětí ale postupně v situaci, kdy nejsou rozvíjeny a vzdělávány v souladu se svými schopnostmi, získá negativní vztah k celému školnímu vzdělávání, což vnímám jako velmi podstatný problém narušující jejich další vývoj. Jinými slovy, pokud je přirozený vývoj dítěte systematicky tlumen a nerozvíjen, může se stát, že nadprůměrné schopnosti paradoxně vytvoří velmi negativní sílu, která brzy začne působit proti jakémukoli učení a vzdělávání.

Znamená nadání to, že dítě je „malý dospělý“?

Existuje skupina nadaných dětí, které se od útlého věku velmi dobře vyjadřují, výborně logicky argumentují, jsou otevřené novým podnětům a hodnotí a vnímají vše, co se děje kolem v souvislostech. Právě tyto nápadné charakteristiky svádí často rodiče, ale někdy i učitele k tomu, aby je vnímali jako takové malé dospělé a řešili s nimi i všechny problémy dospělého světa. V této souvislosti je ale potřeba mít na paměti, že i když se dítě projevuje mimořádně vyspěle, inteligentně a bystře, je v mnoha ohledech zároveň dítě daného věku, které má stejné sociální a emoční potřeby jako jeho vrstevníci. Uvědomila jsem si to například, když jsme zkoumaly, čeho se nadané a běžné děti bojí. Nápadná byla nejen samotná témata, která nadané a běžné děti zmiňovaly. Běžné děti se bály čerta, pavouka, hada, strašidel. Nadané děti se bály zániku sluneční soustavy, nových virů, bakterií, nemocí. Jejich strachy byly tedy mnohem globálnější, nezasahovaly jen je samotné a současně byly mnohem podobnější strachům dospělých. Zatímco ale většina dospělých dovede díky své životní zkušenosti a vyzrálosti i znalostem pravděpodobnosti tyto strachy racionálně zpracovat a vyhodnotit míru jejich rizika, většina nadaných dětí se právě těmito obavami velmi trápila a současně neměla ještě k dispozici mechanismus, který jim v takto útlém věku pomohl podobné strachy efektivně zvládnout, podobně jako většině dospělých.

Jak by učitelka mateřské školy mohla přijít na to, že některé z dětí je pravděpodobně nadprůměrně nadané? Co by jí mohlo napovědět?

Většina rozumově nadaných dětí projevuje již od nejútlejšího věku atypickou schopnost poznávání, tedy paměť, myšlení, pozornost atd. Pokud jsou tyto charakteristiky podněcovány a rozvíjeny, býváme svědky velmi zajímavého, neobyčejně rychlého vývoje poznávacích schopností.

Je ale současně důležité si uvědomit, že ne všechny nadané děti projevují charakteristiky nadání. Každá z charakteristik má poměrně velké rozpětí. Tyto charakteristiky vnímáme jako vývojové, tedy že u některých nadaných dětí se mohou projevit v raných vývojových etapách, u jiných až v pozdějších stadiích. Dané charakteristiky je možné pozorovat jen v situacích, kdy je dítě zapojeno do činnosti, která ho baví a v níž může dokonale prokázat své schopnosti.

Co mezi charakteristiky nadání patří?

Bohatá slovní zásoba, akcelerovaný rozvoj řeči. Pamatuji si v této souvislosti na jednoho velmi nadaného a komunikativního hocha, který si všiml, že řada dětí jeho věku ještě nemluví. Předtím než si začal s někým venku hrát, obešel pískoviště a každého dítěte se zeptal: Mluvíš? A pokud dítě neodpovědělo, šel dál, k dalšímu dítěti…

Tyto děti jsou náruživými čtenáři, řada z nich umí číst už od raného předškolního věku a přečtenému textu dobře rozumí. Mají touhu vědět, jak věci fungují, mají řadu zájmů nebo jen několik základních, které jsou schopny zpracovávat do hloubky a postupně střídat.

Dokáží také spojovat zdánlivě nesouvisející věci do smysluplného celku. Tato schopnost se může projevit různými způsoby. Děti, které jsou tvořivé a mají vysokou mírů zrakové představivosti, mohou překvapit rodiče tím, že vytvářejí a konstruují zajímavé stavby, připravují experimenty z běžných domácích předmětů a stavebnic. Slovně nadané děti zase komponují zajímavá spojení slov a vět, píší příběhy, vytvářejí si vlastní časopisy a formulují své teorie. Tato schopnost se společně se schopností abstraktního uvažování projevuje i ve velkém smyslu pro humor.

Takové děti rády tráví čas s dospělými nebo se staršími kamarády. Velice dychtí po získávání nových informací. Mívají výbornou schopnost koncentrace pozornosti. Některé nadané dětí se navíc dokáží tak koncentrovat a ponořit do problému, že nic kolem sebe nevnímají. Tento fenomén se v psychologii nazývá „stavem plynutí“ neboli flow a jde o důkaz pozitivního, skutečného hlubokého vtažení do problému. Někteří dospělí mívají však tendenci takové děti hodnotit jako nesoustředěné snílky, kteří věčně nedávají pozor a žijí mimo realitu.

Jak s takovým dítětem ve třídě pracovat?

Velmi důležité je rozpoznat profil schopností a tomu přizpůsobit vzdělávání a rozvoj. Obecně ale platí, že nadané děti by měly mít každý den dostatek příležitostí řešit logicky náročné úkoly, dostávat příležitost zkoumat podněty a úkoly v různých souvislostech, přicházet s novými řešeními. Měly by mít dost času na to, aby se skutečně ponořily do řešení náročnějších problémů, a setkávat se s úkoly a činnostmi, které by jim přinášely nové poznatky, informace a zkušenosti, nejen opakování toho, co už dobře a bezpečně znají. Měly by mít možnost pravidelně pobývat ve skupině stejně nebo podobně nadaných dětí, aby si mohly sdělovat své zájmy, ale i pocity a učit se tak empatii, kamarádství a sociálním dovednostem.

Co když dítě bude chytřejší než já? Jak to ustát?

S každým chytrým dítětem je velmi podnětné a zajímavé být v kontaktu. Každý dospělý se určitě spíše raduje, nikoli obává, když může vývoj takového dítěte pozorovat a podněcovat.

Může nadané dítě mít třeba i poruchu učení? Nebo ADHD či jinou vývojovou poruchu?

Existuje poměrně velká skupina dětí, které mají na jedné straně výjimečné schopnosti – nadání, ale současně i určitý handicap. Tato poměrně široká skupina dětí bývá označována jako dětí s dvojí výjimečností. Společným rysem celé této skupiny je, že bývá velmi obtížné ji identifikovat. Handicap a nadání se často vzájemně kompenzují, maskují, a proto bývají tyto děti učiteli většinou označovány za průměrné.

Nejčastěji jde o souběh intelektového nadání a poruch učení, ADHD (ADD), poruch autistického spektra. Současně jde ale o velmi rizikovou skupinu nadaných dětí, která mívá problémy porozumět sama sobě a zejména svým schopnostem. Vzpomínám si, jak mi jedna velmi nadaná dívka, která měla souběžně i závažnou formu dyslexie, řekla: Jako dítě a vlastně někdy i teď jsem si nebyla vůbec jistá, jaká jsem, zda hloupá, co špatně čte, nebo chytrá. Pořád se to ve mně pralo jako dva nepřátelé, ale většinu času jsem se spíše považovala za hloupou a JINOU, nenormální, zvláštní, nepotřebnou nebo špatně naprogramovanou.

Toto vnitřní neporozumění podstatě dvojí výjimečnosti může u některých velmi nadaných dětí vyústit ve snižování studijních cílů a aspirací, ve snižování důvěry ve vlastní schopnosti a následně i v celkovou rezignaci, doprovázenou řadou sociálních a emočních problémů. Proto je tak důležité dobře a včas identifikovat obě výjimečnosti a nastavit kvalitní systém rozvoje silných i slabých stránek.

Doc. Šárka Portešová pracuje v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na fakultě Sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vyučuje aplikovanou vývojovou psychologii a dlouhodobě se zabývá problematikou psychologie nadaných dětí.