tisk-hlavicka

Být venku znamená vzdělávat se

S Terezou Valkounovou jsem si povídala o tom, jaká je v současnosti situace lesních mateřských škol.

Lesní školky jsou místem, kam se ráda vracím. Už jsem je navštívila za letního počasí, ale i v dešti a jednou dokonce za hlubokého mrazu a sněžení. S Terezou Valkounovou jsem si povídala o tom, jaká je v současnosti situace lesních mateřských škol.

Když jsme se před několika lety setkaly u prvního rozhovoru o lesních školkách, nebylo jich v České republice mnoho. Jak se situace změnila? Jaký je zájem o lesní školky?

V té době, tedy před osmi lety, byly lesní mateřské školy v České republice doslova v plenkách, ale už tehdy byly trendem, který nastartoval jejich dráhu. Dnešní situace to potvrzuje. Opravdu se sešlo něco, co rodiče nejen v České republice, ale i v celé Evropě chtějí pro své děti. Je to kvalitní vzdělávání, které lesní školky, ale samozřejmě i jiné mateřské školy umějí nabídnout. V České republice je nyní 140 lesních klubů a mateřských škol. Jejich počet výrazně narostl a doufejme, že jsou čím dál dostupnější všem, kdo o ně mají zájem. Díky tomu jsou nyní přijímány jako normální způsob vzdělávání. Od roku 2016 jsou zahrnuty v legislativě, což byl jeden ze zásadních cílů, který jsme si jako Asociace lesních mateřských škol před lety vytyčili. Mám z toho obrovskou radost.

Co lesní školky samotné? I ty prošly během posledních let nějakou proměnou?

Oproti rychlému tempu nárůstu lesních školek, kdy jsme si všichni přáli, aby byly co nejdostupnější, a všichni, kdo byli ochotni vložit do tohoto projektu své nemalé síly, byli vítáni, klademe větší důraz na kvalitu, ne kvantitu. V oblastech, kde je o lesní školky stále zájem, vznikají další, ale už ne takovým tempem. Snažíme se, aby noví členové Asociace lesních mateřských škol nemuseli prošlapávat cesty, které už před nimi někdo prošel. Dříve jsme stále hledali, jak se co dělá, ale nyní toho už spoustu víme a fungujeme na bázi velkého sdílení dobré praxe. Jsem moc vděčná lesním školkám, že jsme si tohoto ducha udrželi.

Máme k dispozici velké množství materiálů, ze kterých mohou lesní školky čerpat. Máme pro ně k dispozici například infobalíček, který obsahuje opravdu velké množství dokumentů a příkladů toho, jak se řídí některé procesy, ať už ve vztahu k pedagogům, tak k dětem a jejich rodičům, aby školky zkrátka mohly nastoupit na tu úroveň kvality, kterou se snažíme neustále zlepšovat. Chceme, aby měly prostor k tomu být s dětmi co nejvíce venku, což je základ, ale aby myslely i na svoji stabilitu. Do lesních školek často nastupují lidé s velkým nadšením, investují do nich čas a mnohdy i svoje peníze, což ale podle našich zkušeností nestačí. Je třeba myslet na dlouhodobější horizont z hlediska odpovědnosti k dětem i k sobě.

Proces, který školky absolvují spolu s Asociací lesních mateřských škol, nazýváme standardy kvality. Je to něco, co jim nabízíme jako určitý maják, k němuž mohou směřovat. Je to bytelný základ a máme od našich členů zpětnou vazbu, že když mají splněné standardy kvality a my je potom navštívíme a potvrdíme, že to tak opravdu je, je to pro ně další krok ke stabilitě. Standardy kvality jsou užitečné i pro rodiče. Když se ptají, jak poznají dobrou lesní školku, říkáme jim, ať se podívají do standardů a pak se školky ptají, jak tam jsou jednotlivé procesy ošetřeny. Je to jakési vodítko, jak by věci měly fungovat, a nejedná se o žádný nadstandard, ale základ, který patří do dobré školky.

Co lesní školky nabízejí? Proč si je rodiče vybírají?

Alternativa, kterou nabízejí lesní školky, má podobu celoročního pobytu venku za každého počasí. Tohle je pro nás základ, něco, co tvoří základ toho, čím jsme. A za tím rodiče jdou, vnímají, že být venku je do určité míry vzácnost, na kterou mnohdy není čas a prostor, a lesní školka je místo, kde něco takového děti zažijí každý den. Díky této pravidelnosti se děti dostanou i někam, kam se člověk běžně nedostane, když je jednou za dva týdny na chalupě. Příroda je pro děti z lesních školek něco, kde jsou jako doma, protože jsou na toto prostředí zvyklé. Je to myslím velký vklad do života, protože se naučí poradit si v situacích, které jsou náročnější.

Rodiče se nejdříve rozhodují, co by chtěli, a zvažují, jestli chtějí něco takového zkusit, informují se, aby věděli, do čeho jdou. Potom ale vidí, že si dítě poradí s řadou situací, které přináší běžný život. Děti někde někoho potkají, někde něco najdou, zažívají kontakt s reálným světem.

Jaký by měl být rodič, který své dítě posílá do lesní školky? Při svých návštěvách lesních školek jsem si všimla třeba dětí, které rozhodně nebyly oblečené do deště a plískanic, nebo dokonce do sněhu, což mě překvapilo.

Ano, něco takového by se nemělo stávat. Rodič má být v první řadě informovaný. Nikdo z nás do lesní školky nechodil, takže si to těžko dokážeme představit. Jedna věc je informace na papíře a druhá věc pak zkušenost. Vnímám jako cenné, když se kolem lesní školky vytvoří komunita rodičů, kde ti zkušenější mohou podpořit ty, kdo přicházejí nově. Samozřejmě že vybudování komunity nějakou dobu trvá.

Zajistit, aby děti byly v suchu a v teple, je zásadní. Viděla bych to tak, že pokud dítě ráno přijde nevhodně oblečené, měli by mu pedagogové říci, že v takovém oblečení prostě nejde, aby bylo celý den venku, a že by dítě mělo další den přijít lépe oblečené. Prostě se to nesmí nechat být. Zajistit teplo a sucho se v dnešní době dá, existují vhodné materiály, které to splňují. Stačí jen dítě ve správný čas správně obléknout, nebo nechat vhodné oblečení v zázemí školky. Pokud to doma špatně odhadnu, vím, že v kapsáři ve školce mám ještě jedny punčocháče, teplé ponožky a další vrstvu, kterou mohu dítěti případně doobléci.

Stává se, že lesní školku vyberou pro své dítě rodiče, kteří sami vztah k přírodě nemají, ale chtějí to dítěti nějak kompenzovat?

Setkáváme se s tím vzácněji, spíše platí, že lesní školka jde ruku v ruce se zaměřením rodiny. Není to ale tak, že by něco takového vůbec neexistovalo. Ve velkých městech, kde je velká koncentrace lesních mateřských škol, což platí nejen pro Českou republiku, ale také pro zahraničí, jsou lesní školky možností kompenzace městského života. Ve školce děti mohou být celý den venku a mít tak dostatek pohybu. Pro rodiče je to výzva, protože často vhodné vybavení na pobyt venku za každého počasí nemají a musejí ho tedy dětem pořídit. Je pak otázkou, proč rodič sám nechodí ven, jestli je tam nějaký důvod, který ho brzdí, a nakolik to přenáší na své dítě. Někdy se u těchto rodičů setkáváme s větší úzkostností, s čímž je potřeba individuálně pracovat, aby věděli, v čem spočívá pobyt v lesní školce. Že nejde jen o oblečení, ale že děti zažívají reálné situace, při kterých se mnohdy opravdu hodně umažou, a že to je v pořádku. Že být venku znamená, že se děti budou pohybovat ve volném prostoru, že polezou po větvích a stromech a že to je cílem, nikoli něčím, co by se mělo omezovat.

Lesní mateřské školy mají různé podoby zázemí, třeba sruby, chatky, maringotky nebo jurty. Na co lesní školka zázemí potřebuje? Děti by přece měly být neustále venku?

Zázemí potřebujeme k tomu, abychom se v něm mohli ohřát, když to je významně potřeba. Když zjistíme, že některé dítě prochladlo, což se může stát, máme kam s ním jít, aby se ohřálo. Proto také máme ve třídách pouze patnáct dětí a na ně dva pedagogy, aby byla možnost oddělit se v případě nějaké krizovější situace. Neděje se to často, je to spíše pojistka pro všechny případy. Dítě může promoknout nebo po pás zapadnout do tůně nebo louže, což už se v terénu řešit nedá, byť s sebou pedagogové mají nějaké náhradní oblečení.

Zázemí je vyhřívatelné a denně ho používáme na jídlo, děti se tam vracejí, aby se spořádaně najedly, sedly si ke stolům a sundaly si vrchní vrstvu oblečení a rukavice. Menší děti pak v zázemí spí. Potřeba spánku je po půldni intenzivního pohybu venku větší. V zázemí neprobíhají vzdělávací aktivity, protože tam není dostatečný prostor a ani světlo, které by pro ně bylo potřeba. Na vzdělávání máme přírodu.

Do předškolního vzdělávání výrazně zasáhla povinnost docházky v posledním, předškolním roce. Jak se to odráží v praxi lesních mateřských škol?

Dá se říci, že povinnému předškolnímu vzdělávání vděčíme za to, že jsme se dostali do legislativy, ačkoli jsme s povinným předškolním rokem výrazně nesouhlasili, protože by to znamenalo, že by děti musely z nerejstříkové školky odejít jinam, do školky, která je v rejstříku. V lesních mateřských školách, které jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení, probíhá i poslední předškolní rok vzdělávání, děti tedy nemusejí nikam odcházet. Tyto děti pak také už nemají takovou potřebu spánku přes den, proto po obědě probíhá cílená předškolní příprava. Nejen u těchto dětí, ale u všech, které chodí do lesní školky, pak probíhá průběžná evaluace jejich vývoje. Sledujeme tak, jak jsou zdatné ve všech vývojových oblastech i z hlediska připravenosti na školu. Rejstříkové školky jsou pochopitelně pod dohledem České školní inspekce: Z hlediska inspekce máme stejné vzdělávací povinnosti jako ostatní školky a jsem ráda, že se potvrdilo, že výuka probíhá v pořádku, jen jinými metodami a v jiný čas. Předškolní vzdělávání musí podle vyhlášky probíhat od devíti hodin dopoledne. Jsme přesvědčeni o tom, že být venku znamená vzdělávat se. Pro cílené činnosti nám vyhovuje poobědový čas, který je klidnější a je v něm prostor pro větší soustředění, což je ale jindy, než si představuje vyhláška o předškolním vzdělávání.

Z lesních školek již desítky dětí odešly do škol základních. Víte, jak si v nich vedou? „Nepodepsal“ se na nich lesní režim?

Určitě „podepsal“, ale pozitivně, vzhledem k tomu, jakou máme odezvu od pedagogů z prvních tříd. Sdělují nám, že děti jsou samostatné a že si říkají, co potřebují, na což nejsou jako učitelé zvyklí. Děti z lesních školek berou vzdělávací prostor za svůj. Pedagogové vnímají, že jsou tyto děti jiné, ale říkají, že to kvalita, kterou vítají, byť jsou v kolektivu výraznější tím, že jsou samostatnější a chtějí věci dělat po svém, protože zažily individuálnější přístup, který k lesním školkám zkrátka patří díky menšímu počtu dětí a většímu počtu pedagogů. Něco takového bych přála všem mateřským školám a doufám, že se to někdy změní.

Rodič, který si vybral lesní mateřskou školu, si stejně cíleně vybírá i základní školu. Není tedy výjimkou, že děti od nás pokračují do alternativnějšího proudu základních škol, kde se postupy a přístup potkávají s tím, co děti zažívaly v lesní školce. A už vznikají i lesní základní školy, čemuž se ale jako asociace školek nevěnujeme.

V řadě běžných mateřských škol se setkáme s dětmi, které mají nějaké postižení a jsou integrované mezi zdravé děti. Najdeme děti s handicapem i v lesních školkách?

Funguje to i u nás, a velmi dobře. Setkáváme se s tím, že k nám rodiče přijdou s dítětem, které má náznak nějaké poruchy, což u malých dětí bývá velmi čerstvé, nedá se mluvit o jasné diagnóze. Tito rodiče hledají pro své děti místo, kde by byla větší možnost individuální péče. Zjišťují, že v lesní školce je logicky tato možnost mnohem větší. A skutečně se daří, že pro tyto děti je kolektiv v lesní mateřské škole něco jako rozšířená rodina. Dají se navázat hlubší vztahy a dětem se můžeme věnovat individuálně, přizpůsobit podněty tomu, co dané dítě potřebuje. Během pobytu v lesní školce se dá stihnout i rehabilitace, tedy jeden pedagog se věnuje právě tomuto dítěti a druhý pracuje s maximálně čtrnácti dětmi, což se v pohodě dá.

Máme zkušenost i s tím, že u dítěte, u kterého je pravděpodobná diagnóza poruchy chování, obtíže v lesní školce zmizí. Výskyt diagnózy poruchy chování může souviset s tím, nakolik mají děti tohoto věku volnost pohybu. Děti v předškolním věku prostě pohyb potřebují a to, že zlobí, není jejich vada nebo chyba. Vývoj našeho mozku je nastavený na to, že se budeme hodně hýbat. Naprosto chápu učitelky z běžných mateřských škol, že dětem nemohou dát takovou volnost, protože jich tam mají prostě moc. Moc bych si přála, aby se to změnilo. A musím podotknout, že u nás nejde o bezbřehý pohyb. Děti si často volí náročnější terén, jsou vývojově nastaveny k tomu, aby si vybíraly výzvu. Školní zahrady jsou samozřejmě dobré, ale záleží na tom, jak vypadají.

Zaznamenala jsem, že provoz lesních školek komplikuje pokyn o zajištění stravování. Jak to lesní školky řeší? Byla jsem například ve školce, kam se dováželo jídlo v biokvalitě z nějaké výrobny, ale také jsem viděla děti, které měly jídlo z domova v krabičkách od maminky.

Je to pro nás opravdu urgentní problém, hodně potřebujeme, aby se tomu ministerstvo zdravotnictví intenzivně věnovalo. U rejstříkových školek je to tak, že nebyly včas nastaveny normy. A rozhodně nejde o to, že by lesní školky nechtěly něco dodržovat. Potřebujeme ale vyřešit situaci, kdy chceme dětem zajistit kvalitní stravování, ovšem venku. Lesní školky si rozhodně nemohou stavět výdejny jídla, a už vůbec ne vývařovny. Existují varianty. Jednou z nich je catering, tedy dovoz z kvalitního zdroje, který ale není dostupný všude. Na tuto variantu jsme kývli na začátku, kdy lesní školky vstupovaly do rejstříku, a měli jsme za to, že tohle bude dobré řešení. Ukázalo se ale, že ne všude je tohle řešení dostupné, navíc to něco stojí. Rodiče jsou ale zvyklí na to, že si budou připlácet za věci, které stojí za to, což samozřejmě není úplně v pořádku.

V místech, kde tahle možnost není, nastává otázka, jak to vyřešit jinak. Druhou variantou je rodič, který má dozajista zájem, aby jeho dítě mělo kvalitní stravování, a celodenní stravu dítěti zajišťuje sám. Potřebujeme, aby to ministerstvo zdravotnictví vyřešilo legislativně tak, že to nebude problém. V tuto chvíli to problém je, a dokonce do lesních mateřských škol chodí kontroly, ačkoli je jasné, že čekáme na to, až se najde řešení. A protože řešení ještě nenastalo, někdy to vypadá tak, jako bychom měli zastavit provoz a počkat, až se stravování dořeší. Víme ale, že takto by to nefungovalo, a prioritou je pro nás kvalitní vzdělávání. Máme odezvu o tom, že v lesních školkách se děti vzdělávají kvalitně, a rozhodně to nechceme zastavit jen proto, že ještě není úplně dořešeno stravování, což není otázkou kvality, kterou umíme zajistit, ale jde o formalitu.

Lesní mateřské školy již mají možnost zažádat o zápis do rejstříku škol a školských zařízení. Jaký to má pro ně význam? A co musejí splnit, aby dosáhly zápisu?

V tuto chvíli je do rejstříku zapsáno 40 lesních mateřských škol, z čehož mám obrovskou radost. Těmto školkám patří můj velký obdiv, protože jdou do stále ještě nevyřešených věcí typu stravování. Rejstříkové lesní školky musejí splnit to, co splňují ostatní školky zapsané do rejstříku. Musejí mít kvalifikované pedagogy, splňovat veškerou administrativu, která je s tím spojena, mají své školní vzdělávací programy, což měly vždy, teď jen přibyl dohled ze strany inspekce. Od ostatních rejstříkových školek se lišíme v tom, že v zákoně je přímo zakázané, abychom měli stavby. S tím se pojí dokládání toho, co není spojeno se stavbou. Týká se to hygieny zázemí, a jsme zpátky u stravování, což je věc, která si sedá.

To, že české lesní mateřské školy jsou součástí vzdělávacího systému, je velký úspěch a je to také světový unikát. Když jsme hledali řešení, jak to u nás nastavit, zjišťovali jsme, jak to funguje jinde ve světě, a nic jsme nenašli. V západní Evropě se lesní školky jednoduše vejdou do legislativy předškolního vzdělávání. Velký dík patří českému ministerstvu školství, které to zprocesovalo a dostalo do zákona a vyhlášek. V listopadu jsme měli setkání se zástupci zemí Visegrádu, kteří by své lesní školky také chtěli dostat do legislativy. Doufejme, že inspirace z České republiky bude užitečná i pro další státy.

Jako do běžných, tak i do lesních školek chodí Česká školní inspekce na kontrolní návštěvy. Jaký výsledek kontroly mívají? Co inspekce na školkách oceňuje a co jim případně vytýká?

Lesní školky, které už předtím měly nastaveny standardy kvality a měly tedy jistý základ, který si z vlastní vůle vytvořily, byly velmi dobře hodnoceny i Českou školní inspekcí a řadu věcí měly dokonce nadstandardních. U nás opravdu vyčnívá práce s bezpečím a rizikem. Pracujeme s tím jinak, protože s dětmi chodíme do reálného světa, a nehrajeme si tedy na to, že by se riziko dalo odstranit nebo dělat, že není. Děti naopak učíme s rizikem pracovat pod profesionálním dohledem. To je něco, co je pro inspekci nové, a o to více je třeba, aby to bylo dobře ošetřené. Sice dětem neustále nesdělujeme pravidla, ale je v praxi vidět, že s touto věcí pracujeme.

Děláme to přirozeně, je to součástí činnosti lesní školky, ale je třeba to pak nějak zprostředkovat i České školní inspekci, aby viděla, že vše je v pořádku. A to si oboustranně sedá. Týká se to řady činností, které běžně děláme, například lezení na stromy, práce s nástroji, a také otevřeného terénu. Máme různé rituály ve smyslu pravidel, která už děti mají zvnitřněná. Inspekce pak ale mnohdy existenci pravidel nevnímá a je potřeba jí je zviditelnit.

Je potřeba dobře ošetřit práci týmu lesní mateřské školy, který obnáší více pedagogů než v běžné školce. Být totiž denně dlouho venku je docela náročné, a proto je třeba dotáhnout předávání informací v týmu, aby probíhalo lépe, což v důsledku vede ke zkvalitnění vzdělávání.

Zpětnou vazbu od inspekce považuji za velmi cennou, protože nás někam posune. Nám všem záleží na kvalitě a na tom, aby děti byly v bezpečí.

V lesní školce nemůže učit asi úplně každý. Co by měl umět a také vydržet, protože se jedná o práci v terénu za každého počasí, pedagog lesní mateřské školy? A jakou by měl mít kvalifikaci?

Pedagog v rejstříkové lesní mateřské škole musí, co se týče kvalifikace, dodržet to, co učitelé běžných školek. To je pro nás trochu oříšek, ideálně by měl mít ještě nějakou další kvalifikaci, kterou například poskytuje i Asociace lesních mateřských škol. Máme kurz přírodní pedagogiky, což znamená, že se pedagog k tomu, co ví o vývoji dětí a kurikulu, dozví, jak pracovat s tématy, která přináší právě příroda. Přírodní pedagogika je téma, které bychom rádi časem viděli na půdě univerzit a dalších pedagogických škol. Navíc to je téma, které patří i do klasických školek, nijak se s nimi nevylučuje. Nabízíme také kurz pro začínající pedagogy lesních školek, který je zaměřený na to, co dělat s dětmi venku v zimě. Jako silné téma vnímáme také volnou hru, což je velmi široký pojem. Sice to vypadá, že volná hra může být cokoli, ale je to něco, co má jasné hranice a vlastnosti. Potřebujeme, aby pedagog jasně věděl, o co jde. Do lesních školek patří také práce s nástroji.

Lesní mateřské školy lákají hodně muže. Z toho máme velkou radost. Děti mají díky tomu možnost zažít oba přístupy, mužský i ženský.

Co považujete za výhody lesních mateřských škol?

Jako rodič jsem zažívala ohromnou radost z toho, že když jsem zavírala vrátka za svým malým dítětem, měla jsem pocit, že dítě dávám do toho nejlepšího, co je pro nás v danou chvíli dostupné, což je velmi subjektivní pocit. Školku jsem velmi dobře znala a lákala mě na ní právě možnost pohybu venku, kterou v ní děti mají. Jsem přesvědčená o tom, že malé dítě potřebuje každodenní pohyb, který je pestrý. Že to není půlhodinový kroužek, ale základní aktivita předškolního dítěte, která postupně pomine. Ve škole si sednou do lavic a rozvine se jim abstraktní myšlení, vypadá to jinak.

Na lesní školce mě také lákalo rodinné prostředí. Mé dítě nezažívalo pocit odtržení z toho, že jde do cizího, neznámého prostředí. V lesní školce vznikají úzké vazby díky tomu, že rodiče spolu se školkou prožívají různé slavnosti, že komunita rodičů a průvodců (pedagogů) je na úrovni přátelských vztahů. To je něco, co dítěti propojuje svět mateřské školy s jeho domácím prostředím. Školka je pro něj další rodina, kde má přátele, což vnímám jako velmi přínosné.

Dále je to možnost zažít reálný svět. Děti se neučí něco, co je přenesené do vzdělávacího obsahu, který může vypadat krásně z pohledu dospělého, ale pro dítě je obtížně uchopitelný. 3D svět sice není tak dokonalý, je špinavý a mokrý a možná na první pohled úplně neláká, ale vypadá právě tak, jaký je. Děti, které jsou syceny obsahem, který je z hlediska barev, tvarů a dalších faktorů agresivní, přicházejí do přírody s tím, že to je nuda. To je obrovská škoda. Rodiče by se měli zamýšlet nad tím, jestli dítěti svět, do kterého dítě půjde, bude přinášet radost.

Přála bych si, aby se děti cítily v přírodě dobře a aby měly primární zkušenost se základními živly – vodou, vzduchem, ohněm a zemí.

PhDr. Tereza Valkounová, Ph.D., se narodila v roce 1982. Vystudovala učitelství biologie, environmentální výchovy a základů společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci následného doktorského studia absolvovala roční stáž v Německu, kde se věnovala uplatnění vzdělávání pro udržitelný rozvoj v předškolním kurikulu. Zde získala i praktickou zkušenost z pravidelných návštěv různých lesních mateřských škol. Nyní je předsedkyní Asociace lesních mateřských škol, iniciátorkou programu Školka blízká přírodě, hostující lektorkou a ve volném čase zahradnicí.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.