tisk-hlavicka

Dětská kniha stojí na dobře vystavěném příběhu

Říká to Lucie Šavlíková, se kterou jsem se sešla nad její chystanou knihou nazvanou Černobílé prázdniny.

Povídaly jsme si o tom, proč bychom měli číst a jak s knihami pracovat.

Budeme si povídat o dětech a čtení. Proč by měly děti číst?

Mohly bychom tu spolu dlouze vypisovat všechna ta vědecky doložená pozitiva. Čtení je úžasný nástroj pro rozvoj našeho mozku: učíme se poznávat abstraktní symboly a přiřazovat k nim konkrétní pojmy, představy a významy. Pomáhá rozvíjet myšlenky i fantazii, rozšiřovat slovní zásobu, ale i obzory. Učí nás, jak pracovat s informacemi, tříbí náš jazykový cit. To všechno je pravda. Ale upřímně – proč čtete třeba vy? Já proto, že je to neopakovatelný zážitek a dobrodružství. Proto, že se ponořím do nevšedního světa, který je tak daleko od všední reality. Proto, že se mohu ztotožnit s autorem nebo s postavou, že čtu o pocitech, stavech a myšlenkách, které sama prožívám, a tudíž vím, že je mají i jiní lidé. Spojuje mě to s nimi. Což je někdy velmi konejšivé.

Tak třeba už kvůli tomu všemu by měly děti číst. A také proto, že si tím otevírají bránu ke vzdělání. Ruku v ruce se čtením jde psaní, takže bych to upravila – děti by měly číst i psát, tedy psaním se vyjadřovat. Je to jako s učením cizích jazyků – ideální je, když se je učíte používat jak pasivně, tak aktivně.

A proč bychom měli číst my sami?

Ze stejných důvodů jako děti. A abychom jim šli příkladem.

Jak by měla vypadat dobrá dětská kniha, co by v ní nemělo chybět?

Stejně jako neexistuje jeden jediný osvědčený recept na bramboračku, tak neexistuje ani pro dobrou knihu. Možná by se ale našlo pár obecných ingrediencí, které zaručí alespoň základ chuti. Třeba absence myšlenkových klišé a přílišné mravokárnosti, silný a dobře vystavěný příběh (protože děti jsou velmi vnímavé a odhalí každou nesrovnalost), hrdina, s nímž se dítě může ztotožnit, velký prostor pro fantazii, laskavý pohled na svět i na lidi v něm, kultivovaný jazyk (a to i v případě, že jde o jeho nespisovnou variantu)… A zbytek jsou speciální kuchařské fígle a umění jednotlivých spisovatelů.

Jsou kromě kvalitního textu podstatné také ilustrace a grafická úprava knihy?

Samozřejmě, a řekla bych dokonce, že v dnešní době víc než kdy jindy. Dnešní doba je vizuální. Děti jsou obklopeny obrazy – v televizi, počítačových hrách, animovaných filmech, v mobilech, na sociálních sítích atd. Děti zpočátku vnímají svět především vizuálně. Než začne mluvit, dívá se a ukazuje. První knížky jsou obrázkové. To, co nám utkví nejvíc v paměti z oblíbených dětských knih, nejsou často slova, ale právě obrazy, ilustrace. Podílejí se na formování našeho vkusu. Grafická úprava bývá často neprávem opomíjena – velkou, někdy dokonce převažující měrou se podílí na výsledném vizuálním dojmu, takže je nesmírně důležitá. Představte si, že byste si pořídila nádherný obraz a dala ho do ošklivého nebo nevhodného rámu. Celý účinek se tím pokazí. A naopak.

Čeho bychom se naopak při výběru knihy pro děti měli vyvarovat?

Jednostrannosti a předpojatosti. Já si například myslím, že dětem neuškodí ani čtení takzvaného braku. Ale někdo jim musí pomoct přijít na to, v čem se liší od kvalitní literatury.

Může si dítě vybrat knihu samo? Měli bychom mu do toho zasahovat?

Jsem zastáncem toho, aby si děti vybíraly samy nebo abychom vybírali společně (ale dvouletému dítěti asi budeme vybírat knihu my). Můžeme jim také sami nabízet svoje tipy. Při besedách mi děti často říkají, že čtou knihy, které jim doporučili rodiče nebo jiní příbuzní. Nejdůležitější je reflexe – doptávat se dětí, proč se jim kniha líbí nebo nelíbí, o čem je, co jim nejvíc uvízlo v paměti. Jednak jim tím pomáháme formovat si názory, jednak se tím můžeme dozvědět něco o nich samotných.

Čtení je úžasný nástroj pro rozvoj našeho mozku: učíme se poznávat abstraktní symboly a přiřazovat k nim konkrétní pojmy, představy a významy.

Řadu let jste se podílela na organizaci Zlaté stuhy, prestižní soutěže, v níž vyhrávají ty nejlepší knihy pro děti. Co mají společného knihy, které se v této soutěži umisťují?

Když jsem do dění kolem Zlaté stuhy vstoupila, přestali jsme ji označovat za soutěž, kde někdo „vyhrává“, protože o to přece v literatuře nejde. Spíš ji bereme jako ocenění těm tvůrcům a nakladatelům, kteří vnášejí do světa dětských knih kvalitu. Cílem je na tu kvalitu upozornit odbornou i širokou veřejnost, poskytnout nějaké vodítko k výběru. Co mají oceněné knihy společného? Jejich prvotním smyslem není komerční úspěch, ale příběh, poselství, touha něco dětem sdělit a předat. Nebo se na chvíli dítětem stát. Kvalita nominovaných i ověnčených děl rok od roku stoupá, což je krásná zpráva. Přibývá hodně původních českých, autorských projektů.

Jsou dětské knihy jenom pro děti?

Jsem živoucím důkazem toho, že ne. Jako redaktorka dětských knih, členka různých organizačních výborů či komisí čtu dětské knihy či rukopisy a prohlížím ilustrace v jednom kuse. Naplňuje mě to radostí a připomíná dnes a denně to krásné počáteční období života, kdy se díváme na svět s očima dokořán otevřenýma, s upřímnou zvědavostí a nadšením. A takových lidí jako já jsou spousty, v řadách rodičů a pedagogů určitě, ale nejen tam.

Jak s knihami můžeme pracovat, mimo toho, že si je s dětmi budeme číst?

Možností je celá řada. Jak už jsem zmínila, můžeme si s dětmi o knize povídat, zjišťovat jejich názor a dojem. Předvídat z obálky knihy a názvu, o čem kniha bude. Rozebírat vlastnosti hlavních hrdinů. Ptát se dítěte, co by na jejich místě v určitých situacích dělalo samo a proč. Vybavovat si podobné příběhy, zasazovat je do kontextu, propojovat s jinými uměleckými obory – přečíst si literární předlohu a pak zajít na film, navštívit výstavu ilustrátorů dětských knih atd. V rámci Zlaté stuhy jsme před několika lety spustili soutěž Zlaté dítě, která je dobrou motivací pro další práci s knihou. Jde o to, že soutěžní tým (rodinný nebo školní) si vybere z archivu Zlaté stuhy nějakou knihu, společně si ji přečte a na základě čtenářského zážitku vytvoří nějaké umělecké dílo, které nám pak zašle – ať už jinou knihu, píseň, báseň, nebo třeba animovaný film, obraz, divadelní představení, cokoli. Do soutěže nám chodí tak krásné příspěvky, že mě to někdy dojme až k slzám.

Kromě toho pro pedagogy (a pro osvícené rodiče) existují i ucelené metodické systémy. Já mám velice ráda metodu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Spolupracuji s jejími lektorkami, které připravují metodické příručky pro práci s některými našimi knihami.

Již dlouhou dobu nás trápí, že se dětem do čtení moc nechce. Čtení prostě v konkurenci jiných médií pomalu prohrává. Co s tím?

Přijmout skutečnost, jaká je. Jiná média nejsou sama o sobě špatná, jde o to, jak s nimi zacházíme. Co je třeba využít ve prospěch knih? Přemýšlet nad tím, jak je smysluplně využít. A nestrkat miminkům do kočárků tablety, ale leporela. Anebo je raději vzít do náručí. Mám pocit, že rodiče často média využívají jako takové elektronické chůvy.

Myslíte, že knihy přežijí?

Nevím, nejsem jasnovidec (smích). Ale pevně v to doufám. Doufám, že dokud bude člověk myslet, tak bude také číst a psát knihy. I kdyby neměly být tištěné na papíře. Ale to by mi přece jen bylo líto.

Co jste ráda četla jako malá? Které knihy patřily k vašim oblíbeným?

Měli jsme doma velkou knihovnu a rodiče jsou knihomilci, takže výběr byl bohatý. Jako malá jsem měla ráda klasické pohádky. Krása nesmírná, Za pohádkou kolem světa, Louskáček a myší král a vůbec všechno, co ilustroval Artuš Scheiner. Trnkovu Zahradu jsem četla určitě dvacetkrát, to byla moje srdeční záležitost. Pohádky Václava Čtvrtka jsem měla moc ráda. Jako starší jsem hltala foglarovky a knížky Artura Ransoma. Prakticky všechno z edice KOD – Knihy odvahy a dobrodružství. Na dívčí románky jsem nikdy moc nebyla. Jediný, který jsem přečetla, byl snad Něžně háčkovaný čas.

Lucie Šavlíková působí jako nakladatelská redaktorka. Vystudovala obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě UK a k literárním překladům se ve volném čase ráda vrací. Stála u zrodu několika důležitých projektů podporujících dětské čtenářství.

Článek vyšel v tištěné verzi časopisu Informatorium 3-8, který vydává Portál.

INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách.
Názory k článku (1 názorů)
Nic Ka 29.7.2019 19:37




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.