tisk-hlavicka

Co by mělo zvládat dítě, které nastupuje do MŠ?

17.6.2019 Erika Faltysová Informatorium 3-8 1 názor

Především by mělo být pro takový krok zralé.

Může to být ve 2,5 letech, i když ze zkušeností, které mám, mohu říct, že jde o poměrně malé procento dětí, takže jako nejvhodnější se ukazuje doba po 3. roce života.

Během zdravého vývoje postupně vzrůstá chuť vyzkoušet si vlastní vůli a tím také chuť k odpoutání. Pokud se tato chuť potká s chystaným vstupem do MŠ, je většinou po starostech. Dítěti samozřejmě zásadně pomáhá schopnost bez větších problémů udržet čistotu, samostatnost ve stravování a jen malá potřeba pomoci s oblékáním, motorické dovednosti a zdraví. Předešlá zkušenost s dočasným odloučením od rodičů a rozvinutá řeč, která mu umožní bez problémů vyjádřit jednoduchým jazykem své potřeby a přání. Všechny tyto oblasti dítěti velmi usnadňují a zkracují dobu, kdy se přizpůsobuje novým věcem kolem sebe. Dítě tak v sobě probouzí sílu, řešení a naději.

Poměrně složitější to mají děti s nějakou formou handicapu, děti vážněji nemocné a jejich rodiny.

Adaptační obtíže

Někdy se stane, že přizpůsobení se odloučení a novému režimu je nad síly dítěte. Přetrvávají obtíže, které dítě provázely od prvních chvil nebo od doby, kdy dítě pochopilo, že jeho návštěva školky není jen ojedinělá zábava, ale stává se z ní samozřejmá povinnost v týdenním řádu. Dítě si zkrátka na všechno kolem nemůže zvyknout, trápí se a jeho projev se stává smutným, zraňujícím, obtížným, zatěžujícím či frustrujícím pro všechny okolo. Každé dítě své nepřizpůsobení a bolest projevuje svébytným způsobem, ale obecně lze říci, že učitelky mívají větší pochopení a trpělivost pro děti smutné a zakřiknuté a více snahy hledat různá opatření, domněnky a dokonce i diagnózy pro děti neklidné, rušivé s menší potřebou kontaktu a smíru. Je to pochopitelné. Tak je zkrátka lidský organismus nastaven. Jenže požadavek na uvědomění si tohoto způsobu jednání a vědomá práce s obtížnou situací je jedním ze základních požadavků na profesionalitu paní učitelky či pana učitele.

Někdy je potřeba důkladně rozebrat projevy dítěte a stejně tak naše reakce a pocity, které v nás dítě vyvolává. Analyzovat domněnky, proč mu to zatím ve školce „nejde“. Rozebrat vše, co jsme pro zlepšení současné situace udělali, jaká podpůrná opatření jsme zvolili, a která máme v plánu. Stanovit si časový plán, určitou dobu, kdy daná opatření budeme důsledně aplikovat a pak se zase sejít a danou situaci zhodnotit. Mít trpělivost a věřit, že se nám podaří spolu s dítětem a rodiči počáteční nezdary překonat.

Pokud si už opravdu nevíme rady, my učitelé, rodiče ani dítě samotné, bude dobré obrátit se na některé z odborných poradenských pracovišť. Víc hlav víc ví. Mnohdy se společně podaří problém rozklíčovat a na tom pak postavit základ budoucího řešení. I když to možná bude nějaký čas trvat. Jen chci ještě podotknout, že je velmi přínosné, když paní učitelka dokáže objektivně a konkrétně popsat projevy a těžkosti dítěte. Když popíše opatření, která byla učiněna, i způsob její komunikace s dítětem a dítěte s ní. Chtěla bych tu pouze varovat před intuitivním a poněkud svévolným stanovování domnělých diagnóz, což občas pedagogové dělají. Své domněnky svěřují zaskočeným rodičům a teprve v této chvíli jim doporučují navštívit příslušné odborníky. Poslední dobou do poraden takto přichází poměrně velké procento rodin, jejichž dítě je dle vyjádření pedagogů možná depresivní, agresivní, autistické, psychotické, trpí Aspergerovým či jiným syndromem, je mentálně postižené. Bez testů a odborného posouzení. Pokud by takové dítě opravdu trpělo takto závažnými obtížemi, a nikoli svým sice poněkud nestandardním způsobem zpracovávalo vlastní těžkosti s adaptací, bude dobře, když rodině tuto závažnou situaci sdělí v poměrně chráněném prostředí odborník. Bude-li diagnóza mylná, může se učitelka dostat i do poměrně závažných problému, může ztratit důvěru mnohých rodičů, na její chování bude nahlíženo jako na neprofesionální. I když je moc hodná a nejspíš chtěla udělat správnou věc.

Vysoké nároky na pedagogy

Nakonec se tak dostáváme k pedagogům MŠ, na které jsou z hlediska přizpůsobování se novým dětem, rodičům i situacím kladeny velké nároky. Nesmí být neteční ani podráždění. Nemohou si vzít volno, ani být nespravedliví, neosobní či příliš osobní, arogantní a nejistí, i když zrovna dvě děti pláčou, jiné se vzteká, další běhá po třídě a vráží do ostatních a do toho všeho uprostřed stojí úzkostná maminka, která se nechce odloučit od svého chlapečka v dramatickém objetí.

I učitelce prospějí rituály a drobné hezké chvilky, které ji pomohou uvolnit. Vědomí, že se vše zase vyrovná a bude pohoda. Možnost promluvit si s kolegyněmi. Pracoviště, kde vládne důvěra. Když ví, že na žádnou ze situací, které nastanou, není úplně sama. Předem připravená struktura, pravidla, pomůcky a činnosti. Vědomí, že bude-li něčeho příliš, má se na koho obrátit. Prožitá znalost toho, že ne všechny děti jí musejí být sympatické hned od začátku, a že vztah se tvoří teprve časem. Že i tu malou nepříčetně se vztekající bytůstku bude mít nakonec ráda.

Rituály. Zvyky a opakování hezkých chvilek nám svědčí. Dává nám jistotu, obnovuje naši vitalitu, dává naším životům příjemné a povědomé vzorce. Předvídatelné tempo zvyků pomáhá najít pohodu a odpočinek. Rituály a věci, na které se můžeme spolehnout. Pomáhají překlenout nejistotu a výkyvy, uspořádat náš prostor a čas.

Názory k článku (1 názorů)
Můj názor Ka 19.6.2019 19:37




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Wellness Víkend   |   Jsme.cz - nový magazín o rodině, přátelství a vztazích.   |   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.