Sestavte si vlastní manuál dobrého rodičovství

Stát se rodičem je vlastně strašně jednoduché! (Teď vás napadá spoustu vtípků a představ, ale to nechme stranou.) Být rodičem, a to „dobrým“ rodičem, je jedna z nejobtížnějších rolí, které v životě můžeme přijmout. A jak se to vlastně stane?

Být dobrým řidičem

Abychom mohli řídit auto, musíme dosáhnout určitého věku, potřebujeme ušetřit nějakou sumu peněz a vydat je na příslušný kurz připravený profesionály. Po jeho absolvování zbývá úspěšně složit zkoušku z teoretické a praktické části. S horkým řidičákem vyrážíme do světa, sami se svým svědomím a schopností nést odpovědnost za své dovednosti i chyby. Můžeme se vydat tak daleko, jak jen zvládneme. A pomalu se stáváme „dobrým“ řidičem.

Být dobrým rodičem?

Na cestě za „dobrým“ rodičem nemáme žádnou „rodičoškolu“, která by nás provedla alespoň počátky a zajistila nám základní znalosti, které budeme potřebovat. Být rodičem se učíme napodobením toho, jak nás vychovávali vlastní rodiče nebo experimentujeme na základě dobrých rad i naší fantazie. Také se na našem rodičovství významně podílí náš potomek tím, že žije s námi se všemi možnými projevy chování. V neposlední řadě se můžeme inspirovat literaturou a mnohdy si na pomoc bereme tzv. manuály o rodičovství, často ale shledáme, že jsme si mohli ušetřit čas. Výsledkem celého našeho počínání je, že se rozhodneme být s našimi dětmi a ony nám samy sdělí, co potřebují. Je to stejné jako číst knížky o partnerských vztazích, ale žádná kniha neobsáhne právě vašeho partnera!

Jak na manuál rodičovství

Manuál dobrého řidiče aneb pravidla silničního provozu zvládnete nastudovat za chvíli. Na rodičovství ani na děti manuál nenajdete. Ovšem žádné chmury! Nic nám nebrání v tom, abychom si ho sami pro sebe vytvořili! Co si do něj dáte právě vy?

• Nepište si do něj, tak jako v případě auta, jak by mělo dítě vypadat, až si ho pořídíte. Důležitější je zamyslet se nad tím, jaké vaše dítě je.
• Nepište si, co od něj očekáváte, ale jaké vlastnosti a dovednosti má a kam ho můžete jako rodič posunout, aby bylo spokojené a šťastné.
• Nepiště si do něj, co chcete dělat, ale co váš potomek po vás chce a jakým způsobem to můžete, nebo nemůžete zajistit.
• Sami za sebe si napište, kdo jste vy, jaké hodnoty jsou pro vás v životě ty nejdůležitější a jakým způsobem je chcete dětem předat.

A co na závěr?

Děti jsou svébytným zrcadlem, které odráží naše slabosti a silné stránky, na které musíme reagovat v rukavičkách, ovšem s vlčím smyslem pro vůdcovství. A když se podíváte na svůj vlastní manuál, zjistíte, že vaše eso v rukávu je ve skutečnosti vaše odvaha „poznávat své děti, poznat jejich osobní hranice, respektovat je a jednat s nimi tak autenticky, jak je to možné“*.