tisk-hlavicka

Z komára se velbloud stát může!

20.7.2016 Petra Lazáková a Dalibor Stoszek 1 názor

I z malé třísky může být velký problém…

  • Sledujte spolu s námi život českých lékařů a záchranářů na indonéském ostrově Lombok!
  • Sledujte spolu s námi slasti a strasti lidí, kteří vytváří zdravotnický projekt na Lomboku!
  • Sledujte spolu s námi, jak vzniká charitativní CD plné pohádek, říkanek a písniček pro děti!
  • Sledujte spolu s www.rodina.cz organizaci DORRA (DOctoRs foR Asia/Africa)!

Vsadím se, že jste to už určitě někdy slyšeli: „Prosím Tě, nedělej z komára velblouda!” Jinak řečeno: „Je to blbost, s tím se přece vůbec nemusíš trápit.” V mnoha případech asi naprosto oprávněná poznámka. Na indonéském ostrově Lombok jsem si ale uvědomila, že toto rčení platit nemusí. Takže opět jinými slovy - z malého poranění může vzniknout závažný problém.

Na Lomboku pomáhají čeští lékaři a záchranáři z organizace DORRA (Doctors for Asia/Africa). Docházejí do dvou improvizovaných ordinací a také přímo do domovů nemocných. Mnoho potíží, které jejich pacienty trápí, vzniklo z naprosto drobného poranění nebo z běžné nemoci.

I z malé třísky může být velký problém

Posuďte sami! Tady je příběh jednoho z našich pacientů. Pan Teme je farmář. Spolu se svou manželkou se stará o malé rýžové pole. Jednoho dne se mu do paty zadřela obyčejná tříska. Ránu nijak nevyčistil ani neomyl a dál pokračoval v práci na poli. Postupem času se mu ale zanítila celá pata, pak i celé chodidlo... Stále to nepovažoval za nijak závažné a k lékaři nešel.

Když ho objevili dobrovolníci z DORRA, obávali se, že se s ním jeho rodina bude muset brzy rozloučit. Noha už nevypadala jako noha – byla plná zapáchajícího hnisu. Dobrovolníci z DORRA starého farmáře pár dní ošetřovali – vymačkávali hnis, ránu důkladně čistili a nohu každý den převazovali. Farmáři také donášeli tofu, aby měl dostatek bílkovin. Nakonec bylo ale přes veškerou snahu jasné, že pan Teme musí do místní nemocnice.

Farmářova vesnice je vzdálená několik kilometrů od asfaltky. Převoz byl tedy trochu komplikovaný. Na Lomboku se jezdí hlavně na skútru. Jezdí na něm děti do školy, babičky nakupovat na trh, i novopečené maminky s novorozeňaty. Lidé na Lomboku ho používají opravdu celý život. Posadit nemocného muže na skútr ale bylo nepředstavitelné. Pavel, Martin, Martina a Ivana tedy vyrobili nosítka a pána na nich k silnici donesli. Tam už na ně čekalo auto s řidičem, který je zavezl do nemocnice ve městě Praya.

Z deníku Dalibora Stoszka (vedoucího lékaře organizace DORRA) - červen 2016:

„Musel jsem udělat nepříjemné rozhodnutí. Nemá smysl dále pokračovat v konzervativní léčbě hnisající nohy starého farmáře. Z rány bohužel stále vytékají decilitry hnisu prakticky z celého bérce. Navrhnul jsem nohu pod kolenem amputovat v co nejčasnější době. Jedině tak má muž šanci po půl roce ležení na zemi se opět zapojit do života. Argumenty proti konzervativnímu řešení jsou i jeho cukrovka na inzulínu, těžká kachexie (podvýživa) a chudokrevnost. Vydali jsme se tedy do nemocnice ve městě Praya. Snad se mi podaří narazit na lékaře, který dá přednost pacientovi před pokušením si jej tam opět za hezké peníze delší dobu nechat a léčit nohu vymačkáváním hnisu, což neméně dobře zvládali i naši dobrovolníci-nezdravotníci.”

Sestřička Ivana z DORRA pak farmáři do nemocnice přinesla speciální posilující výživu, vodu, chléb a sušenky bez cukru. Na Lomboku totiž nemocniční pacienti nedostávají jídlo. To musí obstarat a uvařit rodina pacienta. Před nemocnicí proto každý den „piknikuje” a „vyvařuje” docela dost lidí – příbuzní pacientů. Lékaři z DORRA za „jejich” pacientem také jezdí každý den – ale hlavně proto, aby se podívali, jak ho léčí místní kolegové.

„Opět jsme se s koordinátorem Edym vydali do nemocnice ve městě Praya. Tam jsme měli probrat další postup s místním chirurgem. Lékaři, kteří v podobných nemocnicích pracují, jsou jako Jára Cimrman. Všichni je znají, ale nikdo je neviděl. Předem bylo tedy jasné, že nebude lehké jej najít. Díky mé zatvrzelosti, že s ním opravdu chci hovořit a především Edyho ohromné snaze jsme se probili až před dveře, kde měl právě působit. Sestřička se Edyho zeptala, co chceme a řekla, že tam má lékař pacienta. Po jeho odchodu jsme se hrnuli ke dveřím. Jenže sestřička prohlásila, že jich tam je ještě mnoho a mluvit s doktorem tak dnes (rozuměj ani zítra nebo tento týden) není možné. Podařilo se nám alespoň zjistit, že farmáře stejně neviděl a nemělo tak cenu se k němu dále pokoušet vlámat.

Braly mě mrákoty…

Přesunuli jsme se za farmářem na pokoj a přišli jsme právě včas. Probíhal další převaz! Braly mě mrákoty… Převaz byl hotový asi za 5 minut! Naši učitelé i my jsme takové převazy dělávali skoro hodinu. Vymačkalo se pár kubíků hnisu a noha opět zmizela v obvazech a tam musí vydržet do zítřka. Z vedoucího převazového týmu se nám alespoň podařilo vymámit informaci, že noha nevypadá tak zle a že amputace nebude potřeba. A jako třešnička na dortu po převazu dodali, že je potřeba nohu „clean, clean and clean”, tedy opravdu důkladně čistit... Už v prvním ročníku ví každý medik, že „ubi pus, ibi evacua” - tedy kde je hnis, musí pryč.

I já, internista tělem i duší, vím, že v tomto případě by bylo minimálně nutné na sále provést široké incize, rozrušit septa, proplachovat, drénovat, nikoliv mačkat dvěma tampony jako nežit na nose. Nicméně na půdě nemocnice má za pacienta zodpovědnost její personál a vůbec mi nepřísluší do léčby zasahovat. Kdybych měl opět za pacienta platit, odmítnul bych. Naštěstí se rodině podařilo zajistit „kartičku”, se kterou má nárok zdarma na pobyt i léčbu. Mně tedy nezbývá, než plně akceptovat situaci jaká je.”

Čeští lékaři a dobrovolníci z DORRA udělali maximum. Vytáhli starého farmáře z nejhoršího a zařídili (a zpočátku i zaplatili) jeho léčbu. S postupy místních zdravotníků mohou nesouhlasit, ale musejí je respektovat. Jedna věc je ale na tom všem pozitivní – českému týmu DORRA se opět podařilo zachránit jeden lidský život. Ohrožen byl kvůli nepatrné třísce. A takových případů zbytečných komplikací a úmrtí je na Lomboku (a v mnoha dalších chudších zemích) hodně. Často se mylně domníváme, že v rozvojových afrických a asijských zemích umírají lidé hlavně na tropické nemoci. Není to tak - lidé tam přicházejí o život především na následky běžných onemocnění a obyčejných poranění, které jsou obvykle snadno léčitelné.

I z malého komára se tak může v těchto koutech světa stát velký velbloud!

DORRA je nezisková organizace založená a vedená lékařem Daliborem Stoszkem. DORRA spolupracuje s dobrovolníky z řad lékařů, sester a záchranářů. Tým DORRA mnoho let působil v zemích subsaharské Afriky. Teď se ale zaměřuje na lékařskou pomoc v Asii - především na indonéském ostrově Lombok! Lidé z DORRA tvrdí: „Nejsme žádní hrdinové. Děláme jen práci, která nás baví. A to, že tím někomu pomáháme, je jen velmi příjemný bonus.”

Více zde: www.dorra-doctors.cz a https://www.facebook.com/dorra.africa

Názory k článku (1 názorů)
Článek je to sice srdceryvný, ale Milena 20.7.2016 13:43




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.