tisk-hlavicka

Vzhůru do lenošení!

15.7.2015 Zuzana Daňková Psychologie Dnes

Stěžejní je nepodlehnout hysterii „nutného odpočinku na dovolené“ a zvládnout obavy z „nudy“, není-li den naplněný obvyklou dávkou stresorů.

Podnětný návrh, jak na odpočinek, nám nabízí současný hit Ulricha Schnabela Umění zahálky aneb Rozkoš z nicnedělání (Musse. Vom Glück des Nichtstuns). Když slyšíme slovo „zahálka“, můžeme hned nabýt dojmu, že s aktivní dovolenou, kterou asi už většina lidí preferuje, nemůže mít umění zahálky nic společného. To je však omyl a slovo „zahálka“ zde může být zavádějící, neboť v samotném německém „Musse“ se mísí význam „odpočinku“ s „volným časem“. A volný čas je právě to, čemu poslední dobou tak rádi dáváme přízvisko aktivní a sousloví aktivní odpočinek, který by někomu mohl připadat jako protimluv, je již dokonale zažité.

Nestyďte se zahálet!

Zahálkou je tak podle Schnabela nejen lenošení u televize, spánek či meditace, ale také chůze, umělecké tvoření, hraní si s dětmi, nebo dokonce i tak náročná aktivita jako výšlap do velehor. Pro dosažení odpočinku v jeho smyslu můžeme v podstatě dělat cokoli. Pointa totiž spočívá v tom, že umění odpočinku bojuje proti naší neschopnosti relaxovat a prostě vypnout. Neschopnost odpočinku je něco, co jsme my, moderní lidé (nebo alespoň naprostá většina z nás), ztratili kvůli povaze doby, která je zaměřena především na výkon, pracovitost, úspěch a peníze. Nevědomě máme v hlavách automatickou myšlenku, že naše hodnota se odvíjí od našeho pracovního výkonu, výše našeho konta nebo ocenění, kterého se nám dostává od druhých. Zahálka či odpočinek je pak zbraní, díky níž můžeme podle Schnabela s jednostrannou orientací zaměřenou na výkon bojovat - odpočinek je vše, co prožíváme jako účel sám o sobě, jako něco, co nás těší, do čeho se ponoříme celí a bezvýhradně - často se o tomto stavu absolutního pohroužení do nějaké činnosti mluví jako o „flow“ (plynutí). Jedná se o takové ponoření do aktivity, při němž přestaneme myslet na vše ostatní a plně se soustředíme právě jen na danou činnost. Pro mnohé z nás to ve skutečnosti není snadné - uvědomme si například, kdy jsme úplně off-line? Jak dlouho zvládneme nekontrolovat e-mail a facebook? Jak často si dopřejeme vypnutí mobilu, aby nás nemohl vůbec nikdo rušit? No, skoro nikdy… „Vidíme, že lidé, kteří jsou neustále on-line, přišli o schopnost být občas duševně i duchovně off-line. Prostě nedokážou vypnout,“ tvrdí německý psychoterapeut Götz Mundle.

Poznej sám sebe

Skutečné užívání si odpočinku tedy není nic jednoduchého - nejen proto, že už téměř nemůžeme být na delší dobu mimo dosah on-line světa, ale především proto, že jsme navyklí definovat se prostřednictvím pracovního výkonu. A pokud máme za to, že naše bytost má nějakou hodnotu pouze, pokud dost pracujeme a jsme dost úspěšní, těžko najdeme v životě místo pro skutečný odpočinek, který by neohrožoval naši pracovní pozici (jiní přece zrovna pracují!). Jako by nám odpočinek musel posloužit pouze jako prostředek k načerpání sil k ještě vyššímu nasazení. Proto se také stává, že když už se dopravíme do cílené destinace a chceme si konečně odpočinout, žádný odpočinek na povel se nedostavuje; místo toho si najednou začínáme být vědomi našeho vnitřního neklidu a neschopnosti být sami se sebou - přepadají nás pocity, které se jinak schovávají za každodenním neutuchajícím shonem.

Stěžejní je nepodlehnout hysterii „nutného odpočinku na dovolené“ a zvládnout obavy z „nudy“, není-li den naplněný obvyklou dávkou stresorů. V duchu umění zahálky lze doporučit dvě užitečné strategie. Za prvé si „nudu“ ve smyslu nicnedělání prostě dovolit a netrápit se výčitkami o promrhaném čase, za druhé strukturovat svůj volný čas, v němž najednou neexistují vnější cíle a úkoly - naučit se zaměstnávat se tím, co nás opravdu naplňuje a baví. „Pocit nudy totiž svědčí o tom, že člověk po ničem nedychtí, že mu všechno připadá fádní a prázdné. Toto otupení je ve skutečnosti jen projevem toho, že člověk ztratil spojení se svými vlastními potřebami a neví, co je pro něj skutečně důležité,“ konstatuje Schnabel. O dovolené tedy můžeme zkusit udělat první krok návratu k sobě samým - podobné úvahy si vůbec připustit a nenápadně začít zkoumat, co vlastně ve skutečnosti opravdu chceme. A ještě zajímavá rada závěrem: „Než investovat peníze do nějakého exotického zájezdu, který nám přinese spíš stres než skutečnou zahálku, by bylo lepší si na čtyři týdny najmout kuchařku a sluhu a nechat se pro jednou obskakovat ve vlastním bytě,“ doporučuje Ulrich Schnabel.

Literatura: De Botton, A. (2010): Umění cestovat. Zlín: Kniha Zlín Schnabel U. (2014). Umění Zahálky aneb Rozkoš z nicnedělání. Slavonice: Dauphin

Zuzana Daňková - Autorka studuje filozofii v doktorandském studiu na The University of Stirling a publikuje.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.