Re: Príbeh pre Bohdanu

Milá Bohdano,jsem 7 let vdaná, já i manžel jsme v invalidním důchodu. Na mne mé postižení není vidět jen mne omezuje ve sportu atak (mám 28), ale manžel je vozíčkář odkázaný na mou pomoc, Nežeje se nám špatně velmi se milujeme,a dohodli jsme se že nebudeme mít děti již díky mému stavu a jeho postižení, prostě že bychom to nezvládli jeste chodím do školy.Vloni v dubnu jsem i s HA otěhotněla,zjistila jsem to v červnu. Nebudu vám popisovat pocity . které mnou zmítaly . Rekla jsem to manželovz, velice plakal nad tím,že si jako každá normálnírodina nemůžeme nechat naše miminko.Já realisticky chápu,že měl pravdu,ale co já a moje pocity a pak ta velká touha a láska k tomu tvorečkovi.No nebudu více brečet,prosadila jsem svou (trochu tvrdě)a dnes má naše holčička 9 měsíců je skvělá hodná, jako by věděla že to máme trocho těžší než zdraví lidé. Manžela jsem vzala v 6 měsíci na velký ultrazvuk a jeho postoj se radikálně změnil malé do břicha zpíval povídal, masíroval mne. A manžel je dnes velice pyšný otec malou vozí a položil by za ní život,a když se ho dnes zeptám jestli by měnil říká že nikdy,tak tesd nevím jestli jsem vám nejak pomohla ale at se rozhodnete jak koliv stojím při vás, Ahoj Andea PS.ozvěte se pokud máte chut