| rachomejtle | •
 |
(26.9.2012 11:42:19)
No já se obávám, že na vině je i systém v českých tradičních hudebkách. Motivace nízká, výběr repertoáru tristní, metody tradiční, dril maximální.
Přitom by stačilo: zařadit už od začátku hraní ve skupinách třeba i různých nástrojů -rozepíšou se party, aby byly jednoduché, děti to motivuje, jak jim to dohromady pěkně jde a jak to zní.
Dále - nahrát na CD doprovod a dítě hraje jednoduchý part a dotváří celou skladbu. Efekt pěkný.
V hudebce mě nevíc štval výběr skladeb - jak lidovky tak vážná hudba - nic z toho se mi nikdy nelíbilo natolik, abych se vrhala do cvičení s nadšením. Pak mě štvala povinná interní vystoupení - fakt nejsem předvádivý typ, poslouchání ostatních skladeb mě nudilo, v první řadě nastoupené učitelky - no děs běs, nuda, hrůza.
Já už dostávala osypky při vstupu do hudebky - jak se tam na chodbě prolínaly zvuky všech nástrojů dohromady a jak to neladilo - silně depresivní pocit. Že se známkovalo na hodinách, že byla zákovská knížka, že byly postupové zkoušky, že se to všechno nazývalo škola - to odrazuje - to už není volnočasová aktivita, ale docela nezábavný dril.
Hudebka prostě vychovává vstříc konzervatoři a ne lidovému muzicírování. Kdo na jejich systém nepřistoupí, nemá nárok.
|
| Bridž |
|
(26.9.2012 13:00:26)
To je dost jednostranný příspěvek...
Já jsem do klasické hudebky chodila (na klavír), souborů tam bylo (a je) několik, kantoři dobří i špatní, stejně tak žáci. Hraju dodnes, i v kapele, na některé roky v hudebce nevzpomínám ráda (nebo spíš si na ně nevzpomenu vůbec), jiná byla naopak pro mě jedna z nejhezčích v mém životě. Konzervatorista rozhodně nejsem a nikdy jsem k tomu nesměřovala, neb mě nebavilo cvičit 
|
|
| Renata, syn 11, dcera 3 | •
|
(26.9.2012 13:09:02)
Rachomejtle,
ve spoustě věcí máš určitě pravdu. Lidovky fungují víceméně stejně jako před 20, 30 lety. Ale zase je to všechno o lidech a o přístupu. Syn hraje šestým rokem na zobcovou flétnu v lidušce. Bydlíme na malém měste, tudíž i liduška je malá - pár učitelů, jeden ředitel (který také vyučuje). Syn má celou dobu jednoho učitele, u kterého je učení hry na flétnu prostě zábava - klasické skladby prokládá současnými pro děti zajímavými, doprovod z CD je běžná věc, doprovází děti na altovou flétnu, klarinet, klavír. Občas je nějaký ten malý koncertík pro rodiče (max. 6 dětí), ale myslím, že to k tomu patří, atmosféra je to vyloženě komorní a děti se chtějí předvést, co se naučily a těší se na potlesk od rodičů (i když se to třeba úplně nepovede).Příští rok by měl syn přejít na jiný dechový nástroj, jeho jediná podmínka je, že to bude u stávájícího pana učitele, tak uvidíme, co společně vyberou.
Každopádně bych lidušky jako takové nezatracovala, pokud má dítě štěstí na učitele, který ho dovede zaujmout a motivovat, může tam získat dovednosti, které v životě využije (i když ne k uživení, tak pro zábavu). Nevím, jak je to jinde, ale u nás oceňuji i to, že poplatek za lidušku je pro mého syna nejlevnější kroužek ze všech, co navštěvuje (karate, plavání, angličtina).
Nevím, jakými předpisy/vzdělávacími plány jsou lidušky vázané, ale asi je to opravdu o lidech.
Renata
|
| Líza | 
|
(26.9.2012 15:49:41)
No, jak které hudebky. Já kvůli tomu starší dítě do ZUŠky nedala a mladší jsem tam dát nechtěla - měla jsem podobné vzpomínky jako rachomejtle. Když ale mladší nakonec v ZUŠce stejně skončila, nestačila jsem se divit. Výběr skladeb - zrovna včera, učitelka - poslechni si to, líbí se ti to? Dobře si to rozmysli, v žádném případě bych nechtěla, abys hrála něco, co tě nebaví.
Dítě nadšené.
Hra v souboru od chvíle, kdy dítě zvládne základní ovládání nástroje, aby vůbec bylo něčeho takového schopné. Koncerty jako příjemná setkání.A hra nikoli s vypáleným, stále stejným CD, ale korepetice s klavíristkou, která sólistu doprovází, aby kromě toho "hezkého zvuku" bylo možné učit se i spolupracovat.
|
|
|
| Myšutka* |
|
(26.9.2012 16:36:56)
Musím oponovat. Obě moje děti chodí do lidušky, obě jsou nadšené a "slintají blahem". Učitelé dělají první-poslední, motivují, vymýšlí, dávají na výběr... Dcera chodí na obyčejnou kytaru a její učitel ji doslova zblbnul i když je mu jasné, že holka nebude nikdy žádnej umělec. Hraje pro radost a učitel to respektuje! Syn je na tom podobně, má zapálenou učitelku, které jde především o nadšení dětí a vzbuzení chuti si "zamuzicírovat". Ano, vím, že pár dětí oslovili, že jsou nadaní, jeslti do toho nechtějí jít na jiné úrovni, ale to jsou výjimky.
|
|
| Malenka | •
|
(1.10.2012 18:22:20)
Souhlas. Je to podle mě takový c.k. rakouský relikt. Výtvarka funguje úplně jinak.
|
| lucie, 2 děti | •
|
(1.10.2012 22:24:46)
Nechápu, proč tak zhurta. Najděte si soukromé kantory, hudebka prostě nějaké nároky klade. Protože naučit se na nástroj, asi stejně jako sportovat prostě je těžké, vyžaduje trpělivost. Dobrý učitel je základ, ale že to je pracné, zdlouhavé, to nelze ošidit. Hudebky nejsou relikt,jako relikt je dnes chápaná jakákoli poctivá práce. To je výpověĎ o nás. Dobře mluvit, dobře hrát, dobře tančit, vše dá práci. Jsme v době, kde na nic není čas. My si ho neuděláme. Hrála jsem od klasiky, po garáž s kapelou a můžu říct, že bez klasických základů se neobejdete. Některé věci nelze zjednodušovat a v tom je jejich krása. Ve svých pětatřiceti to chápu, v deseti těžko, ale od toho jsem dospělá, abych to aspoň zkoušela vysvětlovat dětem. My se dnes chováme a myslíme jako desetiletí. Veškeré inovace ve školství a volání po hravosti jsou liché: dostat kvalitní zvuk z jakéhokoliv nástroje je běh na dlouhou trať a každá práce s sebou nese chvíle krize, kdy se nedaří. Pokud budu učit nástroj, můžu motivovat dítě, dávat repec na výběr, ale neobejdu to, že např. hrát nezávisle oběma rukama je prostě zatraceně těžké apod. Můžu jen trpělivě podporovat žáka. Proč interní koncerty ? Někde se to zkusit musí a muzikant má přece zkoušet vystupovat před lidmi.To přece patří k tomu, že se někdy nezadaří. Připadá mi, že jsme všichni jak skleníkové květiny. Tvrdím, že v nehorším případě hodiny na hudebce zůstanou jako veselá příhoda "jak mi to nešlo" a z hlediska životních trablů, to považuji za takové krásné trauma  ))))
|
|
|
| lenka | •
|
(2.10.2012 10:36:24)
hudebka ale opravdu není volnočasová aktivita - je to škola, která chce zaručit rodičům, že to absolvování prvního cyklu budou jejich děti připravené na různé typy středních škol, kde se skládají talentové přijímací zkoušky ze hry na klavír. Hudebka (základní umělecká škola) opravdu není pro každého. Opravdu je tam i dril, výběr skladeb vychází z širokého repertoáru, ale základna je v klasické hudbě. Kdo si chce hrát hlavně nenáročné písničky, ten má spoustu jinýách možností - v Centrech volného času atd...
Hudebky si nehrají na volnočasové aktivity, jsou to školy, mají své osnovy, proto mají i postupové zkoušky. Aby mohly zaručit jistou kvalitu a úroveň.
Vyčítat hudebkám povinné penzum repertoáru a postupové zkoušky, je jako vyčítat základní škole písemky a testy atd... Tak jako ve škole se děti učí - a je v tom často dril, tak je to i na hudebce.
|
| Líza |
|
(2.10.2012 10:56:41)
"je to škola, která chce zaručit rodičům, že to absolvování prvního cyklu budou jejich děti připravené na různé typy středních škol, kde se skládají talentové přijímací zkoušky ze hry na klavír. "
Domnívám se, že nemáš pravdu.
Jednak teda, na klavír - tak proč ta moje chudinka ubohá furt dře ty housle, když výsledkem bude to, že v devítce vysekne talentovky na konzervu z klavíru?
Jednak - ne, není to tak, že průměrný žák hudebky po prvním cyklu složí talentovky z hry na nástroj a uspěje - tak to nefunguje, tohle zvládnou jen ti nejlepší.
Ale ZUŠka by měla být škola, kde skutečně děti dostanou systematické hudební VZDĚLÁNÍ, něco víc než jen radostné muzicírování samo o sobě.
Za mě to ovšem bylo tak, že ZUŠka dětem do radostné muzicírování nezprostředkovala. Tam, co chodí dcera, je to dnes už jinak.
|
| Terka79 | 
|
(2.10.2012 11:44:15)
Samozřejmě pokud půjde na konzervatoř na housle, tak zkoušky z klavíru dělat nebude. Ale je pravda, že na vysokých školách už ho chtějí, a také na konzervatoři se všichni učí povinně na klavír. Prostě je to základní nástroj. Ale housle jsou hned v závěsu, někde jim stačí jen ty.
Na ZUŠky se dřív přijímaly opravdu jen talentované děti, dnes už tomu tak bohužel není. Klesl zájem, tím pádem i kvalita výuky. Spousta dětí není schopna osnovy vůbec splnit.
|
| Líza |
|
(2.10.2012 13:53:27)
Pokud jde o zkoušky z klavíru na VŠ, řekněme typu pedák, tam nepotřebuješ mít za sebou ani jeden cyklus v zušce, na ty se naučíš se soukromým učitelem mnohem rychleji - svoji sestru jsem na ně připravila sama cca za rok, možná i méně.
Pokud jde o umělecké vysoké školy, tak zase trvám na tom, že ani za starých časů, kdy se podle tebe přijímaly ještě jen talentované děti, to nebylo tak, že průměrný absolvent LŠU by se na nějakou takovou dostal. To byla výsada výjimečně talentovaných a pilných dětí, ono je to i celkem logický.
|
| Terka79 |
|
(2.10.2012 17:14:50)
Samozřejmě, když dám dítě do ZUŠ, nepočítám hned s tím, že z něj bude talent a bude se hlásit na konzervatoř. V každém případě je to pro rozvoj harmonické osobnosti velice důležité, ne nadarmo se říká, že hudba zušlechťuje. A pokud se po 10ti letech rozhodne, že na nějakou takovou školu půjde, bude tu možnost mít. Tvůj názor, že je něco zbytečné dřít, když ti to pak k ničemu nebude, je trochu zavádějící, protože už na základní škole se naučíš spoustu věcí, které později zapomeneš, protože je ve své profesi nebudeš potřebovat.
Jasně, vždycky je možné mít soukromého učitele, ale taky ho velice draze zaplatíš. Pokud ti stačí rychlokurz, není co řešit, ale opravdovou hloubku to postrádá. Ono dostat se na ped. fak. je jedna věc, ale že ty paní učitelky pak dětem nedoprovodí ani obyčejnou písničku v jiné tonině než Cdur, je ostuda našeho školství, a pak se nemůžeme divit, že na základních školách děti v hudební výchově dělají mnohdy naprosto něco jiného a nepěstují lásku k hudbě. Jak po nich pak můžeme chtít, aby hudba byla přirozenou součástí jejich života.
|
| Líza |
|
(2.10.2012 18:03:06)
"Tvůj názor, že je něco zbytečné dřít, když ti to pak k ničemu nebude, je trochu zavádějící, protože už na základní škole se naučíš spoustu věcí, které později zapomeneš, protože je ve své profesi nebudeš potřebovat."
Nojo, co mě vždycky na těchto diskusích baví, to je, když si někdo vymyslí cosi, přisoudí mi, že to říkám, a pak se se mnou začne hádat, aby mi to moje domnělé tvrzení vyvrátil. Takže, Terko, prosím, zkus mi najít, kde tvrdím, že je něco zbytečné dřít, když to pak k ničemu není - v případě, že to najdeš, máš u mě pivo. Já totiž tady celou dobu lidem, co nadávaj na stupnice, píšu, že bez cvičení nezábavných věcí se člověk holt na ten nátroj dobře hrát nenaučí - ale to by sis nejdřív asi musela přečíst co píšu, a až pak mi odepisovat.
Možná by ses pak taky pročetla k tomu, že s čím tady polemizuju, je tvrzení jedné přispěvatelky, že hudebky jsou na světě od toho, aby všechny děti, které absolvují první cyklus, byly schopny uspět u talentovek na střední školu - a to prostě není pravda. Pokud argumentuju tím, že já jako absolvent tří cyklů klavíru v lidušce jsem byla schopná svoji sestru připravit na úspěšné talentovky na vysokou školu, tak to je zase spíš ilustrace k tomu, že talentovky na tyto typy škol asi nelze brát moc vážně, protože k jejich zvládnutí není hudebka potřeba vůbec (BTW soukromý učitel, který tě rok bude dřít jen to, co potřebuješ, aby prolezla, tě vyjde výrazně levněji než hudebka; že pak to podle toho vypadá, to je druhá věc - ale na druhou stranu, myslím že na prvním stupni - a i tam se dělaly talentovky - fakt nemusí být člověk nijak aktivní hudebník).
Takže já skutečně říkám, že cvičit je potřeba.
Že hudebky jsou něco jiného než "jé, to se nám to ale krásně hraje".
Ale to, co mi podsouváš nebo co si vymýšlíš, že říkám, a pak se vůči tomu vymezuješ, je trošku... legrační.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)