| madlenka+2 | 
 |
(26.7.2011 9:18:00)
Já to cítím přesně naopak - pokud bych měla třetí dítě, určitě bych se nebála porodu doma, ale osobně bych se spíš bála toho, že se miminku během prvních 2 - 3 dnů může něco stát. První - syn celé dny a noci řval, jak když ho na nože berou a já bych doma byla šílená hrůzou a vynervovaná že mu něco je, rozhodně bych u nás žádná klidná domácnost nebyla. Druhý porod - dcera napitá zkažené plodové vody první 2 dny problinkala(zvracela hnědé, nazelenalé i lehce krvavé) a prořvala taky, mít jí v tom stavu doma bych za žádnou cenu nechtěla.
|
| withep | 
|
(26.7.2011 9:37:30)
m77, dítě tím pláčem možná reagovalo na stes způsobený režimem v porodnici nebo nešetrně vedeným (možná i vyvolávaným?) porodem, pokud by sis prosadila přirozený porod, snad by se ti narodilo klidné a spokojené děťátko, které by bylo doma ještě spokojenější  . S dítětem nalokaným plodové vody by tě lékaři domů hned po porodu "nepustili" a ty by sis to sama nelajzla (já taky ne).
|
| kreditka | 
|
(26.7.2011 9:59:50)
Tak tím bych si jistá nebyla, do mě při druhém porodu nastrkali chemie fůra a syn je spokojené miminko, naopak u dcery jsem žádnou chemii nedostala a bylo to uřvané dítě do pů roka
|
| Milada | •
|
(26.7.2011 10:26:20)
Však ani porod doma neznamená automaticky vysmáté a pohodové miminko. Nicméně pokud znám matky, co rodily doma, tak mi přijde, že jsou si v péči o miminko tak nějak jistější. A o tom je myslím i ambulantní porod - pokud věřím, že se o miminko sama postarám dostatečně, tak určitě i zvládnu jeho pláč. Pokud vím, že z něj budu ve stresu, tak je nejspíš lepší zůstat v porodnici a nechat si poradit od zdravotníků.
|
| kreditka |
|
(26.7.2011 10:27:38)
Nikomu porod doma nevymlouvám je to každého věc. Jen píšu že i "chemicky" porozené dítě může být pohodář a naopak
|
|
|
| withep |
|
(26.7.2011 14:22:39)
kreditko, nepíšu nic o jistotě, píšu "snad"
A myslím si, že moje domněnka má logiku a tvoje děti tvoří spíše výjimku (a kdo může vědět, jestli by to uplakané dítě nebylo ještě uplakanější a to klidné ještě klidnější, kdyby si způsob narození vyměnily...?)
|
|
|
| Binturongg | 
|
(26.7.2011 10:09:46)
whitep - přirozený porod je to nejlepší, co se může matce i dítěti přihodit, ale pokud to někdo takto necítí, není přirozený porod žádným přínosem ani pro jednoho.
Kamarádka má 3 děti - paradoxně právě to, které přišlo na svět přirozeně (v porodnici, ale bez zásahů), na tom bylo a je psychicky nejhůř, protože se jeho máma, prvorodička, hystericky bála, trpěla úzkostmi ž v první době porodní, ale bála se to říct, aby jí nepíchli nějakou chemii (měla nateno)a celkově zdravé těhotenství zakončila téměř tragicky jen díky své hrůze z porodu, kterou si však nechtěla do poslední chvíle připustit (což však, jak jistě uznáš, nebyla její chyba).
Další dvě děti porodila "nepřirozeně" - tj. s veškerou dostupnou chemií a zásahy a jsou to dost pohodáři od malinka.
Neodsuzuj nepřirozené porody - mohou být i užitečné
|
| withep |
|
(26.7.2011 14:33:36)
Bin, já nemluvím o přirozeném porodu obecně, ale s ohledem na odchod domů bez další hospitalizace. Aby si někdo neřekl, že jim teda strpí cokoliv, ale pak hned půjde domů, protože pak by toho taky nemusel být schopen. Té ženě, o které mluvíš, by jistě pomohlo, kdyby před porodem navštívila psychologa a po konzultaci s ním by možná uvítala psych. indikovaný císařský řez. Ale po císaři zase těžko půjde za dvě hodiny domů .
|
| Binturongg |
|
(26.7.2011 22:01:08)
whitep - ale ona žádného psychologa nepotřebovala. Naplánovala si úžasný porod i s porodním plánem. Ale oproti očekávání si porod neužívala, jak třičtvrtě roku četla na netu, nýbrž byla zoufalá bolestí a propadala smrtelným úzkostem.
PŘI porodu, na který se těšila... 
|
| withep |
|
(26.7.2011 23:21:01)
Aha. Tak to je první případ tohoto druhu, o kterém slyším. Na stránkách porodnice.cz se toto uvádí jako jedno z rizik přirozeného porodu - že je při něm žena překvapena skutečnou bolestí. Myslíš, že si ho příliš idealizovala? Nebo že má velmi nízký práh bolesti? Těžko spekulovat, ale v přirozeném porodu samotném bych chybu nehledala (čímž netvrdím, že je to varianta pro každého).
|
| Veveruše |
|
(26.7.2011 23:45:21)
Nečetla jsem předchozí nit diskuse, ale překvapuje mě, že by matku u přirozeného porodu mohla zaskočit bolest - já to tedy měla naopak - u 1. porodu po Prostaglandinu a oxytocinu málo účinné stahy, ale několik hodin bolestí jak svi.ě. Při 2. porodu (doma) jsem díky tomu do poslední chvíle nevěděla, že opravdu rodím (večer mi začaly nepravidelné a zcela nerušivé kontrakce, které byly určitě mnohem snesitelnější než křeče v nohách, kterými jsem trpěla během těhotenství, jen už mi poslední 4 hodiny nešlo spát, ale nijak to nebolelo - strávila jsem ten čas z poloviny na internetu a z poloviny naložená a usínající ve vaně; paní Doc. MUdr. CSc., jejíž jméno už si nepamatuju, z věhlasného pražského Podolí mi totiž den předtím - mimochodem 1 den po termínu porodu - když jsem jí řekla, že mi asi 3 dny předtím nejspíš odešla hlenová zátka, suše oznámila, že nález tomu neodpovídá, a zapsala Cervix skóre 2 - týden předtím bylo 3 a ještě další týden předtím 4, takže podle poznatku moderní lékařské medicíny jsem se vlastně porodu neustále vzdalovala , takže jsem opravdu myslela, že to nejspíš jsou jen poslíčci). Až když jsem v 6 ráno vylezla z vany, začaly kontrakce, kdy jsem chvílemi nemohla mluvit. Ale stále to vůbec nebolelo, jen se mi začalo po chvilce (sotva jsem stihla zatelefonovat porodní asistentce, že možná rodím) chtít na velkou. Ale opět žádná bolest. Nejhorší byla půlhodina, kdy jsem na čtyřech čekala na porodní asistentku a snažila se netlačit - ale stále žádná bolest, jen hrozné nucení na tlačení. PA po příjezdu konstatovala, že už leze hlavička. Jediná bolest, kterou si pamatuju, resp. ani ne bolest, ale spíš jen hrozný tlak na hráz a strach z roztržení, nastala při prořezávání hlavičky. A pak při šití (PA mi dole vyšívala asi hodinu - v porodnici by se s tím určitě tak nepárali - takhle to mám "dole" snad ještě lepší než před dětmi , přestože šlo jen o povrchová poranění - první čurání po porodu vůbec nepálilo, bez problémů jsem seděla na normálních židlích, chodila atd., zkrátka cítila jsem se zcela fit).
Sorry za dlouhý a pro někoho asi až příliš podrobný příspěvek, i za to, že už se tady na Rodině opakuju (třeba to ještě někdo nečetl a třeba to k něčemu bude nějaké mamce, která ještě nerodila - osobně mi před 1. porodem velmi chyběly konkrétní zkušenosti jiných - moje maminka ani kamarádky se se mnou o detailním průběhu svých porodů příliš nebavily )
|
| Katjan | 
|
(28.7.2011 0:08:23)
Díky za tenhle příspěvek - já ho tedy určitě ještě nečetla  Chystáme druhé děcko a protože první porod byl hodně podobný tomu tvému, mordovali jsme to oxytocinem a bůhvíčím ještě asi 14 svinsky nepříjemných hodin, mám z toho druhého docela velký vítr - tohle mi zní jako úžasná selanka a ačkoli nečekám, že bych měla takovou kliku (nevím, jestli jsem byla dost hodná holka), moc děkuju za závan naděje ))))
|
| Veveruše |
|
(28.7.2011 0:58:23)
Přirozený porod se může povést i v porodnici - kamarádky si nemohou vynachválit Vrchlabí (já jsem nad ním váhala, ale při 1. porodu jsem raději zvolila tehdy už pro mě známé prostředí na Bulovce - tehdy to možná byla chyba, ale je možné, že by se mi porod zastavil stejně, kdyby mě něco rozhodilo, a nemusela bych mít takové štěstí na zručnou lékařku - doteď nechápu, jak ze mě mohla dostat synka bez kleští, přestože jsem neměla žádné kontrakce a začínala jsem být hysterická - a při mém druhém porodu bylo Vrchlabí zrovna zavřené a je fakt, že při neočekávané infekci miminka, která tehdy nastala, by to býval problém - nebývala tam JIP). Jako 2. variantu místo domácího porodu jsem měla Podolí, to si taky mé kamarádky celkem chválí - porod tam obvykle vede PA, mé kamarádce se tam dokonce "podařil" (aniž by o to stála) porod ve sprše jen s manželem, PA nebyla zrovna k zastižení...
|
|
|
|
| Binturongg |
|
(26.7.2011 23:48:13)
withep - já opravdu nevím. Mluvila o tom se mnou jen jednou, zato dost dlouze, přesto si nejsem jistá.
Je to "čarodějnice", bylinkářka a zastánkyně všech možných přírodních postupů od barvení látek po dlouhodobé kojení a setrvání mláďat u matky nejméně 3 roky, ale nejde o fanatickou chlupatou neandrtálku z jeskyně - vlastní myčku, pračku, internet apod.
Myslím, že můžeš mít pravdu - že ji zaskočila bolest.
Soudím tak dle sebe.
Za sebe přiznávám, že ač propaguji porod co nejpřirozenější, neb je to opravdu ve většině případů to nejlepší, sama jsem zastánkyní porodu nepřirozeného, neb mám z porodu hrůzu, dokonce větší než ze zubaře a navíc trpím představou, že jde o život.
Nevím, proč tomu tak je, v rámci praxe na zdrávce jsem byla u několika porodů a většinou mě spíše dojímaly, ale chtít po mně rodit přirozeně je totéž jako zkoušet mi vysvětlit, proč se nemám bát pavouků
Proto jsem uvítala plánovaného císaře jak smilování.
Do chvíle, než jsem se poté 24h svíjela v takových bolestech, že mě ani nenapadlo jakkoli bojovat o dítě, které mi vzali (ono by mi to tedy bylo houby platné), jelikož jsem měla pocit, že bojuju o holý život.
Ne císař, za kterého se mnohé dámy stydí, ač nechápu proč - ta bolest a absolutní bezmoc po něm mě traumatizovala, a to tak, že už mi myšlenka porodit podruhé přirozeně nepřipadá tak strašná, nicméně je to zatím ve hvězdách 
|
|
|
|
|
| Kočanská | •
|
(26.7.2011 19:49:10)
vše je o tom, čemu člověk věří, jakou cestu životem si zvolí. Co mě mrzí, že některé cesty jsou nám odepírány a vnucovány cesty jiné - podle mínění většiny vhodnější. Proč je třeba diskutovat o možnostech ambulantních porodů je právě to, že byť jsou bezpečné, jelikož to prokazuje běžná praxe v mnoha jiných evropských zemích, nejsou u nás běžně možné - a co hůř jsou nám odepírány. Dále jsou nám v ČR odepírány další možnosti rození dětí - porodní domy (záměrně zákonem stanovené překážky, které brání rození v porodním domě) a porody doma, které jsou záměrně odbornou i laickou veřejností démonizovány.
Jiné věci - pro mě například velice sporné z etického pohledu, jsou naopak brány jako běžné a normální - jak odbornou veřejností, tak i laiky.
Nepřesvědčuji nikoho o správnosti jeho cesty, jen není správné lidem odpírat možnost volby, v oblastech kde je jeho výsadní právo, sám volbu udělat.
|
|
|
| Hanka | •
|
(26.7.2011 10:10:13)
Whitep,
já bych byla opatrná ve zevšeobecňování typu "pohodový porod bez zásahů = pohodové miminko"... Nic proti, nepochybuji, že jistá zdaleka ne bezvýznamná souvislost souvislost tam je, stejně jako je souvislost mezi výchovou a chováním dítěte, ale občas výchovou / přirozeným porodem nic "nespasíš", stejně jako občas mají klidné / poslušné dítě i nerváci / "nevychovávající"... A lidí, kteří udělali, co mohli, a jejich dítě přesto není "poslušné" či "klidné", se můžeš podobnými řečmi docela dost dotknout.
|
| Eva s 2 dětmi | •
|
(27.7.2011 21:35:54)
Tak u mých dětí to bylo tak, že první se narodil v klasické porodnici, byla jsem vyplašená prvorodička, bolelo to dost, ale jinak bylo vše přirozené bez chemie, až na porod na koze a narodilo se mi miminko, které po porodu vůbec nebrečelo, jak bylo spokojené.
Druhé se mi narodilo ve Vrchlabí, porod pohoda, ale síla hlasu dcerky po porodu mě překvapila a trvalo ji několik hodně minut, než přestala křičet.
Jinak pohodáři jsou oba dva a jako miminka mimořádně hodná.
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(26.7.2011 10:24:42)
Whitep - to je nějaké pravidlo, že přirozený porod znamená klidné a pohodové miminko? Můj první porod - klystýr, epidural, oxytocin, píchnutí plodové vody, určitě přirozený nebyl - a narodilo se miminko, které od šesti týdnů spalo celou noc, většinu dne a mezi tím se spokojeně usmívalo. Druhý porod - voda praskla sama, klystýr se nestihl, epidural se nestihla na oxytocin nedošlo, protože se ucpala kanyla. Miminko nespí dobře dodnes (budou mu tři roky), prvního půl roku prokřičel, je to nervák (jo, a to na rozdíl od prvního šel hned po porodu na břicho).
|
|
| ALL | 
|
(26.7.2011 12:22:04)
Moje přirozeně porozené děťátko (v nemocnici, CAP) rozhodně první čtyři měsíce žádný pohodář nebylo!!
|
| withep |
|
(26.7.2011 14:39:02)
Hanko, Markéto, Al - copak já tvrdím, že to musí platit nutně a vždy...? A kdo to tak nemá, může tvrdit, že to rozhodně neplatí, může si být jistý, že by jeho děti nebyly ještě pohodovější/ještě plačtivější?
O mých dětech to platí, vidí to na nich i jiní lidé - ten rozdíl, a stejně tak je tomu ve většině případů, o kterých vím. Pokud zobecňování znamená, že něco platí většinou (=ne vždy), tak si myslím, že zobecňovat můžu.
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(26.7.2011 15:32:25)
Kdyby moje klidné dítě bylo ještě klidnější, tak by bylo mrtvé. A kdyby moje ukřičené dítě bylo ještě ukřičenější, tak by muselo podlehnout vyčerpání. Většina mých kamarádek absolvovala "nepřirozené" porody a děti reprezentují všechny "charakterové" kategorie.
|
|
| kosatka2 |
|
(26.7.2011 16:41:16)
ono jde i o to obezřetně (ne)zevšeobecňovat dle vlastní zkušenosti. když se podívám na děti známých, tak rozhodně to nevypadá, že by domarodé děti byly skupinově jiné - dle výýpovědí matek. ani já žádné rozdíly nevidím.
|
| withep |
|
(26.7.2011 17:07:29)
Asi napíšu Roni, ať to smaže. To jsem fakt netušila, že píchnu do vosího hnízda . Je to planá diskuse, protože jakýkoliv počet protipříkladů nebude stačit. Už proto, že opravdu přirozený porod u nás opravdu málokdo zažil (zdaleka to není jen věc podání nebo nepodání chemie atd.). Už proto, že vlivů na spokojenost a poklidnost dítěte je samozřejmě daleko víc. Kdo si chce myslet, že způsob, jakým dítě přijde na svět, nemá na jeho psychickou pohodu žádný vliv, nechť si to myslí. Ale já si myslím, že tam vliv je a velký, a přála bych si, aby bylo v našich porodnicích normální (nebo přinejmenším možné) rodit tak, aby byl stres matek a dětí minimalizován.
Netvrdím, že pohodový porod je zárukou pohodového dítěte, ani netvrdím, že porod, který se nějakým způsobem zkomplikuje a představuje pro dítě zátěž větší, než na jakou je stavěné, z něj nutně udělá uzlíček nervů. A prosím, abyste mi tahle tvrzení přestali přičítat 
|
| Pawlla |
|
(26.7.2011 17:11:55)
Whitep,jen technická,diskusi,kterou jsi nezaložila Ti Roni nesmaže.Jinak se vyjadřovat nebudu,už mám naštěstí odrozeno.
|
| withep |
|
(26.7.2011 17:49:53)
Myslela jsem jen ten jeden příspěvek, ten snad smazat jde, ne?
|
| Pawlla |
|
(26.7.2011 17:57:43)
Konkrétní jeden,když dáš odkaz ano,ale nedělají to rádi,jak jsem vysledovala.
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(26.7.2011 17:21:26)
nic o Roni nežádej. ono by bylo prima, kdyby byli lékaři a sestry nejen v porodnictví přesvědčeni, že je psychika důležitá až zásadní, ale promiň, naznačovat, že kdyby se miminko narodilo doma nebo přirozeně, třeba by bylo pohodovější, to je docela silný kafe, to mi zavání citovým vydíráním. každopádně to nelze žádnou metodou dokázat, takže o tom nemá cenu moc diskutovat.
|
| withep |
|
(26.7.2011 17:49:14)
Kosatko, jsem přesvědčená o tom, že kdyby se moje první dítě narodilo doma nebo přirozeně, bylo by mnohem klidnější a spokojenější. Bylo pro mě těžké a trvalo mi dlouho se vyrovnat s tím, že se mi nepodařilo mu takový příchod dopřát, bylo těžké zpracovat pocit viny. Bylo to těžké a bolestné, ale umožnilo mi to se posunout dál a příště se tomu stresu vyhnout.
Máš pravdu v tom, že nemám právo vzbuzovat pochybnosti a pocity viny u jiných žen, které před takovým zpracováním potenciálně preferují zapření a zapomnění. Myslím si, že jizvy se mají léčit, ne zakrývat, ale to je každého věc, takže se omlouvám všech, kterých jsem se mohla dotknout na citlivém místě, neměla jsem to v úmyslu.
m77 se už neozvala, takže nevíme, možná se to její uplakané dítko přecejen narodilo přirozeně a přesto bylo neklidné. mně její příspěvek připomněl argument typu "kdybych rodila doma, určitě bych umřela", na který jsem už zřejmě alergická, a tak jsem reagovala poněkud nerozvážně.
|
| kosatka2 |
|
(26.7.2011 18:14:31)
tak to mě mrzí, jestli byl tvůj první porod nějaký špatný. jenže s tím pocitem viny, kdyby se ti narodil krásně doma a byl povahou stejný, asi by sis výčitky nedělala (?). taky se dá říct, že to tak třeba mělo být, že ho to posílí na nějaký důležitý úkol v budoucnu? nebo i tebe?
já nevím, o omlouvání se miminkům za špatný porod čtu leckde, možná i Mrowetz o tom psala a furt nějak nevím, co mi na tom nesedí. asi to je příliš osobní pocit, který nedovedu pochopit.
|
|
| kosatka2 |
|
(26.7.2011 18:20:10)
" ...vzbuzovat pochybnosti a pocity viny u jiných žen, které před takovým zpracováním potenciálně preferují zapření a zapomnění. Myslím si, že jizvy se mají léčit, ne zakrývat, ale to je každého věc, takže se omlouvám všech, kterých jsem se mohla dotknout na citlivém místě..."
taky by se asi nemělo jiným ženám podsouvat, že ve zpracování porodu něco zapírají či zapomínají. no a z mnohých situací a u mnohých lidí ani jizvy nevzniknou
|
| withep |
|
(26.7.2011 19:55:47)
To ne, já taky nikomu nic nepodsouvám, jen tuším. Pokud tam žádné nezhojené trauma není, je to jen dobře, ale to se potom nemám moc za co omlouvat, protože jsem těžko mohla někoho zasáhnout na citlivém místě, které nemá . Už radši mlčím dneska, jelikož jsem čím dál větší tatar  .
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(26.7.2011 16:38:05)
chudák dítě, samo o sobě je takové neutrální nic a teprv porod mu určí jeho povahu  pěkná blbost.
kamarádka má dvě děti. jedno klidné, spokojené, jedno plačtivé, nespokojené. můžete hádat, které z nich se narodilo doma a které v porodnici. jsou to dvojčata a přišly na svět takřka najednou.
znám z okolí tři holky co rodily doma a jedno z nich je největší nervák z širokého okolí. myslím, že pohodový porod je prima a zpackaný může velmi uškodit, ale řeči typu domarodé děti jsou pohodáři a z porodnice jsou zmrzačení nerváci jsou padlé na hlavu.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(31.7.2011 21:11:55)
Kosatko,
mám 3 děti, narozené různě na různých místech - ale větší vliv, než to, kde a jak se narodily (všechny 3 teda měly kliku a narodily se relativně nekomplikovaně do relativně přátelského prostředí), mělo to, jak jsem rodila já, moje psychika a vyladění. A věřím, že to i ovlivnilo průběh porodu a jeho lehkost / těžkost.
Největší pohodář je to dítě, jehož jsem čekala radostně a klidně, s kterým jsem byla vyladěná i během porodu a podařilo se nám spolupracovat na "cestě ven" - to dítě jsem porodila bezbolestně a snadno, vyklouzlo na svět lehce a stejně tak lehce i žije.
|
|
|
|
| agnes+2 | 
|
(26.7.2011 10:01:49)
já byla zase ráda za ty tři dny klidu v porodnici. Nemusela jsem se starat o nic jiného než o mimčo. Žádné vaření, praní, úklid. Po příchodu z porodnice jsem se už takto vyvalovat nemohla
|
| Žžena |
|
(26.7.2011 11:02:36)
Ať se snažím jak chci, "klid v porodnici" si těžko dovedu představit.
Doma mi neřvaly tři další mimina když to moje konečně usnulo.
Doma mne nechodily budit sestry v pět, aby zjistily, že moje tělesná teplota je 36,5°C.
Doma jsem nemusela děcko nosit na sesternu, když jsem se chtěla jít vyčůrat nebo vysprchovat (což jsem ostatně v porodnici dělala s krajní nechutí, protože ty erární sprchy byly jak z Hlavního nádraží). Prostě jsem ho nechala v posteli s manželem a šla do svojí čisté koupelny vykonat hygienu.
Jo a taky jsem doma nemusela ukazovat vložku před šesti cizíma lidma, z nichž dvě ani nebyly zdravotnice, alebrž spolumatky na pokoji... no aspoň jsem si taky užila svoje, "na oplátku" jsem si vyslechla informaci jak jsou na tom jejich hemeroidy.
|
| agnes+2 |
|
(26.7.2011 11:30:12)
tak to si asi byla v jiné porodnici než já. My byly na pokoji dvě, takže pohoda, děti jsme si hlídaly navzájem, když jsme šly do sprchy, novorozonec ve spaní nereaguje na hluk vzbuzením, takže mi řev druhého mimina nevadil. Nebudili nás v pět, ale v sedm, vložku jsem ukazovala pouze lékaři a sestře
|
| Suza007 | 
|
(26.7.2011 11:38:02)
Za sebe musím říct, že jsem si v porodnici taky užila celkem klid - mimčo jsem měla pořád u sebe, záchod s koupelnou byl na pokoji. Je pravda, že se tam pořád někdo coural (návštěvy, doktoři, sestry, uklízečka), ale na druhou stranu jsem si nemusela vařit, uklízet, mýt nádobí ani prát prádlo. Doma jsem pak musela dělat tohle všechno a do toho se starat o mimčo, resp. o mimčo a starší dítko.
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(26.7.2011 11:50:43)
To ses měla dobře. My jsme byly na pokoji tři, u prvního kluka záchod i koupelna na chodbě, u druhého kluka byla u pokoje koupelna a záchod byl na chodbě. Záchody v obou případech děsné (Apolinář). Brekot cizích mimin nebudil syna, ale mně. Teplotu chodili měřit před šestou, a nejlepší bylo, že uprostřed noci chodili sbírat papíry o nakojeném mléce. O klidu nemůže být ani řeči. Kontrola hojení jizvy probíhala na pokoji za přítomnosti spoluležících, takže všichni věděli že mám klidnou hráz a staženou dělohu a že stolice ještě nebyla. Mimina taky moc klidu neměla, ráno musela být v určitou hodinu svlečená a připravená ke kontrole, a pak se čekalo a čekalo. Koupání probíhalo odpledne (tak jsem se na to vyprdla a koupali jsme až doma).
|
| agnes+2 |
|
(26.7.2011 12:56:55)
no tak to jsou velké rozdíly v porodnicích. Já rodila v Havlíčkovéě Brodě
|
|
|
|
|
| Katka +3 |
|
(26.7.2011 16:59:19)
A to je právě chyba. Dnes jsme klidné šestinedělí vyměnily za 3-4 dny v porodnici, z které nás vyšoupnou do normálního pracovního režimu. Obecně mi připadá, že záležitosti související s rozením dětí byly degradovány na nemoc, chybí mi určitá úcta a pokora, kterou k těmto věcem chovali naši předkové.
Třetí dítě jsem rodila ambulantně,a doma jsem spala, kdy to mě vyhovovalo, jedla to, na co jsem měla chuť....Žádnou extra pomoc jsem neměla, ale předem jsem si navařila a namrazila jídlo, při nákupech vzala vždycky něco navíc a nasyslila zásoby, úklid se v těch prvních týdnech rozdělil mezi manžela a syny a já dělala jen pár nezbytností takovým tempem a v takovém čase, jak mi to vyhovovalo. Miminko bylo klidné a spavé, já mezi pospáváním četla, koukala na filmy, došila miminku patchworkovou přikrývku a vždycky vpodvečer vylezla na zahrádku se srpem pro trávu morčatům, užila si tu chvíli absolutního klidu a zase se vrátila do pelíšku k té své smečce.
|
| agnes+2 |
|
(26.7.2011 17:38:42)
jenže, já měla doma 16ti měsíční batole, manžel v práci a dům, který vyžaduje péči. Ono je pěkný se na všechno vyprdnout, jenže pak to stejně jednou musíš dodělat
|
|
|
| Epepe | 
|
(22.8.2011 18:29:50)
Agnes, mám to přesně jako ostatní. Na pokoji jsme byly taky jen dvě, ale naše děti řvaly na přeskáčku celou noc, a když jsme konečně usnuly, tak ve 4:00!!!! nám přišla ranní sestra změřit tlak. 
Za ty třii dny jsem naspala sotva deset hodin a po příchodu domů okamžitě usnula jak špalek. Pak jsem ten spánkový deficit rozcházela hodně dlouho. 
To nemluvím o jídle, záchodech na chodbě a hlavně o nepříjemných sestrách, což už je ale jiná pohádka.
Za mně už jen ambulantní porod.
|
|
|
| Veveruše |
|
(26.7.2011 23:13:41)
Měla jsem to stejně, jelikož syn měl nějakou infekci, tak mi to tak vyšlo (dvojí a tudíž velmi důkladná předporodní péče - v porodnici i od úžasné porodní asistentky, hladký porod doma s porodní asistentkou a super péče o malého na JIP na Bulovce; jen gynekologové byli velmi nepříjemní - emotivní nařčení z pokusu o vraždu dítěte apod...).
|
|
|
Ale i to je blbý, už to prostě není novorozenecký, jsou tam různý nemoci. Navíc by tam určitě zkušenosti s novorozeneckou žloutenkou neměli. 
![]("http://smileys.on-my-web.com/repository/Others/others-078.gif")
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)