| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mezi trestem a týráním je velice křehká hranice

 Celkem 52 názorů.
 Ajlina 
  • 

to tedy nemohu souhlasit 

(6.5.2011 9:14:11)
spousta faktů je pravdivá, ale co naprosto nechápu, že týráním je hospitalizace rodičů s dětmi? Takové tvrzení je proti snaze mnoha občanských sdružení, aby hospitalizace dětí a rodičů byla samozřejmostí...
 Pawlla 


Re: to tedy nemohu souhlasit 

(6.5.2011 9:26:23)
To je myšleno tak,že dítě,které je hospitalizované samo psychicky strádá,když vidí,že ostatní tam jsou s mámou.
 kreditka 


Re: to tedy nemohu souhlasit 

(6.5.2011 9:55:33)
S tím nemůžu než souhlasit, stačilo mi když 3 letá dcera skončila na Jipce, kde se o ni staraly sestry, ale i kdyby se přetrhly tak dcera jen brečela a brečela, naštěstí jsme byly odděleny jen na několik hodin pak jsem k ní směla a jen na noc jsem musela pryč. Sami sestry byly rády že tam s dcerou jsem - dcera se zklidnila a i když pro ni nebylo lehké mít na sobě x hadiček a všelijakých diod tím že mohla být se mnou to snášela výborně. Po této zkušenosti mi opravdu přijde že nepřítomnost rodiče či někoho blízkého u takto malého dítěte v nemocnici se rovná týrání
 Mab 
  • 

Re: to tedy nemohu souhlasit 

(6.5.2011 11:18:19)
A co syndrom Münchhausen by proxy, kdy matka týrá dítě a neustále mu vyrábí nemoci a to i v nemocnici. Jediný způsob jak to dítě chránit je právě odloučení od rodiny a spousta věcí tak může vůbec vyplout na povrch. Někdy hospitalizace s rodičem není to ideální.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: to tedy nemohu souhlasit 

(6.5.2011 11:27:32)
A jak častý je, aby nebyl zneužíván jako argumentace proti společné hospitalizaci? A že ta argumentace někdy umí být výživná :(
 Žžena 


Re: to tedy nemohu souhlasit 

(7.5.2011 0:03:28)
To zda matka dítěti neustále vyrábí nemoci se ale dá celkem snadno předfiltrovat ze zdravotnické dokumentace že...
Většina dětí se do špitálu dostane výjimečně, normální matka je ráda, že je dítě zdravé. Jejich "hospitalizační historie" je čistá...
A pak jsou děti, co mají smůlu a jejich zdravotní stav není celkově růžový. Tam je jasný, že hospitalizace je častější.
Ale děti, které jsou oběti matek vyrábějících jim nemoci, jsou drtivá menšina a je špatné chovat se paušálně ke všem hospitalizovaným dětem tak, jako by byly matkou týrány a potřebovaly by od rodiny oddělit.

Stejně tak jako nedáváme do děcáků preventivně úplně všechny děti, protože některé by mohly být doma týrány.
 Pawlla 


Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 9:24:40)
Opravdu po dlouhé době jsem si přečetla na hlavní straně něco tak dobrého.~R^I když mě tahle problematika zajímá,některé věci jsem nevěděla.Například pojem systémové týrání-rodiče a objednávka na tumor na mozku,šílené,ale jsem ráda,že to vím.Líbí se mi jak autorka přesně definovala rozdíl mezi týráním a fyzickým trestem,protože opravdu není třeba hystericky křičet při každém výchovném pohlavku nebo plácnutí po zadečku.Další věc co mě zaujala,pokyn MŠMT,který odporuje zákonu~a~.No a psychické týrání,příběh o chlapci,kterého rodiče strašili dětským domovem,děs.A je dobře,že je to popsané,protože mnohdy panuje názor,že týrání se děje jen v sociálně slabých rodinách a u nevzdělaných rodičů.Já jsem se setkala i v práci(protože dělám s postiženými),s dívkou,která nevydržela psychický nátlak rodičů VŠ,byla trošku opožděná,ale nic strašného,jenže oni se s tím odmítali smířit a tak na ni tlačili,ohledně školy,že se její stav natolik zhoršil,že dnes žije v ústavu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 11:50:20)
Jako dítě jsem se do dětskýho domova hrozně těšila. Měla jsem i sbalenej kufr. Hrozně mne nasrali, že to byly jen planý kecy a skutek utek´. ~;)
 Pawlla 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 12:33:07)
Jo?Tak já mám zase hroznou vzpomínku na článek z čítanky,asi třetí třída?Bylo to od nějakého ruského autora a byla to povídka o chlapci,jmenoval se Adámek,maminka ho učila slušnému chování a teď nevím jak to přesně bylo on něco neudělal,nepozdravil,nebo nepoprosil a ona pořád opakovala,že nemá žádného Adámka a dělala jakoby nebyl dokud to nepochopil.Jako dítěti mi to přišlo strašně kruté a oplakala jsem to.
 Katka +3 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 12:49:56)
To si taky pamatuju, bylo to hodně drsný.
 karma 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 13:50:19)
taky jsem si teda zabalila a cítila se podvedená, když se odchod nekonal.
 Martina, 2 kluci 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 14:09:42)
Tak ten ve ve slabikáři pro 1. třídu stále! Mě přišel hooodně krutej, našemu prvňáčkovi přišel poučnej. Vida nejsem přecitlivělá sama:-)
 rezignovaná 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(6.5.2011 15:46:22)
Adámek nepoděkoval.

No ale já jsem nebyla žádná intelektuální elita a přišlo mi to podobně jako ostatním vesnickým spolužákům spíš, že ta matka je praštěná a slepá.
 Pawlla 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(7.5.2011 8:16:44)
No to já jsem nebyla taky,zato jsem byla kapku přecitlivělá a labilní~:-D
 Tuliša 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(7.5.2011 13:23:36)
Tenhle článek má náš syn ve slabikáři v první třídě. Naštěstí se tomu smál a když pak ségra nepoprosila, tak jí se smíchem říkal: "maminka tě nezná." No přišlo mi to taky divný, takovej článek.
 withep 


Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(7.5.2011 17:20:45)
Monty, já taky. Ne teda že by mi jím vyhrožovali, ale doufala jsem, že třeba přijde socilální pracovnice a řekne, že mě vyměnili v porodnici a nejsem jejich a půjdu do DD (nebo do jiné rodiny). Máma vyhrožovala, že se z nás zblázní (podotýkám, že jsme byly normální, relativně "hodné" holky); když se kdysi zpozdila, ségra už si o ni dělala starosti, ale já tajně doufala, že se třeba fakt zbláznila, je v blázinci a nepřijde. Hodně mi vadily hádky rodičů a matčino vyčítání, že máme raději tátu, když ona se tak stará a on ne, už tehdy jsem si říkala, jestli to jako myslí vážně, jestli vážně očekává, že si tím získá naše sympatie a tátu zavrhnem nebo co... ~a~. Ona to v podstatě byla pravda, ale holt výchova žádná může napáchat méně škody než výchova špatná. Nakonec jsem se asi vychovala sama, ale byla to fuška.
 Katka 
  • 

Re: Děkuju za zajímavý a poučný článek 

(7.5.2011 20:45:01)
Já byla jako malá bita jako žito. Matka věčně ožralá, otčím taky a hrál automaty, doma nic k jídlu, věčně samá modřina, do školy sme chodili neučasaný, neumytý, nikomu to nebylo nápadný, ale každý naši rodinu znal a věděl co se děje. Chtěla jsem do děcáku, byl to můj dětský sen, zažít co to je mít vlastní kolo, hračky... Nevyšlo to, dnes vychovávám svoje děti, bez křiku bez bití. I když někdy je to nad mé síly.
 Jana 
  • 

Diky za vybornej clanek! 

(6.5.2011 9:32:20)
Pracovala jsem jako ucitelka, pak i detska therapeutka, tak muzu tento clanek jen odsouhlasit a vychvalit az do nebe.

Jenom snad pridat dalsi "zneuzivani" ditete:
jako partnera.

Dite je dite - i kdyz v nebo po puberte, ne "partner" na poslouchani stiznosti a narku na toho opravdoveho partnera nebo na pomoc pri reseni manzelskych/ partnerskych problemu...
To se deje casteji ve "vzdelanych" rodinach, kdy se s detmi "da prece o vsem mluvit"...
 Limai 


Znám z osobní zkušenosti 

(6.5.2011 10:11:40)
Konečně po dlouhé době na hlavní straně článek,který má hlavu a patu.Je pravda,že spoustu lidí si myslí,že týrání dětí převažuje v rodinách sociálně slabých.Člověk který nás s dcerou týral byl vysokoškolsky vzdělaný,po finanční stránce žádný chudák.Tento model výchovy si zřejmě přinesl z původní rodiny,matka ho prý jako malého doma řezala a řezala za každou blbost.Nejlepší na tom bylo,že se odvolával na to,že díky této výchově z něj vyrostl slušný zodpovědný člověk~t~~t~~t~.Jeho zodpovědnost vypadá tak,že o svého syna za celé dva roky neprojevil sebemeší zájem a mě v těhotenství vyhrožoval vším možným od odebrání dětí,svěření syna do jeho péče a že mě ze před soudem udělá tu nejneschopnější matku a flundru,aby mi dítě vzali.Ostatní popisovat nebudu,už jsem tady na tohle téma napsala dost.Snad jen k tomu ještě dodám,že největším problémem je to,že se domácí násilí odehrává za zavřenými dveřmi a tito lidé na veřejnosti vystupují jako báječní,přátelští,slušní,nikdo by to do nich neřekl že jsou něčeho takového schopni.
 Aignes +1 


Re: Znám z osobní zkušenosti 

(6.5.2011 22:21:42)
A jak jste se , s dovolením , vymanila a od tohoto muže odřízla? Právě u těchto společensky uznávaných týpků je to šíleně těžké...Děkuji.
 Mirka+5 
  • 

Re: Znám z osobní zkušenosti 

(7.5.2011 21:16:49)
Zažila jsem psychické týrání od bývalého manžela ale uvědomila jsem si to,až jsem dostala odvahu o tom jak mě ponižuje a uráží mluvit. Do té doby jsem jen hledala chybu v sobě a snažila se vše dělat jen tak jak si přál on, abych nemusela poslouchat jaká jsem nula, nicka a ubožačka.Naštěstí byl tak "pracovně vytížený, že neměl moc času na děti a ty byli tohoto ušetřeny. Teď už jsme s dětmi sami a máme klid.
 ALL 


Fyzický trest 

(6.5.2011 12:31:03)
Mně se jen nelíbí věta: "Zastávám názor, že do výchovy patří také i trest fyzický." Takováhle věta od odborníka může sloužit jako omluva či výmluva pro nadměrně trestající... Autorka sice hned poté jasně vysvětlila rozdíl mezi plácnutím a týráním, ale jak říká nadpis, mezi trestem a týráním je velice křehká hranice... Proto by fyzický trest neměl být označován jako legitimní součást výchovy! Je jasné, že plácnutí není týrání, často je pochopitelné a není třeba z něj dělat velký problém. Ale pořád je to "úlet", neměla by to být norma! Normou by měla být výchova, která se bez fyzického trestu obejde! Upřesňuji, že se jedná o jakýsi "ideál", je tedy jasné, že je těžké ho naplnit, ale rodiče by se měli alespoň pokoušet se k němu přiblížit... Pak je samozřejmě otázka jak to dělat jinak, v naší společnosti kolem sebe až tak moc vzorů nenajdeme, proto když nevíme jak, je třeba opravdu hledat - a kdo hledá, najde. A kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.
 turbinka + 3 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 16:15:48)
Taky považuji článek za povedený, celkem plný přehledných informací a bez zbytečné omáčky okolo.

Zaujal mě názor na Dobsona, kterého já považuji za poměrně nebezpečného s velkým potenciálem k psychickému týrání. Nechci se dotknout křesťanů - ale právě Dobson je podle mě ikonou úzkoprsého křesťanství a v pozadí bych viděla "vymítání ďábla" z děti. Nebezpečné mi připadá to, že teoreticky mluví o lásce, přijetí, sebevědomí dítěte a hranicích a prakticky doporučuje za neúctu rozumem řízenou exekuci (bez emocí) - dokonce se v těchto kruzích používá jakýsi speciální proutek i s návodem, doporučená frekvence trestu je 1x za sekundu, aby si dítě mohlo v mezidobí uvědomit, že je to jako pro jeho dobro a končící podáním ruky a usmířením. Z toho je mi teda na zvracení.
 Nítěnka 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 18:56:27)
DObsona jsem četla a naprosto s ním souhlasím. U některých dětí je to do určitého věku jediný použitelný způsob plácnutí.
Ale právě, že to nesmí být poslední volba, ale první.
 Baobab 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 20:33:57)
Fyzicky trest je nasili a do vychovy nepatri.
Jste vsichni tak tolerantni k tomu, aby i manzel obcas dal manzelce par facek (samozrejme, bez emoci), protoze proste u nekterych zenskych to jinak nejde?
 ALL 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 20:02:55)
No tak to je drsný... Tak teď si představte, že by se praktikování této metody rozšířilo i na dospělé - a proč vlastně ne?
 Theend 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 20:52:10)
No, někdy si tak v duchu zapškle říkám na adresu svých dětí: já tady makám, mám za vás zodpovědnost, jsem tu pro vás ve dne v noci. A vy se řežete, děláte bordel, neposloucháte, ani když jde do tuhého... Proto si myslím, že srovnávat pozici a práva dospělý-dospělý a dospělý-dítě nelze. To by nebylo fér. Tím nechci obhajovat násilí na dětech. Přiznávám, že někdy nevím, jak danou situaci vyřešit a na zadek dostanou. Nebo (výjimečně) pohlavek, facku. Ten (skoro) pětiletý tak jednou do měsíce. (Skoro) tříletý cca jednou týdně, možná spíš méně často. Není to řešení, s nímž bych byla spokojená, radost mi to nedělá. Ale aspoň nějaké řešení to přece jen je. Myslím si, že nejlepší je, pokud na fyzické tresty vůbec nedojde. A když už ano, připadají mi pochopitelnější spíše v tom nižším věku, kdy se s dítětem člověk opravdu dohodne stěží. V těch pěti letech mi na tyto metody syn připadá docela velký, s takovým dítětem se situace spíše dá řešit jinak.
Naposledy dostal mladší facku, když po mé opakované žádosti a vysvětlování, aby našemu miminku nekopal nohama kolem hlavy, kopl malou do hlavy tak, že začala řvát. Jemu to přišlo asi legrační. ~d~
 ALL 


Re: Fyzický trest 

(7.5.2011 0:21:28)
Martino, a hledala jsi jiné možnosti? Existuje spousta knih, kurzy... třeba by Ti něco z toho pomohlo... Člověk se pořád učí - a jako rodič dvojnásob.
 Theend 


Re: Fyzický trest 

(7.5.2011 13:15:08)
Hledala. Například jsem četla Respektovat a být respektován. Aplikovala jsem, částečně to neslo ovoce. Problém byl v tom, že někdy jsem já pak byla děsně naštvaná, jak papiňák, a děti v pohodě ... tak by to tedy podle mě nemělo být. RaR se mi líbí, tento přístup je pro měš často naprosto přirozeným chováním. Ale pokud konflikt trvá dlouho, zkrátka mi dojde trpělivost. Došla jsem k tomu, že by děti měly vědět, že rodič je jen člověk. Že se může stát, že to přeženou a fakt ho vytočí. Holt nejsem robot ani profesionál. A to nemluvím o tom, když mám za sebou pár špatných nocí, nestihnu se najíst (to jsem pak děsně nervózní) nebo, nedej bože, mám premenstruační syndrom. To nemohu vydržet ani se sebou, natož s dětmi. Ale co s tím? Den za dnem, pořád se točíme dokola vše se vaří ve stejném hrnci ... Jo, a jsem ještě ke všemu založením trochu cholerik.
 Nítěnka 


Re: Fyzický trest 

(7.5.2011 13:29:33)
Právě, že za děti máš zodpovědnost, kdežto za manželku ne, v tom je velmi důležitý rozdíl.
Já mám zkušenost, že někdy nebo některému dítěti stačí domluvit, jinému ne. A vzhledem k nebezpečným věcem, se kterými se děti setkávají (silnice, zásuvky, rychlovarná konvice, nůž (do určitého věku samozřejmě)...) jim prostě nemůžu stokrát v klidu říct jen, že to nemají dělat.
Taky máme dost omezený byt, nemáme vypolstrovanou místnost, kde by se mohlo dítě uklidnit, ani nemůžu batole nebo předškoláka vystrčit za dveře na chodbu v paneláku, aby se vyřvalo venku a přišlo až se uklidní (to jde na chalupě, kde se navíc děti dostatečně vylítají). Ale zkuste být měsíc doma se dvěma téměř hyperaktivními ukašlanci, kteří se neustále vzájemně provokují...

Na dceru fungovalo jedině jedna na zadek tak do tří let. Potom taky trochu odloučení (poslat uklidnit vzteklouna do vedlejšího pokoje), ale ještě po druhém roce to nešlo, protože by si akorát ublížila (o rozbití věcí nemluvě) - bouchala vztekle hlavou o dveře, o peřiňák, o zeď... S postupujícím věkem není potřeba k tomu přistupovat tak často, ale když mi utekla v 5 letech do silnice, tak dostala taky.

Děti ví, že je máme rádi, když se uklidní nebo omluví, tak se obejmeme (sami se přijdou přitulit). A po vychladnutí si to povětšinou znovu vysvětlíme, co bylo špatně a proč se tak nemůže chovat. A snažím se jim i tu jednu neplácnout ve vzteku (myšleno mém).

Taky se nepovažuji za mistra světa a když něco udělám špatně, dětem se též omluvím.
A zrovna v případě, že se s bráchou mydlí je rozděluju každého jinam, ale netrestám fyzicky - protože zrovna v téhle situaci by v tom měly zmatek. Ale když jednou, dvakrát varuju a jejich chování je bez odezvy, dostanou.

Před pár týdny jsem četla knížku Kevina Lemana: Do pátku bude vaše dítě jiné. A zjistila jsem, že vlastně spoustu těch věcí intuitivně používám. Pro inspiraci určitě doporučuju.
 Jana + Adámek 2 roky 


Re: Fyzický trest 

(24.7.2011 8:40:02)
přesně tak, aby dítě dostalo přiměřeně po zadku není týrání. Akce-reakce, ty kopneš ještě jednou, já plácnu. Taky malého nejprve upozorním, že pokud ho upomenu ( už potřetí ) a naposled a neposlechne, tak jednu ránu na zadek dostane, to se pak strašně diví, že jsem to udělala.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 23:53:25)
To je hodně perverzní... A represe by nikdy neměla být první volbou.
 Rapiti 


Re: Fyzický trest 

(7.5.2011 0:05:42)
To je pěkný nesmysl. Za ty roky, co vychovávám svoje děti jsem vypozorovala, že je uhodím jen, pokud mi rupnou nervy. Pokud situaci zvládám v klidu, tak vůbec nenacházím potřebu a důvod fyzický trest použít. Už jen ta představa mi připadá absurdní.~a~
 hanci neposeda 


Re: Fyzický trest 

(7.5.2011 20:36:43)
Presne tohle jsem chtela napsat. Fyzicky trest bez emoce, s nadhledem, mi prijde naproste scifi. Jeste nikdy jsem se s nicim takovym nesetkala. Mozna jen v pripade, kdy matka vypraskem vyhrozuje pul hodiny a pak sve slovo musi "ze zasady" dodrzet, ale to jsou prave situace, kdy by melo jit fyzicky trest nahradit necim jinym.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Fyzický trest 

(10.5.2011 10:31:01)
to je přesně, stejně tak, když na syna začnu ječet~f~, to už jsem vytočená. Když se dokážu udržet a být v klidu, zvládne se to líp. Jenže nejsem robot~d~, takže když byl syn malý, občas jsem plácla. A teď občas ječímm.
 Hanka 75 


Re: Fyzický trest 

(8.5.2011 23:18:39)
Já fyzickým trestům nefandím. A zjistila jsem, že děti někdy neposlouchají, protože jsou nějak indisponované, něco je bolí, něco na ně leze, nebo jen mají žízeň, hlad, tlačí je bota... když je trest první volbou, tak mě z toho běhá mráz po zádech.
Také mám zkušenost, že někdy pomůže odměnu první dát, první vyhovět jejich přání a pak děti udělají co chci. Tj. jestli i odměna má být např. vždy po splnění povinnosti, dodržení řádu, tak tu uniká výborná výchovná možnost.
 Tenna /2 


Re: Fyzický trest 

(6.5.2011 21:45:11)
Souhlas.
 karma 


negativní vzory lze zúročit, ale těžko 

(6.5.2011 13:49:09)
jo jo, my, co máme tyhle negativní vzory, máme tu výchovu mnohem těžší. Moji rodiče jsou despotové, křik a blbé kecy (a ponižování), to bylo u nás synonymem výchovy. Podepisuju se pod to, že v dobách míru a pohody se celkem dobře udržují má předsevzetí (jak být tolerantní, chápající a respektující rodič), ale v presu tj TÁÁÁÁK těžké. Zase myslím, že právě díky perlám jako "už tě nemůžu mít nikdy ráda, protože bla bla bla (nějaká naprostá banalita) jsem nesmírně senzitivní a empatická k tomu, jaké pocity v dítěti vyvolává mluvené slovo. Myslím, že moje prožitá zkušenost ze mě dělá dobrého pedagoga, snad i dobrého rodiče.
Blbé kecy jsou v mé kmenové rodině zdrojem hádek doposud, když slyším, jak máma reaguje na dceru např...nemůžu tě mít ráda,když si stále sundáváš ty ponožky, už nebudeš moje vnučka~8~...pronášené směrem ke 3letému děcku (a pak odcházíme se scénou, což mámě potvrzuje moji rozmazlující výchovu, mně neschopnost dítěte zpracovat takovéto pecky), vidím fakt rudě. Ach jo.
 Katka, kluci 12 a 8 
  • 

Re: negativní vzory lze zúročit, ale těžko 

(6.5.2011 14:01:28)
To je teda síla, kdyby nešlo o malé dítě, je to až k smíchu "nemůžu tě mít ráda, když si stále sundáváš ponožky..." Nedivím se, že tě to štve.
Já mám matku bývalou čitelku a nemá to rozhodně tyto grády. Pouze např. po mém příchodu domů, poté co se stavila: "Víš, co se stalo ???!!!" (vyděšeně, důrazně) . "Ne, co ?" já na to (také vyděšeně, neb se hrozně leknu, co se tak hrozného stalo...)Matka : "Frantík dnes neměl penál!!" Já : "hmmm..(úleva, jde o prkotinu, z mého pohledu"). Ona : "no jak myslíš, zřejmě máte důležitější starosti než VAŠE DĚTI"...atd...atd....půlhodinová hádka. Tož tak. Jsem zvědavá, jestli jednou budu reagovat podobně:)
 karma 


Re: negativní vzory lze zúročit, ale těžko 

(6.5.2011 14:12:04)
moje máti je taky učitelka. Ona není zlá, ale její slova, to jsou fakt jedovaté šípy. Je hrozně despotická, takže aby dosáhla svého, je hrozně tvrdá.
 Dobra1 


Re: negativní vzory lze zúročit, ale těžko 

(6.5.2011 15:26:18)
Tohle znám. Když máma hlídala naši roční dceru (pomáhali jsme jí se stěhováním) a dcera se rozplakala, tak si babička sedla proti ní a plakala taky se slovy : "Podívej, co jsi udělala, babička teď kvůli tobě pláče, tak přestaň..." Při návštěvě s mladší dcerou, která je kdekoliv jinde než doma uzavřená, a trvá jí cca 1/4 hod. se rozkoukat, jsem pořád slýchala, jak jsem ji špatně vychovala, babička celou návštěvu probrečela a dcery se á 3 min. ptala:"Ty mně nemáš ráda, viď?" Hádej, co z 3-letého dítěte asi vypadlo za odpověď.
Stupňovalo se to, slovní útoky na děti i na mě, musela jsem vztah dost drasticky omezit, jinak bych se z toho zbláznila já i děti (starší pak měla noční můry, mladší doteď (půl roku)občas brečí, když jdeme kolem babičina domu).~:(
 ALL 


Re: negativní vzory lze zúročit, ale těžko 

(6.5.2011 20:05:51)
Psychické vydírání je taky moc "pěkné". Já jako dítě byla asi dost přecitlivělá, dotkly se mne daleko jemnější věci...
 Jarka C 


Nove stoleti 

(7.5.2011 21:09:09)
Je tezke odpoutat se od fyzickych trestu, kdyz jsme v dobe fyzickych trestu a kriceni vyrostli. Jde to a fandim vsem ostatnim, kteri hledaji alternativni postupy, aby nasli jine moznosti vychovy. Mne pomaha nesnazit se nad detmi vyhrat a ovladnout je, ale pretahnout je na svoji stranu a primet je ke spolupraci. Je to tezsi, nez jim narezat nebo se na ne vykricet, ale vysledek je dlouhodoby a vytvari rodinu s demokratickym pristupem. Jsou to stale rodice, kteri stanovuji hranice a kteri rozhoduji, ne deti; ale deti se citi respektovany a snazi se zavdecit namisto hledani novych zpusobu, jak nastvat rodice. K pretahnuti deti na svoji stranu treba pomaha pochvala v dobe, kdy jsou "hodne"; pokud chceme rict neco negativni, jde to mozna rict pozitivne. Namisto rozkazu, je muzeme pozadat. Je to uplne jine, nez na co jsme zvykli, ale v nasi rodine to funguje, a tak jsem to chtela tady taky prihodit. :-)
 marina+1 


Re: Nove stoleti 

(9.5.2011 12:03:05)
Jarko, máte úplnou pravdu, mě se také daří vychovávat bez křiku a bez trestů. Děti jsou milé, vstřícné, pomáhají, snaží se ve škole... Proč trestat? Není už snad neúspěch sám o sobě dost velkým trestem? To život nás trestá za chyby, proč by měli trestat ještě i milující rodiče?
Vyrostla jsem v rodině, kde se týralo všemi možnými prostředky, takže jsem k emocím velmi citlivá. Pokud chceme děti, které nás respektují, respektujme je. Pokud chceme děti, které pomáhají, pomáhejme jim. Pokud je chceme naučit prosit a zdravit, prosme a zdravme. Sama jsem měla problém používat slovo "prosím" - a proč? U nás doma se používalo zřídka a nikdy směrem k dětem.
To my máme děti naučit, jak se vyrovnat s emocemi nebo jak má vypadat pozitivní partnerská komununikace. Kdo chce vychovávat, nechť vychová napřed sám sebe!!!
A ještě něco - stejně jako platí, že za jesle je domov důchodců, tak platí, že kdo bije své dítě, bude také jednou bit svým dítětem, až bude stár a sláb.
Co ho naučíte, to vám vrátí!!!

 ALL 


Re: Nove stoleti 

(9.5.2011 14:30:49)
Výstižné ~R^
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Nove stoleti 

(10.5.2011 10:44:36)
Teoreticky souhlasím, přečetla jsem RaR a řada věcí se mi líbila, a zkoušela jsem je. Jenže bohužel asi ne na všechny děti tohle vždycky funguje. Co když člověk vymezí a přiměřeně věku vysvětlí hranice a dítě je opakovaně nererespektuje? Je opravdu vždycky možné používat jen přirozené následky a ne tresty? Problém je, že každé dítě je jiné a i každý rodič jinak zvládá své emoce. Zkrátka nejsme roboti. A nevím jak jsou na tom jiné matky, ale co mě občas vytočí můj puberťák, tak, že bych mu nejradši jednu vrazila. Ovládnu se, v tomhle věku už je fyzický trest špatně, tak jen ječím.


A určitě je dobře, že se vůbec fyzické tresty řeší. Naštěstí je dávno pryč doba, kdy se nikdo nedivil, když chlap přišel domů a preventivně zmlátil manželku i děti.
 Jarka C 


Re: Nove stoleti 

(11.5.2011 3:57:18)
Souhlasim, ze kazde dite je jine a ma jiny temperament. A kazdy den chysta nove zkousky pro rodice. Cetla jsem knizku, ktera me velmi inspirovala a ve ktere vysvetluji, ze kazde dite se snazi zavdecit. Zalezi na nas, zda ho v tom podporime. Kdyz deti "neposlouchaji", tak se snazi neceho dosahnout - bud na sebe upoutat pozornost, stat se sefem v dane situaci, oplatit krivdu, nebo se uplne prestanou snazit. Na kazdou situaci pak je mozne uplatnit ruzna reseni, at uz je to maximalni pozornost na dite na 10-15 minut, nabidnout moznosti a nechat dite rozhodnout (pouze v ramci techto moznosti), zeptat se, zda jsme jim nejak ublizili a ukazat soucit, a podporit je tim, ze si vsimneme malych vysledku a uspechu. U vetsich deti/teenageru pak navrhuji reseni konfliktu dohromady a zeptat se jich, co by pomohlo, aby urcite hranice dodrzovali. Uz jsme psala, ze je neuveritelne, jak pomaha pretahnout deti na svoji stranu a ne se nad nimi snazit vyhrat.
... Vim, ze je to spousta teorie .. porad je dulezite taky zustat sama/sam sebou. :-)
 Aignes +1 


Re: Nove stoleti 

(13.5.2011 0:01:42)
Muzete prosim uvest par prikladu, " pretahnout dite na svou stranu"? Nejsem si jista, jestli si ten termin spravne vykladam a jestli si predstavuji pod nim to spravne vysvetleni. Dekuji. A.
 Jarka C 


Re: Nove stoleti 

(13.5.2011 3:55:35)
Pod frazi "pretahnutim na svou stranu" myslim pretvorit dite na takove, ktere je ochotne se mnou spolupracovat (po vetsinu casu). Kazdy den se snazim stravit alespon jedenkrat 15minut s kazdym ditem, kdy je pozornost pouze na nem (nezvednu telefon, nenecham se vyrusit vecmi, ktere mohou pockat, a necham na diteti zvolit, jak by rado s danym casem nalozilo) - idealne tohle delam pred veceri - to se pak vari mnohem snadneji :-). Dale se pak snazim, aby deti vedeli, ze mi na jejich nazoru zalezi a diskutujeme veci dohromady. Nezname na to, ze maji posledni slovo, stale rozhoduju ja, ale casto je do procesu rozhodovani zahrnu a jejich prani zvazim. Snazim se, aby deti ukony, ktere mohou zvladnout sami, delali sami (treba oblekani a chystani si veci). A pak taky se snazim je povzbudit ve vecech, ktere se uci a ocenuji pokrok, ne vysledek (kdyz namaluji obrazek, tak si o nem popovidame, o barvach, ktere zvolili, co nakreslili a tak, radeji nez jim jen rict: To je ale pekny obrazek.).
Prikladu je cela rada a nejsem si jista, kde zacit. Pokud mi napisete situaci, se kterou prave bojujete, rada vam napisu, jak bysme se s tim v nasi rodine vyporadali mu. Samozrejme je pak plne na vas, zda by se vam to tak taky libilo nebo ne.
 Jíťa 
  • 

S jednou věcí nesouhlasím 

(10.5.2011 14:34:05)
Patřím mezi ty, které za určitých okolností souhlasí s fyzickým trestem jako posledním zoufalým pokusem o výchovu, když všechno ostatní selhává.

Bytostně ale nesouhlasím s příkladem uvedeným v článku: Dát dítěti na zadek za to, že vběhlo do silnice je nebetyčná blbost. Stává se to sice dost často, člověku prostě ujedou nervy, to chápu. Ale nemělo by to tak být! V první řadě je to chyba především toho rodiče, měl dítě lépe hlídat, případně zajistit (= držet za ruku). Připadá mi nefér trestat dítě za vlastní chybu a ještě pro to hledat nějaké omluvy. Naopak rodič by se v takové situaci měl omluvit dítěti.
 Petra 
  • 

Re: S jednou věcí nesouhlasím 

(20.5.2011 1:42:19)
Přiznám se, že toto mě docela rozesmálo - taková ta rada, že máte dítě lépe hlídat a držet ho za ruku, že za jeho vběhnutí do silnice může rodič. No nevím, máte malé dítě (děti) a zažila jste to někdy? Ono záleží dost na celkové situaci. Je něco jiného, když opravdu malé dítě nechá rodič volně pobíhat kolem silnice, moc si ho nevšímá a pak se rozčiluje, že tam vběhlo, protože např. uvidělo na druhé straně pěknou kytičku nebo něco podobného. Ale tady se v příkladu asi spíš jednalo o situaci podobnou té, která se mi taky stala - držím dítě za ruku, vysvětluju, ale ono se maximálně vzteká a řve, protože nechtělo jít ještě domů, a nakonec se mi vykroutí z ruky a skočí přímo do silnice - samozřejmě celé v takové rychlosti, že ho jaksi před tou silnicí znovu chytit nestačíte. A to jsem si myslela, že ho držím pevně, ale vztekající se dítě má holt velkou "páru" a člověk mu zas tu ruku, za kterou ho drží, nechce rozdrtit, že... To pak chápu to ulítnutí s plácnutím po zadku. Já mu teda neplácla, protože to nikdy nedělám, ale vynadala jsem dost... Na každý pád by mě nenapadlo se mu omlouvat, že to byla moje chyba, že jsem ho dost pevně nedržela :-))))
 Lucka+ syn 
  • 

zamyšlení 

(8.3.2013 14:12:59)
Jsem dítě osmdesátých let a popravdě, tam kde nestačilo vysvětlování a poučování přilétl pohlavek nebo plácnutí po zadku. Osobně si myslím, že mě a ani mojí sestře to neublížilo. Vždy to mělo opodstatnění. Jsme slušní lidé se vštípenými pravidly, které budu předávat svému synovi.
Ano budu ráda, když se má výchova bude schopna obejít bez fyzických trestů, ale pokud již jiná cesta nebude... Když nebude schopen nebo ochoten dodržovat pravidla po dobrém tak přijde trest!

Striktně liberární výchova je v USA a podívejte se jak to tam vypadá. Násilí a střelba po školách.
Ruku na srdce chtěly by jste se něčeho podobného dočkat i tady?

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.