| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Cesta za šťastným úsměvem II

 Celkem 58 názorů.
 Ronja 
  • 

Potrat 

(10.8.2010 12:09:26)
Absolutně nechápu, jak někdo může uvažovat o potratu kvůli takový banalitě, jako je rozštěp... Po pravdě mě docela šokovalo, že to někoho vůbec napadne...
Copak se s dítětem dá zacházet jako s nějakým zmetkem v továrně????? Copak by někoho napadlo zabít dítě, u kterýho se projeví špatná povaha nebo co já vím, astma, atopickej ekzém nebo nedostatek půvabu??? Jakej je mezi tím rozdíl???
Jak někdo může tohle udělat pro vlastní pohodlnost, to je skutečně nad moje chápání.
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 13:25:13)
Rozštěp není zas taková banalita, jestli si pozorně četla článek. Navíc je právo matky se rozhodnout zda dítě chce či nechce a lékař musí počítat i s tím, že matka takové dítě prostě chtít nebude
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(10.8.2010 15:44:35)
To jo, ale stejně tak je moje právo považovat takový rozhodnutí za nadutý, nelidský a zrůdný a svůj názor veřejně prezentovat.
Navíc: Matka snad nepočítala s tím, že se to může stát? My se s mužem o mimčo zrovna pokoušíme - a POCHOPITELNĚ jsme se seznámili s možnými riziky a jdeme do toho s vědomím, že naše dítě zdravý bejt nemusí...
Vám připadá normální, aby se matka rozhodovala, tohle dítě nechci, udělám si jiný... Mě to prostě připadá nechutný. Bez ohledu na právo...
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 17:23:02)
Možná to je sobecký ale člověk je a musí bejt v dnešní době sobeckej. S manželem jsme na dítko také dlouho čekaly a druhé se nám nedaří, ale přesto kdyby nám řekli že dítě bude postižené bude mít třeba rozštěp páteře tak na potrat půjdu
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(10.8.2010 18:05:32)
Mně to taky přijde zrůdný. Mám strejdu s rozštěpem, není to poznat, má jen jizvičku a to je mu padesát, dneska už jsou ty operace určitě ještě lepší. Matka, která jde na potrat kvůli rozštěpu, což je víceméně záležitost kosmetická, by matkou ani být neměla. Některé ženské jsou prostě sobecké bestie.
 Táník 


Re: Potrat 

(10.8.2010 18:32:37)
Jak to můžeš říct, když vůbec nevíš, o co jde, kromě toho, že máš strejdu s jizvičkou... Pracovala jsem jeden čas jako klinická logopedka, dětí s rozštěpy jsem viděla celou řadu a nikdy bych si nedovolila tvrdit, že je to banální postižení. Nejedná se přeci jen o ten estetický faktor, pro rodiče a děti to znamená tvrdou dřinu na několik let, mnohdy do dospělosti (několik operací, bolest, zvýšená péče, přesto mnohdy opoždění ve vývoji, poruchy dýchání, sání, polykání...) často se tato postižení druží s dalšími vadami, není to žádná legrace a vůbec bych si nedovolila odsoudit někoho, kdo ví, že na to prostě nemá.
 Mili+5 


Re: Potrat 

(10.8.2010 20:30:18)
Rozštěp určitě není banalita, je totiž třeba významně odlišit typ a rozsah. Jako kosmetickou vadu bych označila snad jen izolovaný rozštěp rtu, tam opravdu stačí jedna operace a zbyde jen ta jizvička. Všechny ostatní rozštěpy jsou už vady, které mají vliv na mnoho dalších důležitých věcí, nejen na vzhled. Přesto si dovolím tvrdit, že potrat je v tomto případě sobectví, neříkám to jako soud, kdybych věděla předem, že se mi narodí syn s celkovým rozštěpem, asi bych se ho tenkrát také dopustila.~f~Takže to říkám spíš z pohledu matky, která tím prošla a dnes vím, že se to dalo zvládnout celkem v pohodě, jsou o hodně horší věci, se kterými se dítě ani nemusí narodit, ale prostě je v průběhu života získá. Někdy o tom se synem mluvíme, jak moc ho to poznamenalo, jestli mu to v životě vadí a jeho odpovědi mi jen dosvědčují, že nedovolit mu narodit se by bylo tenkrát špatně. Myslím si, že mnohé maminky se rozhodnou v takovém případě prro potrat hlavně proto, že nemají informace a ve své blízkosti někoho, kdo by je podržel, kdo by jim dodal odvahu a naději do budoucnosti.
Já jsem po porodu prožila šok, bylo mi dvacet, byla jsem přeci mladá a zdravá a měla jsem pocit, že přeci musím mít zdravé dítě, byla to rána od života, ale ta rána se začala strašně rychle hojit, jakmile jsem měla své dítě u sebe, hrozně mi pomohlo, když jsem se o něj mohla začít starat a myslím, že hodně udělali ty poporodní hormony, prostě ta očička, ručičky, nožičky, to byla jedna nádhera a ten rozštěp byl jen jedna ošklivá věc oproti takovému množství nádhery.~:-D
 Binturongg 


Re: Potrat 

(10.8.2010 20:15:03)
Markéto - kristapána, tady přece nejde o kosmetiku! Jsou tisíce lidí s rozštěpem a mají jen jizvičku, ale to je veliké štěstí. Také jsou milióny hluchoněmých, neslyšících, s kombinovanými vadami řeči... Ano, pořád by to pro mě asi nebyl důvod k potratu, ale určitě bych teda nepočítala s tím, že bude mít dítě jen jizvičku... ~a~
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(10.8.2010 21:01:49)
Nedávno jsem četla rozhovor s nějakým gynekologem a ten říkal, že jsou i ženské, co jsou na potrat když má dítě jen jednu ledvinu, nebo se mu kratší ruku. Kam tohle spěje, to je strašný ~a~ Já když jsem věděla, že jsem těhotná, tak jsem prostě věděla, že jsou to moje děti a bylo by to tak i kdyby měli mít tři nohy nebo naopak žádné. Já nechápu, jak někdo může žvatlat o tom, jak se těší na miminko, šišlat na něj, hladit bříško a pak BUM, není podle mojich představ, nezvládla bych starat se o něj po dvou třech operacích, radši ho rovnou zabijeme. Nechutný a nelidský.
 štěpánkaa 


Re: Potrat 

(10.8.2010 21:19:12)
Markéto,
tomu moc nevěřím. "Kratší ručička" jak píšeš se asi 100% diagnostikovat nedá? Ani při dnešní mocné medicíně se to prostě poznat s jistotou nedá. Pochybuji, že by to mohlo být důvodem k doporučení interrupce....~a~
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 21:32:15)
Můžeš mi říct jak diagnostikovali "kratší ručičku" ještě před porodem? ~e~
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(10.8.2010 22:07:46)
Jedna ruka se nevyvinula, myslím že říkal že to miminko mělo prostě jen pahýl.
 štěpánkaa 


Re: Potrat 

(10.8.2010 22:10:37)
Markéto,
neříkám, že to je důvod k potratu, ale rozhodně to zní jinak než "kratší ručička". Díky za vysvětlení.~3~
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 23:04:30)
~R^ To jo teda ~;)
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 21:36:11)
Jinak přála bych ti vidět kamarádku mé matky, která se už 25 let stará o svoji postiženou dceru - dcera nechodí, prakticky nevnímá, má pleny (neudrží stolici, moč, má menstruaci) holka se sama nenají, protože neumí pořádně polykat, má epileptické zháchvaty, nemluví, tluče hlavou do zdi....upřímně taky bys takové dítě přijmula nebo si tady honíš triko? Tahle dívčina je na tom evidentně hůř než děti s rozštěpem, ale zaujala mě tvoje jistota nechat si dítě za každou cenu
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(10.8.2010 22:09:48)
Za prvé, rozsah postižení je NEMOŽNÉ poznat před porodem, jsou i děti s DS, co se o sebe starají bez problémů, pracují, a jsou i takové, co se o sebe postarat nedokážou. Zabíjet je "pro jistotu" všechny mi nedává smysl. A za druhé, kdybych na ten potrat šla, tak bych asi pak musela odněkud skočit, protože bych se s tím prostě nesrovnala.
 štěpánkaa 


Re: Potrat 

(10.8.2010 22:11:09)
souhlasím, Markéto.~3~
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(10.8.2010 22:14:53)
Já si prostě nedokážu představit, že bych měla PRÁVO rozhodnout se, jestli smí někdo (a navíc moje dítě) žít nebo ne. Co je to s lidma, že jim to připadá normální a morální? Já ještě pochopím (což ale neznamená, že bych toho byla sama schopná), když někdo nechce dítě, které by bylo mentálně i fyzicky postižené, ale proč někdo nechce dítě s rozštěpem patra, nebo s jednou ledvinou, to je prostě šílený. V číně se zase potrácejí holčičky, u nás by za chvíli se zdokonalující se prenatální diagnostikou mohli být děti krátkozraké nebo předpokladem k obezitě ~a~
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 23:06:18)
Já si to představit dovedu, kámoška na potratu byla dítě mělo rozštěp páteře měla na výběr a rozhodla se, asi bych se rozhodla stejně
 ADRIEN 


Re: Potrat 

(10.8.2010 23:20:01)
Rozštěp páteře je něco jiného, tady se píše o obličejovém.
 kreditka 


Re: Potrat 

(11.8.2010 13:39:36)
To je mi jasný tak natvrdlá nejsem, bavím se tu teď o tom zda je právem ženy jít na potrat či ne
 ADRIEN 


Re: Potrat 

(11.8.2010 14:25:19)
Já vím, že nejsi natvrdlá, ale je rozdíl jít na potrat kvůli izolovanému rozštěpu v obličeji a rozštěpu páteře (to je vada málokdy slučitelná se životem).
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(13.8.2010 19:45:14)
To samozřejmě nepopírám.
 Karen 


Re: Potrat 

(14.8.2010 22:19:30)
Ahoj, máme s manželem v péči šest dětí, které mají každé různou diagnozu, kterou by patrně slabší povahy, kdyby ji znaly předem, řešily potratem.
Naštěstí jejich biologické matky je jen odložily a tak se dříve či později dostaly k nám.
Chci jen říct všem, kteří koketují s myšlenkami - s tím bych na potrat šla a s tím ne - že všechny naše děti jsou skvělé, šťastné a i své zdravotní nedokonalosti zvládají s přehledem.

Nejvíc asi nejmladší, který má právě polemizovaný rozštěp páteře to zvládá senzačně, právě je po těžké operaci kyčle a těší se, že se začne postavovat :-)
Jeho úsměv okouzlí každého.
A zvládá normální školu, v září jde - vlastně jede - do druhé třídy.

Tož tak :-)
 Verona:-) 


Re: Potrat 

(15.8.2010 1:35:21)
To je sakra rozdíl, jestli má mít dítě roštěp rtu a patra nebo roštěp páteře. Jednu holku s roštěpem páteře jsem poznala, ale i přes to, že žila, tak většinu času po nemocnicích, i když celkem normální život (na vozíčku), ale co vím, tak většina roštěpů páteře je neslučitelná se životem.
 Verona:-) 


Re: Potrat 

(15.8.2010 1:39:43)
Omlouvám se za chytračení, koukám, že už jste si to navzájem vysvětlili~3~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Potrat 

(15.8.2010 9:27:21)
Není. Spousta lidí má okultní (skrytý) rozštěp páteře, přikrytý kůží, o kterém se dozví třeba až v pětapadesáti na rentgenu, když začně mít (věkem dané) potíže s pohybovým aparátem a jde na nějaké vyšetření. Vím to od genetiků, kteří se rozštěpy zabývají, o pár let později to takhle našli mému tatínkovi.
 Verona:-) 


Re: Potrat 

(15.8.2010 13:07:37)
O tom jsem nevěděla, to je zajímavý, ale s rozhodováním o tom, jestli jít na potrat, nebo ne, tohle nemá co do činění. I když je to nová informace (pro mě) o roštěpech - jak jsem říkala, o roštěpu páteře já skutečně moc nevím, jen to, že to může být pěkný průšvih, když je v té nejhorší formě.
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(13.8.2010 19:49:59)
Bezvýhradnej souhlas.
 janisabipepi(S-05/08/P-12/09) 


Re: Potrat 

(11.8.2010 20:22:20)
Přesně tak. jsem maminka rozštěpáčka.já osobně bych na potrat nešla. ale neosuzuji maminky které se tak rozhodnou. s rozštěpem mohou přijít daleko větší vady atd. každopádně jsem si jistá že dítě s rozštěpem má žít(pokud se tedy jedná o rozštěp v obličejové části) např. rozštěp páteře je úplně něco jiného, mnohem závažnějšího.
mnoho lidí vidí "jen" tu jizvičku na rtu, ale je pravda že stím je mnohem více starostí než se zdá. přesně jak již někdo psal. náš syn se narodil s oboustraným celkovým rozštěpem. na podzim nás čeká operace patra-uzavření. kolem 3 roku srovnávání čelistí. kolem 8 roku syna čeká spojení čelisti - při této operaci je pacientovi odebrán štěp z lopaty kyčelní, a tím jsou vyplněny mezery v čelisti. a o jídle a mluvení ani nemluvím. proto bych rozštěp neoznačovala jako banální, ale žít se sním dá plnohodnotný život, jsou samozřejm ě horší nemoci, o kterých rodiče dopředu ani neví....
 kreditka 


Re: Potrat 

(10.8.2010 21:30:29)
Nejdřív si o rozštěpu něco přečti a pak teprve piš o "kosmetických" vadách ~a~
 matka 
  • 

Re: Potrat 

(13.8.2010 11:52:38)
Mám postižené dítě,vím co to je vychovávat postižené,znám pohled pohled okolí dítě,vím,co jsem si protrpěla já,ale i vím,co protrpěla má dcera..........a to jen maličké zlomky toho,co ona vytrpěla,v dětství,dospívání,když si hledala lásku......Nedala bych jí,přišlo by mi to hloupé,zabít,kdybych tenkrát měla tu možnost to vědět dřív...............ale je to mnohdy sobeckost,větší než potrat.Já,jednou umřu,ale má dcera se bude bát o své děti a vnoučata.
 Etraska 
  • 

Re: Potrat 

(11.8.2010 1:01:59)
A neni spíš sobecký přivíst na svět postižený dítě a nechat ho žít tenhle hnusnej život?~a~
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(11.8.2010 4:18:09)
To jsou takový alibistický kecy - šla jsem na potrat, protože by nebylo fér porodit postižený dítě. No jasně. Přečti si celou diskuzi, jak tam někdo píše, měla rozštěp a i když občas někdo měl poznámky, ona to nesla v pohodě, její rodiče hůř. Postižené dítě, pokud je takové od malička, se s tím naučí žít.
 Binturongg 


Re: Potrat 

(11.8.2010 8:48:32)
Markéto - ano, ale pokud se s tím nenaučí žít ti rodiče, je zle, že jo? A kdo to odskáče? To dítě ~d~ ~:(

Opakuji, že rozštěp nebo nevyvinutou končetinu (tak pěkně eufemisticky nazvanou "kratší ručička" ~a~ ~:-D ) bych zřejmě nepovažovala za důvod k potratu, ale přivést na svět dítě, které čekají jen špitály, doktoři, bolest a negativní podněty z okolí, negativní reakce okolí atp., to fakt ne.
Na tohle nemá sílu každý a nikdo, kdo to neprožívá nebo neprožil, nemůže tvrdit, že by to zvládnul či nikoli, mateřská láska je nevypočitatelná, ale od postiženého dítěte odchází v 80% případů otec a ještě by mě zajímalo, proč je tolik dětí v ústavech a děcácích a žijí tam ten spokojený a plnohodnotný život ~2~ , když je to tak happy mít dítě s postižením...???? ~d~
 Pawlla 


Re: Potrat 

(11.8.2010 9:26:09)
A někdo psal,že je to happy?Nehledě k tomu,že v DD je plno zdravých dětí a znamená to snad,že je špatné mít děti?
 Pawlla 


Re: Potrat 

(11.8.2010 9:37:36)
Mě nevadí,že se někdo rozhodne pro potrat,má na to právo,je to jeho volba.Nikdo se za nás starat nebude.Ale vadí mi takové alibistické řeči,že to dělá pro dítě,ne,dělá to pro sebe.Když tady napíše ženská,nemám na to abych se starala o postižené dítě nebo i nechci žádné dítě o.k,neřeknu ani popel,ale nechte si ty kecy o nesobeckosti.
 Pawlla 


Re: Potrat 

(11.8.2010 7:19:24)
Ty nevíš jaký život žijí postižení lidé,nejsi v jejich kůži,tvrdit,že by jim bylo líp kdyby nežili je hloupé.Tvoje dítě zdravé dítě může skončit na drogách a může žít méně plnohodnotný život než to postižené.A vůbec takovou debatu nebudu vést u rozštěpu,to není žádný důvod k potratu.
 Baba Jaga 


Re: Potrat 

(11.8.2010 17:23:03)
Já jsem poznala několik lidí s DS, což se za důvod k potratu v ČR považuje a společnost to toleruje. A všichni byli šťastní. Nebyli otrávení kvůli ekonomické situaci nebo programu v televizi. Oni jsou prostě ve svém světě spokojení a ke štěstí jim stačí mít někoho, kdo je má rád. Tak jak může mít někdo právo vzít někomu takovému život a ještě to omlouvat tím, jaké by to dítě vedlo život? Proč je normální honit se za prachama a kariérou a nenormální nic nechtít, být šťastný jen proto, že jsi?
 Verona:-) 


Re: Potrat 

(15.8.2010 1:47:12)
Krásný. Mluvíš mi z duše ...
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(13.8.2010 19:42:54)
Mě se zdá sobečtější automaticky předpokládat, že na základě postižení bude mít moje dítě "hnusnej život"... pár desítek lidí s postižením znám a nemám z nich takovej pocit... A spoustě zdravejch lidí se z nějakejch důvodů nechce žít, takže?
 Ronja 
  • 

Potrat 

(10.8.2010 12:09:48)
Absolutně nechápu, jak někdo může uvažovat o potratu kvůli takový banalitě, jako je rozštěp... Po pravdě mě docela šokovalo, že to někoho vůbec napadne...
Copak se s dítětem dá zacházet jako s nějakým zmetkem v továrně????? Copak by někoho napadlo zabít dítě, u kterýho se projeví špatná povaha nebo co já vím, astma, atopickej ekzém nebo nedostatek půvabu??? Jakej je mezi tím rozdíl???
Jak někdo může tohle udělat pro vlastní pohodlnost, to je skutečně nad moje chápání.
 Ines 
  • 

Re: Potrat 

(10.8.2010 12:24:52)
Rozštěp NENÍ banalita!
Je to vážné postižení, které JE léčitelné a dá se vyléčit skoro bez následků...
(čímž neříkám, že to je důvot k potratu, není!)
 connie3 


Re: Potrat 

(10.8.2010 12:34:13)
Ronja: rozštěp měkkého i tvrdého patra není vyloženě kosmetická záležitost, ale samozřejmě to žádný důvod k potratu není. Vem si jen, jak se dokážou lidi domlátit jen na kole - a utratí je někdo kvůli tomu, že mají jizvy na obličeji nebo rozmlácenou čelist? dnešní chirurgie je opravdu na velmi vysoké úrovni a není důvod to ke spokojenosti všech nezoperovat, aby člověk mohl žít plnohodnotně. O to víc mě zaráží, kvůli jakým pitominám jdou ženy na potrat, ať už z vlastní vůle, nebo na "dobrou" radu lékařů v genetických centrech. Máme tady v okolí ženu, co šla na potrat kvůli tomu, že dítěti chyběly na noze tři prsty - víc nic!
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(10.8.2010 13:12:39)
No to je právě to, co mě nepřestává zarážet.
 Ronja 
  • 

Re: Potrat 

(10.8.2010 13:14:23)
Rozštěp JE banalita. Průser je myopatie. Ale možná to mám prostě hozený jinak, no. Těžkej autismus, vegetativní idiocie, dobrá... Ale rozštěp...
 Binturongg 


Spousta celebrit jsou "rozštěpáci", ani se to neví 

(10.8.2010 14:45:23)
koukněte na Jiřího Mádla nebo Sagvana Tofiho. Teda abych to upřesnila - z obou se mi dělá zle, ale rozhodně ne kvůli rozštěpu, jen mě napadlo, kolik žen a dívek by přišlo o své idoly, kdyby se každá matka rozhodla dát takové dítě pryč ~3~
 Ronja 
  • 

Re: Spousta celebrit jsou "rozštěpáci", ani se to neví 

(10.8.2010 15:45:51)
Tvoje formulace mě vyloženě nadchla. :-)
 Panímáma 
  • 

Ještě mě napadá 

(10.8.2010 15:21:01)
Ještě mě napadlo, jak je asi lidem, kteří se narodili s rozštěpem a čtou o sobě články a diskuze, ve kterých se řeší, jestli se měli narodit nebo měli být raděj potraceni. To musí být docela hrůza.
Osobně si myslím, že rozštěp není banalita a musí to být pro rodinu i nemocného človíčka těžké, ale pořád je to v podstatě onemocnění jako každé jiné, ale co je důležité - s dobrou prognózou!
Něco jiného je těžké mentální postižení kombinované s tělesným, u takového těhotenství bych velmi přemýšlela jak dál... a pak mě ještě napadá, že takto postižení lidé mají jednu výhodu, nikdy se o sobě nikde nedočtou, jestli se měli narodit, nebo jestli měli být potraceni...

Statečným maminkám z článku a jejich báječným dětem přeji do života to NEJ a pevně věřím, že to nejhorší už mají za sebou!
 ADRIEN 


Re: Ještě mě napadá 

(10.8.2010 23:19:18)
Čtu to tu, právě coby majitelka tohoto "postižení" rozsáhlejšího charakteru a nic to se mnou nedělá. Bude to asi tím, že už jsem otrlá a život mě ledacos naučil. Není to banální záležitost, ale zároveň - jsou mnohem horší věci.
Od malinka jsem prošla několika operacemi, rovnátka nosila snad pořád a s lékaři (tohoto oboru) se rozloučila až v dospělosti. Co by dítě jsem z toho i těžila - užívala jsem si jednodenního ulévání ze školy, když jsem musela na kontroly (zhruba jednou za tři měsíce), nebo semtam ulévání se v rámci nějakého pobytu v nemocnici. Nejhorší na tomto obličejovém postižení jsou reakce okolí. Jako malá jsem si často stěžovala rodičům, že ten nebo ta se mi posmívali, až jsem byla větší, došlo mi, že to rodičům ubližuje víc, než mě. A tak bych to shrnula - ač postižení nepříjemné, hůř to prožívají rodiče, dítko to bere, že to tak prostě je a rodiče si říkají, proč zrovna jejich dítě... Všem maminkám přeji hodně síly!~;((
PS: V těhotenstvích jsem se také bála, aby to mé děti nezdědily, poprosila jsem svého gynekologa o podrobné genetické vyšetření (uzv) a moc mě potěšila jeho slova: "Ale paní, i když na něco přijdou, je vám jasné, že s tím nejde nic dělat, až po porodu?" - tím jako by mi řekl - "kvůli tomu se na potrat neposílá". Já bych nešla, nedokázala bych to, já jen chtěla vědět dopředu, abych se mohla na to připravit - psychicky a také informačně a domluvit se s lékaři předem. Naštěstí se děti narodily v pořádku.
 radimamka 


Re: Ještě mě napadá 

(12.8.2010 21:25:38)
ahojky,taky jsem se narodila s tímto problémem.Pamatuji si,že ve školce jsem plakala,že mám sešívanou pusu,ve škole mi říkali:"že mi matka dala přes čumák.."podotýkám,že mně maminka v životě nebila ale křičet uměla a umí do dnes,ale to je jiná kapitola.na střední jsem měla jen kamarádky,kluci se mi vyhýbali a taky přede mnou zvraceli,plivali,smáli se tomu,že by si kolo o mne neopřeli,jak ráda bych měla i klučičí kamarády...uvnitř jsem rozuměla klukům víc než holkám,ale oni to netušili a netuší dodnes.Když mi bylo 26,seznámila mě matka se sousedkou se svým budoucím manželem,možná je to k smíchu,ale i on měl vadu v obličeji,tak jsem byla ráda,že jsem vůbec někoho našla..Slovo dalo slovo,uplynul rok,dva roky a čekali jsme Vašíka.Byli jsme pozváni na genetiku,kvůli mému rozštěpu a ejhle,paní doktorka zjistila u manžela chorobu,která z 80% končí smrtí u každého dalšího dítěte,a můj rozštěp oproti tom měl jen POUHÝCH 5%,v ten moment ten můj rozštěp nebyl vůbec podstatný.Měla jsem se rozhodnout,buˇpůjdu na potrat//v den mých narozenin// nebo riskuju život svého dítěte.A protože jsem viděla manžela živého a zdravého ve věku 35 let,nechápala jsem proč by mělo naše dítě umírat když manžel se má k světu..byla jsem naivní a doufala jsem,že se nic nestane..a stalo se,malý Vašík zdědil jak můj rozštěp,který mu krásně spravili a nebylo vidět téměř nic tak i manželovu nemoc a žil pouhých 7 měsíců...proč to vlastně všechno píšu,protože kvůli rozštěpu bych nikdy na potrat nešla.díky
 Petra 
  • 

Obdivuji  

(10.8.2010 15:51:56)
Obdivuji, všechny co tohle zvládnou,ale neodsuzovala bych ty, co prostě dají přednost potratu. Hodně jsem o tom přemýšlela a sama si několikrát říkala, jestli, kdyby bylo nějaké podezření bych šla na odběr PV a následně na potrat a teď mě klidně všichni ukamenujte, ale asi bych se rozhodla o přerušení, nejsem tak silná a vím, že ne každý, má v sobě tu odvahu, kterou já obdivuji
 Aninka+3rošťandy 


Re: Obdivuji  

(10.8.2010 17:24:48)
Všichni rodiče roštěpáčků i dětí s nějakým více či méně vážným onemocněním mají též můj obdiv. Stejně jako Petra však neodsuzuji nikoho, kdo se prostě necítí dost silný, aby zvládl život s postiženým dítětem. Roštěp není banální postižení, ale sama bych ho jako důvod k potratu nepovažovala, každý má však své hranice jinde. A štvou mě všechny výroky typu: to já bych nikdy neudělala, jak mohla jít na potrat atd. a přitom mají jen část informací nebo vůbec žádné.
 janisabipepi(S-05/08/P-12/09) 


Re: Obdivuji  

(11.8.2010 20:37:15)
Aninko přesně moje slova. jsem maminka rozštěpáčka a ani nachvilku jsme nezaváhali, ale neodsuzuji nikoho kdo to vzdá.
 maminka Karličky 


Mluvme o tom! 

(12.8.2010 23:03:07)
Milé maminky,
s velkým zaujetím jsem si přečetla všechny Vaše komentáře.Jsem za ně moc ráda, vždyť i to bylo účelem zveřejnění našich příběhů.Většinou se s informacemi o rozštěpech nesetkáme do chvíle, než se nás osobně dotknou a tak pokud se maminka očekávaného rozštěpáčka musí rozhodnout, zda těhotenství přerušit, rozhoduje se zpravidla svým srdcem.Proto jsou informace tak důležité a proto jsou tu naše příběhy - aby dodaly odvahu a řekly všem, jak moc naše děti milujeme a jak moc jsme za ně šťastní.Ač je cesta za šťastným úsměvem dlouhá, provází nás velká vnitřní síla a pokora, kterou bychom jinak nepoznali.Záleží pouze na nás - na rodičích rozštěpáčka, jestli vyroste jako sebevědomý a dobrý člověk, protože krása vychází v první řadě ze srdce.Dokonalý úsměv, rovné zuby nebo třeba štíhlé nohy nikomu krásu a štěstí nezaručí.Každá maminka má plné právo na rozhodnutí aniž by byla souzena.Musí však své rozhodnutí umět obhájit v první řadě před sebou a musí být objektivně informována.Proto jsou tu naše příběhy. Děkuji za Vaše komentáře,Hana Broulíková.
 Verona:-) 


Ještě, že jsem se narodila už před 33 lety 

(14.8.2010 22:14:19)
Taky jsem "roštěpáček". A když čtu některé názory, jsem ráda, že jsem se narodila už před 33 lety, a mí rodiče o roštěpu předem nevěděli, i když si nemyslím, že by zrovna oni šli na potrat.
Ani si nepamatuji, na kolika operacích jsem přesně byla, bylo to něco mezi 12 a 15. Vždy jsem měla štěstí a narazila na dobré lékaře a zdravotnický personál - a že jsem jich ve Vinohradské nemocnici za tu dobu potkala hodně. Pamatuji se, že jako malá jsem byla velice statečná, a vše jsem snášela dobře - přestože se to s dnešní dobou nedá srovnávat, protože každá operace vyžadovala 2-3 týdenní hospitalizaci na dětském oddělení, kam nesměly návštěvy, takže to pro nás bylo opravdu krušné - 3 týdny nevidět rodiče! Když jsem byla větší, věděla jsem, že nemáme penízky nazbyt a ze 100 km vzdáleného bydliště by za mnou naši stejně jezdit nemohli, takže jsem to snášela líp. Zato operací jsem se bála víc a víc, čím jsem byla starší, a vzpomínala na to, jaká jsem byla ve 4 letech hrdinka.
Nutno ještě podotknout, že mám oboustranný roštěp rtu i patra, a také mám dispozici ke špatnému hojení jizev, takže na mně ty dvě "čárky" pod nosem budou znát vždycky~:-D.
Když přemýšlím o svém dětství, nejhorší to bylo na základce a střední škole (děti umí být opravdu zlí), což vyvrcholilo pubertou, to jsem někdy měla pocit, že bych se přemísťovala radši kanálama. Snažila jsem se na tom najít také něco dobrého, a tak jsem to brala i jako filtr na "lidskou blbost". Po dosažení plnoletosti jsem se setkala už s minimem lidí, kteří by mi tuto vadu na mém obličeji připomněli. V práci ani v osobním životě mi to rozhodně nevadí, a myslím, že žiji poměrně plnohodnotně. Mám dvě zdravé děti - samozřejmě, že jsem v těhotenství trnula strachy, aby po mně nezdědili roštěp, každý si přeje mít pro své děti život co nejjednodušší. Řešila jsem to konzultací na genetice půl roku před plánovaným otěhotněním. Rady, které jsem tenkrát obdržela jsem do puntíku uposlechla, a obě početí opravdu plánovala, (včetně kyseliny listové 3 měs.před otěhotněním, těhotenských vitamínů a vyhýbání se v 1.trimestru všem možným rizikovým faktorům, jako je vit.A, různé chemikálie, teplé koupele, ...), byla jsem poučena, že roštěp rtu a patra může vzniknout již okolo 30. dne těhotenství, což většina žen ještě ani neví, že je těhotná. V obou těhotenstvích jsem byla ve 20 tt. na genetické konzultaci, kde jsem se dozvěděla, že jsou děti zdravé.
Chci dodat trošku optimismu maminkám dětí s roštěpem tím, že dnes už je přeci jenom lékařská věda o 33 let vyspělejší, než byla za mně, a hlavně Vaše děti nemusí trpět dlouhým oddělením od rodičů při hospitalizaci, což bylo pro mě tenkrát nejtěžší. Věděla jsem, že kdyby se mi mělo narodit dítě s roštěpem, rozhodně bych ho chtěla, a snažila se ho podržet svými zkušenostmi.
 Ježiška 
  • 

Re: Ještě, že jsem se narodila už před 33 lety 

(16.8.2010 22:50:28)
krásnej článek, rozhodně dost povzbudivej...mám dceru s levostranným rozštěpem rtu a čelisti a nebylo dne, kdy bych litovala, že jsem nešla na potrat, je nádherná, nejen vzhledem, ale i na srdci. je jí sice necelých 9 měsíců, ale každým den se s ní neuvěřitelně zasmějeme..vždyť co je krásnější než upřímný dětský úsměv, který čiší převážně z očí? maminky, které tady píší o potratech, některé názory jsou přemrštěné, je na nich znát sobeckost pisatelek a chytrost, i když o těchto vadách znají z doslechu. Já o potratu neuvažovala, možná bych nad ním zapřemýšlela, kdyby héo doprovázela nějaká související vada, které rozhodně nejsou banální, ale v té době jsem cítila pohyby a bylo by to nejstrašnější rozhodnutí...každopádně, nelituju, díky Hance Broulíkové jsem byla připravená na vše, než jsem šla do porodnice, měla jsem vše nastudované, viděla jsem spoustu fotografií a prakticky nic mě nerozhodilo...nyní nás čeká operace čelisti kolem 8. roku, ale já se jí nebojím, dcera vše zatím nesla velmi statečně a navíc jsme rozhodnuti vést ji k tomu, že záleží na tom, co má v hlavě a ne, jestli má nad rtem jizvičku...kolikrát jsem viděla krásné lidi, ale jen pokud mlčeli, jakmile promluvili, jejich krása byla ta tam. Rodiče, zjistěte si předem vše od maminek, co s tím mají zkušenosti...Ještě dodatek, v porodnici se mnou ležela maminka, jejíž dceři diagnostikovali rozštěp bříška, tzn. že měla vyhřezlá střeva...holčička po porodu podstoupila několik operací, ale je v pořádku a krásně roste
 Verona:-) 


Re: Ještě, že jsem se narodila už před 33 lety 

(16.8.2010 23:10:28)
Mě rodiče taky vedli k tomu, abych koukala na to, co má člověk v hlavě (a ne na hlavě~:-D), je to správná cesta. Přeji hodně štěstí a jsem si jistá, že vše statečně zvládnete. O roštěpu bříška slyším poprvé, i když jsem věděla, že roštěp může být na více místech. Je to zajímavý.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.