| Jana + 3 rošťáci | 
 |
(16.7.2010 10:02:14)
Můj čtyřletý syn byl v nemocnici v Karviné hospitalizován v červnu a hned musel na JIP - dehydratace ze zvracení a průjmů. Byli na nás hodní a já se synem zůstala, i když jsem měla doma ještě dvě holčičky, ale trošku větší (témeř 12 let a 8,5 roku). nechali mě u syna na JIP celý den a když večer usnul, šla jsem taky spát na pokoj. Ale když synovi brali krev a dávali mu kanylu na kapačku, poslali nás ještě s manželem ven, prý to jde rychleji - a měli pravdu, syn je mamánek a vše je s ním složitější, když jsem u ně, takže ne všechny vyšetření jsou i "pro rodiče"!!!
Vše, co se se synem dělo, mi vysvětlovali, na cokoliv jsem se zeptala, mi vysvětlili klidně i třikrát. Díky jejich skvělé péči se syn rychle zotavil a po dvou dnech byl přesunut ke mě na můj pokoj. Pak začal i baštit. Také za námi přišli nemocniční kluni - syn se napřed trošku bál, ale jakmile se "otrkal" byl hrozně nadšený, že si vykouzlil klaní nos, který mu zůstal jako památka na klauny!!! Pak jsme šli do herny, kam došli i klauni a hráli si s ostatními dětmi, syn je už znal, oni to dali patřičně najevo, že jsou už kámoši, takže klučina byl v sedmém nebi!!! Když jsme odjížděli domů, byla jsem moc ráda, že mi chlapečka tak rychle uzdravili a jsem přesvědčená, že by to tak rychle nešlo bez mé stálé přítomnosti. I když moje starší dcerky kdysi byly také v nemocnici i beze mne a zvládly to, je jednodušší pro matku i dítě, když jsou spolu. U dcer jsem nebyla z jediného důvodu - doma byl mladší sourozenec....
A před rokem byl syn na operaci nosní mandle v nemocnici v Třinci na centru dětské operační léčby a na to vzpomíná dodnes - na chodbě je dřevěný kolotoč s motorkama a ten se mu hrozně líbil, dokonce se občas zeptá, kdy tam zase půjde - nepamatuje si na nepříjemnosti, protože byl pod narkózou. Také tam jsme narazili jsen na příjemné sestřičky, neustále připravené pomoci a milé doktory, kterí vše vysvětlí.
|
| A. | •
|
(16.7.2010 10:20:20)
když synovi brali krev nebo dávali kanylu, tak jsi odešla, to nepochopím
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 10:27:04)
Paní doktorka mi řekla, že je to rychlejší a už na příjmu jsem musela odejít, aby mohli syna změřit a zvážit!!!! Prostě se mě držel jako klíště a řval jako tur. Vím, že mu bylo dost zle a určitě se bál, ale když jsem tam nebyla, aspoň poslech dr a udělal, co potřebovali. Jednalo se o pár minut a pak jsem byla už pořád s ním... Tohleto dělá vždycy, pověsí se na mě a nelze s ním nic udělat, pokud na chvíli odejdu za dveře, najednou jde vše a já jsem pak zase s ním. Je to pro oba snadnější, než ho pořád ze mě strhávat a marně se snažit provést nějaké vyšetření.Normálně na odběru u dr ho držím i já, jak řádí, ale na JIP bylo dr a sester více, takže ho zvládli. Vím, že to není to nejlepší, ale je to nejrychlejší. Hned potom jsem syna pomazlila a pochválila, jak byl šikový (sice ho bylo slyšet až v Orlové, ale stejně byl statečný).
|
| kili | •
|
(16.7.2010 11:12:29)
udělala jste dobře, je to tak většinou jak rychlejší, tak klidnější, je to věc výrazně individuálního přístupu, ale naprostá většina výkonů probíhá klidněji a rychleji bez přítomnosti rodičů, takže Vám to správně sdělili a Vy jste si správně zvolila.
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 11:16:28)
Děkuju, aspoň si už nepřipadám jako krkavčí matka, když jsem nechala dr dělat svou práci  Ono není jednoduché stát za dveřmi a poslouchat, jak vaše zlatíčko křičí..... Ale když by na mě visel, těžko by mu kanylu na kapačku dali....
|
| kili | •
|
(16.7.2010 11:29:09)
"krkavčí matka" versus "opičí láska", to je vždy jisté dilema extrémních přístupů. Je to přesně tak, jak píšete, je to pro mamku nepříjemné, když slyší dítko za dveřmi plakat a volat, ale pokud si uvědomí věc tak, jak jste to učinila Vy, pak se s tím vyrovná. Přítomnost rodiče při výkonu je někdy pro dítko dobrá, někdy ne. Zdravotníci nemají zájem šidit ani Vás, ani Vaše dítě, právě naopak, chtějí to nejvýhodnější a to také radí.
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 11:38:01)
Aktuálně mám za sebou odběr krve s rok a půl starým dítětem na imunologii v Motole. Proběhlo to naprosto perfektně, přístup personálu skvělý, vše v klidu, mimino mi sedělo na klíně, přidržovala jsem mu hrudník, konejšivě mu funěla do ucha a sestřička mu odebrala z žíly na paži zkumavku krve bez jediný slzičky.
Jak by miminu pomohlo, kdybych tam nebyla?
|
| kili | •
|
(16.7.2010 11:44:01)
Vašemu třeba nijak, jak jsem psal, je to individuální přístup, ¨pisatelka, na jejíž příspěvek sjem reagoval, má zase jiné dítě a to zase potřebuje jiný přístup
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 11:45:54)
kili, VŠECHNY děti potřebují mít mámu u sebe v těžkých chvílích.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 11:51:37)
to je Váš dojem, nicméně často a v některých věkových skupinách většinou tomu tak je. Přesto je třeba individuálního přístupu při volbě menšího zla. Paní, která tu psala o tom, že její nepřítomnost u výkonu byla výhodnější, to dokázala vyhodnotit správně.
|
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 12:34:40)
pokud bych se synem zůstala, asi by nic nemohli udělat - dr!!! zato dvcerky v jeho věku, tao byla jiná věc - krev si nechaly odebrat v naprostém klídečku a ani mi nemusely sedět na klíně!!!! Naproti tomu, když bych zůstala se synem, byl by nepříčetný!!! Mám to vyzkoušené, takže vím, co bude dělat...
|
|
| Mili+5 | 
|
(16.7.2010 14:31:13)
Mojí dceři dělali 6x lumbální punkci během pobytu v nemocnici, proběhlo to v klidu a bez pláče a křiku jen 2x. Nejprve když jeden osvícený a rozumný lékař dovolil, abych ji při tom držela na klíně, sestry ji při tom držely za ruce a nohy, tehdy to proběhlo v klidu a rychle, podruhé když už byla v bezvědomí. Ve všech ostatních případech mě vykázali taky z důvodu, že je to lepší a rychlejší, ve skutečnosti nastal pláč, křik, hrubé násilí, aby ji přitom udrželi a trvalo to déle, pro malou to byl rozhodně traumatizující zážitek. Podle mě jsou to jen výmluvy personálu. Pro dítě je vždy lepší, když je tam rodič, i kdyby to mělo trvat déle. Pokud mi lékař nebo sestra jasně vysvětlí, co se bude dít a co ode mě potřebují, jak mám dítě přidržet apod., tak to se svým vlastním dítětem zvládnu rozhodně líp než kdokoliv z nich, mám to už mnohokrát vyzkoušené.
Snad se najdou i matky, které to nedokážou, tak ty to nejspíš odmítnou a nechají vše na personálu, ale já jsem byla vždy připravena být se svým dítětem a spolupracovat se zdravotníky a jejich snaha mě vykázat nebo znemožnit přístup k dítěti byla jaksi automatická, většinou se mě nikdo neptal a rovnou mě posílali pryč, ke škodě mých dětí jsem většinou ustoupila.
|
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(16.7.2010 16:28:50)
přesně tak, přítomnost mateřské osoby je pro dítě ve stresu velmi důležitá, ono dítě časem přestane plakat, ale proto, že se odnaučí volat o pomoc, ne proto, že ji nepotřebuje; proto ději v kojeneckých ústavech málo pláčí, protože NEMAJÍ NADĚJI, kamarádka adoptovala šestitýdení holčičku, která začala plakat až poté, co za ní pravidelně chodila, tomu se říká katatonická deprese a u větších dětí to jaksi platnosti nepozbývá, rána na duši jim zůstane stejně... třeba vám to při nástupu do DD připomenou
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(17.7.2010 0:46:18)
Kočajdo, to je pravda, ale některé děti vyšetříš lépe BEZ přítomnosti rodičů, prostě proto, že BEZ PŘÍTOMNOSTI RODIČŮ DÍTĚ LÉPE SPOLUPRACUJE. Ne každé, některé. Je na zdravotníkovi, aby toto posoudil, případně na rodiči, aby toto navrhnul či posoudil sám...
V Motole to ale třeba dělají tak, že na vše je "dost" času, všude jsou hračky, vyšetření probíhá při hře, pro dítě jakoby mimochodem.
Když synovi vyndavali kanylu, byla jsem u toho, protože jsem ho pevně držela, anžto řádil. Držela ho se mnou ještě jedna sestřička, pan doktor vytahoval. Šlo to rychle, pozitivní na tom bylo, že pak zůstal u mě v náruči, kde se rychle uklidnil. Ale já jsem věděla, že to společně zvládneme, že beze mne by to nebylo lepší ani hladší.
|
|
| Marissa | 
|
(17.7.2010 13:37:56)
Ale ono to vždy nejde. Co, když vám dítě prořve první týden ve školce a vy tam nebudete, když bude potřebovat utišit??? To je přece taky těžká chvíle. Jsem pro vyhodnocení jestli je to pro dobro dítěte nebo není, každá mám zná své nejlépe a toto vyhodnotit dokáže. Myslím, že se tady dělá z komára velbloud. Já si jako malá prošla řadou úrazů a onemocnění a pochybuji, že v té době mě máma u všech ošetření držela za ruku. Dokonce jsem strávila týden ve 200km vzdálené nemocnici se spálou. A světe div se, já si z toho nic nepamatuji. Vztah spolu máme bez chyby, doktorů se nebojím, na deprese či jiné psychické stavy netrpím. Mě osobně trvalo hodně dlouho, než jsem si uvědomila, že své dítě od všeho zlého prostě uchránit nemůžu, a že proto nejsem špatná matka, která by se za to měla psychicky deptat, ale že život prostě takový je. Mou povinností je spíš naučit dítě jak se s takovou situací co nejlépe vypořádat, a to i když u ní nebudu přítomna. Např.: první týden ve školce děti taky brečí, hledají mámy, jsou zoufalé, ale hold je to tak a musí se s tím vypořádat...
Na vysvětlení jsem ráda, že mám možnost být se svým dítětem u mnoha lékařských výkonů, ale když to není vhodné, tak ustoupím..
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(17.7.2010 16:15:44)
Marisso, jenomže tady jsem a můžu být nápomocna, což je obrovský rozdíl mezi školkou a ošetřením někde v nemocnici. Svou hospitalizaci v necelých dvou letech si taky nepamatuju, ale jistě ji mám někde uloženou a jsem přesvědčená, že kdybych se podrobila nějaké regresní terapii, tak si na to vzpomenu. Některé zážitky z dětství pak můžou vysvětlovat, proč se člověk v dospělosti v některých situacích chová nezvykle nebo má různé fobie třeba...
|
| Marissa |
|
(18.7.2010 11:17:23)
Já jsem spíš psala o krátkodobých odloučeních - šití, braní krve, atd. - než o hospitalizaci. Tam jak jsem psala, jsem jednoznačně pro pobyt maminky s dítětem. Školka byla jen příklad, asi ne moc vhodný, páč se toho tady chytá jako hlavního sdělení mého příspěvku
|
|
| Marissa |
|
(18.7.2010 11:22:37)
Přečtěte si můj přísvěvek níže
|
|
| Blanimour | 
|
(19.7.2010 14:20:48)
Důvodem, proč si to nepamatuješ, ovšem může být i to, že to mozek coby příliš traumatizující událost prostě vytěsnil.
|
|
|
| ZuziP | 
|
(17.7.2010 23:28:17)
"Co, když vám dítě prořve první týden ve školce a vy tam nebudete, když bude potřebovat utišit??? "
To je ina tema. Podla mna, ak dieta prereve prvy tyzden v skolke, bud skolka nema adaptacny proces, alebo nebol zvladnuty.. V tomto su casto skolky tiez 100 rokov za opicami, ked si este niekto mysli, ze tam deti musia prve dni prerevat. NEMUSIA!
|
| Marissa |
|
(18.7.2010 11:20:32)
Ve školce pracuje druhá žena otce mého muže a každé září vždycky říká, jak je to hrozné, když tam ty dětičky tak strašně brečí, ty první dva týdny. Už tam pracuje snad i deset let. Oni prý rodiče většinou nevolají, že prý už dokáží posoudit, kdy je pláč škodlivý a kdy ne, vím, že toto je na otevřenou diskuzi,ale u nás to takhle prostě funguje...
|
| ZuziP |
|
(19.7.2010 23:49:49)
Marisso, ano, bohuzial. Ale je to na inu debatu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(19.7.2010 8:05:43)
kili nevím....syn se do 4let nebál injekcí...vždycky spolupracoval....prootže to odemně měl předem popsaný...a přesto se nám stalo to co to změnilo...a zazlívám to personálu....nemocnice...proorže od tý doby problém přetrvává už 8let....
Byli jsme hospitalizovaný....pro bolest břicha...tak nás tam enchali na pozorování. říkám., že pokud mu budou něco dělat chci to vědět a vysvětlit mu to, že je pak klidnej a spolupracuje perfektně...jedno ráno se v 5:30 rozrazili dveře od pokoje přilítli 2 sestry vrhli se mi na syna a než jsem stačila zakročit a rozlepit oko....tak mu vzali krev...šílenej řev...a od té doby se bojí.......prootže mu to chtěli vzít ve spaní to snad není možný tenhle přístup..a vysvětlili mě to podobně jako se tu píše, že bez rodičů je to lepší......,ale není to zjistili , že když mi to řekli syn dělal co chtěli...protže jim to vždycky vysvětluju od miminka.....a jsou na to zvyklý......
Nechápu, že tohle někdo nepochopí....
NAopak od té doby se syn bojí jakýkoliv jehli a očkování. Takže za to můžu poděkovat personálu v nemocnici
|
|
|
|
| susu | •
|
(16.7.2010 11:30:04)
Při odběru krve, kde jsem byla, vše proběhlo naprosto v klidu.
Když dcera ležela na JIP po operaci srdce a mě tam nepustili, tak jí chodili brát krev. Sestra lhostejně píchla malé mimčo a odešla od něj, co na tom, že brečí, však jednou přestane. Dělali to dost často, aby si to malá stihla za 5 dní zapamatovat( v 8 měsících). Když mi pak dceru dali zpátky, tak mi hystericky řvala a vytrhávala ruku, při jakémkoli pokusu ji za ni vzít, další DVA MĚSÍCE!
To mi přijde skutečně tragické, zvlášť když mám tu zkušenosat, že to tak být nemuselo, že u mě je naprosto v pohodě.
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 12:40:42)
Jenže syn je posera a řve vždy!!! když mu beou krev u nás na dětském a já jsem u toho, držím ho, tak řve jako tur - jsem u něj a máme se setřičkou co dělat, abychom ho udržely!!! Pokud by se nechal píchnout klidněji, když bych šla do čekárny, tak to udělám! Navíc i když v nemocnici řvat, tak jsem pořád sylšela sestřičku, jak na něho mile mluví a uklidňuje ho..... Každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a já to dle svých dětí také dělám, Každé ze tří dětí je naprosto odlišné a já se k nim podle toho musím chovat, to je snad taky špatně???
|
| susu | •
|
(16.7.2010 12:49:20)
Nevím, ale pokud řve vždy, tak je zbytečné odcházet, ne?
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 12:51:26)
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 12:54:43)
"....Ono není jednoduché stát za dveřmi a poslouchat, jak vaše zlatíčko křičí....."
Takže jsi s ním uvnitř, řve, jsi venku, řve taky. Tak JAK tvému synovi tvůj odchod ulehčí situaci?
Nijak.
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 14:15:27)
Možná nijak, ale nechá se ošetřit!!! Takže to má kladný výsledek na jeho léčbu
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 0:56:23)
Jano klid. Každé dítě je jiné, některé to hraje na rodiče a bez rodičů s cizí autoritou je v pohodě.
|
|
| Malenka | •
|
(20.7.2010 13:36:09)
Byla jsi tam a vybrala jsi to nejlepší v té situaci. Nemusíš se obhajovat před někým, kdo to teď posuzuje podle svých dětí a v úplně jiné situaci. Děsné, jak si dokážou některé matky lézt po zádech a honit si tak svoje ego.
|
|
|
|
|
|
| kili | •
|
(16.7.2010 12:58:16)
"Každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a já to dle svých dětí také dělám, Každé ze tří dětí je naprosto odlišné a já se k nim podle toho musím chovat,.."
Naprosto správně, vůbec se nemusíte ospravedlňovat, kor ne před těmi, kteří zpochybní kdeco jen proto, aby zpochybnili.
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 13:08:31)
Ano, každé dítě potřebuje individuální přístup.
Ne, žádné dítě nepotřebuje samotu v obtížné situaci.
Ano, každé dítě potřebuje přítomnost rodiče (ideálně matky) v obtížné situaci.
Individuální přístup neznamená, že svoje dítě zradím a opustím v těžké chvíli.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:15:49)
Zoufalá dogmata. Krom toho, že jsou ukázkou neznalosti (např. je řada dětí, které samy od sebe odmítají přítomnost rodiče při vyšetření či výkonu ), ústí i do stupidní ataky proklamací o opuštění a zradě dítěte, namířené nechutně proti ženě, která popsala svůj vlastrní a vesrkeze správný přístup.
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 13:19:48)
kili, věřím, že tobě jako doktorovi přijde přístup "běžte ven ať máme klid na práci" správný. Ale není. V zájmu dítěte je, aby se cítilo při vyšetření bezpečně v náruči rodičů.
Tvoje dogmata ohledně klidnějších dětí při vyšetření bez přítomnosti rodičů jsou přežitek padesátých a šedesátých let, ve světě dávno opuštěný.
měla jsem pocit, že ti jde především o děti, alespoň jsi to tu neustále deklamoval, ale jak vidím, jde ti především o vlastní pohodlí.
Jediné dítě, které podstoupí raději vyšetření bez přítomnosti rodičů je šestnáctiletý puberťák při stěru na kapavku na kožním.
malé dítě nikdy.
|
| connie3 |
|
(16.7.2010 13:35:46)
Moje řeč - jediná chvíle, kdy bych já sama opustila své dětipři vyšetření by byla tehdy, když by to už byli stydící se puberťáci, kteří by mě tam sami nechtěli. Kilimu jde jen o jeho pohodlí, naštěstí já sama nemusím jeho péči využívat. Ještě mě ale napadlo, že některé mámy opravdu nesnáší pohled na krev, kácí se nebo mají sklon hysterčit. Prostě jsou takové a hotovo. Pokud iopravdu nastane tento případ, možná je lepší, když na chviličku odejde a dítě převezme někaterá ze sester, co je klidná a dítě umí uchlácholit líp než matka. Teda - ne že bych věřila, že zrovna toto by bylo nějak časté, já sama s krví ani ničím jiným problém nemám.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:42:42)
- nevím, co to má co s mým pohodlím, já jsem reagoval na příspěvek, v němž pisatelka popsala ze svého pohledu situaci, nevidím nic špatného na tom, jak se rozhodla a mám za to, že správně. Kde je v tom co o mém pohodlí, to věru nevím.
|
|
| Katka +3 | 
|
(16.7.2010 17:25:37)
Hele, já jsem přesně ta matka, co při pohledu na krev odpadává, ale ať už šlo u mých dětí o očkování, odběry krve nebo šití tržných ran, vždycky jsem byla s nimi. Vždyť se nemusím dívat doktorům pod ruce, dívám se dítěti do tváře, nebo třeba z okna, ale jsem tam, držím ho za ruku nebo v náručí, mluvím na něj. Myslet si, že dítě bude bolest nebo nepříjemné vyšetření lépe snášet bez citové podpory, mi přijde ...zvláštní.
|
|
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:39:45)
- Váš zavile útočný styl se jueví jako jediný smysl Vaších příspěvků
- moje dogmata ? která ?
- podsouváte obavy vlastního svědomí do ostatních a že tomu i věříte, to se nedivím. Nikdo neříká ono Vámi vymyšlené "běžte ven ať máme klid na práci"
- Byla jste to Vy, kdo psal zýrazněně "VŠECHNY děti",
nyní zmiňujete vyumělkovanou výjimku extrémního charakteru, aniž tušíte, jak to vlastně je
|
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:47:17)
" V zájmu dítěte je, aby se cítilo při vyšetření bezpečně v náruči rodičů. "
No už vidím desetiletého kluka, vyšetřovaného v náruči rodičů.
|
| Dana, dvě děti | •
|
(25.7.2010 21:08:45)
Přesně kvůli takovým, jako vy nesnáším řadu doktorů. Cynismus a necitlivost ala Dr. House, z toho se mi ježí chlupy.
|
| kili | •
|
(26.7.2010 12:40:32)
Já jsem reagoval na inkoherentní příspěvek plný osobních invektiv. Pokud z takové reakce soudíte na cynismus, je to jen Váš problém. Možná byste si měla ujasnit dvě věci. Prvně co je cynismus, podruhé kontext napsaného.
|
|
|
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 14:17:24)
Přála bych ti jednu návštěvu dr s odběrem krve s mám synem!!!! Pak bys teprve pochopila, o čem tady píšu, jinak ne!
|
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:30:06)
Kocajdo.. suhlas..
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 0:58:03)
problém jde ale hlouběji - je to o důvěře a o výchově doma. To se v ordinaci nevyřeší. Pokud dítě ztratilo bazální důvěru v rodiče již v útlém dětství, přítomnost rodiče při vyšetření nemusí být tak úžasná, jako když je vztah mezi dítětem a rodičem v pořádku...
|
|
|
|
|
| Nasuada |
|
(16.7.2010 13:40:51)
To víš, že jo Jano, za to, že se syn bojí u doktora je třeba ho znemožnit - je to posera..... a možná i potrestat, však dělá ostudu, ne?! tak ať si je u toho pěkně sám a ty jsi z obliga, ty jsi ta "správná". Pan doktor ti to potvrdil.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:43:35)
Váš útok na tu paní Janu je pitomnější, než by se od vašeho spolku dalo čekat
|
| Nasuada |
|
(16.7.2010 13:48:35)
Kili, osobně bych nenapsala ani řádku, kdyby dotyčná paní nenapsala o svém synovi, že je posera, celkově o něm píše takovým tónem, který nedokážu jen tak přejít. Vím, nic mi do toho není, ostatně to nikomu z nás tady diskutujících, ale když už paní Jana věnuje tolik času aby se dokola ospravedlňovala přesto, že si je jistá jak postupuje správně, tak já jsem si dovolila napsat jak to na mě celé působí.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 13:53:05)
působí to tak možná na Vás a na lidi bez empatie. Ono slovíčko "posera" není vůbec zle míněno, to jsem si jist.
Ta paní popsala dobrou zkušenost s péčí a spokojenost. Hnedle se ozval váš spolek, který nesnese něco takového a pustil se do ní. Vysvětlila dostatečně, jak to je a jak se a proč rozhodovala. Váš spolek to ovšem zpochybní včetně podpory, kterou se jí dostalo a skončí na tom, že já jsem pohodlný. Vskutku representativní přístup.
Vy jste nenapsala, jak to na Vás působí, ale něco jiného.
|
| Mlada | 
|
(16.7.2010 13:59:03)
Opravdu vám už došly argumenty, že musíte zase vytáhnout jakýsi "spolek", přestože tady všichni píšou pouze o svých názorech?
Tak tedy, pro mě jedna výjimka, kdy rodiče nebudou u vyšetření dítěte - to dítě, to nechce.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 14:02:39)
- co to má co s argumenty, to nevím, spolek je spolek, samy jehio členky si o tom píší i na tomto serveru
- nepíší o svých názorech, ale útočí na jinou matku, která popisuje svůj dojem z věci
- že je to pro Vás jediná výjimka, to je možné, nicméně obecně to jediná výjimka není
|
| Mlada |
|
(16.7.2010 14:09:29)
Co to má co dělat s argumenty? Slovo spolek používáte takovým způsobem, že se snažíte snížit důvěryhodnost daných přispěvatelů. "Oni jsou prostě členy spolku = za nic nestojí, není nutné se jimi trápit."
Buď nevíte jak reagovat, nebo je pro vás představa lidí, kteří s vámi nesouhlasí, natolik popudlivá, že si prostě nemůžete pomoci.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 14:17:45)
jednak tu nešlo o souhlas se mnou, jednak jsem dalek popudlivosti, jednak spolek neznamená automaticky něco špatného, jednak o spolku píéši samy jemu příslušné na tomto serveru
|
|
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(16.7.2010 14:11:14)
Kili, jaký spolek? Vy si děláte nějaké čárky, kdo kam do jakého "spolku" patří?
|
| kili | •
|
(16.7.2010 14:18:56)
váš spolek
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(16.7.2010 14:37:32)
Aha, tak už jsem v jakémsi spolku 
|
| Jana, dvě děti | •
|
(1.8.2010 21:07:31)
Jak tak sleduji tuto velmi zajimavou diskuzi (mimochodem abych se trochu pripravila na moznou hospitalizaci se synem) musim dat jako naprosto nezasvedceny ctenar zapravdu Kili protoze to co tady mile damy predvadite to uz je opravdu maso. posledni dobou sleduji - nejen kolem sebe - vseobecnou snahu detem co nejvice ulehcovat veskere zivotni zkusenosti, narozenim pocinaje a dalsimi temer hysterickymi scenami kdyz diteti berou krev apod.. zdaleka nekonce. Tak by mne zajimalo na co je vlastne do zivota pripravujete? Na to ze az v 25ti vypadnou z baraku tak se slozi pri prvni krizi kterou bude muset preckat bez maminky? Na to ze zivot je vlastne strasne fajn protoze je tu vzdy maminka ktera vsem vypere zradlo, vse vyridi, vsem to nanda apod? Protoze maminka vzdycky vi?
Muze mi nekdo vysvetlit v cem je tento nove nastupujici trend ve vysledku prospesny diteti? Proc urazite a stahujete sve nejistoty na matky ktere zvladaji vychovat deti i bez opici lasky a pouze a vedome tak aby deti pripravily na budouci samostatny zivot - coz je mimochodem jedina nase zivocisna uloha? Kam vede zivotni role profesionalnich MATEK? Do pekla, mile damy a vy jste dokonale zarnym prikladem - cely vas spolek..
|
|
|
| Mlada |
|
(16.7.2010 14:38:30)
A který můj spolek máte na mysli?
|
| Žžena |
|
(16.7.2010 15:08:41)
Spolek dobrovolných hasičů, přece 
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(16.7.2010 15:49:49)
Jo, taková hasičská hadice se studenou vodou, tou bych teď nepohrdla 
|
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:32:13)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lída+2 |
|
(19.7.2010 8:14:08)
kili tak mi teď poraď co mám se synem dělat....mě někdo vzbudit bodancem do ruky..tak se asi taky zblázním......to mi nepříjde šetrný...a mysli si o tom co chceš....buhužel od té doby syn hysterčí....
A když jsi tak chytrý tak mi poraď co s ním. Půjdeme zase na přeočkování an klíšťata a to zase bude zelenej a na omdlení......jen proto, že někdo v nemocnici někdo usoudil, že to bude nejlepší ho bodnout dokud spí
|
| kili | •
|
(19.7.2010 8:59:45)
- Oba Vaše předcházející příspěvky mají ráz osobní invektivy, jsou inkoherentní s obsahem mých příspěvků, na které reagujete a které jste nejspíše pozorně nečetla, a podsouváte mi jimi co jsem nevyjádřil.
- Pokud při poskytování zdravotní péče dojde k újmě, je možno se domáhat odškodnění. Já se k Vámi popsanému nemám jak vyjádřit, neboť jde o anonymní sdělení a není slyšena druhá strana.
|
| Lída+2 |
|
(19.7.2010 9:47:06)
kili no jasně a je to starý....8let...takže asi tak, že jo....jenže tam byli všíchni přesvědčeni, že jednají správně....a mě to připomnělo co jste napsal.....proto jsem to sem napsala.....úplně se mi to vrátilo.....
Zatím byl mladší syn jen na plánovaný operaci v Praze a tam to jednání bylo super....
|
| kili | •
|
(19.7.2010 9:55:30)
- myslím si, že jste nečetla pozorně to, co jsem napsal
- osm let, marné, ale je na Vás řešit újmu v pravý čas
|
| Lída+2 |
|
(19.7.2010 13:28:26)
kili byla jsem ráda, že jsme se odtamtud dostali...stížnost jsme podali k řediteli nemocnice.....a od té doby jsme jejich službynepotřebovali....
Ale prostě jsem to četla a velmi pozorně a tak to prostě vyznělo....a mě to připomnělo tento otřesný zážitek....
A rozhodně nepatřím mezi matky hysterky co letí s každým kýchnutím k DR....
Pokud je něco potřeba řeším to a DR pomůžu syna na vyšetření připravit. Aspoň, že v praze paní uroložka má rozum.
|
| kili | •
|
(19.7.2010 16:09:31)
- nevím, co Vám jak vyznělo a proč, já jsem se vyjadřoval k rozhodnmutí paní Jany a psal jsem o volbě, která je nabídnuta
- no, tak jste podala stížnost a ta byla nějak vyřešena
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| terka78 | 
|
(16.7.2010 13:52:11)
Nasuado, měli by Vám vrátit peníze za kurz Respektovat a být respektován.. U vás se evidentně minul účinkem..
|
| Nasuada |
|
(16.7.2010 13:59:52)
Terko, kurz jsem neabsolvovala, ostatně myslím si, že na kurzu se člověk nenaučí respektovat toho druhého, to už musí mít člověk alespoň trochu v krvi. Třeba umět respektovat druhého člověka, že se bojí u doktora.
Jo, uznávám Kili, můj ironický příspěvek byl poněkud "více než by se slušelo".
Jano, omlouvám se.
|
| kili | •
|
(16.7.2010 14:03:44)
OK, fajn, stane se, myslím si, že i paní Jana to vezme tak, že jste to tak ve zlém nemyslela
|
| Nasuada |
|
(16.7.2010 14:10:31)
Věřím, že si to paní Jana hlavně přebere tak jak bude ona chtít.
|
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 14:26:14)
Kili, děkuju za podporu, píšu sem naposledy, protože podle všech, mimo vás, jsem neschopná matka, spíše macecha a je potřeba na mě zavolat sociálku!!! Jen proto, že sjem pochválila nemocniční personál a byla spokojena s péčí o svého synak.
Za to, že jsem byla spokojená, se asi budu muset všem přítomným omluvit, jak můžu být spokojená, když sjem na asi 5 minut od syna odešla a nechal personál, aby se o něj postaral...seděla jsem u jeho lůžka celé dva dny a nemohla odejít skoro ani na wc, protože chlapeček si mě hlídal - ale jinak už byl v klidu a nepozoruji na něm nějakou újmu, že by pár minutek sám....
Kili, dík, ostatní .... no nevím, co bych napsala, raději nic!
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 1:02:09)
Jano, hlídal si vás, protože měl zkušenost, že ho opouštíte v těžkých chvílích. Ale je to váš směr, váš způsob výchovy. Všichni to máme nějak a hledáme si svůj způsob.
A někteří z nás o tom pak můžou psát kazuistiky a pitvat si to odborně. To z nás ale nedělá lepší rodiče. 
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:33:27)
"Jano, hlídal si vás, protože měl zkušenost, že ho opouštíte v těžkých chvílích."
Nad tymto som tiez rozmyslala.. ze problem moze byt prave tu.
|
| Putujici | •
|
(19.7.2010 13:18:16)
Jak prokristápána můžete takhle zobecňovat a hledat vysvětlení u dítěte a rodiny ze situace, popsané v krátkém příspěvku? Jste jak vosy, které druhého jen štípou.
|
| ZuziP |
|
(19.7.2010 23:49:16)
To nie je zovseobecnenie, to je zamyslenie sa.
|
|
|
|
| Malenka | •
|
(20.7.2010 13:45:00)
Takových závěrů z tak málo informací a na tomto místě? To tedy také není moc profesionální.
|
|
|
|
|
|
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 14:20:55)
Nevím, proč znemožnit, on takový prostě je, no a co?? Mám ho ráda stejně jako dcery, mimochodem mnohem statečnější, co se odběrů týče! Kdybych to měla rozepisovat jinými slovy, budu psát aspoň hodinu,a le proč? Nebudu se omlouvat za svůj názor, ani za to, jak pečuji o své děti! Nikomu to nenutím, pokud chceš, drž si v náručí klidně i manžela! já ti to přeju! Holt můj syn je jiný a lépe to snáší, když u toho nejsem, neznáš ani mě ani mého kloučka, takže nás nesuď!!!!
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 14:35:24)
Jano a víš, že jsem i manžela při vyšetření držela v náručí? Obrazně samozřejmě, ale když mu dělali lumbální punkci (což není zrovna dvakrát příjemné vyšetření), tak jsem byla u něj a držela ho za ruku (nebylo to v Čechách, takže doktor proti mojí přítomnosti nic nenamítal, ba naopak, vysvětloval mi, co právě dělá).
Protože my jsme v naší rodině připravený pomoct svým členům v okamžiku, kdy se necítěj dobře a neopouštíme se navzájem.
Stejně tak byl manžel u všech mých porodů, kdy jsem cítila, že chci jeho přítomnost, podporujem jeden druhýho v nemoci nebo v jiných těžkých dobách.
A proto bych nenechala svoje dítě při vyšetření samotné. A už vůbec ne jenom proto, že v mojí přítomnosti řve.
Co když řve tvůj syn právě proto, že se dopředu bojí, že odejdeš? že si není jistý, že při něm budeš stát?
|
| susu | •
|
(16.7.2010 15:51:57)
"Co když řve tvůj syn právě proto, že se dopředu bojí, že odejdeš? že si není jistý, že při něm budeš stát?"
No, mě napadlo to samé, ale ano jsem to radši nepsala.
|
|
|
| Nasuada |
|
(16.7.2010 15:18:28)
Jano, znovu se omlouvám, přestřelila jsem, znovu opakuji, na mě působilo jako červený hadr tvoje vyjádření, že syn je posera.
Můj pětiletý syn mi na poslední návštěvě u doktora udělal takovou scénu jakou jsem ani ve snu nečekala. Šlo o "banální" poslech plic. Svíjel se, křičel, držel se mě kolem krku. Jako nemůžu říct, že bych skákala radostí, ale chápu ho:
1. k doktorovi nechtěl
2. máme doma takového "kostlivce ve skříni", vím o něm a vím, že to hlavně musíme řešit my rodiče, protože my to posrxxxx.
|
|
| Suza007 | 
|
(16.7.2010 16:53:41)
Jani,
umím si představit dítě, u kterého proběhne vyšetření rychleji a jednodušeji bez přítomnosti matky. Myslím, že útoky ostatních na vás nejsou fér, protože neznají vás ani vaše dítě a posuzují podle dětí svých.
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 17:44:39)
Suzo a rychleji a jednodušeji znamená také s menšími psychickými následky pro dítě?
Nebo je ta rychlost a jednoduchost o tom, že dítě rezignuje, poddá se, přestane se bránit, ale v hlavě mu to zůstane jako nepříjemný zážitek, u kterého se ještě na něj jeho matka vykašlala a zdrhla pryč?
Mmch proč by se měla vyšetření provádět rychle? Není pro dítě lepší zákrok provést v klidu, pomalu, beze spěchu, s vysvětlením (přímo úměrně věku)?
Na moji pětiletou dceru se takhle rychle, rychle ať už to máš za sebou vrhla sestra když jí měli sundavat sádru z ruky. Během pikosekundy, kdy jsem obrácená zády k ní hlásila doktorovi dcery jméno jí bez mého vědomí a bez jediného slova přiložila pilku (nebo co to je) pod sádru a dcera začala ječet jak když jí na nože berou.
Otočila jsem se, sestře odtáhla ruku a dceři vysvětlila, že ta pilka nemá špičku a nemusí se bát, sestra jí nestříhne, což jsem jí dokladovala prohlédnutím nástroje.
Následně si dcera nechala sádru rozstříhat a sundat naprosto v klidu a bez breku.
Kdybych jí nechala v ordinaci samotnou, tak se tam počůrá hrůzou a uječí k smrti, protože blbá sestra jaksi nepovažovala za vhodné dítěti vysvětlit, že není možný jí tím nástrojem stříhnout či píchnout do ruky.
Tak proto nenechávám svoje děti samotné v ordinaci. Mám je ráda a nechci je vystavovat naprosto zbytečnýmu psychickýmu stresu. A nikdy nevím, na jakou trubku nekomunikativní v ordinaci narazím, bohužel.
|
| Suza007 |
|
(16.7.2010 18:26:52)
Já vůbec netvrdím, že by dítě mělo zůstávat v nemocnici nebo při ošetření samo - viz tvůj příklad. Jenom si myslím, že někdy některé dítko může líp reagovat, když u něj není maminka. Samozřejmě se musí vždycky posoudit konkrétní situace a konkrétní dítě. Ale někdy je prostě lepší nechat dítě dvě minuty jenom s doktorem/doktorkou a sestřičkou než se mu za zběsilého řevu snažit půlhodiny vysvětlit, že se mu nic stát nemůže, a pak ho stejně násilím držet, aby ho mohli ošetřit. V prvním případě bude dítě řvát dvě minuty a pak ho maminka přijde zachránit, v druhém případě bude vyděšené půl hodiny a přítomnost maminky mu to nijak neulehčí. Ale znovu opakuji, že se to musí posuzovat individuálně.
|
| Katka +3 |
|
(16.7.2010 18:41:02)
No mě přijde, že v prvním případě zažije dítě dvě minuty, které můžou být pro ně veeelmi dlouhé, ochromujícího poznání, že jeho matka ho opustila v cizím prostředí, kde mu cizí lidé budou dělat něco nepříjemného nebo dokonce bolestivého. Je individuální, za jak dlouho se smíří s tím, že na matku nelze spoléhat, že je v tom samo. Vztah se potom může na povrchu jevit v pořádku, dítě se chová stejně jako předtím, ale to vědomí zrady od člověka, který mu měl být nejbližší oporou, nezmizí.
V druhém případě je to nepohodlné pro matku. Nikdo netvrdí, že se s dítětem má půl hodiny diskutovat. Pokud vím, že mé dítě je panikář, vysvětlím mu předem, co se bude dít, i to že se to udělat prostě musí, že může křičet, jestli chce, ale já ho budu muset podržet a vyšetření/odběr/zákrok se udělá a potom to už bude mít za sebou. V čekárně zopakuju svůj slib, že budu celou dobu s ním, při překračování prahu ordinace se nadechnu a potom už jenom odezírám(přes synův řev není slyšet) ze rtů pokyny zdravotníků.
|
| jana38 |
|
(16.7.2010 19:54:13)
Katko, naprostý souhlas!
Mám pocit, že matky z nějakého neznámého důvodu volí velmi často řešení, které je pohodlně pro ně, ne pro dítě.
A jakoby se styděly, že jejich děti se nechovají u lékaře prefektně a podle pravidel dospělých. Tak jdou za dveře a mají pocit, že za chování dítěte už nemůžou:-(
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 1:08:49)
Kočajdo, ale to je model, který používají už doma. Jejich dítě je defacto na toto "zvyklé".
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 1:07:49)
Suzo a rychleji a jednodušeji znamená také s menšími psychickými následky pro dítě
Kočajdo, ve chvíli, kdy dostaneš dítě do ordinace, nedostáváš tam ideální dítě vychované kontinuálně s nepřerušenou vazbou na rodiče. Dostáváš dítě, které už může mít svůj vztah s rodičem narušený, pokřivený, každopádně nějak formovaný. Bazální důvěra mohla být narušena už u miminka, které bývalo ponecháno v pláči samotné. Není samozřejmě v silách doktora všechno vyzkoumat, ale dost jich dokáže posoudit, co dítě zvládne a co ne. Pokud má rodič s dítětem kontinuální vztah, tak tam svoje dítě ani nenechá, by´t to zdravotník vyhodnotí, že by měl rodič odejít - takový rodič si ale svoji přítomnost ustojí a prosadí. I podle toho se pak zdravotníci rozhodují - ťuknou, a když rodič chce zůstat, nechají ho a zasvětí do spolupráce...
Ale fakt si nemysli, že pro každé dítě je přítomnost rodiče při vyšetření požehnáním. Ano, mělo by to tak být, ale každý vychováváme svoje děti trochu jinak a tak i toto bude prostě jiné.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(17.7.2010 17:07:31)
Bumbi, jenomže zdravotník nemá "ťukat", jestli se nechá rodič "odehnat", protože ten vztah s dítětem už je narušený předem. U této situace je to jen výsledek, a proto podle mě zdravotník by měl pracovat s tou diádou dítě-rodič dohromady a neťukat. To je podle mne výdobytek totalitní patologie.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 17:13:41)
kdekdo ví, jak by měl zdravotník pracovat. Podle Vás ťuká a odhání. Vy máte za "totalitní patologii" (vskutku divný pojem) to, co určují pravidla svobodného světa.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(17.7.2010 17:24:58)
Kili, náš zákazník, náš pán.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 17:34:11)
Toto pořekadlo ovšem ani zdaleka nepochází z totalitního světa. Krom toho není správné činit z pacienta zákazníka. A konečně - a možná hlavně - právě proto dostává pacient a jeho rodiče na vybranou.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(17.7.2010 17:40:29)
Samozřejmě že nepochází. Patologické je to oťukávání matek, jak moc chce být vyšetření přítomná a jestli by se přece jen nedala vyhnat.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 17:55:17)
Kdo koho vyhání či chce vyhánět probůh.
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:37:37)
"Kdo koho vyhání či chce vyhánět probůh."
Kili no... mna vyhanali lekari aj sestricky. Teda, pokusali sa.
|
|
|
| arsiela, | 
|
(17.7.2010 18:10:39)
Šešule myslím,že zdravotníkům nejde o to matku vyhazovat.Ale jsou výkony a situace,kde prostě nejde aby byla.Já si třeba vydržkovala přitomnost i u výkonů,kde se normoš rodiče posílali pryč.Ale operovala jsem tím,že jsme zdravotní sestra a vím ,kdy se pod ruce plíst nemůžu.
Pokud mám pocit,že moje dítě přitomnost rodiče potřebuje,tak tam budu ať mu jsou tři nebo patnáct.A nebude síla,kdo by mě vyhodil.
Ale jen tak mimochodem,největší prasárnu udělal doktor mému synovi v mé přítomnosti,nestačila jsem říct ani a.Takže občas ani přitomnost rodiče nezabrání tomu aby doktor něco parádně zpackal.
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 19:37:13)
Arsielo, sorry, ale zdravotníci by předem měli rodiči vysvětlit, co s dítětem budou dělat. A pak už houby záleží na tom, zda je rodič zdravotník. Bude seznámen se zákrokem a s tím, jak se má u něj chovat.
Ano, dovedu si představit i situace, kdy opravdu nejde, aby rodič byl v těsné blízkosti. Ale myslím, že prostě prvotně se má předpokládat, že rodič bude u dítěte.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 20:08:58)
Vaše rady co by zdravotníci měli dělat, jsou vlamováním do otevřených dveří, každý pacient je, ať přímo nebo skrze své zastoupení, řádně informován. Pokud mají rodiče potřebu se cokoli zeptat, nikdo jim v tom nebrání.
|
| enny |
|
(17.7.2010 20:25:49)
Každý? A řádně? Takto paušalizovat v českém zdravotnictví... ledaže...obracím k Tobě nábožně oči někam nahoru..
|
| kili | •
|
(17.7.2010 20:36:04)
Kdo paušalisuje ? Pokud víte kdo konktretně nebyl vůbec nebo řádně informován, pak to uveďte. A je především na něm, aby si zjednal nápravu. Konkretně, ne obecnými proklamacemi nedostatků, nemnoze smyšlených.
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:42:22)
"Kdo paušalisuje ? Pokud víte kdo konktretně nebyl vůbec nebo řádně informován, pak to uveďte. A je především na něm, aby si zjednal nápravu. Konkretně, ne obecnými proklamacemi nedostatků, nemnoze smyšlených."
Ty pausalizujes. Pises, ze KAZDY JE INFORMOVANY. A to nie je pravda. Ja som nebola informovana o priebehu vysetrenia a neviem, o akej naprave to pises.. co sa asi tak zmoze potom, ked je po vsetkom.
"nemnoze smyšlených"
Tymto vyjadrujes jasne, co si o rodicoch myslis. Blby zaciatok. Ak chces, aby ti rodicia verili, musis zacat od seba a verit ty im.
|
| kili | •
|
(18.7.2010 2:46:13)
Moje byla replika, reakce na paušalisující sdělení, že rodiče nejsou infotrmování. Vy jste nebyla jste informovaná o průběhu vyšetření ? Pokud na informaci máte právo, pak náprava je snadná, stačí se optat na ten průběh.
Jistaže namnoze smyšlených, anonymní prostředí průkazné není a Vaše invektivní mentorování na tom nic nezmění. Chcete poučovat druhé aniž tušíte, co sama mátě dělat.
|
| arsiela, |
|
(18.7.2010 8:10:13)
Kili v tomhle souhlasím se Zuzi,i když mě se to stalo bohudíky jen jednou,že doktor udělal malému výkon a nic mi neřekl.Stála jsme u malého a přesto jsme tomu nezabránila.A to,že si lékař nepřečetl anamnézu,i když ji měl k dispozici a malý pak skončil zbytečně v nemocnici s tím už zpětně nic nenadělám.
Jinak za 15 let co mám kluky tak jsem měla informovanost předem opravdu doboru.Když nepočítám,že jednou vezla staršího záchranka a nebyl čas mi něco říkat.Ale jakmile to bylo možné,tak mi doktor řekl co a jak.
|
| kili | •
|
(18.7.2010 9:46:11)
Nevím v čem souhlasíte. Debata je rozplizlá a tak jen principiálně obecně :
a)
Výrok "lékaři informují" je pravdivý
Výrok "lékaři neinformují" není pravdivý.
Výrok "někteří pacienti nejsou informováni" je podmíněně
pravdivý.
Výrok "někteří lékaři informují" je zbytečný.
b)
Příčina toho, proč někdo někdy není informován, je různá.
Jistojistě se každý oprávněný může informace domoci.
Konkretní příklady podané anonymně nejsou ani relevantní ani validní a jejich hodnocení bez slyšení druhé strany nemůže být správné. Vy tu uvádíte nějaký případ, jehož seriosní posouzení není možné. Pokud se Vám něco takového stalo, mohla jste žádat nápravu nebo zadostiučinění. Pak by věc byla řádně projednána a patřičný arbitr, třeba soud, by vydal rozhodnutí. Anonymní spílání na i-netových chatách má charakter pavlačových drbů a kverulantství.
Je samozřejmě snadnější, protože druhé straně za zády a bez jejího vyjádření a bez seriosního arbitra. Konkretní není, protože to by bylo spojeno s možností obrany nařčených, což pro drbnu znamená nebezpečí postihu.
Vřdyť pokud by jí šlo vskutku o samotnou věc, řešila by ji věcně na patřičném místě.
c)
v tomto thematu bylo prvotní sdělení, že paní Jana byla spokojena s péčí a že zvolila provedení výkonu bez své přítomnosti. Informovaná byla, možnost výběru měla.
Možnost výběru je informací, přesto tu byla očerněna jako tukání a zkoušení zda rodič může být vyhnán. Pro některé lidi je veškeré činění druhých špatné. jak paní Jana, tak zdravotníci v Karviné. Potřebují zpochybňovat, ponižovat a mentorovat, samotná věc je jen křovím pro jejich zálibu v páchábní zla a je jedno, zda o ní cosi ví nebo ne, hlavně když mohou beztrestně ostouzet.
|
| ZuziP |
|
(20.7.2010 0:05:45)
Zabudol ste dodat toto:
vyrok "každý pacient je, ať přímo nebo skrze své zastoupení, řádně informován" je NEPRAVDIVY
"Výrok "někteří lékaři informují" je zbytečný. "
Fakt je zbytocny? Mozno je pre vas zbytocny. Ale pravdivy.
A tiez je pravdive: "niektori lekari neinformuju"
A tiez je pravdive: "niektori lekari informuju nedostatocne"
|
|
| ZuziP |
|
(20.7.2010 0:08:36)
"Konkretní příklady podané anonymně nejsou ani relevantní ani validní a jejich hodnocení bez slyšení druhé strany nemůže být správné. Vy tu uvádíte nějaký případ, jehož seriosní posouzení není možné."
Taketo pripady podane hoci aj anonymne na internetovych diskusiach mozu byt velmi osozne pre ostatnych rodicov. Aby vedeli, na co maju byt pripraveni.
|
| kili | •
|
(20.7.2010 9:08:11)
nmebyo taky zbytečně a úmyslně strašící
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(18.7.2010 9:38:35)
"Moje byla replika, reakce na paušalisující sdělení, že rodiče nejsou infotrmování. Vy jste nebyla jste informovaná o průběhu vyšetření ? Pokud na informaci máte právo, pak náprava je snadná, stačí se optat na ten průběh.
Jistaže namnoze smyšlených, anonymní prostředí průkazné není a Vaše invektivní mentorování na tom nic nezmění. Chcete poučovat druhé aniž tušíte, co sama mátě dělat. "
Bola som informovana narychlo, akoby sa nic vazne nemalo diat.. a potom uz len vyplasena a zaskocena.
Napravu tazko vykonat, ked je uz po zakroku a mna nechali za dverami. Decko bolo v takom stave, ze to nenapravi nikto.
Utocis Kili na mna, a pritom si to ty, kto tu poucuje druhych, spochybnuje tvrdenia tych, ktori si dovolia oponovat a pausalizuje o tom, ze VSETCI SU POUCENI.
Ale podla teba je zjavne rodic blbec a ak tvrdi, ze sa mu nieco zle stalo, urcite si vymysla..
Ty si presne krasny priklad toho, na co sa stazujeme.
|
| kili | •
|
(18.7.2010 9:54:54)
- Vy si nestěžujete, ale pomlouváte
- psala jste, že jste nebyla informována o průběhu výkonu,
tedy náprava je snadná - optáte se na průběh výkonu. Nyní zase píšete o nápravě stavu děcka.
- já Vás nijak nepoučuji, já jsem reagoval na Vaše mentorování o blbém začátku a začínání u sebe. Vytrhujete věty z kontextu.
- Vy jste pro mne anonymní účastnicí této debaty, nic víc. Rodič je pro mne rodič, Vy marně projikujete obavy vlastního svědomí do mého pojetí rodiče.
|
| ZuziP |
|
(19.7.2010 23:57:22)
To je fakt tak nepochopitelne, ze pokial sa mi decko tyzden po zakroku pocurava a v noci sa budi s hrozou a 3 roky potom kokta, ze to nikto z tych, co sa na tom podielali, nenapravi?
Na co su mi dobre ine napravy? Na co je mi dobre, aby mi postup vysvetlili potom?
Hlavne, ze ja mentorujem... Ale inak ma vasa odpoved naozaj neprekvapuje.
|
| kili | •
|
(20.7.2010 9:09:41)
bylo napsáno, že nebyl vysvětlen průběh výkonu. Není nic snadnějšího než sio ho nechat vysvětlit. Nic více a nic méně, Nebylo napsáno o řešení následných problémů, ale jen o průběhu výkonu.
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(18.7.2010 9:44:29)
"každý pacient je, ať přímo nebo skrze své zastoupení, řádně informován"
A zopakujem este raz. Toto nie je pravda, hoci to budes tvrdit 100x.
KAZDY PACIENT nie je riadne informovany.
|
|
|
|
|
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 20:26:05)
Kili, já nikomu neradím.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 20:44:58)
ne ? tak to je dobře. Váš příspěvek se mi jako rada jevil.
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 20:45:38)
No, to asi nepatřičně předjímáte.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 20:49:35)
možná, ale výkladový slovník u slova rada uvádí m.j.. poučení, návod k jednání n. konání něčeho.
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 21:10:09)
Štěstí, že máte po ruce slovník.
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:38:43)
"každý pacient je, ať přímo nebo skrze své zastoupení, řádně informován"
To akoze kde plati, ze KAZDY??? 
|
|
|
| arsiela, |
|
(17.7.2010 21:03:53)
Josefko,ale třeba v situaci,kdy ti dítě převáží záchranka(já nevím úraz,kolaps),je asi primární nejdřív to dítě vyšetřit,zajistit základní funkce a pak vysvětlovat něco rodičům.To bylo přesně kdy jsem si vydržkovala přítomnost.
Jinak ty jsi asi měla to štěstí,že jsi třeba nezažila,kdy máš dítě na x přístrojích ,hadičkách a dalších věcech.Jsou rodiče,co třeba ten pohled neunesou a zkolabujou(což nebyl můj případ),tak pak chápu,že doktoři návštěvu nedoporučej.Prostě nic není černobílý.
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 21:07:23)
Arsielo, ale já psala, že si dokážu představit situaci, kdy to nejde.
|
|
| Mlada |
|
(17.7.2010 21:23:24)
Arsielo, abych byla přesnější. Ani tebou popsaná situace neznamená, že tam rodič nemůže být. Ano, zdravotníci nemají čas na vysvětlování, stačí stručně říct, potřebujeme, abyste byl tady a tady. Konečně, rodiče často s tou záchrankou přijedou. To se jim pak mají zaklapnout dveře před nosem?
S druhým odstavcem nevím jak si poradit. Fakt, že se někteří rodiče hroutí, by v mém rozhodování být či nebýt s dítětem nehrál roli.
|
| arsiela, |
|
(17.7.2010 22:38:02)
Josefko ano mě to tenkrát chtěli udělat,nevím jak jinde,ale tady to dělaj.Že nechaj rodiče na chodbě a dělaj primární ošetření.Jako ZS to řekněme chápu,že rodič je v tu chvílu pod tlakem emocí,mohl by jednat nepřiměřeně,plést se.Jako matka tam prostě v tu chvílu chci být a budu.Ale já třeba u sebe na 100% vím,že pokud bude moje dítě(nebo kdokoli blízky)v ohrožení života,nebo prostě mu jen bude zle tak jedu na záložní baterky a prostě funguju bez emocí.Složím se až potom.
Ale jsou prostě rodiče,který začnou dělat scény.Když odbočím,ležela jsem s malým 2 měsíce na JIP,byla jsme u něj většinu dne a noci a přesně jsem poznala když přijela záchranka s děckem,která mamina má chronika a která to zažívá poprvé.A těch maminek co se tam skládali a byli nepoužitelné jsem tam zažila taky hodně.A prostě pro lékaře i sestry je primární ošetřit to dítě.
Já nevím jak to vysvětlit srozumitelněji.Nehledě na to,že to dítě vycítí z mámy strach a je o to nervoznější.Ted opravdu píšu o těch vypjatých situacích(úraz),kdy se jede do špitálu narychlo a dítě je na tom třeba zle.
Nenechat rodiče třeba u náběru krve,přípravy na vyšetření,to by nemělo vůbec existovat.Ale v téhle situaci,jsme ochotná pochopit,že tam třeba rodiče nechtěj.
Když se budem bavit o standartních odděleních,tam by rodiče měli být 24 hodin denně naprosto samozřejmě.Na odděleních tipu JIP a podobně to už je s otázkou,protože to většinou není nafukovací a zas ostatní pacienti maj taky právo na soukromí při vyšetření.A pak se dostane ošetřující personál do sporu,že jedno dítě budou ošetřovat a pokud nebude dostatek soukromí,tak ostatní rodiče budou muset ven.A rozšířit to na možnost pobytu rodičů by znamenalo ubrat počet JIP lůžek,což asi není to nej řešení.
Ale co mě hodně mrzí,je absolutní nedostatek herních specialistů a kontaktních sester.ty by měli být na každém dětském oddělení samozřejmostí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(17.7.2010 17:42:44)
Kdekdo ví, jak mají zdravotníci pracovat, jenom ti zdravotníci to furt neví
|
| kili | •
|
(17.7.2010 17:57:22)
To tvrdíte Vy.
|
|
| Verča 2 děti | •
|
(19.7.2010 15:07:32)
polovina z vás jsou fakt slepice.....jako dítě jsem byla často po nemocnicích,bez rodičů,aniž by mně někdo držel a žádné následky nemám,některé jste buď moc přecitlivělé a nebo vůbec nevíte o čem píšete...!!styďte se
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(17.7.2010 23:35:49)
"Nebo je ta rychlost a jednoduchost o tom, že dítě rezignuje, poddá se, přestane se bránit, ale v hlavě mu to zůstane jako nepříjemný zážitek, u kterého se ještě na něj jeho matka vykašlala a zdrhla pryč?"
Ja som sa tak dala ukecat raz.. dodnes si to vycitam. Decko mi 3 roky koktalo a ja mam podozrenie, ze tu niekde to zacalo.
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 0:55:46)
ten náš bolestín řve taky. Ale ošetřit ho je obtížné za každé situace - nejlepší je, když na to má čas a někdo mu to ukáže a vysvětlí.
Třeba ultrazvuku se nebojí, protože už ho zná a díky jedné milé doktorce, co si na něj udělala čas a nechala ho si jezdit po ruce a pak po břiše, aby si sám přišel na to, že je to ok, to není s řevem (taky to nebolí, že jo).
Odběry jsou u něj kapitola sama pro sebe, minule tam s ním šel muž a po odběrech sestra křísila muže kolemstojící se synka ptali, jestli byl tatínek na odběrech a synek odpovídal, že ne, že na odběrech byl on, ale tatínkovi je z toho špatně  Příště půjdu zase já, břicho nebřicho, kluci to evidentně nedávají.
|
|
| Marissa |
|
(17.7.2010 13:17:14)
Ahoj, u nás je to úplně stejné jako u tebe s malým. Mám taky chlapečka. Před půl rokem jsme bohužel museli jet do nemocnice šít ručku, jen dva stehy, ale byly potřeba. Na šití nás vykázali na chodbu, v tu chvíli jsem se na ně zlobila a "pobyt" na chodbě i probrečela. Pan doktor si mě pak zavolal a vysvětlil mi, že při některých zákrocích je to tak lepší, že dítě jak vidí mámu, tak se po ni natahuje, protože to co mu dělají je nepříjemné a že já jako máma v takové situaci zůstanu těžko lhostejná a budu ho nějakým způsobem utěšovat, čímž vše zhorším a on se bude natahovat o to vehementněji a tím všem - i sobě - prodlouží čas výkonu. Při šití bych ho těžko udržela na klíně. Hotovo bylo za pár minut. Při převazování si mě sestra ihned zavolala a já viděla malého, jak si nechá ručku zavazovat a přitom mu sestřička ukazuje jak fungují světla, při kterých šili. Byl z toho nadšený. Pak už bylo vše v pohodě, při odchodu i zamával. Na vytahování stehů jsme koupili velké houkací autíčko a tajně ho panu doktorovi podstrčili, aby ho malému předal, čímž zapomněl na vše špatné a dokonce při odchodu hlásil, že "přijdu zase". Z toho, že jsme u šití spolu nebyli žádné trauma nemá, ani se na mě nezlobil, prostě to vzal jako fakt, že mamča u všeho být nesmí. A popravdě já osobně jsem ráda, že jsem to neviděla, nejsem lékař a už vůbec ne zvyklá vidět takové věci, takže ani nevím jak bych reagovala, určitě bych byla minimálně rozrušená, což by prcek vycítil a to není dobře, nedokážu si udržet klid a odstup jako lékaři. A věřím tomu, že právě díky tomu klidu co z nich cítil to proběhlo naprosto v pohodě.
Samozřejmě, že pobyt v nemocnici je něco úplně jiného, tam jsem jednoznačně pro pobyt dítěte s maminkou!!!
|
|
|
|
| enny |
|
(17.7.2010 10:49:20)
.. a není to třebas tím, že se ty děti bez rodičů boji?..
|
| kili | •
|
(17.7.2010 11:21:18)
- nepochopil jsem, co má být tím, že se děti bez rodičů bojí
- podívejte, nelze učinit nějakou pro všechny platnou šablonu chování a vztahů. U dětí vůbec ne. Krom toho, že ne všechny děti se bojí (záleží na věku, psychosociálním vývoji, zkušenostech dítka i lidí kolem a v neposlední řadě na charakteru nemoci a výkonu), je řada dalších okolností, pro které je pro to které dítko v ten který čas výhodnější jednou tak a jindy zase jinak. Obvinění, že lékař nebo sestra mají zájem o nějaké vlastní pohodlí je v tomto ohledu nesmyslná a také dosti nespravedlivá.
Všeobecně jsou protekce dítěte a ohled na ně při poskytování zdravotní péče zřejmé a nemyslím si, že je patřičné to obecně zpochybňovat. Jsou tu ale i dané a od místa k místu různé podmínky prostorového zajištění a vybavení, za kterých je péče poskytována a ty podmínky zdravotníci nemají jak ovlivnit. Nicméně pacient si sám může zvolit z dostupných zdrav. zařízení.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(17.7.2010 12:02:29)
Jistě, nelze matku násilím "nastěhovat" k vyšetření ani do nemocnice, ale default by měl být takový, že matka nebo někdo jiný z rodiny tam JE.
|
| kili | •
|
(17.7.2010 12:53:07)
nevím co tím chcete sdělit
|
|
|
| enny |
|
(17.7.2010 20:22:21)
... že se děti bez rodičů bojí ..
V místní nemocnici se "už" při vstupu dočtete, že Vaše dítě má při pobytu v nemocnici právo mít svého rodiče "u sebe". Fakt, že jsou děti, které přítomnost rodičů "nepotřebují", na tom nic nemění.
.. Jsou tu ale i dané a od místa k místu různé podmínky prostorového zajištění a vybavení, za kterých je péče poskytována a ty podmínky zdravotníci nemají jak ovlivnit. Nicméně pacient si sám může zvolit z dostupných zdrav. zařízení.
Myslím, že diskuze na téma pobytu rodiče s dítětem v nemocnici je trošku překonaná. Pokud pobyt rodiče nemocnice neumožňuje, je to problém. Dotyčné nemocnice mají alespoň projevovat snahu tento problém řešit.
|
| enny |
|
(17.7.2010 20:28:06)
.. a že se děti bez rodičů bojí.. Je logické, že děti hledají jistoty v neznámém prostředí, tím jsou ve většině případů rodiče. Opět - fakt, že jsou děti, které tuto jistotu nepotřebují, na tom nic nemění.. Právo na své rodiče mají..
|
| kili | •
|
(17.7.2010 20:38:08)
Nikdo nikomu neupírá práva.
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(19.7.2010 15:27:37)
Kili - nesouhlasím!!!! Taky jsem se nechala kdysi odvést, že to bude lepší. Nebylo. Vrhli se na syna jako saně, znehybnili ho a mně bylo zle z toho, že jsem ho nechala samotného. Přitom syn by se zákrokům podrobil, jen potřeboval vysvětlení a trochu času.
Takže teď je synovi 12 let a ne že by při každé injekci hysterčil a řval, ale díky tehdejší zkušenosti si prostě potřebuje tak nějak zvyknout na injekci, na lékařský zákrok. Není možný, aby se na něj sestra vrhla s tím, že mu vezme krev. On potřebuje čas, aby opadl jeho strach a panika z injekce, aby to celé rozumově zpracoval. Takže když je potřeba vzít krev, nikdo se na něj nevrhá, protože to nedovolím, ale jdeme spolu ven na procházku, promluvíme se znovu o důvodech, proč je to nutné, aby si dokázal vyvolat vzpomínku na předchozí zákrok /ne ten děsný/, že to šlo zvládnout, že se nemusí bát. Po nějaké době se zklidní a naprosto v klidu si tu krev nechá odebrat. Jsem přesvědčená, že kdyby nebylo tehdejšího zážitku a přístupu lékařů a sester, byl by dnes klidnější a pohled na injekční stříkačku nebo jehlu by u něj nevyvolával panický záchvat strachu, hrůzy a bezmoci.
|
| kili | •
|
(19.7.2010 16:06:57)
- nevím s čím nesouhlasíte
- já jsem psal k volbě paní Jany a respektuji její rozhodnutí jako rozhodnutí kompetentní a mám ho za správné
- nijak jsem nevyjádřil, že by se měl někdo na někoho vrhat, kor ne jako saň
|
| Xantipa. |
|
(20.7.2010 10:43:14)
Kili, reagovala jsem na toto:
Přítomnost rodiče při výkonu je někdy pro dítko dobrá, někdy ne. Zdravotníci nemají zájem šidit ani Vás, ani Vaše dítě, právě naopak, chtějí to nejvýhodnější a to také radí.
Všichni zdravotníci nejsou školení v jednání s dětmi. Některým vůbec chybí jednání jakékoli. V tom našem případě nechtěli to nejlepší pro moje dítě, protože kdyby chtěli, tak by jednali alespoň tak, jak poté s ním jednali lékaři a sestry na dětském oddělení. Byla jsem v šoku, když jsem slyšela sestru řvát na moje 5ti leté dítě - neřvi, nebo ti tam tu jehlu bodnu třeba 10x. Neslyšela a neviděla jsem ani náznak empatie. Přitom na dětském oddělení musel snést více zákroků a více nezbytné bolesti, jenže tam měli prostě vhodný přístup. Stačilo vysvětlit, pohladit, zklidnit, utěšit. Nikdo mu nemusel vyhrožovat opakovaným bodáním jehel. Ostatně díky postupu prvních zdravotníků jsme řešili další problém krom toho, s kterým jsme tam šli - silný zánět v jedné ruce /kam ho bodala snad 5x, protože nebyla schopná mu nabrat krev/. Kupodivu na dětském se jim to podařilo bez křiku a hned napoprvé.
Killi - rád to jistě neslyšíš, ale bohužel ne všichni zdravotníci dodržují listinu práv pacientů. A těch, kteří ji dodržují do puntíku, je opravdu minimum.
|
| kili | •
|
(20.7.2010 11:14:19)
- můj příspěvek na něco navazoval a Vy jste ho pojala bez té návaznosti, bez kontextu s tím, nač jsem reagoval.
Když jsem napsal radí, znamenalo to nic více než že radí.
- nevím jakou listinu práv pacientů máte na mysli
- připomínku co rád slyším nebo neslyším nemám za věcnnou, ale za osobní a tak ji nemíním jinak komentovat
|
| Xantipa. |
|
(20.7.2010 11:53:43)
Kili - ano, máte pravdu, reagovala jsem jen na ten váš příspěvek - bez kontextu. To, co jsem vypíchla, mě poněkud nadzvihlo.
A ta listina práv pacientů? Třeba v té naší nemocnici je vylepená na každém sloupu, na každém oddělení je min. na nástěnce u ordinací a jinak v jídelně - ale jak jsem zjistila, spousta zdravotníků mi na dotaz k některým bodům řekla, že to jsou prý bláboly a že to nečetli. No, já bych řekla, že by se tím zabývali, kdyby tam byli jako běžní pacienti. Ale takhle? Dost mě stresuje, že při každém pobytu svém či svého příbuzného, se musím probojovat přes naprostý nezájem zdrav. personálu, bojovat o informace o nemoci a postupech, ujišťovat lékaře, že mé dotazy nejsou zpochybňováním jejich odbornosti, ale že chci znát další možnosti léčby apod. A že pokud deklarují, že se řídí etickým kodexem, který je vyjádřen v listině práv pacientů, tak se nesmějí divit, že v případě porušení se ozvu. Je to skutečně velmi stresující, opravdu. A leckdy je to zbytečné, jen kdyby v pacientovi viděli člověka a ne otravu, kolem kterém "budou muset skákat a nedej bože, že bude mít nějaký požadavky."
|
| kili | •
|
(20.7.2010 12:29:02)
- no, nevím co visí ve vaší nemocnici, ale dokument tohoto znění neznám a tzroufnu si říci, že žádný oficiální dokument s takovým názvem neexistuje
- právo na informace o příbuzném nemá každý, stejně tak udělení informovaného souhlasu
- etický kodex nemá Vámi uvedený název, ale název Práva pacientů, tedy pokud máme na mysli to samé (přijat CEK MZ 1992), pak jsou práva psychiatrických pacientů a další "listiny", také je i Listina základních (lidských) práv a svobod, pro dítě pak Charta práv hospitalisovaných dětí (UNICEF), dokumenty mají různou míru závaznosti a proklamace
|
| Xantipa. |
|
(20.7.2010 13:38:09)
Kili - vím dobře, co je potřeba udělat, abych dostala informace o nemocném. Nemocný musí vyjádřit svou vůli o tom, komu lékaři mohou sdělovat informace. Katastrofa je, když moje dcera písemně sdělila, že veškeré informace o jejím zdrav. stavu mi mají sdělit, tak mi je odmítli sdělit s tím, že přece je dospělá, tak to mám respektovat.
Takže v té nemocnici, o které mluvím, krom jiného deklarují a zveřejňují toto:
práva pacientů /etický kodex/
charta práv dětí v nemocnici
charta práv a svobod starších občanů
Přesně takto se to nazývá a bohužel některé body, jak jsem již zmínila, jsou stále velmi těžko vymahatelné.
|
| kili | •
|
(20.7.2010 15:18:44)
- já nic nenamítám proti tomu, že to víte
- co zveřejňují, nevím, etický kodex Práva pacientů, to nyní píšete správně
- je Charta práv hospitalizovaných dětí, byla schválena na I. evropské konferenci o hospitalizovaných dětech v roce 1988, více najdete stránkách EACH (European Association for Children in Hospital)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Janina (4, +mimi na cestě) | •
|
(23.7.2010 10:40:41)
Vzhledem k tomu, že jsem obyčejná máma a vzhledem k tomu, že čtu ty Vaše odborné výrazy, cizí slova, obraty, které aby človek pohledal, tak se s Vámi nechci pouštěť do nějakých hlubších debat, protože, zdá se, že jste silný hráč. Nicméně, chtěla bych se zeptat na Váš názor. Myslíte si, že když nějaký zákrok proběhne rychleji a klidněji, tak tak to automaticky znamená, že to děťátko si to ukládá do svého podvědomí jako pozitivní zkušenost? Chci tím jen nakousnout, že to jak vnímáme navenek děťátko my, ještě nemusí korespondovat s tím, co děťátko opravdu prožívá. Myslím, že ne každé dítě, které je ve stresu brečí a vyvádi a naopak ne každé dítě, které brečí a vyvádí je ve stresu. Nejsem v té definici dotazu tak přesná, jak býváte Vy, ale věřím, že podstatu mého dotazu chápete.
|
| kili | •
|
(23.7.2010 17:32:06)
- nejsem hráč
- reagoval jsem na příspěvek paní Jany takto :
" udělala jste dobře, je to tak většinou jak rychlejší, tak klidnější, je to věc výrazně individuálního přístupu, ale naprostá většina výkonů probíhá klidněji a rychleji bez přítomnosti rodičů, takže Vám to správně sdělili a Vy jste si správně zvolila"
Vy v tom čtete "moje odborné výrazy, cizí slova, obraty, které aby človek pohledal" , já tam ani zpětně nic takového nënacházím, slovo individuální znamená jednotlivý, osobitý, individuální přístup pak znamená takový přístup, který zohledňuje jednotlivce, je opakem přístupu kolektivního, jednotného pro včechny
- můj názor není podstatný
- někdy nejde ani tak o to, aby byla uložena "positivní zkušenost", jako o to, aby nebyla uložena, ba ani nabyta zkušenost negativní
- vnímáme co můžeme vnímat, nevnímáme co nemůžeme vnímat
- jistojistě neplatí, že každé dítě ve stressu brečí a vyvádí. Proč dítě brečí a vyvádí, to mnohdy nevíme.
|
| Janina | •
|
(26.7.2010 15:21:08)
Nemusíte ze mě dělat pitomce. Ač je to možná k nevíře, tak nejen Vy, ale i některé maminky pohybující se v této diskuzi vystudovaly vysokou školu, kterou by zřejmě úspěšně nedokončili, aniž by během studila nepochopily význam takových slov, jako je "individální".Samozřejmě chápu, co je slovo individuální. Když jsem mluvila o cizích slovech, měla jsem na mysli výrazy, které jste použil v jiných místech diskuze. Promiňte, ale obraty typu "inkoherentní příspěvek plný osobních invektiv" doma běžně nepoužíváme.
Nerozumím tomu, proč můj dotaz chápete hned jako osobní invektivu. Já jsem se jen zeptala aniž bych rozporovala, co jste paní Janě napsal. Nenapsala jsem, že s Vámi nesouhlasím.Jen jsem chtěla znát Váš názor.
"silný hráč" jsem použila, protože je z Vašich reakcí patrné, že jste zvyklý jasně a pádně argumentovat, což se o každé mamince tady v diskuzi včetně mě říci nedá. Měla jsem pocit, že jste dostatečně soudný a že se tak nechytíte každého napsaného slova, natož aby se Vás to dotklo. Měla jsem pocit, že dokážete být nad věcí.
Máte pravdu, že Váš názor není podstatný. Nicméně, protože jste se hojně v diskuzi vyjadřoval zajímal mě. Omlouvám se tedy, že jsem jej na Vás vznesla.
Souhlasím s Vámi, že jde především o to, aby nebyla nabyta zkušenost negativní. V tom případě bych se bývala byla zeptala, jestli si myslítě, že když dítě nebrečí a nevyvádí, nechá se rychleji ošetřit, tak že nemůže být jeho zkušenost negativní. Píšu, že bych se bývala byla zeptala. Teď už se neptám, protože můj pohled na Vaši osobu se zmněnil a Vás názor už pro mě nemá tu váhu.
Máte pravdu, že vnímáme, co můžeme vnímat a naopak. Nicméně někdo má větší míru empatie a někdo menší. Někteří rodiče zdaleka neřeší a nesnaží se proniknout do toho, jak dítě vnímá danou situaci a pocity a projevy dítěte snižují, protože pro nás dospělé je to často malichernost. Takže pro mnohé rodiče, když je něco vyřešené rychleji a relativně v klidu, je to pro ně pohodlnější a pocity dítěte v tu chvíli neřeší. Neříkám v žádném případě, že je to případ paní Jany. Jen jsem v té souvisloti chtěla znát Váš názor. Pokud jsem se nepřesně vyjádřila, tak se omlouvám. Pravděpodobně (hraničí to s jistotou) nedosahuji Vaši intelektuální úrovně.
|
| kili | •
|
(26.7.2010 17:03:49)
- jistě to nejsem já, kdo z Vás dělá pitomce, ani nic takového nemám a neměl jsem v úmyslu, závěrečná věta Vašeho příspěvku, na který nyní reaguji, je v tomto ohledu vskutku inkoherentní, stejně jako povídání o vysokých školách
- Vy jste reagovala na můj příspěvek m.j. slovy
"..čtu ty Vaše odborné výrazy, cizí slova, obraty, které aby človek pohledal.."
a v tom příspěvku není jiné cizí slovo než "individuální"
- nyní citujete slova "inkoherentní příspěvek plný osobních invektiv", která nebyla určena Vám a ani se Vašeho psaní netýkala (ledaže byste si měnila nicky), jak lze dohledat ve vlákně. Vůbec nevím, co to má co společného s tím, jaká slova Vy užíváte nebo neužíváte doma.
- Nemám proč se cítit dotčen a ani se tak necítím. Je mi veskrze lhostejné, zda kdo s něčím souhlasí nebo nesouhlasí
to je přeci každého věc
- vznesla jste dotaz na můj názor,, já jsem předeslal, že můj názor není podstatný a Vy nyní sama píšete, že pro Vás už nemá tu váhu, to je OK a nenacházím v tom rozpor, názorů může být přehršle, pravda je jedna a není určena k tomu, aby ji někdo vlastnil.
- i empatie je vnímání
- Vy popisujete svou zkušenost s jinými rodiči, já mám zase jinou. Reagoval jsem na to, co napsala paní Jana a za co nepatřičně sklidila nemálo mentorských slov. Vždycky se najdou Eskymáci, kteří radí obyvatelům Konga jak se zachovat v období tropických dešťů a mentoři již udělují své fundované lekce těm, kteří volbu paní Jany schválili
|
|
|
|
|
|
| Kočanská | •
|
(19.7.2010 12:19:52)
Promiňte, to já tedy taky nepochopim. Zrovna v takové pro něj těžké a stresující chvíli ho nechat samotného.
Možná to bylo rychlejší pro personál, ale určitě to nebylo lepší pro syna. Vím o čem mluvím, byla jsem 3 týdny v nemocnici když mi byly 3 roky (70. léta). O nějakých právech dítěte jsem si mohla nechat zdát. Dodnes si to pamatuji - byla to naprostá hrůza. Nikdy, opravdu nikdy nenechávejte děti v takových situacích. I když jsou to mamánci - mají na to nárok, potřebují bezpečí a jistotu a tu najdou jen u rodičů a ne u neznámých lékařů nebo sester.
|
|
|
| Sova a dvě sůvata | •
|
(16.7.2010 11:21:21)
Několik osobních zkušeností.
Hystericky řvoucí dítě (4), kterému u zubaře půl hodiny vysvětlujete v bezpečném mateřském náručí, že musí otevřít pusu stejně z matky necítí bezpečí, když se mu ji s doktorem nebo sestrou snaží rozpáčit. Jenže ten mrtvý zub hnisal bolel a musel ven.
Před výkonem i po něm holka vše chápala, vykládala mi co se bude na křesle dít, hráli jsme si na zubaře .... po scéně, když se uklidnila, se šla doktorovi a sestře omluvit.
Mezitím prostě vyblokovaný mozek a převládlo "zvířátko v panice". A v tomto případě je lepší, ať to proběhne rychle
Zubař ze zkušenosti radil, ať příště chodí tatínek nebo teta, babička, které dítě sice zná, ale většinou pro dítě nefunguje jako 24 hodinový emoční a citový polštář, děti se s nimi chovají "rozumněji".
Těhotná jsem s ní na rentgen se zlomenou nohou taky nemohla, jedná se o minutovou nepřítomnoust. V případě sestry snažící se píchnout penicilín taky preferuji bezpečnost všech zúčastněných a rázný přístup.
|
| Iva, 2 dcery | •
|
(16.7.2010 15:21:28)
Jo jo, moje starší dcera bývala takové to samoindukující se dítě, které posléze vlastně ani neví, proč tak ječí a visí na matce. Nepomáhalo předvysvětlování, to si naopak domyslela hrůzné detaily... Odchod matky na 1 min za dveře popř. doprovod otce se také jevil jako velmi účinné a rychlé řešení.
Druhá dcera řve preventivně už ve dveřích ordinace, ještě než jí vůbec někdo něco dělá. Ale zase nebojuje a i přes ten řev se potřebné zatím zdařilo
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.7.2010 1:10:46)
druhé dítě taky začíná řvát už preventivně
pomáhá, když před ním podstoupí stejnou proceduru starší bratr (tak paní doktorka musí poslechnout synka, pak namotivovanou dcerku... apod.)
|
|
|
|
| Malenka | •
|
(20.7.2010 13:28:19)
Mám také zkušenost, že dítě přede mnou vyvádí jako divé a s někým jiným se chová klidně. Ráda mu umožním zkušenost, že i na někoho jiného se může spolehnout. Běžné odběry zvládáme spolu, ale když kolem něj stálo pět zdravotníků po febrilních křečích, byla jsem stranou. Komunikoval v klidu s nimi a neskládal se při představení pro mě. Snažím se být s dětmi vždy, když mě potřebují. Dělám, co zvážím, že je dobré pro moje dítě ne pro dítě ve mně.
|
|
|
| hrúda |
|
(16.7.2010 11:19:47)
Byla jsem u všech úkonů a naštěstí mě nikdo nevyhazoval, ať už se jednalo o zavádění flexily kvůli infuzi nebo lumbální punkci.
|
| Jana + 3 rošťáci |
|
(16.7.2010 12:42:31)
Ale oni mě nevyhodili!!! jen mi řekli, že bude lepší, když u toho nebudu!!! Odešla jsem vlastně sama a dobovolně!!!
|
| LucieD | 
|
(16.7.2010 22:14:30)
docela mě tato diskuze překvapilo svoji tvrodstí..proč se odsuzuje paní Jana? jen proto že udělala něco co pokládala pro svoje dítě v danou chvíli za nejlepší? Přeci pokud chodí na tuto diskuzi má tři děti a s dítětem v nemocnici byla tak se předpokládá že svoje děti miluje nadevše a nic špatného by pro ně vědomě neudělala tak jako každá máma která se řídí svým instiktem a o tom to je řídit se instinktem a ne jen brožurkama a rady odborníku. Proto nechápu proč ji tady odsuzujete???
Paní psala v dobré víře a místo toho tady dostala pěknou sodu
|
|
|
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(16.7.2010 14:07:39)
Starší syn byl v pěti měsících se mnou hospitalizovaný v Motole se zánětem ledvin a při příjmu jsem byla tak mimo, že nás v té nemocnici nechali, že jsem si ho nechala odnést a až po pěti minutách pláče, který byl slyšet přes celou chodbu, mi došlo, že to pláče moje dítě. Zaváděli mu právě tu kanylu. Podotýkám, že mimina nemají vidět žíly, takže píchají naslepo. Když mi ho přinesli, ještě deset minut vzlykal a třásl se u prsa. Už nikdy potom mě nenapadlo nejít s ním na nějaké vyšetření. Nicméně musím dodat, že mi nikdo neřekl, že s ním na to vyšetření mám jít a že se jim to tak trochu hodilo do krámu, že. Na druhou stranu když jsem tam pak s ním chtěla jít, nikdy mi nikdo nic nerozmlouval a nebránil v tom (jestli měli nějaké řeči, tak jsem je odfiltrovala). Asi třetí noc mu ta kanyla vypadla a zaváděli mu ji znova, šla jsem s ním a bylo to mnohem klidnější (a hlavně když to sestrám nešlo, šly vzbudit primářku, která mu to dala na hlavičku). Kdybych tam nebyla, kdoví jak dlouho by to samy zkoušely.
|
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(16.7.2010 14:09:22)
Zvláštní, můj syn je také "mamánek", ale všechna vyšetření jsme absolvovali spolu, ona i krev se dá nabrat dítěti, které je v náruči matky nebo leží na lehátku a matka je objímá, takhle i očkujeme, do jisté míry jsme tak absolvovali i mikční cystografii po zánětu ledvin, nikdy jsem se od něj nenechala v nemocnici oddělit (kromě pár chvil po porodu, na něž nevzpomínám dobře a už je nehodlám zopakovat). Dítě prostě rodiče potřebuje a oblíbený argument pro zákaz návštěv, že jim pak děti brečí, je jen důkazem, že to tak je. Pokud je matka příčetná, tak tohle cítí a dělá vše pro to, aby se svým dítětem byla. A nyní nechť se kili povozí
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(16.7.2010 14:12:31)
Majdo, přesně. Při celé mikční cystografii včetně cévkování jsem byla s ním.
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(16.7.2010 14:15:53)
Já hlavně vůbec nevidím důvod, proč bych tam být neměla, jsem kromě jiného zákonný zástupce a mám právo a dokonce povinnost tam být, no ne?
S maminkou jsem taky prodělala x vyšetření včetně rentgenu, když by to sama nezvládla, dostala jsem zástěru a bylo... sjezdily jsme spolu celý motol a nejhorší byla vinohradská nemocnice, tak se sestry před maminkou hádaly, že jí nemaj kam dát a co s ní... měla sice poškozený mozek, ale vnímala je, bylo mi z nich hodně zle, ale zachránili to po třech hodinách fajn saniťáci, co nás vezli do thomayerky a nikdy nikdo ani necekl, že bych u toho neměla být, naopak... tak proč by to s dítětem mělo být jinak?
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(17.7.2010 17:50:25)
jani taky nás poslali poprvé pryč když malému napichovali flexu,ale byl pod dormicem,takže pohoda.Na poperáku jsme taky nemohla být u výkonů.Na standartu mě poslali pryč když dělali drény.Stejně bych malého za ruku držte nemohla,jen bych překážela.Pokud to jde,tak s ním samo jsem,ale jsou případy ,kdy to nejde.
A každé dítě je fakt jiné.Starší Vojta nikdy nebyl na žádném vyšetření sám,pokaždé jsme u ěnj byla,přesto od 4 let totál fobie z odběrů a injekcí.
Jíjuša musel něco zvládnout sám a zatím kliďas.
|
|
|
po přečtení toho článku a reakcí na něj se mi taky mnohé vrátilo a ještě pořád cítím hněv, jak jsem byla vůči zdravotníkům bezmocná.Znovu se mi vybavily všechny ty dohady a znemožňování mé přítomnosti a posílání pryč a moje prosby, aby mě aspoň zavolali, když se bude něco dít, což se nakonec stejně nestalo a to všechno se dělo v době, kdy moje holčička umírala, moje maličká umírala, byly to její poslední dny a já se musela dohadovat a uprošovat, abych mohla být s ní a stejně mi to bylo několikrát znemožněno. Ubližovalo to mě, ale nejvíc Milence, její zoufalství z toho, že tam máma zase není bylo naprosto zřetelné, dokázala mě volat a plakat celou noc, sestry, co jí ošetřovaly, mi to říkaly. Pořád někdo apeloval na mojí rozumnost, když to přece nejde, tak to nejde. Ve skutečnosti to nešlo, protože se nechtělo, aby to šlo, sama mohu posoudit, že o podmínkách to nebylo, protože v Motole mohly být matky na Jip aspoň přes den a prostorové a další podmínky tam byly o dost horší než v Plzni, kde byla na Jip dovolená 15 min. návštěva. Zpětně je jasné, že ta požadovaná rozumnost vůbec nebyla rozumná, jenže už se to nedá vrátit a ani nijak jí to nemůžu vynahradit.
....jakmile se ale uvolnil jiný pokoj, tak mě přestěhovali. Ale na rovinu - raději budu na pokoji s cizím chlapem, než kdybych měla v nemocnici nechat tříletou dcerku samotnou. Nejsem citlivka.
!!! Je fakt, že tady se neleží "jenom" se zlomenou rukou a nikomu nepřeju se sem podívat :-(
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)