withep |
|
(13.5.2010 12:46:17) Když jsem byla s tříměsíčním synem odeslána na neurologii a rehabilitaci, zajímala jsem se o to, jaké děti že to cvičí vojtovku, a dost jsem se zděsila. Naštěstí existují i mnohem méně závažné důvody, proč cvičit.
Každopádně mě napadlo - na základě toho, že DMO vzniká poškozením mozku před, při nebo krátce po porodu - jestli byla někdy zkoumána souvislost mezi způsobem vedení/komplikacemi při porodu a touto nemocí. Mě se neuroložka ptala, jak proběhl porod, zřejmě se neurologové ptají rodičů všech svých malých pacientů. Nevíte někdo, existuje nějaká statistika? Ze které by třeba vyplynulo, že x% dětí s DMO přišlo na svět císařem, x% kleštěmi, x% bylo resuscitovaných a x% se narodilo matkám, kterým byly aplikovány ty a ty léky...? Ten mozek se přece nepoškodí sám od sebe, takže se dá předpokládat, že zcela přirozený a bezproblémový porod a správná péče o novorozence bude tou nejlepší prevencí...
Tomáškovi a jeho rodině fandím . A myslím, že takové dítě může být i mnohem šťastnější než leckteré "zdravé"
|
DENISA |
|
(13.5.2010 13:56:12) Withep, to je prece nesmysl rici, ze prevenci DMO je prirozeny porod a spravna pece o novorozence. Kdyby vsechny porody byly prirozene, tak by to bylo samozrejme fajn, ale nekdy se DMO objevi i pro takovem porodu a hlavne, ty problemove porody tu bohuzel jsou a budou.
|
withep |
|
(13.5.2010 14:19:08) Já bych právě nekladla rovnítko mezi přirozený a neproblémový. I při přirozeném se (ovšem vzácně) mohou vyskytnout problémy a pak je třeba je řešit. Jde o to, že problémy často vznikají v důsledku toho, že není přirozený porod vůbec dopřán (ani těm, které si to výslovně přejí, jsou zdravé, dítě mají v pořádku). Zásahy vyvolávají potřebu dalších zásahů, nakonec třeba těch kleští nebo akutní SC.
Já pořád nechápu, proč se při porodu používají všelijaké driáky (po tom, co si těhule celou dobu mohla vzít sotva paralen). A jak ti doktoři mohou tvrdit, že na dítě to nemá žádný vliv...
|
Cimbur |
|
(13.5.2010 14:24:07) To by byla zajímavá statistika. Určitě se tím už někdo zabýval, jen to dohledat. Jen (a teď to není nic proti přirozeným porodům a Tvým názorům) - často je myslím příčinou DMO i zbytečné odkládání zásahu do přirozeného (ale nepříznivého) průběhu porodu.
|
withep |
|
(13.5.2010 15:03:50) Ano, to se bohužel taky může stát.
|
|
|
DENISA |
|
(13.5.2010 15:58:28) No, na jedne strane vime, ze dlouhy porod muze vest k priduseni ditete a nasledne DMO, takze kdyz dr. pouziji drijaky na urychleni, asi se chteji tomuto vyhnout. Takze otazkou je, kolik deti ma DMO diky oxytocinu, i kdyz porod byl rychly. O epiduralu mam informace, ze na dite nema absolutne zadny vliv.
|
kili | •
|
(13.5.2010 16:18:57) Etiologie DMO je poněkud složitější, než je uvedeno v článku. Jedna věc je výrazná a relativně dlouhodobá hypoxemie a hypoxie perinatální, resp. intrapartální a poškození a následná ztráta některé mozkové funkce, druhá věc je nezrálost nebo vývojová strukturální a/nebo funkční mozková porucha, nejspíše nejvýznamnější ze všech etiologických faktorů. Léky, podané rodičce v průběhu porodu, DMO nezpůsobují. DMO trpěli známí velikáni dějin, např. Caesar, lord Byron (jejich matky jistě žádné léky nedostávaly). Krátkodobé hypoxemie a hypoxie taktéž nejsou příčinou DMO, pokud jsou řádně detekovány a je při nich poskytnuta řádná péče.
|
|
|
|
|
arsiela, |
|
(13.5.2010 13:59:07) Tak jasně že beproblémovým porodem se mozek miminka nepoškodí.Souvislost mezi způsobem pordu a poškozením mozku je.Co mám kamarádky,jejichž děti maj DMO,tak bud to miminko bylo hodně nedonošené,nebo ta maminka rodila strašně dlouho(48 hod.a pod)a miminko bylo přidušené.I bez statistiky bude dětí DMO určo dost ve skupině těch resuscitovaných miminek, u sekce bude záležet proč byla dělána.Pokud to byla plánovaná sekce a nebyli při ní komplikace tak by poškození být nemělo.Ale je to můj laický názor. Akorát ve článku je,že DMO vzniká před při a krátce po porodu.Což není zas tak pravda.Může vzniknout i dýl,pokud dojde z nějakého důvodu k poškození mozku, k jeho těžkému nedokysličení.
|
tlemik |
|
(13.5.2010 14:58:35) Souhlas, příčina DMO podle mě nebude jen tak jednoduchá. Sama mám DMO až od jednoho roku. Do té doby naprosto zdravé dítě, které se vyvýjelo podle tabulek. Až v jednom roce jsem onemocněla, ale je pravdou, že u mě nikdo neví, proč se to stalo a jak se to stalo, je tam hodně nesrovnalostí apod. Ale za ty roky to už není prostě možné dohledat. Bohužel v letech mého děctví ještě byla medicína jinde, takže to, že mám DMO zjistili až zhruba ve dvou letech.
|
arsiela, |
|
(13.5.2010 16:18:46) Tlemíku mě právě u Jíji DMO zjistili až v 17 měsících,v roce měl z jiných důvodů podorobné neuro vyšetření včetně MRI a nic.Jenže po MRI měl díky srdeční vadě těžkou hypoxii a tři dny měl mizerné saturace,pak ještě operace srdce.Naštěstí při té vší smůle má "jen" zasažený mozeček takže má hroznou koordinaci nohou a špatnou rovnováhu a má špatnou pravou nohu.Ale nijak hrozný to není.
|
tlemik |
|
(14.5.2010 9:42:53) TAk to je fajn, to oparvdu není tak závažné. Přeju vám ať už je vše jen dobré.
|
|
|
koblajs+víteček 11/07a Adámek |
|
(15.5.2011 14:52:27) Dobrý den a můžu se zeptat jaký typ máte,my máme pravostrannou hemiparezu a do roku než začal chodit byl naprosto zdraví.přetáčel se v 5.m,lezl v 7 měsících a začal chodit v 11 měsících ale špatně na prvou nožku vůbec nedošlapoval tak jsem to začala řešit ,šli jsme k ortopedovi a ten nás poslal na neurologii a už se to vleklo.jezdím s Adámkem který má te 1,5 na rehabilitace a ted nás čeká další podrobná vyšetření.ct bylo vpořádku.takže to lékaři taky nechápou....
|
|
|
zozi |
|
(14.5.2010 19:06:04) souhlasím.....našemu Matesovi je dnaska pět a máme toho za sebou dost.Dgn.levostranná hemiparesa mi byla sdělena vlastně až v lázních kam jsme se dostali na vlastní žádost,naše paní dr.si s tím vlastně ani nevěděla rady.Jelikož je to mé čtvrté dítě tak jsem pozorovala už ve čtyřech měsících že levou ručkou nebouchá do chrastítek a má jí strnulou...paní dr.po mém upozornění v poradně jen skonstatovala,že úchop má dobrý a já blbec jí věřila,takže na rhb. a neurologii jsem se dostala až v jeho sedmi měsících po opakované žádosti v poradně :-( začali jsme denně Vojtovku ale postup byl pomalý...začali jsme pozdě :-( takže jsem na doporučení neuroložky zažádala o lázně(byli jsme v Jánkách a jezdíme každoročně-velká spokojenostú kam jsme dorazili když malému bylo 17 měsíců a nechodil.Tady na něj"nastoupili" a klučík se tak rozhýbal že po 14 dnech vrávoravým krokem šel sám tátovi naproti když za námi přijel na návštěvu,brečeli jsme všichni....taky se řešilo jestli jaký byl porod,měla jsem ho sice zdlouhavý,ale malý nebyl kříšený a ke konci šlo všechno rychle.Neuroložka nás poslala na magnetickou rezonanci a ta prokázala,že má na pravé straně mozku dysplázii-jizvu.bylo mi vysvětleno,že jizva vzniká jako nedostatek ve vývoji mozku v prvním trimestru těhotenství,není to dědičné,je to prostě chyba ve vývoji,zároveň jsme byli upozorněni,že může dojít díky této jizvě i k epilepsii.Matýsek má potvrzenou i hyperaktivitu to k tomuto onemocnění také patří nebo je to jedna z možností...my máme všechny. Letos na podzim nás čeká operace levé nohy,plastika achilovky,bude jí mít šest týdnů v sádře pak opět lázně.Užíváme si....ale Matýsek nám to vrací svou srdečností,kde mu bylo ubráno na fyzičnu to mu bylo dáno na psychičnu-na svůj věk je velice chytrý,vnímavý a byl obdařen nesmírnou houževnatostí-letos se v Jánkách naučil i s chromou nohou lyžovat a paní instruktorka mi řekla,že takového zarputilce ještě neměla,prostě chce!
|
tlemik |
|
(14.5.2010 23:19:04) tak to je dobře, že je synek plný elánu a má chuť bojovat, to je to nejdůležitější při této nemoci. Mé postižení se také lepší i když mi je přes 30 a je to prostě jen tím, že se snažím dělat vše a prostě bojuju. Při dvou malých dětech ještě sportuji, což mi dost pomáhá ve fyzičce a díky tomu se udržuji pořád v dobré pohyblivosti. Mé postižení je pro mě výzva a věřím, že to mi dost pomáhá. Pevně doufám, že synek to jednou bude cítit taky tak a požene ho to jen dopředu. Je fajn, že dělá takové pokroky. Je to super.
|
|
Zuzani |
|
(15.5.2010 11:55:41) Dobrý den, mám též syna s levostranou hemiparézou. Už je mu 12let. Všimla jsem si toho v půli roka a taky doktorka říkala,že je vše v pořádku,ale já jsem se odradit nenechala a doporučení na neurologii jsem si vydupala.Začali jsme cvičit Vojtovku, navštěvovat lázně Lékaři nezjistili žádný důvod. ted jsme byli opet na magnetické rezonanci a naštěstí nemá v mozečku nic co by dělalo neplechu. Operaci nám doporučili až ted a mám vetší strach než můj syn.S chůzí má problém do dneška. Navštěvu základní školu v pohodě. Samozřejmě najdou se i zlý spolužáci Bohužel
|
tlemik |
|
(17.5.2010 15:16:08) tak to mi povídejte o těch spolužákách. Chodím o dvou fr. holích, mám postižené dolní končetiny. Původně jsem neměla chodit vůbec, ale já se nedala. Jako dítě jsem měla "štěstí" a mohla jsem navštěvovat klasickou ZŠ. Bylo to dobře, protože moje IQ bylo nadprůměr. Se spolužáky to z počátku nebylo až tak špatné. Nejvíce se to začalo hrotit právě kolem toho 11 - 12 roku. S klukama jsem si fakt užila. Hlášky na mou chůzy byli na denním pořádku. Schválně mi něco sebrali, jen abych za něma běhala a oni se měli čemu smát. Hodně mě to mrzelo,ale nejvíce mě zlomilo, když začali takové ty hodiny, že jsme měli vaření, pozemky atd. a začaly se mi stranit holky a nechtěli mě do skupiny a tak. V osmé třídě jsem odešla do ZŠ pro handicapované. Určitě synovi dodávejte více sebevědomí. Prostě děti jsou děti a s nimi je to těžké. Já i v těch letech jsem byla dost vyzrálá na to, že jsem si říkala, že začínají jít do puberty a že to musím ustát. Ale ty holky mě zlomili. Ale je to už hodně let a v té době nebyla integrace tolik běžná a tak to mohlo být i tím. Pevně doufám, že syn to všechno zvládne, ale pokud by se opravdu necítil dobře a byl už hodně psych. dole, nebraňte se myšlence školu opravdu změnit. Mě to moc pomohlo i na sebevědomí a teď problém s lidmi opravdu nemám nikde. A dokonce, i když to trvalo hodně let, jsem byla i na srazu s mou původní ZŠ a byla jsem mile překvapená, jak jsme si všichni rozuměli
|
|
|
|
|
|