| jary | •
 |
(23.1.2010 0:01:55)
V Americe udělají předmět výzkumu z čehokoli.
Vždy se rodila dvojčata a neměla takové problémy, dokud se to nezačalo zkoumat - prostě to nějak bylo v rámci běžné odlišnosti, každého nacpat do krabičky a pak popisovat rozdíly je ke škodě.
Co píšeš, má dost trhliny: je dost lidí, kteří dvojče měli a žádné problémy jim to nečiní, zamlklá dvojčata, dvojče zesnulé při porodu, rozdělení dvojčat v tak útlém věku, že si to nepamatují ap.
Spíš lidi je staví do určité pozice. Navíc ta unifikace, neustálé porovnávání, všechno spolu - NEMOŽNOST SI TVOŘIT INDIVIDÁLNÍ VAZBY V RANÉM VĚKU logicky zanechá důsledky v tom, že pak to umí buď spolu, nebo špatně, nebo vůbec.
Co se týká dvojčat a vícerčat dnes, z nichž naprostá většina je tu díky umělému oplodnění ap. -jestli ty jejich podivné pocity nesouvisí spíše s tímto. Neříkejte mi, že když budu mít děti pár dní ve zkumavce, bez vjemů ap., že je to nepoznamená. Neříkejte mi, že je nepoznamená, když byly několik let zamražené v mrazáku. Jen nevíme, jak to vyzkoumat.
Pokud se dříve, nebo i dnes, rodiče řídili více citem než často d.bilními publikacemi, nebyly ani pro unifikaci dvoujčat, stejné účesy, stejné oblečky, pořád stejně, ale podívej márinko, tomášek je šikovnější, ale dopřály jim včas dost odlišností, tak tím tak netrpí. Zpravidla všech se objeví stádní pud, a dominantnější se prosadí, druhé je následovatel. Něco jako často u kombinace starší bratr - mladší sestra, která bývá tzv. ocáskem.
Nevratné škody se na dětech páchají vždy, když někdo chce dítě napasovat do tabulek: jednomu říkají, že je moc malé, druhému, že je moc velké. A co má asi tak dělat, když má velké oba rodiče? Jednomu říkají: zhubni, druhému: přiber. Každý jsme však jiný, někdo útlý v kostře, někdo robustní, a nikdo to nezohlední. A s psychikou je to obdobné.
Nedělejte problém z toho, že někdo je dvojče, to pak můžete dělat problém z toho, že je někdo jedináček, z toho, že jsou sourozenci moc blízko u sebe a nebyl na ně čas, nebo moc daleko od sebe, tak nemůžou mít vztah, nebo že jedna holčičika má bratr a sestru, její sestra má bratra a sestru, ale jejich bratr je chudák, neb má jen dvě sestry. Všechno furt nepozorovat, ale ŽÍT!
|
| Winky | •
|
(23.1.2010 15:10:52)
jj, v podobném smyslu taky občas uvažuju, o dvojčatech tedy zatím ne (zatím se mě to nijak netýkalo) ale o jiných věcech obecně - méně číst, více myslet, cítit, vnímat..... V poslední době dumám nad tím, kdy se začalo přemýšlet o vzdělání jako o samostatné disciplíně - stojí jakoby "samo o sobě", zvlášť od života - mi přijde. Resp. nepřije mi "normální" (správné, logické, udržitelné... nevím jak to nazvat) že lidé - u nás řekněme s průměrnou délkou života ca 70let tráví 20-30let z toho "ve škole" (nebo v nějakém vzdělávacím ústavu) který s realitou a žitím moc nesouvisí - většinou se má za to že "žít" se bude "až pak"....
|
| Ecim | 
|
(23.1.2010 17:41:06)
Ano. "Žít" se má celý život. Nemám ráda řeči typu "život začíná po dvacítce, třicítce, čtyřicítce" "teď budu žít a pak si pořídím děti" "děti vyrostou a pak začnu žít" "napřed studujeme a pak hurá do opravdového života". Žít se má tady a teď a pořád, protože nikdy nevíme, co nás čeká a kolik života máme ještě před sebou.
|
|
| štěpánka | •
|
(23.1.2010 19:57:20)
Winky,
já to vnímám tak, že o vzdělání se naopak mluví tak, že by mělo být SOUČÁSTÍ života a ne se omezit jen na dětství nebo mládí, mělo by probíhat celý život. Podívej na dnešníé VŠ studenty, většina z nich při studiu i pracuje, budue si vlastní "život" po škole již na škole, zařizují si i samostatný život.
Aby vzdělání bylo součástí života, to je asi ideál. já sama se kdysi těšila, kdy už to bude za mnou, abych se tedy mohla vrhnout do normálního života, což jsem ihned po státnicích udělala, i když řada mých spolužáků pokračovala ve studiu dále....
|
| Ecim |
|
(23.1.2010 20:53:25)
Štěpánko, tak s tím ukončením studia a vrhnutím se do normálního života jsem to měla úplně stejně.  Škola mě sice velmi bavila, ale "normální život" měl také spoustu výhod (pravidelný příjem i režim). Kdybych ale šla pracovat hned po maturitě, tak jsem si pracovní život tolik nevychutnala. Vždycky jsem šílela, když mi tekly nervy před zkouškami a někdo mi říkal, jak se mám skvěle, zatímco po studiu už to bude jen nudná šeď. Nesmysl.
|
| štěpánka | •
|
(23.1.2010 21:07:30)
No, mě jenom mrzí, že jsem si vybrala takové "lukrativní" zaměstnání. Vždy, když slyším, jak bude školné na VŠ, protože si na to vysokoškoláci mohou půjčit a po skončení VŠ hravě splatit. Chacha... Jestli budou učitelé, doktoři, nebo něco podobného, dostudují a mnoho let budou živořit (ono 15 000 hrubého, což je současný nástupní plat učitele nestačí třeba u nás v Praze ani na bydlení, že...)
Nedávno jsem četla na nějakém internet.zpravodajství informaci o vzrůstajícím počtu sebevražd a depresí čerstvých VŠ - v době krize nezavadí o práci a mají půjčky, tedy dluhy, které musí splácet. Podotýkám, že ve Velké Británii. Doufám, že takto to pro mé děti nedopadne....
Nechci zpět bývalý režim, ale toto a bytová situace mě hrozně štvou a nechápu, čím jsme si to "zasloužili"....
|
| Ecim |
|
(23.1.2010 21:26:04)
Štěpánko, já se školným také nesouhlasím. Zavedla bych ho třeba jen pro ty, kteří studium neúměrně protahují, ale jinak ne. Jak zajisté víš, jsem ze sociálně slabé rodiny a kdybychom neměli vyřešenou bytovou situaci a kdybychom museli s bratrem ještě platit školné, tak fakt nevím, jak bychom to vedli. To si nechci v žádném případě stěžovat, jen popisuji situaci, protože jako bývalá "socka" vidím věci třeba i v trochu jiných souvislostech. Manžel je z mého pohledu z dobře situované rodiny (dostal byt a auto, ale žádný rozmazlenec to není) a když si představím, že bychom oba začínali od nuly, tak bychom to sice také nějak zvládli, ale bylo by to velmi náročné. A kdybychom k tomu měli ještě splácet půjčky, tak fakt nevím. 
|
| štěpánka | •
|
(23.1.2010 21:37:38)
Ecim,
nějak podezřele často si rozumíme.
Školné bych zavedla nejen na VŠ i SŠ pouze za "nadstandartní služby". 
Tedy VŠ: opakování zkoušky. Nedodržení daných termínů, nedostavení ke zkoušce - bez řádné omluvy. Studování 5-ti letého oboru bezdůvodně více let, pokud student řádně nepožádá o prodloužení z vážných důvodů (zdravotních, rodinných apod). Možná i za něco dalšího. Pokud vím, zatím se platí jenom za podání přihlášek - 500 kč za kus.
Na SŠ bych podobně zpoplatnila: přezkoušení po odvolání proti známce, reparáty a konzultace k nim, vydání kopie vysvědčení, podání více než jedné přihlášky, apod. Mluvím o řádově stokorunových poplatcích, aby to nikoho nezruinovalo, ale mělo výchovný efekt na studenta. 
|
| 10.5Libik12 | 
|
(24.1.2010 10:45:17)
To je legrační, chtít vychovávat dospělé (třeba padesátileté) lidi.
Tento způsob by navíc změnil akademickou půdu v nekonečné ončansko-správní řízení, ptž nikdo by si nedal dát čtyřku jen tak, kdyby za to musel platit.A zkoušení, jak známo, je velice subjektivní záležitost.
|
| štěpánka | •
|
(24.1.2010 18:21:50)
Libiku,
Myslím, že vychovávat se dají všihni lidi, jen s ohledem na nejich povahu. Věk tolik nerozhoduje. A někteří to potřebují. Jen je třeba volit jiné metody...
Věční studenti by si to raz dva rozmysleli. Oni totiž nestudují jen ti, kteří skutečně chtějí studovat. A na ty flinky pak stát musí doplácet.
|
|
|
| Zdenka_ | 
|
(25.1.2010 22:14:21)
Omyl, "věční" studenti platí už nějakou dobu. Třeba když nemá bakalářský titul, tak asi po 5 letech studia musí začít platit, podobně když se výrazně přetahuje u inženýrského. Kamarád platil asi půl roku, protože po 2 letech na jedné škole přešel na jinou a toho bakaláře tímpádem v požadovaném termínu nestihl. Celkově jsou ty doby nastavené tak, aby člověk s nějakou rezervou (1-2 roky) mohl vystudovat bezplatně, ale když si pak vzpomene studovat jiný obor, tak už platit musí. Já mám 10 let po škole, za nás to tak ještě nebylo. Dělala jsem postgraduální studium, tak přestože jsem pokračovala ve studiu pořád dál, tak ovšem nešlo nepřesáhnout hranici 26 let, do kdy má člověk podle našich zákonů jakési morální právo být studentem, takže jsem si musela platit zdravotní pojištění, už před těmi 7 lety to bylo cca 1000 měsíčně.
Takže já myslím, že tak jak je to dneska nastavené, je to akorát, bezplatné vzdělání je dostupné, ale když se na té VŠ hodlá někdo zdržovat nepřiměřeně dlouho, tak to už rozhodně zadarmo není.
|
|
|
| štěpánka | •
|
(23.1.2010 21:43:18)
Jo, Ecim
a s manželem jsme na tom velmi podobně jako vy, akorát ten byt mu rodiče bohužel tak nějak nezaopatřili.......
|
|
|
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(23.1.2010 19:46:55)
Jary,
nevím, jaké máš osobní zkušenosti s dvojčaty. Ale zcela jistě se mýlíš. Věř, že být dvojčetem a vychovávat dvojčata (dosaď trojčata,....) je JINÉ než vychovávat děti různě staré, než mít sourozence mladší, starší. Neříkám, že je to lepší nebo horší, ale prostě to je JINÉ. Mám dvojčata a než se mi narodila, setkala jsem se ve svém okolí s mnoha dvojčaty. Kdybych se včas nedostala k informacím o tom, jak je to jiné, rozhodně bych měla více starostí. Nechci to tu podrobně rozepisovat.
No a že se teď o dvojčatech více mluví? No, ono se teď vůbec o lecčems více mluví, protože jsou prostě nové poznatky, nové informace. Dříve také neprospívjící dítě bylo flink, nebo hlupák a bylo přesunuto do zvláštní školy. Dnes neí člověk, který by neslyšel o různých poruchách učení (disgrafie apod) nebo chování ADHD. Tak bych mohla pokračovat donekonečna.
Vždy znovu mě překvapuje, jak tady na Rodině jsou prezentovány takovéto kategorické názory. Já osobně si myslím, že když do něčeho nevidím, nebo s tím nemám osobní zkušenost, nemohu radikálně soudit tak ani tak.
|
| spravnedievča | 
|
(24.1.2010 14:40:14)
Jary
taky mám dvojčata,a proto se mne ten článek dotýká,přesne jak napsala Štepánka vychovávat dvojčata,trojčata je jiné,nebudu s tebou polemizovat v čem,to by si musela zažít...a tech rozdílu je hodne.Taky je mám ze zkumavky,rozhodne si nemyslím že jsou jiné,že by je poznamenalo že pár dní byli v miskách a vyvíjeli se,pláčou,jedí,koukají,smejí se,hrajou...jak ostatní deti.Máš nejaký problém s umelým oplodnením...třeba ve smyslu že je proti přírode atd...?Můžeš mít jiný názor ale nemusíš ho podávat takhle necitlivě..
|
|
| spravnedievča |
|
(24.1.2010 14:40:14)
Jary
taky mám dvojčata,a proto se mne ten článek dotýká,přesne jak napsala Štepánka vychovávat dvojčata,trojčata je jiné,nebudu s tebou polemizovat v čem,to by si musela zažít...a tech rozdílu je hodne.Taky je mám ze zkumavky,rozhodne si nemyslím že jsou jiné,že by je poznamenalo že pár dní byli v miskách a vyvíjeli se,pláčou,jedí,koukají,smejí se,hrajou...jak ostatní deti.Máš nejaký problém s umelým oplodnením...třeba ve smyslu že je proti přírode atd...?Můžeš mít jiný názor ale nemusíš ho podávat takhle necitlivě..
|
|
|
| B.Vařejková | •
|
(24.1.2010 22:04:46)
Udivuje mě jak pisatelka může psát o něčem co sama nezažila, nepochází dvojčat ani sama dvojčata nemá. Zaráží mě její negativ. reakce, naprostý nedostatek základních znalostí. Děti, narozené pomocí metod reprod. medicíny se vůbec neliší od dětí počatých přir. cestou,doporučuji místo psaní negat. zpráv nastudovat základy fyziologie, a poté referovat o výhodách resp. negativech IVF. Já informace o dvojčatech velmi oceňuji, ano někdy je toho hodně ale každý si tam najde to své co potřebuje. Zdraví Bára a dvojčata Honzík a Barunka
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(24.1.2010 22:10:56)
Pokud myslíte Kláru Rulíkovou, tak ta dvojčata má, právě proto zakládala klub.
|
| štěpánka | •
|
(24.1.2010 22:34:00)
Lído,
myslím, že to byla reakce na Jary (podle obsahu), kterou Bára špatně zařadila. Odhaduji to podle toho, že mě příspěvek jary taky nesedí a docela mě mrzí, že i v dnešní době může někdo něco podobného napsat.
|
|
|
|
|
. U dvojčat je právě úžasná ta strašně blízká vazba, je to velký dar, to někteří v životě nezažijou ani s partnerem nebo rodiči...a hlavně je to na celej život, většinou.
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)