| dajmab | 
 |
(4.11.2009 16:05:22)
Autorce blahopřeji k pozitivním zážitkům, na mě je tenhle styl šííííleně infantilní. nic ve zlém.
|
| hrúda |
|
(4.11.2009 16:19:20)
To je záměrně...  Předpokládám, že chci-li hovořit za svého devatenáctiměsíčního syna, je to přiměřené. 
|
| zuzkahrn |
|
(4.11.2009 17:35:05)
Ono totiž pořád ještě všude není samozřejmé, že může být rodič s dítkem v nemocnici, někde sedí máma celý den na židli a na noc jde na jinou budovu. Takovou hospitalizaci jsem odmítla. Naštěstí máme v dosahu nemocnici v Uherském Hradišti, kde je výborné dětské oddělení. Velice chválím a děkuji za péči.
|
| hrúda |
|
(4.11.2009 17:43:39)
To samozřejmě vím. Proto jsem se pokusila o náhled do dětské duše, pokud by snaha porozumět dítěti zmizela, byli bychom tam, kde před 20 lety a to by bylo více než špatně. Mám stále velmi výrazné vzpomínky na dobu, kdy mi byly asi 4 roky a strávila jsem dva měsíce v nemocnici, z toho většinu času na izolaci. Rodiče jsem vídala 2x týdně na hodinu.
|
| X E N A | 
|
(4.11.2009 18:16:21)
Mě taky vadí zdrobněliny, ale o tom teď žádná.
Když jsem byla malá, tak jsem strávila v nemocnici skoro 3 měsíce. Bylo to za komančů, takže sama. Bylo to hrozný. Ale přežila jsem to (jako sama bez rodičů), ačkoliv našim doktoři řekli, ať počítají s nejhorším (kvůli závažnosti stavu). To muselo být teprve peklo. Já si to nesu v sobě dodnes .
Takže díky za každý pozitivní konec příběhu, který se skutečně odehrál.
|
| hrúda |
|
(4.11.2009 18:45:30)
No a stále jsou i dnes rodiče, kteří dítě samotné v nemocnici nechají. Tyhle děti se potom celkem rychle ´´kamarádí´´ s kýmkoli, kdo jim věnuje pozornost a to je smutné.
Ad styl vyprávění, předpokládám že můj malý syn neuvažuje tak jako já nebo jiný dospělý člověk. Pro něj to je skutečně zhruba tak, jak jsem to napsala. Dítě není zmenšený dospělý. Pokud někomu přijde zvláštní, že se snažím do něj maximálně vcítit, mně potom naopak zaráží, pokud to některá matka nedělá.
|
| X E N A |
|
(4.11.2009 18:58:18)
Nebylo to myšleno zle. Jde o to, že to tady nečtou několikaměsíční děti, ale právě jejich rodiče.
Vykašli se na to. Buď ráda, že můžeš vyprávět příběh se šťastným koncem. Další lidi to štěstí, bohužel, nemají a co by za to dali.
|
| hrúda |
|
(4.11.2009 19:06:25)
Ono to bylo takto napsáno právě proto, aby některým rodičům došlo, že jejich děti mají i jiné potřeby než jen jídlo pětkrát denně a vybavenou hernu.
|
| X E N A |
|
(4.11.2009 19:31:16)
A já myslela, že jako poděkování.
Tak pardon.
|
| hrúda |
|
(4.11.2009 19:35:53)
No ano, samozřejmě že je to poděkování. Ale to je jedno, někomu něco sedne a něco ne. Jsme každý jiný, že.  Jen v tom mělo být ještě takové malinké načutnutí některých rodičů.
|
| X E N A |
|
(4.11.2009 19:46:18)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Od tebe to Péťo opravdu potěší.
. Ale i ostatní oddělení Ústecké nemocnice jsou opravdu pěkná, příjemné prostředí a milý personál. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)