Lizzie |
|
(4.8.2009 17:29:45) když jsem si někde přečetla, jak některé těhotné ženy daly partnerům div ne nůž na krk a jejich přítomnost u porodu vyžadovaly. Připadalo mi to trochu jako vydírání - dala bych možnost volby, fakt jen kdyby chtěl. Ano, nikdy jsem nerodila a ještě zjevně nějakou dobu nebudu, ale je fakt, že sama za sebe bych si radši některé věci ,,oddělala" sama. Až tu budu za 15 let psát, že byl otec u toho, tak mi to připomeňte,-) A nikoho tedy neodsuzuji, samozřejmě. Jen, když si vzpomenu na pár kamarádů, kterým se obracel žaludek i u videa...
|
Evča | •
|
(4.8.2009 17:43:17) Já jsem manžela u porodu chtěl, měla jsem hodně velké problémy v těhotenství (opakováná hospitalizace atp.) a gynkolog mi prorokoval, že porod nebude lehký, že asi dojde na císaře. Chtěla jsem manžela jako morální oporu a aby byl aspoň jeden z nás s miminkem, kdybych byla v narkóze. On z tohoměl strach a moc se mu nechtělo. S manželem jsem nakonec uzavřela dohodu, že půjde se mnou a když by to bylo nad jeho síly, tak to řekne a odejde. Věděl že mu to v žádném případě nevyčtu, byl to pro nás oba rozumný kompromis. Neodešel, zvládl všechno a byl moc rád, že maličká měla po narození hnedka tatínka. U druhého dítka už bral jako samozřejmé, že bude u porodu. Pokud někomu vadí krev, nebo i jen to prostředí, tak není dobré ho k tomu nutit, ale i z jeho strany by měla být nějaká snaha o vstřícnost, ne?
|
Lizzie |
|
(4.8.2009 19:12:18) Evčo, nechci být cynická, ale někomu jako vstřícnost bohatě stačí, že manžel/přítel třeba doma všechno připraví apod., ne? Přítomnost u porodu bych nazvala spíš možností než povinností nebo vstřícností. Nehledě na to, že znám i pár holek, kterým se z toho dělá špatně.
|
Evča | •
|
(5.8.2009 8:39:39) Lizzie, pokud mám maminka strach z porodu a přeje si, aby tam tatínek byl s ní, tak JE z jeho strany vstřícnost(nikoliv povinnost), pokud to zkusí, i když z toho má taky strach. Manželství je přece o tom, že se vzájemně podpoříme i když se nám nechce, nebo ne? Když šel manžel na operaci, která byla nepříjemná a dost zásadní, tak byla možnost abych byla hodně času ním. Taky jsem z toho nebyla odvázaná, když jsem mu měnila mísu atp., ale šla jsem do toho kvůli němu. Pár let potom šel on se mnou k porodu. V obou případech dohoda zněla, že pokud to bude na toho pomocníčka moc, tak to řekne a odejde. Pokud to maminka chce protože "se to tak dělá", pak je to samozřejmě o něčem jiném. Já jsem třeba věděla, že můj porod bude těžký, že jdu do velkého rizika i samotným těhotenstvím a z porodu jsem měla strach. Manžela jsem chtěla jako oporu a pomoc a hlavně "aby to miminko nebylo po narození mezi cizími".
|
|
|
Insula |
|
(4.8.2009 23:16:31) Manžel nesnáší jehly, ale k porodu jít chtěl. Nenutila jsem ho. Ale přiznávám, že by mě trochu "mrzelo", kdyby jít nechtěl. A nakonec natáčel doktora na kameru, jak mi píchá epidurál (a to je nějaká "jehla"). A podařilo se to až na 7. pokus. Dodnes nechápu, jak to ustál. Ale prostě v té situaci mu to vůbec nepřišlo. Navíc hodně tatínků, když vidí porod, tak si myslí, že to nezvládnou, ale když se rodí to JEJICH mimčo, tak je trochu jiná situace. Samozřejmě jsou muži, kteří to nesnesou a nechtějí tam být. Maminky by to měly respektovat.
|
|
|
Magda & 2 | •
|
(4.8.2009 18:16:58) ...dobra poznamka, Lizzie. Kdyz jsem sla na predporodni kurz behem 1.tehu, tak se sestra hned na uvod zvesela zeptala pritomnych budoucich tatinku: "Tak kolik je vas tady dobrovolne a kolik kvuli tomu, ze se v soucasne dobe "nosi chodit k porodum?". Jinak byla sestra docela vtipna, ale timhle vsem pritomnym vyrazila dech...Manzel u prvniho porodu nakonec byl, ale museli jsme to spolu nejprve konzultovat a ja jsem nechapala, proc se porad "osiva", vzdyt preci bude u "zrozeni zivota", no neni to bajecny zazitek? Pro nej nebyl, coz jsem pochopila behem samotneho porodu, tak jsem ho vykazala na chodbu, aby se nadychal cerstveho vzduchu a ze ho sestry zavolaji, az bude mimi na svete...U druheho porodu jsme se domluvili, ze se mnou nebude. Chvili mi to prislo trochu lito, priznavam! Ale nakonec musim zkonstatovat, ze jsem to prozivala kupodivu lepe, nez pri prvnim, protoze jsem se mohla 100% soustredit na svoje telo a ne na deni kolem manzela....Chlapi jsou fakt ruzni, pry to rozebirali v praci, kde je ted "babyboom", takze kazdy druhy kluk se tam stava otcem, a vsichni se pry schodovali v tom, ze to je velmi silny zazitek, ale ze to je taky pekny psycho. Chlapi chteji samozrejme svoji zenu v "slabe hodince" podporit, ale ne kazdy chlap prizna, ze je toho na nej moc, protoze se to od nej proste neocekava!!!! Navic, zenska jede pri porodu na hormonalni vlne, kdezto chlap ma naservirovanou syrovou realitu, a to jsou dva zcela odlisne svety vnimani. Presto fandim moznosti mit partnera s sebou. Kazdy si muze vybrat. Jde jenom o to, aby nevznikl druhy extrem, kdy pritomnost muze u porodu bude povysena na plnohodnotny dukaz radneho vstupu do rodicovstvi....
|
Lizzie |
|
(4.8.2009 19:13:21) Jj, souhlasím.
|
Renata + 2 |
|
(5.8.2009 9:04:04) Jsem maminka dvou dětí ve věku 10 a 6 let (holčička a kluk). Obě děti byly moc chtěné a netrpělivě očekávané mnou i mým manželem. Již v době narození Veroniky byla přítomnost otce u porodu možná, ale ne tolik využívaná jako dnes. Už tehdy, ale i dnes beru přítomnost partnera u porodu pouze jako monžnost! Nikdy ne jako nuntnost, ať už k "prověření" vztahu nebo jako měřítko tzv. "otcovské lásky". Můj muž k samotnému porodu nechtěl a mě ani nenapadlo ho k tomu nutit. Porod pro mě vždycky představoval něco hodně osobního a niterného. V podstatě jde o zázrak, který přinese na tenhle svět dva nové lidi. Tím prvním je právě narozené dítě a tím druhým matka. Do chvíle zrození totiž žijeme život pouze svůj. Od toho momentu i život našeho dítěte. U obou porodů čekal můj partner v porodnici na chvíli, kdy se naše děti narodí. Hned poté ho zavolali a on se mnou na porodním sále, s miminkem v náručí, zůstal po celou dobu, než nás odvezli na pokoj. V obou případech šlo o 3-4 hodiny. Během porodu jsem věděla, že je nablízku, věřím, že kdybych měla pocit, že ho tam potřebuji, přišel by. Ale nechtěla jsem. Viditelně se na samotný porod necítil a já se alespoň mohla plně soutředit na samotný porod. Obě naše děti miluje a nevěřím tomu, že přítomnost tatínka u porodu na vztahu otce k dětem něco změní. je to už pár let, ale dnes vím, že bych znovu jednala stejně.
|
|
|
Margot+1 |
|
(5.8.2009 9:57:35) Rozhodně nemám nic proti tvému postoji k otci u porodu - je legitimní a logický. Nicméně se musím ohradit proti té "hormonální vlně". Musím říct, že tu "jízdu", o které píšeš, docela závidím. Porod jsem měla tři dny vyvolávaný ukončený sekcí. V závěru už to nebylo nic než bolest, úplně planá, nepomáhající a nikam nesměřující, a to všechno za úplně střízlivého, syrového rozumu (a takových je nás myslím víc, než se na první pohled zdá). Muž se mnou byl celou dobu, před i po porodu a jsem přesvědčená, že babyblues se nekonal díky němu (pokud ovšem babyblues není něco jako absťák právě po tom hormonálním rauši )
|
Magda & 2 | •
|
(5.8.2009 11:16:46) Margot, ze sve zkusenosti muzu rict, ze od sameho zacatku obou tehu i behem obou porodu jsem byla "mimo sebe" a ze jsem na te "hormonalni vlne" jela dost nekontrolovatelne - v mem pripade prevladaly euforicke pocity, nad smutnymi naladovymi propady. Mela jsem pocit, ze jsem silna, ze vsechno dokazu, ze rozumim svemu telu, ze chapu prapodstatu kolobehu zrozeni a smrti..atd, byly to az skoro mysticke zazitky. Takovehle pocity a vjemy za strizliveho stavu fakt nemam, takze jsem si jista, ze to bylo hormonama.... Ja jsem o tom mluvila v tom smyslu, ze pokud tehule predpoklada ve svem "zmenenem stavu", ze partner citi a vnima to same jako ona, tak to tak prave diky tomu hormonalnimu uletu byt vubec nemusi...Priroda je myslim velmi chytra a obdarila zenskou takovouhle "ulevovou drogou", aby ji pomohla tehu i porod lepe psychicky zvladnout (a ja k tomu jeste dodavam, aby lidstvo nevymrelo a zensky se nebaly rodit...). U kazdeho to ale funguje jinak, to naprosto chapu, taky je jasny, ze kdyz jsem mela dva relativne rychle a bezproblemove porody a tehu, tak se na veci divam spise z pozitivne-euforickeho uhlu pohledu nez nekdo, kdo si tu "jizdu" uzival o mnoho hodin ci dni dele....Jinak souhlasim s tim, ze "poporodni blues" muze byt zpusobene i ztratou "hormonalniho rause", ja jsem to zazila po prvnim porodu, kdy jsem se z vysky idealu a nadseni rychle dostala do tvrde reality "pece o novorozene" a nejvic me asi deprimovala naprosta ztrata osobni svobody (v te chvili mi prislo, ze to bude az do konce zivota, ale dneska je mi jasne, ze to je jenom velmi, velmi docasna zalezitost...).
|
|
|
|
bravad |
|
(4.8.2009 19:51:59) Ale video je něco jiného. Mně se taky zvedal kufr, když jsem viděla video z porodu (bylo mi 14). U porodu toho tatínek tolik vidět nemusí. A ty ženský a nůž na krk - jestli ono to není tím, že se porodu bojí, tak zkrátka u toho nechtěj bejt samy. Jinak já muže u porodu mít chtěla, on nechtěl, bál se. Tak jsme se dohodli, že chci, aby se mnou byl první dobu porodní a pak že už u toho být nemusí, pokud nebude chtít. Zůstal až do konce a je moc rád.
|
Lizzie |
|
(4.8.2009 19:53:53) No, bravad, jeden tatínek, co u porodu byl se vyjádřil, že mu to připadalo jako dost velká řezničina. Já napsala jen to, že by se to nemělo striktně vyžadovat, případně mít někoho, kdo přítomnost u porodu odmítne, za nehodného otcovství.
|
bravad |
|
(4.8.2009 20:03:11) Ale jo, to jo. Vůbec by se to nemělo vyžadovat, ale měli by se na tom oba partneři dohodnout. Fakt ale je, že zatím neznám žádného tatínka ze svého okolí, který by se nejdřív víc nebo míň necukal. A co je taky dobré předem vědět - i ženě, která o partnera u porodu hodně stojí, může během porodu přítomnost nastávajícího tatínka začít vadit a může ho vykázat (znám ze svého okolí).
|
Kahlan+5 |
|
(4.8.2009 20:54:59) Bravad, u nas jsme na tohle tema ani nijak nediskutovali, proste bylo jasne, ze u porodu bude, fakt si nemapatuju ani na jednu debatu, ze bychom to nejak probirali. Byl u vsech tri porodu, za reznicinu to nepovazuje, porody byly do vody a v noci, takze toho stejne moc videt nebylo. U hlavy nestal, stal tak, aby videl hlavicku, aby mi mohl hlasit, jestli uz je videt. Ja vlastne ani neuvazovala o tom, ze by tam nebyl, protoze prece kde jinde by mel byt, kdyz se rodi jeho dite? A on to ma nastesti nastavene uplne stejne. Za 40 dni nas to ceka opet
Jeste k tomu klidu v sestinedeli, ja jsem jednoznacne pro, take kvuli tomu chci rodit ambulantne, abychom mohli byt od zacatku v klidu cela rodina doma. A slepici polevku mam od manzela uz davno objednanou Nastesti zijeme v cizine, takze tok pribuznych muzeme snadno regulovat. Kdyz se narodila dcera, tak jsme byli po 12 hodinach doma a mi rodice prijeli asi za 3 dny potom. Nicmene ja nemusela hnout prstem. Kdyz jsem si chtela lehnout, tak jsem si lehla, kdyz si chtel nekdo dat kafe, tak si ho udelal. Kdyby to te navsteve nedoslo, tak se ozvu bud ja nebo manzel.
|
10.5Libik12 |
|
(4.8.2009 21:08:38) Pokud Budilka soudí, že se mýlím a teprve ohavné porody v porodnici vzdálily rodičku otci dítěte, měla by to doložit historickými fakty.
Jde o privátní věc, nicméně je třeba si uvědomit, že rodící žena je v transu a nějaký "štráchy" s něčím nenadělá. Muž je sice nervní, ale blitky, krev a kdovíco, vidí zřetelně, zrovna tak jako v nezměněném vědomí slyší blábolení rodící manželky.
Nechtěla bych to.
O to víc jsem připravena v případě skutečné potřeby vymívat mužíčkovi hnisající rány a čekám od něj totéž.
Úvahy o vyústění vztahu jsou srandovní, vztah prověřují daleko jiné zážitky.
Jinak bývá běžné že pětatřicetiletý muž byl svědkem porodu dvou až tří manželek(přítelkyň), no dovolte, dámy.. Kapánek blbé, ne?.
|
10.5Libik12 |
|
(4.8.2009 21:09:25) kurňa "vymejvat" je s ypsilonem:)
|
|
Magda & 2 | •
|
(5.8.2009 11:30:07) Libik, diky za prispevek. Ztotoznuju se s tvym popiskem stavu veci, i kdyz je okoreneny mirnou ironii a zaroven notnou davkou zivotniho nadhledu....
|
|
Myšutka* |
|
(5.8.2009 11:43:45) Libik, blitky a blábolení není projev pouze porodu... Budiž ke cti mému muži, že když jsem byla vážně nemocná, tak nejen že mi přidržoval kýbl, abych měla kam zvracet, ale sehnal mísu a vyměňoval ji, pomáhal mi s hygienou a o mém blábolení se v životě nezmínil (a jsem přesvědčená, že jsem blábolila).
K porodu se mnou šel i když trošku váhal. Poprosila jsem ho, aby šel, že bych byla ráda. Nešlo o prověrku vztahu, ani o nějaký truc. Prostě jsem ho chtěla mít u sebe, jako svoji jistotu, můj pevný bod. A nejsem na něm závislá, bývá často a dlouho pryč (i půl roku), ale v porodnici jsemho chtěla mít. Vyhověl s tím, že kdyby to na něj bylo moc, tak počká "v čekárně". Neodešel. Byl první, kdo choval dcerušku a o pár let později syna. Oba porody skončily akutním císařem, u prvního s dcerkou v náručí čekal, jestli přežiju. Později z něj vypadlo, že kdyby tam nebyl, tak by si to vyčítal.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.8.2009 12:16:19) Manžel komentoval svoji roli u všech tří porodů (pokaždé byla náplň trochu jiná, jednou hlavně opora, jednou hlavně řidič, jednou výkonný asistent) celkem lapidárně: dělám to co normálně, zajišťju svoji rodinu.
|
|
adelaide k. |
|
(5.8.2009 12:31:26) Val, já myslím že to ale nesouvisí s porodem ale se vztahem obecně.
|
|
|
sovice |
|
(5.8.2009 12:41:07) Myslím, že část lidí, u mužů mi to přijde častější, mají pocit, že když uděláš vše správně, všechno dopadne "správně". S takovými lidmi je pak potíž, protože když věci nejdou dobře, někdo musel udělat něco špatně, že ano :-( Nalezení viníka je pak přirozené.
V okolí mám dva takové tatínky, kteří každou dětskou modřinu přičítali chybě matky. Je to na zavraždění. Jednoho to přešlo, když dvouletá dcera v jeho péči, na procházce, když ji držel za ručičku, upadla a vybila si o obrubník přední zuby. Druhému se nic podobného nestalo, takže matka je viníkem všeho dodnes.
|
|
Radimka |
|
(5.8.2009 13:35:34) Valkýro, toto se přesně stalo mé sestře.Lituje dodnes, že švagr byl u porodu.Ovlivnilo to negativně jejich sexuální život.A podotýkám, že předtím byli naprosto v pohodě po všech stránkách, nějak tu krev a křik nerozdýchal, ale jistě je chyba u něho.
|
Žžena |
|
(5.8.2009 14:20:17) Radimko, jak jsem pochopila z toho, co jinde Valkýra píše, naopak ona je a byla s manželem v nepohodě po všech stránkách i bez toho porodu. Takže ta situace je přecejen jiná.
|
|
Bellana |
|
(5.8.2009 14:30:46) Radimko, tak si říkám, kdybych třeba byla u toho, když se manžel poraní (co já vím, strčil by nohu pod nůž sekačka na trávu...); asi by křičel, určitě by tam byla krev, ale kdybych se raději zhroutila, místo pomoci sebou sekla do trávy a pak ještě rok odmítala na manžela sáhnout, neb bych měla trauma z té krvi, asi bych si nepřipadala jako dobrá partnerka... tak nějak naivně soudím, že nějaké to blitíčko, krev, křik, blábolení (jak psala Libik) patří k mému milovanému stejně jako ty příjemné věci. Nebrala jsem si ho jen pro to hezké, ani on mě. Takže mi klidně u porodu tu misku na zvratky podržel (stejně jako předtím, když jsem měla kocovinu). Co budeme dělat, až budeme staří a neestetičtí? Přestaneme se jeden na druhého dívat, abychom si nezpůsobili psychickou újmu?
|
Radimka |
|
(5.8.2009 14:39:33) Švagr to neunesl, s tím nic nenaděláme.Kupodivu jsou stále spolu, i když sex nic moc.Někdo to asi nezvládá. Já muže u porodu nechtěla, on by šel, kdybych chtěla, na porod mám hezké vzpomínky a sestry mi je líto.Už je to pryč.
|
Radimka |
|
(5.8.2009 14:40:57) Ještě dopíši, že sestra prokřičela celou noc, bylo to strašně dlouhé a nakonec hodně krve.
|
|
|
|
|
Bellana |
|
(5.8.2009 14:22:07) On je asi průšvih, když chlap vnímá porod jako výkon, jako něco, kde ženská musí něco dělat. Přijde mi to jako nepochopení. Navíc soudit něčí kvality podle toho, jak hladce rodí... to já jsem teda byla hodně nekvalitní prvorodička. Možná by se kurzy pro nastávající otce měly méně zabývat blbinami, jako je nácvik dechu, ale spíš poučit muže o tom "o čem ten porod je". že to fakt není sportovní disciplína.
Mmch, připomnělo mi to, že když rodila kamarádka, byl její partner u toho, polovinu porodu si četl, svačil a nudil se, u tlačení zkolaboval a málem omdlel, ale nakonec ho všichni chválili "jak pěkně dýchal". Ehm. To jsou fakt případy, kdy vážně pochybuji nad smyslem takového doprovodu k porodu.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.8.2009 14:44:37) Otec mého dítěte se taky u porodu nudil ("jsem si měl s sebou vzít nějaký čtení!"), chodil kouřit se sestřičkou, polehával, měl blbý kecy a víceméně PRO MNE tam jeho přítomnost neměla žádný smysl ani efekt. Ale myslím, že pro vztah se synem ano. Byl první, kdo ho držel v náručí, byl s ním od začátku a já fakt chtěla, aby spolu měli hezký vztah. O mne moc nešlo, našemu vztahu jsem moc velkou šanci nedávala nikdy.
|
Bellana |
|
(5.8.2009 14:53:27) Monty, u nás měla přítomnost otce u porodu vliv hlavně na náš vztah, hlavně u druhého porodu, kdy jsme na to byli sami dva (doma bez PA, co trčela na Jižní spojce). To byla taková ta situace jako třeba když musíte sjet divoké peřeje a ukáže se, zda fungujete jako partneři, či ne.
Jinak znám i chlapy, co u porodu byli, ale přesto se to na jejich vztahu k dětem nijak nepromítlo. Asi je to kus od kusu. A možná to záleží i na tom, jestli kromě toho pochování po porodu dělá oec i něco víc, jestli se zapojí do péče o mimino a tak. Ale nevím, to už jen teoretizuju...
|
Radimka |
|
(5.8.2009 14:56:52) Např. můj otec u obou porodu nebyl a přesto má s námi i s mámou úplně nadstandartní vztahy.Jsou spolu 37let a nepamatuji si jedinou hádku.Dokonce dodnes mají spolu styk.
|
Bellana |
|
(5.8.2009 15:02:12) Radimko, tak jasně že přítomnost parnera u porodu není něco, od čeho se odvíjí kvalita vztahu. Spíš to bude asi jako s každou krizovou situací v životě (krizovou ne ve smyslu, že porod je krize, spíše ve smyslu zlomovou, silnou, výjimečnou, nestandardní)... dobrý vztah může posilnit, blbý rozvrátit. Víc bych v tom nehledala.
|
Radimka |
|
(5.8.2009 15:04:34) Jo.
|
|
|
Lassie66 |
|
(5.8.2009 15:30:43) Radimko, "dokonce dodnes mají spolu styk"...
|
Radimka |
|
(5.8.2009 15:33:58) Já je nešmíruji, ale to člověk pozná.Náznaky. Dokonce jednou jsme tam byly se sestrou a oni měli z půjčovny kazetu , kterou schovávali pod polštářem.Jmenovalo se to nějak ,,Doktor a sestřička,, a nebyl to rozhodně thriller.
|
Lassie66 |
|
(5.8.2009 15:35:39) Radimko, díky, díky. dneska jsi mě rozhodně rozesmála a smích je kořením života. Takže klidně pokračuj.
|
Radimka |
|
(5.8.2009 15:37:01) Lassie, já to myslím vážně.Oni se mají pořád rádi. Rozesmála jsem holky v mém tématu Sex po 40, tak se mrkni, třeba se pobavíš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Magda & 2 | •
|
(5.8.2009 14:55:10) Valkyro, diky za uprimnost. Moje kamaradka mela komplikovany 36h porod, s manzelem se neuspesne pokouseli o mimi 3 roky a potom se jim to za pomoci doktoru povedlo na prvni pokus, takze dite bylo naprosto vymodlene, manzel bral jako samozrejmost, ze k porodu pujde, nemel nejmensi pochyby o sve roli pri "vitani ditete na svet"....Nakonec to dopadlo (skoro) vsechno spatne: kdyz videl manzelku v bolestech, nebyl schopny ji psychicky podporit, oba si z toho odnesli partnerske trauma jako Brno, chodili i na terapii a po roce se rozvedli....Kamaradka mi rikala, ze mu dlouho nemohla odpustit, jak se pri porodu pasivne a ustrasene choval a ze ji to dlouho lezelo na srdci jako tezky balvan....
|
|
Tvett |
|
(6.8.2009 12:03:44) Tak to drsný,škoda,že nerodí chlapi,moc bych jim to přála,pokud něco takového vypustí z pusiny.
|
|
|
|
Kocour | •
|
(6.8.2009 15:43:26) Libiku, a jaké už zážitky prověřují vztah než situace kdy jeden z partnerů může zemřít?
|
|
|
|
Slečna Marplová |
|
(4.8.2009 23:16:47) Ja osobne jsem o pritomnost otce porodu nestala. Myslim, ze tak jako jsou zeny, ktere chteji byt drzeny za ruku, tak jsou jine zeny, a mezi ne patrim, ktere si preji mit soukromi. Nicmene muj manzel si pral byt u porodu sveho ditete a ja zastavam nazor, ze ma na to pravo a tak jsem to respektovala a brala to tak, ze je tam kvuli nasemu synovi. Navic jsme uzavreli dohodu, ze si pocka, az detatko vyjukne v cele krase a nebude "načuhovat do zatáčky", protoze to by mi fakt nebylo prijemne a i ja mam urcita prava
Jinak musim rici, ze jsem jej jako ochranku proti personalu nastesti nepotrebovala, protoze vsichni byli slusni a korektni. Je mozne, ze to zpusobila jeho pritomnost, ale celkove si nemohu stezovat.
|
|
|