| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

 Celkem 201 názorů.
 dadlenka 


hledání problémů 

(4.8.2009 8:15:20)
proč se pořád řeší, jestli ano, či ne u porodu, proč se to prostě nenechá na každém páru. Každý vztah je jiný, každý chlap je jiný a každá ženská taky. Proč z toho ryze osobního rozhodnutí něco vyvozovat a škatulkovat.
 Sima + 2 
  • 

Re: hledání problémů 

(6.8.2009 13:38:20)
jojo, a řešit jestli je to ryze ženská záležitost je dnes taky trochu mimo vzhledem k tomu, že spousta gynekologů a porodníků jsou muži...takže proč cizí muži u porodu ano a ten můj nejbližší ne...to ať si rozhodne každý pár za sebe
 Menza 
  • 

Re: hledání problémů 

(10.8.2009 2:50:23)
http://cz.iq-test.eu/#3910 Po vyplnění si lze vytisknout oficiální certifikát, který můžete přiložit ke svému životopisu. Také si lze v pohodlí domova přividělat peníze. A snadno!
 Pavca, dcera 2,5 
  • 

Podpora 

(9.8.2009 23:24:29)
Můj manžel u porodu byl a jsem za to moc ráda. Vůbec si neumím představit být tam sama. Nehledě na to, že nás manžel "zachránil". Sestra mě nutila tlačit na wc, jenže mě se zdálo, že prostě tlačím jinak a tak jsem si sáhla do rozkroku a byla tam již hlavička, klekla jsem si za dveře a čekala, co bude dál, manžel volal sestru až daleko na chodbě. Tato sestra mi minutku předtim rekla, že porodím nejdřív za 12 hodin a pak mi ještě nadávala, že jsou na podlaze kapičky krve, že to mám okamžitě utřít a také proč klečím u těch dveří na zemi,jestli mám snad nějaké bolesti, nebo co, že jasně řekla, že to bude za 12hodin. Jak se pak divila a omlouvala, když opravdu zjistila, že fakticky rodim! Fakt nevím, jak bych si tam bez manžela jinak počala:-(To, jak jsme pak byli všichni 3 pohromadě mě dojme i dnes. Manžel mě ještě pomáhal ve sprše, myl mě a utíral.
 Prďka007 


Re: Podpora 

(11.8.2009 23:04:10)
Zdravím všechny!!! Můj přítel byl u porodu, vůbec jsem ho do ničeho nenutila. On se tak rozhodl. To, že celý porod prožíval se mnou, bylo pro mě dost důležitě. Bez něj bych ležela na porodním sále asi hodně dlouho. Hodně mi pomohl. Byla jsem hodně vysílená, sama bych to nezvládla. Trvalo to už dlouho. Porodní asistentky ho vedly. Pak mi pravou nohu dal skoro za hlavu a teprve potom se nám narodil náš syn Kubík, 3,5 roku. Jsme spokojená rodina. Můj přítel dodnes vypráví, jaký to byl pro něj zážitek. Tenkrát to oplakal.
 gajka111 


Jeden z mých dalších důvodů byl.... 

(4.8.2009 8:15:39)
Jeden z mých dalších důvodů pro účast tatínka u porodu (kromě těch, které jsou zde v článku z míněny) bylo i to, že jsme chtěla, aby tam byl pro případ, že budu potřebovat pomoc a kvůli komunikaci se sestrami...zní to asi hloupě, ale je to tak...a myslím, že přesně se mé předpokady vyplnili..po klystýru mi pomohl dojít na WC, pomáhal mně se oblékat po sprše, došel pro sestru, dkyž mi vypadla kanyla (já bych se jí asi nedovolala), masíroval mi záda, došel pro trošku pití, sehnal jelení lůj, uklidil podlahu v koupelně, když jsem se bolestí trošku vyzvracela atd. bez něj si to neumím představit, byla jsem na "hekárně", když se na sále rodily 2 další ženy a všichni logicky lítali kolem nich...jo a taky bedlivě sledoval když mně šili a počítal sací tampóny, co si doktor dal dovnitř a aby je pak také vyndal a dobře udělal..na 1 se málem zapomnělo...takže já sama za sebe po druhé jdu pokud to půjde opět s manželem...Do dnes na to vzpomíná a živě synovi vypráví, jaké to bylo, když se "rodil" a "narodil" :) (p.s. a také mu hrozěn slušel ten bílý pláš´t )
 atisa 


Re: Jeden z mých dalších důvodů byl.... 

(5.8.2009 16:08:10)
Plně souhlasím. Já dostala vozík s kapačkou, který nejezdil. A bohužel na mé křížové bolesti zabíralo jen chození, tak jej manžel těch několik hodin nosil za mnou.
Kvůli horečce jsem nemohla do vany, do sprchy, na míč, jen chodit a sedět, nebo ležet. Ještě že tam tenkrát byl, masíroval mi záda, duchapřítomně vysypal sestrám kabely z misky a podal mi ji, když jsem zvracela přikurtovana k monitoru a všichni na mě koukali...A také si myslím, že je dobré když chlap vidí, že to není zas až taková legrace...
 & 


Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 8:18:48)
Vic jak pet let nebydlim v CR a muj manzel je cizinec. Jsme zvykli, ze chodime k lekari spolu. Ne na bezne kontroli, ale kdyz o neco jde nebo na pohotovost chodime spolu samozrejme i do ordinace. V patek jsem mela uraz spadlo mi neco do oka. Na photovost me vezl muj otec dost me prekvapilo, ze musel zustat na chodbe.
 jana38 


Re: Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 11:12:15)
H&M, ano taky jsem chodila s manželem v Německu k doktorovi do ordinace a on zas se mnou, i jsem třeba u něj přihlížela napichování lumbálky. Doktoři mě sami zvali, abych šla s ním dál, koneckonců proč by člověk neměl mít v nějakým těžkým okamžiku u sebe partnera, proč by na to měl být sám, když mu není dobře, navíc je menší šance, že zdravý člověk zapomene, co mu doktor říká, na rozdíl od nemocného, který je většinou zlehka mimo sebe a nevnímá tak dobře.
V Čechách si to ovšem nedovedu představit, asi by se doktoři hodně jevili:-(
 Jednazměsta 


Re: Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 11:25:01)
Proč by se zjevili? Můj manžel se mnou chodil i na prohlídky v těhuporadně a neměl s tím problém ani on a ni dr. Jedině na Bulovce si dovolili říct ať jde pryč, prvně poslechl, potom už ne. Ty můžeš u sebe mít koho chceš.
 Nerida 


Re: Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 12:17:23)
Ano, i my chodime spolu do ordinace, zvlaste pokud se jedna o neco komplikovanejsiho (take zijeme mimo cechy).
 Terinka4444 


Re: Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 13:51:24)
Tak to nevím, všude to běžné není, dokonce můj gynekolog, teď už bývalý, okamžitě po porodu jsem ho změnila, nedovolil manželovi, aby se šel se mnou do ordinace podívat na ultrazvuk našeho dítěte, na které jsme sedm let čekali, a on ho tam prostě nepustil, že tyto služby neposkytují a mohli jsme se hádat horem dolem, prostě malou neviděl.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Nejde jenom o porod 

(5.8.2009 10:39:31)
neposkytuje, tak ať si to nechá... Nehádám se, beru kartu a odplouvám jinam.
Nejsme jen pacienti, ale také klienti, za které dostanou zaplaceno (a gynekologové zrovna nemálo). Já jsem s manželem u ultrazvuku problém neměla, doktor mě vyšetřil a na UZ jsme manžela zavolali.
 Terinka4444 


Re: Nejde jenom o porod 

(4.8.2009 13:48:00)

 čičinka+Maty(4m) 
  • 

Přirozené vyústění vztahu 

(4.8.2009 8:23:31)
Přítomnost manžela vnímám jako přirozené vyústění našeho vztahu. Dříve sice muži přítomní nebyli, ale žilo se ve velkých rozvětvených rodinách, takže žena měla podporu jiných žen (matka, sestry aj.). Dnes žijeme v malých "jednotkách", většinou jen muž, žena a děti. Muž je tedy jednoznačně nejbližší osoba a tím i opora pro ženu.

Nedokážu si představit, že by můj muž u porodu nebyl, snažila jsem se představit mou maminku při porodu a musel to být strašlivě stresující a smutný zážitek, jen bolest, cizí tváře a ve finále miminko okamžitě pryč.
 Liška s banem :) 


Re: Přirozené vyústění vztahu 

(4.8.2009 8:29:55)
Také to tak chápu. Společně prožitý porod nás více stmelil jako rodinu. A nikdy nezapomenu ten hrdý pohled svého manžela, když choval naše novorozené. Kdyby byl někde doma a čekal na můj telefon, nemělo by to tu sílu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Přirozené vyústění vztahu 

(4.8.2009 8:52:50)
Nás sice porod nestmelil jako partnery, ale pro vztah otce se synem to vnímám jako jednoznačné plus. ~;)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Přirozené vyústění vztahu 

(4.8.2009 13:38:52)
Nezlob se, ale já poprvé rodila (1991), když otec ještě u porodu být nemohl a bylo to nádherné, protože se mi narodilo dítě. Manžel ho viděl dřív jak já to je fakt, on ho viděl hned jak ho umyli. Podruhé jsem rodila (1999) tedy už jsem tam manžela mít mohla, ale prostě jsem asi jiná nátura a mít ho tam nechtěla. Přesto opět malého měl v náručí ještě než mě zašili a na porodní sál ho pustili i s naším synem. Já myslím, že je to jen o těch dvou, jak se domluví. Nechápu jen proč by měl být náš vztah méně hodnotný (jsme spolu už 20let)z důvodu nepřítomnosti manžela u porodu? Zajímalo by mě, jestli se tedy rozvádí jen ty páry, kdy partner u porodu nebyl.
 Bumbi&05,08,10 


Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 8:30:23)
pro mě byl muž zejména ochránce - ten, který mě zná, ví jak reaguji, kdy je to už vážné, co chci, co cítím apod. Toto nemůže nikdy personál porodnice zvládnout, když mě vidí prvně až ve chvíli, kdy už je porod rozběhnutý. Těžko pak mohou tušit, jak mám nastavenou hranici bolesti, zda jsem jenom hysterka, nebo už je dítě "v zatáčce" a blížím se do finále.

Věřím tomu, že kdybych rodila doma s PA, se kterou bych byla v kontaktu celé těhotenství, bez problémů bych bez muže porodila. V porodnici bych bez muže snad neporodila - navíc pro mě bylo důležité, že byl po porodu s dětmi, sledoval co s nimi dělají, nenechal je nikam odnést apod. Toto vše doma odpadá.

S rozhovoru s mnoha kamarádkami mám pocit, že muž je pro ně v porodnici v podstatě zejména tlumočníke jejich přání a je tam proto, aby je "ohlídal". Nemůže odlidštěnost a nátlakovost dnešního porodnictví být prozaičtější vysvětlení přítomnosti otce u porodu?
 Margot+1 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 8:56:11)
Souhlasím. Ze stejného důvodem jsem chtěla mít u porodu manžela i já, a to navzdory tomu, že jsme nakonec rodili s lékařkou, kterou jsme znali (tj. ne cizím člověkem, co má zrovna službu). A přestože jsem nedospěla do stavu "hormonálně změněného vědomí", manžel byl velmi užitečný, např. když jsem měla podepsat souhlas k sekci - ve chvíli, kdy jsem měla oči zalité slzami a potem, dolní část těla se mi třásla ze zastavování kontrakcí, měla jsem bolesti a strach a PA mě doholovala před operací, jsem směrem muži vydala příkaz "udělej mi výtah s důrazem na to, co by mě zajímalo". Komu jinému bych mohla takhle důvěřovat a kdo jiný by věděl, "co mě zajímá"? ~;)
 čičinka+Maty(4m) 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:02:03)
Ano, jen ten, komu můžu věřit může případně za mě i rozhodnout.

Ale informované souhlasy by měli být dostupné každé ženě, aby si je mohla přečíst už v těhotenství a pak mohla podepsat oprvdu informovaně.
 Margot+1 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:10:31)
Možná to byla hlavně moje chyba - připravila jsem se na všechny eventuality u porodu, načetla jsem si, měla indiv. kurz, konzultace s dulou, chodila jsem na jógu, s lékařkou jsem dopředu podrobně probrala porod. plán, ale o sekci jsem odmítla uvažovat jako o naprosto nepravděpodobné variantě ~2~ Tak to asi chodí ~f~
 čičinka+Maty(4m) 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:50:24)
V našich porodnicích je bohužel naprosto běžné, že rodička v bolestech a strachu podepisuje informovaný souhlas naprosto neinformovaná. Zkus si vyžádat předem... Myslím, že nedají.

Slyšela jsem, jak dávali nějaké ženě podepsat in.souhlas na křeslepři vyšetření, když v ní měla dr ruku... Byl přítomen její manžel - právník a ten jim tam dal takovou přednášku... In.souhlas by totiž teoreticky neměl být podepisován pod tlakem a člověk by měl mít dostatek času na jeho přečtení.

A ani ve snu by mě nenapadlo, že jsi udělala chybu s tím, že jsi nepočítala s cs. To snad žádná maminka, pokud ho zrovna nemá plánovaný. :)
 Kami, Johanka+Jáchym 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:06:57)
Předně moc nerozumím tomu, proč někteří hledají v souvislosti s porodem v porodnici problém i v tom, zda je nebo není u porodu otec!!!???
To se opravdu chcete vrátit o 50 let zpátky, u porodu mít "báby kořenářky", které stejně nepomohou vám ani dítěti, pokud se stane něco zlého! Potom sedět celé šestinedělí v "koutě" a jíst slepičí polévku, kterou vám budou nosit starší a zkušenější ženy??????!!!!!!!

No, kromě toho, že po všech stránkách byla přítomnost mého manžela u porodu jen a jen pozitivem, musím ještě zdůraznit fakt, že nebýt jeho, nemohla by moje dcera hned po narození ležet na nahém lidském těle a poslouchat tlukot srdce. Musela jsem na akutní císařský řez a manžel automaticky dostal malou ihned na nahý hrudník! Jednak to musel být obrovský zážitek pro něj a jednak alespoň částečně v tu chvíli "nahradil" matku!!!!
Smějte se tomuto přirovnání jak chcete, ale já to tak cítím a jsem vděčná svému muži, že to zvládnul a byl mi po celou dobu obrovskou oporou!!!!~s~~s~~s~
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:25:55)
No, upřímně řečeno, já bych si v šestinedělí klidně v koutě poseděla a kdyby mi tam někdo nosil polívku,byla bych celkem ráda.
Nynější trend,že se za maminou vypraví po návratu z porodnice (3 dny po porodu)postupně veškeré babičky,dědové,tety a švagrové, usednou v obýváku a nechají si od šestinedělky vařit kafe,mi taky nepřipadá zrovna ideální.Jinak muže u porodu považuju za ideální věc,nevím, proč se to celé ohraničuje většinou jen na psychickou pomoc. Jak už tu někdo psal, pokud rodíte ve větším špitále a je zrovna fofr, tak jste ráda, že vám manžel donese pití a pomůže dojít do sprchy či na WC. Sestru totiž uvidíte jen sporadicky....
 BlackyCatt 
  • 

Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 9:46:26)
Souhlasím s tím, že se mi také příliš nelíbí hromadné návštěvy v šestinedělí. U nás to probíhalo tak, že se pořádaly hromadné rodinné zájezdy za mnou rovnou do nemocnice, z čehoš jsem tedy byla naprosto vyčerpaná a personál porodnice poněkud rozladěný. Doma pak dennodení návštěvy pokračovali, já byla ráda, že stojím na nohou a mohla jsem prosit jak jsem chtěla, ať počkají, ale marně - všichni hrozně toužili vidět našeho synka. Nikdy tohle své rodině nezapomenu, místo aby mně nechali odpočinout, když malý spal, nebo mi něco pomohli, musela jsem celé dny vařit kafíčka a vítat návštěvy. Je to sobeckost nejvyššího kalibru.
 kosatka2 


Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 13:27:29)
Já teda nechápu, proč je pro tolik žen obtížné říct příbuzným, ať přijdou později, či se staví jen na chvilku, či požádat někoho o pomoc s úklidem a vařením, viz minulá diskuse na hlavní straně po návratu z porodnice...
Holt když mi ostatní do hlavy nevidí, řeknu si o to sama a huba mi neupadne...
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 13:32:52)
Problém byl, že oni nezavolali předem, prostě najednou stáli za dveřmi a poté se hrnuli dovnitř. Nějak jsem neměla dostatek ráznosti rozněžněné bábiny a dědouše v přesíni prostě zastavit a vypoklonkovat...na to asi nejsem dostatečně asertivní.Kdyby se mě někdo ptal, tak řeknu, že prosím s návštěvami počkat, ale takhle...
 BlackyCatt 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 14:04:13)
~R^~R^~R^ Tak nějak to probíhalo. Návštěvy se JAKSI zapomněly ohlásit. A když už stojí ve dveřích, tak co jako? Vyhodíš je? Není to opravdu zase tak jednoduché.

Rozum a ohled by měli mít spíš ti příbuzní a kamarádi, že?
 atisa 


Re: Návštěvy po porodu 

(5.8.2009 16:34:38)
Souhlasím, a také každý by si myslel že případná návštěva se odpoklonkuje za hodinu a ne za celý den. Mě toto dělala manželova rodina, jeden den přišli tchán , tchýně i švagr se švagrovou, sice ohlášeni, ale byli tam ještě večer, tchýně se dokonce dotklo, že na kojení jsem si zalezla s malou do pokojíčku a hned mi dávala za vzor švagrovou švagrové,která kojila na svatbě mezi 60 hosty...
Druhý den se přivalili znovu a to už js~y~em dělala že jsem usnula ve vaně, dokud neodešli..
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(5.8.2009 20:48:10)
K nám se po druhém porodu cpal tchán - poslal manželovi sms, že jsou u nás za 15 min. Manžel mu odepsal, aby nejezdil, že se nám to nehodí a že se má ohlásit víc dopředu. Dědek se naštval, ale já měla klid :-)
 BlackyCatt 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 14:01:18)
Svído, pokud se nepletu, tak v příspěvku píšu, že jsem je prosila, aby s návštěvami počkali. Příště lépe čti, ano?

Ale návštěvy přijížděly i neohlášené, a všichni se dušovali ,,jen na chviličku nakoukneme" A byli z toho dvě hodiny. Holt radost z narození dětátka byla větší než ohledy ke mně.

Nebo jsem měla zabednit okna a dělat že nejsme doma?
 kosatka2 


Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 17:10:47)
Bereš si to zbytečně osobně, píšu přece směrem i k dalším příspěvkům"viz minulá diskuse na hlavní straně po návratu z porodnice..." .

Píšeš: "musela jsem celé dny vařit kafíčka a vítat návštěvy"

Tos právě podle mě vůbec nemusela. Myslím si, že normální komunikací by to mělo jít zvládnout. Alespoň třeba zkrátit čas návštěvy a kafe si sám taky každej zvládne uvařit (většinou). Případně se domluvit na spolupráci ohledně návštěv s otcem dítěte, je-li přítomen...
 Iris 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 18:13:21)

Za normálních okolností je celkem jednoduché říct, co chci či se bránit tomu, co nechci - přesto ne každý přání respektuje.
Ale ve chvíli, kdy má člověk za sebou vyčerpávající porod, nezpracované silné žážitky, nespí několik dní či týdnů v kuse víc, než dvě hodiny, horem z něj teče mléko, dolem krev,je daleko těžší se bránit. Najdou se i takoví, kteří si tě právě v tu chvíli docela rádi vychutnají. Pokud si i v takové situaci dovedeš zjednat respekt, tak obdivuji a gratuluji. Pro nás slabší povahy je asi nejlepší připravit se předem a pokusit se dohodnout s dostačným předstihem.
 kosatka2 


Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 18:30:21)
Iris, naprostý souhlas!

Jenom mám osobní úchylku na téma "žena v rodině služkou a otrokyní". To se potom obvykle neudržím...

 BlackyCatt 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 19:17:34)
Tak to já taky nesnáším, aby ženská byla otrok rodiny. No, teď čekám druhé dítě a už teď vím, že všechno bude naprosto jinak! Do porodnice jen manžel a synek a návštěvy doma v šestinedělí pouze prarodiče a to velmi omezeně.

Jsem zvědavá jak to dopadne :-D
 Rapiti 


Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 22:20:38)
No, Svído, já mám pravidelně problém s tchánem, který zrovna moc taktu nepobral. Ale vzhledem k tomu, že je to jediná osoba, kterou můžu v akutním případě požádat o hlídání dětí, tak holt leccos překousnu. Asi to tak má leckdo. Jiné je vyhodit z návštěvy tetičku, kterou stejně asi další roky neuvidím a jiné vyhodit příbuzné, od kterých pak budu chtít pomoc. ~d~
 atisa 


Re: Návštěvy po porodu 

(6.8.2009 9:17:36)
Plně souhlasím, moje babička říkala komu není shůry dáno...Za normálních okolností by si člověk myslel, že dotyčný je taktní a když ne, že z náznaku pochopí, ale jsou situace kde člověk u toho náznaku zůstat musí. My třeba byly finačně na dně, tchýně nám půjčila, malá byla na nutrilonu, zrovna není levný, švára jí přivezl 5 plechovek, také jsem jim nemohla řící jděte do háje. Nemluvě o tom, je to pak živná půda pro konflikt v rodině manžela se to vždy může dotknout..\\\\to nemá co společného s otrokařením a také, která z nás má při tom všem síli si ještě upevňovat postavení v rodině.
 BlackyCatt 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 19:15:12)
Moje řeč ~x~
 Slečna Marplová 


Re: Návštěvy po porodu 

(4.8.2009 22:46:59)
Holky, tak kdyz se zjevi necekana a nevitana navsteva v sestinedeli doma, tak neni nic snazsiho, nez rici "to je dobre, ze jste tady, ja si potrebuju v klidu dat sprchu a trosku si orazit, tak me vzbudte az se probudi prcek na kojeni" a jit si polezet. Babky se rozplynou blahem, ze jsou potrebne a kafe si jiste svari samy. ~x~
 čaroda 


Re: Návštěvy po porodu 

(9.8.2009 14:10:48)
Jo Svído, někdo třeba nechápe a hlavně NECHCE chápat. Můj vlastní otec se smrtelně urazil když jsem chtěla aby si umyl ruce než půjde 5ti dennímu miminku (navíc venku hladil psy), no tak na malého ani nesáhl, ruce si neumyl, při další návštěvě jsem ho už donutila a následně mě další návštěvy odbyl ve dveřích "mám je čistý" a rovnou si malého bral z postýlky...měla jsem se s ním prát?? Neohlášené návštěvy (skoro všichni z rodiny..) jsem řešila tím, že jsem byla neustále venku na procházce..měla jsem tehdy jen jedno a malej moc nespal, max na té proch chvilku...naučili se volat .))
 Lusika, 2děti 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(10.8.2009 15:09:33)
Ahoj, takhle jsem taky bojovala. Některé návštěvy prostě nevypráskáš, jsou tu jistě společenské a rodinné tlaky.

Někteří u nás byli rozumní, někteří méně. Tchýně byla pekelná, udržela jsem jí 4 týdny od nás, ale pak přijela rovnou na celý víkend.
Kritizovala, že jdu dříve nakojit, než ohřát jídlo manželovi. Že kojím moc často, nemám dostatečně uklizeno... Že nedostala snídani a takové jídlo, co jsem navařila by ona nikdy návštěvě nepředložila... Má někdo v rodině větší podporu?:-)

Lusika
 Iris 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(11.8.2009 12:14:41)

To víš, že jo. A nemusí to být ani tchyně. Nejsi v tom sama. Jsme nejméně dvě :).
 Jary 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(17.8.2009 0:41:46)
A to je musíš pustit dovnitř?
Tak řeknu sorry, nejsem připraven na návštěvu, měli jste mi zavolat, přijďte jindy. Když se někdo neumí chovat, nepouštím dovnitř. Příště si ro rozmyslí, nebo už nepřijde. Každopádně výhra - kdo se z toho poučí, může pak být i užitečný. Zachovávat relace JEN z jednostranné zdvořilosti je o ničem a k ničemu.
 Jary 
  • 

Re: Návštěvy po porodu 

(17.8.2009 0:41:48)
A to je musíš pustit dovnitř?
Tak řeknu sorry, nejsem připraven na návštěvu, měli jste mi zavolat, přijďte jindy. Když se někdo neumí chovat, nepouštím dovnitř. Příště si ro rozmyslí, nebo už nepřijde. Každopádně výhra - kdo se z toho poučí, může pak být i užitečný. Zachovávat relace JEN z jednostranné zdvořilosti je o ničem a k ničemu.
 Teraza Horáková 


Re: Návštěvy po porodu 

(17.8.2009 0:48:28)
Jarry... souhlas, ale jsem blbě vychovaná, takže vím, jak těžký je říct někdy NE (pojem asertivita rodiče neznali, nebo jim připadal jako sprostý slovo :-))
Nedávno mi na jedné diskuzi kamarádka napsala, že někdy pud sebezáchovy omluví i vraždu. Možná jinými slovy, ale svatá pravda.
Díky jí za to.
 SnowWhite 


Re: Návštěvy po porodu 

(5.8.2009 20:32:52)
Obtížné je to proto, že lidem okolo někdy nezáleží na tom, co chceš. Například když řeknu ať přijdou po šestinedělí, bába si řekne, že ona chce přijít hned a absolutně nebere ohled na moje přání. A prostě přijde. Taky se těžko říká, že bych ráda aby moje máma přišla, protože mi pomůže a nechá mě si odpočinout a naopak bába aby nechodila, protože si nechá vařit ty kafíčka a nasere mě tak, že nebudu moc dýchat ještě týden pojejí návštěvě. Manžel to prostě vidí jinak :-)
 enka 


Re: Návštěvy po porodu 

(5.8.2009 21:45:14)
Me tedy navstevy po porodu vadily.U prvni dcery,ktera se spatne prisavala amusela byt v klidu a nic ji nesmelo rusit,to vadilo silene.Taky kuli tomu k nam nikdo nejezdil.Tchyne a tchan se sekli,ze dokud nedojedu ja knim oni knam nepujdou-zprvu jsem byla rada,pak me to bylo lito kuli manzelovi protoze malou vydeli v porodnici a pak az na 5 mesicu.Proste tvrde palice.Zezacatku to k nim neslo- mela jsem porupane stehy a pak sem prozmenu odsavala mliko a tak.A dodnes k nam nejezdi,A to mame druheho potomka(syn).To si zase myslela ze k nim hned pojedu na obed-cela bez sebe.Male byl cisarem-tyden na JIP na Kysliku,ja dostala zanet delohy,tekla me jizva a cela zhava s ezenu na obed.Byla jsem rada ze si doma lehnu a budu v klidu.A tyky jsem si chtela uzit nasi dcery moc se na brachu tesila.A chudak ho vydela az v den kdy jsme si ho nesla domu- na JIP ji nepustily-teda nechapu proc- nakouknout by snad mohla.No a kdyz se teda privalili na navstevu za 3dny tak jsem jen poslouchala jak je tchan spatnej(byl 2 mesice pred tim nez jsem porodila na operaci),Jak ho to furt boli.A ze ja mela rosfajzly bricho taky, teplotu, zanet delohy a to vsechno cerstvy je nezajimalo.Nechali si klidne odeme uvarit kafe.Taky se divili jakto ze malej spinka,kdyz oni jdou tady ted-at ho vzbudim a tak.To uz jsem teda nevydrzela a rekla jim ze me neni dobre,ze si jdu lehnou a budit ze ho taky nebudu,ze jsem rada ze spinka.Tohle me vazne hlava nebere~a~
 jana /syn 7 a dalsi v brise/ 
  • 

Navstevy z jineho pohledu 

(6.8.2009 17:10:17)
Rozumim, ze v prvnich dnech mohou byt pro matku navstevy vycerpavajici, i kdyz ze sve vlastni zkusenosti po porodu prvniho syna si na takove stavy moc nevzpominam. Byla jsem rada, ze po pocatecnich komplikacich vse dobre dopadlo a na maleho se mohli prarodice prijit hned podivat a tesit se z nej. Oboustranna ohleduplnost je samozrejme urcite take potreba.
Na podzim cekame druheho syna, bohuzel partnerovi rodice se jeho prichodu uz nedozili...
Proto se i tentokrat budu z navstev nasich ostatnich blizkych tesit a budu rada, ze muzeme tuto novou radost, i treba pres moji unavu, prozivat spolecne.
 Eva 95,06 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 10:02:25)
Ano,máte pravdu,naše prababičky dobře věděly,proč dodrzovat šestinedělí.Já přišla po porodu CS šestý den domů a během hodiny přijela tchyně a švagrová i s dětma,všichni s parádní virozou.Já sotva stála,ale to jim nevadilo,chtěly kafíčko,běhaly kouřit na dvůr a čekaly,až se syn probudí,pak znechuceně pronesly "jé,on je podobný tobě" a v tu chvíli je manžel vyhodil s tím,že je nikdo nezval a že je trapné se k někomu cpát sotva přijde z porodnice,navíc s virozou,že snad nejsou ani ženský.No už s náma 3 roky nekomunikují.
Jinak manžel byl u porodu,sekce byla plánovaná a zvládl to skvěle a se synem ma perfektní vztah,kolikrát snad i žárlím,jak si spolu užívají.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(5.8.2009 21:19:59)
V Maroku je prý běžný, že se organizuje po návratu z porodnice oslava mimina u rodičky doma. Přijde nejbližších 40 lidí, jí se, tancuje, pak chlapi odejdou a ženský paří - fakt bych o to nestála!!!
 tiina+D10/01+T04/09+H04/11 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 10:11:25)
Souhlasím s "klidovým režimem" v šestinedělí. Doneslo se mi dokonce, že švagr k nám chtěl přijet i bez ohlášení na přepadovku, protože přece ještě malého neviděl - byli jsme 2 dny doma z porodnice.
A co se týče přítomnosti manžela u porodu - nebyl ani u jednoho. Byl se mnou u prvního cca hodinu než se mimi začalo soukat ven, na závěr odešel. U druhého porodu jsem šla z příjmu rovnou rodit, takže taky čekal za dveřma. On totiž nesnáší pohled na krev a "všelijaké hleny" jak říká~a~, nemůže to vidět ani v televizi natož reálu.
Takže než by tam měl omdlívat~t~, ať si počká za dveřma. Jakmile byly miminka na světě, sestra ho zavolala.

 Bumbi&05,08,10 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(5.8.2009 1:01:13)
mě celke překvapilo, že ani jeden můj porod vůbec nebyl krvavý... Ani jedno mimčo nebylo po porodu od krve a porod placenty, který asi s krví byl už muž neřešil, bo byl s čerstvým dítětem.

 tiina+D10/01+T04/09+H04/11 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(5.8.2009 10:04:39)
jo, té krve u normálně probíhajícího porodu moc není, ale vysvětluj to chlapovi, který nesnese pohled na televizní záběry odběru krve z paže~d~
nebyla jsem ani natržená, nastřižená fakt nic. ale rodila jsem aspoň v klidu jenom s PA a fakt jsem si to užila - měla jsem pocit, že v tom klidu cítím každý pohyb miminka v porodních cestách...
 RenataMor 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(9.8.2009 10:11:13)
I já bych uvítala nějaké posezení v koutku, u 1. synä jsem tam měla asi po dva týdny každý den nastěhovanou půlku manželovy rodiny, synek byl nespavé a ubulené mimi, hrůza, uvítala bych spíš, kdyby mě přinesli něco uvařeného k jídlu~w~.Podruhé byli to bylo celkem OK, ale u 3 jsem byla totálně unavená a do toho se mě "zvali" snad všichni na světě~n~, hormony se mnou cloumaly, byl to děs.
Jo a manžel byl u všech porodů, byla jsem vděčná, pomáhal mě za sprchy, masíroval a psychicky udržoval aspoň v jakési trošku náladě~y~.Děti držel jako první
 jary 
  • 

Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(17.8.2009 0:34:28)
Pane Bože!
Tak si ty návštěvy nezvi, ne?
A víme, co se dělá, když přijde nezvaná návštěva, ne?

Seš snad doma, a tam platí vaše pravidla aneb jaký si to uděláš, takový to máš.

 Iris 
  • 

Sedět v koutě a pojídat slepičí polévku 

(4.8.2009 9:29:29)

Co se týká šestinedělního sezení v koutě a pojídání donsené polévky, to bych docela brala. Raději než uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, dovést starší dítě do školky, na kroužky a být celé rodině milou společnicí.

Pokud jde o přítomnost otce při porodu, nemám tak jednoznačný názor. U prvního porodu manžel byl, kolem mě tým odborníků, porod neběžel úplně dobře, byla jsem ráda, že je se mnou. Hlavně po porodu jsem ocenila, že převzal a celou dobu choval miminko, já v tu chvíli na to neměla nejmenší chuť, ač mě to zpětně mrzí.
U druhého porodu manžel nebyl, neb jsem nechtěla, aby budil starší dítě a táhnul ho v noci k babičče. Měla jsem dojem, že vše v pohodě stihne, když za mnou přijde až ráno. Nestihl... Ale porod běžel úplně v pohodě. Na porodním sále jsem byla sama, ve finále jsem odrodila jen s asistentkou při lampičče. Mohla jsem se zcela soustředit na sebe a miminko. Přítomnost kohokoli druhého včetně manžela by byla spíš rušivá.
 Hadice a hadi 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:41:55)
Já bych v šestinedělí taky ráda poseděla v koutě s polívkou...
K tématu, jak už padlo otec u porodu nejen psychická pomoc, nošení čaje, osušek, ale i to, že jsem mu mohla drásat ruku, bylo super.
Je to záležitost každého páru, jak se rozhodne. Mám několik kamarádek, co rodily bez partnera a taky nelitují.
 Šešule 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 10:42:38)
Porodit doma~p~ s bábou a pak sedět šest týdnů v koutě a jíst polívku, kterou mi přinesou starší ženy~w~- to bych si nechala líbit
 Šešule 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 9:53:59)
Pod to se podepisuju~R^
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 10:37:50)
pokud vaše důvěra ve zdravotnický personál je taková, že musíte s sebou mít někoho, kdo vás ohlídá, pak je to dost smutné.
Já měla s sebou proto, aby mě podpořil, držel za ruku a byl u toho mezi prvními, až se mimi narodí....
Abychom spolu sdíleli moment zrození stejně, jako jsme sdíleli moment zplození
 adelaide k. 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(4.8.2009 10:48:24)
Martino, kdoje připraven, není překvapen ~;)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(5.8.2009 10:36:03)
možná. Ale pokud jdu do porodnice s tím, že se tam budu cítit hnusně, tak se tam budu cítit hnusně. Preventivní negativismus není to nejlepší...
Já osobně počítám s nejhorším a doufám v nejlepší...
Lékaři důvěřuji, proto tam vlastně jdu. A problémy řeším, až nastanou.
 adelaide k. 


Re: Muž jako obhájce a ochránce v porodnici 

(5.8.2009 11:33:17)
Martino, já tam jdu protože nemám na výběr ~d~, pokud teda nechci rodit doma.
 BlackyCatt 
  • 

Psychická podpora 

(4.8.2009 9:38:38)
Já osobně si nedovedu představit, být na porodním sále sama, bez svého manžela. Syn se rodil koncem pánevním, takže jsem se hodně bála komplikací a vůbec všeho, jak to dopadne. nešlo ani o to, co tam můj manžel dělal, zda mi pomáhal apod. On byl tak vykulený, že tam celou první dobu porodní jen tak posedával a moc nevěděl, co se mnou. Ale mně prostě stačil jen ten pocit, že je tam s mnou, že nejsem sama mezi cizími lidmi a v cizím prostředí, ten strach z neznáma... navíc než se vše rozběhlo trvalopoměrně dlouho, několik hodin a ani nevím, co bych tam sama celou dobu dělala? Sestry i lékaři odešli, jen občas nakoukli co je nového. Takhle jsme si s manželem povídali a prostě jen byli spolu.

A co manžel na konečný zážitek? Prý to bylo něco neuvěřitelného, jak byl synek najednou venku. A pak jsme společně zažívali tu nádhreru okamžiku, že už jsme rodina.

Myslím, že je to každého věc, ale pro mně to bylo jedině přínosem. Nyní čekáme druhé dítě a manžel bude jistě u porodu opět se mnou :-))
 Rapiti 


Potřebovala jsem blízkou osobu 

(4.8.2009 10:08:37)
První porod jsem měla v roce 2001, kdy duly teprve začínaly, o jejich existenci jsem se dočetla někdy po porodu tady na Rodině (dalo by se i dohledat,kdy). Nechtěla jsem být sama v cizím prostředí s cizími lidmi. Přítomnost manžela na mě působila jako anestetikum. Navíc, do té doby, než dorazil, mi PA nedovolila sedět na balónu ani moc dlouho pobývat ve sprše, pořád mě naháněla do postele, bála se, že tam sebou seknu (měla jsem chřipku a horečku). Jakmile dorazil manžel, už jsem si mohla volit polohy podle svého, protože PA se spoléhala, že mě manžel podrží. Manžel k porodu moc nechtěl, bál se, že to bude drama jak ve filmu. Nakonec to nějak zvládl, ale nikdy o tom sám od sebe nemluví. U druhého porodu jsem si domluvila dulu, takže jsem manželovi dala zcela vybrat, jestli chce k porodu jít nebo ne. Překvapil mě a šel tam a pomáhal mi ještě mnohem líp než u prvního porodu, protože mu dula radila, jak na to a celou dobu ho uklidňovala. Nakonec se to ukázalo jako velmi užitečné, protože jsem potřebovala hodně fyzické opory, takže se mohli s dulou střídat. Náš závěr je jednoznačný, pokud by bylo ještě jedno dítě, tak opět společně a s naší dulou.
Myslím, že náš vztah to nijak záporně neovlivnilo, spíš naopak, po porodech se před manželem v posteli mnohem míň stydím za své projevy, to je jednoznačné plus.

Co se týče přítomnosti mužů u porodu, alespoň z povzdálí určitě přítomní bývali. Předně, žena rodila doma, takže kolikrát nemohli vypadnout nikam jinam než do kuchyně. A často uváděné indiánky, které rodily někde ve křoví samy? Taky byl muž na dohled, protože by jinak mohl svou ženu vystavit útoku šelem nebo nepřátel. Tak ono to nebude tak dramatické. Každý by měl dělat to, co cítí jako správné a není třeba to zkoumat jako módní výstřelek.
 Vaal 


Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 10:58:44)
...myslím, že nejde ani tak o módu, jako o to, že si rodička uvědomuje potřebu bý chráněna při konfrontaci s nějakým "výživným" zdravotním personálem. Že je rozdíl v chování podstatný (lepší) při přítomnosti další osoby-otce vám snad potvrdí každá maminka, která zažila obojí(partner ji třeba přišel k porodu o něco později)...
 Lída+2 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 11:24:15)
Jo to je přesně to proč se tatínci podle mě přesunuli do porodnic...protože chování nemocničního personálu k rodičkám je hnusný....je jich tam málo..práce hodně a pak jsou prostě ošklivý....stačí aby tam byl otec...ušetří jim práci...a jsou hned milejší....
(mě takhle vyhodili manžela , že porod dneska nebude a on odešel, že se vůbec nerozběhne a pak mě napojili na monitor...a 40minut mi bylo špatně v posteli....kam mě uložila...sedět mě nenechala..a já se nemohla nikoho dovolat..to byla bezmoc šílená)chtělo se mi zvracet a motala se mi hlava a vůbec...a nikdo pořád nešel....
U druhýho jsme se dohodli, že se nenechá vyhodit..ani kdyby na tom trvali.....

Stačí těch pár dní, když tam pak člověk zůstane napospas sestrám..co ne něj od ráan do veřčera ječí..budí ho když nechce a podobně....
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 13:42:40)
myslim, že takhle nemůžeš paušalizovat. Myslim, že bys urazila tu většinu, která se chová normálně. Oni jsou to také jenom lidi,denně jim projde rukama několik rodiček, které jsou pochopitelně nervozní bolavé, křičí a podobně. A my potom po nich vyžadujeme neustálý úsměv, pochopení,svobodu rozhodování a tak dále. A když si na ně ještě přizveme manžela, abysme měly přesilu... to už mi přijde šílený. manžel se mnou u jednoho porodu také byl, ale né jako jako obhájce mých práv, ale jako moje pomoc a jako pomoc zdravotníkům, kteří mají i jiné pacientky
 adelaide k. 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:08:44)
Martino, právě že jsou jen lidi a přetížení navrch budu sebou mít raději manžela, než se mezi kontrakcema osobně hádat s unavenou a zpruzelou sestrou ~d~
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:53:06)
a proč si se ní hádala, jestli se můžu zeptat?
 Lída+2 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:12:18)
MArtino omyl..já ho tam neměla jako přesilu,ale na to, aby tam byl se mnou, kdybych něco potřebovala a opět se nedovolala pomoci.....


a já jsem nepsala, že všude,ale většinou a mám tam vysvětlenou příčinu....

JAsdně , že jsme křčela dokonce pomoc....byla jsem od sestreny 10-20metrů...a chtělo se mi zvracet...motala se mi hlava...potřebovala jsem na WC a byla jsem připojená na monitor....

Když jsem jela rodit podruhý..manžel čekal po celou dobu monitoru u mě.....
 Lída+2 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:16:34)
MY neříkej, že jsem jediná komu se , když mu ho dělají a donmutí si lehnout..zvedá žaludek....(a pokud na to sestru upozorním..ona mě položí s tím , že si mám kdyžtak křiknout a příjde za 40minut....)

A mám dost kamarádek po republice avím, že se stalo někdy něco podobnýho.,..zapomenutý, přetížený zpruzený sestry.....

Ale říkám si, že kdyby si člověk za to platil, že by se třeba víc smekali a dělali a usmívali se a tak....

A myslím, že zrovna já patřím mezi ty co jim sposuta věcí nevadí..a spoustu věcí si nechám líbit a pak od půlky lidí poslouchám...proč....takže nepatřím fakt mezi ty co by jim vadilo úplně všechno...~;)
 Hadice a hadi 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:21:37)
No přesně. Já u prvního porodu v jedné fázi blinkala. Uznávám, že to asi pro manžela nebyl ideální pohled, ale byl tam a tu mističku přidržel.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:26:15)
Po tvých zkušennostech bych ho tam taky asi rači měla. Taky si nemyslím, že manžel u porodu je móda. Je to volba těch dvou. Nemůžu posoudit nakolik je manžel, který byl u porodu lepší manžel, lepší otec, protože můj manžel u porodu nebyl. Jen se mi nechce věřit, že to má na manželství takový dopad. Asi dlouholetá zkušennost, že krize,rozvody, nevěry, týrání apod. s účastí otce u porodu nesouvisí.
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 14:57:24)
u každého lůžka je tlačítko a to se mačká, když něco potřebuješ, takže rozhodně nemusíš křičet. A to, že sestra nepříjde hned - namá na starosti jenom tebe. jo a kdyby bylo nejhůř monitor si můžeš odpojit sama a doběhnout na wc. ti nezpochybňuju účast otce u porodu, ale hájim ty sestry
 adelaide k. 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 15:02:47)
Martino u každého lůžka určitě ne a například když se mi udělalo zle u prvního porodu tak nebýt manžela, nevím nevím. Prostě jsem zkolábla a jediné co jsem stačila bylo opřít se o postel. Na tlačítko by čas fakt nebyl. PA musel manžel shánět, nebyla ani na sesterně
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 15:11:02)
myslíš, že se třeba sestře nechce nikdy na záchod? Nebo zkrátka má někde jinou práci. Ale pořád opakuji, tatínek u porodu ano, ale nechte už být na pokoji ty zdravotníky. každý to vidí sobecky jen ze svého pohledu. Chtěla bych vidět Vás v práci, jak nikdy nevypnete, nedívaté se chvíli do blba a nebo na někoho nevylítnete. Práce ve zdravotnictví je práce jako každá jiná, někdy se taky holt stane chybička, stejně jako všude
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 15:18:59)
Martino, ano, práce jako každá jiná. Tedy práce s lidmi. Já si to nedovolím, na někoho vylítnout. Maximálně si pak za zavřenými dveřmi zanadávám. Zdravotník by na to měl mít příslušné vzdělání, jak se má ke klientovi chovat. Stejně jako učitel by si neměl dovolit na žáky řvát nebo jim nadávat.
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 16:15:31)
šáhni si do svědomí, určitě si někdy neměla den a jestli říkáš, že ne, jsi asi pani dokonalá. A to, že máš na něco vzdělání, neznamená, že nejsi člověk.

Kdyb mě někdo takhle neustále pomlouval a stěžoval si na mě, tak asi budu taky nepříjemná. A odnese to určitě nějaká milá pani. Ale tak to prostě je, spravedlnost neexistuje
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Pan Drchal se plete 

(5.8.2009 10:58:18)
Budeš se možná divit, ale fakt ne. Ani v případech, kdy je někdo skutečně sprostej a agresivní. Prostě se musíš naučit si tyhle pocity ventilovat jinak než směrem ke klientům. Nepříjemná jsem maximálně na dodavatele, kteří něco nedodrží. ~j~ No a samozřejmě že nás určitě leckdo pomlouvá, ale to snad každýho.
 adelaide k. 


Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 15:30:46)
martino, hele moje zákazníky/klienty v práci nikdy nezajímalo jestli se mi chce zrovna na záchod nebo spát ~d~ chtěli "výkon" a když bych nějaký průšvih (což kolabující, zvracející, nebo jinak v ne-dobrém stavu rodička může být jedna dvě) omlouvala tím ž ese mi zrovna chtělo, tak bych letěla.

Jiná věc je, že je situace tak blbá, že si musí ten daný člověk vybrat mezi průserem a odchodem na záchod ~d~

Ale zase se vracím k tomu že je tam ten manžel jako pojistka proti chybám personálu ~d~
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 16:22:24)
tak to máš blbý, a si v práci jinak spokojená?
 Evča 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 16:58:09)
Martino, já jsem měla manžela taky trošku jako pojistku. Primárně tam chtěl být kvůli děťátku a taky aby mi "byl k ruce". Musím říct, že u prvního porodu to bylo moc dobře, že tam byl. Začalo mi být moc zle a potřebovala jsem pomoc. Manžel mačkal jako o život tlačítko, ale sestra nešla (mmch. rodila jsem tu noc sama) a nakonec vyběhl na chodbu a sehnal prvního člověka z personálu, na kterého natrefil. Zachránil mi tak život. Kdybych tam byla sama, tak bych na živu nebyla. A sestřička si jenom šla odfrknout a kouřila na balkoně sesterny... Je to jenom člověk, že? Bohužel nebyla ve tmě vidět, sesterna vypadala prázdná.
A sestra dobře věděla, že jsem riziková rodička, měla nařízeno doktorem být "v pohotovosti" a kontrolovat mne hodně často. Dneska už nevím interval přesně, ale rozhodně to nebyla hodina, po kterou se ani neukázala. Manžel ji volal tlačítkem deset minut a pak už musel začít jednat "na svoji pěst". Já sama bych jednala těžko, protože jsem se dostala do stavu, kdy jsem nebyla schopná nic.

Jinak ano, já chápu, že sestry jsou lidi a netrvám na milém úsměvu a nekonečné trpělivosti. Trvám ale na plnění jejich povinností a slušném chování. Což je snad normální v každém povolání. Můžeš namítnout, že každý může mít své starosti. Ano, může. Ale pokud mu přerůstají přes hlavu, musí si to v práci zařídit tak, aby nezpůsobil průšvih.

Jinak kdybych si v práci dovolila ke klientům třetinu toho, co sestry na šestinedělí k rodičkám, tak bych letěla jak namydlený blesk. Jediné úlevy, které se mi kdy dostalo, bylo když mi v náručí zemřel otec a šéf mne na měsíc "osvobodil" od jednaček s tím, že mu mám pak říct, jestli jsem už v pohodě. A prvních čtrnáct dnů mi dal placené volno nad rámec dovolené (budiž mu dík).

Jo a to že rodčiky křičí není pro sestry omluva. Malé děti v jeslích a školce taky často křičí, je to důvod, aby na ně tety byly zlé a sprosté? Lidé v LDN také často křičí, dokonce i na jiných odděleních. Ale sestry tohle ví PŘEDEM, než tam začnou pracovat. Uznávám, že můžou mít před nástupem zkreslenou představu o tom kolik zvládnou, ale pokud to nezvládají, měly by odejít.
 čičinka+Maty(4m) 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 17:20:01)
Martino, to co popisuje Adelaide je normální přístup, pokud pracuji s lidmi. To, že u nás slušnost k zákazníkovi/klientovi byla 40 let potíraná, je věc druhá.

Zdravotník tím, že nastoupí do práce do zdravotnictví musí počítat s tím, že jeho potřeby jdou stranou, když má na starosti někoho "akutního", komu se může každou chvíli přitížit. Je to součástí jeho práce, pokud to nechápe, nemá ve zdravotnictví co pohledávat.

Bohužel u nás práce ve zdravotnictví, ve školství a v jiných "nevýdělečných" oblastech pozbyla prestiž, která by lidi motivovala k výkonům. Zdravotníci ji mohou získat jen tím, že se budou chovat jako profesionálové, což v mnoha případech nedělají.
 martina 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(4.8.2009 19:30:24)
to co popisujete je samozřejmě neomluvitelné, ale pořád mám za to, že dobrý přístup převažuje. Byla jsem už v nemocnici několikrát, dvakrát v porodnici a musim říct, že jsem se setkala se skvělim přístupem. Stejně tak moji blízcí. Takže když tady čtu o nepříjemných sestrách, tak mi prostě příjde, že se přehání, protože z vlastní zkušenosti to neznám
 Lída+2 


Re: Pan Drchal se plete 

(5.8.2009 11:05:51)
Super...napiš mi e-mail....napíšu Ti nemocnice kterýms e máš vyhnout a kterým oddělením...kterým poliklinikám,aby jsi ze svých iluzí nevyšla~;)
 atisa 


Re: Pan Drchal se plete 

(6.8.2009 9:46:39)
Martina určitě bude ze zdravotníků.Je to jen o lidech!!Já narazila na sestru, která by se rozdala a ač únava na ní byla jasně vidět v jednání by jste to nepoznali a druhá by vás ukamenovala jen proto, že se asi nevyspala.Na gynekologii byly jakžtakž v pořádku a když jsem začala po vyšetření krvácet a nevěděla jestli je to v pořádku všechen personál byl na lékařském pokoji u kafíčka, ale našla jsem je!Řekli že je to dobrý a zavřeli dveře...
Všichni jsme jenom lidé, tak se te´d na to každý vykašleme, protože každý má málo peněz, personálu, je unavený, šéf ho štve, má rodiné problémy....
Kdo na to nemá atˇto nedělá, i kvůli tomu si myslím, že ono představování paní ta a ta-prvorodička, jako duševně zaostalého pacienta má svůj smysl,dá se tedy ode mě očekávat určité jednání na které je personál školen.
A po pravdě-jim projde denodenně rukama několik rodiček, ale pro většinu znás 1-2x za život a pro některé je to i přo tom největším štěstí poprvé a naposled.
 Lída+2 


Re: Pan Drchal se plete 

(5.8.2009 11:00:16)
NEbylo tam tlačítko funkční tlačítko!!!!!!!!!!!
Kdyby tam bylo použila bych ho....
 Jana, předškolák a batole 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(11.8.2009 14:00:58)
Rodila jsem 2x ve dvou různých porodnicích a ani v jedné u postele tlačítko k přivolání personálu nebylo. Myslím že je nám všem jasné, že tam sestry nemají jenom nás, právě proto tam s sebou taháme partnery aby kolem nás skákaly, ne?
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(5.8.2009 21:38:54)
Martino, promiň, ale rodím maximálně 2 - 3x za život a rozhodně si to nechci nechat zkazit jen proto, že nějaká PA nebo doktor neměli den a povozili se po mě... to fakt teda ne. A to se nebavím o nejrůznější šikaně, co personál čas od času na rodičkách praktikuje - nečteš popisy porodů tady na rodině nebo na emiminu nebo baby-cafe?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Pan Drchal se plete 

(6.8.2009 9:09:58)
Já vycházím z vlastních zkušenností a tudíž sama za sebe musím napsat, že mám dobré zkušennosti s podrodníkama. Moje noční můra byla odporná děcká sestra na novorozeneckém odd. Její blbost a samolibost mlátila dveřma, ale manžel nebivakoval u mého lůžka, tudíž jsem si poradila sama. Chápu, že někdo má horší zkušenosti při porodu, někdo není průbojnej, někdo tam chce mít manžela jako psych. podporu, ale nechápu proč je přítomný manžel lepší než např. manžel (v mém případě) který byl za dveřmi a oba kluky si choval jako první, jen prostě nestál u toho porodního lůžka.
 atisa 


Re: Pan Drchal se plete 

(6.8.2009 9:24:31)
Na jednu stranu chápu, na druhou, to si každý bude brát do práce někoho aby to lépe zvládl...?
 Vaal 


Tam jde JENOM o život 

(6.8.2009 9:31:12)
Atiso, to nebyl zrovna trefný příměr. Výkonnost v práci se přece nedá srovnat s úspěšným porodem. Novou práci si můžeš najít třeba tisíckrát. Zpackaný porod a následně postižené či mrtvé dítě už posléze nezměníš.
 adelaide k. 


Re: Tam jde JENOM o život 

(6.8.2009 9:34:36)
Val, já myslím že to Atisa myslela jinak. Přesně naopak :-)
 atisa 


Re: Tam jde JENOM o život 

(6.8.2009 10:01:50)
děkuji!!!~:-D
 adelaide k. 


Re: Tam jde JENOM o život 

(6.8.2009 10:28:44)
Atiso, mám radost že jsem rozuměla :-)
 atisa 


Re: Tam jde JENOM o život 

(6.8.2009 10:00:56)
To jsi asi špatně pochopila, já to myslela jako, že když rodička potřebuje manžela, aby si personál odfrkl a choval se k ní korektně tak, že bychom si podle toho asi každý měli někoho brát sebou abychom obstáli.ˇJako že chápu, že jsou to jen lidi, ale koho to zajímá. Asi jsem to nenapsala srozumitelně..:-)
 Insula 


No nevím 

(4.8.2009 23:06:50)
Tak to tedy nevím, jak by se ke mě chovala PA, kdyby tam manžel nebyl, protože i přes jeho přítomnost se chovala hnusně. ~Rv
 Peta@Naty@Katy 


Muž u porodu - Opora 

(4.8.2009 10:59:11)
Můj muž šel k prvnímu porodu tak nějak automaticky, a vzhledem k tomu, že mi porod vyvolávali a já už byla nějakých 15 hodin bolestí v podstatě sama se sebou, na rizikovém v Motole, byla to hrozná úleva mít u sebe někoho blízkého, někoho kdo je tam pořád se mnou. Ale dodnes si pamatuji, jak chválili muže za to jak úžasný byl a jak to zvládl a jak personálu vyloženě pomohl a já tam ležela a mě pochopitelně nepochválil nikdo, bylo to takové zvláštní. Teď jsem v 36 tt a opět jsme řešili, co a jak. Já předpokládala, že opět pojede se mnou, ale už máme doma první ratolest a záleží na tom, kdy se porod rozběhne a zda budou moci babičky zajistit hlídání. Taky muž se začal trochu cukat, prý měl prvně o mne a mimi obrovský strach, ale nevěděl do čeho jde, takže prostě instinktivně dělal, co uměl. Tentokrát se bojí už dopředu. Tak jsem mu řekla, že je to jen na něm, že to kdyžtak zvládnu sama. Uvidíme. Myslím, že ten strach mu nedovolí mě v tom nechat samotnou :) .
 Iren 
  • 

Nemyslím že se jedná o módu 

(4.8.2009 11:32:07)
Nemyslím že muž u porodu je "móda". Na západ od našich hranic už tato praxe funguje desítky let a žádný trend že by otcové na porodní sály přestali docházet není.Jako móda to může připadat starším lidem, kteří na to za svých dob nebyli zvyklí. Jinak ten majitel čajovny, který povídal cosi o tradičním rozdělení rolí - ona to byla pravda, ale náš svět se strašně změnil. Nerodí se už za přítomnosti porodní báby a žen z rodiny, ve známém prostředí jako dříve. Rodí se ve sterilním prostředí nemocnice a o "svém" porodníkovi si žena v ČR, která není celebrita může nechat jen zdát.Blízká osoba je tedy velký přínos.Také zmizelo tradiční rozdělení rolí - to znamená že žena není jen stroj na plození dětí, kuchařka, uklízečka a milenka, když se muži zachce. Ženy studují, pracují, řídí auta, mají zodpovědnost za svůj život, nejsou nikomu podřízené. A tento trend je neměnný, proto odvolávat se na tradice je už trochu mimo. Já osobně se domnívám, že je to na každém páru aby si rozhodl. Ale pokud to ženě pomůže, měl by se muž zachovat jako chlap a podpořit ji, protože to má určitě u porodu horší než on :-)
 Jednazměsta 


Jen aby tam byl... 

(4.8.2009 11:35:30)
Můj muž s emnou u porodu byl. Celé těhotenství se mnou chodil na každou kontrolu v poradně, na všechny odběry krve i cukrovkový test. Do porodnice, kde jsem ležela pro hrozící předčasný porod za mnou každý den po práci jezdil a domů jel až večer, nevynechal ani jeden den. Tím, že jsem musela celou dobu jen ležet se musel postart o domácnost i o mě on. Když mi odtekla voda, tak jsem mu to v klidu oznámila, až jsem si sbalila věci a jelo se. Po příjezdu do porodnice a natočení monitoru mu řekli, že může jet klidně domů, že se nic v noci dít nebude. Chtěl zůstat a zůstal po celou dobu. Držel mě za ruce, pomáhal mi na toaletu, vynášel "blití", chodil mi pro kolu, pak mi pomohl na porodní sál i když by to mohly udělat sestřičky. Dělal to vše sám a jak on říká se samozřejmostí, kterou bych mu oplatila, kdyby byl ve vážné situaci on. U samotného porodu stál u mě vedle křesla a pevně mě držel, když se muselo přejít na operační sál kvůli císaří, tak mi pomáhal a stál za dveřmi a čekal. Byl první koho jsem viděla, když jsme vyjeli ze sálu, a doprovodil mě až na JIP. Jakmile mě pustili, zase tam byl a chodil každý den na celé odpoledne a staral se o kluky a já trochu nabírala síly. Takže tak to bylo u nás. Nebyl tam, protože to je modní trend, nebyl tam aby mi dělal právníka, byl tam pro mě, protože jsem ho zrovna potřebovala a stejně tak bych tam já byla pro něj, kdyby potřeboval mě. Náš vztah to ještě více stmelilo a víc si vážíme jeden druhého. Vzpomínáme na to oba rádi, bez nějakých škaredých myšlenek... Přála bych to všem.
 čičinka+Maty(4m) 
  • 

Re: Jen aby tam byl... 

(4.8.2009 11:52:32)
Při čtení tohoto mě napadlo, že manželé či partneři si jsou obecně v současné době bližší. Na nic si před sebou nehrajeme, nesnažíme se jeden před druhým tvářit, že enmáme různé nevoňavé tělesné pochody, nesnažíme si udržovat odstup v zájmu nějakého pochybného zachování "tajemna".

Podle nějaké antické legendy byli dřív lidé osmirucí, osminozí a dvouhlaví, pak je bohové za trest rozdlili napůl a ty půlky se hledají, protože jsou bez sebe nešťastné. Je vidět, že některé půlky, co se našli, plně využívají to štěstí, že jsou spolu.
 Jednazměsta 


Re: Jen aby tam byl... 

(4.8.2009 12:47:51)
Čičinko tos napsal krásně.
 tynunka 


Re: Jen aby tam byl... 

(4.8.2009 13:00:47)
Přesně takhle bych si to přála mít. Porod nás čeká koncem ledna, takže času je ještě moře. Partner původně u porodu být nechtěl a mě to mrzelo. Nakonec se rozhodl sám, že tam půjde, ale já ho už nenutím. Říkala jsem mu, že si to kdykoli může rozmyslet, ale v případě, že nepůjde na sál, byla bych ráda, kdyby byl někde nablízku (co já vím, třeba před nemocnicí). Odpověděl, že tam se mnou být chce a strašně se na to těší. Dodává mi odvahu i teď, chodí se mnou do poradny. Když viděl první ultrazvuk našeho miminka (mělo 7 mm) pamatoval si po dlouhou dobu pohled na jeho tepající srdíčko. Když jsme byli na ultrazvuku teď,(máme 10 cm)celou dobu zaujatě sledoval všechny pohyby, poslouchal lékaře, co vše nám povídá a byl naprosto unešený. V čekárně se nesmírným štěstím rozplakal a já jsem na něj za to hrdá, protože se nestyděl a projevil své city naplno. Dokonce se starostlivě ptal, zda mě vyšetření ultrazvukem nebolelo, jestli pan doktor netlačil moc. Každý den pravidelně mi bříško hladí, s miminkem si povídá a večer, pokud nejsme k smrti unavení mi masíruje bříško a boky krémem proti striím. Je velmi ohleduplný, několikrát denně mi z práce posílá smsky, zda jsme v pořádku, máme se dobře a něco nám nechybí. Myslím a doufám, že porod nás stmelí ještě více, a že to bude probíhat podobně jako u Vás.
 Tvoje horší já 


Muž u porodu není žádná móda, ale jen zpřetrhaná tradice 

(4.8.2009 15:28:12)
Vždyť už Marcel Pagnol psal o tom, jak otec držel jeho matku při porodu za ruku. Tchýninu matku taky držel její manžel za ruku. Pokud vím, tak měly moje babičky muže maximálně ve vedlejší místnosti, a to až během samotného porodu, ale možná byli i u toho, už to bohužel nezjistím.
Každopádně, manžel u porodu byl podle mě vždy samozřejmostí. Teprve porody v nemocnici jej odehnaly a odstrčily.
 Darka,4+1 
  • 

Re: Muž u porodu není žádná móda, ale jen zpřetrhaná tradice 

(4.8.2009 18:55:38)
Můj kamarád (nyní čerstvě v důchodu) se narodil doma stejně jako jeho tři sourozenci, a jeho maminku při tom vždycky držel za ruku tatínek. Ještě si pamatuju, jak si ten starý pán své ženy nesmírně vážil.
 Lizzie 


Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 17:29:45)
když jsem si někde přečetla, jak některé těhotné ženy daly partnerům div ne nůž na krk a jejich přítomnost u porodu vyžadovaly. Připadalo mi to trochu jako vydírání - dala bych možnost volby, fakt jen kdyby chtěl.
Ano, nikdy jsem nerodila a ještě zjevně nějakou dobu nebudu, ale je fakt, že sama za sebe bych si radši některé věci ,,oddělala" sama.
Až tu budu za 15 let psát, že byl otec u toho, tak mi to připomeňte,-)
A nikoho tedy neodsuzuji, samozřejmě. Jen, když si vzpomenu na pár kamarádů, kterým se obracel žaludek i u videa...
 Evča 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 17:43:17)
Já jsem manžela u porodu chtěl, měla jsem hodně velké problémy v těhotenství (opakováná hospitalizace atp.) a gynkolog mi prorokoval, že porod nebude lehký, že asi dojde na císaře. Chtěla jsem manžela jako morální oporu a aby byl aspoň jeden z nás s miminkem, kdybych byla v narkóze. On z tohoměl strach a moc se mu nechtělo. S manželem jsem nakonec uzavřela dohodu, že půjde se mnou a když by to bylo nad jeho síly, tak to řekne a odejde. Věděl že mu to v žádném případě nevyčtu, byl to pro nás oba rozumný kompromis. Neodešel, zvládl všechno a byl moc rád, že maličká měla po narození hnedka tatínka. U druhého dítka už bral jako samozřejmé, že bude u porodu.
Pokud někomu vadí krev, nebo i jen to prostředí, tak není dobré ho k tomu nutit, ale i z jeho strany by měla být nějaká snaha o vstřícnost, ne?
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 19:12:18)
Evčo, nechci být cynická, ale někomu jako vstřícnost bohatě stačí, že manžel/přítel třeba doma všechno připraví apod., ne? Přítomnost u porodu bych nazvala spíš možností než povinností nebo vstřícností.
Nehledě na to, že znám i pár holek, kterým se z toho dělá špatně.
 Evča 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(5.8.2009 8:39:39)
Lizzie, pokud mám maminka strach z porodu a přeje si, aby tam tatínek byl s ní, tak JE z jeho strany vstřícnost(nikoliv povinnost), pokud to zkusí, i když z toho má taky strach. Manželství je přece o tom, že se vzájemně podpoříme i když se nám nechce, nebo ne? Když šel manžel na operaci, která byla nepříjemná a dost zásadní, tak byla možnost abych byla hodně času ním. Taky jsem z toho nebyla odvázaná, když jsem mu měnila mísu atp., ale šla jsem do toho kvůli němu. Pár let potom šel on se mnou k porodu. V obou případech dohoda zněla, že pokud to bude na toho pomocníčka moc, tak to řekne a odejde.
Pokud to maminka chce protože "se to tak dělá", pak je to samozřejmě o něčem jiném. Já jsem třeba věděla, že můj porod bude těžký, že jdu do velkého rizika i samotným těhotenstvím a z porodu jsem měla strach. Manžela jsem chtěla jako oporu a pomoc a hlavně "aby to miminko nebylo po narození mezi cizími".
 Insula 


jehly 

(4.8.2009 23:16:31)
Manžel nesnáší jehly, ale k porodu jít chtěl. Nenutila jsem ho. Ale přiznávám, že by mě trochu "mrzelo", kdyby jít nechtěl. A nakonec natáčel doktora na kameru, jak mi píchá epidurál (a to je nějaká "jehla"). ~t~ A podařilo se to až na 7. pokus. Dodnes nechápu, jak to ustál. Ale prostě v té situaci mu to vůbec nepřišlo. Navíc hodně tatínků, když vidí porod, tak si myslí, že to nezvládnou, ale když se rodí to JEJICH mimčo, tak je trochu jiná situace. ~;) Samozřejmě jsou muži, kteří to nesnesou a nechtějí tam být. Maminky by to měly respektovat.
 Magda & 2 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 18:16:58)
...dobra poznamka, Lizzie. Kdyz jsem sla na predporodni kurz behem 1.tehu, tak se sestra hned na uvod zvesela zeptala pritomnych budoucich tatinku: "Tak kolik je vas tady dobrovolne a kolik kvuli tomu, ze se v soucasne dobe "nosi chodit k porodum?". Jinak byla sestra docela vtipna, ale timhle vsem pritomnym vyrazila dech...Manzel u prvniho porodu nakonec byl, ale museli jsme to spolu nejprve konzultovat a ja jsem nechapala, proc se porad "osiva", vzdyt preci bude u "zrozeni zivota", no neni to bajecny zazitek? Pro nej nebyl, coz jsem pochopila behem samotneho porodu, tak jsem ho vykazala na chodbu, aby se nadychal cerstveho vzduchu a ze ho sestry zavolaji, az bude mimi na svete...U druheho porodu jsme se domluvili, ze se mnou nebude. Chvili mi to prislo trochu lito, priznavam! Ale nakonec musim zkonstatovat, ze jsem to prozivala kupodivu lepe, nez pri prvnim, protoze jsem se mohla 100% soustredit na svoje telo a ne na deni kolem manzela....Chlapi jsou fakt ruzni, pry to rozebirali v praci, kde je ted "babyboom", takze kazdy druhy kluk se tam stava otcem, a vsichni se pry schodovali v tom, ze to je velmi silny zazitek, ale ze to je taky pekny psycho. Chlapi chteji samozrejme svoji zenu v "slabe hodince" podporit, ale ne kazdy chlap prizna, ze je toho na nej moc, protoze se to od nej proste neocekava!!!! Navic, zenska jede pri porodu na hormonalni vlne, kdezto chlap ma naservirovanou syrovou realitu, a to jsou dva zcela odlisne svety vnimani. Presto fandim moznosti mit partnera s sebou. Kazdy si muze vybrat. Jde jenom o to, aby nevznikl druhy extrem, kdy pritomnost muze u porodu bude povysena na plnohodnotny dukaz radneho vstupu do rodicovstvi....
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 19:13:21)
Jj, souhlasím.
 Renata + 2 


Re: Trochu mě zaráželo 

(5.8.2009 9:04:04)
Jsem maminka dvou dětí ve věku 10 a 6 let (holčička a kluk). Obě děti byly moc chtěné a netrpělivě očekávané mnou i mým manželem. Již v době narození Veroniky byla přítomnost otce u porodu možná, ale ne tolik využívaná jako dnes. Už tehdy, ale i dnes beru přítomnost partnera u porodu pouze jako monžnost! Nikdy ne jako nuntnost, ať už k "prověření" vztahu nebo jako měřítko tzv. "otcovské lásky". Můj muž k samotnému porodu nechtěl a mě ani nenapadlo ho k tomu nutit. Porod pro mě vždycky představoval něco hodně osobního a niterného. V podstatě jde o zázrak, který přinese na tenhle svět dva nové lidi. Tím prvním je právě narozené dítě a tím druhým matka. Do chvíle zrození totiž žijeme život pouze svůj. Od toho momentu i život našeho dítěte.
U obou porodů čekal můj partner v porodnici na chvíli, kdy se naše děti narodí. Hned poté ho zavolali a on se mnou na porodním sále, s miminkem v náručí, zůstal po celou dobu, než nás odvezli na pokoj. V obou případech šlo o 3-4 hodiny. Během porodu jsem věděla, že je nablízku, věřím, že kdybych měla pocit, že ho tam potřebuji, přišel by. Ale nechtěla jsem. Viditelně se na samotný porod necítil a já se alespoň mohla plně soutředit na samotný porod. Obě naše děti miluje a nevěřím tomu, že přítomnost tatínka u porodu na vztahu otce k dětem něco změní. je to už pár let, ale dnes vím, že bych znovu jednala stejně.
 Margot+1 


"hormonální vlna" 

(5.8.2009 9:57:35)
Rozhodně nemám nic proti tvému postoji k otci u porodu - je legitimní a logický.
Nicméně se musím ohradit proti té "hormonální vlně". Musím říct, že tu "jízdu", o které píšeš, docela závidím. Porod jsem měla tři dny vyvolávaný ukončený sekcí. V závěru už to nebylo nic než bolest, úplně planá, nepomáhající a nikam nesměřující, a to všechno za úplně střízlivého, syrového rozumu (a takových je nás myslím víc, než se na první pohled zdá). Muž se mnou byl celou dobu, před i po porodu a jsem přesvědčená, že babyblues se nekonal díky němu (pokud ovšem babyblues není něco jako absťák právě po tom hormonálním rauši ~k~)
 Magda & 2 
  • 

Re: "hormonální vlna" 

(5.8.2009 11:16:46)
Margot, ze sve zkusenosti muzu rict, ze od sameho zacatku obou tehu i behem obou porodu jsem byla "mimo sebe" a ze jsem na te "hormonalni vlne" jela dost nekontrolovatelne - v mem pripade prevladaly euforicke pocity, nad smutnymi naladovymi propady. Mela jsem pocit, ze jsem silna, ze vsechno dokazu, ze rozumim svemu telu, ze chapu prapodstatu kolobehu zrozeni a smrti..atd, byly to az skoro mysticke zazitky. Takovehle pocity a vjemy za strizliveho stavu fakt nemam, takze jsem si jista, ze to bylo hormonama.... Ja jsem o tom mluvila v tom smyslu, ze pokud tehule predpoklada ve svem "zmenenem stavu", ze partner citi a vnima to same jako ona, tak to tak prave diky tomu hormonalnimu uletu byt vubec nemusi...Priroda je myslim velmi chytra a obdarila zenskou takovouhle "ulevovou drogou", aby ji pomohla tehu i porod lepe psychicky zvladnout (a ja k tomu jeste dodavam, aby lidstvo nevymrelo a zensky se nebaly rodit...). U kazdeho to ale funguje jinak, to naprosto chapu, taky je jasny, ze kdyz jsem mela dva relativne rychle a bezproblemove porody a tehu, tak se na veci divam spise z pozitivne-euforickeho uhlu pohledu nez nekdo, kdo si tu "jizdu" uzival o mnoho hodin ci dni dele....Jinak souhlasim s tim, ze "poporodni blues" muze byt zpusobene i ztratou "hormonalniho rause", ja jsem to zazila po prvnim porodu, kdy jsem se z vysky idealu a nadseni rychle dostala do tvrde reality "pece o novorozene" a nejvic me asi deprimovala naprosta ztrata osobni svobody (v te chvili mi prislo, ze to bude az do konce zivota, ale dneska je mi jasne, ze to je jenom velmi, velmi docasna zalezitost...).
 bravad 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 19:51:59)
Ale video je něco jiného. Mně se taky zvedal kufr, když jsem viděla video z porodu (bylo mi 14). U porodu toho tatínek tolik vidět nemusí. A ty ženský a nůž na krk - jestli ono to není tím, že se porodu bojí, tak zkrátka u toho nechtěj bejt samy. Jinak já muže u porodu mít chtěla, on nechtěl, bál se. Tak jsme se dohodli, že chci, aby se mnou byl první dobu porodní a pak že už u toho být nemusí, pokud nebude chtít. Zůstal až do konce a je moc rád.
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 19:53:53)
No, bravad, jeden tatínek, co u porodu byl se vyjádřil, že mu to připadalo jako dost velká řezničina. Já napsala jen to, že by se to nemělo striktně vyžadovat, případně mít někoho, kdo přítomnost u porodu odmítne, za nehodného otcovství.
 bravad 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:03:11)
Ale jo, to jo. Vůbec by se to nemělo vyžadovat, ale měli by se na tom oba partneři dohodnout. Fakt ale je, že zatím neznám žádného tatínka ze svého okolí, který by se nejdřív víc nebo míň necukal. A co je taky dobré předem vědět - i ženě, která o partnera u porodu hodně stojí, může během porodu přítomnost nastávajícího tatínka začít vadit a může ho vykázat (znám ze svého okolí).
 Kahlan+5 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:54:59)
Bravad, u nas jsme na tohle tema ani nijak nediskutovali, proste bylo jasne, ze u porodu bude, fakt si nemapatuju ani na jednu debatu, ze bychom to nejak probirali. Byl u vsech tri porodu, za reznicinu to nepovazuje, porody byly do vody a v noci, takze toho stejne moc videt nebylo. U hlavy nestal, stal tak, aby videl hlavicku, aby mi mohl hlasit, jestli uz je videt. Ja vlastne ani neuvazovala o tom, ze by tam nebyl, protoze prece kde jinde by mel byt, kdyz se rodi jeho dite? A on to ma nastesti nastavene uplne stejne. Za 40 dni nas to ceka opet:-)

Jeste k tomu klidu v sestinedeli, ja jsem jednoznacne pro, take kvuli tomu chci rodit ambulantne, abychom mohli byt od zacatku v klidu cela rodina doma. A slepici polevku mam od manzela uz davno objednanou:-) Nastesti zijeme v cizine, takze tok pribuznych muzeme snadno regulovat. Kdyz se narodila dcera, tak jsme byli po 12 hodinach doma a mi rodice prijeli asi za 3 dny potom. Nicmene ja nemusela hnout prstem. Kdyz jsem si chtela lehnout, tak jsem si lehla, kdyz si chtel nekdo dat kafe, tak si ho udelal. Kdyby to te navsteve nedoslo, tak se ozvu bud ja nebo manzel.
 10.5Libik12 


Je to módní a nepřirozené. 

(4.8.2009 21:08:38)
Pokud Budilka soudí, že se mýlím a teprve ohavné porody v porodnici vzdálily rodičku otci dítěte, měla by to doložit historickými fakty.

Jde o privátní věc, nicméně je třeba si uvědomit, že rodící žena je v transu a nějaký "štráchy" s něčím nenadělá. Muž je sice nervní, ale blitky, krev a kdovíco, vidí zřetelně, zrovna tak jako v nezměněném vědomí slyší blábolení rodící manželky.

Nechtěla bych to.

O to víc jsem připravena v případě skutečné potřeby vymívat mužíčkovi hnisající rány a čekám od něj totéž.

Úvahy o vyústění vztahu jsou srandovní, vztah prověřují daleko jiné zážitky.

Jinak bývá běžné že pětatřicetiletý muž byl svědkem porodu dvou až tří manželek(přítelkyň), no dovolte, dámy..
Kapánek blbé, ne?.

 10.5Libik12 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(4.8.2009 21:09:25)
kurňa "vymejvat" je s ypsilonem:)
 Magda & 2 
  • 

Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 11:30:07)
Libik, diky za prispevek. Ztotoznuju se s tvym popiskem stavu veci, i kdyz je okoreneny mirnou ironii a zaroven notnou davkou zivotniho nadhledu....
 Myšutka* 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 11:43:45)
Libik, blitky a blábolení není projev pouze porodu... Budiž ke cti mému muži, že když jsem byla vážně nemocná, tak nejen že mi přidržoval kýbl, abych měla kam zvracet, ale sehnal mísu a vyměňoval ji, pomáhal mi s hygienou a o mém blábolení se v životě nezmínil (a jsem přesvědčená, že jsem blábolila).

K porodu se mnou šel i když trošku váhal. Poprosila jsem ho, aby šel, že bych byla ráda. Nešlo o prověrku vztahu, ani o nějaký truc. Prostě jsem ho chtěla mít u sebe, jako svoji jistotu, můj pevný bod. A nejsem na něm závislá, bývá často a dlouho pryč (i půl roku), ale v porodnici jsemho chtěla mít. Vyhověl s tím, že kdyby to na něj bylo moc, tak počká "v čekárně". Neodešel. Byl první, kdo choval dcerušku a o pár let později syna. Oba porody skončily akutním císařem, u prvního s dcerkou v náručí čekal, jestli přežiju. Později z něj vypadlo, že kdyby tam nebyl, tak by si to vyčítal.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 12:16:19)
Manžel komentoval svoji roli u všech tří porodů (pokaždé byla náplň trochu jiná, jednou hlavně opora, jednou hlavně řidič, jednou výkonný asistent) celkem lapidárně: dělám to co normálně, zajišťju svoji rodinu.
 adelaide k. 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 12:31:26)
Val, já myslím že to ale nesouvisí s porodem ale se vztahem obecně.
 sovice 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 12:41:07)
Myslím, že část lidí, u mužů mi to přijde častější, mají pocit, že když uděláš vše správně, všechno dopadne "správně". S takovými lidmi je pak potíž, protože když věci nejdou dobře, někdo musel udělat něco špatně, že ano :-( Nalezení viníka je pak přirozené.

V okolí mám dva takové tatínky, kteří každou dětskou modřinu přičítali chybě matky. Je to na zavraždění. Jednoho to přešlo, když dvouletá dcera v jeho péči, na procházce, když ji držel za ručičku, upadla a vybila si o obrubník přední zuby. Druhému se nic podobného nestalo, takže matka je viníkem všeho dodnes.
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 13:35:34)
Valkýro, toto se přesně stalo mé sestře.Lituje dodnes, že švagr byl u porodu.Ovlivnilo to negativně jejich sexuální život.A podotýkám, že předtím byli naprosto v pohodě po všech stránkách, nějak tu krev a křik nerozdýchal, ale jistě je chyba u něho.
 Žžena 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:20:17)
Radimko,
jak jsem pochopila z toho, co jinde Valkýra píše, naopak ona je a byla s manželem v nepohodě po všech stránkách i bez toho porodu. Takže ta situace je přecejen jiná.
 Bellana 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:30:46)
Radimko, tak si říkám, kdybych třeba byla u toho, když se manžel poraní (co já vím, strčil by nohu pod nůž sekačka na trávu...); asi by křičel, určitě by tam byla krev, ale kdybych se raději zhroutila, místo pomoci sebou sekla do trávy a pak ještě rok odmítala na manžela sáhnout, neb bych měla trauma z té krvi, asi bych si nepřipadala jako dobrá partnerka... tak nějak naivně soudím, že nějaké to blitíčko, krev, křik, blábolení (jak psala Libik) patří k mému milovanému stejně jako ty příjemné věci. Nebrala jsem si ho jen pro to hezké, ani on mě. Takže mi klidně u porodu tu misku na zvratky podržel (stejně jako předtím, když jsem měla kocovinu).
Co budeme dělat, až budeme staří a neestetičtí? Přestaneme se jeden na druhého dívat, abychom si nezpůsobili psychickou újmu?
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:39:33)
Švagr to neunesl, s tím nic nenaděláme.Kupodivu jsou stále spolu, i když sex nic moc.Někdo to asi nezvládá.
Já muže u porodu nechtěla, on by šel, kdybych chtěla, na porod mám hezké vzpomínky a sestry mi je líto.Už je to pryč.
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:40:57)
Ještě dopíši, že sestra prokřičela celou noc, bylo to strašně dlouhé a nakonec hodně krve.
 Bellana 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:22:07)
On je asi průšvih, když chlap vnímá porod jako výkon, jako něco, kde ženská musí něco dělat. Přijde mi to jako nepochopení. Navíc soudit něčí kvality podle toho, jak hladce rodí... to já jsem teda byla hodně nekvalitní prvorodička.
Možná by se kurzy pro nastávající otce měly méně zabývat blbinami, jako je nácvik dechu, ale spíš poučit muže o tom "o čem ten porod je". že to fakt není sportovní disciplína.

Mmch, připomnělo mi to, že když rodila kamarádka, byl její partner u toho, polovinu porodu si četl, svačil a nudil se, u tlačení zkolaboval a málem omdlel, ale nakonec ho všichni chválili "jak pěkně dýchal". Ehm. To jsou fakt případy, kdy vážně pochybuji nad smyslem takového doprovodu k porodu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:44:37)
Otec mého dítěte se taky u porodu nudil ("jsem si měl s sebou vzít nějaký čtení!"), chodil kouřit se sestřičkou, polehával, měl blbý kecy a víceméně PRO MNE tam jeho přítomnost neměla žádný smysl ani efekt. Ale myslím, že pro vztah se synem ano. Byl první, kdo ho držel v náručí, byl s ním od začátku a já fakt chtěla, aby spolu měli hezký vztah. O mne moc nešlo, našemu vztahu jsem moc velkou šanci nedávala nikdy. ~;)
 Bellana 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:53:27)
Monty, u nás měla přítomnost otce u porodu vliv hlavně na náš vztah, hlavně u druhého porodu, kdy jsme na to byli sami dva (doma bez PA, co trčela na Jižní spojce). To byla taková ta situace jako třeba když musíte sjet divoké peřeje a ukáže se, zda fungujete jako partneři, či ne.

Jinak znám i chlapy, co u porodu byli, ale přesto se to na jejich vztahu k dětem nijak nepromítlo. Asi je to kus od kusu. A možná to záleží i na tom, jestli kromě toho pochování po porodu dělá oec i něco víc, jestli se zapojí do péče o mimino a tak. Ale nevím, to už jen teoretizuju...
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:56:52)
Např. můj otec u obou porodu nebyl a přesto má s námi i s mámou úplně nadstandartní vztahy.Jsou spolu 37let a nepamatuji si jedinou hádku.Dokonce dodnes mají spolu styk.
 Bellana 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:02:12)
Radimko, tak jasně že přítomnost parnera u porodu není něco, od čeho se odvíjí kvalita vztahu. Spíš to bude asi jako s každou krizovou situací v životě (krizovou ne ve smyslu, že porod je krize, spíše ve smyslu zlomovou, silnou, výjimečnou, nestandardní)... dobrý vztah může posilnit, blbý rozvrátit. Víc bych v tom nehledala.
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:04:34)
Jo.
 Lassie66 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:30:43)
Radimko, "dokonce dodnes mají spolu styk"...~t~
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:33:58)
Já je nešmíruji, ale to člověk pozná.Náznaky.
Dokonce jednou jsme tam byly se sestrou a oni měli z půjčovny kazetu , kterou schovávali pod polštářem.Jmenovalo se to nějak ,,Doktor a sestřička,, a nebyl to rozhodně thriller~t~.
 Lassie66 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:35:39)
Radimko, díky, díky. dneska jsi mě rozhodně rozesmála a smích je kořením života. Takže klidně pokračuj.~R^
 Radimka 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 15:37:01)
Lassie, já to myslím vážně.Oni se mají pořád rádi.
Rozesmála jsem holky v mém tématu Sex po 40, tak se mrkni, třeba se pobavíš~t~.
 Magda & 2 
  • 

Re: Je to módní a nepřirozené. 

(5.8.2009 14:55:10)
Valkyro, diky za uprimnost. Moje kamaradka mela komplikovany 36h porod, s manzelem se neuspesne pokouseli o mimi 3 roky a potom se jim to za pomoci doktoru povedlo na prvni pokus, takze dite bylo naprosto vymodlene, manzel bral jako samozrejmost, ze k porodu pujde, nemel nejmensi pochyby o sve roli pri "vitani ditete na svet"....Nakonec to dopadlo (skoro) vsechno spatne: kdyz videl manzelku v bolestech, nebyl schopny ji psychicky podporit, oba si z toho odnesli partnerske trauma jako Brno, chodili i na terapii a po roce se rozvedli....Kamaradka mi rikala, ze mu dlouho nemohla odpustit, jak se pri porodu pasivne a ustrasene choval a ze ji to dlouho lezelo na srdci jako tezky balvan....
 Tvett 


Re: Je to módní a nepřirozené. 

(6.8.2009 12:03:44)
Tak to drsný,škoda,že nerodí chlapi,moc bych jim to přála,pokud něco takového vypustí z pusiny.~o~
 Kocour 
  • 

není to módní a nepřirozené. 

(6.8.2009 15:43:26)
Libiku, a jaké už zážitky prověřují vztah než situace kdy jeden z partnerů může zemřít?
 Slečna Marplová 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 23:16:47)
Ja osobne jsem o pritomnost otce porodu nestala. Myslim, ze tak jako jsou zeny, ktere chteji byt drzeny za ruku, tak jsou jine zeny, a mezi ne patrim, ktere si preji mit soukromi. Nicmene muj manzel si pral byt u porodu sveho ditete a ja zastavam nazor, ze ma na to pravo a tak jsem to respektovala a brala to tak, ze je tam kvuli nasemu synovi.
Navic jsme uzavreli dohodu, ze si pocka, az detatko vyjukne v cele krase a nebude "načuhovat do zatáčky", protoze to by mi fakt nebylo prijemne a i ja mam urcita prava ~;)

Jinak musim rici, ze jsem jej jako ochranku proti personalu nastesti nepotrebovala, protoze vsichni byli slusni a korektni. Je mozne, ze to zpusobila jeho pritomnost, ale celkove si nemohu stezovat.
 bravad 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:03:51)
Ještě mě napadlo - asi onen tatínek nestál u hlavy. A to určitě měl.
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:08:02)
bravad, on to vystihl nějak tak celkově. A to měla dotyčná štěstí na doktory a lékařskou péči vůbec. Jinak ty porody, co běžely na videu nebyly žádné krváky, spíš naopak. I alternativa. No, pánům to dobře neudělalo, ale snažili se:)
 bravad 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:11:49)
Nemůžu soudit. Můj manžel na to vzpomíná rád. (Při druhé době stál u hlavy ~;) ).
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 20:21:46)
Taky to nemám z první ruky. Jsem bezdětná. A nad porodem zatím nepřemýšlím.
 leli 


Re: Trochu mě zaráželo 

(4.8.2009 22:04:06)
Tak mně se dělalo špatně z videa porodu i na předporodním kurzu v 8.měsíci a v duchu jsem si říkala, že tohle tedy rozhodně nepodstoupím a dítě si v břiše raději nechám, než tohle. No, nakonec jsem přežila hned 3x a manžel byl vždycky se mnou. Já jsem typ, který špatně snáší nemocnice, zejména tu podřízenost pacientů a nadřízenost personálu a čím jsem starší, tak hůř, navíc nemám k lékařům moc důvěru. U 3. porodu jsem uvažovala o dule, se kterou jsem se i setkala, byla sympatická, ale paradoxně jsem si ji pak k porodu nevzala, protože jsme se znaly málo a moc zároveň, asi nepochopitelné, ale introverti možná rozumějí. Mimochodem jsem pravděpodobně udělala při svém průběhu porodu chybu, protože jsem některé zásahy do porodu s ní ani nekonzultovala a věřím, že v její přítomnosti by si některé věci přítomná lékařka nedovolila. Manžel byl pro mě velká pomoc, vytvořil určitou iluzi bezpečí a jeho blízkost mě pokaždé uklidňovala. I když věřím, že jsou ženy, které to zvládnou i bez doprovodu.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(5.8.2009 22:27:20)
Lizzie, jenže nemůžeš srovnávat video s osobním prožitkem...
 Jitka-dvě děti 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(5.8.2009 22:29:08)
a co myslíš,když se s tebou bude milovat,taky mu to přijde zaražející????Až budeš mít bolesti,které jsi nikdy předtím nezažila,budeš tam chtít byt sama jen ty a cizí lidi?Ne,ty udělaš vše za chlapa,odnosíš dětatko a pak ho porodíš a on ti za to muže pomoci ,kdy věř to budeš nejvíc potřebovat a spravneho chlapa určitě nebudeš muset nutit-ja bych to taky nedělala...
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(5.8.2009 23:18:54)
Jitko, pro mě není důkaz lásky to, že to se mnou na sále prodělá.
Jana - neodvolávala jsem se jen na video.
A vy na všechno reagujete, jako bych řekla něco jasného a bum - ale já to brala spíš jako úvahu. A myslím, že vztah nakonec prověří úplně jiné věci. Což už trochu z reálného života mluvím.
Hádat se tu nehodlám, své jsem připsala.
 Jitka-dvě děti 
  • 

Re: Trochu mě zaráželo 

(6.8.2009 22:03:36)
Celkově v životě s mužem je to opravdu fuk jestli tam je nebo ne,v tý situaci kdy jsem se dvacet hodin snažila ze sebe dostat dcerku jsem byla opravdu rada,že tam byl a dobrovolně,nechci tvrdit,že když tam nebude chtít jít tak te nema rad,jen se mi zda od některých chlapu povrchní to komentovat typem,že se jim z toho chce zvracet a že je to hnus a podobně,zda se mi to dost povrchní a sobecke!A BUM!!!!
 Lizzie 


Re: Trochu mě zaráželo 

(8.8.2009 12:31:00)
Jitko, mě se taky z některých biologických věcí zvedá kufr - tomu nezabráníš. Ano, jsem povrchní sobec.
 lucka,2špunti 


divný článek 

(4.8.2009 21:32:46)
Nevím jak ostatním,ale mně se zdá celý článek jak z minulého století!!!!!!!!!!!!!
 Ivona,Klára02,Tereza06 
  • 

nemusí to být jen tatínek 

(4.8.2009 22:46:12)
pokud některý tatínek nechce,tak bych ho nenutila,vzala bych si někoho jiného.Známá měla u porodu nejlepší kamarádku.Je důležité mít u sebe někoho blízkého,alespoň pro mě bylo.Hlavně,že už se to zase stává běžnou věcí
 janavita1 


Re: nemusí to být jen tatínek 

(5.8.2009 9:02:52)
Bohužel u nás v porodnici to může být pouze otec dítěte (manžel, partner), což jsem se dozvěděla až při přijetí, nikde to totiž nebylo uvedené a já brala jako samozřejmost, že ten koho si já budu přát, tam bude, je to snad novinka letešního roku ~q~ (nebo možná je třeba zaurgovat a domluvit, či jim snad něco dát, ale řešteto v té chvíli).

Jinak manžel dost odmítal jít k porodu a já už to ani neřešila, rodila jsem dva dny a posledních 6 h bylo už doslova peklo, to co bylo před tím bych nazvala absolutní nezájem jedné PA, která chtěla mít klidnou noc (rodička jsem byla jen já) a nechala to dojít tak daleko, že ráno stál před primářem manžel a můj otec a to byl mazec.
Nebudu ani zmiňovat v jakém stavu jsem se nacházela po noci mega bolestí od pošramoceného pánevního nervu, vysílená zvracením, motáním hlavy atd., porod se nakonec uskutečnil za pomocí EPI a oxytocinu s následným krvácením, tedy bylo třeba transfůze a spousty infuzí, přítomna byla jedna z nejlepších PA, tak jsem byla i za ni ráda. Manžel mě od rána hlídal,aby mohl přivolat pomoc, držel mě, podpíral při tlačení, když jsem při něm omdlela, tak mě probouzel.
Na svůj porod mám velmi ošklivé vzpomínky, pohužel to nepřebil ani pohled na našeho syna (pohlaví jsme dopředu neznali, mělo to být překvapení), byla jsem úplně mimo, jen jsem vnímala to teplo, když ho položili na mě. Manžel ten bulil jak želva, přál si tak trochu víc syna.
Co se týče péče na šestinedělí, tak sestry pro maminky byly OK, ale většina dětských hrůza, na to nemám slov. Co taky říct na to, že vám nechaj 4 dny vyhladovět dítě s tím, že oni příkrmy nedávaj a pak vám ho vemou na kapačky (mléko se mi nechtělo spustit po takovém vypětí ~n~). Zpětně jsem se dozvěděla, že se mi lhalo ~q~.
Bohužel bránit se je nemožné když u toho nejsou svědci, je to slovo proti slovu, ikdyž kamarádka měla svědkyni a podala oznámení na chování jedné sestry, která jí řekla na otázku jak je jejímu synovi, že takový parchat se ani neměl narodit ( její syn měl pouze šedý zákal v očích).

Co říct, je to jen o lidech, jsou lidé dobří i lidé špatní, bohužel to nemají napsáno na čele.
 Ivona,Klára02,Tereza06 
  • 

Re: nemusí to být jen tatínek 

(5.8.2009 10:35:20)
je mi špatně,když čtu něco takového.Je mi líto,že jste se setkala s tak nechutným chováním.Je vidět,že ještě někde vládne středověk
 tomina 


Re: nemusí to být jen tatínek 

(11.8.2009 19:48:16)
Taky si myslím, že je to rozhodnutí každého páru. My jsme byli s manželem toho názoru, že chlap nemusí vidět všechno. Měla jsem u porodu sestru a manžel mi pak byl velkou oporou doma. Nemyslím, že by nepřítomnost partnera nějak ovlivnila náš vztah, nebo jeho vztah k dítěti. Je skvělý otec.
 Etraska 
  • 

Smutný že? 

(4.8.2009 23:05:30)
To když já sem se měla narodit, tak všichni tatínkové čekali budto u telefonu nebo na chodbě v porodnici. Jenom můj táta klidně spal a nic ho nezajmalo. Když sem se narodila v noci, tak mu máma hned volala a on byl eště naštvanej že ho nemá kvůli tomu budit.
 Jitka, Kubík 3 
  • 

Bude nás víc, nebudeme se bát vlka .... 

(6.8.2009 1:04:00)
Pro ženu prvorodičku je porod velká neznámá. I když se každá z nás na tento významný den, přivézt své dítě na svět, připravuje a shání všechny dostupné informace, nikdy dopředu neví,do čeho jde. Sama za sebe a věřím, že i za mnoho dolších maminek můžu říci, že pomyšlení na porod v málo které nastávající mamince nevyvolá obavy.
Proč být na to vše sama? Myslím si, že pokud nastávajícímu tatínkovi není maminka lhostejná a tyto smíšené pocity z neznáma rozpozná, tak jí v tom samotnou nenechá a alespoň zkusí jí být oporou. Odejít se dá vždycky.
Náš tatínek ani na chvilku nepřemýšlel, že by u porodu nebyl. od začátku o mně pečoval, když bylo třeba komunikoval s porodní asistentkou a pomáhal mi rozdýchávat težké kontrakce.Psychická podpora je při porodu určitě velmi důležitá a mně moc pomáhala.
Parner je rád, že mohl být s námi a další porod si určitě nenechá ujít.
Přeju všem maminkám pokud možno co nejhladčí porody.
 arsiela, 


tatínek u sekce 

(5.8.2009 16:10:43)
My jsme byli oba s manželem z toho že mohl být u porodu strašně zklamaní.Měli jsme domluveno,vzhledem k srdeční vadě syna a nutnosti sekce, že manžel počká v předsálí a jakmile malého vyndají,tak hned pujde k němu,aby byl u všech vyšetření ,případně skočil do auta a švihal do Motola pokud by tam malého akutně vezli vrtulníkem.Lékařka nás ještě těsně před sekcí ujišťovala,že toto lze,není problém.Nakonec ho z předsálí vyhodili,jen co za mnou zavřeli dveře sálu.K malému ho zavolali až když byl ošetřený a na kyslíku.Co se dělo,jestli ho resuscitovali,proč kyslík to mu nebyl schopen nikdo říct.Jen mlhavé odpovědi,že to nebylo moc dobré,ale to víte bylo to sekcí.Nemohl u malého být ani ty dvě hodiny než ho vezli na echo na kardio.Tam se vyloženě drze vnutil,že chce vědět co synovi je.
Dodneška mě to strašně štve,protože syn má další postižení a když se nás doktoři ptají jestli byl resuscitovaný atd,tak prostě nevíme.Vadí mi,že nemohl u něj být,když já byla na JIP,i když strašně moc chtěl,aspoň ho třeba chvílu chovat,tak prostě ne,návštěvy na neonatologii nesměj a přes to nejede vlak.Já k němu z JIP nemohla,tam ho přivést nesměli,takže msuel být sám u sestřiček.
Bylo nám to oboum líto,už proto že nám prostě slibovali něco co se ani kapku nenamáhali splnit.
Já vím,že zdraví dítěte je přednější,ale v jedné nemocnici to zkloubit jde v druhé nikoli.
 arsiela, 


Re: tatínek u sekce 

(5.8.2009 17:47:16)
sem tele,neumím už psát samozřejmě že nemohl být u porodu.
 jana holky 06 a 09 
  • 

Re: tatínek u sekce 

(8.8.2009 12:41:48)
já mám první holčičku akutní sekcí. U nás to bylo tak, že jsem na manžovlovi nechala jestli k porodu chce nebo nechce. Takže se mnou absolvoval 10 hodin vyvolávání na rizikovém oddělení a pak 2 hodiny na porodním sále. Byla jsem strašně ráda, že tam je. Člověk tam prostě v těch bolestech nebyl sám. Podal přinesl udělal a hlavně tu byl i když člověku nemohl pomoci jinak než svou přítomností. Musel ven jen na napíchnutí epidurálu.Pak se malá začala přidušovat a musela ven akutně sekcí. Pan doktor byl fantastickej když nám vysvětloval proč je on pro to udělat sekci.Mluvil k oboum. Takže jsme v podstatě i na první rozhodování o naší dceři byly dva. K akutní sekci tatínek nemůže což chápu už se řeší nějaký problém a asi je lepší když tam tatínek není. Maličkou ukázali hned po vytažení mně a od té doby všechno viděl manžel ošetřování měření vážení balení pak ji přinesli mě abych si jí pohladila a pak jí dostal manžel na pochování. Je to užasný takže vím, že maličká plakala a jak zhasnuli, že se uklidnila a vůbec řadu dalších podrodností o které bysme přišli kdyby tam manžel nebyl a nefotil.
Druhá holčina už se narodila plánovaným císařem. Ptala jsem se manžela jestli i u toho chce být, porodnice v které jsem rodila to umožnuje. Přece jen je to operace a rozhodně bych ho nenutila. Manžel se rozhodl, že půjde. Domluvila jsem se s panem doktorem který mě rodil prnví holčinu takže přístup opět perfektní. Manžel to zvládl na jedničku dokonce panu doktorovi koukal pomalu pod ruce. Hned mě hlásil, že se na utz nespletli, že je to opravu holčička. Vyfotil mě jí ještě s neodstřiženým pupečníkem. Pak odešel s malou když jí ošetřovali a potom se s ní vrátil a seděl s ní zabalenou u mojí hlavy celé šití takže jsme se nad ní mohli společně jevit jak je krásná a podobná té starší :o)
 asmara 


já manžela u sebe nechtěla 

(5.8.2009 17:15:17)
z několika důvodů. Zaprvé zastávám dnes zřejmě středověký názor, že porod je ženská záležitost a můj muž mě nemusí vidět několik hodin v bolestech, vyřízenou, zvracející atd.A zadruhé je to omdlívač, kácející se u odběru krve, tak by mi asi velkou oporou nebyl. Naposledy jsem rodila loni a byla jsem za exota: Hned při příjmu:" Kde máte tatínka, přijde později????."Ne, tatínek nepřijde, nepřála jsem si to. "AHA....." Po císaři cestou ze sálu na JIPku:" Kde čeká tatínek, může jít za miminkem na novorozenecké a pak za vámi na chvilku mezi dveře." "Tatínek přijde až zítra, až mi bude líp" "VÁŽNĚ ???"....připadala jsem si fakt divná:-)
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: já manžela u sebe nechtěla 

(5.8.2009 22:33:44)
Tak hlavně, aby se nestala nějaká nehoda, úraz - co by pak partner dělal, když tyto situace nesnese?! Taky bys to vše zvládla sama?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: já manžela u sebe nechtěla 

(6.8.2009 9:01:59)
Ale to je přece jejich věc. Můj manžel se nekácí, když vidí krev, přesto jsem ho u porodu nechtěla. Prostě JÁ nemám ráda, když mi něco je (počítám k tomu i bolesti u porodu), když kolem mě někdo prdelkuje. Více oceňuji jeho přebrání všech starostí a povinností např. při mých záchvatech, které mě někdy vyloučí z běžného fungování i na 3dny. Při starosti např. o syna, který ležel na intenzivní péči apod. Opravdu se mi nezdá, že tím, že nebyl přítomen u porodu nějak citově strádáme (myslím sebe a kluky). Tedy jsem to za 20let nepostřehla. Je snad na těch dvou na čem se dohodnou a jen tak mimochodem, když se kácí z pohledu na krev žena, budeš mít i k ní nemístné poznámky o tom, že při úraze ............
 Jitka-dvě děti 
  • 

ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:19:59)
Muž ženu pomiluje,ona otěhotní a tím to pro něho končí?????Ano,da se říct,mi si ty naše dětatka nosíme pod srdíčkem a pak přijde den D,strašlive bolesti a strach z neznameho,bojite se uplně všeho-jak to dopadne?Budou tam v nemocnici milý,nebo hrubý?Muž by měl brat jako samozřejmost v teto situaci sve životní partnerce dodat alespon odvahu tím,že za ní a hlavně u ní bude stat,i kdyby ji měl jen otírat čelo,nebo držet ruku,nechapu proč se to vůbec řeší,žena zažije při porodu tolik bolesti a uzkosti,strachu,že si to žadný chlap,(ani gynekolog)nedokaže představit.A ještě se může někdo cítit zhrozen tím co uvidí?Tak to je smutné,a ubohe!!!!
 Gabča 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:27:48)
Tak s tím souhlasím! Nevím, proč tolik mužů má tendenci se vyhýbat všemu, co je jim trochu proti srsti, jako bysme si my ženy mohly vybírat. Prostě to musíme podstoupit, když chceme dítě. Já to beru tak, že jsme spolu v dobrém i ve zlém, stejně bych i já byla oporou svému muži, kdyby to zrovna potřeboval, krev, nekrev...
 Jitka-dvě děti 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:32:12)
ano,ano,ano a tak mě to docela rozpalilo jak tady debatujou o chudačcích mužích,kteří se na to musejí dívat.......
 Gabča 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:51:09)
No mě nejvíce dostal ten muž, co pak manželce vyčítal, že málo tlačila... No nakopat takového.... s hodně velkým rozběhem!! A úplně mě dostávají v mém okolí muži co si vesele oslavují, zatímco jejich žena rodí! O oni na to nejsou zvědaví!!! Já bych to nedokázala, zvlášť když se může cokoliv pokazit a jde pak o životy! Nedokázala bych být dobrovolně takhle bokem, i když bych byla v té chvíli jako 5. kolo od vozu.
 Iris 
  • 

Re:chudáčči muži 

(6.8.2009 13:16:42)

Pokud muž nedokáže být ženě u porodu oporou, je prostě lepší, když tam není. Ne každý chlap na to má. Je samozřejmě lepší mít doma supermana s ultravysokým IQ, kontem a přebujelými svaly a vizáží manekýna, který hravě zvládá všechny životní nástrahy i běžnou rutinu včetně vedení domácnosti. Ale normální smrtelnice mají doma chlapa, který v něčem je schopný a v něčem ne. Volba každé z nás, co jsme u partnera schopny tolerovat a co ne.
Přítomnost muže, který během porodu prudí personál i partnerku a ve finále omldlí mi, mi přijde dost na prd.

 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:38:11)
To tak, ženská si to odfuní a chlap má být potom jako slavná opora?

A taky si nemyslím, že normální ženská bere porod jako popravu.

Dokážu pochopit chlapy, co ctí intimitu ženy a zároveň pokorně připouští, že to jde o věc, kde jsou jaksi pátým kolem u vozu a hlavní aktér je ženská.

Bellana dělala paralelu"až budeme staří a neestetičtí", taky budeme jánevímco.

No tak to my jsme, estetično teda nevím co přesně pro tento břeh znamená, ale náš věkový průměr je 47,5:).
 adelaide k. 


Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 9:14:45)
Libiku, proč jako popravu. Já vím že ty porody neuznáváš za hodna své pozornosti (ačkoliv tě o-porodní diskuze pořád nějak nutí přispívat ~;)), ale když nakoukneš do místních "těhotných" diskuzí třeba podle věku, najdeš tam spousty prvniček, které jsou opravdu nervozní a mají z porodu obavy, páč neví co je čeká. To je snad normální a logické a logické je i že jsou rády za přítomnost nejbližšího člověka ~d~~d~~d~

Nechápu co v tom furt vidíš za problém~a~
 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 0:28:59)
Víš, Adelaide, já už jsem na to asi 57x reagovala, udělám to po 58.

Já čas od času ráda vlezu na Rodinu, každý máme svá slabá místa.~j~
Jelikož tu jiné než porodní diskuse nežijou, tak se do nich i zapojuji, abych mohla vůbec mluvit..
 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 0:59:42)
Oprava, žijou tu ještě diskuse podle narození, jedná-li seo tehotenství, porod a děti do 3 měsíců a pak to tu žije, pokud jde o téma, jak umřel pán jménem M. Jakson.

Jestliže někdo založí nějakou společenskou diskusi, účastní se asi tak 15 lidí jedním až dvěma příspěvky, tomu neříkám život, ale živoření.

Jó, ale jakmile jde o klystýr, je to na hutných pár dní .Je to zajímavé, bviď Milado..
 Lída,3 kluci a holka 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 10:23:37)
Libiku, jedním slovem: kecáš.
 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 10:46:47)
Co si to dovoluješ?

Jinak já jsem odpovídala na otázku, proč se účastním porodních debat.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 11:00:41)
Kecáš v tom, když tvrdíš, že nežijou žádný jiný diskuse než porodní.
 adelaide k. 


Re: ženy jsou bojovnice 

(8.8.2009 14:58:51)
Libiku, pokud to tady uspokojuje tvoji NDD* pocitu intelektuální převahy, tak taky dobrý.


*NDD - nezbytná denní dávka
 atisa 


Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 18:05:15)
No já myslím, že až si to jakýkoliv chlap jednou protrpí...ha,ha, pak se o tom můžem dohadovat na stejné úrovni, aneb sytý hladovému nevěří...
 Rapiti 


Re: ženy jsou bojovnice 

(5.8.2009 22:54:14)
Jitko, je spousta maminek, které odmítají být u bolestivého vykonu u svého dítěte. Např. při píchání náušnic, nebo při odběru krve, také to nechápu, ale zřejmě v ostatních oblastech jsou normální milující matky, takže prostě každý je jiný. ~d~
 Zdena 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 11:56:16)
Proč ta agresivita? Muž ženu pomiluje? Já měla za to, že se milují oba, že žena není jen pasívní objekt mužova chtíče.
Já neměla na výběr, ale taky bych manžela u porodu nechtěla. Nechci ho, ani nikoho jiného, když mám migrénu, když mám virózu, když je mi špatně. Chci samotu, případně zdravotnický personál, který zmizí a sleduje mě z povzdálí. Každý člověk je jiný. Někdo zase potřebuje, aby u něho seděli a otírali mu čelíčko a foukali na bebíčko. Proč by můj postoj měl být horší než ten druhý_
 adelaide k. 


Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 13:48:22)
Zdeno, ptáš se proč by měl být tvůj postoj horší než jiný, voláš po toleranci ale zároveň deklasuješ matky, které tatínka u porodu chtějí na úroveň chudinek které musí neustále někdo opečovávat. To taky není zrovna tolerantní postoj ~d~

Tys manžela u porodu nechtěla, já jo a je to věc jen nás čtyř (ty, já a naši manželé :-)), nikdo jinej by do toho neměl vstupovat.

Titulek článku se ptá jestli je otec u porodu jen móda, nebo přínos. Nikdo nepsal ž ekdyž tam není je to špatné, zlé a zvrácené, jen že když tam je(dobrovolně), je to přínos.

Mmch, já si myslím (a reakce to celkem věrohodně ilustrují) že přítomnost/nepřítomnost tatínka u porodu je věrné zrcadlo vztahu. Netvrdím že "přítomný=dobrý vztah" "nepřítomný= špatný vztah", jenom to chápu jako paralelu, fungování těch dvou.
 Zdena 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 16:23:48)
Chápeš mě špatně, nikoho nedeklasuji. Tím bych deklasovala svoji dceru, která potřebuje být opečovávaná, když jí něco je, a to bych nikdy neudělala. Jen říkám, že nelze dávat rovnítko mezi tím, jak moc lidé potřebují být pořád spolu a tím, jaká je kvalita jejich vztahu. Mám kamarády, kteří jsou spolu pořád, chtějí to oba a jejich manželství je dobré a mohou se na sebe spolehnout. A mám takové, kteří mají vztah volnější a nepotřebují být stále vedle sebe, přesto je jejich vztah pevný a mohou se na sebe spolehnout. Někdo je člověk psí, smečkový, někdo kočičí, autonomní. Kdo někdy měl kočku, tak ví, že kočka své lidi miluje a dává jim to najevo, ale jen když sama chce a nedá se to od ní vynutit. Nevím, jestli otec u porodu je móda nebo ne, ale dost mi vadí, když jsou ti, kteří nechtějí být v této chvíli spolu, označováni málem za citově oploštělé a vztah před rozchodem. Ostatně rozvodové statistiky neukazují, že by počet rozvodů klesl, když se otcům umožnila přítomnost u porodu.
 Jitka-dvě děti 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(6.8.2009 21:56:28)
V žadném připadě jsem neutočila na ženy které chtějí být u porodu sami,upřimě u to ho prvího jsem ani nevěděla co chci,manžel mě tam přivezl a odjel,asi po hodině se vratil,že prostě nedokaže někde sedet a čekat,byla jsem rada a nevadilo by mi kdyby nepřišel,jen nechapu proč se chlapům to zda odporne,nebo pak když ženu vidí rodit jejich dítě se jim už nezda přitažliva,proč jsou tak krutí a povrchní(někteří),taky nepotřebuji hladit a foukat bebíčka,ale mužu vam říct,že můj dvaceti hodinový porod byl opravdu očstec a po druhe když jsem jela do porodnice tak jsem měla takovou depku,že bych raději omdlela a nic nevnímala kdyby to šlo,byla jsem radamže byl se mnou a dobrovolně,jen pocit jeho blízkosti mě uklidnoval.Každy samozřejmě ma jine pocity a jine porody,nikoho neodsuzuji jen se pozastavuji nad myšlením a výrokum některých chlapů....
 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 0:32:45)
Mýlíš se, Jituš.
Pocity nejsou v kategorii špatných vlastností jako je krutost a bezohlednost. Ty prostě jsou. Má-li něčí manžel pocit, že si potřebuje pro svou iluzi a uchovat obrázek "kačky" své manželky v polopanenské podobě a nechce ji proto vidět roztaženou a zdevastovanou, navíc to dokáže partnerce dát jemně najevo, je to z dlouhodobé perspektivy pro vztah daleko férovější a přínosnější než dobové přihlížení nečemu tak děsnému..

Nakonec já jsem si tam naštěstí neviděla, ty jo?:))
 Rapiti 


Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 0:58:55)
Libík, tobě tam manžel viděl? Mně ne.~d~
 10.5Libik12 


Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 1:02:16)
No četla jsem v diskusi, že manželé kontrolují počty vyńatých tamponů či šití, takže předpokládám, že tam čuměj.

Já rodím bez chlapů, porod je mé velké sólo:)

Ale nezakazovala bych manžela u porodů, jenom se potýkám s vyjádřeními o hnusných manželích, co tam nejdou, protože jsou krutí a nevímco.
 Rapiti 


Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 1:07:55)
No, s tím, že manžel může být prima chlap, i když nechce k porodu souhlasím. Když tam šel ten můj, tak jsem měla trochu pocit, že "plní bobříka odvahy".
Ale u obou porodů byl u hlavy, pokud by šel na čumendu, tak by ho PA vykázala, pokud bych to neudělala dřív já. Ale počet tamponů lze sledovat na misce, nemusí koukat doktorovi přes rameno. Můj je nepočítal, asi proto mi tam jeden zapomněli.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 7:17:44)
Úplně s tebou souhlasím. Taky patřím do kategorie žen, které si myslí, že porod je jejich záležitostí. Manžela jsem u porodu nechtěla. Jsme spolu 20let prošli jsme si dobrým i zlým a nezdá se mi, že nepřítomnost manžela bylo to podstatné pro náš vztah. Na druhou stranu mě zaráží, že se tolik nikdo nenaváží do žen, které mají rači u porodu maminku, kamarádku, babičku - to je mají rači než svého manžela? Pokud to tak žena cítí, ať si má u porodu koho chce, ale hodnotit tímhle pevnost a vřelost vztahu (ať k manželce nebo dětem) se mi zdá trošku směšná.
 adelaide k. 


Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 8:41:32)
Barčo, já si myslím, že se tím pevnost a vřelost vztahu hodnotit dá. I když ne přímo tím, jestli tam ten muž je, nebo není.
Je to "extrémní situace" a ta vztah vždycky prověří.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 12:54:22)
No já myslím, že manželství je o nečem jiném, než o přítomnosti na porodním sále (manžel viděl a choval syny dřív než já). PRo mě tedy byla extrémnější situace když byl syn na operaci, když mladší syn ležel na intenzivní péči a my nevěděli co bude. Můžu se zeptat jak dlouho jsi vdaná? Můj bratr např. má tři děti a byl u porodu jen toho nejmladšího, říkal, že super zážitek, ale že nepociťuje, že by k tomu nejmladšímu cítil něco víc, nebo že by se snad změnil jejich vztah s manželkou (jsou spolu 24let). Dokonce nám řekl, že důvodem bylo snad jen to, že tam v dnešní době chodí všichni, tak aby to nevypadalo blbě.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 13:00:25)
No vidíš a já za "extrémní situace" prověřující manželství považuji fakt něco jiného. Během našich 20let manželství jich několik bylo zvládli jsme je společně a jsme spolu dosud. Jinak jak vysvětlíš, že kamarádka u porodu manžela měla a za pět let se rozvedli, o dceru nejeví manžel zájem, alimenty platí jen když se mu pohrozí - že by špatně pochopil svoji účast při porodu?
Omlouvám se všem kteří měli partnery u porodu a měli je tam protože to oba chtěli (to oba chtěli je to podstatné a těm poslední věta opravdu nepatří), ale tenhle rejpanec nakonec jsem si nemohla odpustit.
 Jitka 2 děti 
  • 

Re: ženy jsou bojovnice 

(7.8.2009 12:18:48)
vubec mi nerozumíte,neodsuzuji chlapi co nechtějí vidět krev nebo samotný porod,manžel se mi mezi n..y taky nedíval,odsuzuji aroganci a vulgarnost nekterých chlapu kterym,žena nestojí ani za trochu podpory,nevím zda se mi to hrozně sobecky,naopak muž který prostě nezvlada takovou situaci z duvodu mdlob a pod.chapu,chapu i ženy kteří jsou tam raději bez chlapa...
 zuzka, 2 synové 
  • 

Hodně důležité 

(6.8.2009 23:21:13)
Manžel si u obou porodů přál být. Jeho přítomnost byla pro mě hodně důležitá. Prožívali jsme kontrakce spolu, dýchali jsme a dotýkali se, U druhého byla ze začátku jen dula (neměli jsme pro staršího v noci hlídání). Ujišťovala jsem manžela, že to zvládnu, ale porod se zastavil a rozběhl se až ráno, když přijel. Byl prý hrozně nervózní, že není se mnou a hned jak to šlo dorazil.
 minonka 


Zalezi na paru 

(7.8.2009 14:56:49)
Muj partner byl u obou porodu ze sve vlastni iniciativy, sama jsem ho nenutila, jen mu rekla, ze by bylo fajn, kdyby tam byl, ale vysvetlila jsem mu, ze pokud se na to neciti, nemusi tam byt. On ale chtel. Poprve tam sedel v koutku, pac vse delala porodni asistentka, ale za nejakou dobu pomahal, prestrihl pupecnik, koupal s porodni asistentkou. Az bylo po vsem, tak si me stezoval, ze nemohl delat to, co nas ucili v predporodnim kurzu s tatinky.
Podruhe uz byl zkusenejsi, dokonce me sam dokopal do porodnice - nastesti. Tentokrat se mnou odrodil od zacatku az do konce. Bylo to dlouhy a komplikovany, ale on byl naprosto skvelej, byl moji oporou, bezvadne mi pomahal, byl naprosto v klidu. Nervozni byl az kdyz se mi neodtrhla placenta a museli mi ji vyndavat manualne. To kdyz me slysel z vedlejsiho salu, prisel nakukovat, co se deje.
Sam vsem ostatnim tatinkum pritomnost na sale doporucuje, protoze je to opravdu jedinecny zazitek. Podle me ale zalezi na tom, jestli se na to partner citi. Podle me to neni modni trend, podle me manzele, nebo tedy otcove, na pritomnost u narozeni jejich deti maji stejne pravo, jako matky. Deti jsou stvoreny otcem a matkou, tak proc by nemohli byt oba i u porodu. Jen minule vlady a casy tuto samozrejmost zakazovali.
 Gobbi 


Podpora 

(9.8.2009 17:46:52)
Můj muž se mnou u porodu byl. Cítil se tam zbytečný, a jelikož je slabší povahy, tak mu ani nebylo moc valně po těle. Já jsem ale byla strašně ráda že je u mě, byť nečinně, byl. Bylo mi jasné, že tuhle práci si musím odbýt sama, ale přesto jsem měla pocit že v tom sama nejsem. A o to šlo. Móda, nemóda, pro mě to byla dost velká psychická podpora.~c~

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.