| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Perfektní za každou cenu?

 Celkem 90 názorů.
 JANKA 
  • 

DÍKY 

(10.3.2009 8:21:46)
DÍKY, DÍKY, DÍKY.
JAKO BYCH TO PSALA JÁ. JSEM NA TOM ÚPLNĚ STEJNĚ.I S TÍM "PROCITNUTÍM".
MOC DÍK!
 Juillet 


Re: DÍKY 

(10.3.2009 20:16:47)
Zdaleka jsem nebyla a ani jsem neměla ambice být takovou supermatkou, jako autorka článku. V porovnání s ní přistupuju ke svým dětem víc než vlažně, nicméně...při první schůzce rodičů žáků mateřské školky jsem vyslechla přednášku ředitelky o tom, proč již školka neorganizue nekolikadenní pobyty dětí v přírodě či dokonce u moře...paní ředitelka to vystihla velmi přesně slovy, že dnes jsou pupeční šňůry nějak pevnější než byl dřív..a musela jsem jí dát za pravdu..zdráhala bych se svoji tříletou holku pustit na týden na školku v přírodě..přesto, že jsem se v jejím roce vrátila do práce, přesto, že jsem svoji druhou tříměsíční dceru neváhala na pár dnů opustit,přesto, že starší holka od tří let ve školce spí. Přesto, že jsem spíš v dnešní době tímto přístupem vyjímkou, pořád jsem se svými dětmi svázanější víc, než byly naše matky s námi...jen si nedokáži odpovědět, zda je to dobře, či ne...
 Teraza Horáková 


Re: DÍKY 

(10.3.2009 20:50:00)
juliett.... nemyslím, že je to o tomhle druhu svázanosti.

Když děti poprvé odjely s babí na pouhý víkend na chalupu, málem jsem zlikvidovala tehdejšího operátora.
Věk - 4 roky, na babí velmi zvyklé a měla s sebou tetu. 2 ženy (s dávno vyrostlými dětmi) a POUHÉ dvě děti a navíc pokrevní příbuzné.

Podruhé už to bylo jednodušší, volala jsem asi jen 8 x denně a vždycky je vyrušila od nějaké super zábavy.
Pak škola,- přespávání ve škole (v pohodě, školu máme pár kilometrů) - to byl trénink na pobyt bez mámy a táty a myslím, že velmi dobrý.

uběhlo pár let a my s manželem si na dobu školy v přírodě plánujeme dovolenou - po Čechách - v dosahu jízdy autem, ale dovolenou. Už jsme dvě zkusili, děti přežily, my taky....

MYSLÍM, ŽE TADY JDE SPÍŠ O POCIT, OVĚŘIT SI, ŽE DĚTEM SE NEDĚJE NIC ZÁVADNÉHO, NAOPAK, užijou si zábavu, na kterou s tebou nemají šanci (ať je to líbání holek - u nás - na tajňačku a na tvář po večerce, nebo to, že se zmalujou barvama - co nejdou snadno umýt, ale třeba až po pocit, že když je mi smutno, tak si prostě musím nějak poradit - třeba se pomazlím s plyšákem, co mi dali rodiče, a naopak - "hele máma tu není - zuby můžu ošudlat").... z prvních těchto výletů jsem si odnesla to, že MUSÍM, I KDYBYCH MĚLA ZNÁSILNIT POŠŤÁKA - DENNĚ DORUČIT POHLED, POŠTU, COKOLIV, - A že kluci nepíšou a nepíšou.... a pak vybaluju batoh a ozve se

"já pitomec jsem to nehodil do té schránky"...

p.s. tohle se ozývá už 4 roky :-))) žijou oba a přijíždějí fakt spokojení. Jen ten kámen, co jsem s ním rozbila dlaždici, jak jsem pořád hledala, co v tom báglu je..... (7 kg - přivezl nám ho na památku na první školu v přírodě - prý kamínek na památku) - máme na zahradě - v bytě by vypadal divně.

 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Skvěle napsáno... 

(10.3.2009 9:04:31)
myslím si, že kult dítěte této doby (všechny se ze sebe snažíme udělat nejlepší matky na světě, včetně názorů typu, že dítě do čtyř let musí být jen s maminkou, mor na školky, slovo jesle se ani neodvažuji vyslovit, atd.) je přehnaný a není úplně dobrý. Je fajn, že nám z dětí rostou sebevědomí tvorečci, kteří si poradí, ale asi bychom tím, že jsme se staly matkami neměly zapomínat i na sebe ... přece, tím, že mám děti, nemusím přestat být sama sebou.

PS: a co se týká rad v závěru článku, pod ty se podepíšu
 Ajana 
  • 

Re: Skvěle napsáno... 

(10.3.2009 9:22:32)
Súhlasím, dnešná doba je poznačená silným kultom dieťaťa. Moju prvú MD som prežila presne tak ako autorka,(mala som však 24 rokov, teda to nebude vekom). Svokra, alebo mamka, kým dcérku strážili, stihli milión vecí. A ja som sa nestihla pomaly ani vyčurať... A to už ma v troch rokoch dietko vydieralo, ak som s ním nechcela tráviť výlučne všetok čas. Podobne, veľmi mi pomohol návrat do práce - to som ožila a aj dcére to prospelo. Pekný článok, dúfam, že pomôže aj iným mamkám, ktoré sú ešte na MD.
 Insula 


instinkt 

(10.3.2009 9:32:55)
Myslím, že autorka byla hooodně ovlivněná teorií a zapomněla na svůj mateřský instinkt. :-) To ale neznamená, že by byla špatná matka. Na všechno přijde sama a není lepší škola než osobní zkušenost a praxe. ~;)~R^
 Insula 


Re: instinkt 

(10.3.2009 9:37:07)
Ale i tak jsem po ránu pěkně zasmála. Je vidět, že autorka pochopila a poučila se z "chyb" a vzpomněla si, že je tu taky ona, ne jen dítko. ~R^
 L+V+M 
  • 

Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 9:19:24)
Pro budoucí, ale i stávající rodiče!

Něco pro rodiče a pro ty, co se chystají mít víc než jedno dítě.
Ano, rodičovství všechno změní.
Ale rodičovství se také mění s každým dítětem.
Zde jsou některé příklady, jak se mění s druhým a třetím dítětem.

VAŠE OBLEČENÍ:
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

JMÉNO DÍTĚTE
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Alfonsie. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

PŘÍPRAVA NA POROD
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

VÝBAVIČKA
1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, není-liž pravda ?

STAROSTLIVOST
1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozené.
3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

AKTIVITY
1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

ODCHODY Z DOMOVA
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během doby 5 krát domů.
2. dítě - Před tím než odejdete nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

DOMA
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.


Co se všechno člověk naučí od dětí:

1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře....

2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.

3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.

4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.

5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.

6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.

7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.

8. Duplo toho schopno není.

9. Slova jako modelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměly být vysloveny ve stejné větě.

10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s nugetou.

11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.

12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku..

13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.

14. Avšak kočkám ano.

15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti!

16. Kočka, která má závratě, dokáže vyzvracet dvakrát tolik, co sama váží.

17. Vodní dvoulůžko obsahuje tolik kapaliny, že stačí na zatopení 60 m2 bytu do hloubky 10 cm.

18. Když postříkáte chuchvalce prachu lakem na vlasy a přejíždíte přez ně na kolečkových bruslích, můžou se vznítit.

19. Hlas tříletého chlapečka je pronikavější než hlasy dvouset dospělých v narvané restauraci.

20. Když pověsíte psí vodítko na větrák stropní ventilace, motor neutáhne dvacetikilového kluka v Batmaním převleku a Supermaním plášti.
Nicméně, když na vodítko přivážete plechovku s barvou, dokáže ji rozstříkat po všech čtyřech zdech pokoje, který má 6x6 metrů.

21. Není dobrý nápad házet baseballové míčky nahoru, když je zapnutý větrák. Pokud používáte větrák jako protihráče, musíte hodit míč nahoru několikrát,než se trefíte. Větrák umí odpálit míček docela daleko.

22. Okenní sklo (ani to dvojité) nezastaví baseballový míček, odpálený stropním větrákem.

23. Když uslyšíte spláchnutí záchodu a slova "a sakra", už je pozdě.

24. Vteřinové lepidlo drží a nepustí.

25. Ať do bazénu nasypete želatiny doktora Oetkera kolik chcete, stejně se vám nepodaří chodit po hladině.

26. Bazénové filtry nemají rády želatinu doktora Oetkera.

- 80% žen tyto informace rozešle většině svých známých, ať už mají děti nebo ne.

- 80% mužů po přečtení půjde zkusit smíchat brzdovou kapalinu se Savem.
 Zdeňka, holčička a 2 kluci 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 9:36:56)
Všechny zdravím. S prvním dítětem jsem se nestačila ani najíst a napít... druhé přišlo po 16 měsících a stíhala jsem všechno vlastně s dvěma miminama. Ta první část mejlíku je naprosto ze života ~z~ "čím víc dětí, tím méně caviků".
Překvapila mě autorky vyčtená informace, že dítě se do prvního roka má chovat kdykoliv zabrečí. Já vyčetla do 3 měsíců. Souhlasím a nepodceňovala bych je... jsou to potvůrky chytré!
 maja 
  • 

Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 11:01:36)
u nás vývoj probíhal( há) přesně podle vtipného mejlíku:
1. dítě ...vymodlenec vymodlená , oprašovaná, kdyby kvíklo tak jsme u něj co by dup, nošení...jasná věc...matka otrok dítěte a ještě si to ani neuvědomuje a je na to pyšná, po mnoha letech u psycholožky jsem teprve pochopila , že není hyperaktivita jako hyperaktivita, některá je sice vrozená , ale také se dá získat...právě tím, že se dítěti přehnaně člověk věnuje, zahrne ho hromadou podnětů,na které vlastně dítě nemá, přesně v duchu didaktických hraček, neustálého "učení"dítěte ( a prý si pěkně člověk zavaří , když třeba jezdí s dítětem v kočáru na bruslích(na kole)..." no to se pak ti rodiče nemohou divit ,že dítě je hyperaktivní, když poletují s dítětem na bruslích"...tolik slova renomované specialistky....myslela to tak, že svět kolem strašně rychle utíká a dítě se musí chtě nechtě přizpůsobit) Taky jsem dceru nosila od nevidim do nevidim, v klokance, na ruce , ( všude, i na tom záchodě).Dcera byla chytrá, ve 4 letech četla, seběvědomá, takový ten typ co lidi řeknou...buď ráda, aspoň se neztratí ale já z ní šílela, z té seběvědomosti ( a šílím do dnes 11 let). Já se snažila stihnout všechno co jen šlo ...vařit, uklízet no takové ty normální práce...vše s dítětem na ruce a potom s dítětem v akci ( vařila se mnou...všechno bylo všude)
Vzniklo nám z toho super dítě s abnormální závislostí na matce...řešeno přes psycholga, nešla beze mě nikam.Nakonec nastoupila do školky ( s pomocí psychologa 1 rok terapie) a do školy podporující zdravé sebevědomí a osobitý způsob chování ke každému dítěti. Vše se zdárně podařilo a dnes je to chytrá , ale opravdu velmi , velmi sebevědomá slečna.

2. dítě.....taky jsme se těšili, ale už to nebylo tak intenzivní jako s prvním dítětem. Dítě se spíš " vezlo "za prvním. Dotahovalo se, nosila jsem ho běžné množství času, ne pořád , taky už jsem neletěla když kvíklo atd atd. Ale pořád si neumělo hrát samo, musela jsem pořád s nima.Do dneška jim to dělá problém.

Vysvobození přišlo taky s prací. Já chodila do práce na relax, mezi DOSPĚLÉ JEDINCE, také mi dělalo stejně jako autorce problémy neříkat " hele, támhle jede krásnej traktor brm brm " kolegovi.

3. dítě...po 10 letech poklad, opět vymodlený, ale...nenosím ho skoro vůbec, je těžký( 10 měsíců 12 kg), sednu si s ním a tam si něco řešíme, pak jdu vařit a on si hraje sám, kvíkne , ale já neletím a čekám, nekvíká tak jdu vařit. Nebo si ho posadím k sobě na linku do sedačky.Když něco dělám, tak leze po zemi, nechávám ho zkoumat a nezasahuji. Nešílím, že nedělá to a to , když dcera už to dělala.Snažím se programově být v klidu, říkám si, když vařím a u toho bych nejradši už už šla dělat ještě něco jiného..klid nejdřív jedno a pak druhý. Ale je to fuška. I když platí i u nás ten vtipný mejlík o třetím dítěti, tak v něčem přece jenom "blbnu" , asi je to tím , že po těch 10 letech to není jako mít 3 děti po sobě a taky už jsem starší ( tehdy 27 dnes 37). Cítím, že už nejsem takový "jura" jako dřív,už jsem opotřebovaná a vlecčems si vyhovím a taky se mi honí hlavou různé nápady jako kolik mi bude až ....

Dnes také postupem času docházím k tomu, že moje máma měla v lecčems pravdu ( no ta kdyby to četla tak by se zaradovala). Možná si člověk problémy způsobí nechtěně i tím, že se za každou cenu snaží " nechovat se jako máma" a dělat to jinak než se to dělalo u nás doma , protože to zaručeně umím líp.

Článek autorky se mi moc líbil, je velmi podobný mému vlastnímu prožitku z první mateřské.
 Insula 


asi jsem chlap 

(10.3.2009 9:47:29)
Zrovna jsem přemýšlela, jestli máme doma brzdovou kapalinu. ~t~~t~~t~ Bohužel nemáme. ~t~
 Veverka 
  • 

Re: asi jsem chlap 

(10.3.2009 10:31:22)
Tak to savo smíchej aspoň s kočičí močí, bezvadně to syčí...
 JANKA 
  • 

Re: asi jsem chlap 

(10.3.2009 16:56:39)
JEŽIŠ TO JE DOBRÝ. JAK JSTE NA TO PROBOHA PŘIŠLY??? NEBO VAŠE RATOLÍSTKY?
 singera 
  • 

Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 10:47:30)
~t~
 Jana 
  • 

Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 11:54:51)
Parádní
 Babsi+2 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 13:22:11)
já su asi chlap. To savo mě nezaujalo, ale ten lak a chuchvalce prachu...hm-hm-hm...~t~
 Šarbar 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 16:55:07)
Tak se mi ulevilo...~y~ a já měla pořád výčitky, že jsem špatná matka~d~ Mám taky jednu, pro víc lidí u nás doma, nepochopitelnou příhodu. V té době bylo synovi 5 let a dceři necelé 3 roky. Já si odskočila na wc a slyším ránu, sypání skla a řev. Ani jsem nestihla vykonat potřebu a letěla do obýváku, kde jsem uviděla napasované křešlo v okně - částečně na zahradě, částečně v obýváku. (Dospělý člověk měl co dělat, aby křeslo sám kousek poponesl.)Naštěstí se nikomu nic nestalo. Děti si prý chtěly udělat klouzačku...:-)
 potvurkapodivna2 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 17:26:47)
~R^~R^~R^
 Petra 
  • 

Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(10.3.2009 22:18:01)
Výborné :-D
 Pohodarka1 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(12.3.2009 12:57:26)
Moc jsem se pobavila!
Už dlouho mě nic tak nerozesmálo, jako tento příspěvek, za který děkuji.
Je pravda, že to píše sám život, pár bodů znám důvěrně.~t~
 Bělinka 


Re: Právě mi přišel vtipný mailík 

(16.3.2009 6:48:08)
jako ze života....a opravdu obsahuje podstatu.....
 Nasuada 


nošení dítěte 

(10.3.2009 9:27:06)
Já mám jen přátelskou připomínku - dítě nemusíte nosit v rukou, můžete si koupit krásný šátek, který vám bude slušet, na kurzu se naučit vázat, kontaktovat se s ostatními nosenkami - tím získáte i další kamarádky a rozptýlení a společnost. Ze začátku to vypadá náročně, ale takto lze dělat v domácnosti prakticky všechno a venku na procházkách když si můžu jít kam chci.....Autorka nošení zařazuje mezi otročinu, kterou dělala pro dítě, ale miminko jaksi ze své podstaty chce být s maminkou, osamostatňování dítěte přece probíhá postupně. Neradím nosit celodenně dvouleté dítě, ale to maličké (a obzvláště nedonošené, jak příjde autorka) se nosit vyplatí a navíc je to příjemné a krásné (i když pravda, není každý den svátek).
Je to můj názor, nikomu to nechci cpát, kdo nosit nechce a nutí se k tomu, tak to samozřejmě nemá cenu.
 Kja 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 10:02:13)
Nemam nic proti satkum, jiste spouste maminek vyhovuji. Me ne. Dite vpredu mi zavazelo, navic je mi neprijemne mit cokoli kolem tela uvazane. Zato schopnost vykonavat cokoli jednou rukou jsem zrejme podobne jako autorka dovedla k dokonalosti. Navic moje deti meli pri narozeni skoro 4 kila, takze jsem byla slusne svalove vybavena ;-)
 Katla 


jsem matka krkavčí  

(10.3.2009 20:50:23)
Do tohohle bych nešla. děti chovám, mazlím se s nimi, řádím, to mají nejraděje, od miminka všechny tři - houpání, lechtání, pohazování, točení , poskakování, cokoliv - klidně se u toho skoro strhnu. Ale pak je konec - domácí práce, vaření, atd. , to bych se na to mohla raz dva tři, uvazovat si je na tělo ~z~~z~~z~ Anebo odcamcadpocamcad. Na co všěčchno dneska nejsou kurzy?
 saskia 
  • 

hezky clanek 

(10.3.2009 10:16:34)
clanek byl napsan skutecne hezky! S tim nosenim v satku naprosto souhlasim Delam kurzy uz nekolik let a neni nad to, mit dite porad u sebe, nemuset odbihat a koukat, proc dite "zase" place. Od 4 mesice sup s nim na zada a udelate si v pohode celou domacnost!Dokonce mam obcas v kurzu i rodice s dvojcaty a i ty se obe najednou daji v pohode nosit... potrebujete ovsem 2 satky...satkum zdar!!
 janna001 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 10:45:01)
Tohle jsem četla mockrát, ale přijde mi to v praxi neproveditelné - vařit se s dítětem uvázaným na břiše, nevidím pak na krájení a když jdu něco zamíchat a ochutnat, je to mimi hrozně blízko bublajícího hrnce. Nebo se musím otočit bokem a mám záda jak vývrtku. Při luxování se musím ohnout, při utírání prachu, dávání prádla do pračky zrovna tak. U žehlení platí totéž co u vaření - děťátko by bylo hned u horké žehličky a navíc na to nevidíte. Malé mimčo se nosí, pokud vím, uvázané pouze na břiše (nebo na boku - to moje mělo při narození 4 kila, ve třech měsících 7, nemožné si tak neodrovnat páteř). Přijde mi,že tuhle radu píšou jenom ti, kdo to sami nezkusili. Nebo poraďte,co jsem dělala blbě.
 saskia 
  • 

Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 11:03:04)
Ahoj Jani, to se takhle na dalku rict neda, cos a jestli vubec jsi neco delala blbe. S tim krajenim mas pravdu, proto je lepsi mit dite na zadech. Klidne hned od zacatku.Existuje uvaz na zadech i pro novorozence. Hodne maminek si to ale netroufne a chce mit ditko nejprve vpredu. Nevim, kde jsi delala kurz, ale luxovani a jine domaci prace se fakt takto daji zvladnout, pokud ti bylo korektne vsechno ukazano od kvalifikovane osoby. Ono se totiz blbe nosit v satku da, pokud ti to nekdo blbe ukaze.Muj kurz na noseni vpredu trva 2 hodiny a predtim, nez jsem si instruktorstvi udelala, ukazala mi uvaz kamaradka a proste to nesedelo...ale kdo chce psa bit, hul si vzdycky najde, coz nemyslim na tebe, ale na to, ze vsechno ma sve vyhody a nevyhody.
 janna001 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 12:47:30)
Taky to mám okoukaný od kamarádky, tak v tom bude asi ta chyba. Tak se před příštím mimčem přihlásím na kurz, šátek mi totiž jinak vyhovoval.
 Veveruše 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 0:24:22)
Já jsem byla na kurzu dvakrát - před narozením prvorozeného a pak v jeho 6 týdnech, a přesto jsem dopadla podobně, jak píšeš. U druhého dítěte jsem se chystala šátkovat víc, ale dopadlo to stejně. Přesně jak popisuješ, dítě vpředu překáží, navíc pokud má být v úvazu správně, bylo by mu doma vedro - to bych ho musela před zašátkováním vysvléct a po vyndání zas obléct. Pro novorozence a malá miminka nám na kurzu myslím doporučovali jen kolíbku a kříž s kapsou na břiše, totéž příručka stažená z internetu~d~. Zatím jsem na mladšího šátek zkusila párkrát, teď má navíc období, kdy se na všechn o sápe. Počítám, že šátek využiju víc, až se oteplí, jako alternativu na ven, stejně jako jsem to měla se starším. Chodit ven jen s šátkem budeme opět minimálně (to se mi osvědčilo jen na houby s už chodícím dítětem), mám dost odrovnaná záda - když bude spokojený v kočárku, ráda si od nošení čehokoliv odpočinu.
 Katka +3 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 11:47:44)
Odnosila jsem tři prcky a musím říct, že kromě osprchování od pasu nahoru jsem s nima odzkoušela všechno. ~;)Žehlení mi taky přišlo nebezpečné, to jsem s prckem dělala jenom když opravdu nebylo zbytí. Při krájení jsem holt víc natáhla ruce a zelenina zkrátka nebyla pokrájená na přesně stejné kousky, když jsem míchala v hrnci stoupla jsem si bokem a ruku natáhla, při plnění pračky, myčky, úklidu...jsem si místo ohýbání dřepla.
 zuzkahrn 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 18:36:43)
Před 9 lety jsem o šátkování neslyšela, používala jsem klokanku, měla jsem jednu super vhodnou i pro novorozence,bylo to fajn, člověk měl volné ruce. Při 2 dítěti jsem se naučila jednou rukou dokonce i oškrábat brambory~:-D a 1,5 roční dítě jsem na houbách kojila přímo z klokaní kapsy. Když hlídala babička, tak si je vázala do chůvky na záda a tam vždy spolehlivě usnuli. 3. mimi máme mít na konci dubna a už jsem si pořídila chůvku a studuju metody šátkování.
 Nasuada 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 21:30:48)
Jenom uvádím na pravou míru - zkouším to již 4,5 měsíce cca 6 hod. denně.:-), neplácám jen tak. Klíďo můžu na čtyřech vytírat. Mimimu jen přetáhnu přes hlavu pruh látky a v tomhle případě musím opravdu těsně vázat. Pravda je, že úvazy na břiše jsou méně pohodlné než na záda, ale zase na ty záda .... do toho musí člověk dorůst anebo použít ergonomické nosítko.
O té nespokojenosti v šátku - o tom se myslím málo mluví a pak to leckoho odradí. Nechci mluvit za všechny, ale myslím, že to prožívá každý.
 Mickey16 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 0:09:10)
S krájením to je blbý to je fakt, chce to dát prkýnko dál abch na něj viděla a trochu cviku~j~, vařila jsem na zadních plotýnkách pro sichr, nežehlím.
 zuzkahrn 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 18:44:56)
Na žehlení je lepší mít dítě na zádech, směrovat to na dobu spánku a až prcek usne, sundat a nám se osvědčil velký plyšák nebo aspoň polštář, položit prcka na bok a velkým tělěsem ho ošidit~:-D . Pak se bez zátěže žehlí s větší radostí. Miluju~t~žehlení -Fakt žehlim opravdu jen to co musím.
 Bumbi&05,08,10 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 0:37:33)
Jano, nosím od 4 měsíců v domácnosti na zádech, na břichu mi to taky nevyhovovalo z důvodů, jaké píšeš. Venku nosím dceru stále ještě na břiše (7 měsíců), ale doma na domácí práce už na zádech.

Zastávám názor, že nošení je jak pro mě, tak pro ni, a i když začne kňkourat v šátku, vysvětlím, že je potřeba toto ještě dodělat, a TEPRVE PAK se jí mohu věnovat. Kupodivu obě moje děti toto od miminka "chápaly". pochybuju, že indiánka mohla svoje děti při kňkourání odložit - ne, práci je potřeba dodělat, pak se můžu věnovat dítěti...

Nosím dceru v Ergu, na záda se dá dostat v pohodě, jakmie začne držet hlavičku a trochu zpevní tělo (tak ty 3-4 měsíce)~z~
 Lisa + 4 
  • 

Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 11:09:57)
Dovolím si nesouhlasit. Žádné z mých dětí nechtělo být nošeno jinak, než na ruce. S každým z nich znovu jsem zkoušela nosítka, šátky, babyvaky a kdovíco ještě a vždycky znovu řvali, řvali a řvali. Možná to neumím, když občas vídám maminky a tatínky s dětmi na břiše, tak tiše závidím, s mými dětmi to prostě nejde. Zato levou ruku mám jak Frištenský a pravou rukou tady ted klobam prispevek do diskuse :-)
 saskia 
  • 

Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 11:21:35)
Lizo, v zadnem pripade ti nechci nic vnucovat...kazdem vyhovuje neco jineho, ale to jsem slysela mockrat, ze miminko satek neakceptuje...a nakonec "live" to bylo jinak. radim profesionalni kurz v miste tveho bydliste.Jsem satkarkou uz 7 let a jeste se mi nestalo, ze by dite satek neakceptovalo.Pokud clovek prijde do kurzu s pulrocnim ditetem bude to pro nej "tezsi" si na satek zvyknout, nez kdyby se zacalo rekneme hned po porodu...na zacatku rvou skoro vsechny, protoze satek neznaji...je ale spousta triku a rad, pokud clovek skutecne nosit v satku chce...jinak jak jsem rekla...kazdemu to jeho!!!
 jedna plus dvě 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 13:55:23)
Muzu se pripojit s otazkou? Ja satkovat chtela, ale nejdriv jsem nemohla skoro chodit a pak mel maly pavlikovy trminky na kycle, ktere tlacily mne i jeho (v babyvaku ho tolik netlacily, ten jsem celkem pouzivala do 4 mes., pak uz tam byt nechtel). Mate zkusenosti s nosenim deti s trminky? Existuje nejaky uvaz, ktery se da tak snadno predat i s ditetem tatinkovi jako babyvak? (super vyhoda) Taky jsem mela pocit, ze jsem na ten satek i vak nak mala, ze bud mam dite na krku nebo nemuzu poradne chodit (nemam ani 160cm) - delala jsem neco spatne? Chci se poucit na druhe mimi. Diky.
 saskia 
  • 

Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 14:48:50)
ahoj , ano existuje uvaz, ktery je urcen pro deti s dysplazii kycli. nekolik takovych deti jsem mela v kurzu a zlepsilo se to bez tech pavlikovych trminku, nebo i bez toho, ze by se dite muselo siroce balit do dvou plen, i kdyz to urcite je taky reseni. Doporucuji ti si najit kvalitni a vyskolenou instruktorku, ktera ti vhodne uvazy poradi. Je to bud na boku, nebo na zadech . ten bocni uvaz je vylozene pro dys.kycli. rada bych to poradila vice, ale takhle na dalku by to nadelalo vic skody, nez uzitku.
 Rapiti 


Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 22:12:06)
Saskie, můžu poprosit o podrobný popis nebo názvy úvazů vhodných pro dysplazii kyčlí? Já bych osobně volila kříž s kapsou a dítě v něm na stojato, nebo bych asi uvázala nějakou formu kříže na bok, to by určitě šlo. Nemám s takovými dětmi zkušenost. Jen vím, že se pro ně nehodí nošení v šátku v poloze v klubíčku, protože jim to táhne nožičky k sobě.
 saskia 
  • 

Re: nošení dítěte 

(10.3.2009 15:06:56)
Pomnenko, jesli chces, muzu ti poslat ale obrazek, jak ten uvaz vypada, kdyz me posles mailadresu.P.S. tvoje vyska by nemea byt u noseni problem. Ja nemam o moc vic....
 jedna plus dvě 


Re: nošení dítěte 

(11.3.2009 0:11:13)
Mejl je pomnenka@centrum.cz, predem diky moc. Hodne by i pomohlo, jestli nemas nake zajimave odkazy na web, s lumpikem a brichem nemam moc casu ani sil se prodirat internetem, vzdycky jen nakouknu. DIKY DIKY
 vlad. 


super článek 

(10.3.2009 9:53:22)
Díky za pěkný článek psaná s nedhledem. konec dobrý, všechno dobré :o)
 hataika/97,02,08/ 


Tak tohle znám 

(10.3.2009 10:12:32)
Autorka popisuje asi cestu mnoha maminek.První dítko,ač donošené a zdravé ,jsem přesně takto opečovávala až jsem se totálně vyčerpala.
Je to krásně napsané a mohu se pod to jenom podepsat.
 malaa 


Re: Tak tohle znám 

(10.3.2009 15:25:02)
Tak já tohle neznám, mateřskou jsem proplula víceméně s názorem "všeho s mírou" a s mottem na každý den "nežer to tak" ~;). Mám ale fajn manžela i lidi kolem, takže za můj nadhled a duševní pohodu vděčím i jim. Samozřejmě, bylo pár výjimek(nemoci atd.), kdy jsem padala únavou a myslela, že mi už hrábne:-). Ovšem pod ty rady na závěr se podepisuju rozhodně, to je pravda pravdoucí ~R^
 malaa 


Re: Tak tohle znám 

(10.3.2009 15:30:24)
....ještě musím dodat....článek , ačkoliv jsem takové pocity nesdílela, se mi moc líbil a myslím, že je velice podnětný ~R^
 Peta@Naty@Katy 


To mi něco připomíná :) 

(10.3.2009 10:13:49)
Myslím, že každá doba přináší své, za našich maminek byla samostanost dětí natolik přeceňovaná, že na nočníku seděli už půlroční děti a čistá domácnost a každý měsíc mytá okna byly mnohdy důležitější než dítě. Cenila se poslušnost a čistotnost. Ještě dříve neměli děti valnou cenu, rodiče se podle toho k nim chovali, taky častěji umírali a tak silná vazba na dítě by jim znemožnila pečovat o další a zajistit jim a sobě přežití. Dneska je in zase sebevědomí, rozumové schopnosti atak dále. dítě je středobodem všeho. Doba nás nutí chovat se nepřirozeně, já taky svého broučka opečovávala nad míru, teď je ve školce a já mám konečně čas na sebe v mém případě na učení, je tam tak spokojená, jen ty večerní rituály stále nezvládáme, při usínání nás chce mít u sebe a nějak z toho nejde vyskočit. Taky těžko zvládá mou neschopnost se jí toliko věnovat jako dříve, jsem těhotná a těhotenská únava a nevolnosti mi dávají zabrat.
S radami naprosto souhlasím, zejména s tím srovnáváním. Člověk musí brát své dítě jako jedinečné a sebe také a nenechat se vytáčet tím, že někdo jiný je v tom a v tom lepší.
I když sebekriticky musím přiznat, že i já než jsem si prošla celou mateřskou a nezažila si vše na vlastní kůži, kriticky jsem se dívala na chování jiných rodičů. Dnes už vím, že nemohu soudit nikoho, jelikož nejsem v jeho kůži.
A děti srovnávat opravdu nelze.
Ta moje treperenda je taky pěkný živel a už jsem si na naši výchovu vyslechla ledasco. Radit umí každý :(.
tak s úsměvem a přirozeným rozumem :) do života.
 bobinaxx 
  • 

Re: To mi něco připomíná :) 

(10.3.2009 11:14:29)
Jediný rozdíl mezi sebou a autorkou vidím v tom, že já nejsem novinářka a éééééro do pusy nám vydrželo asi jen týden....:)
 singera 
  • 

nedonošenci 

(10.3.2009 10:56:21)
Taky mám tak předčasně nar.dítě, nemělo ani kilo. No blázinec. Bála jsem se infekcí, nemocí, jestli bude v poho, jestli se dostatečně vyvíjí...Porovnávala to v tabulkách dle korigovaného věku, všechno dezinfikovala, do roku a půl dítěte převařovala důkladně vodu...
Ani nevím, kdy se to seklo a ta mánie pominula. U dvou donošených dětí jsem to neznala. Teď už nešílím, všechny své děti vedu stejně.
 Jitka, autorka 
  • 

Při psaní článku jsem se bavila 

(10.3.2009 12:51:23)
Díky za příznivé ohlasy, nečekala jsem je. S odstupem - Natálce je devět a půl - se mi psal článek na tohle téma hrozně dobře. Chvílemi, když jsem si tak vybavovala ty šílenosti, které jsem prováděla, jsem se i bavila. Což je asi znát. Tenkrát jsem se teda ale fakt nebavila. Padala jsem únavou a pořád přemýšlela, co vlastně dělám blbě...
 Vilma, Olík 1,5 r 
  • 

Re: Při psaní článku jsem se bavila 

(10.3.2009 13:36:11)
Tak to byste byla ideální snacha místo mě :) Takhle přesně si moje tchýně a pratchýně představují, že bych měla o malého pečovat :) A alespoň rok jsem jim to baštila. Moje mamka z toho byla zděšená. Teď se snažím alespoň občas malého odložit a motivovat ho, aby si pohrál sám a pořád na mě doslova nevisel a ony mě vracejí zpět do vyjetých kolejí...prý když jsem doma, tak se mu mám 100% věnovat a obětovat alespoń po první 3 roky dítěti :) Sama. Manžel je chlap, má vydělávat a výchovy a péče se účastnit nesmí :)Nedávno mi malý brečel asi minutu a výsledek : Jsem absolutně neschopná matka a když to nezvládám, mám jim ho donést na uklidnění :)
 Vaal 


Pud sebezáchovy :-( 

(10.3.2009 13:46:56)
Teorie je jedna věc, pud sebezáchovy druhá. Dosud jsem spala s malou v posteli a nechala jí v noci, dle libosti, dumlat moje prso(teď je jí rok).
Když jsem jí ho nedala, řvala. Kvůli dumlání mě v noci budila i po hodině. Nyní jsem vyčerpaná, nevyspalá, rozbolavělá záda, klouby, z neustálého ležení na boku..proto ji poslední noci dám normálně do postýlky(před tím nakojím) a nechám řvát, dokud se neuřve. Ani mi to dost často nebrání odpočívat, jsem už taaak unavená, neschopná čehokoli. Nemůžu prostě dál...Alespoň se jí snažím zpívat, aby věděla, že jsem tam s ní..trošku to pomáhá, po chvíli se uklidní...snad to bude trvat jen pár dnů a potom si na postýlku zvykne...
 Theend 


Re: Pud sebezáchovy :-( 

(10.3.2009 17:03:46)
Ahoj Evál,
se samostatným ukládáním, neustálými požadavky na kojení, nočními kolikami atd. jsem si užila tolik, že bych o tom mohla napsat článek. Moje rada pro tebe: pokud je to u vás doma možné, přistrč postýlku ke své posteli, prostrč ruku špruslemi a děťátko hlaď nebo drž za ruku, dokud neusne. Tak má dobrý kontakt s tebou, přitom si zvyká na svou postýlku a ty přitom můžeš odpočívat nebo i spát.
 singera 
  • 

Re: Při psaní článku jsem se bavila 

(10.3.2009 13:54:12)
No to potěž takovou tchýni a pratchýni ~;(( Vy s něma bydlíte? ~Rv
 Vilma 
  • 

Re: Při psaní článku jsem se bavila 

(10.3.2009 20:15:50)
jo :(
 Katla 


tak jim ho dones  

(10.3.2009 20:44:19)
Proboha živýho! Mě to říct jednou, tak jim ho tam nosím při každým zaknourání, když se samy nabízejí. Bylo by mi šuma fuk, co si myslejí a co vykládají sousedkám, dala bych si kopyta hore, kafčo, knížku a užívala bych si nově nabyté funkce "nechopná matka" a dávala bych si sakra majzla, aby mě o ten titul někdo nepřipravil.
 Dana 
  • 

Re: Při psaní článku jsem se bavila 

(10.3.2009 13:52:51)
Jojo,teď už se také bavím :-).Ale před dvěma roky,kdy jsem doslova a do písmene padala na hubu,protože JÁ přece musím vše sama zvládnout,tak to jsem spíš přemýšlela,zda nemám vyhledat odborníka na mou narušenou psychiku.Pomohla jsem si sama a řekla dost-nemusím mít doma pořád naklizeno,navařeno,napečeno,nemusím být s dětmi dvakrát denně venku a plácat s nimi bábovky,nemusím je neustále rozvíjet,nemusím být neustále dobře na manžílka naladěna,nemusím být ta slepice,která vše dělá jen pro rodinu,ale na sebe vůbec nemyslí.Uf to se mi najednou ulevilo.A se Sárou S.souhlasím.Možná u třetího dítěte na to budu myslet hned od začátku.
 Kristianka 


super 

(10.3.2009 11:16:45)
děkuji za zpříjemnění dnešního dne je to skvěle napsáno a super se to čte.je to jako kdybych viděla samu sebe v některých situacích.
 Hana 
  • 

Re: super 

(10.3.2009 12:07:30)
Je to hezky napsané, ale mně to přijde normální a přirozené. Mám tři děti a všechny jsem takto brala, jsou moje všechno a poskytnu jim všechno co potřebují, ikdyž jsem někdy vyčerpaná, no a co, najdu si čas a odpočnu si, naštěstí mám hodného muže, který mi to umožní. Vztah s dětmi a mým mužem je pro mne to nejdůležitější. Nejsem šílenec, zajdu si s kámoškou na vínko, ke kadeřnici, studuju, ale oni jsou na prvním místě.
 Dana 
  • 

Re: super 

(10.3.2009 14:26:40)
Ano,je super mít hodného muže,který mi umožní jít na vínko,ke kadeřnici,udělat si čas sama pro sebe...Gratuluji,ale ne každá má to štěstí a tu možnost.
 Hana 
  • 

Re: super 

(10.3.2009 19:57:37)
Já vím, jenom jsem chtěla říct, že my mámy své děti milujeme a je normální, že pro ně chceme to nejlepší. Po svých zkušen
nostech ze zásady nečtu časopisy a knihy pro maminky, protože naše děti podle měřítek nevyspívaly a já je srovnávala a srvnávala a byla jsem z toho na nic. Tak všem, co jsou na to samy držím palce a fandím.
 Katla 


Mám to podobné  

(10.3.2009 21:08:42)
Taky jsou děti pro mne to nejdůležitější, ale právě proto nehodlám předčasně zhebnout, přijít o zbytky rozumu nebo něco podobného. když třeba stonají nebo tak, tak jdou všechny mé aktivity pryč, spánek pryč, ale v době, kdy jsou zdravé, v pohodě, tak jim jen prospěje, když si uvědomí, že matka je taky člověk se spustou zájmů, aktivit, že potřebuje odpočívat, udělat jen něco pro sebe atd. Konec konců, dělám to i pro jejich budoucí snachy - moji synové rozhodně nebudou mít dojem, že manželka je od toho, aby se nehnula od plotny , od dětí, na všechno rezignovala, zblbla, zchátrala, ale stále neúnavně fungovala. ted jsem to schválně trochu vyhrotila, ale je fakt, že chci, aby kluci jednou pojali za manželky ženy, které nebudou ochotny se vzdát samy sebe ve jménu rodiny.
 Vaal 


Výborný článek 

(10.3.2009 12:43:11)
Děkuji za nádherný článek, udělal mi velkou radost. V něčem se poznávám, v něčem ne, nicméně mě velmi pobavil a mám teď zase dlouho nad čím přemýšlet.
Na to, že potřebuji také někdy odpočívat a večery mít pro sebe, jsem přišla už dávno;-)..tedy k poselství plynoucího z tohoto článku jsem se prokousala o něco dříve.

Držím palce, ať autorka dále báječně užívá života i se svou dcerkou a ať se nějaký ten princ z pohádky přeci jen časem objeví.:-)




 mikSarka 
  • 

Re: Výborný článek 

(10.3.2009 14:02:14)
Jsem pravy opak, zvykla jsem si na svuj styl zivota natolik, ze jsem ho po tricitce nezmenila ani kvuli detem. Pro uzkostlive matky, zel, k jejich zavisti deti narame prospivaji
 mellie 


Jen aby ten článek neměl opačný efekt :-) 

(10.3.2009 15:11:49)
Výborný článek, s první holčičkou jsem taky dost dřela, akorát s tím rozdílem, že mám fungujícího chlapa a nevzdala jsem se společenských aktivit, takže mě to až tak nepoznamenalo.

Teď mám druhé mimčo (rozdíl 22 měsíců) a vše je v mnohem větší pohodě, jak už tu napsalo spousta maminek přede mnou.

Ale říkám si, jestli kdybych si ten článek přečetla, když byl první holčičce měsíc, tak bych si asi pomyslela, no téhle mamince se to povedlo, sice pracovala do úmoru, ale má ze svého dítěte chytrou a sebevědomou holčičku. To musím mít taky, i kdybych se měla sedřít z kůže. Napadá mě paralela k anorexii, sice ty holky ví, že se tím můžou zabít, ale když si přečtou o někom, kdo zhubl 20 kilo za půl roku, tak je to akorát nakopne k ještě větším obrátkám.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

příjemné překvapení 

(10.3.2009 15:35:37)
Začala jsem číst článek a nejdříve mne napadlo - ach jé, zase chce být nějaká matka perfektní a teď si tady stěžuje, jak se jí to nedaří. Naštěstí mne autorka brzy vyvedla z omylu a dobře jsem se bavila. Můžu jen dodat z vlastní zkušenosti: u prvního dítěte jsem chtěla dělat všechno tak "správně", jak se to tenkrát (před 30 lety) psalo v knížkách. moc nechovat, aby dítě nebylo rozmazlené, kojit přesně po 3 hodinách, aby si dítko zvyklo na pravidelnost a dodržovat všechno téměř do puntíku. Naštěstí jsem do roka porodila druhé dítko, takže jsem neměla na takové nesmysly čas, a pud sebezáchovy mne donutil řídit se zdravým rozumem. Až teprve po dalších patnácti letech u třetího dítěte jsem došla k závěrům jako pisatelka (a také do přibližně stejného věku). Přeji všem maminkám, aby se řídily hlavně svými instinkty a zvládaly své děti v pohodě. Perfektní stejně nikdy nebudete, on by to stejně nikdo neocenil, ani děti, ani partner.
 Michaela Pecharová 


Nechtěl jsem být dokonalá 

(10.3.2009 16:05:00)
Asi jsem divná, ale já jsem nikdy nechtěla být perfektní matka a k tomu dokonala hospodyňka a manželka. Co jsem stihla jsem stihla, co ne to ne... Takže od narození prvního dítěte tu mám tak nějak průběžně bordel, hahá, velká debordelizace předchází návštěvě nebo sezónním úklidům. Moje mamka by tu nevydržela, ta měla vždycky uklizeno, navařeno, udělanou práci na zahradě a kdo ví co ještě... Asi se geny kousek minuly :-))))
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Nechtěl jsem být dokonalá 

(10.3.2009 21:03:37)
~t~
u nás podobně. Uklízí se jednou týdně nebo před návštěvou... To se do toho pustíme s manželem oba najednou, aby šel výsledek aspoň chvíli vidět.
Když přes týden "jenom" vysaju nebo "jenom" poutírám prach, jaksi to ve zbytku zapadne...

Já si běžnou denní rutinu ozvlášťuji heslem: Bordel v bytě, šťastné dítě.
A všeobecné heslo: Přežít!!!!

Nejde o to, mít vše nejnaleštěnější. Jde o to, nejen mateřskou přežít, ale také si ji užít. Nikdy jsem nechtěla na mateřskou vzpomínat jako na dny, kdy jsem lítala jak střelená a špatně trefená.
(Sice to tak chvilku vypadalo po porodu druhého dítěte, než jsme si to trošku utřepali...)

Když je hezky, jdeme ven a venku trávíme třeba celý den. Jídlo nemusí být nutně teplé. Jde i o maminu, takže horká vana s knížkou a nějakou mňamkou je týdenní nutnost. Taťka má také svoje reláxky s cigaretou na balkóně.

 Teraza Horáková 


hezký článek 

(10.3.2009 19:11:55)
pobavila jsem se.... ono je vůbec tak nějak "blbý", když mámy s prvním miminkem moc čtou :-)))) já čtu všechno a pořád, tudíž "chytrá" literatura a netové diskuze ze mne vytvořily někoho, očekávajícího od sebe výkony jako na olympiádách.... - což jsem samozřejmě netušila, jen jsem předpokládala, že děti budou spokojené, domácnost naleštěná, teplé jídlo včetně královské snídaně 3 x denně + pár svačinek, manžel nadšen a já zářící jako v reklamách.



podobná zkušenost. S drobným rozdílem, moje první "dětná porce" byla hned dvojčata. A taktéž nedonošená.

zpočátku legrace, miminka doháněla nitroděložní vývoj a celé 4 měsíce od porodu vlastně jen jedla, spala, + další nutné činnosti (vyměšovací).

Z nudy jsem každý týden umyla okna, naleštila květinám listy, přebrala sbírky CD-ček, uspořádala rodinná alba, založila bylinkovou zahrádku, pěstovala muškáty na balkonech.

a pak jsem kývla na pracovní nabídku /práce doma/ a jakoby si děti všimly, že mám jiný zájem... od té doby kolotoč jako šílený, většina květin pochcípala z nedostatku zalití, na oknech se usadil prach, rodinná alba se "nakrabicovala - fotilo se hodně", z bylinkové zahrádky vznikl letos bylinkový hrnec - je to 10 let :-)))))) a muškáty máme pořád.....

nejhorší období trvalo od 1 roku, kdy zvládli chůzi, každý jinam - do 3 let věku, než začali spát celou noc. Uteklo to jako voda, už jsou dávno školáci :-))

a mně zůstalo poučení, - nejlepší máma je máma v pohodě, bez depresí, ta, která se směje, pak je pohoda i u ohřátýho jídla a v bytě, kde se utíral prach před několika dny. A druhé - nečíst všechny nesmysly, co mi padnou pod tlapku, nakonec, to bych musela vypadat pomalu jako Barbie - díky počítačové grafice :-))))
 Sylva2 
  • 

Re: hezký článek 

(10.3.2009 20:08:35)
Zdarec Terezo,
muškáty jsou skvělé a nejskvělejší jsou ty samozalívací dvojpatrový truhlíky~;), jak dnes pravila sousedka, jeden pojme až 10l vody. Vzhledem k tomu, že zalití kytek zvládám tak 3x za léto, považuji to za úúúúžasný vynález- a to muškáty vydrží docela hodně.
Ps. z mé bylinkové zahrádky je ooohromný záhon máty- ta mrcha roste sama a všechno ostatní vyhubí. Ale mojito za dlouhých letních večerů~v~...
 Teraza Horáková 


Re: hezký článek 

(10.3.2009 20:38:54)
Sylvi, ahóój, moc ráda vidím.

Samozavlažováky mám taky.... je jich 8. Ano, jeden pojme 10 litrů vody, mám 15-ti litrovou konev a jsou na dvou balkonech.... a naše chlastají jako duhy,

v létě opravdu zalíváme ob 2 dny... zcela reálně jsem zauvažovala, jestli by z kuchyně (z koupelny je to daleko) nešla natáhnout hadice :-)))), manžel sám zalíval týden a myslím, že mému nápadu letos opravdu DÁ ZELENOU.


a p.s. mojito mi přes veškeré pokusy "nejede" až tak rychle.... dodnes.... asi moc máty ~:-D , ale když si ji oškubu, trochu potluču, spařím litrem horké vody a naliju do vany :-))) ......
jsem nabitá energií na 3 dny

p.s. 2 .... u meduňky (ta se taky nějak splašila) - to funguje naopak :-)))
 Sylva2 
  • 

Re: hezký článek 

(10.3.2009 22:00:52)
Já mám na fasádě venkovní kohoutek s hadicí- doporučuju. Ale stejně jsem se zálivkou na štíru.~d~ Meduňku ti závidím, ta vždycky zmizí- asi pod tou mátou. Zrovna jako pažitka. Ale letos se mi podařil geniální tah- vyhandlovala jsem projekt za zahradní služby. Možná letos budu mít i zahradu připomínající zahradu~t~. Jak říká náš soused, mmch velký odborník, vysokoškolský pedagog přes zahrady- u většiny lidí jde o zahradničení a u nás vždy o zahrad ničení.~t~~t~~t~Tak jsem na něj zvědavá a na svou zahradu též.
 Amálie P 


Děkuji za pěkný článek 

(10.3.2009 19:52:02)
Článek mě moc pobavil a v mnohém jsem se našla.Týkalo se mě i to "éro letí" a desinfekce všeho minimálně obden.Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi pomohli podívat se na to i z jiných úhlů.Teď čekám druhé a doufám že tentokrát zůstanu stát pevně nohama na zemi.

Je třeba si najít čas i na sebe, jako třeba teď sedim u PC čtu si na Rodině a píšu svůj komentář.Syn sedí u večerní pohádky a papá kuře na paprice s těstovinami- parádička.

"A hrome slyším ránu, skoro se bojím otočit... syn srazil misku i se zmíněným obsahem na koberec"

Než to vyčistím, tak se asi celkem nadřu koberec i přehoz na gauči je ve smetanové barvě( bylo to v akci, no nekupte to ) Dívám se na tu spoušť a v hlavě mi zní vyčítavý hlas mého manžela neb
jsme se nedávno shodli na tom, že jíst se bude v kuchyni.

Jj dětičky musíme vést k větší samostatnosti a dávat jim najevo důvěru v jejich schopnosti a dovednosti, ale ty následky jsou někdy katastrofický.
 Amálie P 


Re: Děkuji za pěkný článek 

(10.3.2009 20:11:18)
A je čisto po pokřtěném koberci není ani stopy~t~.Ten přehoz byl sice dnes čerstvě potažen (byl vyprán neb ho synek zkrášlil fixem ~z~a druhý přehoz budu prát zítra~b~ je též omalovaný), ale ten bledý flíček není skoro ani vidět~k~

Měla bych žehlit, ale budu se držet rad v článku a budu již nerušeně (syn spinká)
pokračovat ve chvitce pro sebe~R^

Hezký večer všem~c~

 Hanka 75 


super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(10.3.2009 22:04:07)
Článek bezvadný-díky, ale rady pí psycholožky, jde to s dvojčaty ? Nějak mám pochybnosti, že s dvojčaty lze mít SVŮJ VEČER (když tedy nemáte paní na výpomoc, babičku atd.), já mám a mám semtam volnější večery, který jsem dnes věnovala tomuhle článku a většinou dávám přednost tomu se vyspat :-)

Ne vážně, kdo máte dvojčata, kdy jste poprvé měli ty volné večery ? A jestli ano, jak jste si organizovali den ?
Upřesním ještě (podle mne dost podstatné), jde o dvojčata krmenákojená, kojená současně či zvlášť a naše "nejhorší" varianta: kojená zvlášť a přikrmovaná :-))
 Hanka 75 


Re: super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(10.3.2009 22:06:19)
krmenákojení, má být krmená tj. umělá kojenecká strava nebo kojená a dvojčata pak lze kojit současně (ne každému se daří a jde) a zvlášť.
 TERČA@ 
  • 

Re: super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(10.3.2009 22:21:23)
jinak Tereza33, peru se s PC...

dvojčata, pokud kojená, tak jen v tandemu - u nás tedy ano, když se bráška vzbudil o pár minut později, tak se prostě "připojil"

dokrmovaná taktéž současně

a odstavení vlastně nastejno, což byla paráda, mám moc hodného muže - a já jsem sova a on ten slavík, takže ve 4 ráno neměl problém :-))))
 TERČA@ 
  • 

Re: super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(10.3.2009 22:25:26)
a pokud se ptáš jak, nevím, jak velká máte miminka, do 4 měsíců jsme kojili plně, to jsem si poradila úplně sama (manžel občas a rád asistoval - máme hromady nepublikovatelných fotek :-)), no a s lahví to bylo ještě jednodušší.

Jinak volný večer??? no těsně po krmení, pokud se nerozhodili a nejedli v jiný čas... - to jsme se ale snažili malinko narovnat, tak, že jsme chovali toho hladového a šidili ho a čekali na bráchu, pak se zase srovnali. Kojit a krmit dle jejich přání znamenalo nespat vůbec.

A první úplně volný jsme měli, když jim byly 3 roky....
 simona, 3děti 
  • 

Re: super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(10.3.2009 23:52:55)
Hanko, zcela sobecky, co se dvojky narodily. prostě to jinak nešlo, odpadla bych. kromě dvojek jsme totiž ještě měli 2letou dceru, takže v době kdy kluci spali jsem se věnovala jí. je ale pravda že 100% musel zafungovat manžel, bez toho by to nešlo. a je taky pravda, že jsem prostě soustu věcí první půlrok neřešila a neřeším dodnes (je jim 1,5roku), jako umytá okna... jediné na co dbám fakt hodně je vydrbané wc a koupelna a vysávání - nesnáším špinavou koupelnu a drobky na podlaze. kluky jsem plně kojila do 7.měs, takže první půlrok jsem nedělala nic jiného než kojení, přebalování, hraní si s dcerou. když měl manžel volno v práci, tak jsem zcela sobecky prospala celé dopol, a dělám to tak dodnes, tak 1x týdně mě manžel nechá spát do 12hod.
ad volné večery - zavedli jsme pravidlo, že do 20hod jsou všechny děti v posteli, to dodržujeme, a děti to i samy vyžadujou. vyjímečně se zpozdíme, ale to je třeba když jsou nemocné... jak přijde večer, umyju jen nádobí, příp vysaju, a padám k tv nebo odpočívám jinak.
 lubica, tři děti 8,6,6 
  • 

Re: super článek-ale jde to s dvojčaty ? 

(11.3.2009 19:11:07)
Hani, já mám první dítě s Down. syndromem. Když jsem rodila dvojčata(po dvou letech), tak teprve začínala chodti-holka. Dvijčata jsem kojila najednou, je to tak nejrychlejší, ataky jsem střídal kojenía přikrmování s lahvičkou. Pomoc jsem mohla čekat puoze od manžela, babičky bydlí daleko. Ale hned od začátku jsem vedla manžela, aby uměl přebalit, vykoupat, nikdo neví, co se může stát a bude muset zaskočit! A také vy si po určité době vyražte, mezi kojením na kafe či pokec mimo domov. Já tomu říkala psychická očista.Kojila jsem první dítě něž jsem zjistila, že jsem po druhé těhotná a dvojčata do vou let. Dnes už je to brnkačka!!! Držím palce! Ľubica
 Hanka 75 


díky všem za odpovědi 

(11.3.2009 21:02:48)
Díky všem za odpovědi. Potěší, že jste to také zažili v příp. ještě náročnější situaci se starším dítětem a přežili :-) Ne ted přeháním, my zvládáme, ale mám berličku v babičce a pí na výpomoc, takže si dost často kladu otázku, jak dokáží zvládat maminky bez takovéhle podpory.
Nám bohužel tandemové kojení nešlo, měla jsem problém kluky současně sama přiložit, párkrát jsem tohoto výkonu dosáhla (řvoucí miminka mě vyhecovala k tomuto výkonu), ale to byli výjimky. A navíc se mi takto tak dobře nenajedli a já nemám dost mlíka pro oba. Takže jak tu někdo psal, první týdny, jsem měla někdy pocit, že jen kojím a kojím a kojím..+ vařím příkrmy :-) Doted je mám na střídačku, ale už je to mnohem lepší.
Hezký den
 Teraza Horáková 


Re: díky všem za odpovědi 

(11.3.2009 22:47:14)
Hani, to moc nezávidím, tu střídačku. Nemám co.

Sama jsem neměla dost mléka, začali jsme s příkrmy ve 4 měsících, ale to přikládání najednou jsem se naučila na nedonošencích, kdyby mne někdo viděl, tak mne nechá zavřít - udal by nás sociálce - v porodnici na nedonošeneckém.

Nevím, kde jsi ten problém měla, - navíc tím, že byli nedonošení a lehcí, prostě jsem se naučila zvedat je z podstýlky za krk a hlavu. Dlaní podepřená záda, ukazovákem krk a palcem hlavičku. Když vidím ta videa, nechápu, jak jsem to mohla dělat :-))

a to jde jen u lehkých a malých miminek, těžko praktikovat u 3,5 kg miminka. Pak nějakým chvatem, to bych ti to video musela poslat, jsem si "šoupla" dítě do podpaží a druhé podobně....
 Hanka 75 


Re: díky všem za odpovědi 

(14.3.2009 19:51:49)
díky moc za radu. Já už mám 6 a 7 kg děti (ted 5. měsíc) a už to s tím kojením na střídačku "doklepu". Už to není tak hrozné, když mají oba současně hlad, tak jeden vcelku vklidu počká, ale hrozné bylo když se mi to stávalo s malými miminky a jedno mi vřískalo hlady. Měla jsem problém, že se oba současně nenajedli. Přiložit jsem ještě jakž takž s vypětím všech sil zvládla, ale pak jsem se nad nimi hrbila, jedli třeba 30 min, když mi jeden odpadl odprsa, tak už se sám nepřisál, nebo špatně... nešlo to. Navíc byli oba odříhávací a pak jsem nemohla oba současně oříhnout. Když jsem je takto společně ze zoufalství oba nakrmila, tak jsem stejně pak musela zvlášť oba dokrmit, takže to pro mne časové úleva nebyla. Jen jsem tím ošetřila, že současně nebrečeli hlady - to bylo hrozné.
Proč jsi je musela tak vyndavat z postýlky ? Já si je vždycky nachystala vedle sebe, jednoho vpravo, jednoho vlevo, toho hůř papajícího jsem dala dřív a pak se ho snažila udržet u prsa a přindat dalšího (ještě že už to nemusím dělat :-)
V Klubu dvojčat mi tvrdili, že musím současně, že se jinak zblázním, tak jsem hodně energie na to vyplýtvala (pozvala si i laktační poradkyni), ale pak jsem se uklidnila, že kamarádka v USA také nekojí současně a i dalším maminkám dvojčat to nešlo. Vyřešila jsem to pí na výpomoc (což chápu, že každý nemůže), ale kdo může, tak je to dobré. Hlavně, že mi někdo zabavil to druhé hladové miminko, když babička nebyla a ono nebrečelo hlady.
A jak to bylo s dvojčátky dál :-) ? Dokdy trvá ten velký kolotoč ? Já musím říct, že je to u nás s každým týdnem lepší a lepší, jsem moc ráda. Někdo říká, že nejhorší je když začnou chodit. Ale já myslím, že nic horšího než ty začátky být nemůže, no nevím.

 Lizzie 


Hezký článek 

(11.3.2009 9:49:00)
To je asi nejlepší věc, co jsem tu za dlouhou dobu četla. Že by se vracely staré, tématicky pestřejší, časy?:)))

Btw - mám a měla jsem teď několik těhotných kamarádek, ač to nejsou žádné křupky, webům s těhotenskou tématikou apod. se spíš vyhýbají. Hned v počátcích je to buď vynervovalo nebo otrávilo.
 Jitka, autorka 
  • 

Re: Hezký článek 

(11.3.2009 22:02:45)
Díky, moc jste mě potěšila!!!!
 withep 


Co šťastné děti skutečně potřebují  

(11.3.2009 10:39:05)
Neuvádíte, jaké knihy jste četla. Já jsem, když byly našemu prvnímu a zatím jedinému 4 měsíce, zhltala Koncept kontinua. Dost mě to zdrtilo, obrečela jsem nejen vlastní nepodařené dětství, ale především nepodařený přirozený porod, který jsem si v porodnici prosazovala v mnoha ohledech marně, hlavně mě mrzí, že se mi nepodařilo zabránit oddělení dítěte od mámy. Byla bych ráda mu to strádání vynahradila nošením, ale zprvu to nešlo kvůli mým bolestem a posléze kvůli jeho asymetrii šíje (cvičili jsme vojtovku, šátek neuroložka zakázala). Po pár týdnech vnitřního utrpení jsem si to dilema vyřešila a občas šátkovala, a časem se mrňous přesunul k nám do postele (kvůli častému kojení to bylo pohodlné především pro mě :-).

Koncept kontinua ale není jen propagací přirozeného porodu a nošení děti. Je o celkovém přístupu k dětem. Je sice šitý na míru přírodním národům, takže důsledně ho uvést do praxe v Evropě ani nelze, ale jako inspirace mně osobně slouží výborně. Miminka potřebují co možná neustálou fyzickou blízkost matky nebo jiné pečujícíc osoby, ale nepotřebují pozornost, ta jim naopak škodí. Potřebují, aby matky (i otcové) dál vedli svůj dospělý život, kterému ony pasivně přihlížejí - z šátku přihlížejí každodenní fyzické práci, a to jim pomáhá (do budoucna) brát ji jako normální a radostnou náplň života, ne jako nutné zlo. Matky indiánky nejsou izolované a frustrované, jako my tady, na dva tři roky nahnané na mateřskou/rodičovskou dovolenou. Díky roku stráveném v náruči vyrůstají z iniánů vyrované a přirozeně sebevědomé a především aktivní bytosti, jakmile se postaví na nohy a naučí se mluvit, bez problémů zapadnou do kolektivu ostatních dětí, ve kterém vlastně (spolu s ostatními matkami) vyrůstaly.

V civilizované Evropě je obtížné mít dítě v šátku celý den, je nemožné zabavit ho intelektuální prací s počítačem, a je těžké trávit s ním hodně času v kolektivu zaměstnaných dospělých a jejich dětí. Ale do jisté míry to poselství aplikovatelné je, jednak to rozlišení mezi (fyziologicky! lidská mláďata se rodí předčasně, je to daň za chůzi po dvou) potřebnou blízkostí a škodlivou pozorností, a jednak to pokračování ve svém dospělém životě (včetně provádění nějakých těch domácích prací v přítomnosti a později s pomocí dětí). Když to zjednoduším, generace našich matek se soustředila na to druhé, naše generace se často soustředí na to první a to ještě často špatně (právě na tu pozornost, ne blízkost). A tak už to bývá, že optimální je zlatá střední cesta. Mimochodem, poukazuje na to i Jiřina Prekopová v Malém tyranu - cituje Koncept kontinua s tím, že jen nošení ke štěstí dětí nestačí, že děti potřebují lásku, ale i řád.

Já vím, není to tak jednoduché, jak to vypadá. Potýkám se s tím denně, mrňous (je mu rok pryč a už ho zase tak moc nenosím) mi visí na nohavicích, zatímco myju těch pár kousků nádobí, které se ušpinilo při přípravě maximálně jednoduchého jídla... a podobně. Ale pro inspiraci a zachování zdravého rozumu to stačí. Šťastná máma = šťastné dítě :-).
 karma 


Re: Co šťastné děti skutečně potřebují  

(12.3.2009 15:04:21)
Blízkost je jasná. Ale proč je pozornost škodlivá?
 LeoLea 


Naprosty souhlas 

(14.3.2009 14:33:42)
Perfektně napsané - jako bych se viděla...
 janourik 


super článek 

(17.3.2009 12:24:35)
Fakt skvělý článek,hodně jsem se nasmála až mi tekly slzy,taky jsem se v mnoha místech poznala,člověk potřebuje občas nadhled ve svých problémech a k tomu je fajn si přečíst takové články,díky.~x~~t~~t~
 lris 


Re: super článek 

(18.6.2009 14:55:54)
Díky za perfektní článek. V mnohém jsem se poznala. V životě jsem se vždy snažila o naprostou dokonalost a poháněla mne touha být v ledasčem nejlepší a musím říci, že se mi díky pevné vůli obvykle dařilo dosáhnout svého. S příchodem rodiny se mé ambice pomalu začaly přesouvat na syna a na ostatní už nezbýval čas ani energie. Mám naštěstí ještě dost času, abych mnohé změnila ku svému prospěchu, neboť mému synovi je teprve sedm měsíců.
Irena

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.