| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Ať je ti Tam dobře, Ondrášku

 Celkem 196 názorů.
 vesna 
  • 

zhoda nahod? 

(21.11.2008 9:12:14)
Ahoj,
najprv ti chcem vyjadrit uprimnu lutost nad stratou Ondraska. Je to nepopisatelny smutok a ja som len rada, ze mas silu pokracovat, zit dalej a pisat o tom, co sa vam stalo. Viem ako to boli, lebo pred rokom som stratila syna. Aka nahoda, spolu so svojou sestrickou sa tiez narodili 22.12., ale 2006. Zomrel tiez na jesen, 19.10. Marko ale nebol chori, jednoducho, jedneho dna bez varovania odisiel, nikto sa s nim nerozlucil (ak nepocitam tu formalnu rozlucku pred 20 zdravotnikmi a on v kome na pristrojoch).

Je to hrozne, je to nepredstavitelne, matky by nemali synom vyberat truhlicku, miesto vecneho odpocinku, ani hudbu pre poslednu rozlucku. Skratka matky (rodicia) by to nemali nikdy robit.

Dufam, ze naozaj budes statocna ako Ondrasek, ze budes schopna najst mu miesto vo vasich zivotoch, ktore nebude vyvolavat len smutok a bolest, ale i radost a smiech. Si nadalej jeho matkou, lenze uz ho nemozes drzat v naruci. Prajem ti, aby vam Ondrasek prinasal do zivota aj radost. Na vyrocie Markovho odchodu som ho prosila, aby mi dal nejake znamenie, ze je tu, ze sa ma dobre. A z uprsanej oblohy sa na par sekund objavilo slnko. Nie som veriaca, nie som poverciva, ale vtedy som si povedala, ze je tu a chcel nam urobit radost. Vela sil
 MartiaKaja 


Ondrášek 

(21.11.2008 15:00:48)
Zrovna jsem si dočetla Váš příběh, a mám asi jako všechny maminky, co to četly, slzy v očích....
Upřímnou soustrast, Petro ... Jste hodně silná žena ...
 Bridgetta 


Re: Ondrášek 

(21.11.2008 23:15:20)
Není na světě horší bolesti, než ztráta dítěte. Váš příběh mne rozplakal, mám 15-ti měsíčního synka a to co se stalo Vám by mne zabilo. přijměte upřímnou soustrast a myslete na to, že Bůh si k sobě bere ty, které miluje...i když nevím, jestli by nějaký Bůh mohl něco takového dopustit.
 romana, niki, elenka 
  • 

Re: Ondrášek 

(3.12.2008 12:32:01)
petruško, přeji , aby ondráškovi bylo v nebíčku dobře a držím palce vám i holčičkám
 Katka 2 děti 4 roky a 1 rok 
  • 

Re: Ondrášek 

(22.11.2008 15:10:59)
dočetla jsem článek se slzami v očích.Mám doma Ondráška ,který bude mít 1.1.2009 4 roky.Nedovedu si to představit a ani nechci.Petro upřímnou soustrast.Buďte silná!!!!
 Nebísek 


Re: Ondrášek 

(22.11.2008 15:42:22)
i já se přidávám k ostatním a přeji upřímnou soustrast i když vím, že to na bolesti moc nepomůže. 25.12. budou naší malé 2 roky a tento příběh sem opravdu proplakala a nikdy nikomu nepřála.
 Ajka+Terezka*22.07.07 


Re: Ondrášek 

(2.12.2008 20:16:05)
Ahoj Peťko,
patřím také k těm maminkám, které si přečetli Váš příběh se slzami v očích. Mám doma 15-ti měsíční dcerku a nedokáži si představit a ani nechci, kdyby se něco takového stalo jí.Každé matce záleží nejvíc na zdraví svého dítěte. Upřímnou soustrast Peťko, držte se. Buďte silná. Já vím, mně se to říká, ale na Vašem místě bych to asi nezvládla.Opatrujte se
 Přátelé a známí 


Upřímnou soustrast 

(22.11.2008 16:22:28)
Prosím příjměte mou nejhlubší upřímnou soustrast. Přeji hodně sil do vašeho života !!! Lucka s rodinou
 ROMANA&ADA&CHRYSANTHY 


Re: Upřímnou soustrast 

(23.11.2008 14:17:06)
Uprimnou soustrast a hodne sil do nasledujicich dnu.
Nedokazi si predstavit vetsi bolest pro matku,nez tu,kterou prave prozivate.
Jeste jednou vam preji hodne sil.
 Dáša se Zdenečkem 
  • 

Upřímnou soustrast a hodně sil 

(24.11.2008 19:48:54)
Váš příběh mě rozplakal. Mám 19 měsíčního chlapečka a vůbec si nedokážu představit, že bych něco takového zvládla. Velmi obdivuji Vaši statečnost. Přijměte moji upřímnou soustrast.
 madys 


Re: Ondrášek 

(25.11.2008 16:17:34)
Milá Petro!
Zrovna jsem dočetla váš šíleně smutný příběh.A nemohu ani vyjádřit slovy jak mě to zasáhlo. Mám taky chlapečka a nedovedu si bez něj život představit.Přeji vám aby čas trošku ošetřil vaše rány a vaše dcerunky vám daly chuť do života.
 Alice+Ada99+Máta02 


Re: zhoda nahod? 

(26.11.2008 17:12:11)
nevím co říct snad jen upřímnou soustrast a hodně síly jen tu brečím....
 Misa ,Krystufek 


Re: ondrasek 

(26.11.2008 20:27:42)
jezismarja,ted jsem docetla vas clanek,a bulim jak zelva.Take mam ctyrleteho syna,a vubec si to nedovedu predstavit a take ani nechci.moc vas obdivuji za tu silu,kterou v sobe mate,jiste i diky vasi rodine.Velkou a uprimnou soustrast.Misa
 Mlada 


Umřít doma 

(21.11.2008 9:31:15)
Předně přijměte mou upřímnou soustrast.
Vždycky přemýšlím, kde se v těch malých dětech bere ta odvaha rvát se s nemocí.
Nevím, jestli si dokážu opravdu představit, co vše jste museli prožít. Chci jen říci, že jste pro Ondráška udělali něco velmi důležitého. Byli jste mu oporou v nemoci, ale hlavně jste ho nechali umřít doma, v klidu, uprostřed nejbližších. Osobně to považuji za velký projev lásky.
Přeji vám hodně sil do dalšího života.
 Denyna 


Re: Umřít doma 

(21.11.2008 13:43:31)
než jsem se dostala k tomuto článku, už to tu napsala Josefka, stroprocentně souhlasím a nemám, co dodat.
Jste silná a milující žena a matka~x~
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


... 

(21.11.2008 9:40:09)
Je mi moc líto, co jste museli prožít. Nevím, co napsat, aby to nebolelo. Kdo nezažil, nepochopí. (Já nezažila.) Čekají vás další smutné Vánoce. Budu na vás všechny moc myslet.
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Ondráškovi ... 

(21.11.2008 10:02:49)
K takovému neštěstí cizí člověk může těžko co povzbudivého říci, i když by velmi rád ... Snad jen, že Ondráškovi také moc a moc přeji, aby mu "tam" bylo už jen a jen dobře a jeho rodině hodně sil... A statečné mamince děkuji, znovu jsem si díky ní připomněla to "otřepané", ale hluboce pravdivé - jaké my ostatní řešíme často nepodstatné nesmysly a otravujeme si jimi život, za který bychom měli být vděční.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


*** 

(21.11.2008 10:18:10)
Mila Petro,

moje deti rikaji, ze pokud nekdo zemre, stale sedi nahore na oblacku, diva se na ne, ale videt sam neni.
A kdyz snezi, pry na ne dotycny sype stesti..

Snad Ti to ulehci Tvoji bolest.

Preji cele Tve rodine hezke Vanoce a mnoho sil

L.
 lucie,syn 4 roky 
  • 

... 

(21.11.2008 10:24:55)
Pri cteni jsem se neubranila slzam a ted vubec nevidim na klavesnici.Musi to byt tezke a ano kdo nezazil....Ja zazila jen ten strach o miminko a vubec si nedovedu predstavit spatny konec.Udelali jste pro Ondraska strasne moc krasneho a obdivuhodneho a stejne jako vy verim,ze se spolu s ostatnimi andilky na vas diva s usmevem.Preju hodne sil a hodne hezkych dnu v zivote.
 lucie,syn 4 roky 
  • 

... 

(21.11.2008 10:25:00)
Pri cteni jsem se neubranila slzam a ted vubec nevidim na klavesnici.Musi to byt tezke a ano kdo nezazil....Ja zazila jen ten strach o miminko a vubec si nedovedu predstavit spatny konec.Udelali jste pro Ondraska strasne moc krasneho a obdivuhodneho a stejne jako vy verim,ze se spolu s ostatnimi andilky na vas diva s usmevem.Preju hodne sil a hodne hezkych dnu v zivote.
 Natanela 


Ano, už je mu dobře. 

(21.11.2008 10:45:36)
Petro, ani si nedokážu představit tu strašnou bolest ze ztráty syna. Mili je věřící a přesto ztrátu dcerky nese moc těžko, o co více to musí být bolestivé pro lidi, kteří Boha neznají. Věř mi, že Tomášek je na místě prosyceném láskou a něhou, protože děti mají speciální místo v nebi.
Budu se za tebe modlit, aby ti Bůh pomohl překonat tu prázdnotu v srdci, která ti po Tomáškovi zbyla. Jsou chvíle, kdy lidi ani nic jiného, člověku pomoci nemůže, ale Bůh vždy může!

Modlím se, abys našla novou naději a jednou i cestu za Tomáškem do nebe.

BŮH TOBĚ I CELÉ TVÉ RODINĚ ŽEHNEJ

 Natanela 


Re: Ano, už je mu dobře. 

(21.11.2008 10:48:43)
Moc se omlouvám za popletení jména.
 petra tesařová 
  • 

Re: Ano, už je mu dobře. 

(21.11.2008 12:47:57)
moc vám všem děkuju za soucítění...asi to z toho článku nevyplynulo,ale i já jsem věřící,díky Bohu jsem zvládala ten rok na onkologii,ale jsem jen člověk-i já jsem se na Boha zlobila,že to vůbec dopustil,ale nějaký důvod,smysl to trápení snad mít musí.a to že tady ten důvod nevidíme,neznamená,že není....je to pro mě-pro nás-moc těžké,nemyslím,že to zvládám,často pláču a myslím jen na svého chlapečka,ale zklidnuje mě představa,že je u Boha,spokojený,bez bolestí a snad i štastný.je to zvláštní,ale Ondrášek mi ještě v den smrti řekl:mami,já umřu,a zase usnul.Vím,že to věděl,byl připraven právě od Boha víc,než my....I já jsem kdysi četla Mili článek a plakala nad ním,tiskla Ondráška k sobě,ale nenapadlo mě,že i já jednou budu maminkou andílka.Přeju vám všem zdraví a hlavně vašim dětičkám.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Ano, už je mu dobře. 

(21.11.2008 13:32:02)
Petro
modlím se za sílu pro tebe i celou tvou rodinu.Je mi to líto.MOc
 Cipísanda 


Re: Ano, už je mu dobře. 

(23.11.2008 16:37:26)
Milá Petro!

Díky smrti našich dvou dětí jsem si uvědomila, že tady na tomto světě není náš pravý Domov a naše děti, přestože jsou naše, jsou nám jen na určitou dobu svěřeny, abychom je doprovázeli jejich životem, který směřuje k jeho Dárci. Naši předkové říkávali, že když se radujeme z nového života, vzplane na nebi hvězda. Svítí po celou dobu jeho existence a při odchodu zase zhasne. Mezi hvězdami jsou však také komety, které po vzplanutí proletí krátce oblohou a poté v našich očích zhasnou. Za tu malou chvíli ale stačí prozářit celou oblohu. Ve skutečnosti proletí kometa na zemi jen malou část své dráhy a dokončuje svou cestu v jiných sférách. Naše děti se tak podobají této hvězdě. Přišly z nebe, krátkou dobu určenou vyšším řízením, jsou tady s námi a pak se zase vracejí zpátky Domů.

I já jsem si přála pocítit, že mne Bůh slyší, aspoň nepatrně porozumět, co tím chce do našeho života říci. Tak jak jsem to očekávala se mi to zatím nepodařilo, ale slova biblického Kazatele, o tom, že VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS, mi v těžkých chvílích vrátila naději (v tento čas čekáme v pořadí čtvrté miminko).

Věřím, že se naše děti Doma už setkaly a společně se radují ze života. Bolest z odchodu Ondráška svírá dnes i moje srdce, a tak ji spolu s Vámi svěřuji v modlitbě Bohu.

Jana
 Natanela 


PĚT A PŮL DNE V NEBI 

(24.11.2008 12:02:06)
Tak to je moc dobře, že znáte Boha. Posílám Ti odkaz na knihu, která je naprosto nádherná. Je od muže, který se roky modlil, aby mu Bůh ukázal Nebe. Prožil, tam pět a půl dne. Je to všechno s biblickými odkazy a naprosto úžasné svědectví. Všichni víme, že Nebe je úžasná věc, ale díky tomuto svědectví člověk teprve pochopí, jak moc je Nebe neskonale krásné. Věřím, že když si tuto knížku přečteš bude Ti o trošičku lépe, protože uvidíš na jekém krásném místě se teď Ondrášek nachází.~z~

http://www.knihy.own.cz/PercyCollett-PETAPULDNEVNEBI.pdf
 Eva, 4 +3 


Myslím na Tebe 

(21.11.2008 11:38:22)
Petro, upřímnou soustrast! Na Ondráška i na Tebe s celou rodinou myslím v modlitbě. Už Tě znám dlouho, věděla jsem o vás od jedné známé z jiné diskuze. Celou tu dobu na vás všechny myslím a vyprošuji vám sílu všechno zvládnout.
 Škrábalka 


Dá se tohle zvládnout? 

(21.11.2008 11:39:21)
Zdá se mi to nespravedlivý. Asi mi chybí víra...Když zemřela moje holčička při porodu, plakala jsem, že jsem neměla ani den s ní, teď ale nevim, jestli bych to ustála. Asi jste hodně silná rodina. Já jsem pak stále dokola četla Malýho prince abych se z toho nezbláznila. Ještě teď často bloudím po mimiangel a beru si od těch holek trochu síly... Mrzí mně, že o tom s nikým nedokážu mluvit a tak si tě, Petro, vážím i za to, že o tom dokážeš psát, mně hrozně pomáhá každej náznak toho, že v tom nejsem sama. Přeju Vám všem hodně síly do dalších dní.
 Jíťa 
  • 

Modlitba 

(21.11.2008 12:02:10)
Je to smutný příběh. Vzpomněla jsem na vás v modlitbě. Přeju vám, aby vám Bůh dal sílu to všechno zvládnout a překonat.
 mische 


upřímnou soustrast 

(23.11.2008 1:43:53)
Chtěla jsem něco napsat a teď nevím co. Váš "osud" mě rozplakal ... posílám Vám hodně sil, aby Vaše bolest byla alespoň trochu snesitelnější, pokud to půjde.
 penízek,4/03 a 4/08 


Zlom v životě 

(21.11.2008 12:09:55)
Petro,
asi nejsem jediná máma,kterou tvůj článek rozbrečel...
V tu chvíli to člověka donutí zastavit se,pohladit své děti,podívat se jim do očí a říct o veliké lásce k nim.

Jsi statečná,že jsi to ustála...
 Silvie, Lea 7let, Vili 2 r. 
  • 

bůh neexistuje 

(21.11.2008 12:12:50)
A pak, že existuje bůh!!! Kdyby tam někde byla, tak by tohle přeci nemohl dopustit!!!
 Jenda00 


Re: bůh neexistuje 

(21.11.2008 12:29:43)
Sylvie, naprosto souhlasím. Nemohl by dopustit takovou bolest v tomhle pozemském světě, ona se tady trápí, tady musí žít, co je jí te´d platné že jednou třeba.... ona to potřebuje teď. Kdyby býval byl nedopustil by aby někdo mohl utýrat svoje dítě k smrti, aby mu ubližoval. Viz. např. Kuřim. Ale to te´d odbočuju od tématu maminky Petry a to nechci. Petrunko je mi to moc líto, víc napsat neumím. Mám dvě holčičky a chlapečka a neumím si. Ani napsat mi to nejde.~s~~s~~s~~s~~s~~s~
 Simča 
  • 

Re: bůh neexistuje 

(22.11.2008 21:19:07)
Taky souhlasím.To není možné, aby Bůh dopustil něco takového, co musela prožít Petra a spousta jiných rodičů.Ted je to týden, co jsem se dověděla, že moje velmi blízká kamarádka má rakovinu-nevyléčitelnou formu.Je jí pouhých 33 let, má dvě malé děti.To je taková hrůza,že si říkám, kdo to dopustil, a proč...?Petři, držím pěsti a myslím na vás,jste moc statečná.
 10.5Libik12 


Re: bůh neexistuje 

(22.11.2008 23:49:41)
Bůh existuje, jenom tento nepředstavitelný příběh ukazuje, že jsme po jeho přečtení náhle lepší, vděčnější, rádi za to, co je, i když to včera bylo k nežití. Až si všichni budeme vážit sami sebe, maličkostí a nebudeme lhostejní, přestanou naše drahé kosit nepochopitelné zákeřnosti.

Nemám slov k vyjádření obdivu nad tím, co dokázala paní Petra, stát tváří tvář umírání dítěte a ulehčit mu to, být s ním. Je největší, skláním hlavu v pokoře a uplně normálně se zalykám pláčem.

Děkuji za to.
 Jenda00 


Re: bůh neexistuje 

(24.11.2008 10:58:51)
Libíku napsala jsi : Až si všichni budeme vážit sami sebe, maličkostí a nebudeme lhostejní, přestanou naše drahé kosit nepochopitelné zákeřnosti.

prosímtě a co tak hrozného Petra udělala ???
 *Niki* 


Re: bůh neexistuje 

(24.11.2008 11:08:29)
Jendo, a kde Libik psala něco o provinění Petry?
 joanka 


Já v Něm mám naději 

(22.11.2008 23:32:19)
Jak můžete vědět nebo dokonce Bohu předepisovat, co může a co nemůže dopustit? Žijeme na zemi a kromě dobra je tu i mnoho zla. Ale věřím, že Bůh je dobrý a spravedlivý, i když kolem sebe vidíme plno nespravedlnosti. Věřím v novou zemi, kde je jen dobro, žádná bolest, ani pláč, jinak by tady na zemi nemělo nic smysl. Věřím, že tam je i Ondrášek, že se má moc dobře, lépe, než tady. Těžko se to dá pochopit, proč se to stalo.
U nás v rodině si k sobě Bůh vzal (podle mého názoru) dřív ty "lepší" a já jsem přesvědčená, že tady by jim bylo hůř.
Nemumím si představit, že by mi zemřelo dítě, ale vím, že mojí jedinou nadějí je Bůh, který nás miluje, a to, že po životě je další život. Že člověka, zázrak života, nejde jen tak vymazat.
Jakou máme v životě jistotu? Zítra může být všechno jinak. Ale lásku, kterou k nám má Bůh, tu mi nikdo nevezme.
Omlouvám se za nedostatečné vyjadřovací schopnosti.
 orsetta 


Re: Já v Něm mám naději 

(23.11.2008 8:03:42)
Joanko, to jsi napsala moc hezky a naprosto s tebou souhlasím.
 Mili+5 


Re: Já v Něm mám naději 

(23.11.2008 16:40:05)
K tomu mohu jen napsat, že je to opravdu někdy těžké porozumět Bohu, jeho cesty jsou vskutku nevyzpytatelné, člověk se nedokáže nezeptat proč. Proč to lékaři v případě Milenky nepoznali včas, proč se jich dokonce spletlo několik najednou? Chtěl Bůh, aby to dopadlo takhle, proto se spletli? Odpověď se dozvíme až u Něj, ale měla bych taky napsat něco, o čem jsem dosud až tolik nepsala, spiš jen holkám na věřilkách. Totiž to, že mě Bůh několik posledních měsíců, než se to s Milenkou začalo dít, na to zvláštním způsobem připravoval. Ne že by mi přímo řekl, Milenka zemře, něco takového člověk nedokáže přijmout, ale intenzivně ke mě promlouval o důvěře, mnoha způsoby mi ukazoval, jak je důležité mu důvěřovat nejen ve chvílích krásných, ale hlavně ve chvílích těžkých i těch nejtěžších, učil mě, že ta důvěra má jít až za smrt a také o smyslu utrpení. A to všechno v době, kdy jsem s malou prožívala tu nejhezčí dobu, naše krásné ještě bezstarostné léto. Myslela jsem si, že to vyučování má význam hlavně v tom, abych měla o čem kázat v našem církevním sboru, ale všechno to, o čem jsem kázala a také psala třeba do diskuse věřilek na Rodinu (kdo by mi nevěřil, může si tam mé příspěvky z té doby najít, jsou přesně o těchto věcech), se pak v mém životě stalo skutečností, se kterou jsem se musela vyrovnávat, ale co mně také pomáhalo neztratit víru. Věděla jsem, že tohle je přece situace, o které mi Bůh řekl, že v ní mám důvěřovat, ač se ta důvěra zdá nesmyslná a nepochopitelná, důvěra až za smrt. Když na mě přijdou pochybnosti a vztek, že není žádná odpověď na má proč, vzpomenu si na tohle.
 Eva B +5+1 
  • 

Zažila jsem před 15 lety 

(26.11.2008 1:09:43)
a velmi soucítím. Vojtovi se ve 3 letech začala třást ruka. Nádor na mozku, operace, ozařování, chemo, naděje, po roce povislý koutek úst, nová operace a odchod do nebe. Bez Boží posily bychom to nezvládli,ale nemohu stručně popsat, jaké požehnání jsme skrze tuto bolest dostali. Bůh není od toho, aby nám tu zajišťoval blahobyt, ale pomáhá nám, abychom došli k Němu. Petro, kéž Tě (a rodiče s podobným zážitkem) posílí a potěší.
 Hagar a 7dětí 
  • 

Re: Zažila jsem před 15 lety 

(4.12.2008 0:56:46)
soucítím s vámi!!Upřímnou soustrast,víc se asi napsat nedá
 *Niki* 


Re: bůh neexistuje 

(21.11.2008 13:28:31)
Jendo, Silvie, co to plácáte za nesmysly? Zdržte se svých osobních komplexů aspoň ve chvílích, jako je tato pro Petru...
Petro, upřímnou soustrast. Působíš jako silná žena, zvládnete to. Nevím co víc napsat, dostalo mě to. Je moc dobře, že Ondra odcházel z tvé náruče.
Já svou mámu o pár dní minula - kdyby mi neonemocněl synek a já jí jeho bacilama nechtěla ublížit, byla bych u ní a zemřela by mi v náručí. Takto musela zemřít sama. Dodnes je mi to líto. Je moc dobře, že jste ty a on byli spolu. Pomůže ti to. ~s~
 zdravotnice porodnicodomorodka 


Upřímnou soustrast, Petro! 

(21.11.2008 19:17:59)
Velmi s Vámi cítím, slova podpory nevyjádří pocity a jsem Vám vděčná za vaše rozhodnutí pro Ondráška i pro Vás, že mohl vydechnout ve vaší náruči. Děkuji, s obdivem a úctou. M.
 Juli + 2 kluci 
  • 

Obdiv 

(21.11.2008 12:45:03)
Milá Petro, jste velmi statečná. Nedovedu si ani představit jak moc velkou bolest prožíváte. Ale přeji Vám a Vaší rodině, aby bolest z Vašich srdcí zmizela a zůstali jen krásné vzpomínky. Když jsem četla Váš příběh, neubránila jsem se tomu, abych si nevzpomněla na své dva chlapečky a mlčky jen děkuji, že jsou zdraví.
Ondrášek byl statečný chlapeček a nyní je mu "tam jinde" určitě dobře a nic jej nebolí.
 kreditka 


Titěrnosti 

(21.11.2008 12:56:39)
Když čtu tyto smutné řádky, teprve si uvědomuju, kolik titěrností a naprostých zbytečností pokládá člověk denno denně za důležité ~n~
 Dana 
  • 

Přesně tak! 

(21.11.2008 16:41:36)
Blízko nás bydlí paní s chlapečkem(6 let),který je na vozíku a skoro nevnímá.Ještě před rokem běhal na hřišti s naší dcerou.Pak začal zvracet a teď je po operaci zhoubného nádoru na mozku.Vždy,když je potkám,tak si uvědomuji,jaké malichernosti kolikrát řeším a že jsou daleko důležitější věci.
 Iva, 2 kluci 
  • 

Re: Titěrnosti 

(21.11.2008 22:41:36)
Taky mě tento článek rozplakal... Ano, opravdu někdy řešíme malichernosti a zlobíme se na děti kvůli nesmyslům. Je to moc smutný příběh a jediné, co můžu autorce popřát je hodně síly. Opravdu brečím jak želva a slova mi chybí. Je to bohužel jedna velká nespravedlnost na tomto světě...
 Mapik+Betka+Fili 


hodne sily! 

(21.11.2008 13:04:02)
preju vam vsem hodne sily, nic jineho se prat neda...
 Jarka 
  • 

Statečnost 

(21.11.2008 13:07:24)
Dobrý den Petro,

pro slzy ani nevidím, co píšu. Máme 6 měsíční dceru, je to naše zdravá princezna a vůbec si nedokážu představit, kde jste v sobě vzala tolik síly a jak jste to mohla překonat. Od té doby, co máme malou, nedokážu se dívat na pořady s postiženými nebo nemocnými dětmi, číst o miminkách v kojeneckých ústavech, prostě nic podobného. Ondráškovi je určitě lépe s ostatními andílky, tady by se jen trápil bolestí. Jste opravdu moc statečná a přeji Vám a celé Vaší rodině jen to nejlepší a hlavně to nejcenější co máme, zdraví.
 Lenka K. 
  • 

smutek 

(21.11.2008 14:24:48)
Přijměte hlubokou soustrast.
Vaší ztráty je mi nesmírně líto.
 Lenka 4 děti 
  • 

Myslím na Vás 

(21.11.2008 14:27:16)
Milá Petro,jako většina maminek které četli Váš článek ani já jsem se neubránila slzám.Je mi moc líto že vyhasl tak mladý život,že prožil tolik utrpení v době kdy se měl radovat a hrát si.Vím že ani pro Vás a celou Vaši rodinu to ted není jednoduché.Co je pro matku horšího než dívat se do hrobu vlastního dítěte.Říká se že koho Bůh miluje toho si brzy bere k sobě,budiž Vám alespon útěchou,že ted Ondráška už nic nebolí a vy se s ním jednou setkáte.Ten maličký je a bude s Vámi neustále ve Vašem srdíčku a vzpomínkách.Přeji Vám všem mnoho sil do dalšího života a v duchu s Vámi cítím.
 Anna,3 děti 
  • 

milá Petro, 

(21.11.2008 15:25:08)
při čtění tvého příběhu jsem se neubránila slzám,ani nevidím na klávesnici....neumím si představit vaší velkou bolest...aje mi strašně líto,že se takové věci dějou a tím víc malým dětem....nevím co říct a napsat....jen se držte a na chlapečka vzpomínejte jako by tady byls vámi...a věřte on s vámi bude,ve vašich vzpomínkách a srdcích zůstane napořád...myslím na vás.Anna
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Vždy je to smutné 

(21.11.2008 15:37:15)
Petro, přeji celé Tvé rodině upřímnou soustrast, mnoho sil vypořádat se s takovou ztrátou a časem určitě naberte síly do dalšího šťastného života. Vždy je to smutné, když odejde člen rodiny, ať je to člověk či zvíře, ale nejhorší je když matce zemře dítě, dříve, než se nám Matyášek narodil bych to tak nechápala a neprožívala, ale přesně jak jsi psala, když čtu Tvé řádky nedokážu si představit, že by se něco takového stalo nám, nevím jestli bych se s tím dokázala vypořádat.
Loni na jaře mi umřel kocourek, měly mu být v květnu 4 roky, o dva měsíce se minul se svými narozeninami, zůstaly mi po něm prázdné misky, už nikdy od něho nebudu mít chlupaté kalhoty, už nikdy si nezamňouká o jídlo a ač to bylo pro někoho jen zvíře, pro mě to byl jediný přítel, který se mnou byl ať se dělo cokoliv, čekal na mě doma, přišel když mi bylo smutno, hrál si se mnou, slavili jsme Vánoce tehdá jen já a on. Potom jsem poznala svého nyní již manžela, kocourek zemřel přesně 2 měsíce poté, co jsme spolu začali chodit a nebýt tenkrát jeho, věděla jsem, že bych nechtěla být dále na tomto světě. Byla jsem sama, jen se svým kocourkem ve svém novém bytě a poté co odešel bych neměla pro co žít. Nyní je mým největším pokladem náš syn, máme i nové kočičky, ale vím, že mateřská láska je nyní to největší a nejsilnější co mám a pokud bych se musela svého syna vzdát,...neumím si to ani představit, nevím jak bych se zachovala. Jsi moc silná, že o tom umíš napsat, já bych tu sílu neměla. Pláč sice nepomáhá fyzicky, ale pomáhá hodně psychicky, proto plač kdy bude třeba a nestyď se za to, časem stesk odezní a zbude jen to krásně, co jste se svým synem prožili.
Hodně štěstí a třeba další miminko, které alespoň z části zaplní to prázdné místo po Ondráškovi
 10.5Libik12 


Re: Vždy je to smutné 

(23.11.2008 0:48:43)
Jsi blbá nebo krutě vtipná, když píšeš, jak ti chcípla kočka, ale máš syna Matyáše?

Těžko mi někdo může zazlívat nelásku ke zvířatům, mimojiné z etických důvodů nejím maso od r. 1998, ovšem co je moc je příliš.
 passer-by 


Re: Vždy je to smutné 

(23.11.2008 10:26:20)
Libíku, kočky nechcípají, kočky umírají, víme?
 Blanka 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 7:47:24)
Srovnávat smrt dítěte a kočky je fakt děsný, víme ?
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 10:39:31)
Libiku i Blanko, kdo je tu blbej, o tom bychom si asi těžko mohly vyprávět. Někdo prostě bere i to zvíře jako člena rodiny, když nikoho jinýho nemáš, dáváš mu veškerou lásku, u mě je blbej ten, kdo řekne, že zvíře, nebo snad zvíře je jako ponožka, kapesník nebo gel na sprchování??? Kdo si to myslí není blbej, to je slabý slovo, to je u mě debil největší...myslím, že věřící člověk má mít rád veškeré živé bytosti, takže mi to Petra jistě nebude mít za zlé, a pokud ano, potom je mi líto, že jsem se k tomuto článku vůbec vyjadřovala. Jistě smrt dítěte je skutečně hrozná, nikdy jsem nenapsala nic jiného. A Libiku, pokud u Tebe zvířata chcípnou, tak u mě jednou přece chcípneš i Ty, jsi stejně živá a cítící bytost jako ona zvířata
 helena 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 10:49:45)
Keď som videla tvoj nick, dúfala som, že sa ideš ospravedlniť za nevhodné prirovnenie, žiaľ, nie je to tak, preto píšem...

Nechcem ťa napadať, skutočne nie. Som veriaci človek, mám rada všetky živé bytosti, nemyslím si, že zviera je ako ponožka,

ale napriek tomu mi prirovnanie smrti dieťaťa a kocúra pripadá VELMI, VELMI nevhodné. A čo fakt nechápem, je to, že máš dieťa - naozaj by bola pre teba smrť tvojho dieťaťa podrovnateľná so smrťou kocúra???
 & 


Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 10:57:21)
Heleno, souhlas..
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 11:14:44)
Nesrovnávám to, asiu špatně čtete, napsala jsem, že teď je již náš syn to nejcennější, že pro něho mám důvod žít a cokolov jiného v tuto dobu je "vedlejší", i když smrt třeba manžela by byla stejně tak krutá(brrr), ale tehdá, tehdá jsem byla sama jen s ním, pokud jsem se tím Petry dotkla, opravdu mě to mrzí, nechtěla jsem, ale svůj názor, že jsem ztratila tehdy nejmilovanější pro vás všechny VĚC na světě, nezměním, pokud vás to tak irituje, tuto část mého příspěvku vypusťe a zaměřte se na to okolo, jo? Myslela jsem vše upřímně, když v tom chcete rýopat, tak si fakt polibte víte co, protože mě se dotýká, že někdo dokáže říct jak jsem bezohledná a sobecká, že jsem si v tu chvíli vzpomněla na svůj příběh.~n~
 *Niki* 


Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 10:55:26)
Dito, dítě není pes a naopak. Respekt ke všemu živému mám taky. Že je pes rohožka Libikovi a dalším jen podsouváš. Ty jsi vážně nepochopila, že tvá reakce byla nevhodná? A se psy to nemá co dělat.
 Mirka 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 15:11:49)
Ženský jestli se chcete hádat kdo má a nemá pravdu najděte si k tomu určenou diskuzi.Myslím že Ondráček ani jeho maminka na to nejsou zvědaví.Styďte se a trochu Respektu Prosím.
 10.5Libik12 


Re: Vždy je to smutné 

(29.11.2008 0:49:42)
Milá Dituško, žereš řízečky, které odešly navždy nebo zesnuly, nebo nás opustily? Nebo snad žereš masíčko, které skonalo tiše v pokoji?

Já klidně řeknu, že kočka chcípne, ale nejím maso, aby jakýkoliv živý tvor nemusel chcípat kvůli mně. Uvidíme, kdo z nás dvou nakonec chcípne, milá kočko, slovní pokrytectví je skutečná láska ke zvířatům, mňam, mňam.~;)
 Hagar a 7dětí 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(4.12.2008 1:00:59)
máš pravdu a napsala jsi to za mě....
 aa 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(5.12.2008 17:14:45)
Co je to za arogantní a necitlivý příspěvek? :-X Zrovna člověk, který má rád zvířata to má chápat a ne napadat autorku, které odešel kocourek, v té době jediný přítel. Sama tam na konci píše, že mateřská láska je nejsilnější, proto si myslím, že ta paní ví, o čem je řeč.
 zdenka a Klárka 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 16:59:57)
Dito, chápu přesně o čem jsi psala, a ty NÁNY kolem... to nemá cenu... prostě NÁNY :-)
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Vždy je to smutné 

(24.11.2008 17:38:05)
Zdenko děkuju, myslím, že jsem se dost ospravedlnila, a když to nechápou jsou to vážně nány pitomý, a dost už hádání, to těm všem co chtějí ještě o mě psát, jak jsem blbá, myslím, že zrovna sem to vážně nepatří.
 Olina 
  • 

Re: Vždy je to smutné 

(26.11.2008 1:21:59)
Já tě taky chápu
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:09:19)
Také dík, je málo lidí, co dokáží milovat zvířata pokud nikoho jiného nemají stejně rovně jako lidi, i když mě to trápí, od té doby co máme Matýska už nedokážu naše čičiny milovat nadevše,a ač se mi to špatně říká, přiznávám se k tomu. A další pravdou je, že Ferdiček byl jedinečný...jako každý
 Tvoje horší já 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:41:08)
Myslím, že tohle nemusí nikoho trápit a nemusí se mu to špatně říkat.
Je naprosto v pořádku, že miluješ svého syna daleko víc než své kočičky.
Podle mého názoru je naopak velmi nepřirozené a nezdravé milovat zvířata stejně jako lidi.
 Teraza Horáková 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:44:36)
Jé Jani, to je srovnávání nesrovnatelného..... ale... máš nějaké zvíře? Ideálně psa... kočky jsou trochu někde jinde.. neumějí se tak radovat....

Poznala jsem, až když jsme pejska koupili, že i pro něj jsem schopná v podstatě kdečeho, včetně péče skoro jako o děti, zvláště po operaci a že můžu mít ráda zvíře. Asi ne jako dítě, ale raději než některé členy rodiny rozhodně :-))))

A to jsem ho fakt nechtěla :-))) ale to už je zase jiná debata.
 Tvoje horší já 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:48:33)
Doma máme momentálně jen křečky, rybičky už jsou ve věčných lovištích. Bydlíme totiž v bytě. Ale naši mívali vždycky nějaké kočky, od jara konečně i psa. Je to úžasně milé zvíře, i když jsem vždycky byla spíš na kočky. Ale stejně, i když jsem už obrečela několik koček, křečků a morčat, nikdy to není srovnatelné s člověkem. Aspoň ne u mě. A myslím si, že z morálního hlediska by ani nemělo být.
 Teraza Horáková 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:55:57)
Jani, kočky jsou málo, potvory zrádné :-)) jednu máme - taky nalezenec, krásný, ale prostě kočka, potvůrka...

Pes je pes a díky tomu, že jsem ho vlastně vůbec nechtěla, už jen problém - dovolená, kde bude, apod..

jsme si koupili štěně zralé reklamovat a předělat. Náročná operace nohy, převazy obden, rok psa invalidy..... invalidní bude celý život, ale zachránili jsme ho, neutratili a je nádhernej a úžasný je, jak nás miluje, jak dovede projevit radost.

P.S. koupili jsme hlídače a máme skoro 3-tí dítě, který hlídá nás a my jeho......

Asi to není normální, ale manželství máme pohodové, děti super, vztahy s okolím laskavé a pes je prostě bonus navíc. A ano mám ho ráda (3 x jsme se rozhodovali, zda ho utratíme nebo ne, když jsme se rozhodli, že ne, brečeli jsme úlevou oba - i můj "velký" chlap), další kamarád, který se mnou půjde ven, vím jistě, že i kdybych se tu courala po půlnoci, nedovolí, aby mi někdo ublížil, a hlavně drží hubu a nechá se hladit.... Manžel to cítí stejně, co jsme se bavili.

Jinak je to nezvladatelnej hejsek, řešíme pár výchovných problémů :-)))
 Teraza Horáková 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:58:25)
a morální...... toť otázka..... když jsem si myslela, že nesnáším psy (vždycky jsem se jich bála), říkala jsem, že NIKDY.... přesto mám ráda lidi, - to je nějaká úžasná hláška, že kdo nemá rád psy, nemá rád lidi.....

no a pak osobní zkušenost a největší krajíc odříkaného.

ale to jsme fakt odbočili... p.s. nezodpovědní páníčkové, výkaly a strach mne taky štvou.....

takže do diskuze o psech...... raději, tohle bylo jinde
 Teraza Horáková 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:46:13)
a p.s. mimochodem, on totiž blbě nekecá a raduje se, kdykoliv mně vidí...... a z procházky?? narozdíl od manžela.... vždycky ~t~~t~~t~
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: Vždy je to smutné 

(28.11.2008 19:49:48)
Jano měla jsem tu smůlu, že do té doby než jsem poznla manžela, mě dost lidí obojího pohlaví dost zklamalo a tak jsem se uchýlila jen k tomu jedinému pro mě tehdá nejlepšímu příteli, někdo se obrací k Bohu někdo ke zvířeti~x~
 Stastnenka 


Hodne sily 

(21.11.2008 15:58:10)
Petrusko,verte,ze uz dlouho jsem tak nebrecela,pri cteni Vaseho clanku clovek nemuze ani dychat,jaka strasna bolest to musi byt.Prijmete prosim ode mne a od me rodiny uprimnou a hlubokou soustrast.Jak jiz nekdo psal,tak jakymi hloupostmi se clovek denno denne zabyva a jak si mysli,ze uz nemuze dal,jak bereme v tom dnesnim stresu zdravi jakoby automaticky,tak potom,kdyz narazim na takovyto strasne smutny clanek,tak si vzdycky uvedomim,jak povrchne premyslim,ze kdyz mi deti od rana do noci breci a breci,ze kdyz uz tyden skoro nespim a myslim si,ze to snad nikdy neskonci,tak je to tak strasne nic proti tomu,co ted prozivate vy.Pri techto probdelych nocich budu uz stale myslet na Ondraska a na vsechny jeho blizke a prat si,aby cas byl velkym pritelem a pomohl aspon zcasti zhojit Vasi bolest.Tak preji hodne sil a stesti
 Tvoje horší já 


Upřímnou soustrast 

(21.11.2008 16:26:42)
V takovém případě jsou všechna slova slabá.
Je mi líto, že vaši rodinu potkalo takové neštěstí.
Ze srdce vám přeji, ať se se ztrátou milovaného syna dokážete vyrovnat a ať zase máte sílu se radovat ze života.
Naší sousedce zemřel stejně starý chlapeček před necelými dvěma lety.
Teď čeká každým dnem dvojčátka.

Pro Ditu:
Při vší úctě, nemyslím si, že je na místě srovnávat ztrátu koťátka se smrtí dítěte.
 amálkaZ 


Re: Upřímnou soustrast 

(21.11.2008 16:45:39)
Petro,
celé tvojí rodině upřímnou soustrast.Hodně,hodně sil...

Dito- co to tu meleš za nesmysly.Jdi se zahrabat i s koucourkem nebo na tohle téma napiš svůj článek na Hlavní.
 Pavla 
  • 

Re: Upřímnou soustrast 

(26.11.2008 13:22:40)
AmálkoZ přesně tak. Lépe bych to nenapsala.
 Sosawosa 


Re: Upřímnou soustrast 

(21.11.2008 17:15:02)
Petro, dočetla jsem a bulím jak želva...upřímnou soustrast a hodně sil...Ondráškovi přeju ať se "tam" s ostatníma andílkama má už jen dobře...věřím v to...v srpnu mi zemřela nej kamarádka i s miminkem~n~~n~~n~věřím že se "tam"mají také už jen dobře a nic je netrápí...jednou se všichni zase sejdeme~n~


k tomuhle tématu no comment - kolik s prominutím hajzlů běhá po světě a nic se jim nestane, kolik takzvaných matek odhodí či zabije svoje dítě!!!!!!!!!a milující maminka, která by svému malému dala první poslední se s ním musí loučit~n~~n~~n~to je nespravedlivé~n~~n~~n~


Dito - promiň, vím žes kocourka měla určitě ráda, ale nemyslím si že se to dá srovnávat~a~
 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Petro 

(21.11.2008 17:24:16)
brečím jak je mi líto Vašeho chlapečka, Vás i celé Vaší rodiny, upřímnou soustrast.
Děkuju, za sílu, kterou jste v sobě našla pro sepsání tohoto článku. Pomůže dalším s podobným osudem a jistě i Vám se se ztrátou dítěte vyrovnat.
Chci Vám napsat hlavně abyste myslela na to krásné, co jste se svým synem prožila, na to, co Vám syn dal během té nemilosrdně krátké doby, co jste mohli být spolu. A myslete také na to, že pro něj už v té hrozné bolesti, kterou jistě trpěl byla smrt vysvobozením.
Hlavně nezapomeňte na své blízké, kteří jsou s Vámi a hlavně na své děti, společně ten smutek jistě překonáte.
Já smutné příběhy o dětech nečtu ráda, protože co děti mám, u takových příběhů brečím.
Ale vždycky mi pomohou uvědomit si, že co já řeším jsou malichernosti. A měla bych být především ráda, že mé děti nic nebolí a můžeme být spolu.
Jana
 Lucie, 3 kuřátka 
  • 

Upřímnou soustrast 

(21.11.2008 18:49:29)
Petro, je mi moc líto, co Vás potkalo,přeji Vám hodně sil.
 Martina,chlapeček03,holčička99 


Síla modlitby 

(21.11.2008 22:48:57)
Milá Petruško a celá vaše rodinko, vím jaká je síla modliby, právě ona mě držela nad vodou, když nás poslali s 2,5 letým synem na onkologii (Syn je 2,5 let po operaci bez následné léčby a jen nikdy neuvidí na jedno očičko, pro někoho je to nepředstavitelné pro mě jen...- jsem šťastná že ho mám). Přeji vám hodně síly to zvládnout. A děkuji že jste měla odvahu o Ondráškovy napsat. Modlím se za Vás i ostatní co prožívají největší bolest ve svém životě. Martina

(18.3.2006 (4 týdny před pánovanou operací) když jsem řekla Zbyněčekovi co se budeme modlit, otevřel v Bibli stranu na které je Žalm 70 a 71 - tyto dva žalmy mě drželi nad vodou.
 MARTINA Z HUMPOLCE 


NESPRAVEDLNOST 

(21.11.2008 19:03:21)
PO PŘEČTENÍ JE MI HODNĚ SMUTNO (PROČ JE NA SVĚTĚ TOLIK NESPRAVEDLNOSTI).
PŘEJI VÁM DOSTATEK SIL A VĚŘTE-URČITĚ JE ONDRÁŠKOVI DOBŘE.
 romano 


Re: NESPRAVEDLNOST 

(22.11.2008 9:34:26)
Milá Petro,to co se Vám stalo je neuvěřitelná nespravedlnost . Život na Vaši rodinu navalil příliš těžké břímě starostí a smutku.Mé přání je ,aby každá slzička ,kterou zde mi maminky utrousíme z Vás sňala ,alespoň trošičku vašeho smutku a dala vám opět sílu se smát.Děkuji,že jste měla sílu a přišla se s námi podělit o Váš smutek, neboť diky Vám si člověk uvědomí jaké blbosti dnes a denně řeší.Váši rodině přeji ,aby se Vám smůla obloukem vyhnula a aby Vás už jen štěstí a zdravý provázelo.
 zdravotnice porodnicodomorodka 


Jsem moc ráda,  

(21.11.2008 19:36:02)
že Petra měla s Ondráškem na rozloučení déle, než-li dvě hodiny:

http://mrowetz.blog.respekt.cz/c/56033/Smrt-na-dvouhodinovy-predpis.html
 markéta  
  • 

Re: Jsem moc ráda,  

(22.11.2008 20:34:38)
Mám vás ráda, jste krásný člověk!!!
 Jana 
  • 

Ach Bože 

(21.11.2008 20:05:41)
... tak si zase uvědomuji, jak neskutečně pitomé, trapné a titěrné jsou moje problémy...
Ach Bože, na všechny "Proč?" my tady nemůžeme znát "Proto".

 Ivča 
  • 

Smutné... 

(21.11.2008 20:10:34)
Milá Petro,
především bych Vám chtěla popřát, abyste se s odchodem chlapečka vyrovnala co nejlépe....pokud je vůbec možné se s něčím takovým "vyrovnat"...prostě musíte žít dál...
Brečím tu u toho jako mimino, připomnělo mi to můj příběh, není ovšem tak smutný jako Váš. Já jsem si osobně vyslechla "máte zhoubný nádor"...I když v souvislosti s článkem to bude znít směšně, zdálo se mi to brzy ve 34 letech...Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi to nemohlo stát, ale že tak brzy, to mě docela ochromilo...V každém případě se Vám to v té chvíli zdá děsně nespravedlivé...A pak na nemocničních chodbách potkáváte malé caparty bojující s leukémií, nádory všude možně a uvědomíte si, že tohle by se nemělo stávat!!! My dospělí už jsme něco zažili, první školní den, první lásky....Ti človíčkové by neměli mít žádné starosti a bolesti, měli by si hrát s kamarády, smát se, poznávat nové věci, učit se jezdit na kole, čutat fotbal...Nevím, jestli je Bůh...ale jestli je, nechápu jeho konání, děti se ještě ničím neprovinily, jejich duše jsou nepopsaným listem papíru...Matky by neměly vidět umírat své děti..není to normální koloběh života a jediná útěcha je v tom, že se Váš chlapeček už netrápí. Přeji hodně síly, určitě to zvládnete...nedusíte problém v sobě, dokážete o něm mluvit, to je důležité.
 Zuzka 
  • 

smutek 

(21.11.2008 20:21:33)
Petro, je mi to moc líto, že Ondrášek už není s vámi. Taky jsem držela v náručí svého syna, když umíral. Myslím, že smutek se časem nezmenší, jen se zasune hlouběji. Myslím na vás.
 majdaleenka +07+11 


držte se 

(21.11.2008 20:50:08)
Nabízí se mi otřepaná fráze, že je mu už dobře... zní hloupě. Držte se, je mi to strašně líto... nic víc napsat nedokážu, slova to nevyjádří.
 Olga Alexandra Bittala,mám 3 syny 
  • 

Čest Ondráškově památce 

(21.11.2008 21:06:55)
Jsem matkou tří synů,dva starší jsou již ženatí a nejmladšímu je šest let.Četla jsem váš příběh a myslela jsem,že mi srdce vyskočí z těla jak jsem plakala.Vím jak moc to máte těžké,sama jsem o tři děti přišla ale byli maličké,neměli šanci žít.Jste velmi statečná maminka,protože to co jste musela absolvovat se svým synkem bylo velmi bolestné.Je mi moc líto toho co vás potkalo,děti by neměli umírat,je to to nejsmutnější na světě.Alespoň na dálku vás hladím,i na srdíčku a na duši a věřím s vámi,že je Ondrášek tam někde nahoře mezi těmi ostatními andělíčky,kde už ho nic nebolí.Navždy zůstane s vámi,ve vašem srdíčku.Čest jeho památce,za celou mojí rodinu vám co nejúpřimněji přeji z celého mého srdce.
 Ocicko 


rodine Ondraska i ostatnim........ 

(21.11.2008 21:13:05)
musim rict ze tento clanek jsem cetla jednim dechem... mam slzy v ocich a nemuzu ani dychat.... a pritom koukam na svoji dcerusku a synacka a rikam si ze mam obrovske stesti!!!!!


mamince Ondraska a cele jeho rodine - ani nevim co rict - je to hodne smutne - tak aspon uprimnou soustrast... a taky klobouk dolu nad vasi silou jakou mate v sobe....
 Monika. 


Upřímnou soustrast 

(21.11.2008 22:28:13)
Petro, je mi moc líto co se stalo. Čtu si váš příběh plný bolesti, představuju si přitom svoje vlastní dítě na Ondráškově místě a derou se mi slzy do očí. Je dobře, že jste aspoň mohli být celou dobu spolu, že vás ani z jipky nikdo nevyhazoval. Přeju do dalších dnů celé rodině hodně síly a myslím na vás.
 Katka, syn 2 roky 
  • 

:-(  

(21.11.2008 23:01:14)
Je to velice smutné,ale z tohoto článku je poznat jak statečný byl Váš Ondrášek.Pro mne jste maminka s velkým M.Nedokážu si ani představit tu bezmoc,ta je na tom nejhorší.Děti mají úžasnou vlastnost- sílu bojovat s nemocí,která často dospělým chybí.Jste velmi silná žena a moc mne mrzí co se Vám stalo.Vždycky si uvědomím,jaké mám štěstí že mám svého broučka doma a v pořádku.Přeji Vám hodně sil a věřte,že bolest se jednou utlumí a budete vzpomínat veseleji.
 Májja 


Re: :-(  

(21.11.2008 23:11:30)
Upřímnou soustrast!!!Je to strašné!Jako všechny ostatní tu brečím!!!Je mi Vás moc líto! Takové věci by se prostě opravdu stávat neměli!!!!!!!
 EditaMT 


.... 

(22.11.2008 9:16:09)
Co Vám popřát - snad tu velkou Víru a Naději!
Ondráškovi Klid a Lásku...

Můj syn vady ledvin vybojoval, ale Vím!!!
A s Vaším článkem se mi vše vrátilo. Nevím co nás v životě ještě potká, ale děkuji, že jste mi připomněla, jak moc jsem malicherná s mýmy monstrózními - nedůležitými problémy...

Ať Vám Vaše dcery dají sílu a buďte tu pro ně... i pro něj...

Ze srdce Vám to přeji!!! Jste úžasná žena... Děkuji...
 *IWO* 
  • 

Ale jak tomu předcházet... 

(22.11.2008 10:02:56)
No je to bída, ale co se proti tomu dá dělat?

Když člověk proleze špitál od sklepa po půdu a má pořád zdravý dítě a pak mu ve vrátnici řeknou jen tak mimochodem, že dítě brzy umře, říká si jeden, jestli neměl radši jít za kartářkou a kořenářkou.

Když jsem tenkrát doktorovi s ultrazvukem říkal, že to srdce je špatný, že se ho neptám, že mu to prostě oznamuju a on ze mě dělal blbce, že on to studoval v anglii a má děsně chytrej barevnej ultrazvuk a že mi dává na to srdce šedesát let záruku... a ono vydrželo dvaatřicet hodin a to se chodili doktoři z celé nemocnice koukat, jak to, že tak rozsáhlé poškození se vůbec narodilo (a jaktože se na to nepřišlo, že by to viděl i slepej), došlo mi jedno: podobrém se ze zdravotnictví (jako celku) nic nedostane.

Je nějaká možnost, jak si člověk, který má podezření na rakovinu (které je dneska mezilidmi procentně víc než komedií v televizi), může nechat udělat nějaký spolehliý test?

Člověk je tak nějak zpitomělý z Hauze, kde jednou píchnou do prstu a z krve přečtou i velikost bot, ale ať mi nikdo neříká, že rakovina se hledá podle toho, že člověku leze boule ven z kůže.

Těch dětí, co umřelo na to, že udeseti doktorů byly zdravé jak rybka a až patolog poznal diagnosu, bylo už docela dost...
 passer-by 


Re: Ale jak tomu předcházet... 

(23.11.2008 16:07:11)
Také bych mohla povídat. Doktorům jsem musela říkat synovu diagnózu, nevěřili, neviděli, vše podle nich OK ....a bohužel jsem měla pravdu.
 Vaclavka 


... 

(22.11.2008 10:24:41)
Článek mne rozbrečel... asi jsem si ale potřebovala přečíst takovou "pecku", abych přestala hloubat nad pitomostmi. P.S. mám syna narozeného 22. 12. 1994.
 mumbab 
  • 

Ondráškovi za statečnost 

(22.11.2008 10:57:11)
veliké pozdravy od celé naší rodiny posílám. A mamince přeji hodně klidu a lásky i na tomto světě, přestože láska mezi ní a Ondráškem bude trvat stále, ta nezmizela, jen bude mít jiné projevy. Je to velmi těžký osud, který maminku potkal, zvládla však všechno, co mohla udělat pro svého synáčka, skvěle, to jí bude posilou do dalšího života, než se jednou spolu tam nahoře znovu sejdou. Díky jí za to, že se s námi podělila o svůj životní příběh., je to cennější žena, než nějaké bezduché miss - modelky, kterých jediná zásluha je, že měly to štěstí se narodit zdravé a hezké. Moc jí držím palce do dalšího života, zaslouží si hodně hezkých chvil.
 Mili+5 


Re: Ondráškovi za statečnost 

(22.11.2008 12:24:18)
Mumbab, napsala jsi to Petře moc hezky, dojalo mě to.
Možná si říkáte, co že zrovna já jsem zatím nic nenapsala? Známe se s Péťou od chvíle, kdy se dozvěděla, že se to Ondráškovi vrátilo a staly se z nás přítelkyně, takže už jsme si toho řekly hodně. V posledních dnech Péťa hodně vyprávěla Ondráškovi o Milence, věříme, že jsou nyní spolu.~s~~s~~s~
 zuzkasim 


. 

(22.11.2008 14:06:51)
Teď mi tu po obědě spinkají moji dva skřítkové a já musím být vděčná za ten dar mít je tu a mít je zdravé. Jak to, že na ty největší dary nejčastěji zapomínáme?
Peti, přeji moc síly celé vaší rodině. Děkuji za velmi smutný článek, který nám všem připomíná pravé hodnoty života.
 xelia 
  • 

mamince 

(22.11.2008 15:46:17)
Po přečtení Vašeho článku jsem si moc poplakala.Vím,jak Vám je,protože jsem před 15 lety přišla málem o obě děti.Syn vypadl z 5.patra a nedávali mi naději.Byl v kómatu a dívala jsem se na něj jen přes sklo.Jednou jsem za ním tajně vešla,pohladit si ho a ony mu začaly téct slzy.Druhý den ráno mi volali,že mám na něj dobrý vliv a že se začal probouzet.Trávila jsem s ním veškerý,čas.Bylo mu 22 let.2 měsíce před tím utekla hrobníkovi z lopaty moje dcerka,když po špatně provedeném porodu jí uhnily ženské orgány.Moc jsem vytrpěla.Ovšem,při vší smůle mi děti zůstaly žít.Moc s Vámi cítím a taky věřím,že je Ondráškovi dobře.Dcerce se to stalo po narození syna Ondráška.Jsem ráda,že máte krásné dcerky a můžete jim dát lásku i za Ondráška.Jste moc statečná.
 mariana tobiasek, veronika a alexandr 
  • 

Jste silna zena 

(22.11.2008 15:54:44)
Jste neuveritelne silna zena, po precteni vaseho clanku mi tekly slzy po tvarich, mam deti tri a nedokazu si ani predstavit neco tak strasnyho jak jste popsala prave vy.
 Market a dvojčata 
  • 

Ondrášek 

(22.11.2008 17:31:46)
Hodně sil!!!!!!!!!!!
 Markéta Souralová 3 děti-2malé 1 dospívající 
  • 

ˇHodně síly mamince Ondráška 

(22.11.2008 17:32:27)
upřímnou soustrast....brečela jsem,jako malé dítě,vůbec si to nedokážu představit...Hodně síly maminko Ondráška
 Ivana,máma 2 dospělých dětí a 3 vnoučat 
  • 

Pláči s Váma. 

(22.11.2008 17:51:20)
Upřímnou soustast Petruško,radime a Marťo a Věrko.Ivana
 sukyna 


Mám slzy v očích 

(22.11.2008 18:29:58)
Právě jsem dočetla váš příhěh, mám slzy v očích. Mám také chlapečka a vím, že bych jeho strátu asi neunesla. Jste a buďte hodně silná. Upřímnou soustrast Lenka s rodinou
 Eva P.syn Pepíček 
  • 

hrůza 

(22.11.2008 18:34:02)
Chtěla bych smeknout a nabít Vás pozitivní energií,ale ani nevidím
přes slzy,na to co píšu,máme vymodleného chlapečka a asi tak jako každá máma trpím při každé bolístce s ním,neumím si takovou ztrátu představit.Přejem Vám i celé rodině hodně,hodně sil!!!!!
 lklasinka 


je mi to líto 

(22.11.2008 18:38:15)
dobrý den sedím tady, tulím naše skřítky, nic nevidím, a je mi to hrozně líto, vůbec si nedovedu představit co prožíváte, prosíme Vás buďte silní, Ondrášek bude pořád ve vašich srdíčkách, pokud byste něco potřebovali, ozvěte se rádi pomůžeme , držte se jak to jen jde.
 Janeive 
  • 

Pro Petru a jejího Ondráška 

(22.11.2008 18:44:35)
Milá Petro
Dřív než začnu psát chtěla bych Vám popřát hodně sil,sklízíte obdiv si myslím nejen ode mě, a to za to že ve chvílích kdy Vás všechny Ondrášek potřeboval jste ho nenechali v nemocnici ,ve sterilním ,studeným prostředí ale umožnila mu odchod v náruči jeho nejmilovanější,sama jsem matkou tří dětí z toho nejmladší se taky jmenuje Ondrášek,a taky se narodil v roce 2004 a nedokážu si představit že by odešel proto před vámi SMEKÁM a přeji celé roině hodně,hodně sil.
 MacekV 
  • 

Mamince Ondráška 

(22.11.2008 19:17:45)
Petro, nevím, co napsat, nedovedu si ani představit, čím procházíte, jste silná žena. Je mi to moc líto, není nic horšího než přijít o dítě, takové věci by se neměly stávat. Mám také syna, který se narodil 22.12.2004. Moc na vás myslím a přeji vám a celé vaší rodině hodně zdraví a štěstí.
 michal,dvě dcery 
  • 

není nic horšího 

(22.11.2008 20:07:03)
Dočetl jsem příspěvek a rozbrečel jsem se.Sice jsem chlap,ale nedalo se to přemoct.Mám dvě dcery,který někdy(dost často)zlobí tak,že už se to nedá vydržet.Ale když čtu tenhle příspěvek,tak vlastně musím být rád,že zlobí,hlavně,že jsou a jsou zdravé.Myslím,že není nic horšího,než když rodič musí pochovat svoje dítě.A tak jako v tomto případě se dívat,jak dítě pomalu,ale jistě umírá a nedá se mu pomoct.To musí být příšerný.Petro a Radime,přeju vám a vaši dcerám hodně štěstí v dalším životě a posílám upřímnou soustrast.
 Petra  
  • 

Pro Peťu 

(22.11.2008 20:07:54)
Ahoj Peťo, přeji Tobě i Tvé rodině hodně síly do dalších dnů. Věřím, že Ondrášek se narodil právě do Vaší rodiny, protože věděl, že jej budete milovat a navzájem si předáte lásku a sílu do života. Byl mu vyměřen jen krátký čas, ale určitě to stálo za to a celá rodina máte na Odráška krásné vzpomínky. Bolí to, ale určitě přijde čas, kdy se při vzpomínce na malého usmějete, protože Vás zahřeje u srdce, že jste to byla zrovna vy, kdo měl tak statečného a krásného kluka. Moc vám všem držím palce, ať to ustojíte a vykročíte dál do života.
 Kačaba 
  • 

Upřímnou soustrast. 

(22.11.2008 20:10:23)
Milá Petro, dovoluji si Vám vyjádřit upřímnou soustrast. Je mi Vás a Vašeho Ondráška hrozně líto a obdivuji jak zvládáte svoji bolest. Celou dobu co jsem si četla Váš příspěvek pláču. Sama mám tři děti a představa, že bych měla o jedno z nich přijít je pro mě strašná. Přeji Vám i Vaší rodině, ať pro Vás zase začne svítit slunce.
 Verča, Pájík 2 roky 
  • 

Jste statečný a držím palce,jsem s Vámi 

(22.11.2008 20:13:35)
Dobrý den,po přečtení Vašeho článku mi zatrnulo,nedovedu si asi ani představit čím jste museli projít ,i když alespon cítím obrovský soucit,protože vím jaké to je mít malého synka,jste určitě moc statečná ,protože už jen to,že o tom dokážete napsat je obrovský úspěch a chtělo to sebrat asi i velikou odvahu. Určitě každý kdo si přečetl Váš příspěvek zjistil ,že jeho problémy jsou naprosto malicherné a že není nic horšího než držet v náručí své malé či velké děťátko a vědět,že už není pomoci. Je mi to nesmírně líto a jsem s Vámi. Jste statečná žena a hlavě maminka. Život jde dál a já Vám i celé Vaší rodině držím palce. Veronika.
 monika-h 


Velice smutné 

(22.11.2008 20:29:59)
není co dodat
 Helča  
  • 

Mám také Ondráška.... 

(22.11.2008 20:46:18)
Po přečtení Vašeho článku se mi kutálely po tváři slzy jako hrachy. V červenci 2008 se mi narodil blonďatý modrooký syn Ondrášek. Stejně jako ten Váš byl vymodlený, je to moje první dítě v 37 letech.
Slovy se nedá vyjádřit vaše ztráta, Vaše bolest, Vaše prázdnota, která po Ondráškovi zbyla.

Jediné co mohu napsat CÍTÍM S VÁMI. Vím, že tahle ztráta bude vždy bolet, jen čas ji otupí. Naštěstí máte ještě dvě zdravé dcery, a tak jednoho dne se určitě dočkáte vnoučátka, třeba Ondráška? Posílám pohlazení, buďte silná a statečná.

Helena
 Kač. ♀ + ♂ 


Re: Mám také Ondráška.... 

(26.11.2008 20:43:54)
Náš modrooký blonďáček Ondrášek se narodil v loni v červenci. A úplně mě bolí srdce když čtu co potkĺo toho vašeho a popravdě nemám ani sil a ani slov napsat něco moudrého i když bych chtěla srdce by chtělo ale hlavě to nějak nejde...

Snad jen jedno ... to že Ondrášek odešel doma mězi svými milovanými byla hrozně statečná věc a to poslední co jste pro kloučka mohli udělat. A moc vás za tu sílu obdivuji.

Hodně síly.
Kač.
 lakomá Barka 


Milá Petro a Radime! 

(22.11.2008 20:51:12)
Dovolte mi, aby jsem se i já s manželem připojila s kondolencí a tudíž jsme vám popřáli upřímnou soustrast.
To co teď prožíváte si ani jeden z nás nedokážeme představit. Měli jsme také trápení, ale mě syna odvezli rovnou z porodnice, protože přestával dýchat a teprve na JIRPce z lumbální punkce zjistili co mu vlastně je. Chytil ode mne strptokoka B, na kterého se v těhotenství dělají stěry, ale mě přišli falešně neg. výsledky, takže jsem nebyla přeléčena antibiotiky. Důsledkem všeho byla meningitida, totální sepse, zápal plic a dalších 14 diagnóz v propouštěcí zprávě. Náš Matýsek se z toho všeho jako zázrakem vylízal, i když první týden mu dávali zhruba 1%na přežití, každým dalším týdnem, vlastně dnem se o nějaké to procento zlepšoval. Je narozen ve lvu a opravdu se v něm lev projevil už po narození.Je to velký bojovník. Po pěti týdnech jsme ho dostali do domácí péče. Dneska je mu 16 měsíců a musím zaklepat, že je všechno v pořádku. Vyhráno ale ještě nemáme, protože nám lékaři řekli, že do 7 let jeho věku se mohou projevit různé následky meningitidy.Když si vzpomenu na jeho a pak naše společné dni v nemocnici, ještě dnes je mi z toho ouvej, takže chápu jak jste se cítila s Ondráškem v nemocniční péči.
Mě tenkrát strašně moc podržel nad vodou manžel Aleš, a všichni lidé, kteří byť i jen trochu na Matýska a jeho uzdravení mysleli.
Nejsem věřící, ale věřte mi, že i já jsem se každý večer modlila za jeho uzdravení. Nevím, jestli přímo k Bohu, ale k někomu jistě, a vím, že i to mi dost pomáhalo při myšlence, že by Matýsek zemřel.
U nás dopadlo zatím všechno dobře a právě proto musím napsat jak vás oba obdivujeme, vás i manžela, jak jste stateční. Myslím, že váš chlapeček na vás teď kouká a říká si, jak jste skvělá maminka, že jste si nenechala svůj příběh pro sebe a podělila se o něj s ostatními. Jistě teď cítí ještě daleko víc lásky, té mateřské, ale i té od nás co jsme si přečetli Váš článek a obdivujeme stejně jeho jako Vás. Je to Váš andílek!!!!!
Ještě jednou přijměte,prosím, upřímnou soustrast a přejeme vám aby jste zůstali i nadále tak báječnými a statečnými lidmi, jako jste.
~R^ ~x~
Barbora a Aleš se synem Matějem.
 Angela a 3 děti 
  • 

Je mi to moc líto 

(22.11.2008 21:04:40)
Petro,četla jsem také Váš příběh a je mi to hrozně líto.Brečela jsem za Ondráška.Mám také syna a vůbec si nedokážu představit že by nás mohlo něco tak hrozného potkat.Jste moc statečná,asi bych to nedokázala.Bylo mi hrozně když moje starší dcerka spadla ze schodů a čekalo se na výsledky,jestli bude v pořádku.Byly jí 3 roky.A měla jen otřes mozku.Strašné,natož něco takového co potkalo Ondráška.Jak takový drobeček,musel být statečný,trpělivý......
Je to nespravedlnost že taková hrůza potká nevinného človíčka.Proč????
Ondráškovi je už ted dobře a celá vaše rodina ho má navždy v srdíčku.
 Iveta a 2měsíční prcek 
  • 

upřímnou soustrast 

(22.11.2008 21:08:23)
Dobrý večer
Ted jsem dočetla Váš příběh a musím říct,že mi to vehnalo slzy do očí.Obdivuji Vás.Já bych už neměla sílu na nic.Tak se držte a věřte,že jste ten nejsilnější človíček na světě.
 Veronika a 10měsíční Matyáš 
  • 

upřímnou soustrast 

(22.11.2008 21:12:53)
Nemám slov, pláču nad tím jak je život někdy krutý! Držte se!!!
 medvjeda 


ach jo... 

(22.11.2008 21:13:46)
...dostalo mě to, jste stateční, že jste si nechali Ondráška do poslední chvilky doma. myslím na vás.
 mondysek378 


Hodně sil 

(22.11.2008 21:16:44)
Upřímnou soustrast, jste statečná žena. Veronika s rodinou.
 maminka 
  • 

Bolest 

(22.11.2008 21:23:43)
Nejdřív chci vyjádřit upřímnou soustrast celé vaší rodině.Nedovedu si představit že by nás něco takového potkalo.Mám dvě děti a mladší je roční chlapeček.Prožili jsme od porodu také docela trápení,malý se narodil s pneumothoraxem a také neměl moc nadějí,ale naštěstí zvládl to.Cítila jsem se nejhůř ve svém životě,ale s vaší tragédií se to nedá srovnat.Moc mě to mrzí a doufám že vám brzy bude líp,vlastně vám všem
 michala 
  • 

Ondrášek 

(22.11.2008 21:34:57)
Právě jsem si přečetla váš příběh,nečekala bych co semnou pár řádků udělá,mám dvouletou dcerku která se také narodila na štědrý den,oto víc mě váš příběh bolí když mluvíte o vánocích,musíte být moc silná žena a skvělá maminka.Přeji vám do budoucna už jen krásné chvíle a hodně krásných vzpomínek na vašeho Ondráška
 Dana 
  • 

Ať je Ti tam dobře, Ondrášku 

(22.11.2008 21:45:43)
Připojuji se ke všem ostatním. Pro slzy nevidím na klávesnici. Neexistují slova, která by mohla umenšit Vaše hoře. Jenom bych Vás chtěla potěšit tím, že Ondrášek byl s Vámi krátce, ale byl šťastný v kruhu rodiny, udělali jste pro něho vše, co bylo možné. Byl určitě šťastný, že byl do poslední chvíle s maminkou a smrt ho vysvobodila od velkých bolestí. Víte, nejsem věřící, ale v to věřím, že se k Vám Ondráškova dušička třeba ještě vrátí zpátky. Určitě se sejdete, ať už v tomto nebo příštím životě. Ondrášek je určitě šťastný, protože ho již nic nebolí a byl moc a moc milován. Moc bych Vás chtěla potěšit, ale nemohu nalézt slova, která by to všechno vyjádřila. Přeji Vám hodně síly a myslím na Vás.
 lucka 
  • 

:.( 

(22.11.2008 22:01:13)
Je mě to nesmírně líto, pláču jako snad všechny mámy které si tento článek přečetly. Přeji moc moc síly do dalšího života
 aketek 
  • 

zažili jsme něco podobného 

(22.11.2008 22:10:54)
Asi před rokem a půl jsme přišli o našeho dvou měsíčního syna. Taky mi umřel v náručí a doma, do ústavu jsem ho dát nechtěla. Bylo to hrozné a ještě to nepřebolelo, to asi nejde.
Přeju Vám hodně sil, držte se.
Já každým dnem čekám další dítě a trnu hrůzou jak to všechno dopadne....
 Ivča,Myšák 05/07 
  • 

Re: zažili jsme něco podobného 

(22.11.2008 22:44:06)
Statečná Petro upřímnou soustrast a buďte silná vy i celá vaše rodina.Manželova teta měla 4 děti a všechny jí zemřely.1 po porodu-mělo něco se srdcem,1 při porodu-nevěděli proč,1 asi ve věku Ondráška-nevím proč a poslední v 10-ti letech na rakovinu.Už je to dávno.Ondráškovi je tam určitě dobře.
 makča,dva klučíci 3r a půl roku 
  • 

ondrášek 

(22.11.2008 22:06:55)
Tak zrovna jsem dočetla Váš článek a pláču mám dva syny a vždycky ně bolí každý smutek dětátka které mělo ještě žít a užívat života,ale asi máme každý svoji svíčku jinak dlouhou a asi tam nahoře vědí kdy je náš čas a tak snad je tam Ondráškovi líp.Paní Petro přeji Vám jen samé štěstí a třeba i to miminko ještě zkuste a ať Vás už nic zlého nečeká.
 Lenka + Matěj (6měsíců) 
  • 

Bolest. 

(22.11.2008 22:13:05)
Nemohu ani popsat jak s vámi soucítím. Sama jsem zdravotní sestřička a teprve když se mě narodil syn jsem pochopila, jak hrozné je, když je vlastní dítě nemocné. Jak neskutečně bolí každá jeho bolest, a jak by to člověk chtěl vše vzít na sebe, kdyby to šlo. Bohužel to nejde a já toho velice lituji. Kdo něco podobného neprožije, nemůže pochopit, ani kdyby chtěl. Držím vám palce abyste vše zvládli, věřím že, nemocným dětičkám je tam nahoře už dobře, nic je netrápí a hlavně nebolí.
 Kukajs (Mája+Jožka+Tom) 


Bože, taková bolest, 

(22.11.2008 22:29:50)
nad článkem pláču, přestože si ani zdaleka neumím představit tu šílenou bolest, tu nepředstavitelnou ztrátu a nespravedlnost. Cítím s vámi, bohužel nemůžu pomoct jinak. Ale Ondráška už určitě nic nebolí.
 lenka 
  • 

vsechno ostatni jsou male veci ! 

(22.11.2008 22:37:49)
opravdu strasne,jako kazda maminka pri tom trnu a brecim.
To,co jste si museli zazit a jak vas to poznamena na zbytek zivota se ani neda predstavit.
K tomu jen uprimnou soustrast a hodne sily do dalsiho zivota!!!
 Silueta 


Je mi to moc líto 

(22.11.2008 22:50:41)
Přeji Vám hodně sil do dalších dnů ....Je mi líto, když si kdokoliv musí projít takovouhle bolestí.
 Pavla-sluníčko 


vzkaz pro Petru 

(22.11.2008 22:50:59)
Na stánky rodina jsem se přihlásila více jak před dvěma roky. Čtu příspěvky i diskuze víceméně pravidelně, ale dnes poprvé reaguji. Po narození dvojčátek se u jednoho z nich - Lucinky - objevily problémy s ledvinou, absolvovali jsme spoustu vyšetření, která odhalila i útvary na játrech. Absolovali jsme cestu na onkologii do Motolské nemocnice s podezřením na neuroblastom a jeho metastázování do jater.... Podezření se naštěstí nepotvrdilo, nejednalo se o neuroblastom, útvary na játrech byly nezhoubné. Vada ledviny se dala odstranit operativně (ve 3 měsících jsme měli operaci). Nechci tu vyprávět svůj příběh (bylo by to delší vyprávění), toto je příběh Petry, chtěla bych jí jen říct, že je mi strašně líto, že neměl šťastný konec jako ten náš a že chápu její pocity. Dodnes mám husí kůži ze vzpomínek na x kontrol na onkologickém oddělení... naprosto se mi změnil žebříček hodnot... Chápu její prázdno i beznaděj. Znám ty vnitřní otázky proč? proč on? proč ne třeba já? proč si osud raději nevzal mne?.... ten pocit, že nemůže vyměnit svůj život za život Ondráška... Petro, já vím, že žádná slova nezmírní Tvoji bolest a jsi to Ty, kdo s tímto traumatem bude usínat i vstávat po zbytek svého života, ale když Ti bude nejhůř, mysli na to, že jsi pro něho udělala všechno, že jsi s ním byla až do konce, že i když prožil hodně bolesti, tak jeho život byl pro něho i hezký, protože byl neustále obklopen lidmi, kteří ho milovali a byli u něho, když je potřeboval... I kolem Tebe jsou lidé, kteří Tě mají rádi, podrží Tě, potřebují Tě... Drž se!
 Ilona Pavlíková,dvě dcery 
  • 

Mám stejně starou dceru 

(22.11.2008 23:37:30)
Je mi to moc líto,mám dceru narozenou v 12/2004. Opravdu moc líto.Upřímnou soustrast
 orsetta 


Upřímnou soustrast maminko Petro 

(23.11.2008 8:01:17)
Je mi moc líto že Vám odešel chlapeček.
Kéž Vás Bůh podepře a dá Vám pocítit svoji blízkost, a dá vám sílu, abyste to zvládli celá rodina. Mám dvě dcery 3roky, 5.měsíců, a vůbec si nedokážu představit, kdyby si některou z nich vzal Bůh teď k sobě, musí to hrozně bolet. Přeji Vám hodně víry, naděje a Lásky.
 Katka, Vašík a tatínek Vašek 
  • 

ONDRÁŠEK 

(23.11.2008 8:35:56)
Ahoj Petro. Ted sem zapnula počítač a přečetla sem si tvůj článek. Klobouk dolů, já na tvém místě nevým jestly bych měla dost sil být ze synem doma a dívat se jak mi umírá v náručí. Opravdu mělo by být výce takových rodin, kteří mají tu odvahu a být ze svým dítkem když výte, že Vám zachvíly odejde navždy. Určitě se má Ondrášek ted už dobře a můžů Vám říct, že ikdyž byl malinky tak věděl, že v jeho nejtěších chvílých ste vy a celá Vaše rodina byla sním a věděl že ho máte strašně rádi a budete na něj pořád myslet. Ještě jednou upřímnou soustras
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


Jste statecni 

(23.11.2008 10:05:28)
Petro a Radime, sama mam dva chlapecky, starsimu jsou zrovna ted 4 roky, mladsimu neco malo pres rok a pul. Vubec si neumim predstavit, ze by nas potkalo neco podobneho. Jen ta predstava mne uvadi do stavu naproste hysterie. Jste neuveritelne statecni, jak vse zvladate a ze jste se dokazali o toto sve trapeni podelit s nami ostatnimi. Diky Vam si clovek uvedomi, jak je malicherny, jak vsechno to zlobeni mych deti je vlastne pozehnanim a ne trestem, jak si casto hloupe myslim.
Ja neumi moc psat kondolence, bolest se spatne vyjadruje a kazde slovo mi pripada hloupe, protoze mam pocit, ze vubec nemohu citit to, co citite Vy. Chci Vam jen rict, ze Vam obema moc drzim palce, at to zvladnete. Ondraskovi je uz urcite dobre a verte, ze Vas nik.dy neopusti.
Petro, jak jsi napsala, ze k Tobe vztahnul tesne pres svou smrti rucicky ... Boze, proc pred nas nekdy stavis tak tezke zkousky?
Drzte se, jste neuveritelne statecni.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Nešťastní jsou ti.. 

(23.11.2008 10:55:01)
Petro, přeju také hodně sil v Bohu a přidávám upřímnou soustrast...

Jednou jsem četla příběh (podle skutečnosti) o rodině, kde zemřelo jedno z dětí. Nejlépe se s jeho odchodem srovnal jeden ze sourozenců. Jednou povídal mamince, že "ve skutečnosti ti ostatní lidé jsou chudáci. Je mi líto těch, kteří našeho bratříčka neznali - protože o moc přišli."

Z Vašeho psaní, Petro, mi vyznělo, že Ondrášek měl opravdu zlatou povahu a bylo požehnání s ním strávit aspoň tu krátou část života. Snad až trochu čas odplaví víc smutku a bolesti, budete moct děkovat Bohu za to hezké, co jste spolu prožili, za ten dar, že Ondrášek mohl jít aspoň část času tady na zemi s vámi, a že nechal ve vašich životech stopu něčeho krásného...
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Nešťastní jsou ti.. 

(23.11.2008 14:59:23)
P.S.: Připojuji hluboký obdiv k vaší statečnosti - opravdu mě to dostalo, stejně jako ostatní reagující....
 makulka,dvě děti 
  • 

Smekám!!! 

(23.11.2008 14:38:11)
Petro,váš článek ve mě zanechal pocit smutku,plakala jsem nad ním.Je mi vás i vaší rodiny moc líto.Pevně věřím,že malému Ondráškovi je už v nebíčku dobře a netrpí.Vás hladím po tváři i po duši.Život je hodně nespravedlivý!!!!!Jste moc statečná maminka,obdivuji vaši statečnost,že jste se rozhodla podělit se s námi o svá trápení.Smekám!!!
 passer-by 


Víra v posmrtný život-nebíčko 

(23.11.2008 15:11:28)
Jen technická poznámka: Je zajímavé, kolik lidí z ateistických Čech věří v posmrtný život (tj. nebíčko a spol.).

Mně utkvěl rozhovor s Veronikou Žilkovou, kde se krátce po smrti malého syna Melichara vyjádřila, že v posmrtné shledání se synem vůbec nedoufá. Smrt je pro ni definitivní konec, žásné nebíčko... To mi připadalo trochu extrémní, takhle totálně bez naděje, útěchy...Většinou i kovaní ateisti po takové tragédii mírně přehodnocují a Veronika navíc pocházela z věřící rodiny...



 Džejna + Bobeš  
  • 

Hodně síly 

(23.11.2008 16:15:06)
Stejně jako většina z těch, co četli Váš článek, brečím do klávesnice. Jste úžasní a stateční, že jste nechali Ondráška odejít z domova, z milující náruče. Přejeme Vám hodně síly a taktéž na Ondráška myslíme.
 Eliška 
  • 

moje milované dítě taky umřelo 

(23.11.2008 17:10:06)
Prožila jsem to stejné, ale můj syn měl osteosarkom. 5 let jsme bojovali a pak mi umřel doma v náručí. Je to do dnes ta nejhorší noční můra a už je to 5 let. Někdy bych si bolestí nejradši vytrhla srdce z těla a vím, že čas to bohužel vůbec nezhojil. Měla jsem krásného zdravého a chytrého syna a pořád ho vidím jak hrozně trpěl a dala bych za něho svůj život.
 Mili+5 


Re: moje milované dítě taky umřelo 

(23.11.2008 17:48:00)
Eliško, zdravím, já i Péťa moc dobře rozumíme tomu, co píšeš, kdybys měla zájem popovídat si s těmi, kdo zažili to samé a proto velmi dobře chápou, podívej se tady. Diskuse je uzavřená, ale stačí se zaregistrovat a poslat mi vzkaz a já ti dám přístup.
 Svobodacka 


Ondáškovi 

(23.11.2008 19:55:17)
Milý Ondrášku,
ani si nedokážu představit bolest, jakou jsi zažíval a jaký zármutek prožívala i prožívá Tvá rodina. Mám tříměsíční holčičku a moc mě Tvůj smutný osud dojal. Snad můžeš aspoň nyní být bez bolesti a utrpení a někde tam nahoře čekáš na své blízké.
Jitka
 Lucka+ 2kluci+ Valentýnka 


Milá Petro a Radime 

(23.11.2008 20:19:12)
moc vám děkuji za váš článek ze kterého mě běhal mráz po zádech. Jste strašně statečná když o tom dokážete psát obdivuji Vaši odvahu se podělit o své šílené bolesti a ztrátě s ostatními.
Ondrášek se má určitě mezi andílkama moc dobře a hlavně ho už nic nebolí, určitě to byl moc statečný klučina a je moc dobře že kdž odcházel z tohoto světa měl kolem sebe mámu, tátu a všechny kteří ho měli rádi.
Sama má 3 děti, manžel nás opustil a já nedokážu si vůbec představit jak bych zvládnula situaci takovou jakou jste museli zvládnout vy. Zdraví je obrovský dar kterého by jsme si měli denodenně vážit.
Máte moji hlubokou poklonu a moc vám držím palce ať to všechno zvládnete.~s~
 Del 


Bože proč? 

(23.11.2008 21:05:10)
Mám holčičku, skoro dvouletou, taktéž narozenou před Vánoci, a ptám se jen PROČ??? Proč musí tak malé nevinné děti umírat. Je mi moc smutno a myslím na Vás i na Ondráška.
 Lybicka + dva kluci 


neskutecne smutne! 

(23.11.2008 21:09:52)
maminko, brecim tu u tveho clanku a nebudu se ani snazit utesovet, vubec nevim, co bych delala, kdyby mi umrel chlapecek....muselo to byt vsechno strasny. Drzte se!
 šárka 
  • 

Re: neskutecne smutne! 

(23.11.2008 21:45:10)
smutné...brečím...jeho duše svobodně odešla z vaší náruče plné lásky a odvahy.
 IliSisi 
  • 

Bože... 

(23.11.2008 21:52:20)
proč je to na tom svete tak nespravedlive? Proc zrovna deti? A nasi blizci? Je to krasny a zaroven hrozny pribeh. Musim Vam rict, ze jste velice statecna a skvela máma. Spatne se to cte zenam, ktere si miminko praly, ale jak se to asi mohlo psat Vám? Pane boze..... Preji z celeho srdicka uprimnou soustrast. Ondraskovi, at se ma v nebicku andilek dobre! Verim, ze ho uz neboli vubec nic..... A Vam drzim pesti a modlim se za Vas, at to snesete!!!! Pevne nervy! Nashledanou!!!
 Daniela, 3 kindrlátka  
  • 

cítím s vámi 

(23.11.2008 22:39:38)
Milá Petro,
včera jsem po přečtení článku tak brečela, že jsem už nebyla schopná odpovědět. Chci Ti moc poděkovat za sílu, kterou jsi v sobě nalezla k napsání tohoto článku. Je moc prospěšný pro všechny rodiče, jejichž ratolesti právě prožívají hodně zlobivé období, stejně jako náš Honzík, kterému se povedlo mě úplně odrovnat. Tvůj článek mi připomněl, jaké štěstí máme, že to naše milované zlobidýlko máme a že je zdravé... Jako 10-ti letá holka jsem přišla podobným způsobem o sestřičku, takže vím o čem píšeš... Moc vám všem držím palce, i když vím, že tu bolest a ztrátu budete cítit celý život. Přeji vám všem, ať vás láska doprovází a slunce svítí na cestu...
 Pedrosaa 


Re: cítím s vámi 

(24.11.2008 9:41:24)
Milá Petruško,
přečetla jsem si váš článek se slzami v očích... nevím jestli mohu napsat, snad jen ,že je mi moc líto, co potkalo vaší rodinu a posílám hodně,hodně sil.. je to těžké a určitě to pro vás budou smutné vánoce. Pak si člověk říká, že kdyby Bůh existoval, nemůže nám přeci brát naše milované osoby...
Petruško držte se ...
 Dana,Honzíček 
  • 

Nechápu 

(24.11.2008 9:54:42)
Ahoj, četla jsem tvůj článek, a protože sama mám čtyřletého synka, rozplakalo mě to. Asi nikdy ani nejde napsat, to co cítí čtenářky tohoto článku. Takže to žes to sem napsala a podělila se o svůj hrozný příběh, je něco co slovama nedokážu vyjádřit. Já bych to nesvedla. Nemůžu ani slovy říci jak je mi líto, že jsi to musela zažít, že to vůbec nějaká matka musí zažít. Snad jen ti můžu napsat, že ti moc držím palečky ať to všechno zvládneš. Ať to ustojíš. Neumím si to představit, vlastně ano, ale neumím si představit, že bych to ustála. Můj syn je pro mne vším. Je to můj život, a asi bych to dál už nemohla zvládat. Ty máš ještě dvě dcery, tak buď ráda, že máš takovou oporu. Asi i to, že jsi ho držela do posledního dechu, muselo tě to zabíjet, ale přesto se před tebou hluboce skláním a přeji ti z celého srdce aby se ti nic podobného v životě už nestalo, a aby ta hrůza tohoto roku, už nikdy nestala. Přeji ti jen samé štěstí a snad se ti zadaří mít nového Ondráška, tentokrát toho zdravého, který bude jiný než ten který teď na tebe kouká z nebíčka.
 Jana F., syn Jakub 1 rok 
  • 

To je strašné!!!! 

(24.11.2008 10:19:19)
Váš příběh mě naprosto dostal. Pláču. Jako matka ročního syna si to neumím představit. Přeju Vám hodně, hodně síly. Je mi to strašně moc líto. Držte se. Jana
 Lilian 


upřímnou soustrast 

(24.11.2008 10:49:16)
Je mi chlapečka a toho, co potkalo jeho a vaši rodinu, moc moc moc líto~n~
 agatha2 


Re: upřímnou soustrast 

(24.11.2008 10:57:31)
Dobrý den,

přijměte, prosím, mou nejhlubší a upřímnou soustrast - sama jsem matkou dvou dětí a nedovedu si představit, že bych o jednoho z nich měla přijít....je to strašně nespravedlivé....mámy by neměly přežít své děti....je mi moc líto, co se Vám přihodilo, ale pevně věřím, že Ondrášek je tu pořád s Vámi a ve Vašich srdcích zůstane navěky...přeji mnoho sil a někdy v daleké budoucnosti aspoň malý úsměv na Vaší tváři, třeba vykouzlený díky vzpomínce na Vašeho milovaného Ondráška...

S úctou Martina
 Katka Průchová, dvoletá holčička 
  • 

Posílám sílu 

(24.11.2008 14:01:57)
Milá Péťo a celá rodino,

po přečtení tvého příběhu který jsem četla s potoky slz nemohu najít slova útěchy. Sama si nedokážu představit, že bych něco podobného dokázala unést a ani o tom psát.Chtěla bych ti poslat moc síly, kterou teď potřebuješ ty i celá tvá rodina. Vím že čas tu největší bolest zahojí a ty se zase začneš smát a v srdíčku pořád mít svého krásného synka. Buhu na tebe i tvého synka myslet. Určitě se na vás dívá a mává vám od andílků, kteří jsou tam s ním.

Posíláme podporu a přejeme upřímnou soustrast.
Katka a Betinka
 Ilona a její holčičky 
  • 

Smutné 

(24.11.2008 14:06:28)
Je to opravdu strašně smutné, když se něco takového přihodí. Je mi to moc líto a věřím, že časem vaše bolest trochu poleví. Upřímnou soustrast.
 Lenka 
  • 

Strašný 

(24.11.2008 15:06:38)
Strašný, příšerný, brečím tady a neumím si přestavit, že by něco podobnýh potkalo mě. Mám sedmiměsíčního chlapečka. Zbláznila bych se. Proč je život tak krutý......
 petra tesařová 
  • 

Re: Strašný 

(24.11.2008 15:36:25)
děkuji vám všem,co vyjadřujete svůj soucit a podporu.moc to pro nás znamená....chtěla bych tady ještě poděkovat Mili a její Milence(my obě víme proč),hodně mi pomohla,když se to ondráškovi vrátilo a já jsem jí naprosto zoufalá kontaktovala.pomáhá vlastně pořád...všem vám přeju zdraví a abyste nikdy nebyli postaveni před takovouhle zkoušku,ta bolest je nepopsatelná...a vánoc se bojím opravdu hodně,asi jako všechny maminky,co přišly o dětátko.život je někdy moc krutý....
 Lenka k, 1holcicka 
  • 

posilam pohlazeni 

(24.11.2008 20:45:06)
Kdyz sem cetla vas pribeh,citila sem tak obrovskou bolest a bulela jsem u pocitace jak zelva, mam jedinou vymodlenou holcicku 1,5 roku a nedokazu si neco podobneho predstavit, musi to byt nekonecny zoufalstvi. Preju vam abyste nasla silu byt stastna ze mate krasny dcery a rodinu, ta vas z toho dostane, myslim ze hodne pomaha upnout se na ty kdo tu jsou a kdo vas potrebuji a naplnit si jimi kazdodenost, tak se clovek asi nezblazni. S hlubokym obdivem a uctou ze jste zvladla byt tu pro maleho kdyz vas potreboval a pomohla mu s odchodem do nebicka Lenka K
 zdenka a Klárka 
  • 

:-( 

(24.11.2008 16:27:09)
je mi to moc líto, ani si to nedovedu představit.. tu bolest... myslím na Vás..
mám roční holčičku a modlím se každý den za to, aby byla zdravá.....
 Petra, 3 letý chlapeček 
  • 

Milý rodiče 

(24.11.2008 21:25:21)
Milý rodiče, právě jsem dočetla tento smutný příběh a mám slz plné tváře. Lítost Vám nepomůže, tak vám posílám mnoho sil ke zvládnutí každičkého dne bez Ondráška. Byl to hodně statečný chlapeček...
 Nik 
  • 

Re: Milý rodiče 

(25.11.2008 15:54:33)
Myslim na Vas , na Vaseho Ondraska a na vsechny maminky , ktere ztratili sve deti, neni to fer, je to strasne, cas tu bolest snad nejak ulehci ..
 Hanka6 


Ať jeti Tam dobře, Ondrášku 

(25.11.2008 12:12:54)
Upřímnou soustrast. Víc napsat přes slzy nedokážu.
 Eva Pokorná, dvě děti 
  • 

Re: Ať jeti Tam dobře, Ondrášku 

(25.11.2008 13:03:52)
K tomuto příspěvku už asi bylo napsáno pro povzbuzení všechno,ale
á tam postrádám to úplně podstatné.Totiž to, co říká o Bohu a jeho záměru se zemí a s lidmi kniha knih- Bible.
Podle slov samotného Boha je pro nás přichystána úplně jiná, dokonalejší budoucnost-Původní Boží záměr s lidmi byl přece ten,aby žili věčně, zdraví a na této zemi.Jenže Adam s Evou se proti Bohu vzbouřili, a tak přišel trest - ten jsme všichni po našich prvních rodičích zdědili, a tak je náš život takový jaký je.Bůh nám však slibuje: přijde konec tohoto ničemného systému věcí,nad celou zemí bude vládnout Boží království, všichni budeme ve dni soudu posouzeni a země se stane rájem pro ty, kteří
budou Boha poslouchat- nebudou nemoci, ani bolest.
Ano, zní to jako pohádka, ale náš Stvořitel nelže a se svým synem
Ježíšem toto všechno uskuteční....
Existuje tedy naděje, že se jednou opět setkáte po vzkříšení s těmi, kteří už zemřeli, nebo zemřou.
Přeju Vám Petro i celé Tvé rodině hodně sil a víry v to, co jistě
přijde.....Eva
 Naďa 
  • 

hodně síly posílám 

(25.11.2008 13:19:37)
Milá Péťo a celá rodino,

je mi strašně po přečtení tvého příběhu, který jsem stěží přes slzy dočetla a nemám bohužel slova útěchy. Vůbec si nedovedu představit, že bych něco podobného dokázala zvládnout .Chtěla bych ti poslat moc moc síly, kterou určitě potřebujete asi ze všeho nejvíc. Věřím, že čas tu největší bolest zahojí. Myslím na Vás.

Posíláme podporu a přejeme upřímnou soustrast.
Naďa a Andulka
 Lenka, 2,5letá dcera 
  • 

těžké nezbláznit se 

(25.11.2008 13:46:07)
Asi že děti nejsou našimi dětmi... asi že je máme na chvíli "půjčené"... asi že život každého má nějaký smysl - a ten Ondráškův - přinést vám radost a ukázat svoji sílu. Abyste i vy ji poté měla a dokázala najít. Přeji, ať vzpomínky příliš nebolí a dokážete se těšit se svými dvěma dcerami.
 Ilona-L97+A04 


Re: těžké nezbláznit se 

(25.11.2008 14:34:06)
Přeju co nejvíce síly!!!
 Ifka... 


www.dlouhacesta.cz 

(25.11.2008 19:50:50)
Petro, upřímnou soustrast, při čtení mi tekly slzy. Pokud vám to pomůže, mrkněte na www.dlouhacesta.cz
 marta 
  • 

Uprimnou soustrast 

(25.11.2008 20:36:52)
Je mi uprime lito, ze Vam zemrel syn. Na to se neda pomalu nic napsat. Verici jsem, ale nebudu Vam tu kazat a ani vykladat Bozi zamery, je je neznam. Jen s Vami hluboce lidsky soucitim a placu. Drzim palce, marta
 ivca2222 


Uprimnou soustrast 

(25.11.2008 23:03:54)
Dobry den,chtela bych vam poprat hodne sil do zivota,vas pribeh mi vehnal slzy do oci.Mam taky maleho syna a nedokazu si predstavit ze by se mi to stalo,vim jak vam asi je,ja se strachuju jen kdyz marodime.Uprimnou soustrast a hodne sil.
 Renata, dvě děti 
  • 

Lítost 

(25.11.2008 23:56:19)
Hrozně moc jste mě svým příběhem rozplakala!!!Je mi to strašně moc líto. Musíte být silná,Ondrášek se má teď lépe. Jednou se potkáte.....a bude dobře.
 Michaela Ř. 
  • 

uprimnou soustrast 

(26.11.2008 9:31:31)
je mi te velice lito.ale zni to krute,ale uz to ma za sebou,uz se netrapi,je mu dobre.bylo mi 15 kdyz memu kamaradovi zjistili nador na mozku.tez si dost prozil oskliveho.umrel doma 25.12.tech poslednich 14dni si vynutil byt doma.asi vedel ze to prijde.hodne zhubl-puvodne mel 78kg a behem nemoci se dostal na 41kg.psala jsem mu denne sms,maily.chodila za nim.po jeho smrti se mi dostal do ruky jeho denik,psal tam vse co prozil,to utrpeni.bezmocnost...
 janna2 
  • 

nechápu 

(26.11.2008 13:16:44)
nejprve bych chtela říci upřímnou soustrast,paní Petra je velice silná žena a já ji za to obdivuji.zrovna mi vedle v pokoji spí 3 letá holčinka,človeku až behá mráz po zadech když to čte.

co nechápu?to,proč se nedelají nejaká vyšetření preventivně třebas 1x ročně u malých dětí,u dospelých třeba 1x za dva roky?i když vypadají zdraví jako řípa?já vím že rentgen a ultrazvuk jistě není nic zdraveho kor pro dite,ale jednou za rok by to jiste neuškodilo a jen z techto tragedií víme kolik by to pomohlo zachránit životu kdyby se na to přišlo včas.tohle me vyložene rozčiluje do červena.

vím že nekteří přechytrali a hlavně ti nahoře opáčí,co by to stát stálo penež?ale nemyslím si že by to bylo o tolik více než nasledné léčení a utrpení blízkých.
vím že jsem odbočila,ale naše zdravotnictví mi vážně leze krkem.
 Cita 


Úkol andílků.. 

(26.11.2008 13:45:08)
Dlohu jsem sbírala odvahu, než jsem se odhodlala napsat tohle..možná mají andílci opravdu velký úkol..

..tak jako můj andílek (potrat ve 12. týdnu)mi dal pochopit, že dítě není samozřejmost (což mi do té doby přišlo), tak díky Milence umřel (nejen) Ondrášek v náručí maminky a Ondrášek zase spoustě maminek dal pochopit jak OBROVSKÉ štěstí máme, že je můžeme držet v náručí teď a tady..a vážit si toho obrovského daru a povznést se nad prkotiny..

Holky, prosím nesesypte se na mě..vůbec si neumím představit tu šílenou prázdnotu, která po dětech zůstane, úplně mi stačí, když se u stromku dívám na radost svých dětí a vzpomenu si, že pod stromkem chybí ještě jeden dárek..

Je mi moc líto všech, které to potkalo..držte se
 Natanela 


Re: Úkol andílků.. 

(26.11.2008 14:08:58)
Máš naprostou pravdu. Na tomto světě není nic samozřejmostí. Je tu boj mezi dobrem a zlem. Když člověk pochopí, pak je vděčný za každou maličkost. Každý den děkuji Bohu za zdraví, za děti a manžela. Každý den prosím Boha, aby postavil ochranný val kolem naší rodiny, aby se nás nic zlého nedotklo.
Ano je to boj a je jen na nás, jak se k tomu postavíme - jestli tady budeme fňukat, jak je to nespravedlivé a nebo se člověk konečně postaví na stranu dobra a začně v Jeho jménu jednat.
 Lenka, Bílovec 
  • 

dopis 

(28.11.2008 8:59:39)
Je mi moc líto vašeho syna, sice mě tato tragédie nepotkala, ale mou maminku ano, taky držela svého syna v máručí když umřel, bohužél já jsem takové štěstí neměla oznámili mi to jen jako fakt že můj bráška už tady není. A i když jke to už dvánáct let připadá mi to jako včera, když čtu váš článek. Je smutné přijít o někoho kdo vlastně za nioc nemůže. Moc s vámi soucítím a přeju hodně sil do života protože nikdo jiný vám nepomůže a vím že tu bolest ze srdce nikdy nedostanete ven at se snažíte jak chcete. A proto hodně sil musíte bojovat pro ty co tu ještě jsou, mě tu taky drží jen můj syn a vždycky když se na něho podívat děkuju za to že ho mám, že mi tu zbyl aspon někdo.
 markéta, dcera 17měsíců 
  • 

udělalas to nejlepší 

(1.12.2008 1:09:21)
jsi skvělá máma, obdivuji tě, jak silně ses zachovala, v nejtěžší chvíli jsi pro svého syna udělala to nejlepší, odešel obklopen láskou a klidem.
upřímnou soustrast
 monja 
  • 

Ondrášek 

(1.12.2008 16:33:43)
brečím jak želva - není nic horšího, než když máma ztratí milované dítě - držte se, myslíme na Vás
 jitka 
  • 

hodně sil,Petro 

(1.12.2008 16:58:01)
milá Petro,brečím a nemůžu přestat,ať máte hodně sil a zvládnete tu neskutečnou ztrátu a bolest...musím vám ale něco napsat:před několika dny jsem zjistila,že jsem těhotná,neplánovaně,dvě děti mám,věk poměrně vysoký(43) a manželství v krizi,no prostě se stalo...a já dost zvažuju variantu,nechat si dítko vzít,zní to strašně,spousta lidí mě odsoudí už jen kvůli tomu,že na to myslím,ale bojím se,jak to vše sama zvládnu se třemi dětmi...váš článek jsem četla několikrát i všechny komentáře a čím dál tím více si uvědomuju,jakým darem pro nás děti jsou,začala jsem se na to koukat z druhé strany,ne jako na problém,který musím řešit,ale na dar,který jsem od života dostala...možná jste svým článkem dala život mému třetímu dítku a za to,že jsem takto vůbec začala uvažovat, vám neskonale děkuju
 Lucie a tři dítka 
  • 

pro Jitku 

(2.12.2008 13:30:19)
Jitko, držím palce, rozhodnete se nakonec sama, ale nedá mi abych se nepodělila o zkušenost, že každý človíček je podle mne někdy v budoucnu zapotřebí. Moje máma šla kdysi na potrat(taky manželství v krizi a finanční problémy) a já teď vidím, jak zoufale jí to třetí dítě chybí (ačkoli ona si to možná neuvědomuje)a já si říkám, jak to všechno mohlo mohlo být jinak i pro mne a sestru. Momentální mizérii člověk překoná, ale dítě zůstane na celý život. A věk... je mi 39 a roční mimi si užívám. Jsou ovšem i neštěstí jako se stalo Petře, na to neexistuje na tomto světě asi lék a vysvětlení, Petro držte se, jste moc statečná.
 Peťka, Anetka a Markétka 


motlitba 

(5.12.2008 0:13:09)
Peťko, je mi strašně moc líto odchodu vašeho Ondráška.Přeji Vám i celé Vaší rodině hodně síly a pevnou víru, jinak se to asi zvládnout nedá.
Člověk se opravdu zaobírá malichernostmi a díky tomuto příběhu si to budu dlouho a dlouho uvědomovat.
Možná bezdětné páry mají štěstí, že nemohou poznat takovou bolest, jakou Peťka a ostatní maminky andílků.
Těžko říct, co čím Bůh zamýšlí.
A za co bude asi moje dnešní motlitba? Aby se mé dvě holčičky, které teď spokojeně chrupkají ve svých postýlkách nezalíbily Bohu natolik, aby si je vzal k sobě.
 Martina, Martínek 3,5 roku 
  • 

Ať je ti tam dobře , Ondrášku 

(5.12.2008 0:33:11)
Je mi to hrozně líto když čtu něco podobného. Je to hrozně nespravedlivé. Když si vzpomenu kolikrát jsem dnes synovi nadala za blbost a přitom by to mohlo potkat jeho mám chuť si nafackovat. Moc Vám držím pěsti ať to zvládnete. Já bych tolik sil neměla.
 Jitka 
  • 

Upřímnou soustrast 

(12.12.2008 10:16:55)
Milá Petro,
nemůžu zastavit pláč a přes slzy ani pořádně nevidím na klávesnici. Myslím na vás a úpřímně s vámi cítím. Chápu, že žádná slova nedokáží zmínit to co prožíváte, ale aspoň na dálku vám posílám pohlazení, pevné obejmutí a snad pár slov podpory. Držte se a hodně sil! Také posílám malému Ondráškovi pusinku a pohlazení. Je mu určitě dobře a věřím, že se jednou znovu setkáte.
Všechny krásné okamžiky a vzpomínky si člověk musí schovat na mizerné časy jako takový ohříváček na zimu. Hodně takových nádherných vzpomínek a ať milosrdný čas zmírní všechno, co je teď tak těžké a zanechá ve zpomínkách jenom ty nádherné okamžiky.
Sakra, proč! Proč se tohle děje!?
Bože, prosím, jestli jsi, ochraňuj co nejvíce dětí a opatruj ty, co to štěstí nemají.
 Darina 
  • 

tak silný příběh... 

(13.12.2008 16:11:44)
Tak silný příběh a napsaný tak, že z něj přímo vyzařuje ohromná odvaha, síla, pokora ... jsem snad ještě neviděla. Přeji hodně sil, Ondráškova dušička bude stále s Vámi.
 Simona, holčička 1,5roku 
  • 

S láskou 

(14.12.2008 16:00:35)
Pláču a nemůžu udržet slzy...Když si vezmu čím jste a hlavně Ondrášek musel projít, jak byl statečný a bojoval, a stejně si ho ta hnusná nemoc odvedla pryč... Něco takového by se vůbec nemělo dít!!! Je mi to moc a moc líto! Sama často pomýšlím, co všechno by se mojí holčičce mohlo stát a děsí mě to, člověk chce vidět toho svého človíčka šťastného a spokojeného. Věřím ale, že i přes své poslední dlouhé měsíce, kdy musel Ondrášek bojovat, tak ve Vás měl tu nejúžasnější rodinu, jakou mohl mít! Dokud tady mohl být, cítil u sebe svou maminku a já věřím, že je snad opravdu někde nějaké to nebíčko, kde si všichni andílkové žijí už jen v lásce, bez bolestí a nemocí. Moc Vám přeji, abyste mohli myslet na Ondráška už více bez bolesti a více s láskou, vzpomínali na to, jak byl úžasný a že je moc dobře, že jste ho měli a že měl on vás! Držte se! A Ondráškovi i ostatním andílkům posílám do nebíčka velikánskou pusinku a objetí!
 Svatka S. ,2 děti 
  • 

Ondrášek 

(28.12.2008 0:28:41)
Vážení rodiče malého Ondráška, přesně vím,co celá vaše rodina nyní prožívá. Před 10 lety mi na neuroblastom zemřel můj prvorozený syn Martínek, Bylo mu pět let, když u něho nemoc zjištěna. Léčili jsme se na onkologii v Motole. Při příjmu na oddělení jsem zažívala stejné pocity jako vy, malý měl dlouhé kudrnaté vlásky a v očích vyráz naprostého zděšení z dětí bez vlásků, všudepřítomných kapaček, misek na blinkání, bolesti a utrpení jeho vrstevníků. Diagnostikovali u něho 4.tzn. nejtěžší stadium. Velké naděje nám nedávali, ale lečba zabírala a tak nám to připadalo jako malý zázrak. Martínek byl moc statečný, prošel chemoterapií, operací i transplantací kostní dřeně. Rok byl v remisi. V listopadu 1997 nám oznámili, že se mu nemoc vrátila. Zkoušeli ještě nějaké léky, ale bez většího efektu. Po strašných bolestech 11.3.1998 zemřel. Tolik bolesti a utrpení, co Martinek zažil, dokáže pochopit jen ten, kdo si něčím takovým prošel. Na bezmoc, kterou prožívala celá moje rodina nezapomenu do konce života. Přesně jako vy jsme mu slíbili, že už bude jenom doma a do žádné nemocnice už nepůjde. Dívat se na jeho marný boj nás ničil. Vysoké dávky morfia ho uspávaly na dlouhé hodiny, při kterých aspoň necitil bolest. Zemřel v noci s úsměvem ve tváři. Skutečně se usmíval. Pro něho utrpení zkončilo. Zkončilo i pro vašeho Ondráška. Přejme jim ten klid, kdy už je nic nebolí. Přeji celé vaší rodině jenom to nejlepší. Svatka S.
 Kristýna Svobodová 
  • 

Ondrášek,Ondrulka=krásný chlapeček,ale strašně smutný příběh 

(28.10.2012 21:37:57)
Dobrý den,Píšu vám i na youtube komenty a koukala jsem se i na video Ondráška(Ondrášek naše sluníčko,od+maminky,Ondrášek)Je mi to moc moc moc líto,myslímm na to už od jary 2012 a dnec 28.10.2012 a zjistila jsem že se jedná o toho krásného Ondráška na kterého já myslím každej večer(nelžu)a je mi to strašně líto co se sttala vaší rodině myslím Ondráška,teď co to píšu u toho celou dobu brečím,kolikrát brečím i před mamkou a ona aď toho nechám,ale to nejde. Nejde na toho krásného broučka přestat myslet,pokaždé,když na něho myslím modlímm se k BOHOVI aď ho vrátí,ale on jako by mě neslyše,mám pocit že není,vždy mu říkám že mu dám vše co chce jen aď ho vrátí.Mám totiž málého jedenáctiměsíčního brášku naštěstí není nemocný a jsem ráda,protože to je to nejhorší co se rodině a děťátku může stát.Prosím odepište mi na email: kina.svbodova@seznam.cz je mi 10 let.
Toto je pro Ondráška do nebíčka,strašně bych si přála abys tu byl dala bych cokoli.A ještě to věnuju mamince vám a celé jeho rodině tak naschle a držte se

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.