pajda | •
|
(4.11.2008 11:33:03) Prožila jsem náročné stěhování ze západních Čech na východní Slovensko v devíti letech. Bylo to v roce 1985, táta byl voják, oba rodiče ze Slovenska, pro ně to byl tedy návrat domů, pro mě a ségru příchod do neznáma. Byla jsem ve třetí třídě a byla jsem několik měsíců za totálního exota. Zažila jsem šikanu, výsměch a i když jsem slovenštinu rychle dohnala, stejně jsem byla "jiná" a měla jsem problémy se spolužáky. To trvalo celou základní školu! Osvobodila jsem se až na gymplu. Navíc doma začaly problémy mezi rodiči - mámě stěhování přivodilo zdravotní problémy, pro které byla každou chvíli v nemocnici, táta se zase začal rozhlížet po jiných ženách, takže nastalo domácí peklo. Takže sečteno a podtrženo - stěhování pro mne znamenalo obrovské trauma. Chodila jsem do školy i ze školy s brekem, neměla jsem žádné kamarády a nikoho, komu bych se mohla svěřit...rodiče žili svými problémami, které navíc přenášeli na nás - děti. Ségra byla mladší, měla svůj svět a taky si prožila své, nicméně o tomto smutném období jsme se sestrou dokázaly mluvit až v dospělosti. Pak mě stěhování čekalo ještě několikrát - mimo jiné ze Slovenska zase do Čech. Svým dětem podobné zážitky připravit rozhodně nechci, takže jsem se zařekla, že tohle bylo poslední stěhování a už se nikam nehneme - minimálně dokud děti nebudou mít 15 let. Kromě dětí ale stěhování těžce (a možná ještě hůř) snášejí senioři. Právě nedávno se za námi do Čech přestěhovala moje maminka, protože zdravotní problémy a samota jí na Slovensku opravdu nesvědčily...nicméně tuto změnu (i když má kolem sebe rodinu) prožívá dost těžce, neustále mluví o tom, že se stěhovat neměla...jsem z toho docela smutná, ale samotnou na Slovensku jsem ji opravdu nechat nechtěla. Má tady koupený byt, právě prochází rekonstrukcí, tak doufám, že až se nastěhuje do svého, tak si časem zvykne. Stěhování je holt těžké pro každého, zejména pokud má pocit, že neměl moc na výběr - a to se týká především dětí i starých lidí.
|
Lída+2 |
|
(4.11.2008 11:56:33) TAky jsem zažila...stěhovali jsme se když my bylo 13let)7. třída)...segra o 2roky mladší..přestěhovali jsme se 30km daleko od původního bydlení...(spojení BUSEm jakš takš... a vlak tam nejezdil- myslím tím směrem) ..... Osobně jsem to nesla velmi těžce....chtěla jsem zůstat na tý základce co jsem na ní chodila...znamenalo by to denně dojíždět 30km....naši o tom nechtěli ani slyšet. Kolektiv ve třídě mě vůbec nepřijal....byli spolu od 1. třídy..jak by taky mohli, že jo.... U segry to bylo jiný...jak byla na začátku pátý třídy bylo to ještě v pohodě.... (bejvalo by to vůbec nevadilo...to dojíždění od prváku jsem stejně do toho města jezdilůa na prumku)
MAnžel se chtěl stěhovat...jsem mu řekla, že jen přes mojí mrtvolu, že klukům nepřipravím to co jsem měla jako malá a pokud se chce někam stěhovat tak do začátku první třídy...to už proběhlo..takže budem tady...než kluci dochodí školu...základní....
|
Martina,chlapeček03,holčička99 |
|
(4.11.2008 12:24:14) Manželovi nabídli lepší pozici za cenu stěhovat se 200km, to bylo něž šla dcera do první třídy, tenkrát jsem mu řekla buď teď nebo nikdy, nestěhovali jsme s. Letos přišel opět s tím že mu nabízejí lépe placenou práci , šli jsem za dcerou a zeptali se jí na názor(je ve čtvrté třídě) , měla obavu právě z nového kolektivu, tak jsme se rozhodli že nikam se stěhovat nebudeme, nechci aby to odnesli děti, když to není tak nezbytně nutné, ale pokud by jsem oba přišli o práci a nebylo by jiné řešení tak by jsme asi museli, ale nejdříve bych se poradila s psychologem jak to co nejšetrněji vysvětlit dětem. Přece jen jsou odborníci a znají různé příklady.
|
Jaspi |
|
(4.11.2008 12:48:42) Řekla bych, že jste dobře udělali. Jako malá jsem se stěhovala právě ve čtvrté třídě. Z paneláku na ves, kterou jsem znala, milovala, ale nová škola byla katastrofa. Nikdy jsem do kolektivu nezapadla, se slzma v očích vzpomínala na ten starý. propěch šel rapidně dolů. Dodnes, téměř po 20ti letech vzpomínám na panelový byt a kamarády a pokud mám cestu do onoho města, vždy se na něj jdu podívat. Rodičům nic nezazlívám, bylo to nutné finančně....ale ty 4 roky mohli počkat, na střední by se nastupovalo z nového bydliště lépe
|
Lusika, Lucinka+27tt | •
|
(4.11.2008 13:13:01) Já si zase pamatuji, jak se obtížně zapadalo dětem z místních obcí, které chodili na čtyřletku v obci a k nám se připojili v páté třídě. Vlastně tvořili takový svůj celek v celku. Měli výhodu, byli čtyři.
My se budeme stěhovat v létě, Lucince budou tři a miminu půl roku. Dáváme si 2 roky na zkoušku, jestli se nám opravdu bude za Prahou líbit. Ať se přestěhujeme do začátku ZŠ. Lusika
|
|
|
Hana, holky 3 a 1 | •
|
(6.11.2008 23:33:41) souhlasím s názory ostatních, děti jsou na změny velmi citlivé. Někdy se tomu člověk ale nevyhne a moje osobní zkušenost říká, že to problém být nemusí. V 5 letech jsem se stěhovala s rodiči a bratrem z Prahy do Moskvy, kde jsem nejprve chodila 4 roky do české školy. Pak po jednom roce stráveném v ruské škole jsme se vraceli zase zpátky do Prahy, nastupovala jsem tedy do šesté třídy ZŠ. I když jsem samozřejmě byla trochu "za exota", nikdy jsem to nepociťovala jako problém. Třída mě přijala, našla jsem si kamarády. Ráda bych tedy trochu uklidnila ty, které nějaké stěhování s dětmi čeká a mají z toho obavu. Hodně záleží na konkrétním dítěti a hlavně na nás, rodičích. Moji rodiče pro mě vždycky vytvářeli perfektní zázemí a doma jsem byla tam, kde byli oni.
|
|
|
|
Hana+1syn | •
|
(4.11.2008 12:40:56) Jsme tři sourozenci a zažili jsme stěhování z Olomouce na Moravu-jih a potom do Přerova. Stěhování z Olomouce na Moravu proběhlo bez problémů byli jsme malí(já 5let a bratr o 3více).Ale stěhování z Moravy do Přerova mě zastihlo v 8.třídě ve druhém pololetí,kdy se odcházelo na střední školu. Třída utvářená od první třídy mě brala jako vetřelce,sice jsem kamarádky našla,ale nebylo to ono. Navíc z toho pololetí jsem byla přes měsíc vážně nemocná. Starší bratr byl na střední škole v Olomouci od prváku, tak neměl problém a mladší bratr byl v 4.třídě, což taky neměl problém. Odnesla jsem to nejvíce já a při stěhování jsem musela vyhodit spoustu zajímavých věcí ze zákl.školy,což dnes lituji. Prosím rodiče, berte v úvahu pocity svých dětí při stěhování a umožněte jim setrvat v původních školách,pokud je to alespoň trochu možné!(hlavně těm starším-náctiletým). Dnes si také neumím představit stěhování mezi základními školami, každá má jiné učebnice, jinou výuku apod.
|
|
|