Názory k článku Jak se těší mladé maminky

simka02  Ach jo...  (21.10.2008 9:21:23) Proč si autorka myslí, že ti, co mají dítě ve 30+, jsou kariéristi? Vybízí, abychom ji neodsuzovali, a přitom to sama dělá. Článek jako takový je "jak pejsek s kočičkou vařili dort", není to ani zábavné, ani poučné, nic. Proč to je na homepage a ne nějde uvnitř v diskuzi "jak jsem prožívala tějotenství"? Jo a těm, co budou psát, abychom to nečetli, když se nám to nelíbí: jak mám zjistit, že je to slátanina, když to nepřečtu? Odpovědět  caira (Vojta1/03,Mates11/04)  Re: Ach jo...  (21.10.2008 9:27:34) Ja bych jen dodala, ze ne kazda z nas ma moznost studovat vysokou skolu s miminkem. Obcas si mlada divka dokaze spocitat, ze by dojizdeni z vesnicky na Sumave do Prahy na KU s miminkem proste nezvladla, pac babicky jeste nejsou v duchodu a manzel musi vydelavat.. To neni karieristka, to je proste holk, ktera nema v hlave nas.... Odpovědět  Magnolya    •  Re: Ach jo...  (21.10.2008 9:52:03) Třeba na něj pak nemusíš reagovat;-) Ale co jsem chtěla autorce napsat. Chápu, že z časopisů se všude valí něco o kariéře, ale trochu se zapomíná na to, že ne každá z nás poznala toho "pravého" v 16 (dejme tomu!) a za pět let se mohli rozhodnout pro mimino. Já toho "pravého" poznala teď, co mi bude skoro 28. Prostě dřív nebyl. Holt ne vždy hrají okolnosti lidem do ruky a přání. Autorce přeji vše nejlepší, ať vše zvládá v pohodě a klidu a taky zdravého klučinu. Odpovědět  jelinkeva  Re: Ach jo...  (21.10.2008 20:59:09) Milá autorko, skoro vidím sama sebe před 10 měsíci! A zvládli jsme to! Těš se na to, až budeš za rok vzpomínat na tyhle zážitky (jako my, jak jsme si topili kamínky, s břichem jsem štípala dříví nebo si nosila uhlí ) ) a dneska máme již centrální topení a my na to vzpomínáme s úsměvem. źili jsme v jedné místnosti jako v garsonce. Dříve to také neřešili, někdo nemá prostě na velké bydlení. Do toho manžel v den porodu doma stihl se zapíjením dlaždičkovat podlahu, vymaloval tu jednu místnost a suprově uklidit. A když jsme přijeli z nemocnice s malou, tak jsme teprve skládali postýlku! No to jsem samozřejmě jako šestinedělka obrečela. Manžel si totiž myslel, že nám kolébka stačí...no a dneska máme i elektriku a hotový pokoj pro prcka. A já mám stále zablokované záda v kříži. Buď je to tou prací na domě nebo tím těhotenstvím nebo nošením "prcka". Držím moc palečky a čím si mladší, tím toho dokážeš zvládnout víc! Odpovědět  Janka    •  Re: Ach jo...  (21.10.2008 22:53:04) Je mi 28, po dětech toužím velmi dlouho. Snažím se otěhotnět již 9 let (s manželem jsme spolu od mých 15 a jeho 17 let). Bohužel k nám mimi stále nechce a pro okolí jsem za kariéristku. BOLÍ TO! Odpovědět  MishuI  Re: Ach jo...  (21.10.2008 22:55:34) Janko buď trpělivá,držím pěstičky..nám se taky nezadařilo okamžitě,ale nejspíš proto,že jsem na těhotenství byla příliš upnutá.Pak jsme se museli stěhovat a v tom zmatku a stresu,balení krabic jsem na mimi přestala myslet.A ejhle,dvě čárky. Odpovědět  vega5  Re: Ach jo...  (22.10.2008 1:25:15) Měla jsem známé, kteří se snažili 7 let. Pak jsem jim řekla pár svých zkušeností, a dneska mají dvě děti. Nevím, zda ti to pomůže, ale třeba, pokud máte vyloučené jiné příčiny. Je zdravý zdravý pohyb,nějaké menší cvičení, dobře spát, radost ze života, hezké milování,žádné flinkání :) řádný orgasmus, pak usnutí, žádná sprcha, dobrá snídaně do postýlky .. příjemné ráno s jemnými dotiky a slůvky.. není to jen o prvních minutách. Je to to o hodinách lásky, kdy se dá šance životu Odpovědět  Janka    •  Re: Ach jo...  (22.10.2008 13:09:42) No jen se nebojte, ovšem že za těch devět let už toho bylo vyzkoušeno mnoho možného i nemožného! Ovšem pro ženu bez vejcovodů jsou tyto rady (i když dobře míněné, děkuji) opravdu jen záminkou k ironickému úsměvu. Holt příroda se na nás vyprdla a lékaři jsou na ni asi také krátcí. Přála jsem si mít děti snad už odjakživa, přála jsem si být mladou maminkou (i kdyby se na mě měl někdo dívat skrz prsty a věděla jsem a vím, že bych to zvládla)...teď jsem v okolí považována za kariéristku, protože děti nemám (jasně,že nikde neanonymně neroztrubuji, jak to je) - už jsem to slyšela tolikrát!!! "A co ty, ty nemáš děti? Ty je nechceš? To jsi ale pěkná kariéristka!"...jaká ironie! Odpovědět  Ivule+Hony  Re: Ach jo...  (23.10.2008 9:56:27) ahoj janko, jsme na tom stejně akorát já věděla o problému už od 21, takže teď ve skoro mých 33 máme 4-tým rokem v adopci honzíka. kdyby ti bylo smutno, klidně napiš. iva Odpovědět  Cindule 37 + 1 ještěrka (22 m)    •  Janko,  (24.10.2008 18:17:22) promiň, že píšu, ale zkoušeli jste už IFV? Tam nepotřebuješ vejcovody, hlavně potřebuješ mít zdravé vaječníky, tvůj manžel schopné spermie a pak jen štěstí, aby se embryo uchytilo. Já také byla za kariéristku, protože naše děťátko přišlo až takto pozdě. Ale bylo to také z důvodu, že dlouho jaksi nebyli lidi - tedy ten správný tatínek nebyl na obzoru a objevil se až v mých 33. Pak jsme jezdili do sanatoria Pronatal a nakonec k nám bejbátko přišlo... Odpovědět

lenka    •  tatinek u porodu  (21.10.2008 9:24:41) Docela dobry. Jen sem jaksi nepochopila, proc autorka lituje manzela, ktery "vse uvidi opet a znovu u porodu" to mi prislo dost usmevne manzel Vas, mila uatorko bude pri porodu drzet za tlapku a uvidi maximalne do tvare lekari ci lekarce ci porodni asistentce.. nebud Vam civet do rozkroku Porod si budete muset taky pretrpet sama... opravdu nechapu, proc chudak... Na kojeni budete sama, na peci o miminko v prvnich tydnech jeho zivota temer take.. Ale mozna to jako matka dvou deti, jejichz otec byl dvakrat u porodu, nedokazu objektivne posoudit Kazdopadne : Vitejte v realite... A Vam i miminku preji hodne zdravi a stesti. Odpovědět  *MaF*  Re: tatinek u porodu  (21.10.2008 11:49:40) Můj manžel se mi teda do rozkroku kouknul ale to ho vybídla asistentka jestly se chce podívat, že vidí vlásky. Já bych to teda vidět chtěla. Mě je 23. Rodila sem ve 22, taky sem si připadala mladě, syn byl plánovanej, ale je fakt, že málo kdo to pochopil... ale teď už se znám i s mladýma maminama a je to v pohodě, znám i starší a nemůžu odsuzovat ani jedny. Prostě každej je na mimčo připravenej jidny a jinak jak už bylo mhohokrát řečeno. Taky sme v těhotenství lecos rekonstruovaly. Třeba koupelnu-asi 2 měsíce- takže sem se moc nemyla a nebo myla ve dřezu v kuchyni a taky sme to přežily. U posledního odstavce mi i ukápla slza, když sem si vzpoměla, že manžel brečel, když viděl syna prvně a jak řekl tu větu -já mám syna!- to bylo nejkrásnější na světě Odpovědět  Vrtichvostova  Re: tatinek u porodu  (21.10.2008 22:34:32) Tak mě manžel při porodu mezi nohy taky koukal, viděl jak malej leze ven a je tomu rádJinak mě držel za tlapku, pomáhal s nohama, doktor ho zapřáhl jak se patří Odpovědět

Axela  Dovnitř může,  (21.10.2008 9:26:00) ven musí, takže porodu se určitě dočkáte Jinak těhotenství je oproti mateřství opravdu nic, teď je ještě v bříšku a vše, co potřebuje, si vezme sám, ale až bude venku, to bude teprve kolotoč! Nicméně, přežila to většina maminek, přežijete to i Vy, je jen otázka s jakými následky. Přeji Vám, aby byly co nejmenší Studovat pi dítěti se dá a docela úspěšně, před měsícem jsem měla státnice. Malý se narodil na začátku druháku, a to už jsem doma jedno dítě měla. Váš věk je sice (podle mého názoru) trochu nízký, já měla první dítě ve 23 letech a dnes uznávám, že já jsem byla tehdy opravdu ještě dítě. Ale každý to má jinak, třeba budete v pohodě. Což Vám ze srdce přeji. Odpovědět  luca+ 2 holky    •  těhotenství  (24.10.2008 1:02:34) No jo, ale když je mimi na světě, může vás , když je NEJhůř, aspoň někdo vystřídat. Ale v těhotenství, pokud vám je třeba půl roku vkuse špatně od rána do večera a zvracíte, je to beznadějně nekonečné a k nevydržení. Jsou jistě i horší potíže. Takže já to mám jinak. Odpovědět

16.5Salám&Lajka14  Šmarjá panno,  (21.10.2008 9:33:58) co pořád všichni mají s tou kariérou? Jakou kariéru chce kdo dělat v jednadvaceti? Kariéra se dělá, když už, mezi 30 - 40 rokem, kdy má člověk jak ukončené vzdělání, tak dostatek praktických zkušeností na to, aby mohl dejme tomu zastávat odpovědnější práci, řídit kolektiv apod. V jednadvaceti jsem jezdila stopem po republice, s krabičkou cigaret v jedný kapse a cestovním pasem ve druhý. A za igelitem od tý krabičky byla strčená cca stovka. Jednou týdně jsem se objevila v Praze a vydělala si jednorázovou brigádou (přepisování textů) na další týden existence. Je to prostě o tom, že někdo je už v osmnácti starej a chce žít jako starej (a usedlej) a jinej není starej ani v osmdesáti, protože žije "jako mladej", o ničem jiném. Máš-li dobrovolně a plánovaně dítě ve 21 letech, jsi ta "stará" - nemyslím to nijak pejorativně. Jenom ti přeju, aby tě za pět deset let nezačalo to "ztracený mládí" mrzet a nepokusila ses dohnat, co se dá na úkor dítěte (dětí). :o) Odpovědět  Blanka    •  Re: Šmarjá panno,  (21.10.2008 11:08:34) Já měla syna v devatenácti, bylo to neplánované, ale dnes je mu dvanáct, je to šikovný kluk, po šesti letech přibyla ještě holčička a dnes v mých téměř dvaatřiceti mi nepřijde, že bych o něco přišla, naopak, mám spoustu kamarádek, kterým se teprve teď děti rodí, my sportujeme, cestujeme, chodíme společně do kina a máme na to ještě spoustu energie. Neodsuzuju pozdní mateřství, jen si myslím, že ani na tom časnějším není nic špatného. Odpovědět  trees    •  Re: Šmarjá panno,  (21.10.2008 16:44:03) koukám, že sem chodí čím dál tím více vztahovačných žen.Na mě ten článek působí jako oddychovka nastávající maminky, takže mě vždy dopálí, když si nějaká dotyčná najde kdejekou skulinu aby hned mohla hanit.obecně nemám ráda diskuze jelikož se vždy najdou lidé zákeřní, nechutní někdy i zlý, ale samozřejmě i ty ostatní a musí rýpat a rýpat.Škoda, že to je už i tady na rodině. Odpovědět  hveru  Re: Šmarjá panno,  (22.10.2008 14:24:21) nesouhlasim s vami kariera se da delat kdykoli, je to fuska pracovat na HPP a u toho studovat, ja pracuji ve strednim managementu a je mi 25... v jiste dobe jsem mela na starosti chod spolecnosti a pod sebou 70 zamestancu... Ted planuju na pristi rok to mimi Odpovědět  Katka    •  Re: Šmarjá panno,  (22.10.2008 22:46:48) Tak tak, já jsem si do 30 užívala života. Nemám žádnou kariéru, jen jsem chodila do práce a ve volném čase furt někde v tahu. A taky je to možná o tom, že dříve, než jsme s manželem začali plánovat dítě, chtěli jsme dát si do kupy bydlení. Neumím si představit, že bych přivedla dítě do nedodělaného bytu (domku...). Možná proto, i když mi taky bylo do 4. měsíce těhodtnství blbě, jsem byla v pohodě. Byli jsme připraveni a nemusela jsem řešit otázku kuchyně a vody a kdoví čeho ještě. Odpovědět  Lybicka + dva kluci  kariera?nikoli  (23.10.2008 13:00:33) Ahoj, koukam kam se ta diskuse posunula, tak taky pridam svuj kousek. mela jsem 1. dite ve 30. a 2. ve 34 a jsem tomu rada, ze to nebylo driv. ze jsem mohla cestovat, uzit si vejsky naplno, bez zavazku a uzit si studentsky zivot. ze jsem mohla poznavat spousta novych lidi, ze jsme si s manzelem mohli jakz takz zaridit byt (i ted s druhym tehotenstvim jsme dostavovali a se dvema detmi to je teprve neco!) a spolecne si v nem uzit "sami ve dvou". ze jsem nasla praci, ktera mi umoznuje i praci na castecny uvazek a z domova (taky hodne dulezite, neb vim, ze se mam kam vratit, az deti pujdou-tedy to mladsi-do skolky. proste jsem rada, ze jsem deti nemela driv! To bych opravdu ten zahul co s nimi je neprezila a vycitala si, ze jsem i o hodne v tech 9-ti letech co mne a autorku deli od prvniho ditete, prisla! Odpovědět

...j.a.s...  No nevím.  (21.10.2008 9:40:43) Chápu autorku, že jí štvou řeči typu, proč jste nepočkali, plánované, neplánované apod. ALE: Myslím, že není fér se obouvat do těch, co mají děti později, neboť je docela nefér či nepromyšlené si pořídit dítě na škole apod. a pak očekávat pomoc babiček apod. Proč by babička měla automaticky pomáhat? Takže nelze se vychvalovat, já jsem super, protože studuju a zvládám vše a heč nečekala jsem až do 30. A to studium. Škola nikdy nebyla přátelská k studujícím matkám, takže si myslím, že autorka je trochu naivní a myslí si, jak to vše bude stačit. No budiž. Ale myslím, že je lepší prostě nejdřív škola a pak dítě. No řečí matek-studentek, jak se neučily kvůli dítěti a doufajíc, že jim to prominou, mám docela dost. Tak snad pro trochu naivní autorku nebude tvrdá srážka s realitou. Co si myslíte ostatní? Já myslím, že není umění si pořídit dítě ihned a úkolovat ostatní... ale umění je vydržet si to dítě nepořídit, dodělat školu a pak sama za sebe. Nehledě na to, gratuluji autorce, pokud je tak vyspělá ve svých 21, neboť já v 21. bych asi nebyla schopna se zavázat na tolik a vědět, že nějaký partner je budoucí otec dětí... Prostě dnes z odstupem vidím, že tenkrát bych do toho nešla z nejistoty, že poznat, že je to ten pravý chce i životní zkušenosti, které málokdo má v 21. Odpovědět  MSteflova  Re: No nevím.  (21.10.2008 9:46:37) Josephine, každému vyhovuje něco jiného. Já neměla v 18 ani tušení, co chci dělat do budoucna, ač jsem měla hotovou zdrávku. Fandím každému, kdo se rád vzdělává v jakémkoliv věku. A síťové grafy typu: škola - první dítě - dovolená v Jugoslávii-druhé dítě, jsou pouze pro někoho. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: No nevím.  (21.10.2008 9:52:03) Ale jo... Ale přece jen, opravdu by autorce něco uteklo, kdyby počkala až třeba po škole? Než uhánět babičky, které třeba ještě nejsou v důchodu. Na druhou stranu je fakt, že k tomu, aby měla žena v 21 dítě je potřeba to zázemí a mít v 21. manžela a barák a pomoc rodiny je prostě luxus, co nemá každý a proto i ty děti. Já vydělávám na hypo 1+1, takže nemůže být ani řeč o dítěti, není kam... Podpora rodiny je prostě asi určující. Mně by v 21 rodiče ani svatbu "nezaplatili" Myslím, že kdyby si autorka musela na vše sama vydělat, tak by asi mluvila o dítěti tak brzo jinak. Ale zase v 25 bude mít děti vypiplané a rázem předběhne ty "kariéristky" v řadě o další práci. Odpovědět  Rosina    •  Kdy je čas  (21.10.2008 10:41:48) Otázka zralosti je samozřejmě důležitá, ale člověk má i určité biologické nastavení k mateřství a adaptační schopnosti, které jsou v mladším věku rozhodně větší. Byla jsem na jednom psychologickém semináři, kde nám pan přednášející říkal, že okolo dvaceti let přichází u žen silná touha po rodině a dítěti, kterou v dnešní době většina žen z praktických důvodů překoná a rodinu odloží na pozdější a "vhodnější" dobu. Zároveň říkal zajímavou věc, že teprve u mladých lidí okolo třiadvaceti let přichází opravdová touha po vzdělání. Překvapilo mě to - přesně tak jsem to měla já - ve dvaceti letech se mi narodily první děti (dvojčata) - plánované a chtěné a ve třiadvaceti letech šly do školky a já se vrátila na vysokou. Znám pár kamarádek, které ve dvaceti moc toužily po dítěti. Všude říkaly, jak si ho pořídí, že to nevadí, že ještě nemají hotovou školu a mají jen malý a pronajatý byteček. Ale úspěšně se jim podařilo tuto touhu potlačit. Teď je jim třicet let, školu i doktorát mají hotové, bydlení na úrovni, pracovní zkušenosti slušné jen ta touha po dítěti se jaksi vytratila, už prostě není. Stále opakují - ještě se zapracuji v nové práci, dokončím tenhle projekt, přestěhujeme se do domečku, počkám na podzim, aby se to na jaře narodilo atd. atd. a já mám dojem, že něco prošvihly. Ano, nakonec se to podaří a ony počnou a porodí pár dětiček a budou šťastné a spokojené, ale možná také ne. Znám i pár takových, které nechaly třicítku daleko za sebou, prodělaly pár potratů a vidina vytouženého dítěte se jim pomalu ale jistě ztrácí. A přitom dítě je to poslední, co jim chybí ke štěstí - všechno ostatní už mají. Ale to je právě to - když je pro nás něco to poslední, tak se toho holt někdy už nedočkáme. Odpovědět  JaninaH  Re: Kdy je čas  (21.10.2008 10:50:57) Rosino, já nevím, u své dcery (20) pozoruju hlavně silnou touhu vypadnout z domova, od rodičů, kteří dohlížejí, v kolik přijde domů, jestli zdravě jí a jestli se učí Řekla bych, že dřív mateřství kolem dvaceti s tímhle hodně souviselo, prostě dívky chtěly vypadnout z domova, cestovat nebo studovat v cizině nešlo, tak se vdaly a měly děti, bylo to i státem podporované (slevy na daních, novomanželské půjčky...). Dneska je doba úplně jiná, myslím si, že i když tu možná nějaké psychologické nutkání může být, je tolik možností (cestování, studium, i koneckonců ta kariéra), že není těžké ho potlačit. Odpovědět  Helena, tři děti    •  Re: Kdy je čas  (22.10.2008 11:59:46) Přesně tak, a navíc něco odložit jde a něco ne. Můžu odložit cestování, kariéru, studium, ale pokud budu odkládat dítě, tak už se také nemusí zadařit. Navíc s vyšším věkem stoupá riziko zdravotních potíží jak u dítěte, tak u matky. Já jsem to zkrátka vzala podle mých priorit. Nejdříve děti, pak jsem dostudovala a zároveň jsme budovali hnízdo. Teď už jsou děti dospělé, cestujeme, v zaměstnání jsem velice spokojená, mám v životě pro mne to nejdůležitější - velkou rodinu, která stále pevně drží při sobě a pomáhá si. Když se všichni sjedou, včetně vnoučat, tak cítím tu velkou lásku, kterou si navzájem dáváme a která nás i v horších časech držela nad vodou. Helena Odpovědět  Katka    •  Re: Kdy je čas  (22.10.2008 22:56:22) Tak já jsem to měla naprosto jinak. Touha po dítěti okolo 20? Ani v nejmenším. Opravdu to přišlo až tak ve 29, kdy jsme si s manželem zařídili bydlení, protože jsem věděla, že do nejistoty s bydlením dítě přivést nechceme. A touha po vzdělání? Mám gympl a do škloy mě už asi nikdy nikdo nedostane. Neříkám, že se nevzdělávám. Samozřejmě studuji to, co potřebuji v práci, ale že bych šla dělat školu to rozhodně ne. Prostě to má každý jinak... Odpovědět  *Niki*  Josephine,  (21.10.2008 13:52:06) no nevím. Mě je 31 a tudíž i moje kamarádky jsou zhruba tohoto věku. První dítě jsem měla v 27 letech a jak vidíš z mého nicku, stihla jsem už 3 hezky po sobě Moje kamarádky právě začínají rodit (nebo ještě ne) a můžu říct, že autorka je proti nim zodpovědná a vyzrálá. Rodí děti s tím, že to 1 rok "přežijí" - maximálně - a pak předají babičce a jdou pokračovat v "kariéře" (u jedné s tomu tak říkat dá, u ostatních nikoliv). Jedna co teprve rodit bude, stále bydlí u rodičů v dětské pokojíčku, během měsíce rodí a očekává, že rodiče stále pomáhat budou - jistě, tato kamarádka je trošku extrém. Její rodiče jí koupili byt, ve kterém nebydlí, bo se neumí starat o domácnost, takže byt už přes rok leží ladem a ona je stále doma. Za měsíc rodí, u toho studuje x tou VŠ, pracuje a dítěti "se neobětuje", však babičky se už teď třesou, aby pomáhaly...jinak je vdaná, ale každý žije stále u svých rodičů... no, jsem zvědavá, byť mírně skeptická Odpovědět  Lizzie  Kariéristi  (21.10.2008 15:24:25) Lassie, to není jen o grafu. To je i o tom, že některé lidi v 21 baví a uspokojují jiné věci a nemusí být stoprocentně ti ,,kariéristi" - a i kdyby...no a co? Je spousta lidí, co pro svou práci žije. Nemusí to být manažeři, ale já s některými (i ženami) přicházím do kontaktu dnes a denně. Jsou vzdělaní, inteligentní a jen to prostě mají nastavené trochu jinak a práci nemají pouze jako prostředek příjmů. I takových lidí je třeba. Odpovědět  MSteflova  Re: Kariéristi  (21.10.2008 15:47:49) Lizzie, je mi to jasné. Já rodila až ve 30, takže tak trochu vím, co baví lidi ve 21 letech . Ale odmítám schéma škola - práce - dítě - druhé dítě - smrt . Věci dělám tak, jak přijdou a to, co "by se mělo" je subjektivní věc. Odpovědět  Lizzie  Re: Kariéristi  (21.10.2008 17:49:12) Lassie, já taky neplánuju, děsím se toho, že bych měla dostudovat, vdát se a automaticky řešit hypotéku apod. - za prvé je to nuda, za druhé je to až strašidelné, za třetí, člověk stejně neví, co se jak semele. A to mě na tom životě svým způsobem baví. Odpovědět  MishuI  Re: Kariéristi  (21.10.2008 18:13:08) Lizzie,ty skutečně studuj.Co to půjde.Mateřství bude určitě strašidelná nuda Odpovědět  Lizzie  Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:18:43) Sakra, Mishulo! Ty tu říkáš, jak na tebe lidi koukají (což tak hrozné pravděpodobně nebude, protože je ti 21 a ne 14) a pak vypustíš z pusy něco podobného? Nedochází ti, že každý má svůj čas? Že i v jiných dobách byly ženy, které si dítě nepřály, nebo si ho přály až později? Že měly mnoho cílů, touhy, snů (sakra, to je jak z červený knihovny) a že každá máme jiný životní styl? To, že si teď nechci pořídit dítě neznamená, že jsem blbá nebo dětská - ano, vím, že na něj nemám, jsem nevyzrálá, dítě bych teď nechtěla. No a co? Studuju to, co mě baví, ale i kdybych to nestudovala, dokázala bych se zařídit jinak, jsem s lidmi, které mám ráda, miluju svůj život, byť pár eskapád už bylo. Ovšem nevím, zda to má cenu vysvětlovat člověku, který si pod pojmem ,,mládí" představí jen hospodu, diskotéky a kouření marihuany:) Asi jsme každá někde jinde, Mishulo - a dítě s tím teď nemá tolik, co do činění. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:22:32) To ne,Lizzie.Vidím na tobě,jak tu dychtivě visíš,prudíš,reaguješ na každý příspěvek i když už tu nikdo nedebatuje.Chtěla jsem ti udělat radost,aby ses mohla takhle z plna hrdla vyjádřit A to,že na děti teď nemáš,je tvoje věc.Jen tvoje.Mně je to uplně fuk,pravděpodobně tě real nikdy nepotkám.Tak jen studuj,já ti to přeju!! Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:25:10) Jsi ironická a ta debata s tebou je o ničem. Jo, ráda si pokecám, protože mám volno a toto téma mě zajímá. Mimochodem - ty tu máš taky pěkné množství příspěvků:) No nic, jdu si udělat kafe. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:26:46) Mám tu pěkné množství příspěvků.Debatila jsem,když bylo téma horké,debata byla v plném prouduA debatím tu taky proto,že mě se to PŘÍMO TÝKÁ.Jsem TEĎ těhotná,ne jednou..až dostuduju.. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:30:08) Mishulo, co máš za problém? Zaměstnaným matkám jsi radila, aby dítě s rýmou nedávaly do školky, vždyť se to podle tebe dá vždycky nějak zařídít? A do studentek reješ, že nejsou těhotné? Nejsi první ani poslední těhotná. Svět se kolem tebe netočí. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:31:18) Děkuji. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:34:51) Proč sem taháš jinou debatu?!!! Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:37:15) Trochu mě překvapilo, že jsi radila matkám školkových dětí, a zatím jsi zatím "čekatelka", takže o shánění hlídání nemůžeš mít šajnu. No nic, nechci tě nijak rozčílit, v klídku si užívej těhotenství, ale jen abys věděla, že jednadvacetiletá studentka, která děti zatím nechce, je naprosto v pořádku. Ty samozřejmě taky. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:38:31) Já jsem to ale zmiňovala,že čekám!A koukám,že ty jsi další z těch,co mě kvůli tomu okamžitě diskvalifikují.Nemáš dítě,nemáš názor.To je pěkný.. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:40:53) Jo, ale ono se dá čekat i druhé, třetí atd. Myslela jsem prostě, že máš se sháněním hlídání pro nemocné dítě zkušenost. Na to, že o tom víš velké kulové, jsi to tam pěkně solila. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:42:20) KulovéNěco o tom vím zase z pohledu učitelky..ty situace jsem řešila dnes a denně.Ale to nepatří sem do téhle debaty! Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:49:58) A musíš uznat,že jsem tam docela zkrotla,že jsem pochopila,že někdy to prostě nejde.Ale když je máma na MD,tak o cpaní nemocného dítěte do Mš nemá ani uvažovat.Už kvůli ostatním dětem.A za tím si teda stojím. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 21:57:09) Děkuji za LIDSKOST. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:06:05) Myslím, že Budilka narážela na něco úplně jiného...to zas nedošlo tobě,-) Nobody is perfect. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:14:05) A nač?Buď tak laskava a otevři mi oči,jsem zaslepena těhotenskou demencí.. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:23:28) Mishulo, bez ironie - tys mi vyčetla, že píšu k něčemu, co nezažívám - resp. nejsem těhotná. Budilka se mě zastala a reagovala připomenutím tvé reakce na jiné debatě. Taky ještě nevodíš děcko do školky, toť vše. Na demenci bych to neviděla, na těhotenskou teprve ne. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:26:25) Já sice dítě do školky nevodím,ale ty děti tam jako učitelka přijímám.Denně tu problematiku řeším,tak snad vím,o čem mluvím.. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:29:35) A já mám kamarádky, které mají děti, které byly nebo jsou těhotné a nejsem slepá ani hluchá - navíc v článku byla i ťafka těm, kterým je třeba o pět nebo deset let víc, na což jsem reagovala. Ano, teď dítě nechci a mám pro to své důvody - tedy také vím o čem mluvím. To, že mi v břiše neroste děcko je handicap v případě, že bych se vehementně zapojovala do diskuse o ranních nevolnostech, cvičení pro těhotné nebo kojení. Což nedělám. V tom je jádro pudla. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 22:44:07) Teď tedy nechápu,v čem je problém..(?)Už jsem dost utahaná,tak mi to fakt nepálí.. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (22.10.2008 0:07:54) Jo, celodenní rytí do ostatních jednoho unaví...Mishulo, ty máš jeden problém - chceš působit strašně moudře a když ti někdo odporuje, vytáhneš zbraně dost hrubého kalibru. A to ti říkám já, praštěná, v leččems lehkomyslná a těžce nevyzrálá jednadvacítka. Dobrou noc. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (22.10.2008 9:42:25) Já mám pocit,že ten,kdo tady ryje,jsi ty.Tady byla docela fajn diskuze.Než se to takhle zvrhlo. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (22.10.2008 12:27:00) Nebudeme se o tom dohadovat - kdo začal. Byla by to totiž ztráta času a další salva příspěvků. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (22.10.2008 12:57:50) Máš pravdu.Doufám,že se potkáme někde,kde se shodnem bez problémůPřeju pěknej den Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:30:51) Mishulo, já ti to těhotenství přeju, kamarádka je těhotná taky a je pěkné pozorovat, jak je šťastná:) Leč tento článek nehovořil o těhotenství samotném, mluvilo se tam o ,,kariéristkách" - a já teda ta kariéristka asi jsem. Jinak - k porodům, postporodním tématům apod. nepřispívám, já je tedy ani nečtu. Tady mě přilákal autorčin věk. A upřímně - trochu mě děsí, že ty jsi se mnou stejně stará. Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:36:24) Nj,každá jsme holt jiná.Spokojená s něčím jiným.U mě je to rodina,co mě láká,u tebe škola.Což je u mě nepřístupné,na školu nemám dostatečnou sebekázeň. Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:38:22) Z čeho jsi vydedukovala, že je pro mě nejdůležitější škola?:) Slečno/paní, ty mě překvapuješ. Jestli máš neodolatelnou chuť do někoho rýpat... Odpovědět  MishuI  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:40:07) Paní..děkujuRýpat nee,spíš jsem se snažila naši rozepři zmírnit,aby ses za mě nemusela stydět,když jsem stejně stará..Zůstala jsem nepochopena Odpovědět  Lizzie  Re: Proč ta ironie?  (21.10.2008 18:52:07) Jo, asi mi to pomalu myslí...hezký večer. Odpovědět  Lizzie  Re: Kariéristi  (21.10.2008 18:19:38) Jinak do budoucna chci jedno - až dvě děti a děti chci, ale kdo ví, jak to bude..stačí? Odpovědět  MSteflova  Re: Kariéristi  (21.10.2008 18:20:33) Lizzie, já se vdát ještě nestihla, ale jinak ti musím napsat, že to není taková hrůza, jak si myslíš. Jednou se na to možná začneš těšit a to i za cenu těch úvěrů. dokud to tak není, do ničeho se nevrhej. Odpovědět  Lizzie  Re: Kariéristi  (21.10.2008 18:23:52) Lassie, já vím, ale stejně mám z hypotéky obrovský respekt až strach - teď se do ničeho vrhat nehodlám, vždyť nemám ani stálou práci.-) Ale nic moc mi neříkají ty nejustálenější stereotypy, byť si myslím, že ve své podstatě jsem konzervativní tvor, co vidí v budoucnu chlapa, děti apod. I když za trochu specifických podmínek. Odpovědět

Axela  Re: No nevím.  (21.10.2008 9:49:02) Jasně, že ve 21 letech nemá a ani nemůže mít patent na život, teď už může jenom začít plavat a doufat, že se neutopí. Co se týče studia, souhlasím, že optimální je počkat - tedy dostudovat a pak mít dítě. Já byla po střední přesvědčená, že dál studovat nechci a až kolem 25 mi došlo, jakou jsem udělala hloupost. Naštěstí vlak mi neujel, ještě jsem stihla nastoupit. Babičky jsem úkolovala, to je fakt, ale před tím jsem se dovolila, nebyl to žádný příkaz. Studující maminky na naší fakultě neřešili, buď umíš nebo ne. Já, aby mě nikdo nepodezříval z pokusu o protekci, jsem břicho schovávala tak úspěšně, že si ho spolužáci i profesoři všimli až 2 měsíce před porodem. Bylo to sice krajně neoptimální řešení (studovat při dětech), ale mohla jsem dopadnout ještě hůř Odpovědět  Mili+5  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:36:08) Také jsem studovala s dítětem a nemyslím si, že bych pro to měla nějakou protekci nebo se mohla na dítě vymlouvat. Většina vyučujících o tom vůbec nevěděla. Ale moje zkušenost je taková, že je to velmi náročné a už bych do toho znovu nešla, jedno nebo druhé se kvůli studiu musí ošidit a se školou to moc nejde, takže se ošidí dítě. Ale záleží hodně na jednotlivé situaci maminky, má-li babičky a jsou ochotné hlídat a přitom třeba ještě bydlí v místě školy, manžel může také občas pohlídat, je to jiné. Ale ten stres kolem školy a zkoušek, to bych už svému malinkému dítěti neudělala. Počkala bych, až bude velké aspoň do školky. Odpovědět

MishuI  Re: No nevím.  (21.10.2008 9:51:38) Jsem asi taky přírodní úkaz,protože jsem skálopevně přesvědčená o tom,že s chlapem,kterýho jsem si v srpnu po čtyřleté známosti vzala,vydržím.S jinou bych si ho ani nebrala,to je jasnýNikdy neříkej nikdy,já vím,ale myslím,že přestože jsme my jednadvacetiletý v tvých očích jako naivní slepičky,některé tu hlavu používáme.To,že manžel zbožňuje děti,má zodpovědnost,rozum,je obětavý a hodně založený pro rodinu(možná pro to,že svoji nikdy pořádně neměl),jsem si ráčila všimnout už dávno.Proto jsem taky odsunula do pozadí jeho jiné "nežádoucí vlastnosti",abych volila muže a tátu PRO ŽIVOT.Ne na parádu. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: No nevím.  (21.10.2008 9:58:59) No já jsem ráda, že jsem si nevzala toho, do koho jsem byla zamilovaná v 16 Ale chápu, že pro někoho to může být ta pravá láska. Ale pozor na to: je bohužel hodně případů, kdy prostě chlap zraje a najednou ho v jeho 26 nebaví vracet se stále k manželce a dětem a prostě se zamiluje do jiné... Čímž nechci být pesimistka, ale prostě pořád říkám, že je to zoodpovědnější a jistější si počkat a vzít se, až když člověk je vyzrálejší než rovnou ze střední, když spolu třeba předtím ani nebydleli... Odpovědět  MishuI  Re: No nevím.  (21.10.2008 10:01:27) My spolu žijeme přes tři roky.Neříkám,že je to záruka úspěchu,ale měli jsme oba možnost vyzkoušet si to spolu a za ty tři roky se člověk už stihne "projevit".Takže si troufám tvrdit,že vím,do čeho jsem šla. Odpovědět  Daniela+dvě slečny(6/02,5/08)  Re: No nevím.  (21.10.2008 10:57:02) Mishulo, no to bych zas tak netvrdila Presvedcena o tom byt muzes a moc bych ti to prala. Ale ja se svym byvalym 4 roky zila, pak jsme se vzali a tesne pos vatbe jsem otehotnela...no a kdyz byly nasi male 3 mesice, vykopl nas, ze uz me nemiluje atd atd atd...Ale je fakt, ze si za to takymuzu sama, par poslednich mesicu uz jsem nechtela videt, ze se meni a je to jinak. Ale to si tezko clovek pripusti... Kazdopadne preju zdravicko a stesticko!!! Jinak ja svou prvni dceru mela ve 23,5 letech a ted se nam Andulka narodila v kvetnu a mne bude za par tydnu 30 Takze na dnesni dobu mam taky obe deti brzy, ale nikdy jsem to nijak neresila...je to proste moje vec a moje volba...nebo teda nase, jsem vdana podruhe a doufam, ze naposledy Odpovědět  MishuI  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:01:42) Ale chlap se může zbláznit kdykoliv!!A ženská to samý.. Odpovědět  Daniela+dvě slečny(6/02,5/08)  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:04:15) No to je jasny...tomu se neda zabranit nikdy. Jen pisu, ze to, ze s nim jsi 3 roky, opravdu nic nezaruci... Ale nemyslim to zle. Ja to taky poznala az pozde, ale nebyt toho vseho, tak si nevazim toho, co mam ted... Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:07:33) Já už to mám zaplať pánbůh za sebou. Pokud se nezblázní on, tak bych tipovala, že s tím starým, ženatým pánem už vydržím koexistovat až do smrti jednoho z nás, která doufám nepřijde během následujících 30ti let. Odpovědět  Daniela+dvě slečny(6/02,5/08)  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:10:37) Tak v to doufam taky, Monty Odpovědět  kinee  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:20:32) K tomu manželství...Je pravdou, že to může nebo nemůže vydržet...ted jsem přesvědčená, že to vydrží-za dva roky na tom můžu být třeba úplně jinak. Ale o tom to bohužel všechno je. Nikdo nikdy neví, jak to s ním má osud dál. No a k té kariéře...bože, samozřejmě, že jsem to nemyslela na všechny-ale na to, čím se zabývají časopisy a že dneska už prostě mimi v takhle nízkém věku není v módě a každej na mě kouká skrz prsty. K té babičce-naopak se nabídla sama a tak miluje děti, že hlídá všude okolo ve vesničce sousedkám. Vím, že realita je krutá a že jsem možná trochu naivní, ale tím si projde každá prvorodička-tou naivitou...A ještě bych se chtěla omluvit těm, kterým se nelíbí, že můj příběh otiskli na hl. straně, já jsem s tím také nepočítala, prostě mi přišel e-mail-otiskneme ho na hl. straně. Odpovědět  MishuI  Re: No nevím.  (21.10.2008 11:22:08) Mně se článek líbilAť vám všechno klape. Odpovědět  kreditka  Re: No nevím.  (21.10.2008 14:25:00) Článek je moc pěkný, přeji hodně štěstí!! Odpovědět  kreditka  Re: No nevím.  (21.10.2008 14:22:43) Teď mě ale napadá myšlenka, kdy je chlap vyzrálý? Ve 20, 25, 30, 50...? Zrovna tak jako tě může chlap opustit když mu je 25 let, tak zrovna tak tě opustí v 50 když bude chtít. Odpovědět

Hrouda    •  dejte autorce všichni pokoj.,   (21.10.2008 11:14:00) Kafráte tady jako starý zapšklý báby. Co se kariéry týče - každej zaměstnavatel rád chňapne po ženský, co při dítěti nebo dětech vystudovala VŠ a ve třiceti má jedno osmiletý a druhý pětiletý. Monty, ty jsi expert neustále se tu natřásat se svým životním style, a to tak okatě a opakovaně, že by jeden skoro řekl, že s ním až tak srozuměná a spokojená nejsi. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: dejte autorce všichni pokoj.,   (21.10.2008 11:31:14) Hroudo, ale jsem, neboj se. Neměnila bych. Odpovědět  hrouda    •  nebojím   (21.10.2008 11:37:54) Bojím se spousty věcí, ale tohohle se nebojím. To je mi u paty. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: nebojím   (21.10.2008 11:40:37) To je dobře, takže to vlastně příště ani nemusíš komentovat, viď. Odpovědět  MishuI  Re: nebojím   (21.10.2008 11:41:34) Monty ty jsi povahaLev,beran,býk? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: nebojím   (21.10.2008 11:52:45) Lef. Odpovědět  hrouda    •  taky   (21.10.2008 12:24:54) jsem LEF , tak si dej pozor!!!!!!!!!!!!!!!!!! Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: taky   (21.10.2008 12:29:38) Bojim bojim... Odpovědět  Hrouda    •  tak t osem furt nestrkej   (21.10.2008 11:43:21) napiš si pěkně článek na hlavní stránku, jako autorka dotyčného textu, a počkej si na ty jedy z pléna........ Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: tak t osem furt nestrkej   (21.10.2008 11:53:28) Jsem jich už napsala dost. Odpovědět

luca    •  Re: No nevím.  (24.10.2008 1:16:35) No já si navíc myslím, že je důležité si naložit jen tolik, kolik zvládnu bez velkých nervů, jinak to odskáče mimi, rodina a okolí. Na sobě mám teda odzkoušeno, že platí rčení: Člověk je povinen hledat svoje štěstí, aby svým neštěstím neotravoval okolí. Což nemusí být případ autorky. Ale s tou školou - moje mimča teda nepily z lahvičky a pokud jsem nebyla v dosahu - řvaly a řvaly, na což jsem neměla srdce. Tak pro mě představa, že třeba na půl dne odejdu od malého mimi, je nereálná. Taky mě zajímá, co ostatní. Odpovědět

MishuI  Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:44:54) ..a nejspíš jsem teda taky "stará" jak píše Monty.Svým způsobem opravdu ano.Už mě nebavilo vymetat bary a hospody,kouřit marihuanu a opíjet se.Miminko čekáme plánované,ač je to někomu k nevíře.Děsně moc se na něj těšíme,právě proto,že se nám zaručeně postará o duchaplnější život.Vím,že mě péče o naše dítě bude maximálně naplňovat,ne obtěžovat.Ještě bych ráda posouhlasila s autorkou-Moni,s tím věkem je to dnes vážně bída,v čekárně před poradnou si připadám jak exot.Všechny maminy kolem třicítky.Netvrdím,že jsou všechny kariéristky,ale dnešní těhule jsou skutečně markantně starší než bývalo za generace mojí mamči.Ale dnes je taky spousta hyperaktivních dětí,dětí s VVV,atd.Třeba je to právě tím věkem,nevím,ale dřív to nebývalo.Nebo se možná každé trochu živější dítko nediagnostikovalo jako hyperaktivní.Každopádně děkuju za článek(jo,ty STRAŠNÝ bolesti v kříži mám taky,i v jednadvaceti :o))a přeju Ti zdravé a spokojené mimi,pohodový porod ;o) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:52:23) No jo, když někdo má mládí spojený jen s vymetáním barů, opíjením se a marihuanou... to je potom těžký. Já ho mám spojený s "dychtivostí po poznání", po objevování nových možností, s prostorovou i duševní flexibilitou. Život je proces, vývoj, věci kolem nás se neustále mění; čím dříve se uzavřu do mikrosvěta omezeného na vlastní rodinu a její problémy i pseudoproblémy, tím dříve tuto flexibilitu ztratím, protože jednoduše fyzicky i psychicky zpohodlním. Mládí je ve schopnosti nadchnout se pro nové věci. Ať už je to zážitek nebo předmět, hudební trend, styl oblékání - cokoli. Stáří je konzervativní a lpí na hodnotách, které jsou považovány za tradiční, odmítá přijmout nové jako stejně dobré, ne-li lepší než to, co je vyzkoušené a prověřené. Tvrdit, že mládí je jen opíjení a lehké drogy mi přijde maličko zjednodušující... a starý. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:56:33) Dobrá,tak teda mě nenaplňovalo ježdění stopem s krabičkou cigaret a stovkou za igelitem.Poznávání ano.Však to,co mě čeká po narození miminka bude JEDNO VELKÉ POZNÁVÁNÍ.A na to se těším mnohem víc než na vyhlídku jízdy smradlavým kamionem s ještě smradlavějším zpoceným řidičem. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:02:50) Mishulo, ale to byl jen JEDEN příklad. Měla jsem dítě v osmadvaceti. Neplánované. Přiznám se, že plánované bych neměla nikdy. Synovi bude šest let a díky tomu, že jsem zapomněla zestárnout - a nechystám se na to - mu myslím mám co nabídnout, protože toho hodně znám, hodně jsem prožila (a neustále v tom pokračuji), mohu mu spousta věcí vysvětlit, popsat, mám o čem vyprávět. Dokážu mluvit jeho jazykem, nadchnout se pro stejné nebo podobné věci, a navíc ho taky dokážu uživit a poskytnout mu určitý životní standard, což bych v 21 letech sice možná dokázala taky, ale dost by mne to s*alo, protože bych to vnímala jako obrovský omezení. Ono je hezký říct, že budeš poznávat svý dítě a jeho vývoj. Jenže to trvá pár let, pak jde dítě do školky, do školy, najde si kamarády, bude s tebou čím dál tím míň. Co zůstane tobě? Fotky a vzpomínky? V nějakých pětatřiceti? Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:05:31) Jééééééé,tohle musím dát přečíst manželovi!!Fotky a vzpomínky..to by bylo smutné..proto bych ráda dítě další..Pak možná ještě jedno..a třeba i čtvrté.. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:08:19) Bude-li tě to uspokojovat a naplňovat, měj dětí třeba dvacet a věř tomu, že ti to všichni lidé dobré vůle budou od srdce přát. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:10:06) Myslím,že ty 4 budou maximum mých fyzických schopnostíJen musím časem přemluvit i manžela Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:06:47) Aby bylo jasno - je každého věc, kdy má dítě a jak žije. Píšu jen proto, že se domnívám následující: Než něčím pohrdnu, měl bych to nejdříve poznat. Život je v určitém smyslu cesta a není přímočará, má spoustu oboček, křižovatek. Dokud neochutnám hrozny, neměl bych je automaticky zavrhovat jako kyselé. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:08:57) Tak na tom se shodnem.Jen si nejsem vědoma,že bych někoho zavrhovala já..jestli to teda bylo mířeno proti mně.. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:13:35) Mishulo, konkrétně jsem tím myslela tvůj postoj, že mládí je jen vymetání barů a kouření trávy. Myslím, že není, ale mohu se mýlit. Moje životní filozofie je prostě jiná než tvoje, čímž neříkám, že je lepší a těžko kdo může posoudit, jestli je horší. Jen jsem se snažila upozornit na to, že vedle konzumace lehkých drog a opíjení se s kumpány existuje celá řada dalších možností, které svobodný člověk bez závazků má a které by mu mohly začít dříve či později chybět. Mohly. Nemusí, samozřejmě. To je individuální. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:14:36) Vidím taky spoustu dalších možností.Ale JÁ je vidím ve třech.. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:16:13) Já zas vím o spoustě takových, které se ve třech zvládají velice špatně, minimálně do 5 let věku dítěte. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:24:42) Jistě,ale těch prvních pět let věku dítěte bych musela absolvovat,i když bych otěhotněla třeba až ve třiceti. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:27:43) To musela. Ale měla bys za těch x let prodlevy už něco odžito a "napoznáváno", takže by tě to prudilo míň. Uznávám, že ne každý člověk prahne po návštěvách varhanních koncertů, různých festivalů, galerií, historických památek, filmových a divadelních představení. Například. Každému, co jeho jest. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:30:16) Tak tak..já prahnu po něčem zcelaj jiném Odpovědět  Veronika, školák a předškolačka    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:26:46) Monty, já bych si dovolila tvrdit, že to může být přesně naopak. Že čím je člověk starší, čím víc si "zajede" svůj vlastní režim a zvykne si na něj, tím větší je pak šok z toho, jak mu mimino ten život převrátí vzhůru nohama. Mám známé, třicátnice, které se právě z těchto důvodů k miminu možná nerozhoupou už nikdy. Jsou už zpohodlnělé a neumí si představit, že by přišly o požitky svého nezávislého života. I když mají partnery a jejich život je velice pestrý a bohatý a "kvalitní". A možná to budou ony, kdo bude jednou, až přijde opravdové stáří, litovat. Mladé holky, které samy sebe takhle rozmazlit ještě nestačily, jsou plné energie, lépe snáší nevyspání a zápřah apod., možná miminko "zmáknou" daleko víc v pohodě a "prudit" je to nebude. A pak záleží na jejich naturelu a miliónu životních okolností, a vůbec ne na věku, jestli z nich budou usedlé, omezené maminy-slepice nebo podnikavé mámy - světoběžnice nebo cokoliv mezi tím. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:35:47) Veroniko, některé věci jsou neměnné a vycházejí z povahy člověka. Můj syn, když byl miminko, neprudil vůbec; myslím tím, že neplakal, spal celé noci, bylo to pohodové veselé mimino. Ale byl na mně závislý. Absolutně. A já ten pocit nemám ráda. Nechci, aby mne kdokoli nebo cokoli "drželo někde za nohu". Kdyby se narodil o deset let dřív, bylo by to totéž. Jen bych se s tím možná srovnávala o to hůř, že bych v té době chtěla být někde na Makču Pikču (když už to tu padlo). Není žádný univerzálně ideální věk pro mateřství, potažmo rodičovství. Ale každá sranda něco stojí a já reagovala prostě jen proto, že se na to dost často zapomíná. To je celé. Odpovědět  jana    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 19:53:58) ted tvou zabavou je jen psat tady, nechces si zajit na koncert nebo radeji jit decku precist pohadku? stihas reagovat na kazdeho neuveritelne))) Odpovědět  ninuszka  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:34:24) A taky je rozdíl ještě v tom, že ve 20 se kolem Tebe většinou pohybují svobodné bezdětné kamarádky, na rozdíl ve 30 už máš kolem sebe povětšinou mámy od dětí. A věř, že představa kamarádek na kafíčku, či studující v cizině, mezitím, co sedíš u brečícího miminka, je trochu deprimující. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:39:16) S holkama ve stejné věkové kategorii si nemám co říct.Jejich jedinou starostí je nezmeškat ani jeden fesťák a vyspat se co nejdřív s tím a s tím.To je TO,co mě absolutně nebere.Chci se posunout jinam.I za cenu toho,že kamarádky mít nebudu.Protože která třicetiletá se bude bavit s TAK MLADOU. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:40:23) To není o věku. Mám kamarádky o deset let mladší i o dvacet let starší. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:41:50) Výborně.Kdy jdem na kafe? Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:43:43) Teoreticky kdykoli, ale mám to s časem dost blbý, teď tu visím prakticky jen proto, že čekám, až mi uschnou vlasy a letím do práce. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:45:17) Taky mi fén nic neříká Ať Ti to v práci uteče Odpovědět  ninuszka  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:43:01) Třeba já Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:44:06) Odpovědět  caira (Vojta1/03,Mates11/04)  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:26:12) Jeee, Monty, nejses Ty ja??????? Myslim s tim myslenim s ditetem s schpnosti s nim hovorit jeho reci )))))) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:29:18) Cairo, tak pokud jsi své děti nikdy neučila slova, která jim budou k užitku max. rok, možná jsme sestry. Já to s tím biologickým otcovstvím mám takový nevyjasněný. Odpovědět  caira (Vojta1/03,Mates11/04)  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:33:46) Sakra Monty, mne se nekde po republice potuluje segra , o ktere jen vim, ze existuje... je o par mesicu starsi nez ja (11/1974) a co se tyce mluvy mych deti, snazim se , aby soucasnou slovni zasobu vyuzili i na vysoke (snad jen jistym organum rikaji po vsem ) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:39:27) cairo, tak bohužel, jsem 8/1974 a nedonošená nejsem. Navíc se přiznám k tomu, že i velkou část sprostých slov jsem syna nejspíš naučila já. Odpovědět  ninuszka  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:45:12) I sprostá slova jsou v životě potřebná. Kdo jiný by je měl naučit, než maminka. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:04:37) Jo, jo, ale pak nefňukej, až Tě nevezmou až po mateřské do práce, kde je potřeba praxe apod. A budeš se rozčilovat, že Tě předbíhají ty kariéristky. Fakt bych chtěla vidět všechny 21 matky, jak by se chovaly, kdyby jim rodičové nezaplatili svatbu, domeček, nepomáhali. Pak bych jim teprve tleskala... Ono je to děsně jednoduché říkat, že to jde, když TI někdo zaplatí ten luxus, víš? Myslím, že každá doba má své a ne vždy jde prostě dohnat škola, praxe apod. až po mateřské. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:07:56) Ale já praxi mámNeboj,nejsem úplná hňupka..i to bydlení máme zajištěný,příjem..moji rodiče nám pomáhají,to ano!Třeba oblečení na miminko budu mít téměř všechno od mamči(mám ani ne dvouletou ségru),ale že bych stála s nataženou rukou,to ne.Všechno si musíme "vybudovat" sami.A docela se nám daří Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:10:55) A můžu se zeptat v jakém oboru Misho? No ono je VŠ a VŠ... na úřadě může dělat ženská v klidu až po mateřské, ale pokud během školy ženská odchází na mateřskou a ztrácí kontakt s oborem, tak prostě u určitých profesích ji prostě ujíždí vlak... bohužel. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:11:55) Jsem učitelka mateřské školy.. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:21:10) No tak tím se ledacos vysvětluje. To je zcela zbytečné vysvětlovat, že jako holčina studující práva bys byla určitým způsobem na pár let odepsaná, než by si uhoněná s dětmi někde nasedla zpátky do toho vlaku. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:26:42) Opravdu jsme vše důkladně zvažovaliNeříkám,že ty podmínky budou ideální.Ale to by nemusely být nikdy.Nemusela bych se dočkat,protože VŽDYCKY se najde něco,proč TEĎ JEŠTĚ NE. Odpovědět  MSteflova  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:30:22) Je to závist, co tady cítím? I třicetiletí rodiče bývají podporováni prarodiči. Já jsem si první dítě nadělila ke třicetinám. Dcera přišla v pravý čas, především proto, že jsem poznala chlapa, kterého jsem si jako otce svých dětí uměla představit. Moji rodiče jsou mimo hru, partnerovi rodiče nás podporují dost, protože chtějí. Zpočátku mi to vadilo, protože jsem byla zvyklá se starat sama o sebe a pomoc jsem odmítala. Tchán s tchýní se cítili dotčeni a já časem změnila názor - minimálně jim nebráním v tom, aby vnoučatům kupovali oblečení a hračky, hlídání také uvítám velmi ráda, je to skutečně luxus. Naučila jsem se to ocenit, vážím si toho, že mé děti mají velkou rodinu. Bydlení jsme rekonstruovali svépomocí, já jsem si našla práci v zahraničí, přítel pracoval na baráku, je šikovný a dost věcí si udělal sám. Zadlužení jsme na 15 let, dům je zatím nedodělán, ale bydlení máme hezké. Teď máme děti 2, ničemu se do budoucna nebráním, ani studiu. Souhlasím s Monty, že mládí je ideální pro poznávání, sama jsem také stopovala, také byla chudá, také poznávala místa a lidi a i ty cigarety jsem si dopřála(dokonce jsem se naučila je sama balit, na což jsem byla obzvlášť pyšná). Jsem určitě zralejší na výchovu dětí, nicméně pokud bych čekala, až budu zralá dostatečně, byla bych pravděpodobně ještě v 50 bezdětná. Někdo to ale může mít jinak a je to jeho věc. Pokud jde o tu pomoc, záleží na tom, zda někoho využívám, či přijmu jeho nabídnutou pomoc. A jestli někdo závidí, pak je to jeho problém. Odpovědět  kinee  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 11:34:07) Chtěla jsem vám všem jenom říct, že od rodičů jsme nedostali ani korunu. Jediné, co-tak že nám taťka pomáhá na baráku a to velmi zřídka. Manžel má naštěstí dobrou práci, při které si můžeme 11tis. hypotéku dovolit, ale já sama pocházím z rodiny, kde byla mamka samoživitelka a brala jen pár šupů ze sociálky, neměli jsme co do úst a když jsme chtěli něco na sebe, tak šup na brigádu. Možná jsem to napsala špatně-nevím-ale všechno si financujem sami a je mi líto, že jste to všichni vzaly jako nějaký luxus, který mám. Barák jsme měli bez vody, elektřiny, kanalizace-nebyly tu podlahy nic. Manžel maká jako šílenej, chodí z práce-dalo by se říct-do práce a moc mi to jako luxus nepřipadá,ale jsem za to ráda a věřím, že to jednou luxus bude a že sem třeba za 10 let napíšu-pořád jsme spolu, všechno je v pohodě,jsme šťastni a zdrávi. Odpovědět  JaninaH  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 11:55:08) Kinee, to už tak je, že diskuse pod článkem jsou tu od toho, aby se tam diskutovalo, aby každý napsal svůj názor. Omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotkla, psala jsem, že můj dojem může být mylný. Ale tu naivitu v článku vidím, a proč ne, máš na ni ve svém věku plné právo. Přiznám se taky, že po tvém vysvětlení tomu rozumím ještě míň než předtím , tedy hlavně té tvojí mamince - tak samoživitelka, která se měla co otáčet a která, sotva jí děti odrostou a mohla by se začít starat o sebe, se hrne do starosti o vnoučátko... Tak to je, a je to přece normální, lidé jsou různé V každém případě ti přeju, aby ti všechno vyšlo, hlavně aby miminko bylo zdravé a dělalo vám jenom radost. J. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 14:45:19) Monty, nemáš ty trochu fobii ze staroby? Schopnost nadchnout se pro nové věci je nebo není bez ohledu na věk a životní rytmus. Stáří má navíc výhodu, že je schopno srovnávat a pro hovadinu se jen tak nenadchne, čímž jeho skutečné prožitky mohou být silnější. Miluju stáří, to které mi dovolí lítat i spát, protože obojí je děsně fajn. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:20:38) Libiku, ze staroby ne. Ze stereotypu a nečinnosti. :o) Odpovědět  10.5Libik12  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:34:06) Hm a je vžitým stereotypem, že se pro činnost a rozmanitost používá označení "mládí" a pro stereotyp a nečinnost "stáří" Jak k tomu my stařeny dle RL, kurňa, přijdem Mně nevadí stáří, mně vadí despekt ke stáří. Tuhle jsem simulovala do telefonu (banka - na její žádost) svoji 63 letou matku, ten hoch z call centra se mnou mluvil vlídně, ale jako s retardem:) Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:42:56) Libiku, despekt ke stáří? Tak to jsem asi ten poslední, kdo by ho měl. Konec konců, tahám se s ženáčem starším o dvacet let. Nezáleží na tom, kolik je komu let, ale jaký je a jestli si s tím člověkem mám nebo nemám co říct. Našemu bývalému edičnímu řediteli je přes sedmdesát a můžu tě ujistit, že si málokoho tak vážím jako právě jeho. Ale když se s ním bavím, nemám pocit, že je starej. Starý jsou pro mně lidi, co řešej, kde maj levnější rohlíky, kde vzal soused na bazén k baráku a co jede večer v televizi. A je úplně fuk, jestli je jim 20 nebo 120. Odpovědět  Ajtakrajta    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:45:57) Monty, ale z toho co jsi psala tak nějak vyznělo, že je pro Tebe tak nějak už trochu automaticky "starý" taky člověk, co je dětný. To všichni dětní řeší ty levný rohlíky a sousedovic bazén? Dětný člověk nemůže být již "dostatečně mlád"? Odpovědět  10.5Libik12  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:47:37) No a přesto označíš jakési stojaté břehy proti tvému gustu jako "staré", už to přesně neocituji. Já vím, "Znám chlápka, ten má v úctě svět a přitom devadesát pět, ten mládím září." Tohle Horáčkovo výsknutí je velké klišé, stařec se musí pěkně votáčet, aby s ním mlaďoch stratil slovo, i když kvalitativně se měřit vůbec nemohou, vidím to na každém kroku a to já se spíš počítám mezi nevyblblá mláďata než abych odrážela soucit, když nevidím na složení výrobku. Je to prostě tak Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:57:07) Pro mne je starý člověk, který stojí na místě, rezignuje a nevyvíjí se. Nejde o to, jestli je dětný nebo nedětný, proboha. Mladý člověk je mladý, i když má 10 dětí a starý je prostě starý, vždycky... nechci, aby to vypadalo jako pohrdání stářím, já jen označuji určitý typ životního projevu za "starobu", aby to bylo snazší - ale klidně bych mohla používat jiný termín. Mladý je ten, kdo má zájem o nové věci. Pořád. Kontinuálně. Děti v tom nehrají žádnou roli. Ale těšít se ve 21 letech, jak budu už jen rodit, kojit, vařit a uklízet svinčík po dětech mi prostě přijde staré. Mám právo na svůj názor? :o) Odpovědět  Sosawosa  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:59:04) monty - právě o tohle myslím jde, že každý má svůj názorty tohle ve 21 nechceš, jiný zase jo Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:03:57) Už jen rodit,kojit,uklízet?To myslíš vážně?Myslíš,že s dětmi už žádné nové věci nepoznám?Nenech se vysmát.Řekla bych,že TY máš velký problém.Nebudu šťourat do tvého soukromí,jen si šťourni sama.Do svědomí. Odpovědět  Sosawosa  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:10:39) mishula - prď na to, je to její názor, ne?já s mimim taky o nic nepřicházím, není to jen o kojení, uklízení atd., je to hlavně o té lásce k tomu tvorečkovi co tě potřebuje a je na tobě závislý a o těch krásných chvilkách když sde na tebe poprvé usměje atd.jde o to že my jsme na to připravené, monty ještě ne Odpovědět  *Niki*  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:11:30) Ale Monty dítě má Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:34:05) Monty sice dítě má,ale připravená na něj ještě není Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:36:29) Mishulo, a co to podle tebe znamená "být na dítě připravená"? Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:38:36) Nebýt hysterická z toho,že se mě bude držet za nohua nepustí mě na Makču Pikču Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:41:08) Ale já z toho nejsem a nikdy nebyla hysterická. Navíc se dítěte nebudu ptát,jestli mne někam pustí nebo ne. Pouze mi to poněkud zkomplikovalo život, toť vše. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:44:00) Zkomplikovalo život..tak to je přesně ta NEPŘIPRAVENOST. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:47:11) Mishulo, protože jsem děti nikdy mít nechtěla, nebrala jsem to jako matematickou olympiádu a nepřipravovala jsem se na to. Upřímně řečeno, nevěřím tomu, že by se našla sebepřipravenější matka s plánovaným dítětem/dětmi, která by dokázala říct, že nikdy, ani jednou jedinkrát v životě, jí dítě nezkomplikovalo život. Ať už ve smyslu omezení nebo jakémkoli jiném. Podle mne je NEPŘIPRAVENÝ ten, kdo si nepřipouští realitu. :o) Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:48:45) Monty,myslím,že už tě chápu.. Odpovědět  MSteflova  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:56:05) Monty, mé děti jsou obě plánované a komplikují mi život každý den . Ovšem té radosti! Odpovědět  *Niki*  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 17:05:31) Moje děti jsou plánované všechny 3 a komplikují mi život neustále, zvlášť když si chci v klidu surfovat a kafrat na diskusích a ony stále něco chtějí... Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:25:13) Aha. To je možná ono. Já fakt nepotřebuju k životu pocit, že je na mě někdo závislý. Mám svého syna ráda, ale čím víc je na mně nezávislý, tím líp. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:12:25) Mishulo, nemám žádný velký problém. Měla bych mít? Neříkám, že s dětmi už nikdy nic nezažiješ - to rozhodně ne. Už nikdy nebudeš svobodná a nezávislá. Nebudeš paní svého života. Já VÍM, že to takhle chceš nebo jsi teď přesvědčená o tom, že chceš. Jen připomínám, že tahle možnost zmizí a už se NIKDY nevrátí. Musím kvůli tomu nutně mít nějaký problém? :o) Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:33:30) Cítím u tebe cosi patologického,ale jak říkám,svůj vztah se svým synem si zhodnoť sama. Odpovědět  Bez vypínače  Re: tahle možnost zmizí....  (21.10.2008 21:12:04) ....a už se nikdy nevrátí. Monty, ty děti tak rychle rostou! První jsem měla v 18 letech (šílený, já vím...), druhé ve 22. Když mi bylo třicet, děti už byly větší a mohla jsem si trochu "orazit", ale mně se tak začalo stýskat po té nesvobodě, po těch malých tlapičkách, zkomolených prvních slůvkách...takže se mi narodilo třetí dítě a ve 38 mě to chytlo znovu, tak tedy ještě jednou hurá....Mám čtyři a už teď se bojím, až budou všechny z domu a já budu "svobodná". Někdo to prostě může mít i takhle Odpovědět  Romana    •  Re: tahle možnost zmizí....  (22.10.2008 9:37:03) Souhlasím s Monty. Je mi 40 let a maminka mi nikdy nezapomene vynadat, že jsem jí zase dlouho nezavolala a že měla strach. To je to pouto, které člověk nikdy už nerozetne. Odpovědět  Ajtakrajta    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 16:08:04) Monty, jasně že máš na tento názor právo, ale já myslím, že možná trochu mylně interpretuješ autorčiny "výhledy" To, že teď v momentě touhy po dítěti a aktuálního těhotenství (notabene v devátým měsíci) se zaměřuje hlavně na to dítě a jaký to bude až se narodí, totiž tak úplně neznamená, že je a bude skutečně jejím jediným životním cílem odteď nafurt přebalování a žehlení. Tu zaměřenost na toto téma vnímám v tomto autorčině životním období jako normální věc, ovšem celkem nic nevypovídající o tom, co bude dělat (a chtít dělat) za dva roky... Autorka se prostě na dítě těší, tak co je na tom divnýho? Odpovědět  10.5Libik12  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 17:17:53) A proč se jakási zkostnatělost respektive skotačivost označuje přívlastkem starý(mladý)? Poč ne zelený, modrý? Vždyť to má k obsahu stejný vztah. Takto vzniká neuvědomělý ageismus. "Na to, kolik mi je, vypadám skvěle, tančím skvěle, chlastám skvěle a vnímám skvěle? Prd,buď to dělám skvěle nebo ne Odpovědět  Alena a 1 princezna    •  v 21 těhotná proč ne?  (22.10.2008 10:07:47) Já jsem v 21 porodila. Malá byla plánovaná ale nikdo mi do teď nevěří. A sen vidět pyramidy jsme si s manželem splnili letos i s malou. Byla to ta nejúžasnější dovolená! Děti nejsou překážkou ba naopak život dostane smysl. Jen doufám, že malé jednou pořídíme sourozence. To je teď můj největší sen. Odpovědět  market    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (5.11.2008 22:36:42) To sou kecy to by jeden blil...Hele to že má někdo dítě brzo přece neznamená, že se přestal zajímat o dění okolo a že už se neumí pro nic nadchnout...to je fakt zhovadilost... Odpovědět  Karolína    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:52:37) To si jen myslíš že "to dřív nebývalo" jen se o tom nemluvilo. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:02:41) Však čti-psala jsem,že nebyly všechny diagnostikovány jako hyperaktivní. Odpovědět  caira (Vojta1/03,Mates11/04)  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:55:02) Velky souhlas s Monty a Josephine! Smis se zeptat, v kolika letech musi clovek zacit vymetat bary a kourit marjanu, aby ho to ve dvaceti prestalo bavit? Asi jsem puritanka, ale ve dvaceti jsem s tim vymetanim baru zacala (na koleji na vysoke) , marjanu zkusila, lec jako neco extra neshledala a tudiz pokracovani se nekonalo.. Deti jsem dle autorku mela asi pozde , temer ve triceti. A zastavam nazor, ze byt "dvacetileta super matka a studentka v jednom" neznamena hodit dite na krk rodicum v dobe vyuky, a hodit dite na krk v ve zkousekovem obdobi manzelovi, pac je treba se po nocich ucit.. pokud tedy nestrcim pres den dite komukoliv a neucim se pres den. Mam vystudovano a jsem matka. Oboji ale poporadku. Nejsem karieristka, jen jsem se proste necitila tak DESNE DOBRA, ze bych oboje zvladla na vybornou. (dokonce mam pocit ze ani dobre ) A nemela jsem to zazemi kolem, tu babicku s kocarkem apod. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 9:58:56) Skutečně chceš vědět,v kolika letech se začíná dnes?Rozhodně ne ve dvaceti,to už by se dalo mluvit o heroinové či nějaké ještě lepší "kariéře" Netvrdím,že všichni!!A každý jsme jiný.Že to ve dvaceti nebavilo mě ještě neznamená,že to přestane bavit všechny.Zdaleka ne.Někdo se v tom vyžívá a dlouho bude. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:08:06) Dík. Už si tady připadám jako exot. Ještě víc 21letých matek a budu mít zkažený celý den Ať napíše autorka, tak za šest let, zda to opravdu bylo tak super rozhodnutí. No ona asi nebude z těch, co budou litovat, že nikde nebyli apod., protože buď jí na to chlap vše vydělá anebo rodičové zaplatí... Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:11:28) Ty máš nějaké věštecké schopnosti? Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:23:55) Ne, jen mám uši a sem tam čtu ty ostatní články, kde jsou chlapi zdebptaní, opouštějí své manželky a děti, protože se nikdy nevybouřili a kde tiše říkají, že kdyby je do toho ženská v zápalu lásky nenavezla, tak by v klidu počkali... Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:29:14) Jsou tací.Třeba i na mě jednou padne depka a budu si to vyčítat.Spíš bych se divila,kdyby ne,vždyť jsem TAK MLADÁ.Ale věřím,že to bude jen chvilkové znejistění. Odpovědět  caira (Vojta1/03,Mates11/04)  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:29:44) sem tam clanky? spis bych rekla ze je to vseobecny muzsky nazor Odpovědět  macerno  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 10:25:20) Pane jo, pořizovat si dítě a čekat od toho tolik radostí? Dítě je nový človíček, který má spoustu svých starostí a požadavků, kolik dá, tolik vezme. Aspoň pro mě. Moje holky jsou moje zlatíčka, ale ducha nebo hlubší rozměr do mého života nepřinesly. Ten už tam byl a doufám, že dlouho bude. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 10:33:12) Asi jsi mě úplně nepochopila.Každého naplňuje něco jiného.Pro mě je to rodina.To je fakt divný.Zavrženíhodný.. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 10:38:00) Mishulo, zavrženíhodný? A to jako proč? Podívej, já když už jednou mám dítě, jakože jsem s tím fakt nepočítala, říkám si, co mu můžu do života dát. A protože jsem dost praktickej člověk, pokládám za nejdůležitější věc informace, vzdělání, odkrytí co největšího množství možností. Ve 21 letech jsem sice disponovala velkou sumou načtených vědomostí, ale to bylo asi tak všechno. Dneska, když budu synovi vyprávět o x věcech, můžu to podpořit empirickým poznatkem, mohu mu k tomu dát svoje vyjádření plus zážitky a navíc ho třeba na to konkrétní místo můžu i vzít. Já ti neberu, že máš priority jinde, jen se ti snažím nastínit, jak to může fungovat, když s dítětem počkáš a jaký pro to taky můžou být důvody. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 10:41:04) Monty,to,že ve třiceti budu mít o devět let víc zkušeností je bez debat jasný.Ale že bych teď měla těch zkušeností nějak po skrovnu,bych neřekla. Odpovědět  macerno  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 12:21:10) Ale pochopila. A nezavrhuji. Jen moc nerozumím, jak si to naplnění představuješ. Rodinný život jako priorita ano. To je hezký. Mám to taky tak a i kdybych neměla, tak proti tomu vůbec nic nemám. Jako dítě, co dalo životu své mamky smysl, naplnilo ho, jsem tuhle hlášku slyšela velmi často. Moje máma v životě neměla nic jiného než mě a bratra. Vše jiné odsunula. Dnes má život už zase "PRÁZDNÝ" a vyčítá nám to. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 12:33:51) Snad pak přijdou zase vnoučata a ten život nebude nikdy prázdný..A jestli budu učit ve školce,do důchodu budu mít dětí kolem sebe dostatek.Všechny snad nejsme jako tvoje matka.. Odpovědět  macerno  Re: Taky jsem těhu v 21 letech - Duchaplnější život?  (21.10.2008 12:50:16) Moje máma je jinak moc hodná. Jen jsem to myslela tak, že když se člověk před dítětem cítí "nenaplněný", tak s dítětem se nemusí cítít jinak, jen bude mít více práce. Ale v žádném případě to neměl být útok na Tebe nebo jiné, kterým dítě v tomto směru změní život. Je to určitě smysluplný a hodnotný způsob trávení času. Odpovědět  Belatrix+A(10/09)+J(09/11)  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 10:29:07) A co když je to něčím jiným? Dřív se taky ženský necpaly 15 let hormonální antikoncepcí a jedlo se hlavně to, co se doma vypěstovalo a vychovalo, místo těch téměř bezchybných brambor a jablek v obchodech a potravin dobarvených a dochucených chemií. Nejde srovnávat jen věk matek, ale také jejich životní styl. Odpovědět  kinee  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 11:26:18) Jéžiši, díky moc, jsem moc ráda, že v "tom" nejsem sama. Jak je vidět, tak názory jsou dosti rozdílné...a tolik kritiky jsem si neposlechla za celý život...ale díky tobě dušičko:o))) Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 11:34:56) Tak už to nečti Nic moudrýho se stejně nedozvíš.A podporu tady čekat nemůžem,protože jsme prostě naivky Odpovědět  Lusika, Lucinka+25tt    •  bolesti zad  (21.10.2008 13:50:09) Ahoj, na bolesti v kříži mi pomohlo pravidelné cvičení a taky jsem byla na masáži. Důležitý je správný postoj, nevystrkovat břicho. Třeba když čekám na tramvaj, pokrčím kolena a podsadím bříško. Při spaní na boku dávat polštářek mezi kolena, uvolní se kyčle. Bacha na nastydnutí. Víc mě nenapadá. Já šla až na pohotovost, takové to bylo peklo.. Teď je to dobré, musím zaťukat... Lusika Odpovědět  kreditka  Re: Taky jsem si připadala jako exot.  (21.10.2008 14:10:08) Taky jsem si v poradně připadala jako exot, pokaždé jsem tam byla viditelně nejmladší a to mi táhlo na 23. rok Teď bude malé rok a ničeho nelituji, s manželem už si pohráváme s myšlenkou na druhé mimi Odpovědět  Lizzie  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:36:48) Mishulo, je dobré, že jsi spokojená a hodně štěstí, ale mládí neznamená jen vymetání hodspod a hulení - i vzhledem k tomu, že jsem si naposledy zahulila kdo ví kdy. Já vidím dítě jen jako jednu z částí mého života, ne jeho cíl. Uvidíme, co bude. Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:39:32) Jistěže neznamená jen hospody a drogy.Ale není nic co by mě naplňovalo víc,než dítě.Kurník za to bych si nejspíš měla dát pár facek Odpovědět  Lizzie  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:40:47) Mishulo, vždyť ti to dítě nevyčítám! Jen jsi paušalizovala, tak jsem na to upozornila. A nefackuj se - není to dobrý na pleť,-) Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:43:32) Dnešní doba prostě JE TAKOVÁ,že my mladé jsme považovány za utečence psychiatrických léčeben,když máme bříška či děti.Chtěla jsem vám jen dát nahlédnout taky z druhé strany.Jeké to je,být cílem natažených prstů a udivených ksichtů Odpovědět  Sosawosa  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:49:26) ahojky, mě je 23 a mám 3 měsíční princeznu.přítel je o 3 roky mladší než já a malou jsme plánovali.byla chtěná, ale taky jsem se setkala s reakcemi že si asi přítel neumí dávat pozora vysvětlujte někomu, kdo má prioritu užívat si dokud to jde, že jsme se domluvili že mimi chceme i když jsme ještě mladítaky od přítelovy matky se mi dostalo ponaučení, že jsem to na něj nahrála a zničila mu život, mládí.chci jen reagovat na článek - myslím si že absolutně nezáleží na tom kolik rodičům je let, každý má své cíle, svůj rozum na to aby věděl kdy chce první dítě, kdy se stát rodičem, ne?a je jedno jestli to bude v 18, nebo 30 Odpovědět  MishuI  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (21.10.2008 15:53:45) Moc Vám fandím,stůjte si za svým! Odpovědět  Katka    •  Re: Taky jsem těhu v 21 letech  (22.10.2008 23:00:39) Nooo, tak takovou zábavičku jako vymetat bary, kouřit marjánku... Tak tohle jsem fakt nikdy nepoznala. Je mi 33 a bavila jsem se do té doby, než jsem otěhotněla (ve 30) úplně jinak. Možná je to i o tom najít si zábavu, která člověka baví, a naplňuje... Odpovědět

Barbora    •  Těhotenství na staveništi (?)  (21.10.2008 9:48:37) No, a nebylo by vám lépe, kdyby jsi byla těhotná za 2-3 roky, až dostuduješ a budeš žít místo v prachu a rozbořeništi v útulném opraveném domku? Mě je úplně fuk kdy si kdo pořídí dítě. Co mě ovšem vytáčí, když si lidé bez bydlení, peněz, zázemí a často i práce pořídí dítě a pak s rukou nataženou čekají co rodiče, stát, okolí apod. a neustále obtěžují naříkáním, jak je to těžké a jak stát nepomůže. My jsme měli s manželem dítě až v mých 30, přivedli jsme ho do zařízeného částečně splaceného bytu, já jsem dostudovaná, máme něco peněz v rezervě a vůbec - nemuseli jsme řešit milión problémů najednou, prostě jsme si vychutnávali ten pocit rodičovství. Autorka článek staví tak, že buď jste děsná kariéristka a počnete později, nebo jste ta "správná" a máte děti brzy. O tom to ale není, je to o zodpovědnosti přivést dítě do odpovídajícího prostředí, což se na mě nezlobte, prožívat těhotenství na staveništi není zrovna k chlubení. Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: Těhotenství na staveništi (?)  (21.10.2008 10:08:56) souhlasím s Vámi. Není důležité, v kolika letech se žena stane matkou, ale kdy fakticky dospěje. Pro mě to mimo jiné znamená právě i to, že si zařídím život tak, abych do něj mohla přijmout další život. Že budeme oba s partnerem dostudovaní, výdělečně činní, budeme mít vlastní zázemí a pokud možno i finanční rezervy, pro strýčka Příhodu... Ano, trošičku to odpovídá té Jugoslávii za 5 let, ale copak dneska jde žít ze dne na den??? Vím, že tak spousty lidí žije, otázka nakolik dobrovolně. Druhá věc je, jak si pak čteme v různých diskusích, že mají málo peněz, že se stát málo stará o rodiny s dětmi (???????????????? opravdu je to povinnost státu? Nejde náhodou o mou povinnost, starat se o rodinu???). Pokud někdo má toto zázemí v 21 letech, prosím. Pokud si ale někdo myslí, že zvládne s partnerem dvojí studia, rekonstruovat dům, starat se o miminko a vést spokojený život, pak říkám rovnou, proškrábněte si oči a proberte se... Do pár měsíců budete psychicky tak zhuntovaní, že budete to "rodinné štěstí" muset hledat s lupou pod hromadou ostatních problémů a starostí. Odpovědět  Gábi_Smolíková  Re: Těhotenství na staveništi (?)  (21.10.2008 13:41:21) Martino, musím trochu oponovat. Jde to. Myslím děti, studium a práce dohromady. Jsem s třetím dítětem na mateřské, pracuju z domu, studuju vejšku. Můj muž samo taky pracuje, plus má ještě vedlejšák (ono to studium na soukromých VŠ něco stojí) a taky studuje. Bydlíme na vesnici, dům jsme koupili před jedenácti lety, dodnes ho rekontruujem jak se dá. Manželovi rodiče už nežijí, moji stále pracují a navíc bydlí 200 km od nás. Tedy od nich žádná pomoc ať finanční nebo s hlídáním nepřijde. Ale jde to. Jsem ráda, že si na školu můžu vydělat vlastní prací a studium si myslím dobře doplňuje tu každodenní rutinu na MD. je fakt, že každý večer si s manželem sedáme každý ke svému notebooku a pracujem nebo se učíme. Někdy je to náročnější, ale takhle jsme to chtěli tak si nestěžujem. Jo a mmch, taky jsem měla první dítě v jednadvaceti. Odpovědět  MartinaNov (dva rošťáci  Re: Těhotenství na staveništi (?)  (22.10.2008 18:21:05) jde to, určitě. Ale jinak se to řeší v 21 letech, jinak to zvládáte, když studujete "jenom" dálkově, víte, co obnáší mateřství atd.... Taky věkem jste jinde. My jsme letos při mém druhém těhotenství + syn 2,5 kompletně rekonstruovali byt. Manžel po práci dál pracuje soukromě a k tomu dodělává poslední ročník VŠ. Jenomže my už víme, co si můžeme dovolit, že v případě, že bude zle, tak zrovna ta škola nebude priorita č. 1..... Z autorky jsem měla pocit, že vlastně vůbec nemá páru, co ji čeká... asi se chudera bude divit... Odpovědět  Katka    •  Re: Těhotenství na staveništi (?)  (22.10.2008 23:14:31) Moje řeč. Odpovědět  rosali  Re: Těhotenství na staveništi (?)  (24.10.2008 8:47:51) Barbora,presne si to vystihla. Chcela by som k tomu podotknúť,že ešte jeden rozdiel je v tom,keď sa dieťa "prihodí",a žena zostane tehotná neplánovane.Aj antikoncepcia može zlyhať.V tom prípade,aj ako 20-21 r.,či už iného veku,musí začať riešiť svoju situáciu ako "dospelá".A keď ju zvládne,klobúk dole. Ale tzv. "plánovanie",keď nemám prácu,školu,bývanie,peniaze,to je ťažko nezodpovedné. Potom,keď sa pod prívalom problémov vzťah rozpadá,stretajú sa tie nezodpovedné maminky na pieskovisku,alebo na webe a sťažujú sa akí sú tí chlapi hajzli,že to nezvládli a odišli.Primárne to ale podla mňa nezvládli tie ženy-nezodpovedné plánovačky,ktoré na to majú jednoducho myslieť ako budú schopné dieťa vychovávať,keby sa stalo to najhoršie-rozpad rodiny,tragédia,atď.Možno niekomu pripadám morbídna,ale stáva sa to./Moj prvný manžel zomrel ako 32 ročný na vrodenú srdečnú vadu o ktorej nikdo nevedel,bolo to až dlhší čas po našom rozvode,ale dosť ma to vzalo/ Teraz mám 32,som tehotná s mojim druhým mužom,on už 2 deti má.Sme doštudovaní,zarábajúci.Ja som si zabezpečila už prácu na 2-3 dopoludnia v týždni cca od pol roku dieťaťa,poobzerala som sa po chůve/naši rodičia bývajú cca 300 km/,našetrili sme nejaké peniaze-pre istotu.Máme zrekonštruovaný byt,auto. Zostala som tehotná po 3,5 ročnom spolužití s mojim mužom,dbala som na to,aby ,kým zostanem tehotná,som si pekne vybudovala spoločné vzťahy s mužovými deťmi.Tie k nám pravidelne chodia,a tešia sa na miminko. Viem,že aj napriek plánovaniu sa v živote stane všeličo zlé,a netvrdím,že to očakávam.Ale keby náhodou,som pripravená postarať sa o dieťa aj sama.Nemusím sa na nikoho extra spoliehať,aj keď pomoc mi padne dobre.Takže sa tiež teším zvyšovaniu materskej a podobne,ale keby sa žiadne nekonalo,zvládnem to aj tak. Všetko v živote príde postupne,netreba sa nikam hnať.A vždy treba mať,podľa mňa,plán B. Odpovědět

Kukajs (Mája+Jožka+Tom)  Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 9:50:07) Autorko, přeju ti, aby ti optimismus vydržel i nad tím dvouplotýnkáčem. Jinak se mi zdá, že jsi maličko masochistka, pořizovat si mimi do nedodělaného baráku, nedodělané školy a nevyřešeného hlídání, to chce opravdu kuráž (nebo naivitu). Jen tě prosím, neodsuzuj nás "staromatky", že jsme kariéristky a jdeme po penězích, myslím že většinou je ta motivace jinde - víc přemýšlet o tom, do jakého prostředí to svoje maličké přivedeme. Že by bylo lepší mít školu hotovou a soustředit se jen na péči o mimi, že by bylo lepší mít pro ně hotový pokojíček, teplou vodu v koupelně, kuchyň ve které se dá uvařit i ve třech hrncích, a podlahu, na které si bude moci hrát beze strachu. No a potom, ne každému se mimi podaří jako prásknout bičem, někdo si holt musí počkat a "oddřít" si početí i několik let, což nikomu nepřeju. Takže ještě jednou. Nic ve zlém, doufám že ti vydrží optimismus a přeju hladký porod a hodně radosti z toho maličkého štěstí. Snad na svoje pionýrské začátky budeš jednou vzpomínat se smíchem, a ne s trpkostí. Odpovědět  ninuszka  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:01:07) Souhlas. I když jsem měla dítě o tři roky později, než autorka, bydlení hotový, auto, zaměstnání (kariéru jsem nedělala, ta se v tomhle věku dělat nedá), přesto jsem měla pocit, že je to brzy a že přijdu o to ,,pozdní´´ mládí. Naštěstí bylo všechno v pohodě, možná právě proto, že jsem nestudovala a pro dítě bylo vše připravené dávno před jeho příchodem na svět. Autorce nezávidím a přeju jí, aby si za pár let na svou současnou situaci vzpoměla s úsměvem na rtech a ne jako na hořkou vzpomínku. Odpovědět  Lenka    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:05:32) Taky trochu nechápu, proč se naváží do "starších" matek a jako pomalu každý "in" časopis plácá něco o kariéře. Já jsem kariéru, milá pisatelko, opravdu dělat nechtěla a myslím, že ta se dělá až mezi třicítkou a čtyřicítkou, ne-li u odvážných podnikatelek spíš u té čtyřicítky, protože je to jaksi vázáno na míře dosaženého vzdělání či sebevzdělání a vůbec urovnání hodnot nad tím, co chci dělat. A nevím, proč se tady zapomíná taky na mužské, kteří třeba děti ještě nechtějí, zatímco žena ano - a paradoxně je potom jí vyčítána nějaká snaha o kariéru. Já jsem toho pravého, který nebyl lehkomyslný a chtěl rodinu, potkala až ve svých třiceti letech. První dítě jsem potratila, dalšího se dočkala ve čtyřiatřiceti. PROSTĚ JE TO TAk! PROČ JSEM PRO VÁS POŘÁD KARIÉRISTKA, KURNIK UŽ?!!!! Odpovědět  ninuszka  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:12:11) Pro mě nejsi Kdyby to u mě nebylo neplánované, také bych pár let počkalaAle nelituji toho, aby to tak nevyznělo, v těch 24 už jsem byla přeci jenom jinde, než ve 20ti. Odpovědět  Kukajs (Mája+Jožka+Tom)  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:15:38) Lenko, dneska jsi kariéristka (kurnik), před patnácti lety bys byla "ta stará panna, co chytla pozdní mízu". To si nevybereš :o) Kašli na nálepky a užívej si prcka, o to víc, že ses na něj tak načekala. My se zas hodně nadřeli na druhé štěstíčko, taky jí porodím až ve čtyřiatřiceti, ale jako stará ani jako kariéristka se necítím, ať každej myslí co chce. Odpovědět  ...j.a.s...  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:18:29) Lenko, kašli na to... Třeba to autorka píše jen proto, že si sama není jistá... Myslím, že měla víc štěstí než rozumu. A když má někdo vidinu, že jak nebude od 21 kontinuálně rodit, tak je vše špatné budiž. Však časem uvidí, že ne vše jde, jak si to vysnila... Když mě chytaly ve 22 na VŠ pudy, tak mi partner, co sám měl dostudováno VŠ říkal, že děti chce, ale ne tak brzy a že, kdybych nepřestala, že by se se mnou rozešel. A přitom o pár let později je nadšen, že budeme mít časem to mimčo. No asi nemá cenu se rozčilovat dál díky naivitě autorky a dalších, co si myslí, že 21 je normál. Odpovědět  Kukajs (Mája+Jožka+Tom)  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:31:15) Josephine, on to BIOLOGICKY normál je, do 25 je pro tělo nejspíš to nejlepší období na početí a porod, ale jde o to, jestli té biologické zralosti odpovídá i zralost mentální (jak kdy) a jestli doba přeje nepřipraveným (nepřeje). Ale každý svého štěstí strůjcem. Když je někdo schopen KVALITNĚ vychovat dítě uprostřed hoňky mezi sháněním cementu, kojením a psaním semestrálních prací, ať si to tak dělá, klobouk dolů. Já raději klid na práci a když něco dělám, tak pořádně a ne odfláknout sedm věcí a ani jedna pak nestojí za nic. Nehledě na to, že odfláknutou výchovu už nikdy (ale fakt NIKDY) neopravíš. Odpovědět  Ajtakrajta    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 14:20:15) Kukajs, a my všichni, co jsme děti mladých matek, z doby totáče, jsme asi nekvalitně vychovaní (kdy měla Tvoje máma Tebe?). Neměly by se ze "zralosti k mateřství" skládat nějaké zkoušky? A kdy k nim člověk bude připuštěn? Při vší úctě, já na tu "připravenost na mateřství v pozdějším věku" nevěřím. Narodila jsem se mojí mámě v jejích 18 letech a světe div se, zvládla mne i maturitu a po ní i práci, nějaké to stěhování atd. Nepovažuji se za "nepovedenou, nevychovanou" a nemyslím si, že kdyby mne máma měla o 10 let později, byla by o něco LEPŠÍ MÁMA (ostatně mám srovnání, mám o 10 let mladší ségru). Taky ona sama ničeho nelituje. Vidím kolem sebe hafo třicítek po vejšce s postaveným barákem, který s s tím děckem "ani v tomto zralém věku" neví rady... (možná i proto, že jejich mimčo je první dítě, se kterým se pořádně v životě potkaly), a taky znám pár dvacítek, které ještě nestihly dostudovat, bydlí s dítkem a mužem v podnájmu a jejich mateřství a výchova jsou jaksi samozřejmé, přirozené a rozhodně ne méně kvalitní. Já prostě na tuhle "pokročilou zralost" až tak nevěřím. Někdo to má v sobě a rodičovství je pro něj přirozené a správné už ve dvaceti (i když to o sobě třeba ani neví... zjistí se to až když "se neplánovaně přihodí dítě" a někdo prostě pro tuhle roli není stavěnej ani v pětatřiceti, ani když vystuduje, splatí hypotéku, vymaluje dětský pokoj ve vlastním baráku a dítě počne plánovaně a chtěně "v tom nejlepším okamžiku". Ostatně ten Tvůj "klid na práci" mi přijde trochu absurdní, když už člověk mluví o těch dětech, on pak člověk tak jako tak musí zhusta improvizovat, občas vykouzlit "pár hodin denně navíc", přehodnotit význam onoho "klidu", vzdát se perfekcionismu a prostě fungovat, i když ne úplně ťip ťop dokonale jak by si to představoval, ony se děti většinou neptají, kdy můžou onemocnět, jestli se ti zrovna dnes v noci chce jet se zánětem středního ucha na pohotovost, zda si můžou pobryndat poslední čisté oblečení a jestli pomalování stěny obýváku voskovkami před příchodem důležité návštěvy je ten správný program na dopoledne. Odpovědět  *Niki*  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 14:29:40) Ajtakrajto Odpovědět  Bulharka    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 15:43:47) No tak já jsem teda pevně přesvědčená o tom, že kdyby nás moje mamka měla třeba ve třiceti nebo i trochu dřív a né v 19(brácha) a 21(já), tak by se naše životy ubíraly když ne podstatným, tak aspoň jiným směrem. Neříkám, že lepším nebo horším pro nás, ale určitě lepším pro ní, někdy si říkám, že to jaká je dnes z velké míry pramení z toho důvodu, že prakticky něměla svoje mládí ve svých rukou, ale MUSELA se ohánět, protože měla nás (zní to asi trochu zamotaně). Je to takové pitomé coby kdyby, já vím, ale někdy se neubráním srovnávání, co bych já...kdybych měla děti jako ona. A ten obrázek, co se mi zjevuje není příjemný, já bych na to neměla a byla bych strašně nespokojená (sama se sebou). Nechci ale generaci našich matek a otců nijak kritizovat, byla jiná doba a třeba antikoncepce byla pro většinu tehdy zcela nedostupná, nebylo co jiného dělat, než mít děti a zařídit se podle sebe a tím se vymanit z vlivu rodičů. Odpovědět  Ajtakrajta    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 15:59:44) Bulharko, jasně že každej to má jinak. Já když si představím, že bych děti měla v devatenácti, tak to ve mně žádný negativní pocity nevyvolává, bylo by to taky fajn a myslím, že bych se sebou byla spokojená stejně jako teď. Já jsem tak nějak principielně "spokojenej člověk", tak o tom to asi taky bude :o) Ale to je taky o tom, že nemám v životě pocit "s dětma končí sranda", ohánět se člověk musí furt, halt je jednou dospělej, tak má pořád před sebou "něco" k postavení, splacení, splnění (příp. k vychování) nebo tak. Ale u nás v rodině to vždycky bylo asi tak, že dítě je prostě dar a to v kterékoli době či situaci a i když třeba neplánované, tak jediné, co na to mohu a chci říct je "vítej a buď tu s námi, máme tě rádi". A taky máme tak nějak nastaveno, že jsme imunní k pocitům "životního mezníku", jako třeba že svatbou končí svoboda a "zavírají se dveře", s dítětem končí klid a veškerá sranda a volnost a mládí... a tak. Je to asi o pocitu. Odpovědět  MishuI  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 16:05:24) Ajtakrajto Odpovědět  Bulharka    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 21:59:08) To že s dětma "končí sranda" jsem si myslela právě v těch 19 nebo 20 letech, potom s léty ten pocit odězněl a dneska už vím, že s dětmi sranda teprve začíná. Životní mezníky mi taky nic moc neříkaj, já jsem dost bezprostřední a neplánovací typ. Jen jsem chtěla reagovat na to, jak si psala (bylas to ty?), že na nás se generace našich v té době mladých maminek nepodepsala negativně. Myslím že trochu jo. Odpovědět  kreditka  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 16:23:15) Odpovědět  myš    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 16:47:40) Je to individuální, ostatně jako všechno, my máme v rodině ten případ nezralé mladé matky. Otěhotněla nechtěně v 15, takže je to trochu jiný případ, mladé maminky, co dítě plánují, budou asi většinou jiná kategorie. Teď je jí 20, dodělává si maturitu, chodí po zábavách, sem tam střídá kluky(otec se o dítě nestará)a je na ní vidět, že jí syn hodně překáží v rozletu a užívání si života. Sice se snaží a dělá seč může, ale prostě má dítě moc brzo. Kluk je většinu času u babiček a prababiček. Dost často na něj řve a prostě nemá trpělivost, kdyby měla dítě tak o 10 let později, chovala by se k němu nejspíš jinak a mnohem lépe. Odpovědět  MSteflova  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 16:54:44) Myš, to je naprosto jiný případ, který sem snad ani nepatří... Odpovědět  myš    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 18:22:29) Podle mě patří , je to jen pro ilustraci, že existují všemožné kategorie matek, různé situace a jsou mámy nezralé ve 20, stejně jako třeba ve 30 či v 50. Odpovědět  Tes  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 18:33:33) No já nevím jestli bych byla jinak vychovaná... to je takové "co by bylo kdyby..." Ale je pravda, že jsem v dětství dost slýchala, že kvůli nám máma nedostudovala, a jak se nám obětovala a kde by dnes mohla být atd... A moje máma štastná fakt nebyla... což se odrazilo na nás. Těžko, ale můž říct jak by to vypadalo, kdyby nás měla později... Odpovědět  Kukajs (Mája+Jožka+Tom)  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (22.10.2008 8:31:17) Ajtakrajto, ale to musím s tebou stopro souhlasit!! U každého je to jiné, vůbec to není o věku, je to o tom, jak si zorganizuješ život. Já se do autorky kvůli věku taky nijak nenavážím, ze srdce jí přeju, aby to všechno zvládla, přestože si upřímně myslím, že si toho v návalu optimismu nabrala kapku moc, a že jí to pravděpodobně převálcuje a vycucne, protože vím z vlastní zkušenosti, co to je stavět barák, co to je studovat školu poctivě a co to je vychovávat dítě tak, aby z toho člověk mohl mít radost. A že jsem založením pečlivka, ráda dělám věci tak, abych z nich mohla mít radost a ne abych je měla z krku. Ale nikomu to necpu, pokud má někdo dobrý pocit z provizoria, ať ho má. Že jsou staromatky kariéristky a penězožroutky tvrdila autorka, a mě se to maličko dotklo, panč mezi ně tak trošku patřím (z důvodů které jsem vypsala). Toť vše. Jinak moje máma mě měla skoro ve třiceti, a přesto si nemyslím že její výchova byla to pravé ořechové. Odpovědět  MishuI  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 10:36:10) Normál to právě v dnešní době není.Není vůbec jednoduchý jít někam mezi lidi s bříškem.Jsou až nepříjemný ty pohledy ostatních.Leda,že bych si nechala vytetovat na čelo TO DÍTĚ JE PLÁNOVANÉ.Možná o to víc by byly ty pohledy kolemjdoucích udivenější. Odpovědět  Rosina    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (21.10.2008 11:06:21) A kdy bude to časem? Odpovědět  Hrouda    •  a jen houšť!!   (21.10.2008 11:27:22) a větší kapky toho jedu! Odpovědět  Lizzie  To není jed  (21.10.2008 18:06:36) To není jed, Kukajs napsala fajn příspěvek a nikoho nehanila. To jen ty tu ten jed pliveš - a pod mnoha diskusemi. Se tak nudíš nebo seš v euforii nad nově zavedeným internetem?,-) Odpovědět  Hanka, Já 04, Jo 07    •  Re: Maličko masochistka, ne??? :)  (11.11.2008 1:38:56) Tak to Ti nerozumím. Masochismus je docela prima, ale chce to dost odhodlání, skoro víc než děti :) Těm je to totiž jedno, stejně jako materiální hodnoty a skvostná podlaha. Závidím té paní, že je mladá, že si ten náš střední věk užije trochu jinak, než dolhížením na děti a hlavně ona má perspktivu nohem větší než my co jsme "kariéru" musely přerušit kvůli hřmění biologického orloje. Odpovědět

Barakuda    •  Příklad z praxe  (21.10.2008 10:02:14) Znám u nás mladou holčinu, která má v 19 dvě děti. No dobře, její věc. Ale žijí s manželem v podnájmu a nebýt rodičů, kteří vypomohou, asi se ani pořádně nenajedí. Nedávno to jejího manžela "přestalo bavit" (tak to doslova řekl) a chtěl se odstěhovat ( zastesklo se mu po kamarádech, diskotékách a začal mít pocit, že mu utíká mládí, vadili mi plačící děti apod). Neudělal to jen proto, že by ona sama byt neutáhla a on by zase neutáhl platit jí byt a ještě bydlení sobě (rodiče ho rozumně nepřijali domů, co si udělal ať si vyřeší). Zůstal sice s rodinou ale chová se jak nevybouřený puberťák ( nelze se divit vzhledem k věku) a ona se trápí. Tak nevím zda toto je životní štěstí... Samozřejmě, toto se může stát i v pozdějším věku, ale to už ta žena má nějakou praxi v práci, má se třeba kam vrátit a uživit se sama. Tato chuděra nemá nic a na trhu práce obstojí velmi těžce. Odpovědět  jana+dani  Re: Příklad z praxe  (21.10.2008 11:48:46) ja musim poznamenat,ze vek neni vzdy ukazatelem vyspelosti.My jsme s manzelem stejne stari a bylo nam 20,kdyz jsem otehotnela.Bylo to dost nadivoko-svatba,stehovani do podnajmu,kdyz jsem byla v 7 mesici,zadna financni podpora od rodicu se nekonala-ani nam to nevadi,hlavne,ze nas maji radi a vychazime dobre.Navic jsme pred 3 rokama zacinali zase od 0 v cizi zemi.Vsecko,co mame jsme si vydreli sami a je nam 26 a brzy budem mit 2 mimco. Kdyz manzela srovnam s tim 40-cetiletym pokladem,co ma segra doma.....Ma krome ni a spolecneho mimca jeste manzelku a 2 pubertalni deti.Bydli u me matky v minipokojicku s segrou a mimcem.Nebyl schopen zaridit ani podnajem a segra ho pravidelne ku ranu jezdi hledat po hospodach...no coments. Anglie je zajimava tim,ze ma rekordni pocet pubertalnich matek.Neziji tady,protoze v nasem meste nejsou socialni byty a prumerny vek matek je 33-36.Jedna matka mela 3 dcery a vsecky mely mimca do svych 15 let.Ona s toho vini skolni system,protoze tady nemaji sexualni vychovu.No ja bych rekla,ze to bylo v necem jinem... Odpovědět

Aneka33    •  Žádná kariéra, ale potřeba si užít a být v klidu  (21.10.2008 10:24:33) k pozdnímu mateřství mne nevedla kariéra, neměla jsem ji, nemám a nejsem sto ji budovat. Zato jsem byla s manželem sezdána od 22let, ale dítě prostě nebylo v plánu. Necítila jsem se na něj zralá, neměli jsme DOSTAVĚNÝ dům a do hektického života jsem dítě přivést nechtěla, měli jsme toho spousty(byť povrchního) k vykonání a nechtěli se uvázat, případně něco řešit tak, aby to šlo i s dítkem. Chtěla jsem si těhotenství uží(byť taky pracovně, ale pomalounku) chtěla jsem si v klidu užít dítka a začít třeba studovat(studuji) ale né proto, aby jsem si dodělala to, co jsem před dítkem nestihla, ale proto,že jsem cítila potřebu začít právě na mateřské, měla jsem čas! Mateřství dle mého měl být čas pohody a klidu, né hektického čekání na to, až "chválabohu" porodím. A tak jsem to tak měla a jsem spokojená. netřeba nahlížet na každou matku, která nemá dítě do 25let jako na kariéristku, co třeba se na ni podívat jako na člověka, který se chtěl třeba vyřádit či si najít vhodného partnera či bůhvíco ještě, v klidu vybudovat hnízdo a pak teprve si užít mateřství, dítěte.... . Odpovědět

JaninaH  Roztomilé, ale...  (21.10.2008 10:28:28) Mně článek připadal roztomile naivní, připadá mi, že autorka se na děťátko těší jako malé dítě na pejska - takhle většinou děti slibují, jak se o pejska budou starat, ale brzy ho hodí na krk někomu jinému. Ale nechci autorce křivdit, třeba je to jen můj mylný dojem. Co mě ale opravdu odrovnalo, je představa autorky, jak jí její maminka bude vozit do školy dítě na kojení. Opravdu chce být maminka babičkou na plný úvazek? Kolik jí je? Nechodí do práce? Mám dceru ve stejném věku jako autorka článku a představa, že kvůli "nedočkavosti" své dcery nechám své práce (není to žádná kariéra, ale normální práce, která mě baví), je pro mě naprosto nepřijatelná. Musím to dceři hned dneska říct, pro jistotu. :) Odpovědět  ninuszka  Re: Roztomilé, ale...  (21.10.2008 10:42:05) Upřímně lituju autorčinu maminku. Ona si to představuje jako Hurvínek válku, ale bude to těžké. Zvlášť to kojení mi přijde jako naprostá blbost. Kdysi jsem šla ke kadeřnici nechat se ostříhat a ona mě překecala na melír, takže místo půl hoďky jsem tam seděla 2 a půl hodiny. Tchyně mezitím jezdila s kočárem a když vešla do kadeřnictví, byla jsem v šoku. Z mého tříměsíčního stále spícího andílka se stal řičící, modrající a dusící se kluk. Takže určitě budou všichni ve škole rádi, až jim babička doveze něco podobného. Odpovědět  Aneka33    •  Re: Roztomilé, ale...  (21.10.2008 10:52:02) Co blázníš, proč by ne, uprostřed řešení derivací je moře času na odreagování se díky "pláči" hladovějícího miminka a nebo naopak, co ty víš, třeba bude tak vedeno, že počká, až se aula vyprázní a pak až se začne upomínat o jídlo z prsu stále ještě derivující maminky Odpovědět  Hrouda    •  dámy, je skvělé, jak umíte povzbudit.   (21.10.2008 11:41:34) Vás věechny bych chtěla za tchýně a za matky. mezi mímy spolužaškymi bylo několik, co studovaly s dítětem nebo s dětmi a šlo to. Kojily a většina z nich měla i vynikající prospěch. A ted se podržte!!!! Představte si, že některým vyučujícím dokonce nevadil ani kočárek odstavený vzadu v posluchárně. A navíc - já jsem s mimi v šátku chodila všude, kde to pro nej nebylo závadné - mimčo spí, kouká a když začneš natahovat, strčíte mu prso. Přednáška se s tím zvládnout dá v pohodě. Odpovědět  ninuszka  Re: dámy, je skvělé, jak umíte povzbudit.   (21.10.2008 13:25:29) Já jsem autorku povzbuzovala, viz výše. A popravdě představa, že ho nosím v šátku po přednáškách, pro mě prostě není. A ani já sama bych jako dítě neměnila pohodlí postýlky, kočárku a pěkného zařízeného domova. Pevně doufám, že to autorce v životě vyjde podle jejích představ Odpovědět  *Niki*  Ninusko:-)  (21.10.2008 14:07:33) Jak ti bylo jako miminku si nejspíš nepamatuješ Jinak miminko snáší klidně nepohodlí, hlavně když je s maminkou (klidně v tom šátku), než bez ní v načančané postýlce. Ty když jsi zamilovaná taky klidně půjdeš s vyvoleným svého srdce do stanu než s blbounem v 5* hotelu Já když měla 1. dítko, začínala jsem studovat druhou vysokou... ale semlelo mě to natolik, že jsem absolvovala pár přednášek, muž s dítkem kroužil kolem školy, v přestávkách kojila, ale nešlo to, nemyslelo mi to. Takže to doženu teď... času mám spoustu, možná že organizace s 3 dětmi mi jde podstatně lépe než s 1 No a dítko možná půjde se mnou... nevylučuju 4. dítě a to už se do standardní práce nejspíš nevrátím (myslím předtěhu kancl s pracovní dobou 7,30 až 16,30), takže si musím doplnit vzdělání a stát se pánem svého času. Babičky žádné, je to jen na nás - ale když zvládají rodiče, děti jsou v pohodě a načančané samostatné postýlky v samostatných místnostech nepotřebují... Odpovědět  ninuszka  Re: Ninusko:-)  (21.10.2008 14:28:48) Mono, to je slovíčkaření. Kočárek ne, nicméně útulný byt ano. Věřím, že někdo dokáže být ve stanu třeba se čtyřma dětma,že někdo hravě zvládně běhat po přednáškách, učit se a ještě se starat i miminko. Já ne. Chtěla jsem si to naplno užít a tak šlo vše stranou. A proto, než něco udělám, dlouho zvažuji pro a proti. Jsem už taková. Proti autorce nic nemám, určitě si vše také promyslela a nebylo to jen takové vzplanutí, po té, co uviděla v kočárku své známé roztomilé miminkoProtože existují hodně citlivé a ubrečené děti, se kterými se to zvládá těžko. Odpovědět  *Niki*  Re: Ninusko:-)  (21.10.2008 14:37:19) Ninuško, ale já má taky ráda své pohodlí. Nejsem trempík s 3 dětmi v báglu. Vystudovala jsem si vysokou, pařila a řádila za 10 mých kamarádek, no a pak koukla do kočárku a otěhotněla. Neumím moc plánovat, nerada odkládám prožitky, po dítěti toužila a že ho přivedu o podnájmu mě skutečně netížilo. Umím se ale vyrovnat s nenadálými situacemi, nehroutím se pod tíhou i nepříjemných změn. Každý to nějak pytlíkujeme, hlavně že jsme spokojení a děti s náma Odpovědět  ninuszka  Re: Ninusko:-)  (21.10.2008 14:41:31) S tím souhlasím. Taky jsem musela jít přes překážky, nebylo to jen o pohodlí. Ale když večer vidím to usměvavé a šťastné dítě, to se pak usíná.A všechno se zdá být malicherné Odpovědět  zuzini  Re: dámy, je skvělé, jak umíte povzbudit.   (22.10.2008 0:01:51) A ani já sama bych jako dítě neměnila pohodlí postýlky, kočárku a pěkného zařízeného domova Cože? Ty víš co bys jako dítě, malé miminko, chtěla nebo nechtěla? Odpovědět  Hrouda    •  neumím odhadnout,,   (22.10.2008 12:38:01) kolik % doby své exitence a kolik % lidské populace v minulosti a dnes žilo a žije v tak optimálních podmínkách, jako je zařízený domeček, čisťounká postýlka, nablýskaná koupelnička, moderní odpružený sporťáček........ myslím, že většina dětí, co přišla na svět, co svět světem stojí) , se narodila ještě do daleko menšího pohodlí, než jak popisuje autorka článku jejich "staveniště". Kdyby bylo člověku souzeno přežívat pouze v pohodlí a všeobecném dostatku, tak bychom tu asi nebyli. Odpovědět  culkaa  Každý to má jinak  (21.10.2008 10:43:54) Opravdu každý to má jinak a pravda je na všech stranách, tak třeba já rozhodně nejsem nejmladší nastávající maminka (28), ale bohužel nejsem ani "zabezpečená". Sice jsme s přítelem už oba vystudovaní, já mám 3 roky praxe, ale přítel studuje další věci a přitom vydělává - ovšem ne miliony, takže svoje bydlení rozhodně nemáme a přesto jsme se pro miminko už rozhodli - nemyslíme si, že jsme nesmrtelní a že máme po 10 letech vztahu pořád na něco čekat. Až bude byt, dům, kuchyň, auto....Prostě každý musí zvážit priority, plusy a mínusy a podle toho se rozhodnout, já myslím, že jsme se rozhodli zodpovědně - přestože nemáme hmotné statky a finanční rezervy....budeme muset být skromní, s tím počítáme. A doufám, že jednou budeme taky žít nějaký čas na staveništi - těším se na to, nemyslím, že by to snad nám nebo dětem mohlo uškodit, prostě i ony uvidí, že všechno není hned a z nebe. Ale taky doufám, že přesto všechno se nebudem jen honit, jak vydělávat na nejrůznější blbosti, ale že zbyde čas na sebe navzájem na hlavně na ty děti! ...ale každý má prostě priority trošku jinde..... Odpovědět  Klarchen    •  Re: Každý to má jinak  (21.10.2008 11:25:25) Mám to podobně:) dítě sice ještě nečekám, ale vím, že tak za 2-3 roky bych o něm uvažovala. Ted je mi 26. S přítelem oba děláme v oboru sociální práce takže velké finanční zabezpečení nemáme a mít nebudeme, věřím ale, že to zvládneme:) Odpovědět

Mili+5  Nejsme normální, no a co?  (21.10.2008 11:10:31) Hi, hi, já jsem užila takových otázek kolem své normálnosti nenormálnosti, 1. dítě jsem měla ve 20, což v roce 1988 nebylo sice tak brzy, ale otěhotnět v prváku na vysoké nenormální bylo, 2. dítě v 26 bylo přijato kladně, ale když jsem čekala 3. už byl oheň na střeše, jestli jsme se nezbláznili, standart jsou přece maximálně 2 děti. 4. dítě už byla bomba, prý jsme jako cikáni a v 36 už jsem taky docela stará, korunu tomu nasadila lékařka v porodnici, která mi s úsměvem řekla, že když si přečetla mé papíry, očekávala nějakou vyžilou sociálku a že já prý vypadám docela hezky zachovale. Také jsem si musela občas vyslechnout poznámky typu, jestli nevíme, co je to antikoncepce. 5.dítě v 39 to už bylo moc na všechny a otázka o plánovanosti neplánovanosti padala každou chvíli. Takže nejen mladé maminky to mají těžké. Jenže ať se jdou všichni bodnout, ne všechny moje děti jsou plánované, ale všechny jsou s láskou očekávané a přijaté. Pod ten článek od Johanky Kubaňové někdo napsal poznámku v tom smyslu, že už když si přečetl, že čeká 6 dítě, tušil, že asi není normální. Nejspíš v tom normální nejsme, Bohu díky. Odpovědět  Hrouda    •  Milli,   (21.10.2008 11:31:29) mě řekla doktorka na UTZ už při třetím!!! , že na třetí dítě vypadám nějak dobře. Pokud budu chtít čtvrté, měla bych se asi všas nějak zdevastovat, abych zapadla do představ lékařského personálu. ))Oni totiž netuší, že jsem s každým další krásnější!! Odpovědět

Petra. 4 děti    •  Netolerantní Rodina  (21.10.2008 11:31:37) Zdá se mi, že jen tady na Rodině se za každý vložený článěk tvrdě "trestá". Všechny asi mají patent na rozum, úžasné mateřství, úžasné manželství....úžasná matka.... Kritizovat umíme, co? To nám jde..... Autorko, pěkný článek.....líbil se mi a myslím, že budeš bezva maminka! Když se člověk nehroutí už při prvních problémech a manželé odzačátku drží při sobě i přes nálady, stavbu, studium a další problémy, je to bezva start do života! Hodně štěstí s chlapečkem v opraveném domečku! Odpovědět  kinee  Re: Netolerantní Rodina  (21.10.2008 11:35:23) Děkuji moc, Petruško. Kritika tady je opravdu tvrdá, ale realita je taky vždycky tvrdá...tak se s tím musím poprat...ještě jednou děkuji a přeji též zdraví a štěstí... Odpovědět  hrouda    •  Re: Netolerantní Rodina  (21.10.2008 11:36:48) )))))))))))))))))))) Dík. Odpovědět  Houkačka, dcera Barča 8 let  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 14:31:29) Na Rodinu jsem si vždycky chodila odpočinout, pro radu, načerpat dobrou náladu. To se ale poslední dobou dost změnilo, většinou odtud odcházím otrávená, když vidím, jakým směrem se diskuse kolikrát ubírají. Přijde mi, jako by si sem mnoho přispěvovatelů chodilo jen "zchladit žáhu". Vzájemně se osočují, dá se říci až urážejí, nazývají se slípkami, ... Často už se nedá hovořit o diskusi, když tu lítají příspěvky mezi dvěma lidmi plné ironie až výsměchu. To už je podle mě ubohé hádání se. Cítím z toho lítost a trapnost. Uvědomme si, jak často se nadává na politiku a politiky, jak se dohadují jak trhovci ..... (ruku na srdce, kritizujeme je někdy všichni), ale tady je to nemlich to samé a to jde jenom o to, zda poslat do školy dítě v uniformě, nasekat mu na zadek, zaplatit za to, že umylo nádobí ... Ach jo, doufám, že to bude zase lepší Odpovědět  MishuI  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 14:33:54) Každý tady hájíme ty svoje názory.. Odpovědět  ninuszka  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 14:38:46) No jo. Jenže je hájit a hájit. Napíšeš, že máš jiný názor a je to špatně. Vysvětlíš ho a je to ještě horší. Jak vybočuješ nebo děláš něco jiného než většina, snesou se na tebe opravdu jako hejno. A popravdě, občas se nechám unést a odcházím silně otrávená nad sebou sama. Odpovědět  MishuI  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 15:34:39) Ty sis ještě nezvykla?To je úplně normální tady na rodině.Naštěstí se najde i pár takových,co mají pochopení pro mladé maminy.Děkuju za ně. Odpovědět  ninuszka  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 16:25:50) Bohužel. Nechodím sem dlouho a tam, kam chodím mimo rodinu, nejsou hádky zvykem. Netvrdím, že si ráda nerejpnu, to ne, zase tak svatá nejsem, ale některé odpovědi mi už párkrát vyrazily dech a přitom šlo o prkotinu. Dnes je to tady ještě v pohodě. S autorkou se nestotožňuji, nicméně znám spoustu mladých maminek, včetně mě a jsme v pohodě. Tudíž jí neodsuzuji, spíš varuji, protože je opravdu mladáHlavně to bylo dobré odreagování od porodů, protože těch není nikdy dost Odpovědět  10.5Libik12  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 15:43:33) To ale moc prožíváš internet. Kdyby diskuse nebyly přiměřeně konfrontační, chcíp by tu pes. Odpovědět  MishuI  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 15:46:24) Tak ještě,že tady ty prudilky,co sežraly zeměkouli se všemi moudry,máme. Odpovědět  ninuszka  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 16:29:03) Já prožívám všechno. A až chcípne, tak ho udělám na česneku Odpovědět  Bulharka    •  Re: Netolerantní Rodina-slušně řečeno  (21.10.2008 22:37:19) Přesně tak Odpovědět  pajda    •  Re: Netolerantní Rodina  (21.10.2008 15:30:44) přesně tak! taky jsem otrávená, jak se tady ženský furt nad něčím vytáčejí. Každá z nich má patent na rozum, život, porod, výchovu a vůbec na všechno... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Netolerantní Rodina  (21.10.2008 20:16:03) taky mi to vadí. Už sem skoro nechodím, jen občas, když malej nemůže usnout, tak si tu pročítám nejnovější diskuze. Zjistila jsem totiž, že se malýmu v náručí u PC dobře usíná - asi má tu správnou polohu a maminku u sebe. Dřív jsem sem chodila daleko častěji, ale teď už jen málo. Člověk se tu nic nového nedozví. Pod jakýkoliv článek, který by mohl nastartovat zajímavou diskuzi plnou praktických rad a postřehů, se shromáždí množství zbytečných keců o ničem. Autorce přeju, aby všechno zvládla. A k tomu, kdy je člověk připraven. Měla jsem první neplánované dítě v 18, sice jsem asi připravená nebyla, ale zvládala jsem všechno vpohodě. Teď mám plánovaně druhé (ve 34) a někdy mám pocit, že je to nad moje síly. Ono totiž s věkem také přibývají zdravotní komplikace a to, co člověk ve 20 zvládal bez problémů, může být o 10 let docela oříšek. Odpovědět

myš    •  Držím pěsti  (21.10.2008 11:38:56) Ty stereotypy jsou vlastně podobné, kdo má dítě později, musí být kariéristka a kdo ho má brzy, tak to bylo asi nechtěně....takže pozor, pokud ti vadí jeden předsudek, tak bys ses neměla upínat k druhému, protože pak nemáš těm na opačné straně co vyčítat. Jinak přeju pohodový porod a ne příliš kruté vystřízlivění...no třeba se žádné ani konat nebude, uvidíš sama a pak napiš článek, jak to dopadlo... Osobně mi ženský, co mají chtěné dítě okolo 20 přijdou jak z marsu(v dobrém), protože já jsem v tom věku nebyla zralá ani na to pořídit si pejska či rybičky a dítě jsem vůbec nechtěla. Pořídila jsem si ho až po třicítce (a nebylo to z důvodu kariéry, ale z důvodů jiných a nakonec teda na kariéře vlastně není vůbec nic špatného, pokud se to nepřehání), kdy už jsem si bezstarostného života užila, mám dítě plánované a užívám si to. Přesto byl začátek fakt krutý, věčný pláč, bolesti bříška, nevyspání....ještě studovat by se s takovým miminem absolutně nedalo, nestíhala jsem si vyčistit zuby natož kdybych měla ležet ve skriptech...dalo by se to silou vůle až tak po půl roce a to ještě s armádou babiček, tak doufej, že budeš mít štěstí a dítko bude pohodové. Počítej s tím, že opravdu ne všechno může být, jak si to teď maluješ. Odpovědět  Anna + 1 dcera    •  Re: Držím pěsti  (21.10.2008 13:09:37) Dcera se mi narodila ve 20 letech při studiu VŠ - já na rok přerušila studium abych si malé také užila, neměla jsem babičku, která by mi pomohla a manžel byl celé dny a někdy i noci v práci. Nebylo to nejsnadnější období, ale rozhodně ničeho nelituji. Držím Vám pěsti a přeji, aby jste vše zvládla na 1*. Odpovědět

Ananenka  Hlavu vzhůru!  (21.10.2008 12:12:10) Nikdy není nic tak horké, jak se uvaří. Věřím, že pro každého je ten správný čas jiný. Já jsem porodila svého prvního syna v 19 letech a druheho ve 23 letech. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem, ale zvládli jsme to společně s manželem. Letos oslavíme 15 let manželství. Nikdy jsem neměla pocit, že mi ujíždí vlak, ale ani netvrdím, že je to ideální věk pro založení rodiny, ale zvládnout se to dá a i užít. Byla jsem s klukama doma 8 let a nikam jsem nepospíchala. Dnes mám již kluky ve věku, kdy není nutné je doma hlídat a skvěle si to s manželem užíváme- večeře, divadlo a jiné aktivity. V práci je to také v pohodě a ta "úžasná kariéra" počkala. Autorce přeji, aby bylo mimiko zdravé a hodně štěstíčka do toho nového života s miminkem. Odpovědět

Tvoje horší já  NESNÁŠÍM, když se někdo naváží do mladých i do starších matek.  (21.10.2008 12:15:53) Protože přirozené je rodit od nějakých patnácti - šestnácti do plus mínus pětačtyřiceti. Je jasné, že v dnešní společnosti, kdy jsou dívky právně dospělé v osmnácti, bude lépe brát za spodní hranici těch osmnáct. Ale osmnáctiletá žena je dospělá a svéprávná, ať si tedy sama rozhodne, jestli chce mít děti teď nebo později. Stejně tak pětačtyřicetiletá, nebo i starší, ať klidně děti má, pokud se na to cítí. Mezi námi, po čtyřicítce už to stejně jde přirozenou cestou málokteré. Tak proč si tady nadávat? Odpovědět  +++zuzee  Re: NESNÁŠÍM, když se někdo naváží do mladých i do starších matek.  (21.10.2008 13:41:43) Souhlasím, je to každého věc kdy má první dítě a nikdo nemá právo někoho odsuzovat. Já jsem měla první dítě v 21 letech, ted je mi 24 a má dvě děti a více jich nechci. Má to také své výhody. Až budou mít mé vrstevnic po třicítce miminka, já už budu mít děti odrostlé, a pořád ještě nebudu stará na kariéru a třeba i užívání si. Setkala jsem se taky s tím, že někdo říkal tak mladá a už čeká dítě, dokonce můj praktický lékař - co je komu do toho. A mimochodem, nejsem ve svém okolí jediná mladá maminka, už celkem dost spolužaček ze střední má děti, má nejlepší kamarádka stejně starého syna. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: NESNÁŠÍM, když se někdo naváží do mladých i do starších matek.  (21.10.2008 14:54:30) Vidíš, já jsem měla prvního ve čtyřiadvaceti a vůbec jsem se nikdy nepovažovala za mladou maminku. A má sestra měla první dítě ve čtyřiatřiceti a vůbec mi nepřipadá jako stará matka. Odpovědět  Lusika, Lucinka+25tt    •  Re: NESNÁŠÍM, když se někdo naváží do mladých i do starších matek.  (22.10.2008 15:01:20) Ahoj, mojí švagrové je 34 a děti nemá. Nejspokojenější je někde na rautu, večeři v restaraci, nákupním centru. Odsuzuje nás, že se příliš přizpůsobujeme dceři - dáváme jí spát v pravidelnou dobu a vaříme doma "dětsky" apod., záchvaty vztekání by "z ní vymlátila". Teď je čekají návštěvy doktorů, miminko se rok nedaří. V rodině panuje podezření, že na to snažení nevysadila antikoncepci... Myslím, že je to více o povaze, než o věku. Myslím, že nikdy nebudou všichni spokojení a pokud se pořád opakuje např. narážka na věk, tak nás to žere. Pokud ty sama nemáš pochybnosti, není přece o čem mluvit. Nikdy se nezavděčíš všem. Zkus si třeba vymyslet nějakou vtipnou odpověď a tou těmto narážkám čel. Lusika Odpovědět

Sylvinka    •  Každá může být těhotná kdy chce  (21.10.2008 13:09:06) a nejsou na to žádné tabulky, kdy je ta vhodná doba a kdy ne. Nechápu, proč autorku kritizujete. Školu nejspíše přeruší nebo nedodělá a co má jako být? Bude doma ve 21 letech s děckem stejně jako mnohé z vás ve 35. To je každého věc, takže se trochu umírněte v kritice. Odpovědět

Market a K+M+B    •  TAKY JSME TO MĚLI NARUBY:-)  (21.10.2008 13:25:44) Dovolím si také přidat vlastní zkušenost. Rodiči jsme se stali v 22letech. Plánovaně. Nechtělo se mi studovat VŠ, měla jsem dík zahr. stáži dlouhou SŠ. Moc jsem chtěla rodinu a můj muž také. Jeli jsme si po svatbě na poslední dovču užít bezdětné svobody, ale stejně jsem koukala jen po dětech. Nakonec jsme si ta zlatíčka pořídili tři - bylo nám 22, 25 a 30. V době, kdy jsme čekali třetí, začínaly mé kamarádky rodit nebo uvažovat. Já jsem je nikdy neodsuzovala, ony mě ano. Prý mi TO všechno uteklo, sedíme doma, splácíme hypotéku na nový domeček, občas před výplatou počítáme.... A jak je to dnes? Máme dvě děti už celkem velké, třetí už odrůstá z plenek a chystá se do školky. My jsme v Kristových letech, končím VŠ, jsme zajištění, máme práci,... a desítky let do důchodu, které si teď všichni společně, ale i jen my dva, pořádně užíváme. Moje kamarádky sedí doma s malým dítětem, které jim svým pláčem a náročností leze na nervy, jejich muži jsou nervózní, chybí jim klid, volný čas,...My jsme si vlastně ani nestihli před svatbou užívat, měli jsme jen jeden druhého a děti, takže teď si dokážeme vážit každé volné chvíle, protože to považujeme za nadstandart. Mé kamarádky braly čas jen pro sebe jako standart, o to tvrdší pak byla realita. Neodsuzuji, nezevšeobecňuji, jen přidávám svoji zkušenost Odpovědět  MishuI  Re: TAKY JSME TO MĚLI NARUBY:-)  (21.10.2008 13:37:17) Hezká skutečnost.. Odpovědět  +++zuzee  Re: TAKY JSME TO MĚLI NARUBY:-)  (21.10.2008 13:48:34) určitě souhlasím Odpovědět  Michaela Pecharová  Re: TAKY JSME TO MĚLI NARUBY:-)  (22.10.2008 14:38:24) Téměř se ve Tvých slovech poznávám. Jenom děti jsme měli ve 23 a 26 (já, manželovi v té době bylo už 36 a 39) a většina mých spolužaček teprve začíná. Výjimkou je jedna, která má již tři. Ale faktem také je, že jejich manželé či druhové jsou jejich vrstevníci. Ten můj je rád, že už si to nejhorší odbyl. To mělo možná také vliv na mé relativně časné mateřství. Ale jsme oba spokojení. Říkáme, "jaký si to uděláš, takový to máš". Odpovědět

Luďka  Studium a kojení  (21.10.2008 13:28:52) Moniko, taky jsem studovala (dálkově) a byla těhotná zároveň (i když mi teda bylo už 32 a měla 4leté dítě k tomu). Pokud máš hlídání, je to super. Moje mamka jezdila se mnou do školy a já jsem chodila na chodbu kojit, a asi po 3 měsících jsem dítě nechávala doma s babičkou a s odstříkaným mlíčkem. Naštěstí nebyl pro mimi problém pít z láhve a pak zase z prsu. Odpovědět  barbule  Re: Studium a kojení  (21.10.2008 14:38:25) Dobrý den Moni, jen Vám chci poradit ohledně toho skloubení školy a kojení - existují perfektní webové stránky o kojení ( sama je dodnes využívám a to je malé už skoro rok a půl)- vychvaluju je kudy chodím...www.kojeni.net je tam online poradna + databáze všech dosavadních otázek a odpovědí, řeší se tam i příkrmy, výživa dětí obecně, spaní atd., prostě spousta užitečných informací pro prvorodičku jako jste vy ( a jako jsem byla i já). Pokud si vzpomínám, tak dotazů týkajících se odstříkávání při současném studiu či práci se tam už objevila spousta a vždycky se to dá nějak vyřešit...však pokud máte zájem hledat si k tomuto problému informace, tak se koukněte. :o) Odpovědět  Lůca+Josífek 1/07    •  Re: Studium a kojení  (21.10.2008 15:39:11) Taky studuji, nyní už jsme na normální stravě, ale stejně ještě syna kojím (21 měsíců). Do školy jsem chodila pouze na zkoušky. Měla jsem přednost domluvenou se spolužáky, takže do tří-čtyř hodin jsem se v pohodě vešla. Byla-li jsem na přednášce, bylo doma odstříkáno mléko v láhvi. Nezmražené mléko v lednici lze použít 24 hodin. Na mrazák jsem dávala speciální pytlíky na mléko (20 pytlíků cca 460 Kč), ale dětská lékařka mi řekla, že stačí kelímek od jogurtu zakrýt fólií. Láhev x dudlík x prso - dítěti je to jedno, co dudlá. Žádný strach, že odvykne od prsu. Jsem toho důkazem! Odpovědět  barbule  Re: Studium a kojení  (22.10.2008 15:02:56) Já bych s tím dudlíkem a lahví byla opatrná...že se to nestalo vám, neznamená, že všechna ostatní miminka reagují stejně...právě v té poradně na kojeni.net se takové případy často vyskytují a maminky jsou pak neštastné, že se děti dostavují...takže vám doporučuju si tu problematiku nastudovat...u starších dětí, které už umí dobře sát z prsu už to možná tolik nehrozí, i když i ty se můžou takto odstavit (z lahvičky to přece jen teče rychleji než z prsu, u kterého se musí snažit)ale u těch novorozenátek to může být hodně matoucí a odstav může přijít rychle... Odpovědět

Lusika  mládí neprodloužíš  (21.10.2008 13:57:40) Ahoj, já myslím, že trend starších maminek souvisí i s vyšším věkem, kterého se dožíváme. Ale je potřeba si uvědomit, že lékaři pouze prodlužují stáří, mládí je stále stejné. Ze zdravotního pohledu se doporučují dětičky do 25 let ženy. Já jsem měla první dítě v 28 a druhé čekám k 31 narozeninám, přesto jsem patřila k těm mladším kolem mě. Já nedělala kariéru, prostě jsem jen hledala to správného chlapa a šla na to dost dlouho špatně. Dovedu si představit, kolik si vyslechneš poznámek zejména od vrstevníků. Vše má své plus, já mám ve třiceti děti na sobě plně závislé, ty budeš mít ve třiceti devítiletého kluka, který může odjet na tábor a ty si ještě v plné síle a kráse s manželem vyrazíš k moři. Myslím, že starší maminky mají v sobě více zkušeností, mladé zase více energie a spontálnosti. Obojí je dobré. Můj dojem. Lusika Odpovědět  Kačka a dva dráčci    •  Re: mládí neprodloužíš  (21.10.2008 14:03:52) přesně tak...... a k tomu staveništi... my jsme dům dorekunstrovali v době, kdy byl mladší holčičce rok............ a taky to šlo :o)))) když je zprovozněná kuchyň, koupelna a pokojíček na spaní, tak to, že zbytek baráku je rozkopaný je opravdu nepodstatný fakt. První /dnes téměř čtyřletou/ holčičku jsme plánovali, v srpnu jsem vysadila prášky, v září jsme začali v přízemí strhávat omítky /stropy, podlahy, okna...../ mno a v říjnu jsem byla těhotná. za těhotenství a první půlrok Ančina života jsme dodělali spodní patro a vrhli se na horní..... když bylo Ančeti zhruba půl roku, byla jsem těhotná podruhé..... Odpovědět  Lusika, Lucinka+25tt    •  Re: mládí neprodloužíš  (21.10.2008 15:55:07) Zázemí s věkem rodičů asi souvisí, rodiče dnes chtějí být častěji hmotně nezávislí, tak děti odkládají. Dříve se klidně brali a plodili, i když věděli, že budou mnoho let namačkáni s rodiči a žít i z jejich peněz a pomoci. Dnes by to bylo vnímáno jako nedospělost, jak mi trošku zní z článku. Ale znám spoustu lidí, co cítí potřebu "vybudovat" hnízdo, až v těhu). My se ostatně budeme stěhovat až příští rok.. Lusika Odpovědět  Apačka Lapačka  Re: mládí neprodloužíš  (22.10.2008 19:56:49) Ahoj Katko, trochu odbočím od tématu, ale chtěla bych se Tě zeptat, jak jste zvládli druhé těhotenství, potažmo novorozence a batole zároveň? Já mám nyní sedmiměsíční holčičku a čekám druhé mimi, pokud vše klapne, tak budou od sebe 15 měsíců. Obě děti jsou plánované, byla jsem moc šťastná, když jsem to druhé těhotenství zjistila, ale poslední dobou se necítím fyzicky ani psychicky moc dobře a začínám panikařit, že to nezvládnu, bohužel mě ani můj muž nepodporuje tak, jak bych si asi představovala... Jak jste to měli zorganizované? Díky! Odpovědět

Hanka, Anetka 21 m    •  Autorko,  (21.10.2008 15:05:26) sympatizuji s tebou. Nemůžeš čekat, že většina reakcí bude kladných, protože tady na tyto stránky aktivně reagují většinou maminky, které měly dítě v pozdějším věku.Já jsem měla dítě ve 23. Byla jsem jedna z nejmladších u doktorky, v porodnici, u pediatra, drtivá většina mých "nových" kamarádek se stejně starými dětmi je starší, i o deset let. Měla jsem to docela těžké, než jsem se mezi nimi prosadila. Jedna z nich po otázce na můj věk mi říká: "Takový mládě!" Já ale nelituju. Zařízení s manželem budeme až v létě, snad dřív,než bude na světě druhé mimi (už mi ťuká v bříšku ). Tolik mých kamarádek teď chodí po klinikách, že nemůžou mít dítě, že si říkám- raději dřív neplánovaně, než později s problémy. Podotýkám, že jsem ve 23 měla hotovou vysokou, rok praxe a rozestavěný domek. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Autorko,  (21.10.2008 15:23:58) Nikdo, kdo má dítě, pochopitelně "nelituje". Já jsem porodila velmi brzy a velmi pozdě (také jednou v normálním věku:)) a dneska mohu připustit, že ve dvaceti jsem byla nehotová k mateřství, už proto, že jsem neustále (podobně jako autorka článku) řešila, jestli si někdo nemyslí, že jsem na to mladá Odpovědět  MishuI  Re: Autorko,  (21.10.2008 15:38:16) Libiku,my se z toho nehroutíme,jen je nám to nepříjemné.Jsme předem podceňovány pro svůj věk a přitom můžeme být připraveny lépe než mnohé třicetileté.Jen si přečti všechny reakce v diskuzi. Odpovědět

Mája a K 7/10 + Z 12/12  Jak se těší "staré" maminky  (21.10.2008 15:07:15) Mně je 33 a miminko ještě nemám. Ne kvůli tomu, že nechceme, ne kvůli kariéře. Ale proto, že nám to prostě nejde. Máme za sebou dvě neúspěšná umělá oplodnění, které nás stály spoustu trápení a slz. A miminko chceme a těšíme se opravdu moc. A taky strašně moc věříme, že nás tohle štěstí taky potká. Já bych docela ráda poslouchala otázky typu plánované, neplánované... Bohužel já musím odpovídat spíš na otázky proč ještě dítě nemám, jestli už není nejvyšší čas... I tyhle dotazy dokážou docela potrápit. Ne každý, kdo mám miminko v pozdějším věku, to dělá kvůli kariéře, aby si užíval atd. Odpovědět  Astrit  Re: Jak se těší   (21.10.2008 18:47:15) Úplně vám rozumím, váš případ je samozřejmě něco jiného než příběh kariéristek a dobrodružek, které mateřství odsouvají záměrně. Vás musí pochopit každý a každý vám musí držet palce, navíc nejste v tom zdaleka sama. Stejně tak držím palce ženám, které mají smůlu na partnera a děti mají později proto, že prostě na toho správného taťku narazí až po třicítce. Držím vám palce, ať miminko přijde co nejdřív Odpovědět

Lizzie  A mě baví něco jiného - aneb, kariéristka?:)  (21.10.2008 15:15:49) Super! Takže, když si nenechám udělat dítě v 21 a počkám nedejkoště do třiceti jsem ,,stará matka a kariéristka"? Hned úvod článku, byť autorka to asi nemyslela tak zle, mě celkem udivil. Každý to má jinak - někdo může být dobrá máma v 21 (a třeba má máma byla, resp. nic jiného jí nezbývalo) a někdo je v tom věku telátko jako já, které baví život, který vede. Studuju, bavím se, občas pracuju a fakt si nedovedu představit, že bych se měla starat o dítě a být dokonce vdaná...jsem snad proto horší nebo divná? Teprve teď mám pocit, že si, po různými situacemi okopané, pubertě užívám života. A vím, že až třeba v 25 dostuduju a hned se nevdám a hned neotěhotním, přijde nějaká ta poznámka: ,,Že už je nejvyšší čas":) Na stranu druhou je fakt, že autorka možná tak trochu obhajuje sebe sama (proč?) trochu nešťastným způsobem. Ať se daří, lidi jsou povahy různé! Odpovědět

Lenka    •  proč jste tak negativní?  (21.10.2008 16:00:54) Musím říct, že jsem vždycky ráda četla všechny příspěvky a komentáře k nim, ale začínám mít pocit, že všechny ty "staré známé", které jsou tu dnes a denně, většinou jen dokáží kritizovat názor druhých pokud není "podle vás". Vždyť každý člověk může mít svůj vlastní názor a pokud jej tu napíše, tak hledáte jen to špatné. Nedokážete pochopit, že život není jen podle toho, jak si ho představujete vy "dokonalé". Místo abyste ocenily, že je tu někdo, kdo se "i přes svůj věk" (v uvozovkách proto, že já na tom nevidím nic špatného) rozhodne mít dítě a vyjádří zde svůj názor, tak ho jen "sjedete"... Myslím, že spousta z vás není tak dokonalá, jak se tváří a i přesto, že si to pravděpodobně myslíte, tak jste nesnědly všechnu moudrost světa. Většinou jen nad tím mávnu rukou, ale tohle už mě opravdu vytočilo. Proč hledáte jen to špatné a negativní!!! Měly bychom se všechny navzájem podporovat.... PS :Už se těším na vaši kritiku tohoto příspěvku Odpovědět  Sosawosa  Re: proč jste tak negativní?  (21.10.2008 16:03:56) lenko - Odpovědět  MishuI  Re: proč jste tak negativní?  (21.10.2008 16:07:23) Tak já tě jdu zkritizovat Ale pozitivně,napsala jsi to moc pěkně Odpovědět  Lenka    •  Re: proč jste tak negativní?  (21.10.2008 16:15:34) PS pro Moniku: Držím ti pěsti. To, co jsi zatím zažila ty, by leckterá nezvládla... Drž se a ať porod dobře dopadne!!! Odpovědět  lila    •  Re: proč jste tak negativní?  (22.10.2008 8:15:14) Mně se také článek líbí, je to zdravé podle doktorů a přírody mít dítě mezi 20 - 25 lety Odpovědět  madlenka07  Re: proč jste tak negativní?  (22.10.2008 8:38:30) Lilo,podle přírody můžeme mít děti tak cca od 13-55 let...Lékaři jsou také jen lidé a psychicky vyzrává každá žena jindy.A vlastně i fyzicky. Odpovědět  lila    •  Re: proč jste tak negativní?  (22.10.2008 8:48:54) klídek, nerozčiluj se, prostě je biologickými výzkumy dokázáno, že fyzicky je nejvhodnější věk 20 - 25 let. Ale kdy si mimino každý pořídí jestli s 15 nebo 60 je jeho věc. Toť vše. Odpovědět  madlenka07  Re: proč jste tak negativní?  (22.10.2008 8:54:38) Já se přece nerozčiluju...jen píšu svůj názor.Ne ve všem mají lékaři pravdu.Možná se za pár let zjistí,že nejlepší je mít dítě ve 30.A možná ne.Hezký den. Odpovědět  Lenka    •  Re: proč jste tak negativní?  (22.10.2008 16:07:44) Hned se někdo ozval na tvůj komentář, že? Opět si museli najít "něco" co někdo napsal špatně a ne podle nich Odpovědět

Astrit  Není na tom nic špatného  (21.10.2008 16:13:31) Děkuji autorce za hezký článek. Myslím si, že je to chytrá holka, miminko je plánované, chtěné, oba rodiče mu nachystali i bydlení, takže nevidím problém. Není všechno jen otázka věku. Každý se na mimčo cítí jindy. Ne všechny baví cestovat a objevovat svět za rodnou hroudou. Moje spolužačka měla prvního syna ve dvaceti. Rodinou žije. Teď je jí 31, má dvě vlastní děti, jedno adoptované a uvažuje o pěstounství. Dětem postavili i velký dům... Já před takovými lidmi smekám. Já sama mám dvě děti, první ve 29, druhé ve 31, vyhovuje mi to tak, ale chápu, že někdo je chce dřív. Mě spíš zaráží čtyřicátnice, kterým ujel vlak v honbě za kariérou a na "stará kolena" si chtějí k luxusní vilce, autu a psu pořídit ještě to děcko. To je mnohem horší, když má puberťákova máma k šedesátce. Generační propast v myšlení může být problém. Mladí rodiče jsou přece jen vnímavější k potřebám generace svých dětí, mají více fyzických sil a život s nimi je větší psina než život s rodiči - důchodci, kterým se už do ničeho nehce nebo kteří už jednoduše nemohou nic podnikat ze zdravotních důvodů. Odpovědět  MishuI  Re: Taky mladá maminka  (21.10.2008 17:44:45) děkujeme za podporu Odpovědět

helena 6    •  Proč se řeší věk??? Jaká připravenost na dítě???  (21.10.2008 19:14:15) Tak já se musím přiznat, že příspěvek trochu nechápu! Ale možná je to vím věkem . Můj "kluk" v "nejplodnějších letech" byl násilník a kdybych si pořídila dítě s ním ve zralém ??? věku, tak jsem dnes pravděpodobně s osmiletým klučíkem někde v azyláku.. A přitom tomu začátek vztahu nijak nenasvědčoval. Z domácího násilí jsem se nakonec dokázala vymanit a každý mi tenkrát říkal - ještě že to není jako za totáče, už byste byli vzatí a měli děti!!! Takže být matkou do pětadvaceti je někdy spíš horší než lepší. Dnes před třicítkou mám čas i v klidu studovat, užívat si holčičku i manžela, ale není to spíše tím, že ve škole to berou jak to je, (když mám dítě nemocné, prostě mě ze zkoušky omluví (proč taky ne???)), manžel je opravdový manžel a tatínek na 200%, mám moc hodnou dcerku a cítím se prostě celkově v poho??? Kdybych byla vystresovaná, byla na kordy s manželem, tak bych asi nestudovala a ani bych asi nebyla tak v pohodě, ať by mi bylo dvacet, či třicet. Takže to naprosto není o věku. Odpovědět

Magda&Kristynka(2roky)    •  My za nic neplatili  (21.10.2008 20:05:47) Mozna taky patrim mezi ty mlade maminky, je mi 28 a nedavno jsem zjistila, ze jsem podruhe tehotna a dcerce jsou 2 a pul roku. Jsem stejneho nazoru, v zivote je dulezita spokojena rodina a ne kariera a plno penez. Co se tyce problemu a jejich reseni v tehotenstvi, myslim si, ze to neni jen v tehotenstvi, ale je to cely zivot. Mozna jen v tehotenstvi si to vic uvedomujeme. A zvlast, kdyz je to poprve. Ja jsem svou gynekolozku a kohokoliv jineho (v porodnici, na kurzu) suzovala vsemoznymi vice mene dulezitymi i naivnimi otazkami. Cetla jsem vsemozne knihy o tehotenstvi a porodu, protoze me pripadalo, ze musim byt pripravena, abych umela aspon trochu reagovat na to co prijde. Ale tady mi rikali, ze cist radsi vubec nemam. Ted podruhe popravdereceno uz na nejaky cteni nemam tolik casu, vecer lehnu do postele totalne zhuntovana a utahana jak kote. Myslim, ze druhe a dalsi tehotenstvi uz clovek tak neproziva a tudiz ani tak neresi tolik problemu, nebo mozna resi, ale uplne jiny. No a co se tyce poplatku, tak si nemuzu stezovat. Ted podruhe me to teprve vsechno ceka a nevim co se za ty dva - tri roky zmenilo, ale za Kristynky jsem vubec nic neplatila, veskere vysetreni vcetne porodu a manzela pritomneho pri porodu je tu zadarmo. Kdyz jsem se ptala, tak se na me divali tak divne a ptali se, proc by se za to jako melo neco platit? Coz je moc moc fajn. Mozna kdo bude cist tento muj prispevek se bude ptat, kde ze se nic za tehotenskou peci neplati. Je to v Italii v Toskansku. Preji co nejmene problemu a jen radosti s mimuskem. Odpovědět

Liška s banem :)  Riziko  (21.10.2008 21:08:28) Myslím, že autorka dost riskuje - pořídit si miminko s takto mladým tatínkem. Neznám moc mužů, kteří by byli v 21 letech dospělí, vesměs jsou to ještě telátka. Ona si možná může připadat na dítě zralá, ale u jejího manžela dost pochybuji. Třeba ho za pár měsíců dům a uplakané mimčo omrzí, zvláště když jeho vrstevníci si ještě "užívají života". V 21 letech jsem chodila z diskotéky na diskotéku, z párty na párty, atd. a můj manžel též (teprve v tom věku jsme se seznámili). No držím jim palce, ať jsou vyjímkou. Odpovědět  jana+dani  Re: Riziko  (21.10.2008 21:32:35) to je prece nesmysl!!!(nic ve zlem)Memu manzelovi bylo taky,21 kdyz si me bral a otec a manzel je vzorny. Naopak segra ma 40-cetileteho partnera a s nim mimco a vypada to tak,ze jeho hlavnim zajmem jsou kamosi a hospoda a rockove festivaly.Nestara se ani o sve 2 deti v puberte ktere ma s manzelkou. Nekdo muze byt nezodpovedny pubertak v 50-sati a nekdo zas zodpovedny clovek ve 20-ceti. Jednu moji znamou opustil jeji 45-lety manzel,kdyz byla poprve tehotna a bylo ji 42,kvuli 25-lete holce z prace.... Odpovědět

Lorina  Re: Riziko  (22.10.2008 15:22:57) To je prostě nesmysl paušalizovat. Můž se ženil ve svých 21 letech, mně bylo 23, rok předtím jsme spolu chodili. Vzali jsme se, protože jsme chtěli. Pro děti jsme se rozhodli plánovaně za další 2 roky, druhé po 3 letech. Nyní spolu budeme 14 let a rozhodně si nepřijdeme o nic ochuzení.Oba jsme cestovali, já o něco více a spolu cestujeme také od začátku také, dále pak i s dětmi. Prožitků máme habaděj. Zažili jsme časy špatné, kdy zjistíte, jaký partner vedle vás stojí. Můj muž obstál na jedničku s hvězdičkou. Vážná nemoc dítěte je vždycky stresová situace a já vím, že můj muž mi moc pomohl a to mu tehdy bylo pouhých 25. Přesto byl citově velmi vyspělý a vždy zodpovědný člověk.Nic by na tom nezměnilo, když bychom spolu chodili dalších 9 let a řešili vše později. Odpovědět

kreditka  Re: Riziko  (25.10.2008 21:16:14) Pro tebe jsou to třeba telátka, ale já mám takového chlapa doma a neměnila bych. Jsme spolu od jeho 19. narozenin, když mu bylo 20 sám přišel s tím, že nám doma někdo chybí...Mimochodem má ještě staršího bráchu (35 let) - ještě před rokem lítal jen po hospodách, slovo odpovědnost neznal, holky střídal jak na běžícím pásu....za pár dnů se žení Můj chlap byl schopnej založit rodinu ve 20 letech, jeho bratr v 35 letech - kde je tedy podle tebe hranice, kdy se z toho "telátka" jak si psala stává chlap????? Odpovědět

Veronika, školák a předškolačka    •  Je to spíš otázka životního stylu a priorit  (21.10.2008 21:48:16) Jak tak sleduji diskuzi, říkám si, jestli ten náš pohled na věk není dneska trochu zkreslený. Z hlediska biologického je věk mezi 20 a 25 lety na mateřství naprosto ideální, to určitě všichni ví. Z nejrůznějších důvodů, které jsou také všem všeobecně známé, se dnes mateřství v určitých společenských vrstvách "vyspělého" světa posouvá zhruba o deset let výše. Vzniká tak podle mne poněkud mylný dojem, že matka, která má děti dříve, musí být nezralá, naivní, na mateřství nepřipravená a nezpůsobilá nebo přinejmenším hloupá, když se tak bezhlavě žene zkazit si předčasně život. Samozřejmě, že pětatřicetiletý člověk je zkušenější a patrně i moudřejší než člověk dvacetiletý. Ale zrovna tak je zkušenější člověk padesátiletý než ten pětatřicetiletý. Při takovéto logice by bylo nejrozumnější pořídit si děti až na sklonku života, kdy už jsme úplně nejmoudřejší a nejpřipravenější a nejvydováděnější. Pochopitelně, že je nutné přihlížet k podmínkám a okolnostem, do jakých se má dítě narodit, ale pokud se na to někdo ve dvaceti letech cítí, je to naprosto v pořádku. Nemyslím si, že by lidé v tom věku nutně byli až taková "jelita". To se nám zkrátka jen každý, kdo je mladší než my, zdá být ještě skoro dítě. A to se stále posouvá. Většina lidí mezi 20 a 30 lety žije "teenagerským" stylem života, investuje čas převážně do sebe samých, protože to dnešní doba umožňuje, ale to neznamená, že v případě nutnosti a nebo v případě, že to tak sami cítí a chtějí, by nemohli být odpovědnými a kvalitními rodiči. Já myslím, že většina by to perfektně zvládla, jako generace a generace před nimi. Je to otázka životního stylu a priorit, ne věku. Odpovědět

Petul.a a Babu  Jsi jednička  (21.10.2008 22:33:05) Ahoj, já si vůbec nemyslím, že nejsi zralá na miminko. Naopak, podle toho, co píšeš, jsi zralejší než leckterá pětatřicátnice. Myslím, že to máš v hlavě skvěle srovnané a máš našlápnuto na šťastný život. Ono se to někomu plánuje "kariéra, pak mimi", ale jaksi se nepočítá s tím, že miminko není samozřejmost a nemusí přijít hned. Nebo, nedej Bože, se nemusí povést vůbec. Já taky nikdy nebyla kariéristka a to, že mám první dítko až v 31, je shoda okolností - s mým mužem jsme se poznali až když mi bylo 26 a od mých 28 jsme se snažili o mimi, jenže to trvalo 2 roky. Takže milá pisatelko, MOC ti fandím!!! Držím palečky, ať je porod co nejlepší a miminko i ty ať jste v pořádku. A na ten okamžik, kdy ti ho dají na prsa, se těšíš správně, je to fakt nepopsatelně nááádherné!!! I ty pokroky, které děťátko dělá. Jen ti chci ještě říct - užívej si s miminkem každou chvilku, i kdybys měla na všechno ostatní kašlat. Jsou to úžasné okamžiky, které se bohužel neopakují, a prďolkové rostou strašně rychle. Odpovědět  Blanka+Adámek  Jsme tak malo sebevedome,  (22.10.2008 0:09:00) ze se musime porad obhajovat? A zaroven shazovat ty ostatni, kteri to maji jinak nez my? Zijeme svuj zivot, kazdy jak nejlip umime, mame s tim spoustu prace, tak proc se jeste trapit, co si o tom mysli ostatni. Mam dite ve 20 (protoze chci, protoze to tak dopadlo, protoze rodina je to nejdulezitejsi, protoze jsem potkala toho praveho - nehodici se skrtnete a dosadte si to svoje), mam dite ve 40 (protoze chci, protoze to driv neslo, protoze jsem delala karieru, protoze jsem potkala toho praveho - opet nehodici se skrtnete...), no a co, je to jen moje vec a kdyz jsem s tim spokojena, tak do toho nikomu nic neni. Muzeme se tady bavit, co je lepsi, muzeme se o tom dokonce do krve pohadat, ale stejne nic nevymyslime, protoze v tomto (jakove spouste veci diskutovanych zde na Rodine) nejaka obecna pravda neexistuje. Max. je asi pravdepodobne, ze v 5 nebo v 70 letech se nam rodina bude zakladat dost tezko. Ja sama taky nejsem obvykly pripad, 1. dite v 34 letech (duvody zde nebudu uvadet, protoze nemam potrebu se obhajovat) a doufam, ze stihnu jeste jedno a fakt si nevzpominam, ze by na me nekdo mel v tomto smeru nejake reci. A kdyby prece, je mi to vazne vazne uplne fuk, zrovna tak, jako je mi uplne jedno, ze nekdo jiny ma dite v 18. Zakladatelko, hlavu vzhuru, 99,9% lidi je vazne uplne jednou, kdy mas dite. Odpovědět

gaba    •  jednu vyhodu to ma  (22.10.2008 3:12:56) Moniko, mas velkou vyhodu do budoucnosti - budes pravdepodobne mlada babicka, moje nejlepsi kamaradka mela taky sve prvni dite v 21 a ted vzdy prohlasuje, ze je rada, protoze az deti budou z domu, bude jeste mlada a plna energie :) (A podotykam, ze nema pocit litosti nad tim, ze si poradne neuzila jako mlada) Odpovědět  monika-h  Re: jednu vyhodu to ma  (22.10.2008 7:40:24) Já měla první dítě taky ve 21letech a vůbec nelituji.Dneska je mi 33let mám doma 12let puberťáka,který už ohlídá mladší ségru 7let/nejsou sami doma pod námi bydlí moji rodiče/,tak jdeme večer na drby nebo prostě někam si vyrazíme,nemusím řešit hlídání a přitom jsem dost mladá na to abych se bavila.Já osobně si nedovedu představu,že kdo má dítě ve 40nebo okolo,tak si asi lidi neuvědomují,že v 50letech mají doma puberťáka na kterého nebudou mít tolik trpělivosti,jako když jim je o 10let míň.Moje mamka byla už někdy od 48let v přechodu nálady hrozný nedalo se sní vydržet a to jsem dospělá a neprovokuju co by asi dělala s puberťákem,kterýho by měla doma.Jsem zastánce toho,že děti mají mít mladí lidi a ne už skoro na stáří.Koho znám ,tak kdo má děti po třicítce,tak všechno hůř snáší a lituje ,že je neměl dřív,já bych neměnila. Odpovědět

madlenka07  Těhotenství v pozdějším věku  (22.10.2008 7:57:00) Milá autorko,pokud jsi se rozhodla mít miminko ve 21 letech dětech a podařilo se Ti to,mohu jen gratulovat.Já sama mám spíše opačný problém,všude na mne koukají jako na starou matku,i když jsem rodila ve svých 33letech.Jen bych Ti ráda řekla,že ne všechny maminky,které rodí později se nehoní za kariérou a děti pro ně nejsou až na druhém místě.Někdy je v tom zodpovědnost,kdy maminka chce mít dítě až když má zařízený domov apod.Nebo prostě se to miminko nedaří počít.Já jsem se snažila otěhotnět 10 let a slova která jsem občas slýchala typu,že TA NEMÁ děti protože se honí za penězi mne hodně bolela.A možná mne trochu bolí dodnes.Mimochodem jsem zdravotní sestra,takže honba za penězi mi v tomhle případě připadala i směšná. Odpovědět  MSteflova  Reakce okolí  (22.10.2008 8:40:59) Já jsem rodila prvorozenou dceru ve třiceti a nevzpomínám si, že by někdo pátral, proč to nebylo dřív. Z kariérismu mě sotva někdo mohl podezřívat a v mém okolí jsem nebyla vyjímkou. Některé mé kamarádky otěhotněly ještě později a nikomu to nepřijde divné. Možná záleží na tom, odkud člověk je (na vesnici bude ten tlak asi větší)a jestli už v rodině nějaké děti jsou(třeba od mladšího sourozence). Odpovědět  madlenka07  Re: Reakce okolí  (22.10.2008 8:45:41) Pracovala jsem v Praze ale jsem z Tábora.A možná to někoho mohlo dráždit.No a není to tak dávno,kdy se o mě bavily tady takové sousedky z vedlejšího paneláku,slyšela je moje sestřenice.Brr,podle nich jsem děsivá kariéristka,mít dítě takhle pozdě...no,ale ted už je mi to celkem jedno,mám konečně to co jsem chtěla,zdravé krásné dítě a na báby z okolí kašlu.Ale byly časy,kdy mi to opravdu ubližovalo hodně.(jo a taky prý můžu za to,že jsem bez partnera,utekl ode mne jak jsem strašná).To že odešel dobrovolně za mladou,protože se najednou necítil na rodičovství,že je to gambler,tak to je asi taky moje chyba.Moje chyba je,že jsem to nepoznala dříve.Ale nelituji,jsem šťastnái bez něj. Odpovědět  MSteflova  Re: Reakce okolí  (22.10.2008 8:48:31) Máš recht, co s ním? Odpovědět  madlenka07  Re: Reakce okolí  (22.10.2008 8:53:13) Asi nic.Počkám na pana Pravého,budu si užívat se svojí holčičkou a hloupé řeči se pokusím neřešit...možná ty ženy mají nějaký poroblém.Ale chápu ty snažilky,kterým to nejde,že takové řeči mohou ublížit. Odpovědět  *Niki*  Lassie,  (22.10.2008 8:54:24) já rodila prvorozeného ve 27 letech, tj. 3 roky po skončení VŠ a moje kamarádky ze školy to některé nechápaly. Ale jště víc nechápou že jich mám po sobě TOLIK (3 jsou brány jako 2 nad optimum) Ony plánují 1 a šup zpět do práce... no, každý jsme nějaký Odpovědět  MSteflova  Re: Lassie,  (22.10.2008 8:56:47) Mono, já mám pocit, že v naší společnosti je optimum mít děti 2. U jednoho jsi sobec, u tří bláááázen . Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Lassie,  (22.10.2008 9:04:01) Mno, z pohledu realisty a pesimisty bych řekla, že ideální počet dětí je takový, který v pohodě zvládnu zabezpečit i v případě, že se tatínek nevyvede. Na to, abych říkala něco jiného znám bohužel moc ženských, které "kdyby neměly 2 - 3 děti, tak by s tím svým pitomcem nebyly". A to mi přijde hodně smutná pohádka. Odpovědět  Stáňa a dva kluci  Re: Reakce okolí  (22.10.2008 9:51:48) Diskusi jsem nečetla, ale umím si to představit. Já teda nechápu moc ty hádanice okolo, jestli dřív nebo později..Vždyť jsme každý tak jiný...Já osobně jsem se cítila psychicky zralá až po třicítce, nejdřív jsem se rozhodla pracovat sama na sobě, abych problémy z mého dětství nepřenesla na děti. Těhotenství i porody proběhly naprosto bez problémů. ALe určitě jsou i zralé dvacítky a někdo nedozraje nikdy. A pak jsou taky nezralé dvacítky, co mají děti a kariéristky taky určitě existují. Odpovědět

Monika, syn 13 a miminko v bříšku    •  Svoboda :)  (22.10.2008 8:20:40) Ahoj ženské :) nejúžasnější na tom celém je, že se každá z nás může svobodně rozhodnout, zda bude mít mimčo v 21 nebo 35 letech, jestli si ho pořídí do rozestavěné stavby, nebo dostavěného luxusního bytu, zda kariéru nebo ne a jestli při tom všem ještě má náladu na studium, nebo ne. Protože ať to udělá jak to udělá, vždycky se najde někdo, komu její styl sedět prostě nebude a "něco bude zase špatně". ALE - a to je na tom to nejlepší - pokud je nám v tom v čem jsme dobře, je přece úplně jedno, co si druzí myslí!! Tomu se říká - MOŽNOST SVOBODNĚ SE ROZHODNOUT :) a to je to nejlepší co všechny máme. Zkusme tedy raději všechny na druhých obdivovat to, k čemu samy odvahu nemáme a ne je za to odsuzovat, ať se jedná o cokoliv. Vždycky se totiž můžeme něco naučit. Takže hlavu vzhůru - NA KAŽDÉ Z NÁS JE NĚCO ÚŽASNÉHO :) Odpovědět  madlenka07  Re: Svoboda :)  (22.10.2008 8:37:09) Ano,každá z nás se může svobodně rozhodnout,ale někdy jen rozhodnutí nestačí.Přeji všem ženám,aby nemusely procházet obdobím smutku,kdy se miminko nedaří,aby nemusely poslouchat hloupé řeči a aby se stačilo jen rozhodnout. Odpovědět  Kačka a dva dráčci    •  Re: Svoboda :)  (22.10.2008 8:48:45) Myslím, že je pro každého důležitá osobní svoboda, osobně jsem nerada v čemkoliv tlačena do kouta... ale ještě mě napadl příspěvek, jak se na tady přetřásaly "staré maminy" versus "mladé maminy". první dráče jsem porodila v 25. letech, jak jsem již někde výše psala - do rozkopaného domu, toho času absolutně neobydlitelného, takže jsme chvilku bydleli ve městě v bytě, který jsme jinak pronajímali. /pro škarohlídy, co si řeknou, to se jim to stavělo - když měli ještě byt - byt jsem koupila zhruba ve 22.letech na hypotéku/. Abych se dostala k tomu, co jsem chtěla napsat. Za šestnáct měsíců po narození Aničky se nám narodila Maruška, NEMĚNILA BYCH. Mám dvě krásné děti, není mi ještě 30. Na druhou stranu mám kamarádku, která na to šla pravda zodpovědněji zřejmě. Před několika lety koupili s manželem prostorný byt, zrekonstruovali, doplatili hypotéku, teď je kamarádovi skoro 40 a kamarádce bude 35 a o miminko se bohužel marně snaží přes dva roky. Jsou plně zajištění, mají krásný byt, dětský pokojíček, za sebou slušnou kariéru. Tak nevím co je lepší. /na druhou stranu si občas jen tak mlhavě představím, co by bylo, kdybychom dráčátka odložili, než..... a je fakt, že jsem absolutně přesvědčená, že bych neměnila/. Takže autorce přeju hodně zdraví, lásky, štěstí, tolerance a sil :o))) Odpovědět  monikapok1  Re: Svoboda :)  (22.10.2008 22:03:32) To bylo samozřejmě myšleno na věci, které člověk ovlivnit může a v tom smyslu, že každý člověk může dělat to, co se mu zlíbí (pokud tím nikomu neubližuje), bez ohledu na názor, či odsuzování od někoho druhého. Jinak i já samozřejmě vím, že někde rozhodnutí samotné prostě nestačí. Na druhé dítě jsem si počkala pět let. Tak držím palce - ať se též podaří Odpovědět

huhu, holky 5,5 a 3,5, 12tt    •  vek pro tehotenstvi  (22.10.2008 8:49:19) autorko, ono pozdnejsi otehotneni souvisi take s tim, ze kdyz po stredni (vek cca 19-20) se rozhodnes pro vejsku (cca dalsich 5-7 let), pak - aby ses snazsi navrat - zkusis min 1-2 roky prace, pak uz ti ke 30-ti proste je ;-). A ted si nejakou vesjku nebo nastavbu dela skoro kazdej... Kolem 20-ti si muze dovolit otehotnet ti, co skoncili u stredni - koneckoncu proc ne. Odpovědět  petishee  Re: vek pro tehotenstvi  (22.10.2008 16:08:03) No právě, každý chce mít výšku a nikomu se nechce dělat rukama - pak je nedostatek zedníků, kovoobráběčů, kominíků apod. (teď o tom byla nějaká reportáž v TV - v rámci předvolebních kampaní) a špekuluje se, co s tím asi tak budeme za pár let dělat. Mně je 25, čekám první mimčo a stihnu ho ještě měsíc před 26. narozkama. Nevím, jestli jsem teda ještě v kategorii mladá maminka (snad jo, vždycky jsem chtěla být ), mám VŠ, 2 roky praxe v práci (poslední 2 roky VŠ studuju dálkově), stejnou dobu vdaná, žila jsem s manželem (tehdy ještě přítelem) rok v USA (snad by to aspoň pro pár životních zkušeností stačit mohlo). Jsem pro to nezralé naivní tele? Nebo je 25 o tolik moc víc než 21? Takže myslím, že zvládnout se toho dá hodně a ke 30 ti ještě být nemusí Držím palec všem mladým maminkám, je to fajn, že jsou ještě mezi námi nesobečtí lidi, kteří se neděsí trošky zodpovědnosti. Odpovědět  *Niki*  Holky a ženy,  (22.10.2008 16:18:19) co stále máte s tím věkem či zralostí k rodičovství? Co je to zralost a k čemu je nutná? Když budu zralá, vychovám šťastnější děti? Je zralost totéž, co zodpovědnost? A co je zodpovědnost - situacím předcházet nebo neutíkat a situace řešit? A proč by něco mělo být horší než jiné? A koho to vlastně zajímá? Ty děti jistě ne. Běžte je pomazlit, to jim dá mnohem více než spekulace, zda je to dostatečně zralé či nikoliv Odpovědět

Helois+Hela03/06+Dia07/09  Mladá, ale šťastná ;)  (22.10.2008 10:01:58) Milé maminky, není to nakonec úplně jedno kolik nám bylo, když jsme počali své první dítě? Ať už nám bylo dvacet nebo třicet, věk z nás nedělá horší nebo lepší mámy! Pravda je, že autorka článku se místy vyjádřila poněkud nešťastně, promiňme jí tedy, že v nadšení z budoucího mimi a ze spousty těhtenských hormonů (všechny si jistě pamatujeme jak nám tehdy bylo) nepromyslela důkladně každou svojí větu. Jistě nám chtěla jen říci, že se cítí poněkud osaměle se svým věkem mezi jinými nastávajícími maminkami. Vím, jak se cítí, protože i mě bylo v těhotenství "teprve" 23let a to stále ještě vypadám tak maximálně na 20 (nechci si fandit, je to holý fakt). Za celé těhotenství jsem se nesetkala s maminkou mě blízkého věku, s manželem jsme si také připadali jak exoti, na různých kurzech, kdy ostatní prostě byli o "mnoho" let starší než my (nebo na to aspoň vypadali). Dodnes mě lidé oslovují slečno, přestože vedu dítě za ruku (a jsem vdaná), ale netrápí mě to, naopak mě to těší a někdy z toho mám legraci :) (poznámka: pro dítě jsme se rozhodli v době, kdy jsme oba pracovali, já dálkově studovala a moje mamka se sama nabídla, že když už je v důchodu, tak že by ji občasná péče o vnoučka dělala radost, bydlíme u mých rodičů z osobních důvodů, protože je potřeba jim pomoct v péči o dům a nemocnou sestru) Podle mého názoru by se dva lidé měli zodpovědně rozhodnout, kdy si dítě pořídí a vůbec u toho nezáleží na věku. Jestliže někdo cítí potřebu, že nemůže přivést dítě do tohoto světa, tak ať ho radši nemá, jestliže má pocit, že je "důležité" aby měl nejdříve postavený nový dům a našetřené peníze, aby pak nedělal nic jiného než se plně věnoval dítěti, tak ať si ho pořídí, až přijde ten "pravý" čas, jestliže ale někdo má pocit, že nepotřebuje mít přílišné hmotné statky, aby měl děti, protože sám taky nikdy nežil v blahobytu a pořídí si děti o pár let dřív než jeho okolí, tak je to také v pořádku. Navíc neopomínejme lidi, kteří neměli zatím to štěstí potkat toho/tu pravou. Každý jsme jiný, každý máme jiné sny a přání, každý máme jiný hodnotový žebříček a tak to MUSÍ BÝT. Nikomu z nás by se jistě nelíbilo, kdyby jsme i nadále měli dělat věci tak, jak se "sluší a patří" tak jako tomu bylo dřív. Bohužel lidé se neustále topí v moři předsudků a až příliš často vidíme tu naši životní cestu jako tu jedinou pravou a každá jiná se nám nezdá dost dobrá... Buďme šťastní za to, že můžeme žít a život si užívejme, nakonec těm malým dětem je vcelku jedno jestli budou spát v postýlce za pár tisíc nebo pár stovek. Neodsuzujme se, ale respektujme! Krásný den všem! Odpovědět  Honey    •  Lehká vnitřní panika?  (22.10.2008 13:03:20) Zdravím všechny přispěvovatelky, začínám pociťovat vnitřní neklid co se týče mého budoucího miminka. Mám zázemí (nový dům), partnera (8 let - z toho 2 roky spolu v novém domě), o peníze také nemáme nouzi, ale já ještě studuji. Je mi 25 let a studium mám ještě na dva roky. Studium přerušovat nechci, chci počkat, až ho dodělám. Ale velmi často uvažuji nad tím, jestli pak v 28 letech (a více) nebudu na dítě stará? (myslím tím problémy s početím). Má matka měla s početím problémy, často potrácela, tak se, přiznám se k tomu, někdy vnitřně hodně trápím, jestli budu moci otěhotnět... A to trápení je opravdu intenzivní, ačkoli jsem zatím nikdy neměla žádné gynekologické problémy. Ale stejně to nemá řešení,uvidím to až za dva tři roky. Mimoto mám panický strach z porodu, ale myslím, že to přebije touha po miminku. :o) Odpovědět  Lybicka + dva kluci  Re: Lehká vnitřní panika?  (23.10.2008 13:14:50) Honey, ja mela celou vysokou chronicke mykozy a ruzne zanety, myslela jsem si, jake budu mit problemy otehotnet a obe tehotenstvi se povedly ihned! Cili se neboj! Mimo to 28 let neni tak pozde, pak mas pred sebou pripadne 12 let kdy muzete delat na asistovane reprodukci (zni to blbe, ale myslim to uprimne!) Vse bude v poradku, neboj! Odpovědět  Melie  Re: Mladá, ale šťastná ;)  (28.10.2008 18:32:35) Krasne napsany prispevek na pekny vpravde tehulkovsky clanek :) Ma spoluzacka (20 let) nyni ceka planovane mimi a jsou ve stejne situaci jako autorka clanecku (nedodelany domecek apod.), ale mimi ocekavaji s uzasnou laskou a ta prece nezalezi na tom "kolik rodicum - potazmo matce - je". I ja s mym muzickem se chystame na mimi a take mozna budu za docela nedlouhou dobu tou "mladou maminkou" (je mi take nyni 20). Stejne jako je lito "starsim" maminkam (nemyslim to nijak urazlive, to "starsim", ze je casto lide oznacuji za karieristky a zeny za penezi honicimi se, tak je lito mladsim maminkam, ze jsou nekdy oznacovany za nevyzrale, nevedouci nic o zivote, nezodpovedne a tak dale. Gratuluji autorce clanecku, a drzim pesti, aby mela v srdci to, s cim psala tenhle textik, a preji hodne optimismu do dalsiho zivota jak ji, tak jejimu muzi a tomu drobeckovi, co se chysta na svet :) Odpovědět

Mharie, 3 synové    •  Já ji chápu  (22.10.2008 22:40:00) Když jsem poprvé vyjela do ulic s kočárkem, ve kterém byl náš třetí syn (dcery nemáme), tak jsem potkala několik známých, kteří mě místo sdílení radosti z krásného zdravého dítěte politovali, že se "to zase nepodařilo" - tzn. zase kluk :-(. Vůbec nepochopili, že prožíváme velké štěstí. V jejich hlavách bylo zakodované jen to, že takto to přece nikdo nemůže chtít, ale co se dá dělat.... Jak mě to tenkrát mrzelo! Jak jsem se jim snažila (zbytečně) vysvětlit, že to vidí špatně! Proto zcela chápu autorku článku, držím jí palce, ať si své přesvědčení nedá vzít. A jestli má v 21 letech dostatečně zralé názory? To je jedno, hlavně že má svou vizi, pro co chce žít a je ochotná tomu něco obětovat. Však se říká: člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. Odpovědět

Edvi+1+1  Moniko gratuluju  (23.10.2008 6:36:09) Moniko já s tebou souhlasím Je sice pravda to co tady psaly některé čtenářky, že ne všechny jsou kariéristky, ale bohužel v téhle době to tak vypadá. Já byla taky těhotná plánovaně v 21letech před 6ti lety a nikdy bych neřekla, že to byla chyba. Chápu naprosto přesně cos tím článkem myslela, zažila jsem si to taky. Nehleď na okolí. At si každý žije jak chce a pokud se tvůj život někomu nelíbí je to jen závist. Odpovědět

dadulka1  Jsem šťastná, že jsem nečekala...  (23.10.2008 12:13:04) Já jsem otěhotněla ve 20 letech o svatební noci. Nic jsme neplánovali, zkusili to a vyšlo to. Pro někoho mladická nerozvážnost a nezodpovědnost,ale byla tím nejlepším rozhodnutím v mém životě. Celé těhotenství jsme prožili v rozestavěném bytě, ale zvládli jsme to. Dnes je dceři 13 let a já jsem šťastná, že mám alespoň ji, protože kdybychom miminko odkládali na později, tak jsme dnes bezdětní. Dnes je mi 34 let a po 10 letech marného snažení vím, že druhé dítě již mít nebudu. Vůbec neodsuzuji ženy, které mají děti až později. Já mám kolem sebe plno známých, které mají děti i ve 40 letech a jsou v pohodě. Myslím, že je to každého věc, jak se na to cítí. Jenom jsem chtěla upozornit na to, že odkládání mateřství na pozdější dobu má také své stinné stránky. Odpovědět

šiška, 16.měsíční dcera    •  MOC TI FANDÍM !!!  (25.10.2008 21:42:23) je mi sice už 31 let, ale naprosto tě chápu, taky mě štve, že se tu vykecávaj hlavně ty maminy, co se litujou, všechno berou tragicky a přitom maj dost času na vylívání si svých bolístek tady. vlastně se tu navzájem hlavně děsej, litujou, nadávaj na chlapi anebo se zesměšňujou mezi sebou. moc ti fandím, s takovýmhle přístupem k životu budeš určitě sqělá máma, zdá se mi, že to bereš dost reálně a přesto si zachováváš důstojný odstup a dokážeš se těšit z opravdu důležitých věcí. já měla taky nepříliš fyzicky příjemné těhotenství, po porodu nějaké problémy, ale každým dnem je život s dcerou zajímavější, každý její úsměv stojí za probdělé noci apod. jsem šťastná a ani jsem si nedokázala představit, že TAKHLE budu. a stíhám vše, co opravdu chci. trošku jsme přehodnotila priority, takže doma nemáme stále naklizeno, mnohdy ani navařeno, ale všichni tři si život užíváme a prý je to z nás cítit na první pohled. držím palce, ať ti porod dobře dopadne a jste zdraví, to ostatní si zařídíš sama. Odpovědět

milli    •  není to jedno?  (26.10.2008 12:29:08) nějak nechápu...jsou mladé a starší matky, ale i mladí a starší otcové - každý ať si to přece udělá, jak chce, každý věk má své pro i proti, člověk přistupuje k rodičovství a výchově jinak, třicítky nepochopí dvacítky a obráceně. dcerka se nám povedla neplánovaně v 24 letech a i když jsem za tuto "náhodu" velice vděčná, nestydím se přiznat, že její příchod pro mě znamenal především šok a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si to přebrala a naladila se na tu správnou vlnu. nesouvisí to s láskou, kterou k ní chovám, miluju ji nadevše a klidně bych za ni dýchala, ale zároveň to cítím tak trochu jako monty - čím je dcera samostatnější, tím je to lepší:) chvílema jsem koketovala s myšlenkou na druhé, ale stačila mi krátká návštěva u švagrové (mají dvouměsíční miminko), abych si ujasnila, že ještě nenastal ten správný čas:)nějak jsem ještě nestihla zapomenout na všechno to špatné :))) Odpovědět  Kateřinnka  Re: není to jedno?  (26.10.2008 13:46:18) Zdravím slečny a všechny mladé paní. Normálně do diskuzí nepřispívám, nicméně po přečtení článku a následující diskuze mi to nedalo a také si dovolím přispět svojí hrstkou do mlýna. Nejdřív bych ráda podotkla, že zcela úplně nechápu, co tu kdo vlastně řeší.Všeobecně je známo, že v dnešní době podotýkám některé starší maminky, které si myslí, že snědli všechnu moudrost světa, se pozastavují nad tím, jak je vůbec možné a nezodpovědné si pořídit díte třeba v těch 21 letech, na což nejspíše chtěla autorka poukázat a také na to, že ona v těch svých 21 letech, se snaží vše zvládat a být stejně úspěšnou matkou jako ty starší maminky, ačkoli nebydlí zrovna ve zlaté kleci. Chtěla bych říci, že neodsuzuji ani mladé maminky ani ty po 30 roce, vím, že volba mezi potomkem a dobře zabezbečeným zázemým je mnohdy složitá a bez toho zázemí vychovávat děti jde dost stěžka. Ale někdo to štěstí, jako třeba já, má už v těch 21 a není to důvod proč bychom měli být opovrhovány ženami, které to štěstí ještě nenašly, tak to na mě působí, zvlášť u Monty, která o děti zřejmě nikdy zájem tolik neměla, tudíš hodně věcí nemůže ani pochopit. Odpovědět

Kateřinnka  Co je vlastně pointou??  (26.10.2008 13:49:20) Zdravím slečny a všechny mladé paní. Normálně do diskuzí nepřispívám, nicméně po přečtení článku a následující diskuze mi to nedalo a také si dovolím přispět svojí hrstkou do mlýna. Nejdřív bych ráda podotkla, že zcela úplně nechápu, co tu kdo vlastně řeší.Všeobecně je známo, že v dnešní době podotýkám některé starší maminky, které si myslí, že snědli všechnu moudrost světa, se pozastavují nad tím, jak je vůbec možné a nezodpovědné si pořídit díte třeba v těch 21 letech, na což nejspíše chtěla autorka poukázat a také na to, že ona v těch svých 21 letech, se snaží vše zvládat a být stejně úspěšnou matkou jako ty starší maminky, ačkoli nebydlí zrovna ve zlaté kleci. Chtěla bych říci, že neodsuzuji ani mladé maminky ani ty po 30 roce, vím, že volba mezi potomkem a dobře zabezbečeným zázemým je mnohdy složitá a bez toho zázemí vychovávat děti jde dost stěžka. Ale někdo to štěstí, jako třeba já, má už v těch 21 a není to důvod proč bychom měli být opovrhovány ženami, které to štěstí ještě nenašly, tak to na mě působí, zvlášť u Monty, která o děti zřejmě nikdy zájem tolik neměla, tudíš hodně věcí nemůže ani pochopit. Odpovědět

Kateřinnka  Co je vlastně pointou??  (26.10.2008 13:50:30) Zdravím slečny a všechny mladé paní. Normálně do diskuzí nepřispívám, nicméně po přečtení článku a následující diskuze mi to nedalo a také si dovolím přispět svojí hrstkou do mlýna. Nejdřív bych ráda podotkla, že zcela úplně nechápu, co tu kdo vlastně řeší.Všeobecně je známo, že v dnešní době podotýkám některé starší maminky, které si myslí, že snědli všechnu moudrost světa, se pozastavují nad tím, jak je vůbec možné a nezodpovědné si pořídit díte třeba v těch 21 letech, na což nejspíše chtěla autorka poukázat a také na to, že ona v těch svých 21 letech, se snaží vše zvládat a být stejně úspěšnou matkou jako ty starší maminky, ačkoli nebydlí zrovna ve zlaté kleci. Chtěla bych říci, že neodsuzuji ani mladé maminky ani ty po 30 roce, vím, že volba mezi potomkem a dobře zabezbečeným zázemým je mnohdy složitá a bez toho zázemí vychovávat děti jde dost stěžka. Ale někdo to štěstí, jako třeba já, má už v těch 21 a není to důvod proč bychom měli být opovrhovány ženami, které to štěstí ještě nenašly, tak to na mě působí, zvlášť u Monty, která o děti zřejmě nikdy zájem tolik neměla, tudíš hodně věcí nemůže ani pochopit. Odpovědět

Kateřinnka  Omlouvám se za opakovaný příspěvek!!! Nešel mi odeslat :-)  (26.10.2008 14:17:16) Ještě jednou se omlouvám, na rodince jsem jen sporadicky ze zvědavosti. Jen bych ještě podotkla, že mi je tedy také 21, mý rodiče mě měli asi tak v tom samém věku a musím Vám říci, že ačkoli jim manželství nevydrželo, což se může stát v každém věku, takové vzdělaní a zázemí do života, které mi připravili, bych si sama lépe nemohla představit. Za čež jim moc děkuji a myslím si, že můj tatínek by měl být vzorem, že i mladý člověk s dítětem se může vypracovat a zabezpečit rodinu. Já jsem s mým manželem od 15 let, také čelím různorodým narážkám, že jsem si nic neužila. Ano i ne. Přestože jsme spolu chodili, tak jsem v létě jezdila na dvouměsíční jazykové pobyty, střední přečkala na intru, s kámoškama i kamarády jezdili na víkendy na chatu a myslím si, že můj manžel byl byl v té době opravdu tolerantní a o tom to také hodně je. Neužila jsem si tedy jen sexuálních hrátek a radovánek s jinými muži, o čemž si myslím, že život není, když vám váš partner vyhovuje. Vystudovala jsem uměleckoprůmyslovou školu, chodím na VŠ,přitom si přividělávám a manžel pracuje, od svých 18 let bydlíme spolu v našem baráčku, který jsem dostala od mých rodičů a kde jsme bydleli se sestrou jako děti. Není tak starý, ale pravda nyní bydlíme v podkrovním novějším bytě a rekonstrujeme si spodní větší byt. Letos v létě jsme se ve svých přítelových 24 a mých 20 letech vzali a vůbec si nepřipadám jako mimoň Děti sice plánujeme až tak za 3 roky až dostuduji a budu mít aspoň 2 roky praxe, ale můžu říci, že po nich toužím již dnes a byla bych pro to i zabezpečená. Manžel má 3 sourozence kolem 30let a všichni měli první děti do 23 roku. Dnes mají 2-3 děti a musím vám říci, že tak chytré a slušné děti, byste málokde viděli a přestože nejezdí do 5* hotelů, tak mají mnohem lepší zázemí než třeba děti, kde rodiče dělají jen karieru a věčně jsou doma sami či někde venku s povedenou partičkou.... Ještě bych jen chtěla říci, že tímto neurážím starší maminky, smekám naopak klobouk nad tím, co vše dokázali vybudovat pro své potomstvo a přeji jim zdravá a krásná miminka,ale jen bych ráda apelovala na to, aby nekritizovali ty mladší, jelikož být dobrou matkou není o věku, každý má v životě jiné možnosti! Možná, teď uslyším od někoho, to se jí to povídá, když ve 20 má auto, barák a vydělávajícího manžela, ale věřte mi všechno má svá ale a určitě nejsem zhýčkané dítě a myslím, že se mi jakž takž daří skloubit domácnost, školu, práci i zábavu, aby vše klapalo a ve 24 letech nějaký ten uzlíček také měla doma Odpovědět  Bajzinka + Maxík  Re: Omlouvám se za opakovaný příspěvek!!! Nešel mi odeslat :-)  (4.11.2008 15:03:52) ...no...píšeš ve 24letech, to je totiž moudré. Ideální věk maminky je tak 24-29 let si myslím, ale dvacet let...Já jsem ve dvaceti, ač je to pět let zpátky, byla teda ještě dítě!!!! A na to jsem patřičně hrdá, a i kdybych měla všechno, co je k početí dítka nutné, nepočala bych ho! To bych mu neudělala. Ve dvaceti člověk začíná teprve sám žít, osamostatňovat se, dělat vlastní rozhodnutí - od toho, jakou práci či školu si zvolí, až po to, jaké životní priority mu budou jednou vlastní. A na to potřebuje chvilku čas. Není rozumné začít vlastní život tím nejzásadnějším rozhodnutím - táák, počnu dítě! A to zrovna píšeš i ty - nejdřív svatba, zakusíš si ten manželský život, pak zkusíš ještě nějakou školu, práci (ne honičku za kariérou), mezitím se přihodí v tvém životě tolik věcí, budeš okouzlená a pak si pořídíš uzlíčka...tak to má být. (Ač je teda smutná pravda, že ta věková hranice se jaksi posunuje níže, dnes už dvanáctileté holky mají bohatý sexuální život a barví si vlasy, tou dobu jsem si já hrála s panenkama....) Odpovědět

Lizzie  Juno  (27.10.2008 9:05:21) Pro zakladatelku i Mishuli, které řeší, zda nemají ,,dítě moc brzy" doporučuji tenhle snímek. Za prvé je plný výborných hlášek, za druhé hraje hlavní představitelka skvěle - a myslím, že má větší problém. Za sebe přiznávám, že v 16 bych to asi řešila stejně, byť ta adopce je tu za trochu jiných podmínek než v USA. Btw - samozřejmě, že je tam něco nadsazené. Ale je to taková citlivá, hezká pohoda ze života. Odpovědět  eau a lipo    •  Re: Juno  (27.10.2008 9:17:13) Jojo taky jsem videla. Ten film byl pro me prijemnym prekvapenim, melo to neco do sebe ;-) ... Odpovědět  Lizzie  Re: Juno  (27.10.2008 9:18:50) Mělo. A nějak tak si člověk uvědomí, že dítě z člověka dospělého nedělá - byť je to zkušenost jak hrom. ,,Lidi se nejdřív zamilují a pak rozmnožují - ale bejt normální asi není náš styl". Odpovědět  diviana  Nechápu...  (27.10.2008 16:21:24) Dobrý den,já hlavně nechápu,proč pořád mluvíte o té "kariéře",dnes je to takové zaklínadlo nebo co... Přiznejme si,kolik z nás po klasické střední škole(ne všichni mají vysokou)budují kariéru. Většinou se necháte někde zaměstnat a tam pracujete pořád,pořád stejně,často za stejný plat a nenávidíte šéfa.... Tedy alespoň podle mě to vypadá u většiny žen takhle... Já jsem po škole začala pracovat ve svatebním salonu,šéfka mě od začátku nesnášela,když jsem jí po roce řekla,že jsem těhotná,tak málem vylítla z kůže. Naposledy dnes,když jsem po ní chtěla něco potvrdit kvůli soc.dávkám,mi bylo vyčteno,že se mnou má akorát starosti... Mám tohle zapotřebí? Je mi 20 let,mám roční dceru a před 10 dny se mi narodil syn,jsem naprosto spokojená a šťastná. Čímž se zpátky dostávám k otázce věku,ale o tom jsem mluvit nechtěla... Přeju hezký den. Odpovědět  Lizzie  Re: Nechápu...  (27.10.2008 19:11:19) diviano, tady se o kariéře mluvilo hlavně v článku. Většina těch, co ve 20 neotěhotněly (včetně mě) to argumentovala tak, že v té době měly jiné životní zájmy a na pořizování dětí nemyslely (v mém případě nemyslí). Ty jsi spokojená a to je super - není, co řešit:) Odpovědět

Saraqua    •  idealistka  (29.10.2008 0:02:13) Trochu se bavím nad tím, jak si autorka článku představuje skloubení mateřství, studia, zaměstnání. Zřejmě má představu, že si přinese domů z porodnice nějaký doplněk do bytu, který bude tiše někde stát a čekat, až maminka odpracuje. Nebo jak budou babičky běhat co dvě hoďky na kojení. Autorce přeju, aby alespoň dostudovala. A k tomu prvnímu odstavci, k těm mladým nevěstám před dvaceti lety: nebylo to věru tak, že holky si v 18 letech řekly "tak a teď budeme mít dítě". Drtivá většina nevěst byla na radnici již těhotná a vdávat se zkrátka "musela". Mladým obyčejně nezbývalo než se spolehnout při sexu na přeruš. soulož nebo kondom, antikoncepce byla pro mladé holky nedostupná. A ty potupné komise, které potrat povolovaly nebo ne! Brr! A taky se doma i ve školách o těchto věcech příliš nemluvilo. Takže důvodem nebyla touha založit rodinu v 18 letech, ale nezkušenost, neinformovanost, nechráněný sex. Je pravda, že jen málokteré dívce se podařilo přes toto všechno do 20 let neotěhotnět a právě proto byla "divná". Už se o ní šuškalo, že snad nemůže mít děti. )) A v neposlední řadě - co taky ty lidi měli dělat jiného? VŠ studoval jen málokdo, do zahraničí se nemohlo, takže na výběr toho příliš nebylo. Odpovědět

Bajzinka + Maxík  souhlasím s Monty...  (3.11.2008 13:44:30) Souhlasím s Monty, protože z ní mluví moudrý člověk...Jedna věc je toužit po dítěti ve 21 letech a mít k tomu všechny předpoklady ho počít - manžela, dům, zázemí, peníze - nevidíte pak nidke zádrhel, který by říkal ne. Jen ta možnost...možnost, že až člověk trošku dospěje, mohl by si říct, že to mohl udělat jinak. Mě je čerstvých 25 let a za měsíc rodím...ač mám manžela, dům i zázemí a na dítě se velmi těšíme, vždy musíme ukrojit kus svého svobodného já, přisypat kotel zodpovědnosti a alespoň se snažit vychovat slušného a sebevědomého tvora. Není to jenom o tom si říct - ták, já jsem rodinný typ, mám ráda teplo u krbu a cestování mě nezajímá, tak si pořídím prostě dítě jako takového pejska a basta, budu maminka. Role rodičů je velmi důležitá, odrazí se hlavně na dětech... pokud mladý pár, který nemá tolik životních zkušeností, se za čas rozhodne, že to chce jinak, utrpí tím hlavně děti. Modlím se za to, aby ač jsme tak mladí (mě 25 a manžel 28), abychom byli natolik rozumní jako ti, co jsou již starší a zkušenější, a neudělali zbytečné chyby v budoucnu jen proto, že tu v našem věku byla možnost uskutečnit ještě pár věcí jinak. O nás nejde, jde totiž už o nového člověka, který by mohl mít zkažený život jen proto, že tatínek zjistil, že toho v životě ještě moc nezkusil a už ve 20ti se staral o rodinu...a tak se nechal s maminkou rozvést a teď chodí s mladou holkou a cestují po "makčů-pikčů"...Nemělo by to být jen rozhodnutí mladé maminky, ale i tatínka! A o tom autorka jinak než o chudákovi u porodu nemluvila...Já osobně uznávám starší maminky, neodsuzuji ty mladé, ale čím rozumnějším lidem se dostane dětský osud do rukou, tím lépe! Odpovědět

budlii  Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 19:46:10) Ahoj, je mi 23 a děti zatím nemám. Je fakt, že jsem si říkala, jako plno dalších, nejdřív dodělat školu, pak se zapracovat a pak mimi! Školu jsem dostudovala, pracovat pracuju, ale mimi ještě asi chviličku počká ... ještě studuje přítel :o( Sama ještě přemýšlím, že bych pokračovala ve studiu, tedy až otevřou nějaký fajn obor, na který mě vezmou po tom mém bakaláři ... ale to už jak bylo zmíněno, jde i dálkově při mateřské!! Tak proč dítě donekonečna odkládat? Dnes se všichni (no dobře, tak většina) ženou za kariérou, ta snad nepočká??? A málokdo si uvědomí, že i když teď dítě ještě nechce, až ho bude chtít, už to třeba nepůjde ... Odpovědět  Lizzie  Re: Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 19:47:39) Za kariérou se neženu, dítě nechci a jsem o 2 roky mladší než ty...jen o té kariéře to není, co s tím všichni sakra máte? Odpovědět  budlii  Re: Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 19:49:02) A o čem je to třeba u tebe? Odpovědět  Lizzie  Re: Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 19:51:35) U mě je to o tom, že nejsem na dítě zralá a pochybuju, že za dva roky budu, děti jednou chci, ale v životě mě zajímá tolik věcí a chtěla bych tolik věcí vyzkoušet...nic ti nevyčítám, pokud to tak cítíš, není, co řešit, ale nemám ráda odsuzování. Na stranu druhou je, že jsme trochu specifická sorta lidí, to se blbě vysvětluje. Prostě...přečti si Monty a madeleine a třeba mi tě to přiblíží. I když nejsem zas až takový bohém jako Monty. Odpovědět  budlii  Re: Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 20:04:00) To taky znám, ještě si chci užít mládí a života (viz. můj přítel), ale o to až tak nejde. Neodsuzuju tě, ani nechci, aby tak na někoho můj vzkaz působil! Je to prostě jen pohled na druhou stranu, jiný názor. A taky vím, že otěhotnět nemusí být až tak snadné jak se na první pohled může zdát, hlavně tedy v pozdějším věku. Když se na to necítíš, nikdo tě do těhotenství a matěřství nežene, ale život se dá užít i s dětmi, ne? (no jo, já vím, už je to o něčěm jiném :o) Odpovědět  Lizzie  Re: Brzo? Ani ne!  (3.11.2008 20:38:06) budii, v pohodě, ale jistý věci v jistým věku s dítětem dělat nejdou. Ať se daří. Už jsem to tu psala - dítě beru jako součást života, ne jako metu. Asi je to o přístupu. Odpovědět  Bajzinka + Maxík  Re: Brzo? Ani ne!  (4.11.2008 14:47:02) Já si myslím, že s dětma se dá život užít úplně stejně kvalitně jako bez nich - je to více o organizaci, ale když jsou na to dva, peníze, zázemí a pohoda, dá se dělat všecko! Mladý člověk by ale měl využít toho, že je mladý (považuju to jako velký DAR od života) a zakusit si pár věcí předtím, než na svět přivede dalšího človíčka. Bude zkušenější, obratnější v životě a bude si vědět rady, jak to a ono zařídit a život tak bude plynout mnohem snadněji. Nemyslím si, že je rozumné pořídit si miminko jako moc mladá, ani jako moc stará. Kariéra ať jde k čertu, žijeme přece život. Za všechno, co jsem prožila, než jsem otěhotněla, jsem moc vděčná, protože o tom můžu svýmu prckovi jednou vyprávět a zároveň jsem už dost zkušená, že mě pár let jakoby "izolace" od práce a školy nemůže ohrozit, protože jsem se v těchto věcech naučila už chodit. Dvacetiletá holčena když ještě pět či šest let počká, udělá lépe. Není to taková doba a za tu dobu možná zjistí mnoho zásadních životních zkušeností, za tu dobu třeba úplně změní hodnoty. Dvacet let je opravdu málo na to, aby se člověk dobrovolně rozhodl mít dítko. To je můj názor. Odpovědět  Žžena  Re: Brzo? Ani ne!  (4.11.2008 16:22:02) Bajzinko, to máš strašně individuální. Někdo je ve dvaceti telátko co ještě nic nezažilo, někdo je už v těch dvaceti protřelejší. Třeba když to vezmu podle své třídy z gymplu, tak ze spolužáků skutečně ve dvaceti (řekněme dva roky po maturitě) byla většina až na výjimky ten první případ. Nikdy nevystrčili nos z rodného krajského města (výjimkou byly dovolené v Chorvatsku s rodiči a jeden školní výlet do Francie), žili u mámy, chodili do školy (ze střední přešli plynule na VŠ v tom samém městě) a večer se scházeli v "třídní" hospodě. Občas brigáda v supermarketu. Nikdo z nich neměl vážný vztah, alespoň ne do té míry, aby třeba jen uvažoval o odstěhování od rodičů, osamostatnění, spolubydlení s partnerem. Já jsem od patnácti do matury projela celou republiku, měla jsem přátele ve všech možných zapadákovech a byla jsem dost samostatná. Do těch dvaceti jsem sjezdila celou Evropu, a ne za ruku s rodiči, ale na studijních pobytech, na soutěžích, stopem po památkách, s kamarády vlakem. Měsíc po maturitě jsem se stěhovala do města 200 km vzdáleného od toho rodného, na VŠ na kolej, o měsíc později jsem se nastěhovala ke svému partnerovi. Takže ve dvaceti jsem byla částečně pracující student starající se o vlastní živobytí, samostatný s vlastní domácností, žijící ve stabilním vztahu, s již dvouletou zkušeností společného bydlení. Místo data příští třídní pařby jsem po škole řešila nákup nové pračky, platbu inkasa, "rodinný" rozpočet, společné zájmy a koníčky s mým partnerem, rekonstrukci bytového jádra... no a chystala jsem svatbu :o)) A byla jsem (a dodnes jsem!) takto velmi spokojená. Někdo je prostě akčnější od přírody a zažil spoustu věcí již dřív. Ovšem to co jsem já absolvovala do těch dvaceti, to stejně většina z mých vrstevníků nezažila ani v o pět let delším časovém horizontu. Máme všichni v občance čtvrt století od narození a stejně dvacet ze třiceti mých spolužáků žije úplně stejně jako kolem té maturity, nikam se nepodívali, živeni rodinou, pere jim maminka, akorát tedy teď už je před jménem nějaký ten titul. Jinak nezažili stejně nic. Tak jak to s tou životní zkušeností zobecnit? Asi nijak. Někdo má, někdo nemá. Někdo dřív, někdo později. Někdo vůbec. Odpovědět  Bajzinka + Maxík  Re: Brzo? Ani ne!  (4.11.2008 16:53:56) To máš velkou pravdu, pokud člověk tyto zkušenosti již ve dvaceti má, věřím, že se jakoby přehoupl přes časový úsek, kterým si jiný dvacetiletý člověk ještě musí projít (měl by). A to, co jsi všechno prožila a jak jsi k životu přistupovala, tě učinilo moudrou a zkušenou. Ale to jsi, jak sama říkáš, jedna z mála.Mě tento úsek zabral asi od těch devatenácti let dosud. Takže, pravda, nutno podotknout, je to individuální. Ale pokud beru na vědomí typického dvacetiletého člověka, musíš uznat, že takové rozhodnutí je na pováženou. Je to tak jak říkáš, spousta dvacetiletých ještě bydlí u rodičů - a co vím, ti lidé (většina zase), kteří bydlí ve dvaceti ve svém, k tomu nedošli vlastní cestou, k tomu jim pomohli rodiče - ne jejich snaha, práce, životní cesty. Já od devatenácti bydlím sama, jsem typická Moravanda, co přijela za prací a zábavou do Prahy, a musím říct, že první byty, placení nájmů mělo za následek pár stěhování, změnila jsem mnohokrát práci, experimentovala, zkoušela různě, co mě baví, pak jsem potkala svou óbr lásku :o), s ní dost cestovala, začala bydlet, pak jsme se vrhli do hypošky, vlastní bydlení, okusili si, jak se nám spolu žije, pak svatba, atd.atd...takže když jsem před osmi měsíci zjistila, že jsem těhotná, nebylo moc nad čím uvažovat! A tento úsek jsi ty prožila evidentně dříve, takže v tom máš pravdu. PS: ještě podotýkám, že celou dobu mluvím o plánovaném mateřství ve dvaceti, naprosto nemluvím o tom, když holka ve dvaceti nechtěně otěhotní, to je jiná, pak se musí Osudu postavit tváří v tvář jinak. Odpovědět  Žžena  Re: Brzo? Ani ne!  (4.11.2008 17:36:42) Bajzinko, jasně že "typický" dvacetiletý člověk toho třeba ještě moc nestihl, ale taky tento "typický" dvacetiletý člověk se typicky nehrne do plánovaného rodičovství Aspoň z mých spolužáků a spolužaček je nyní dětný jeden jediný "kousek", a to je případ selhání antikoncepce při víceméně nahodilém "styku", kdy spolu Ti dva žádný vztah neplánovali ani s příchozím dítkem nezrealizovali... prostě šli každý svou cestou... takže to je ten případ, o kterém píšeš na konci. Odpovědět  Bajzinka + Maxík  Re: Brzo? Ani ne!  (5.11.2008 13:45:31) Žínko :o), já právě znám i případy z mého blízkého okolí, kdy si děťátko holky pořídily takhle brzo, protože prostě chtěly. Nebavily je diskotéky, nebavilo je cestovat, studovat, už vůbec ne pracovat, rodiče jim koupili byt a ony se po kratší známosti rozhodly mít dítě. Jen tak, z nudy. Jak to dopadlo? Nemohu říct, že ty dvě, co znám, jsou špatné matky a na dítko kašlou...ale jejich "životní" partner je zkrátka opustil, nezvládli totiž tu zodpovědnost, vůbec - nebyli připravení, no a jinak narostlo v rodině trošku napětí - holčenám teď mamka s taťkou musí financovat mnoho věcí a ani jedna z nich nedokáže odpovědět, co budou dělat po mateřské, zoufale kroutí rameny. Do toho jsou nešťastné, těžko se jim totiž navazují nové partnerské vztahy a svou budoucnost mají jaksi v mlze. A to i přes to, že na začátku to vypadalo tak růžově! Byt, partner, pohodička, penízky...Neuznávám to, že si ty holky říkají, když chtějí mít mimčo - teď ještě ne, teď musím dokončit školu, zapracovat se, až splatím hypotéku, až zaplatím to, až budu mít bydlení...to nééé, dá se to zvládnout a nemělo by se čekat, až přijde ta chvíle - ta pravá nikdy jakoby nepřijde, a ženy pak v 35letech zjistí, že už to fakt nejde...ale člověk by měl trošku vysečkat...Můj názor je, že ve 25 letech je člověk mnohem víc vyspělý než ve 20ti letech. Co myslíš? Odpovědět

Karlička  Miminko a VŠ  (8.6.2011 0:15:48) Tak já se přidávám ještě váhavě k mladým maminkám, o těhotenství vím teprve pár dní. Miminko si přeji již dlouho, již od malička jsem chtěla mít dítko ve 20, protože i má maminka mě měla ve 20 letech. V devatenácti jsem začala přemýšlet, že by to bylo drsné mít mimčo tak brzo, že si tak trochu nevím občas rady sama se sebou, natož abych se postarala odpovědně za mimo, ikdyž zrovna to by šlo, ale zda by mi nechyběl můj oblíbenej rozruch a já nebyla smutná, že se nemůžu věnovat jen sobě. Ale i tak po miminku jsem toužila dál. Vždy jsem byla rozumově svým způsobem napřed, ale i trochu pozadu. Dneska je mi 21, s přítelem jsme spolu 4 roky a 2 roky spolu bydlíme. Přítel je o 18 let starší – moc se mi holky nesmějte, to se stane, že se lidi milují i tak – je zaměstnaný, poměrně dobře vydělává, mimčo by bral klíďo až za rok, když bychom měli úplně doděláno na baráku, ale i teď se na něj moc těší a už se o mě stará po pár dnech těhu. Vím, že do třech měsíců je vše stále nejisté a nemělo by se o tom ani moc mluvit, jenže já nad tím vším pořád přemýšlím. Mám za sebou gympl s maturitou, ale ta v dnešní době nestačí, takže jsem na VŠ v prvním ročníku. Vše se začalo hezky rozjíždět a zvykla jsem si na školu, lidi i novou situaci. Je to zase jiné, jsem typ, co miluje den, kdy se něco děje, nejraději bych pořád chodila na kafe, na výlety, do kina, do parku na procházku a tak různě. Začalo mě bavit cestování, protože jsem se po několika letech konečně dostala zas do ciziny, s kámoškama do Paříže – to Vám povím, to bylo naprosto úžasný. Prostě jsem pohodlná a začalo mě to bavit. Dlouho sním, že se dostaneme ven i s přítelem, letos už to mohlo být. Co tím chci vlastně říct? Miminko je můj obrovský sen, ale najednou je tu i sen určité „volnosti“, když to zobecním. Ale ty dva sny mi nějak zatím nejdou dohromady. Říkám si, že všechno jde, když se chce… ! Už jsem měla plány na prázdniny, nějak tu dovču a na podzim do Říma zase s holkama. Plus se obávám, ja zvládnu školu, ale rozhodně ji chci a musím dodělat, prostě bohužel, bez vysoké školy být nechci a nikdy nebudu nic moc. Je to opravdu teprve pár dní, takže se mi to pořádně neuleželo, ale je to obrovský šok, i když miminko moc chci. Zatím nemám žádné radostné ozvy z okolí, asi to mi to přivodilo, že je mi tak divně. Kamarádka, stojí za mnou, ale sama říká, jestli to nechci nechat na později, že i třeba ona se mnou měla plánů ještě spoustu. Taky moje maminka je z toho zklamaná, než úplně naštvaná, že jsem mohla vydržet po škole, že nemám praxi a pak jak najdu práci, že nebudu mít mateřskou, že chtěli, aby jsme s nima – rodičema – jeli na pořádnou dovču konečně, že nedodělám školu, a celou dobu mi opakovala, že jsem blbá – ale to ona říká často, ale nemyslí to špatně, jen obranná reakce. Ale pořádně mě ani neobejmula, když jsme se loučily, málem jsem začala pak brečet za volantem. fuj. Takže o to je to pro mě těžší, že je ze mě moje milovaná maminka zklamaná. Vím, že není radno se v tomhle ohledu koukat na okolí. Jen jak je to čerstvé, tak je to pro mě náročné. Už je mi týden hrozně zle, moc mě tlačí bříško a jsem z toho už pěkně nervní a naštvaná, prášky si žádný brát nechci, je to pěknej hnus K věci: chtěla jsem se především poradit, co se týče té školy, kdo máte zkušenost s doděláním VŠ s miminkem, to je pro mě nejspíš nejdůležitější. To je můj hlavní dotaz, i když se tu už vykecávám dost dlouho. Moc, moc děkuji a snad nikoho nepohoršuji svým váháním. Karlička P.S.: čtu to po sobě, nic už neměním, ale na vysvětlenou musím ještě uvést, že jsem o tom takhle s nikým pořádně nemluvila Odpovědět