| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pomočování dětí pohledem psychologa

 Celkem 18 názorů.
 Houkačka 
  • 

Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(29.8.2008 9:58:00)
Nestačím se divit, že tu nejsou žádné příspěvky, copak je toto téma zapovězené i tady na rodině? Je to přece zdravotní handicap jako každý jiný, copak se maminky stydí mluvit např. o alergii,rovnátkách ...
Tak tedy budu první vlaštovka a napíšu naši zkušenost.
Začnu optimisticky tím, že dnes je dceři 14 let, je naprosto zdravá a roste z ní sebevědomá mladá dáma :-)
Rodila jsem císařským řezem pro vysoký a stále stoupající krevní tlak, miminku se u mě přestalo líbit, ale šlo v podstatě o porod v temínu. Vývoj od miminka byl normální, v 10ti měsících začala chodit, ve dvou letech už byla určitě přes den bez plen, chození na nočník fungovalo, brebentila.
Bohužel ale v noci se stále počůrávala. Dávali jsme tedy stále plenu. Paní doktorka říkala, že je to velice individuální a že cca do pěti letech se tomu nechává volný průběh, záleží na vývojí CNS dítěte... Z dcerky se vyklubalo velice, ale opravdu velice živé dítko, stále v pohybu, zastavit se na pár vteřin byl pro ni nadlidský úkol, aspoň si u toho musela pokopávat nohou apod. Pusu nezavřela od rána do večera. Nic pro ni nebylo překážkou. Až toho někdy bylo opravdu dost! Pomočování stále trvalo. Z různých stran přicházely různé rady jak na to. Přestali jsme dávat plenu, prý ví, že ji má, tak co by se nepočůrala. Nastalo období každodenního praní ložního prádla a pyžámka. Pak jsme ji začali budit a vysazovat na záchod asi 3 hod potom, co šla spát. Vyčůrala se a do rána zůstala suchá.
I na toto buzení se názory různí i mezi lékaři. Ale naše dcerka nečůrala "ve spánku", což se asi děje u dětí, co mají tvrdé spaní. Když jsme se někdy zapoměli a šli ji vzbudit třeba o 1/4 hod později, už bylo mokro.
Kolem 5 roku už jsme to začali řešit s paní doktorkou. Poslala nás do nefrologické poradny, kde provedli základní vyšetření moči a krve, dopodrobna se vyptali na její vývoj, stravovací a pitné návyky, po 24 hodin jsme přesně museli sledovat kolik toho přesně vypije a vymočí a kdy. Dále následovalo ultrazvukové vyšetření močového měchýře, močových cest a ledvin, zda se nejedná o nějakou anomálii, která by se případně řešila operativně. Všechna vyšetření byla v pořádku, v podstatě byla zdravá. Paní doktorka doporučila upravit pitný režim hlavně ve večerní části dne, poučila nás, že když dcerka něco vypije, trvá to cca 2 hodiny, než to doputuje do močového měchýře. Proti buzení nic nenamítala, popravně nám řekla, že názory lékařů na to se různí a že to nechá na nás. Chodili jsme na pravidelné měsíční kontroly, ale nic se v podstatě neměnilo. Paní doktorka nás seznámila s možnostmi medikamentózní léčby - to jsme prozatím odmítli, ládovat dítě soustavně práškama jsme nepovažovali za nejlepší, to jsme radši dál budili a občas převlévali povlečení.
Před nástupem do školy absolvovala dcera EEG, dozvěděli jsme se, že vývoj její CNS odpovídá asi o 2 roky mladšímu dítěti (nemá to ale vůbec nic společného s inteligencí). Naopak paní doktorka na neurologii byla z dcerky nadšená, jak je ohromně komunikativní, dovedla si s ní o spoustě věcí povídat, ale stále ten její neklid... Na základě EEG a vyšetření byla stanovena diagnoza : Enuresis nocturna, neorganická, na bazi nezralosti CNS, porucha soustředění, psychomotorický neklid při vysokém IQ jako následek hypoxie perinatálně v rámci pozdní těhotenské gestozy (tak proto se v těhotenství tolik sleduje tlak), vícečetné projevy LMD.
Jelikož je dcera podzimní dítko, nastupovala do školy až skoro v 7 letech. Problémy se zvládnutím učiva neměla, spíš jí i paní učitelce dělal problémy ten neklid a nesoustředěnost.
Pomočování stále trvalo. Brali jsme to sportovně, pyžámek jsme měli dost a pračka to vždycky vyprala. Říkali jsme si, že až přijde čas, tak se to prostě změní. Občas jsem sice dostala strach, co když to nikdy neskončí? Ale ten strach jsem měla hlavně kvůli dceři než sobě.
Se školkou i v 1. třídě se školou byla normálně na škole v přírodě, vždy jsme všechno na rovinu probrali s paní učitelkami a všechno bylo v pohodě. Dali jsme víc pyžamek a igelitovou plenu do postele, domluvili se, že dceru vzbudí a dají vyčůrat. Učitelky byly rády, že jsme vše řekli na rovinu, v žádném případě prý to není důvod k tomu, aby dcerka zůstávala doma. Spousta dětí má prý podobný problém, ale rodiče se prý tváří jako by nic a jsou schopni tvrdit, že prý se to jejich děcku stalo poprvé. O prázdninách jela na dětský tábor, nejprve jsem se domluvila s hlavním vedoucím, nastínila jsem mu problém - prý to je naprosto v pohodě, nemusíme si dělat starosti, zdravotnice na ni dohlédne. Mile mě překvapila jejich vstřícnost. Byla jsem spíš připravena na odmítnutí. Tábor proběhl také bez nehody. Dokonce se jednou účastnila tábora, který jsme pracovně nazvaly "čůrací" - pořádala ho Jihočeská univerzita. Byl to pobyt specianě pro děti s tímto problémem.
(a byly tam děti od cca 6-15 let, tak že to opravdu není problém jen menších dětí).
To jí bylo 8 let. A pak, světe div se, za další rok se to dostalo do normálu. Oslavou 9 narozenin jsme mohli naše "počůrávací" období označit jako uzavřené.
Začala se sama budit, když se jí chtělo čůrat, došla si sama na záchod a do rána byla v suchu. Někdy se nevzbdila vůbec a my ji nechali. Někdy to dopadlo dobře a někdy ne, ale už jsme nefungovali jako budiči. Stále jsme dohlíželi, aby před spaním zbytečně moc nepila.
Dnes pije jako duha (pitný režim je prý moc důležitý :-))) a spí jako dřevo, jen rozdíl je v tom, že dnes se vyspí dorůžova a ne domokra.
Proto přeji všem rodičům i dětem: Buďte trpěliví a nebuďte z toho smutní!!!!! Bude líp!!!!!

A ještě na závěr pravidla, která byla pro nás v tomto případě svatá:

* není to nic, za co bychom se museli stydět!!!!!!!!
* je to zdravotní handicap jako každý jiný!!!!!!!!!!
* otevřeně mluvit o problému s dítětem, babičkami, učiteli ...
* nikdy se na dítě netvářit vyčítavě,nestěžovat si, že vás to
věčné praní unavuje atd.
* dítě nesmí mít pocit viny, že dělá něco špatného, NIKDY NIC
NEVYČÍTAT, NECHTÍT NA DÍTĚTI SLIB, ŽE SE POLEPŠÍ - ono to
totiž nejde, ani kdyby se rozkrájelo
* každému, ať už dítěti nebo dospělému, který má na to konto
hloupé poznámky vysvětlit o co jde ... případně mu naznačit,
že je hloupý, když něco takového říká








 lklasinka 


Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(29.8.2008 10:29:29)
Já myslím že tohle téma není tabu, já třeba nevím co bych napsala, asi se nás to netýká, malý (je mu 5) se počurá tak jednou za 2-3 měsíce, a většinou je to když se vrátíme z výletu, nebo od někud kde se tak unaví, že prostě spí tak tvrdě, že se počůrá. to myslím není nic neobvyklého
 Dana 
  • 

Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(29.8.2008 15:17:06)
Já bych byla jenom opatrná s tím "pitným režimem", hodně pít je vážně důležité a usínat se žízní nejde... a někdy už je lepší mokrá postel než pozdější problémy s ledvinami, podle mého názoru... a taky ne vždycky je možné přes den pravidelně a dostatečně pít.
To jenom tak pro zamyšlení.
 Adéla 
  • 

Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(30.8.2008 8:04:25)
Taky mám enureťáčka.
Taky až kolem 9. narozenin se dal považovat za "vyléčeného". Přičemž léčba spočívala v trpělivosti, spolupráce s psychologem, pochopení příčin (ADHD, přílišná emotivita a citlivost), vedení enuret. kalendáře po dobu si 1 roku.
Syn se za problém velmi styděl. Není divu. Chtěla jsem ho uchránit nepříjemných vyšetření u lékaře, protože jsem velmi dobře vnímala, že to není problém ledvin, moč. měchýře apod. Dřív jsem tu chybu udělala s jeho zvracením, a po různých nepříjemných vyšetřeních byl výsledek jasný:je fyzicky zdravý. To jsme si ty nepříjemnosti mohli odpustit. Pomočování byl jen další projev nezralosti jeho CNS. Mám ho za to nechat týrat?
Ani náhodou.
 kekulinka 


Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(30.8.2008 8:34:53)
Pro mě tabu není,čtu si takové články,protože si nejsme jistá,jestli se nás to také netýká...Mám tříletého kluka a do te´d nás trápí ucvrnkávání během dne a noční pomočování pro nás je běžné,nevím,jestli je brzy na nějaké zkoumání důvodu,proč?Ale zatím to necháme plynout samo a snad se to urovná.Pomohl mi ten první článek,že aspoň vím,že za vším nejsou jen zdravotní problémy.
 jana 
  • 

Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(30.8.2008 9:27:52)
zdravím všechny maminky,které mají doma tyto děti.já mám kluka kterému je 10 a má taky tyto noční nehody.opravdu na to buzení v noci tak názory se opravdu různí,my jsme to taky zkoušeli,ale bezůspěšně,proto to zatím řešíme plenou na spaní.i na toto téma co se týká plen se různí,nám to taky nedoporučovali,ale ted když má ted tu plenu,tak se to aspon trochu zlepšilo,aspon se začíná v noci budit,když se počůrá,dříve spal jako dřevo a spal v tom klidně až do rána,tak jsme mu začali dávat pleny,ale ne ty dnešní jednorázovky,to by asi nemělo cenu,ale normální klasické látkovky.sice ze začátku protestoval,ale ted už na to neříká skoro nic,jenom někdy.já si říkám,že z toho kluk vyroste.jsem ráda,že tady někdo začal přispívat a je vidět,že aspon komunikace o tomto problému nemusí být tabu.jenom jsem ještě chtěla říct,že má za sebou taky různá vyšetření a nic nenašli,takže to je v psychice,proto chodíme k psychologovi a taky na kontrolu do nef.poradnyzatím se tady mějte a mějte s dětmi trpělivost,myslím si,že to nedělají schválně,teda aspon né u nás.
 evula 
  • 

Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(2.9.2008 13:57:26)
Ja som tuto "chybu" (davat na noc plienku) robila do synovych 8 rokov. Najprv sme vysetrenia odkladali, lebo bolo jasne, ze ide o primarnu enurezu (nema to psychologicke pozadie), syn bol v niektorych ohladoch trochu pomalsi, proste sme tomu nechali viac casu ako je obvykle. Tiez som sa obavala, ze mu hned nasadia lieky (hormon nahradzajuci prirodzeny hormon, ktory znizuje tvorbu mocu pocas noci),comu som sa chcela vyhnut :(.

Nakoniec som sa predsa len rozhodla ist k lekarovi a dnes nelutujem. Pred rokom mal 2-4 nehody za tyzden (jedno ci mal plienku alebo nie) aj pri budeni 2 hodiny po zaspati,dokonca niekedy viackrat za noc.
Lekarka zistila, ze ziadny problem (ladviny, mechur) nema, chyba iba ten hormon.
Rozhodne zakazala pouzivat plienky a predpisala lieky.
Na zaciatku sa postupne znizila frekvencia nehod, budili sme ho na zachod....
Po necelom roku liecby sa zacal sam budit na zachod, lieky este berie, ale chcem si dohodnut s lekarkou postupne vysadenie. Nehodu nemal vyse 1 a pol mesiaca. Teraz vlastne ani nevieme, ze je enuretik, iba si vecer musi dat tabletku. Velmi nam to pomohlo.
 danny2 


Re: Kde jsou příspěvky? Copak je toto téma opravdu tabu??? 

(25.7.2010 18:37:07)
děkuji za velice obsáhlý příspěvek jsem nesmírně ráda nebot synovi je 5 let a něco stále se setkávám s ponižováním a odmítáním na různé akce pro děti díky ,,nočním nehodám"vyšetření vše vpořádku prý jen nesepne mozeček a nedá mu vědet spí jak dřevo probudit ?neustálé vstávání a praní se na wc tak vypadá má noc vstává o pul šesté sám a chodí spát o desáté .vyčůraný,upravený pitný režim a stejně zatím bez ůspěchu:-( pevně věřím že dopadneme ůspěšně jako vy děkuji ještě jednou ....:-)
 Jana, dvě dcery, 12 a 8 
  • 

Pomočování 

(30.8.2008 16:14:49)
Mám dvě dcery, se starší v tomto ohledu nebyly potíže, ale mladší /8,5roku/ se stále v noci občas počůrává. Také jsme prošli všemi vyšetřeními, lékaři nic nezjistili. Dcerku budíme cca hodinu po usnutí a dáváme ji vyčůrat. Lékař nám říkal, že to není nic proti ničemu. Přesto i tak se stane, že se občas ještě počůrá i do postele. Vím, že ji to velmi trápí, ráda bych jí jakkoliv pomohla. Upravili jsme pitný režim, vše dodržujeme. Nikdy jsme jí /já, muž, sestra, prarodiče/ nic nevyčítali, naopak se ji snažíme psychicky podpořit. Teď nastupuje do druhé třídy, mají jet na školu v přírodě. Strašně se toho bojí. Vím, že na paní učitelku se mohu spolehnout, se vším dceři pomůže, ale ona se bojí "zostuzení" před spolužáky. Jak byste poradili - jet nebo nechat dcerku doma? Moc děkuji za vaše názory.
Jana
 Dana 
  • 

Re: Pomočování 

(30.8.2008 17:55:25)
No, já bych ji určitě nenutila, když nechce. Že se bojí ostudy, je přece pochopitelné.
 lklasinka 


Re: Pomočování 

(30.8.2008 18:22:32)
myslím si to samé, čím víc se bude bát, že se počůrá, tím větší je pravděpodobnost, že se tak stane. Ale je mi docela jasné, že by hrozně ráda jela a jestli nepojede, bude se cítit hrozně, aby se pak nerozjel nějaký horší psych. problém. Tak se s ní domluvte, že jí dáte s sebou deku, a když se počůrá a´t to nikomu neříká a dá si pod sebe deku, ráno to vyřeší jenom s paní učitelkou, deka uschne a hotovo. :-D:-D
 Houkačka 
  • 

Re: Ostuda??????? 

(1.9.2008 14:45:07)
Předně by dítě mělo vědět, že to není ostuda, ale důsledek zdravotního problému. Slovo ostuda by ve spojení s enurézou nemělo být vůbec spojováno.
 Dana 
  • 

Re: Ostuda??????? 

(2.9.2008 23:25:29)
Jistě, nemyslela jsem to tak, jenom se bojím, jestli spolužáci budou natolik rozumní, že to tak budou taky brát. Jestli to tak bývá, tak tím líp. Rozhodně přeju, ať to dobře dopadne...
 Líza 


Re: Pomočování 

(30.8.2008 18:28:17)
Jnao, coby zdravotník na švp jsem opakovaně zažila kluky v první, druhé třídě, kteří měli tenhle problém. Ale oba jeli vybaveni léky. Jeden užíval nosní sprej, druhý Melipramin. Oběma se za ten týden jedna nehoda přihodila, oba měli pod prostěradlem jednorázovou podložku pro případ nehody, jejich kamarádi z pokoje o problému věděli, i když my dospělí jsme byli naprosto diskrétní.
Nepíšeš, zda máte s léky zkušenost, ale možná aspoň za vyzkoušení toho spreje by to stálo, třeba by to umožnilo dceři na švp jet a přežít ji bez nějaké ostudy... A hodně bych dala na to, jak se cítí ve třídě a jestli by byla na pokoji s takovými kamarádkami, které by ji podržely a nepomlouvaly...
 Milajska 


Milá Jano 

(2.9.2008 12:39:38)
Milá Jano,
mám dvě dcery - 13letá se už 5 let nepočůrává a se 7letou to prožíváme od jejího narození až do teď. Prakticky čůrá skoro každou noc. V první třídě byla na ŠvP, pouštěla jsem ji s obavami, ale vše bylo O.K. A to hlavě díky pochopení a vstřícnosti učitelky. Měla v "záloze" igelitové prostěradlo, ranní hygienu po počůrání prováděla u paní učitelky na pokoji a nebo ve společné koupelně. Paní učitelka si promluvila s holčičkami, které byly s dcerou na pokoji a dcera se nesetkala s jediným posměškem.
Léky tenkrát zabraly u starší dcery (Melipramin) a u mladší jsme toho zkoušeli už víc a bez výsledku. Naprosto ŽÁDNÝ efekt. Někdy se mi chce až brečet beznadějí, protože to dceru trápí. Před ní jsem "hrdinka", mluvíme spolu pozitivně, netrestáme ji. Škoda, že nám to kazí ostatní členové rodiny - třeba bývalý manžel jí říká, že je ostuda atd...
Hlavu vzhůru a přeju hodně štěstí!
Milada.
 zdenka96 


Re:počůrávaní 

(8.9.2008 8:06:22)
Dobrý den
také bych ráda přispěla naší zkušeností. Máme jednu dcerku nyní skoro 12 let. Počůrává se nepřetržitě od malinka - tzn.že se nikdy počůrávat nepřestala. Postupně se ta intenzita snižuje, byly doby, kdy byla počůraná denně, teď se nám to stane sporadicky. Už se skoro 3 měsíce nepočůrala, chtělo by se mi do světa křičet, že už to máme za sebou a počůrávání můžeme zamávat:o)) Kéž by..
Anička jezdila od mala na školky v přírodě, ve školce to brali, netrestali jí za to. Ve škole žádné školy v přírodě nemají, ale jezdí na tábory, tam je to také v pohodě. Dnes je jiná doba a tyto děti se neberou jako něco, co přitěžuje. Docela často u nás spí i holky ze třídy, které to o Aničce vědí, není to pro ně nic zvláštního, prostě jí tak berou. Léky nám žádné nezabraly, byly jsme i v lázních, to si myslím, že bylo ku prospěchu.
Moc soucítím se všemi, kteří si tímto prochází, není to jednoduché, ale musíme být těm našim zlatíčkám oporou, oni za to nemohou a trápí se tím strašně moc.
Děkuji všem, kteří dokáží otevřeně mluvit, protože to může bát ostatním rodičům přínosem.
 Péťa,Lucinka/01 a Jenda/06 


Re: Re:počůrávaní 

(12.9.2008 10:03:52)
Ahoj maminky, píši ohledně počůrávání.Vytkoušeli jste kineziologii?Mám kontakt na velmi dobrou kinezioložku, která by Vám mohla pomoci.Mohu Vám zaslat i článek od ní.Nestyďte se mi napsat ráda Vám pomohu a dám Vám na ni číslo.
 Hanka 
  • 

Re: Re:počůrávaní 

(22.10.2008 20:24:39)
ahoj, moc by mi pomohly jakékoli informace. Synovi jsou 4 roky a dosud jsem se tímto problémem netrápila, ale už jsme byli na nefrologii a řešíme denní i noční pomočování. Vůbec jsem o tomto problému nevěděla, až jsem si tu přečetla všechny příspěvky a zachvátila mě celkem děsná představa, že to bude trvat třeba i několik let, nebo snad i celý život - hrůza a chudák kluk.
buriankovahana@seznam.cz

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.