| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Manželství nebo nesezdané soužití?

 Celkem 248 názorů.
 lenka 
  • 

manzelstvi 

(8.8.2008 9:32:43)
Brali jsme se po 10ti letech znamosti
dnes jsme spolu 8 let, mame dve deti
duvod pro svatbu:
meli jsme uz vsechno, chybelo nam jen spolecne dite - a po uvaze, zda se brat ci nikoliv, vzdyt je to jen formalita, razitko na papire, jsme dospeli k zaveru, ze JEDINY ROZUMNY DUVOD pro uzavreni manzelstvi je: Abychom my dva, rodice, a nase deti meli spolecne prijmeni - abysme meli neco, co nas spojuje , aby deti nemuseli vysvetlovat ve skolce a ve skole, proc se jejich maminka jmenuje jinak nez oni (protoze by byli vsichni po tatovi :-D)
ale jinak se manzeltsvim nezmenilo nic, vubec nic
nas zivot se zmnenil az s prichodem deti
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: manzelstvi 

(8.8.2008 10:13:37)
Byla jsem 10 let vdaná, mám dvě děti. Před 6ti lety jsme se s otcem dětí rozvedli. Otec jako rodič funguje snad ještě lépe než dřív.
Bydlím s přítelem, nemyslím, že je to ten pravý. Myslím, že žádného pravého nenajdu - neboť žádný takový asi není. Přítel je člověk, se kterým si rozumím, pomáháme si, staráme se o mé děti a víc po něm nechci. Žijeme ekonomicky samostatně, přítel nepřispívá na bydlení, energie, na nic.. poskytuji mu bydlení a stravu výměnou za pomoc na mém domě, zahradě.
Přítel by se rád ženil, měl děti, já už nechci zakládat další rodinu. Těším se, až budu jednou babička a budu pečovat o vnoučata :-))
 MSteflova 


Re: manzelstvi 

(8.8.2008 10:22:12)
Evo, a přítel je s tvým rozhodnutím obeznámen? Možná by bylo dobré ho nechat jít, pokud touží po své rodině. Jinak to nemůže dopadnout dobře....pokud tedy oba dva svůj vztah neberete jen jako dočasnou záležitost.
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: manzelstvi 

(8.8.2008 11:05:23)
Ano.. Zhruba po roční známosti, po několika měsících přesvědčování, že chce dítě, jsem mu vysvětlila, že už se na další potomstvo necítím.. s nikým.. (je mi 36, příteli 32) Nechala jsem si po 15 letech braní HA dát DANU a to jsem mu také oznámila.
Na dotaz svatby jsem odpověděla, že snad v důchodovém věku.. - když se stále budeme mít rádi.
Přítel však na rozdíl ode mně volí často vulgarismy, dopřává si alkoholu - a potom jsou žárlivé scény. Snaží se to mírnit, ale ne vždy se podaří. Na druhou stranu po 5ti letech, co jsem byla po rozvodu sama, mi ze všech těch v průběhu poznaných vyhovuje nejvíc, takže si společné dopřáváme práci, sport, milování...
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: manzelstvi 

(8.8.2008 11:10:54)
Akorát musím poznamenat, že mí rodiče, kteří snad v příštím roce spolu oslaví již zlatou svatbu, se na stará kolena téměř rozvedli. Funguje jen technický servis - děda podniká, babička se stará o domácnost. Vztahy přestaly fungovat úplně. Každý si letos na stará kolena našel - děda novou mladičkou kost - milenku, co z něj cítí peníze, a děda se může předvádět (nevím čím teda); babička přítele na povídání.. (asi). Oběma je 72 let.. :-))) Pak věřte na svatby.
 Dája.N. 


Re: manzelstvi 

(9.8.2008 15:13:26)
Ahoj Evi, nemyslím si, že jsi fér k muži se kterým bydlíte, pokud nezná Tvůj názor na vztah. Přijde mi sobecké držet u sebe muže, který chce vlasstní děti a rodinu jenom proto, aby se mi měl kdo starat o děti. Taky jsem v životě zažila ledasco, tedy zkušeností mám dost. A i po všech těch trampotách a životních zkouškáš jsem přesvědčená, že není muž jako muž...
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: manzelstvi 

(11.8.2008 10:49:24)
1. známe se teprve 1,5 roku.. zdá se mi to málo na svatbu i u člověka bez špatných zkušeností. S býv. manželem jsme chodili 3 roky...
2. můj přítel můj vztah ke svatbě zná.. Nedržím ho u sebe, naopak.. někdy mám pocit, že jsem pro něj levné, hezké bydlení se servisem.
3. děti už nepotřebují hlídat (je jim 8 a 15 let a bydlím v RD s rodiči)
 Marketa, 2 deti 15 a 7 let 
  • 

Re: manzelstvi 

(8.8.2008 17:31:23)
je na kazdem aby se rozhodl jestli do manzelstvi vstoupi, ja jsem se vdala pred dvema mesici po 12 letem souziti. Proste jsme k tomu rozhodnuti nejak dospeli a neptejte se proc, bylo to naprosto spontalni a skvele.Nejdrive nam tzv. svoboda v nesezdanem souziti vyhovovala, ale pak jsme chteli nas vztah posunout nekam dal. Nehlede na duvod , ktery jiz zde byl zminovan a to soustavne vysvetlovani proc se dite jmenuje jinak nez ja.
Chtela bych se zastat autorky , protoze ta opravdu jen sbira pouzitelne informace na tema sve diplomove prace a vpodstate na zaklade nasi diskuze muze svou tabulku doplnit
 Jiřina, 2 děti 14 a 11 let 
  • 

Re: manzelstvi 

(11.8.2008 21:49:37)
My spolu žijeme 15 let a svatbu jsme měli před 2 roky. Manžel je cizinec a to byl jeden z důvod proč jsme se na začátku nevzali, protože povolení ke svatbě je složitější. Když dostal občanství tak jsme spolu byli už 7 let a měli jsme obě děti, které se jmenují po mně. Tak nám to přišlo normální, že nejsme manželé a už jsme to neřešili. Bydlíme na malém městě, kde jsme se nastěhovali už jako rodina a jen známí věděli, že nejsme manželé. A po svatbě jsem si nechala své jméno i děckám. Děcka mají skvělý zážitek z naší svatby. Sousedi byli překvapeni, když se to po svatbě dověděli.
 kajkule+2 kousky 


Re: manzelstvi 

(8.8.2008 19:36:06)
Já si taky myslím, že když už jsou děti, je opravdový důvod se vzít, prostě být úplní, kompletní a tím, že si mě partner chce vzít, mi dokazuje, že to myslí vážně a natolik mě miluje, že chce abych se stala jeho ženou.Tak to vidím já, ale samozřejmě respektuji jiné rozhodnutí, ať si každý dělá co uzná za vhodné :-)
 Iva Spalenkova 
  • 

Re: manzelstvi 

(9.8.2008 12:38:08)
Ja si myslim,ze s tim,jak clovek starne se meni i jeho nazor a nahled na to,jak chce zit.Ja ze sve zkusenosti vim,ze jsem donedavna (je mi 31let) zastavala nazor,ze zit "na psi knizku" je nejlepsi mozny zpusob.Vztah je stejny jako v manzelstvi a kdyby nahodou to nevyslo,muzete kdykoliv odejit bez tahanic.Deti je mozne dobre vychovat i pri tomto zpusobu souziti,tak na co papir.
Pred 4 mesici jsem se vdala.Rok pote,co se nam narodilo miminko.S tatinkem toho miminka a nijak se nas vzrah nezmenil.Zijeme stejne jako jsme zili predtim.Ve stejnem byte,stejnym zpusobem.
Myslela jsem,ze jedine,co se zmeni,ze bude jen me jmeno,ale nedokazu popsat ten pocit,ale neco se zmenilo i ve mne.Je to takovy hrejivy pocit nejakeho naplneni,ze ted teprve patrime k sobe a i urady nas tak berou.Jak pisu,nedokazu to popsat,ale hrozne me to bavi ten pocit byt vdana a jsem rada,ze me k tomu manzel premluvil.Byt to podle meho,tak se nikdy nevezmeme,coz by byla velka skoda!
Iva Spalenkova
 Táňa, 2kluci 
  • 

Re: manzelstvi 

(9.8.2008 14:42:57)
Tohle je i můj pocit..v tom starém svatebním rituálu je něco hlubokého, i když chápu, že hodně lidí to tak necítí..Ale to je každého věc. Mně osobně, pokud by si mě partner nechtěl vzít (u nás to bylo dlouho obráceně, ale člověk se mění,že), měla bych pocit, že si nechává zadní vrátka, že cítí, že to není na stálo...
 luka 
  • 

Re: manzelstvi 

(10.8.2008 1:42:56)
No já jen doplním, milé dámy, že jsem cca 3 roky členem ODS, kde si všichni pánové říkají,jací jsou konzervativci, proto se též žení, ale mají stále mnoho milenek, asi podobně či po vzrou našeho současného prezidenta. A já stále nejsem ve svazku manželském, ale máme po 8 letech 2 děti, snad přijde i 3., rádi se máme také a říkám si, že je jedno, zda mít glejt a kov na ruce, když jde zcela o něco jiného.
 Bára+3♀ 


Re: manzelstvi 

(11.8.2008 12:26:50)
Už to tady asi zaznělo, není v mých silách všechno dočíst, ale jakýkoliv odborník na rodinné právo řekne, že manželství není jen o tom "papíru". Je to i jistota, že když se něco stane s druhým partnerem, má pozůstalý svá práva, daná zákonem, a taky samozřejmě povinnosti.
Nesezdaný pár to má mnohem těžší a nedej bože, aby některý z páru zemřel, nebo se mu něco stalo. To pak všechno přechází automaticky na příbuzenstvo (berou se samo i děti), ale partner je zcela mimo. nemá nárok na nic. A žádné pořádné "ošetření" na to není. Stejně jako na předmanželskou smlouvu, která ve své podstatě v ČR nic neřeší;)

a co se výmluv na úřady a chystání svatby týká.
my jsme se s manželem o Vánocích rozhodli, že se vezmeme. Vybrali jsme si prstýnky. pozvali rodiče a 2 svědky a v klidu a pohodě jsme se 30.ledna vzali. (máme hodně příbuzných po Čechách i na Slovensku, když jsme to spočítali, dalo by to na 150 svatebních hostů, což jsme odmítli) tak jsme to jen po svatbě rozhlásili a všichni si mohli trhnout nohou....
 .Žaba 


nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 9:42:58)
Je dosť veľký rozdiel či sú neoddané páry bezdetné, alebo už s deťmi. Bezdetnou fázou partnerského vzťahu si prejde snáď každý - dohodnuté manželstvá, kedy sa berú dvaja neznámy ľudia snáď u nás už ani neexistujú.

Poznám partnerský pár, ktorý už má deti, a priznám sa, že im nezávidím. Ona by chcela svadbu, on zas nie... Nie je to tiež zbytočne komplikované pri styku so štátnou správou? "Ano, ja sa volám takto, ale dieťa (otec dieťaťa) zas inak... nie, nie sme manželia, ale žijeme spolu, takže o zdravotnom stave ho možte informovať/ može vyzdvihnúť dieťa zo školky..."

Budem rada, keď mi niekto napíše, ako to vlastne po tejto stránke chdí, pretože mám zatiaľ pocit, že neoddané páry (okrem snáď zvýhodnenej finančnej pomoci od štátu) majú samé nevýhody.
 MSteflova 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 9:53:03)
.Žabo, o žádné zvýhodněné finanční pomoci od státu nevím. Pokud žijí partneři ve společné domácnosti, pak nic navíc nedostávají.
 Slunečnice 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 9:56:57)
Žabo,

jak píše Lassie,žádné sociální výhody nesezdaným párům neplynou.A pokud jde o tu školku = koho matka označí,tomu dítě vydají...Takže asi tak...
 .Žaba 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 11:54:41)
Ano, v prípade, že priznajú život v spoločnej domácnosti. Je ale spústa prípadov, keď spolu síce žijú, ale pred úradami sa tvária, že nie. Minimálne z toho plynie dlhšia materská, možno aj ďalšie výhody, ale to som nezisťovala.
 Zuuuza 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 13:55:35)
Myslím, že matky-samoživitelky (skutečné nebo jen "na oko";) už delší mateřskou dovolenou nemají.
 Mikli 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(11.8.2008 13:10:43)
je to tak..samoživitelka nemá již naprosto žádné zvýhodnění, a"ť už partnera má nebo ne..sice to sociálka zjiš"ťuje ale na tom kolik dostane to nic nemění. a pokud si před těhotenstvím dobře vydělávala (třeba víc než 11tis.čistého) nemá nárok ani na příspěvek na dítě.
 Simona Růžková, syn 3 roky 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(11.8.2008 14:26:52)
Samoživitelky mají mateřskou dovolenou 37 týdnů namísto obvyklých 28 týdnů.
 Aja, 2 deti 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(16.8.2008 0:02:12)
Od noveho roku, tusim, jiz ne.
 Vypet 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(13.8.2008 21:52:50)
Ale mají:-) Tuším, že snad o 6 týdnů. Což se vyplatí, když matka měla před MD slušný plat:-) Žijeme celá rodina pohromadě a nechtělo se mi lhát soc. Nestojí to za ty nervy. Ale možnosti jsem měla zjištěný:-)
A pro slečnu studentku do tabulky: Nejsme manželé, protože jsme spolu byli poměrně krátce a já se nechtěla vdávat těhotná - za ty peníze bych z toho nic neměla. Svatba je v plánu na příští rok - až dokojím:-) Jsem zastáncem toho, že rodina se má jmenovat stejně. Okolí je po tom houby, komu to jak vyhovuje, ať si si to tak zařídí. Horší je když se na tom partneři neshodnou...
 Sylvie 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(13.8.2008 22:03:38)
Ale nemají :o) Z hlediska sociálních dávek jsou rodiče dítěte automaticky považovány za osoby žijící ve společné domácnosti a pokud tomu tak není, může si matka (nebo otec, u koho dítě žije) požádat o vyloučení ze společně posuzovaných a sociálka mu to buď uzná nebo neuzná.

A z hlediska peněžité pomoci v mateřství už osamělé (nikoli "svobodné";) matky taky žádné výhody nemají a PPM se vyplácí i jim 28 týdnů. 37 týdnů už náleží jenom matkám, které porodily a starají se o alespoň dvě děti najednou.
 Sylvie 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(13.8.2008 22:05:15)
bóže, ten obrázkový smajlík tam být neměl... to si jenom Rodina smajlíky chroustá a přežvykuje, jak se jí líbí :o(
 Vypet 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(14.8.2008 22:10:04)
aaa máte pravdu, já rodila v prosinci 2007. To ještě platila ta pravidla o kterých jsem psala a na soc jsme hlasila, že nejsem osamělá:-). Novelu jsem nenastudovala.Omlouvám se za zmatky...
 Krevetka 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 10:01:04)
Ahoj Žabo,
jsem samoživitelka se 6ti letým synem. S jeho otcem jsme o svatbě uvažovali, ale cítila jsem, že by to udělal jen kvůli mě. Nakonec jsme spolu stejně nezůstali. Brala jsem to jako výhodu, protože měl hodně dluhů a nestála jsem o to řešit nějaké finanční problémy. Ale stále si myslím, že pokud bychom byli manželé ten rozchod by pro něho zdaleka nebyl tak jednoduchý, dal totiž přednost mé "kamarádce" a já ze dne na den odešla. Nyní už se na to dívám jinak. Ty peníze, které stát přispívá jsou minimální. Do budoucna bych chtěla druhé dítě, ale asi se nedočkám, protože bez svatby bych už do toho asi nešla. Nechci zase zažít ten pocit, kdy mnou chlap zamete a dělá si co chce, protože je SVOBODNÝ. Odchod z manželství je přece jen problém. Domnívím se, že mnoho manželství přežilo krizi a fungují spokojeně dál kvůli tomu papíru. Problém s rozvodem, společný majetek, děti...a ten pocit na úřadech, u doktora...znám, syn má jiné příjmeníRv
 MSteflova 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 10:06:46)
Krevetko, zamést s tebou může manžel i přítel. Domnívat se, že ho snubák doma udrží, je naivní. A i kdyby to tak bylo - nechtěla bych, aby se mnou manžela držel pohromadě jen oddací list. Preferuji, když je se mnou ze své vůle.
 Vrtulka* 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 10:11:00)
Žabo, na peníze to vyjde stejně, ať jste nebo nejste sezdaní, leda bys partnera zapřela.
Pokud jednáš s úřady, tak se většinou předávají vyplněné papíry, a tam už je celkem jedno, jestli vypisuješ údaje Franty Nováka nebo Josefa Vomáčky. To samé ve zdravotnickém zařízení nebo ve školce, všude to chtějí mít napsané a stvrzené podpisem, nic nejde per huba.
Myslím, že je to spíš o pocitu, než o organizační stránce.
 .Žaba 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 12:13:31)
No, a čo ak sa partnerovi nedajbože náhle niečo stane, leží v bezvedomí po autonehode... a predtým nestihol vyplniť žiadne formuláre... može ťa lekár informovať o jeho zdravotnom stave? Možeš napríklad ísť na úrad za partnera a dať mu urobiť nový pas? Myslela som skor takéto veci.

Tiež neviem, ako je takýto vzťah ošetrený po právnej stránke - dedičstvo a pod. Napr. bývate v dvojgeneračnom dome s tchýní, partnerovi patrí podiel domu (dedičstvo po jeho tátovi) a napr. náhle zomrie. Ako prechádza partnerov podiel na dome?

Viem, že tu spomínam samé katastrofické scenáre, ale určite je aj spústa menej nešťastných situácií, kedy sa partnerský a manželský vzťah prakticky dosť líšia.

Ja sama vidím výhodu už len v tom, že som v ČR de facto cudzinec, a preto je pre mňa rozhodne jednoduchšie tu byť vydatá a tým pádom mať trvalý pobyt v ČR - už len koli zdravotnému poistenie detí a ostatným byrokratickým blbostičkám... Ale tiež v manželstve vidím určitý symbolický význam - sľub, že sa o seba navzájom postaráme v zdraví aj v chorobe... :-)
 Saraqua 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(9.8.2008 23:40:56)
Nejsem právník, ale myslím, že družka nedědí nic. Zákon nezná pojem družka, řekla bych. I proto je lépe býti manželkou. Pokud jde o manželku, pak hodně záleží na tom, mají-li manželé společné dítě. Pokud jsou to bezdětní manželé, pak manželka nespadá do 1.dědické skupiny, ale do druhé společně s rodiči zemřelého manžela (příp. sourozenci). Pokud však mají společné dítě, tak majetek zemřelého manžela dědí jeho manželka a dítě. Mám v příbuzenstvu tetu, která coby mladá manželka přišla tragicky o manžela. Neměli spolu děti a tak se po jeho smrti dělila o majetek s jeho matkou. Řekla bych, že tento debilní zákon platí dodnes.
 Lenka, jára 2,5r 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(10.8.2008 0:56:42)
Pojem druh a družka u nás existuje ... pokud jeden či druhý prokáží že spolu žili před případnou smrtí jednoho z partnerů ve společné domácnosti, může potom dědit ...

Pokud by přítel zemřel, my by jsme nezdědili nic, bo rodiče ještě žijí, takže o ideální polovině baráku si můžem nechat zdát. Pokud by nežili, nebo přítel měl jiný majetek, jako jeho družka bych mohla mít na něco nárok, popř to zdědí děti ... a vzhledem k neplnoletosti by majetek spravovala stejně matka ;).

Já žiju s přítelem ... on už ženatý byl a do dalšího manželství se nehrne ... já ho mám ráda a přeci od něj neodejdu jen kvůli tomu že si mě hned teď nevezme.
O nějakých výhodách fin. nemůže být řeč ... já bych se bála přítele nenahlásit ...
 Saraqua 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(10.8.2008 1:18:39)
Druh/družka může dědit, ale musí být závěť, tuším. Nejsem až tak "kovaná" v těchto věcech, tak je to možná jinak.
 luka 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(10.8.2008 1:45:25)
ANO, samozřejmě, protože závěť MÁ PŘEDNOST PŘED ZÁKONEM!
 Petr 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(11.8.2008 19:08:06)
Zavet nema prednost pred zakonem, nejdriv si to zjistete. Napr. dedice ze zakona nelze vynechat zaveti, vzdy budou mit pravo na svuj podil, lze je jen vydedit, coz je ale velmi obtizne.
 luka 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(10.8.2008 1:45:52)
ANO, samozřejmě, protože závěť MÁ PŘEDNOST PŘED ZÁKONEM!
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(10.8.2008 12:38:16)
No, s tím dědictvím to není tak jednoduché, náš známý náhle zemřel - s přítelkyní žil desítky let, ale jelikož závěť nebyla, přítelkyně nedědila nic, naštěstí děti měly rozum a dědictví se zřekly, protože jinak by spala pod mostem, byt byl napsaný na něj. Oba byli v důchodovém věku, ale důchod po něm nedostane samozřejmě žádný a není jednoduché ze svého všechno utáhnout ... a to byli rozhodnutí se vzít ... jenže osud už to nedovolil ... tak nevím ... já jsem zastánkyní manželství ... u mě je to zatím spíše o pocitu, než o výhodách, cítili jsme to tak, tak jsme se vzali ... ale nikomu jiný názor neberu a lidé žijící na "psí knížku" mě nijak nepohoršují ;)
 Dáňula 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 12:38:50)
Žabo, já teda nevýhody nevidím. Zatím. :-)

S tím, že nesezdaní mají více peněz na mateřský, to by mě zajímalo, kde se zas tohle vzalo. :-D Když přiznáš společnou domácnost, tak nic navíc není. A znám odtud z města kde bydlím jedno manželství, kde napsala na sociálce ženská že spolu nemají společnou domácnost(jakože odloučení partnerů, že uvažují o rozvodu - neuvažují ve skutečnosti) jen proto, aby brala větší peníze coby samoživitelka. Sociálka u nich byla několikrát zkontrolovat, jestli je opravdu sama, vždycky tam toho manžela našla a odůvodnění proč tam je, když je samoživitelka? Chodí za ní na sex! A na ten si přece může obstarat kohokoli a nemusí se s tím úřadům svěřovat, ne? Takže realita je taková, že ona dotyčná je vdaná, manžel s ní normálně žije, ale úředně je vedená, že je samoživitelka, pobírala větší mateřskou, má nárok na veškerý přídavky a příspěvky od státu ... prostě kdo s tím chce vyjebat, ten s tím vyjebe. Jde jen o to, jestli na to má žaludek. Takže je úplně jedno v tomto případě, jestli jsou sezdaní, nebo ne.

Jinak důvody proč jsme se nevzali ještě i když spolu máme děti? No mě se do toho moc nechce, nějak nevidím důvod proč to udělat, jsem spokojená. A to ten můj mužik by si mě vzal rád. :-)
Další důvod je ryze přízemní - finance. Vždycky se najdou důležitější věci (kor když se rekonstruuje barák) kam je vrazit, než za ně pořádat nějaké mecheche. Dá se namítnout, že přeci stačíme my dva a svědci, skočíme si na radnici a hotovo, je to prakticky zadarmo. Jenže když už bysme se brali, tak si to chceme i užít se vším všudy a né celou tu slávu odrbat až na kost jen kvůli tomu, abysme se stali manželi. To si radši něco našetříme a pak to oslavíme i s přáteli a rodinou. Jen si na to trochu dýl počkáme.
No a přijmení dětí - děti mají přijmení po mě, takže já s tím problémy nemám a mužik si taky nestěžuje. Kdyby jim něco bylo, může se vždycky prokázat rodným listem, kde je coby otec uveden a kdyby někomu z nás, to nevím, to jsme naštěstí řešit nemuseli ještě, ale tak přinejhorším by to šlo asi taky uhrát přes děti coby jeho/moji přímí příbuzní a já/on coby jejich opatrovník a k té zdravotní dokumentaci bysme se snad takhle dostali. Snad to nikdy nebudem potřebovat, tohle řešit.
A co se státní správy týče, tak tam problémy nejsou vůbec. Daňové přiznání dává každý sám za sebe, co se týče různých potřebných lejster pro sociálku a čert ví koho všeho ještě ohledně dětí, tak tam problém taky není - prostě se vyplní otec, matka a hotovo. V práci má na kluky mužik úlevy na dani taky, takže jediný, na čem asi tratíme je to, že teď nemůže mít úlevu i na mě když jsem na MD, protože nejsem manželka a společné zdanění, ale to už taky není, takže houby zle.

Takže až jednou našetříme a bude vhodná příležitost, tak do toho třeba jednou taky praštíme. :-D Zatím to vypadá, že se dřív ožení naši kluci, než my, ale žíly mi to fakt nerve a spaní mi to neruší, takže pohoda.
 .Žaba 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 13:41:29)
Spomínaš financie. No, tak tam ale ešte do tohto roku platilo spoločné zdanenie manželov, a aspoň pre nás to bolo výhodné. A tiež, ako to trebárs majú partnerské páry s hypotékou? Berie banka ich príjmy ako príjmy jednej domácnosti? (Či ako sa to berie... o hypotéku sme zatiaľ nežiadali...) Nie je tam znevýhodnonie oproti manželským párom?
 Teraza Horáková 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 15:03:41)
Žabo, u hypoték je to jedno, pokud jsou oba v katastru a spoludlužníci a oba mají bydiště....

ale např. sleva na manželku je opravdu jen na manželku.
 Winky 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 13:57:37)
Ahoj Dáňulko, ty ještě žiješ :-D ? Souhlasím s tebou vyjmenovanými praktickými důvody, ale jednou jsi mi psalal něco o kytičce (tuším poměnky?) takže snad Vás ta romantika taky jednou dožene :-D vždyť můžete udělat svatbu společně - až se budou ženit ti kluci :-D

U nás to byla asi kombinace toho že "už nechci dál hledat a tohohle partnera si chci nechat" plus společenská konvence že se takovýhle dva lidi co se našli holt berou :-) svatba byla stejně pojatá značně alternativně.... No ale jak někomu vadí že děti by měli jiné příjmení než maminka, tak mě zase víc než rok trvalo srovnat se s tím že se já jmenuju jinak. Dost mi vadila "změna identity", všude jsem se pro jistotu představovala i dívčím jménem (tam kde mě znali z dřívějška) a vůbec mi nešlo pod nos, že manželovi vyměnili starší občanku za novější, a já si musela vyběhat změnu občanky, pasu, na finančáku, na pojišťovně, v bance..... takže z tohohle pohledu chápu ty lidi co tohle považujou za zbytečnost ba až zhovadilost.
 Dáňula 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 14:12:14)
Zdar Winky. :-D Tebe už jsem neviděla, ani nepamatuju. Jj, ještě jsem naživu, i když v reálu vypadám už velmi podobně mé ikonce. :-D Holt holka jako lusk - zelená a ohnutá a ještě k tomu s dvěma dětma na krku. :-D

Jj, kytička by byla poměnky a kuličky jeřabin a hromada dalších výtvorů paní flóry, takže scifi. :-D Ale jako vymyšleno to mám pěkně už od mala, jen do té realizace se mi nechce, lenost je strašná. :-D

Jinak jak tu zmiňoval Mystik tu průměrnou ženu nebo jakou. Tak třeba jako u nás v rodině je rozvedená jen babička, jinak to všem klape, úchyláky pokud vím v rodině nemáme a stejně se do vdávání neženu. Kde se stala chyba??? :-D A jako s mužikem jsem šťastná i tak. Občas naštve jak manžel, tak partner. :-D

Žabo, s tou hypotékou netuším, my jí nepotřebovali, nepotřebujeme a snad ani potřebovat nebudem. Každý máme svůj majetek a peníze mezi to rozdělujeme, jak je zrovna potřeba. Takže fakt nevím. No a to společné zdanění, jsme to počítali a vrátili by nám jen malinko, tak jsme zkonstatovali, že kvuli takový částce se brát nemusíme. :-D
 Pepina 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 15:20:06)
Docela mne zaráží, že i když už máš od mala vymyšleno, jak by mohla Tvoje svatba vypadat, tak přesto se do ní nehrneš. Já vím, že jsi vyjmenovala celou řadu věcí proti manželství (s mnohými bych souhlasila), ale spíš mne to přijde, že to není z Tvé strany lenost, ale strach, udělat závažný krok a dát okolí (ale vlastně i sobě) najevo, že ten Tvůj partner je ten pravý a na celý život. Samozřejmě realita je jiná, sice slibujeme až do smrti, ale mnohokrát to nevyjde, spíš jde o to, že do svatby jde člověk s přesvědčením, že je to ten pravý, život samozřejmě ukáže, jestli to tak bylo, či ne. Ale to prvotní rozhodnutí je také moc důležité, chtít milovat někoho až do konce života....
 liliana 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 15:32:41)
Když je manželství jen cár papíru, tak proč se toho tolik párů bojí? Vždyť je to fajn, udělat si bezva oslavu a udělat důležitý krok v životě... Takže zdravím všechny, kteří tu odvahu měli a ještě se jim ta oslava vyplatila a mají spokojené manželství...
 Dáňula 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 19:07:52)
Pepino, když já to mám tak vymyšlený asi od 6let, tou dobou jsem chtěla mít 15dětí a závodit na motorce. :-D Teď coby dospělá chci dětí tak cca 4 kousky a i ty mi mužik nějak nechce povolit, prý maximálně 3(dost jsem z toho počtu slevila - i dobrovolně :-D) a na motorce se bojím jezdit, ale ta představa toho svatebního obřadu stále přetrvává - někde v létě v hlubokém lese, s věnečkem z jeřabin, kytkou v ruce a takových vílích šatečkách s lidmi co mám ráda ... no a mužik to tak taky chce udělat, ale prostě nejsou na to teď peníze, o ruku jsem už byla požádána několikrát, ale oproti svému dětsví jsem teď takovej spíš realista, takže vždycky řeknu - až bude hotový to a to a zbudou peníze ... a pořád se kupí další a další věci a peníze nepřebývají.
Možná v tom i trochu ten strach je, ale už jsme spolu dost dlouho, vím že mě umí totálně vytočit, že mu málem balím věci a stěhuju pryč, ale taky vím, že mě umí i podržet, když je to potřeba, rozveselit a už mě má přečtenou a já jeho taky. A on to má stejně, mi přijde.
Spíš se bojím toho, že by to neprobíhalo tak, jak jsem si vysnila a na to konto by se třeba začal sypat i ten vztah(samo že by to nebylo tím, že se nepovedl obřad, ale jsem takovej alibista, že bych to na to sváděla, znám se). Nevím, pár krizí už jsme měli a jsme stále spolu a většinou i šťastní(a nějak pochybuju, že by se to manželstvím změnilo). A co se týče toho, že nejsme manželé, když se nás na to někdo ptá, proč jsme se nevzali, že třeba ho/mě kofne nějaká jiná/-ý, nebo on/já nějakou/nějakého a odejdemod sebe a bude konec, tak se na sebe koukneme, zhodnotíme se pohledem od hlavy k patě a následuje odpověď : A kdo jinej by ho/jí asi tak chtěl, nevíš??? Ten/Ta už mi zůstane napořád. A aspoň já tomu věřím. Mužik snad taky, a kdyby ne, tak s tím stejně nic nenadělám.

K tomu oslovování - přítel/přítelkyně. Mě to nikdy nešlo přes pusu, takže to byl zezačátku partner, teď je to můj muž. Protože stejně ... kdo jinej by ho chtěl??? Ale tak, hmm, nechcete ho někdo? Poslední týden mi fakt pije krev. :-D :-D ~k~
 katka+katka 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 19:35:40)
A co umí? My sice s manželem vycházíme, ale momentálně se nám rozbilo snad všechno v domě (během jednoho týdne zlobí pračka, myčka i lednička). Takže jestli umí opravovat domácí spotřebiče, vařit a uklízet - SEM S NÍM a necháme si ho až do smrti:-)
 Dáňula 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 19:39:20)
Tak to nepomůžu, bohužel. Ale umí tyhle věci dokonale rozvrtat tak, že už je nikdo nedá dohromady. :-D Jinak vařit umí dobře, ale s tím uklízením to taky není žádná sláva. :-D Já si ho ale radši nechám, ještě byste mi ho zkazili. :-D :-D ;)
 katka+katka 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(8.8.2008 19:47:24)
Hm, škoda. Zvrtat to tady zvládáme dva, i výměna obyčejné žárovky je pro nás adrenalinový sport:-)s nejistým koncem. Uklízet umíme, jen jsem myslela, že bychom se mohli věnovat prospěšnějším činnostem:-)
 Jiřina, 2 děti 14 a 11 let 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(12.8.2008 0:00:41)
My jsme se brali po 13 letech společného soužití. Děcka měli jméno po mně a lidi u nás byli zvyklí mi říkat paní. Tak jsme si nechali každý své původní jméno a jenom jsme si vyměnili občanky. A není v tom problém.
 Míla, dva kluci (9,8) 
  • 

Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(9.8.2008 0:15:50)
Když mají děti příjmení po tobě - přijde mi to dost nezvyklé, co až se někdy třeba vezmete? Jak to budete řešit? To skoro vypadá, že celou dobu myslíš na "zadní dvířka"... Je mi partnera skoro líto.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(9.8.2008 9:39:55)
Co je v tom za problém? Jednak po sňatku není problém změnit příjmení i dítěti (myslím, že i bezplatně, v rámci sňatku) a jednak by si on mohl vzít jejich příjmení, ne?
 Dáňula 


Re: nevýhody partnerského vzťahu? 

(9.8.2008 12:30:37)
Mílo, jestli to bylo na mě s tím přijmením ... až se jednou vezmeme, jsme dohodnutí, že si mužik vezme naše přijmení. On k tomu svému nemá žádný vztah - rodina "slabě" nefunkční a mě se to moje líbí víc, než to jeho. Dokonce to sám i navrhl, aby děti byli přijmením moje, že on to své stejně do budoucna nechce, jelikož je to přijmení, které převzal jeho otec od své první ženy a on sám je děckem až jeho druhé manželky, takže de facto s tím přijmením ho nic nepojí.
 Hana 
  • 

Manželství 

(8.8.2008 10:13:03)
ahoj, jsem vdaná 4 roky, máme (zatím) jedno dítě. Zkusila jsem dát dohromady, co mě vedlo ke sňatku a co naopak nebylo důležité. Rozhodně pro mě je důležitá závaznost toho kroku (v tom máme oba s manželem vzory v rodičích, kteří mají dodnes hezký vzah) i určitá deklarace na venek - patříme k sobě. Nezanedbatelné jsou i právní důvody - majetkové vztahy, kontakt na úřadech (právě včera se manželovi podařilo vyřídit za mne jednu úřední věc díky domu, že mne má uvedenou v občance). Význam pro mne naopak nemělo společné jméno - používám i nadále svoje rodné příjmení. Teď s odstupem si uvědomuju ještě jeden faktor - je to velmi důležité pro naše rodiče. Samozřejmě jsem se nevdávala kvůli nim, ale cítím, že jsou mnohem otevřenější vůči mému manželovi, než vůči bratrově přítelkyni (jsou nesezdaný pár s dítětem), kde cítí, že ji brácha taky může někdy "vyměnit". Tak ti to snad trochu pomůže, přeji úspěchy ve studiu.
 Káťulinka, Matyáš 04, 5.4.09 


Re: Manželství 

(8.8.2008 10:41:49)
Má ještě smysl po 13 letech společného soužití se brát ? Kvůli čemu ? Ještě jsem se nesetkala s tím, že bych měla někde nějaký problém s tím, že já se jmenuji tak a dítě tak. Ani u doktora ani na úřadech. Žádné finanční výhody nemáme. Čekáme druhé a ani to na tom nic nezmění. Zkrátka v tom nevidíme problém, nehledě na to, že kolem mám kolem spoustu známých, kteří se po roce a dokonce jedna po 14 dnech rozváděla (a to spolu předtím pár let žili). Majetek ? Vím, že kdyby se cokoliv stalo, tak o děti bude vždy perfektně postaráno. Takže si myslím, že je to jen o vzájemné důvěře a na nějakém papíru nesejde.
Odejít od rodiny může svobodný i ženatý... papír, ani snubák ti věrnost nezaručí takže asi takhle
 Teraza Horáková 


Re: Manželství 

(8.8.2008 10:47:27)
Kaťulinko, když nemáš žádný důvod, nejspíš to nedělej........ to není povinný
 10.5Libik12 


Svatba je slib 

(8.8.2008 10:49:28)
Já mám nějak za fixované, že když něco řeknu a navíc v určité atmosféře a přede svědky, má to přece jenom váhu, cítím to tak a nemůžu jen tak vycouvat, přece nelžu.

Slib se umocňuje slibem Bohu, sejdou-li se věřící, ale není to můj případ a nechci sem vnášet emoce tohoto druhu.
 Jana a malý Míša 
  • 

Re: Svatba je slib 

(8.8.2008 12:02:36)
Já osobně svatbu nepokládám za nic, co mi nějak ovlivnilo život, ale taky mi nevadila a tak jsme se kvůli dítěti vzali a jsem ráda, protože mi příjde, že tak to mám na úřadech jednodušší.
Ale to jsem nechtěla říct. Chtěla jsem reagovat na slib Bohu. Můj bratr je věřící a ženil se v době, kdy ke křesťanskému sňatku se musel uzavírat ještě sňatek úřední, poněvadž křesťanský se neuznával. Takže měli vlastně svatby dvě. Ani tak vztah nevydržel. Bohužel ani Bůh neudržel jejich lásku a tak se rozvedli. Ovšem rozpojit křesťanský sňatek nelze vůbec jednoduše a tak to ani bratr neřešil a rozvedli se jen úředně, což stačilo. Nyní je bratr podruhé ženat, samozřejmě jen úředně.A tak má vlastně dvě manželky, jednu před státem a druhou před Bohem. Je tedy legální bigamista. To je jen taková zajímavost pro pobavení.
 Lucka 
  • 

Re: Manželství 

(8.8.2008 13:41:29)
Cítím to podobně ve vztahu k rodičům, chovají se k mému muži otevřeněji...
Jsem vdaná právě rok, před svatbou jsme spolu chodili 9 let a sestěhovali jsme se 4 měsíce před svatbou. Bylo nám oběma 25 a neřešili jsme žádné majetkové záležitosti, jména atd., vlastně jsme o svatbě moc nediskutovali, vyplynulo to ze situace. Možná to byla i potřeba udělat jakýsi symbolický předěl mezi studenty,co se scházejí v kině a mezi lidmi,kteří se považují za dospělé a začínají budovat svůj vlastní domov. Takže nás k tomu vedly, řekla bych tradičně-romantické důvody:-) No a minimálně byla svatba výtečná akce, na kterou budou všichni v okolí, včetně nás dlouho vzpomínat:-D PS: A mluvit o partnerovi jako o manželovi je takové prostě nejvýstižnější: Dovolte mi představit svého přítele (to může být prostě jen kámoš mužského pohlaví, ne?)....Dovolte mi představit svého partnera (jak z gynekologického časopisu)...Dovolte mi představit svého druha (soudruha?)...Dovolte mi představit svého milence (s ním dělám jenom "to";)...Dovolte mi představit Tondu, žijeme spolu (jste jen spolubydlící?), zatímco Dovolte mi představit svého manžela (nejlepšího kámoše, milence, druha, spolubydlícího, otce mých dětí...) je prostě jasné!
 10.5Libik12 


Re: Manželství 

(8.8.2008 13:53:24)
To máš recht, já si myslím, že slovo přítel je pro partnera nevhodné a vždycky mě zmátne.
 Winky 
  • 

Re: Manželství 

(8.8.2008 14:09:34)
Kamarádka co není vdaná ale šťastně žije s partnerem říká "můj muž" - a má pravdu, je její páč jí ho nikdo nebere :-D co na tom že to je bez papíru
 Pole levandulové 


Re: Manželství 

(8.8.2008 16:33:27)
Prijde mi, ze kdo o svem nemanzelovi rika MUJ MUZ, ze si tak trochu lze do kapsy. Citim z toho tu touhu byt tou manzelkou, ale jemu se nechce, tak holt je to takovej skoromanzel, neboli muj muz. Nelibi se mi to.
Nejsem pro unahlene snatky, ale ve chvili, kdy mam pocit, ze to je to prave, necham se rada pozadat o ruku, navliknu si zasnubni prstynek a uziju si svatbu. S manzelem jsme spolu 7 let a zatim opravdu nelituji, i kdyz jsem se do svatby nehnala. Zadani o ruku bylo romanticke a svatba samotna se mi taky moc libila, protoze jsme si ji udelali pro sebe a podle sebe, nenechali jsme si do ni od nikoho kecat a tak to bylo fajn. Myslim, ze jsem jinak pomerne volnomyslenkarska, ale dite za svobodna bych si neporidila a do smrti bych sveho partnera oznacovat terminem "muj muz" taky nechtela.Nedovedla bych si vazit chlapa, kterej by mel radeji tisic vymluv, proc se nebrat, nez by udelal ten rozhodnej krok a o ruku mne pozadal.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Manželství 

(8.8.2008 16:49:55)
Označení "můj muž/moje žena" už za svobodna naopak schvaluju. Přijde mi stokrát lepší než "přítel". Taky jsme se tak s manželem oslovovali, než jsme se vzali.
Osobně to vůbec nevnímám jako lež, beru to jako velmi upřímné označení a plně s ním souhlasím (jsem vdaná).

Mně zase přijdou jako "lhaní do kapsy" sňatky kdy "se musí". Že si za to ti dva před tím nestáli a jediná věc, která je teď přiměje k uzavření manželství, je ta prasklá guma. Tak to zase přijde absurdní mně. Přijde mi upřímnější zůstat klidně dál svobodná matka a vdát se za muže v momentě, kdy oba víme, že je to správný a upřímný krok, protože manželství beru jako věc čistě mezi mužem a ženou. To, že ho někdo zaměňuje s institucí určenou k plození dětí, s tím zase nesouhlasím já :o)

Každej to halt cítí jinak.
 Lusika 
  • 

Re: Manželství 

(10.8.2008 11:43:32)
Ahoj,
mě připadá, že nesezdaní si nechávají otevřená zadní vrátka. A pořád to mám spojené s pojmem nemanželské dítě, něčím nerozvážným či mladistvým. Ale to je jistě předsudek z dob minulých.
A je pro mě důležité i to, že máme stejné příjmení. Samozřejmě je to pro mě důležité i citově, už to není jen zamilovanost. Společensky - když se řekne manžel, zní mi to jinak než parner. Majetkové vztahy to dle mého neřeší, ty se dají vyřešit i tak a možná přehledněji. Navíc rodina taky tíhne k tomuto tradičnímu způsobu.
LUSIKA
 Liška s banem :) 


Manželství je potvrzením, že už nikoho jiného nehledáme 

(8.8.2008 11:23:25)
Pro mne je manželství potvrzením, že již jsem našla svého partnera pro život a dalšího nehledám. Také z administrativního hlediska je všechno jednodušší. Pokud bychom se nevzali (brali jsme se po 5 letech vztahu), bylo by to jako si stále nechávat nějaká zadní dvířka pro někoho potenciálně lepšího.
 Molly Weasley 
  • 

Svatba 

(8.8.2008 11:34:11)
S mým milým již dva roky bydlím ve společné domácnosti, celkem čtyři roky už jsme spolu. Většina našich známých je věřící a když jsem to takhle nedávno počítala, za ty čtyři roky, co jsme spolu, jsme byli na pěti svatbách našich kamarádů. Tři si brali svého partnera po roce chození, dva po roce a půl. Na jednu stranu to je strašně depresivní, protože jsem si na každé svatbě říkala, že už bych si zasloužila být taky nevěsta, ale na druhé straně jsem ráda, že vím, co od svého muže mohu čekat. Čtyři z oněch pěti kamarádů čekalo se sexem na svatební noc a všichni spolu začali bydlet až po svatbě.
Vím, že je možné, aby se lidé vzali po třech měsících známosti a klapalo jim to celý život (tchýňáci), ale opravdu si nejsem jistá, že všech mých pět kamarádů dokáže za rok poznat, že chodí s tím pravým. Když to spočítám, vychází mi to dva měsíce na počáteční poznání, dva tři měsíce na chození za ruku, někdy v šestém měsíci první pusa a požádání o ruku a půl roku na zařizování svatby a společného bydlení. Křesťanští manželé nemají rádi rozvody, všechno se dá vyřešit rozmluvou s Bohem. Nicméně, já osobně jsem ráda, že jsem svého nastávajícího mohla poznat lépe a nebudu po svatbě vyvedena z míry tím, kolik času trácí u počítače :-)

Jsem pro svatbu všemi deseti, stejně jako můj přítel, ale ne unáhlenou.
 *Niki* 


Re: Svatba 

(8.8.2008 12:10:47)
Molly, ono záleží hodně i na tom, v kolika letech si toho svého "pravého" po roční známosti vezmeš. Zda ti je 18 a prožíváš svou první či druhou zamilovanost (i když historie ukazuje, že i tohle může vyjít), nebo zda se ti blíží třicítka, máš za sebou už několik vztahů (a třeba jeden i několikaletý), máš docela jasně ucelené hodnoty a partnera už hledáš dle nich. Pak se klidně můžeš vdávat po 3 měsících. Poznáváš stejně celý život. Já jsem vdaná 5 let a občas se stále nestačím divit :-) v dobrém i ve zlém myšleno...
Mám kamarády, co se po 2 měsících chození rozhodli, že se vezmou... no a vzali. Jsou spolu zatím manželé 7 let, mají jedno dítě a klape jim to náramně. Já se vdávala po roce chození a před svatbou jsme spolu nebydleli. Pokud si někoho bereš kvůli společným hodnotám a životní kompatibilitě, poznáš to i bez soužití. V soužití zjistíš takové ty provozní nedostatečnosti, jako že jak nechává prkýnko, binec v koupelně, ponožky na zemi a podobně. Ale ruku na srdce, rozvedla či rozešla by ses se svým chlapem kvůli tomu?
Mě osobně je putna, zda jsou lidé manželé či ne. Já si svýho chlapa vzít chtěla a on mě taky. Vidám i spokojená nesezdaná soužití. Jen nechápu reakce některých nejmenovaným dam tady, stále se navážet do instituce manželství a hledat na ní neustále chyby poukazováním na to, že někomu to nevyšlo... :-) lidi se vdávají, rozvádějí, rozcházejí... no a? O instituci jako takové to nevypovídá zhola nic... osobní selhání nemůže být metrem pro celou instituci...
 Jíťa 
  • 

Re: Svatba 

(9.8.2008 21:19:49)
Poznat toho druhého je možné za pár měsíců (odborníci tvrdí, že za 3 měsíce bychom už měli mít jasno), zbývající čas potřebujeme k poznání sebe sama a toho, jestli jsme ochotní a schopní s tímto partnerem žít. Někdo to ví hned, jiný na to potřebuje roky a další časem zjistí, že mu tento partner nevyhovuje.
 Kačislava 


Jiná normální žena 

(8.8.2008 12:24:08)
Moji rodiče nejsou rozvedení, měli hezké manželství a přesto jsem se nikdy vdát nechtěla. Myslím, že to je velmi individuální. S manželem jsme spolu spokojeně žili téměř šest let bez svatby a vzali jsme se nakonec čistě z praktických důvodů, třeba proto, že manžel měl odjet na stáž a jako přítelkyně bych s ním jet nemohla, nebo proto, že jsme řešili investici do společného bydlení. Z hlediska úřadů je mnohem jednodušší být manželé, z hlediska vztahu je to celkem jedno.
 gambita 


Re: Jiná normální žena 

(8.8.2008 23:19:16)
Souhlasim Kacislavo,
nejsem oddana, mame s pritelem rocni dceru. On, ackoliv je z katolickeho Spanelska, nikde s papirovanim problem nemel, ja bohuzel na ceskych uradech na kazdem kroku. Prvni problem byl v tom, ze jsem chtela dat dceri prijmeni po otci i po mne...bohuzel, ceske zakony to pri zapsani ditete do matriky nedovoluji....pak se to ale da zmenit.kde je ta logika?..atd, atd. Zatim jsem se ale s takovymi problemy setkala pouze u nas v Cechach. Katka
 Teraza Horáková 


Re: Jiná normální žena 

(8.8.2008 23:26:41)
gambito, ale Ty můžeš mít příjmení - rodné - vdané, nebo ne???
 anatéma 
  • 

Re: Jiná normální žena 

(11.8.2008 7:58:22)
Souhlasím s Kačislavou! Já i můj partner pocházíme z normálních fungujících rodin a přesto jsme se brát nechtěli. 4 roky jsme spolu chodili, 5 let spolu žili a byli připraveni na to, že i děti se narodí na tu naši "hromádku". Trochu jiné obrátky to nabralo, když jsme před 10 lety zjistili, že partnerovo stavební spoření nelze využít pro renovaci domu, který je psán na mě, a proto jsme se vzali, přestože nám šlo jen o ten papír. Vlastně jsme museli :)
 Ledule 


Já jsem pro svatbu 

(8.8.2008 12:37:38)
Mého manžela jsem poznala, když mi bylo osmnáct, tři roky jsme spolu chodili, dva roky jsme spolu bydleli, a pak jsme se vzali. Letos se spolu známe už 11 let.

Svatba pro nás byla důležitá. Přijde mi, že tím, že si někde před jinými lidmi řekneme, že to spolu myslíme vážně, dostane náš vztah novou hodnotu. Už to není jen společné bydlení, už jsme to my. Také si nedovedu představit, že bych měla děti s přítelem a ne s manželem, tak nějak mi to zní divně. Když jsem byla s dcerou v porodnici, tak sestřičky automaticky říkali, přítel nebo manžel je tu za vámi a já je vždy opravovala, že je to manžel.

Manželství je podle mně vzájemný slib, že to spolu myslíme opravdu vážně. Je to něco co náš vztah posílilo a dává ostatním najevo, že patříme k sobě.

Když jsem sondovala mezi známými, ať už jsou sezdaní nebo ne, tak ženáči mi odpovídali, že ze vztahu po svatbě nejde už tak snadno vycouvat a holky co žijí na "psí knížku" mi říkaly, že by se vdávaly, ale něvědí jak k tomu dokopat ty svoje chlapy (podotýkám, že všichni už mají děti).

Takže já jsem pro to, vdávat se, ženit se, ale po čase a s rozumem.
 Winky 
  • 

Re: Já jsem pro svatbu 

(8.8.2008 14:23:11)
V porodnici kde jsem byla já říkala sestřička kulantně "pán" (jako: je tady pán? půjde pán k porodu?...) nejdřív mi to přišlo šíleně komický, ale na druhou stranu - co ona ví, je-li to manžel, přítel, otec biologický či vychovávací... a co jí do toho nakonec je - čili jediné rozumné z toho vyšlo "pán" :-D
 Michaela 
  • 

Re: Já jsem pro svatbu 

(9.8.2008 1:35:39)
LEDULE, to bys koukala, jak lze z manželství jednoduše "vycouvat"...bohužel......


Samozřejmně vždycky může být jeden z maželů proti a soudy se mohou protahovat neuvěřitelně dlouho...ale to, co ti dva v té době žijí a prožívají, to již určitě není manželství.....nebo tedy, lepšími slovy...funkční manželství...že ???
 MartinaNov (dva rošťáci 


Manželství 

(8.8.2008 13:32:02)
pro mě manželství - svatební den - znamenal jeden z těch nejkrásnějších v našem společném životě. Jistě, předtím jsme spolu taky "jenom žili", byli jsme zasnoubení a směřovali k sňatku.
Sami jsme si našetřili na velkou svatbu a pak si pořídili vlastní byt.
Chápu, že ne všichni věří ve svatbu, ale pro mě je to jako nevěřit v lásku - já chci pokud možno jednoho partnera na celý život. Je to hlavně otázka toho prvotního výběru - dobře si vybrat a pak nemusíme diskutovat o tom, jestli ho u mě snubní prstýnek udrží.
Velmi lituji těch, kteří svatbu považují za přežitek, protože to znamená, že asi v partnerském životě sami doopravdy šťastní nebyli - protože jinak by jim přece "ten papír na lásku" nevadil.
 Hejky 


Re: Manželství 

(8.8.2008 14:23:16)
Několikrát tu zaznělo, že se rozvádí každé druhé manželství. Je to pravda, stačí se podívat do statistik. Bohužel se nikde neeviduje počet ukončených nesezdaných soužití (k čemu taky?). Možná by ten počet byl podobný nebo i vyšší.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Manželství 

(9.8.2008 21:12:57)
je fakt, že se nikde neřeší "rozchodovost" nesezdaných párů. Taky by mě zajímal poměr rozvodů ze sňatků uzavřených např. před rokem 1989 (když se koukám na "dospělost" tehdejších snoubenců podle dokumentů Manželské etudy Heleny Třeštíkové.....) a rozvodovost ze sňatků uzavřených po tomto roce.....
 Michaela 
  • 

Re: Manželství 

(9.8.2008 1:40:11)
MARTINO NOV, věř, že ačkoliv nejsem vdaná, jsem šťastná přesně tak, jak si momentálně přeji...a bylo tomu tak vždycky...ťuky*ťuky*ťuk !

Věřím a přeji všem, aby zažívali to stejné...to co Ty i to co já...a věř, že svatbou to fakt není !


TO JE LÁSKA !!!!

 Maruu 


Re: Manželství 

(12.8.2008 13:47:55)
Zvláštní je, že v dnešní době rádi slavíme vše možné ( Silvestr, ukončení studia, narozeniny a je toho mnoho) a přeci to, že najdeme partnera s kterým jsme šťastni a chceme s ním prožít celý život ( to dobré i to méně dobré) je moc fajn a svatba je vlastně oslavou toho s našimi nejbližšími a vidím jako škodu se o to ochudit. Je škoda vidět ve svatbě jen papír, vidím ve svatbě spíš radostnou událost. Nikdy jsem neměla pocit, že se vdávat potřebuji, spíš jsem měla strach z tak velkého kroku a bylo fajn najít někoho s kým jsem ten strach po čase ztratila. Vím, že i bez svatby se dá žít ( ale žít se dá i bez spousty jiných věcí). Chápu všechny důvodu pro to svatbu nemít, ale přiznávám, že u mě byly všechny vlastně jen určitým strachem ( třeba i v určité neuvědomým).
M.

PS: Samozřejmě, že svatba není záruka dobrého vztahu, ale je to rozhodnutí se snažit i v těžších chvílích a to dle mého názoru cenu má ať je konec jakýkoli ( protože rozvod je někdy zbytečný, ale někdy zas nevyhnutelný).
 Kohnova 
  • 

Re: Manželství 

(12.8.2008 14:15:05)
Tak to je moc pekne receno, taky to tak nejak vidim. A podle mne maji smysl i pohrby a i vsechny iniciace spojene s narozenim, je skoda se o ne ochudit, protoze to jsou vyznamne predely v zivote. Je to jen otazka organizace a udrzeni zakladni linie (myslim smyslu toho, proc se ten obrad porada), nenechat se ovlivnit nesmyslnymi tlaky pribuznych nebo verejneho mineni atd., tj. nedelat veselku kvuli tete Marce, aby nas nepomluvila nebo aby vsichni koukali, pohreb v reziji krematorni estetiky (pokud ji nemame zrovna radi) a pod.
Prosim, tim nemyslim, ze si ma svatbu nebo funus organizovat i ten, kdo si je rozhodne nepreje, spis jsem to myslela na podporu nazoru, ze to mozna blbost neni.
 Lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: Manželství 

(30.8.2008 22:38:04)
To je moc dobrý argument s těmi oslavami!
Nedávno jsem absolvovala na jiném webu diskusi na tohle téma, zaznělo tam kde co v bleděmodrém jako tady, ale nikoho nenapadl ten příměr k jiným oslavám.
Jinak jsem taky zastánce rituálů, imho to máme jako lidstvo tak nějak v sobě, hezky o tom psal Robert Fulghum. V současné společnosti mi trochu chybí rituál uvítání narození dítěte - jsme nevěřící rodina, takže křest nepřichází v úvahu (nebudu křtít dítě jen pro to, že "v kostele je to hezký" nebo "to chce babička", to považuju za nefér vůči věřícím), tak mě docela mrzí, že není nic civilního místo toho. Jen vítání občánků, bohužel pro leckoho zprofanované minulým režimem. Dosud mi to pocitově chybí - narodily se děti, prostě jsem je přinesla z porodnice domů, doma v ten den spíš chaos a až pak postupné obdivování, jak chodily návštěvy, ale žádný rituál, který by měl nějakého ducha nezapomenutelnosti. V tomhle to mají lepší tatínci, ti děťátko aspoň oslaví spářkou s kamarády, občas i nezapomenutelnou :-)
 ZINKA 
  • 

BEZ LISTU 

(8.8.2008 14:08:52)
no musím ti oponovat, 50% rozvedených manželství je sakra velké procento, a to nemluvíme o tom, kolik těch zbývajících 50% neexistuje, spíš jen papírově, a kolik z těch 50% spolu jen žijí kvůli dětem!! jeto škaredé slovo kvůli dětem, alejeto tak..hodně žen překousně partnerovu nevěru, proč se rozvádět, jedna nevěra ,to přebolí, ale děti potřebují rodiče, omyl, děti potřebují pohodu obou rodičů, tak at žije maminka spartnerem, ale bude štastná, než s manželem, který si ji neváží!! tohle byl jen příklad, pochopitelně partnerských vztahů jak v manželství tak bez je hafo..chtěla jsem jen říct, že ten mužský si dá bacha a rozmyslí si, jestli se k partnerce bude chovat špatně nebo ne, neb ho rovnou vyhodí a žádné tahanice po úřadech ohledně rozvodu..jak říkám má to svá pro a proti, ale manžel má svou ženu jistou než když žije jen s družkou..
 Ajtakrajta 
  • 

Re: BEZ LISTU 

(8.8.2008 14:25:44)
Zinko,
podívej, řekla bych to takto:

Manželský stejně jako nesezdaný svazek, který má fungovat, potřebují oba to stejné: NEPŘETRŽITOU SNAHU OBOU PARTNERŮ.
Pokud oba nebo jeden z nich nejsou toto schopni dát, tak nepřežije žádný vztah. Ale není to chyba žádného papíru, je to chyba konkrétních lidí. Jistotu ve vztahu nemáš nikdy, manželství nemanželství.

Já Ti říkám, že procento rozchodovosti nesezdaných svazků je MINIMÁLNĚ STEJNÉ, spíš mnohem větší než u manželství. A už jsem i jinde psala, že oddací list zdaleka není jedinou věcí, která drží pohromadě lidi, kteří se už nemají rádi, tohle držení pospolu ze setrvačnosti funguje velmi spolehlivě i u nesezdaných párů, kde je společné dítě, společné bydlení (málokdo z nás je ekonomicky tak za vodou, že si v případě partnerského krachu může prostě koupit někde jinde barák či byt, sbalit kufr a jít po svém), společné závazky (dluhy atd.), neschopnost či nechuť být sám (protože dost lidí je radši s nevyhovujícím partnerem než samo... stačí když si projdeš místní diskuse).

Pokud jiná manželství fungují tak, že spolu ti dva po letech žijou už jen díky tomu papíru a "mají toho druhého jistého", tak to je mi jich skutečně líto. Moje manželství takové není a není takových ani většina manželství, které znám. A jsem přesvědčená o tom, že když si manželství zařídíš tak, že to není jen formalita, tak to taky formalita nebude.

Rozhodně nechci nikoho přesvědčovat o tom, že manželství je jediná super věc na světě, dokonce ani nechci a nepotřebuju, aby ses Ty vdala nebo kdokoli jiný, mně je to prostě šumák, jak si to kdo zařídí, přeji lidem kolem sebe, aby našli harmonickou rovnováhu ve svém životě a zařídili si to s partnerem podle svých tužeb, třeba úplně jinak než to mám já.
Mně jen hodně vadí, když tu někdo vede řeči o tom, že manželství je jen papír a ničí ryzí vztahy. TO PROSTĚ NENÍ PRAVDA A NELZE S TÍM SOUHLASIT A PROTI TOMUTO SE BUDU OHRAZOVAT.
 Eva 
  • 

Shodou okolností 

(8.8.2008 14:47:19)
je dnes na Neviditelném psu zajímavý článek na toto téma:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-nechte-manzelstvi-na-pokoji-drl-/p_spolecnost.asp?c=A080807_194419_p_spolecnost_wag
Docela děsivé, co čeká naše děti a vnuky....
 katka+katka 
  • 

ODDACÍ LIST 

(8.8.2008 15:03:29)
Po přečtení celé diskuze musím souhlasit s Žabátkem. Pro mě je důležité, aby vztah klapal, ne papír. Jsem vdaná,ale moje láska k manželovi a náš vztah zůstal stejný, stejný jako před svatbou. Zatím (ťuk,ťuk) jsme spolu šťastni a doufám, že nám to vydrží co nejdéle, nejlépe do smrti. Nicméně pokud budu chtít manžela opustit nebo on mě, uděláme to bez ohledu na oddací list, majetek vždy nějak pořešíme, každý máme dost peněz na to, abysme toho druhého vyplatil. Být spolu nešťastni jen kvůli dítěti, neuznávám. Myslím, že dítě tu nepohodu prostě vycítí.
Každopádně za článek děkuju. Přivedlo mě to k zamyšlení - KDE VLASTNĚ MÁME ODDACÍ LIST.Naposledy jsem ho viděla, když jsme vyráželi do Motola k porodu. Dívala jsem se doma na místo, kde máme pasy, diplomy, pojistky, rodné listy apod. prostě důležité dokumenty a oddací list nikde:-)Tak asi budu muset zavolat do Motola, jestli tam náhodou není v nějaké naší dokumentaci. Jinak budeme manželé, ale bez oddacího listu:-) Ale co, hlavní je, že se milujeme
 naďa 3 děti 
  • 

Re: ODDACÍ LIST 

(10.8.2008 0:24:51)
také se nám zatoulal oddací list, ale musela jsem si nechat vystavit duplikát....jak jsem psala výše, naše žádost o osvojení dítěte by se bez toho neobešla (zajímavé bylo, že se ztratil až při druhé žádosti). Souhlasím, že nejdůležitější je, aby se vztah po svatbě nezměnil k horšímu. Ale pro jednání s úřady je opravu v ČR lepší být vdaná...v mém případě určitě. To bych neměla naše děti.
 Helena 
  • 

Hypotéka versus svatba 

(8.8.2008 15:08:38)
My jsme si slib věrnosti dali jeden druhému jednoho krásného večera v šumavské přírodě pod hvězdami, slíbili jsme si, že až budou děti, tak jim zabezpečíme funkční rodinu a pak si šli půjčit 2,5 mil Kč na dům.... a svatbu jsem vnímala víc jako moc prima mejdan, než slib a závazek...
ale kdybych ve vztahu nebyla šťastná, tak manželství nemanželství...končím....
Je pravda, že krize se nám lépe zvládají díky tomu, že prostě musíme...nedovedu si představit, že bysme krize, které přišly a kterou možná ještě teď prožíváme, ustáli bez společných dětí, dluhů a majetku.
 Linda 
  • 

Re: Hypotéka versus svatba 

(8.8.2008 23:01:49)
Jo tak to je přesně můj pohled na věc - kam se nějaký papír nebo slib hrabe na společné děti, majetek a dluhy! Zničit dítěti rodinné zázemí, stěhovat se, rozdělovat si majetek a prodávat byt s hypotékou, to řadí rozchod/rozvod až na poslední místo ze všech řešení případné krize...Takže manželství jako pojistku vztahu bych až tak neviděla. My se brali až kvůli dítěti, přišlo nám to jednodušší mít společné jméno, brát si jako manželé společně hypotéku, jednat na úřadech...A taky aby lidi věděli, že patříme k sobě - zejména ti, se kterými se třeba seznamujeme (řeknu-li "můj přítel", tak to může být vykládáno jako partner, ale taky milenec, zkrátka "manžel" je podle mne výstižnější označení blízkého vztahu, taková další etapa).
 Michaela.uk 


Je to tisicelet stary ritual... 

(8.8.2008 15:37:20)
Necetla jsem ostatni komentare,tak nevim,jestli se neopakuji,ale..
Dokazete si nekdo predstavit, ze by Vam zemrel nekdo blizky z rodiny a Vy by jste jen rekli:"To je mi lito, sbohem." Se zesnulym se loucime tisicelet starym ritualem a to je pohreb. A svatba pro me znamena uplne to stejne. Nerikam, ze pokud mam partnera delsi dobu nebo dokonce dite, tak hned musim mit svatbu, protoze se to "proste hodi". To vubec ne.. Ale rozhodne je podle meho nazoru svatba dulezitym meznikem ve vztahu, muze prijit klidne az po detech, ale je to presne ten ritual a take symbol (napr.prstynek), ktery dava najevo pripadnym napadnicim- a pozor, tento u zje zadany.
Rekneme si to uprimne slecny.. Ja kdyz na party potkam peknyho kluka (ciste teoreticky), ktery me pritahuje a prijdu k nemu, dam si drink a zeptam se, jestli nechce jit ven a on mi odpovi: "Ano, ale jsem zenaty." nebo "Ano, ale mam pritelkyni."
Mozna je to jen muj postoj (a ne zrovna spravny), ale nejaka pritelkyne mi zily netrha, ale se zenacem? To ne.. :)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Je to tisicelet stary ritual... 

(9.8.2008 0:50:16)
Umřel vám už někdo? Víte, když ztratíte někoho, koho milujete, poslední, na co máte náladu, je šaškárna pohřbu. Nehledě na to, že to, co zbylo, je stejně už jen prázdná schránka.
Existují tisíce rituálů, sami si volíme, které jsou pro nás důležité, a které ne.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Je to tisicelet stary ritual... 

(9.8.2008 1:34:56)
Mně zemřela v šestnácti matka a jakýkoli pohřeb by mi připadal neadekvántní bolesti, kterou jsem prožívala. Pohřeb bych si dovedla představit, když mi umře pes, tohle bylo něco tak fatálního, že bych nesnesla, aby nějaký cizí člověk cokoliv o mé matce žvanil.
Ovšem věřím, že mohou být pohřby, které jsou důstojné, ale kde na praze7 spálím drakar? :)

Ovšem je fakt, že pohřeb, který se pojí s událostí neměnnou a fatální, bych se svatbou nesrovnávala. S úmrtím lze porovnat jen zrození a je fakt, že narození dítěte mi jako svazek a závazek připadá. Nezrušitelné pouto,ať už rodiče dělají cokoli.
 Michaela.uk 
  • 

Re: Je to tisicelet stary ritual... 

(10.8.2008 21:47:53)
Ano, umrel mi nekdo. A jestli ty mas pohreb za saskarku, tak je mi te uprimne lito. Ja mela cas jit za svym bratrem, chytnout mu ruku, rict mu to, co jsem chtela a pak se s nim bez zbytecnych reci cizich lidi rozloucit s jeho nejoblibenejsima pisnickama...
Je to ritual, je to obrad... Bud to tak nekdo citi nebo ne. Ale je to nekde v nas uvnitr, protoze jak uz jsem rekla, tradici v nas nemuze potlacit ani feministicke reci ani aktualni modni trend.
 Michaela 
  • 

Re: Je to tisicelet stary ritual... 

(9.8.2008 1:48:43)
Michaelo. uk.............a nemyslíš, že ten "pan božský" na párty...ať už ženatý...nebo s přítelkyní by měl říct :

"NE, NEPŮJDU VEN!" ?????????????????



To je o věrnosti a o úctě k tomu druhému...né o manželství.....



 Michaela.uk 
  • 

Re: Je to tisicelet stary ritual... 

(10.8.2008 21:43:28)
Oh, ano. Mel by rict - "Nepujdu ve!"
Ha ha ha.
Doufam, ze ten TVUJ je Pan Bozsky a neco podobnyho slecnam rika!!
Ty mluvis o koze a ja o voze. Jen jsem davala priklad a klidecek jo
 Pavli +2 
  • 

Tolik nesmyslů na tak malé ploše! 

(8.8.2008 15:57:12)
Studentka,autorka článku, mě zase pěkně nadzvedla množstvím nesmyslů.Kde přišla na to,že nesezdané páry dostávají víc peněz na dítě?Ty se dávají podle společné domácnosti.To by snad měla vědět,ne?Dále tvrzení,že vám svatba něco zaručí je už opravdu příliš.Svatba nezaručuje NIC, ani v ničem nebrání, a už vůbec není měřítkem dobrého prostředí pro výchovu dětí.S těmahle bludama snad nemůže ukončit zdárně studia???
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Tolik nesmyslů na tak malé ploše! 

(8.8.2008 16:09:01)
Pavli, to jsi špatně četla. Autorka článku nic netvrdí, jen sepsala důvodu, které lidí uvádí pro to, či ono soužití. ;)
 1.3Magráta13 


Co zaručí svatba 

(8.8.2008 16:29:42)
Předně chci podotknout, že nikomu necpu názor, že jediné manželství je správný druh svazku. Každý ať to má tak, jak mu to vyhovuje.
Ale naprosto nesouhlasím s názorem, že svatba nic nezaručí.
V našem, ale i jiných, státech zaručí svatba v případě nějaké nepříznivé události to, že je na partnery a jejich děti pohlíženo jako na rodinu.
Může to být plus i mínus. Se svatbou přijímám, že budeme sdílet všechno dobé i zlé. A to neznamená jen nějaké obrazné řečičky, ale například když jeden z nás nadělá dluhy, ponese za ně odpovědnost i ten druhý.
Naopak, a to je pro mě opravdu hodně důležité, pokud by se s manželem něco stalo, já, jako manželka, nezůstanu nezajištěná. Pokud by, nedejbože zemřel, budu dostávat alespoň nějakou částku od státu. Což třeba v době, kdy jsem na MD, není úplně od věci. I když nepopírám, že by nás to neuživilo, ale to pomyšlení je pro mě jakousi berličkou. Samozřejmě to platí i obráceně, i se mnou se může něco stát.
Tohle je u mě taky jeden z důvodů, proč svatba. Možná jsem zbytečný pesimista a zbytečně myslím na zadní kolečka, ale žije se mi tak klidněji.
 Pavli +2 
  • 

Re: Co zaručí svatba 

(8.8.2008 16:37:30)
V tomhle máš pravdu,ale v tabulce má uvedeno,že svatba zaručuje vážnost vztahu,což si nemyslím.Opět je to pouze o tom,jak to kdo vážně bere a podle toho se chová.O tohle mi šlo:-)
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Co zaručí svatba 

(8.8.2008 17:18:03)
A zároveň má v článku uvedeno toto: V tabulce uvádím možné důvody, proč někdo volí manželství a proč někdo jiný se rozhoduje pro nesezdané soužití. Seznam těchto důvodů jistě není vyčerpávající a nemusí s nimi ani každý souhlasit.
prostě posbírala důvody, které někde četla, nebo někdo v okolí tvrdí. Rozhodně to nejsou její názory. Takže se osočovat na autorku je bezdůvodné.
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Tolik nesmyslů na tak malé ploše! 

(8.8.2008 17:25:59)
A ještě k těm penězům, znám osobně dva páry, které svatbu i plánovaly, ale když zjistily, že budou mít dítě, mávly nad ní rukou. Jejich důvod byl právě, že dostanou víc peněz. Nahlásily, že ona s otcem nežije a hned měla jednou tolik. Lhaly, ale dělalo to tehdy spousta párů. Je to asi 2 - 3 roky zpátky, takže teď je to možná jiné. Taky se od té doby změnil rodičovský příspěvek, takže teď už se to třeba nevyplatí. Ale tehdy to tak opravdu fungovalo.
 Lizzie 


Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 19:16:52)
Juliette Binoche řekla jednou moc krásnou větu, když se jí ptali na to, proč se nikdy nevdala - něco ve smyslu - všechny má děti přišly na svět z lásky, takže co. Nějak tak to vidím taky.
Jasně manželství...právně ošetřené, instituce apod...neodsuzuju, ale není to mou životní prioritou. Vím, že bych chtěla najít chlapa, s kterým mi bude dobře a kdo ví, zda celý život..pokud odejde a bude chtít odejít, případně pokud budu chtít odejít já, papír tomu stejně nezabrání. A když se vdám, tak z lásky a hodně si to užiju...možná po roce vztahu kdo ví...a třeba fakt bude ten mnohaletý vztah bez papíru fungovat a není, co řešit.
Ono je to tím, že jsem v tomto ohledu z dost svobodomyslné rodiny - máma mi už kdysi řekla, že je jí úplně jedno, zda se vdám nebo ne, a spíš, ať si ty vdavky pořádně rozmyslím, babičky se k tomu staví taky liberálně, nějak tak jsem to neřešila ve smyslu - svatba pak dítě...abych pravdu řekla, já už dloouho počítám s tím, že si pořídím dítě před svatbou, tedy jestli se vdám.
Neřekla bych, že svatba je ,,jen papír", naopak k člověku mnohé zavazuje...taky si myslím, že kariéru lze dělat i v manželství, tedy to je PRO nesezdaný vztah hodně nepochopitelný názor..
Ale to už jsem se rozkecala..prostě..je v podstatě jedno, zda jsou lidi vzatí nebo ,,na hromádce" podstatný je, jak jim to klape...Ale těžko bych se asi dokázala vdát ,,jen proto" abych měla děcko legislativně pojištěné nebo proto, že se to po 10 letech dobrého vztahu sluší...fakt proto, že chci s tím člověkem bejt.
Mimochodem - 8.8.2008 - dneska je hafo svateb.
 Teraza Horáková 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 19:47:55)
Lizzie, děcko máš legislativně pojištěné, když je otec uveden v rodném listu.......

co se týče těchto praktických záležitostí, dají se ošetřit i zcela jinak, pravda je, že stále ještě lékaři neradi informují o zdravotním stavu přítelkyni, družku - či matku dětí (alespoň to mi tvrdila nedávno kamarádka)

a že v případě, že žiješ v bytě Tvého přítele, druha, partnera, může se stát, že jeho byt např. zdědí Vaše společné děti a děti z prvního manželství. Ty jsi až další dědická skupina, to je další věc..... jak se které děti vyvedou, to nikdo dopředu neví......

zní to neromanticky, já vím, jenomže, ono nám není pořád 20 a v 50-ti by se mi pod most nechtělo.........

takže za součást lásky považuji i pocit určité právní jistoty, to, že neseme společné příjmení celá rodina, ale i to, že uvažujeme i o tom, co by bylo kdyby.... nikdy není člověk připravený na všechny eventuality, a být nemůže, ale vážím si svého muže i za to, že se nechal životně pojistit ve prospěch mne a dětí, já jsem udělala totéž.....

to jsou ty ruby mincí a úplně chápu to, že o nich mnoho lidí neuvažuje, nebo je řeší jinak.....

to není obhajoba "sňatku z rozumu", u nás nejspíš proběhla kombinace obojího, ale věř mi, že ho miluju pořád a vím, že on mne.....
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 20:07:24)
Terezo,

já ti to neberu. Já to jen beru ze svého čistě sobeckého hlediska. A abych pravdu řekla...já ani moc nepočítám, že bych od partnera něco hmotného dostala. Ani v manželství není vše ,,jisté"...a z os. zkušenosti vím, že i při šťastném vztahu je dobré mít nějaká svá ,,zadní vrátka." Nebrojím proti manželství - jen hovořím za sebe.
 Teraza Horáková 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 20:13:02)
Lizzie, o to nejde, - Ty počítáš, nepočítáš..... a já fakt nikomu neberu svobodu rozhodování......., i to, že jsi sebe i děti schopná zajistit sama atd..... že nemáte společný majetek, že nežiješ v bytě přítele, ale Vašem nebo svém....

tohle bylo zcela obecné ............

jen už, asi roky zkušeností (nejen vlastních, ale i okolních), nestíhám čučet, čeho se naivní lidé v domnění "že papír nic neovlivní" ať začneme předmanželskou smlouvou a skončíme institutem otce v rodného listu, závětí, nebo rozšířením či zúžením společného jmění, dopustí a jak pak, když se ten nikým nečekaný malér stane, najednou začnou problém řešit...., to fakt nebylo osobní.......

jak jsem psala, my jsme se brali, když byly dětem 3 roky, nebála jsem do té doby ničeho, myslím, že i dnes si dovedu finančně i právně poradit..... ale mnoho lidí ne.
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 20:26:28)
Terezo,

to je jasné. Ale já zažila i situaci, kdy manželství právě z právního hlediska nebylo výhrou - ne, nezískala jsem díky tomu absolutní averzi, ale znám i tuto ,,možnost".
Co se svatby týče...pokud má člověk větší majetek..svatební smlouva je určitě na místě. On člověk v médiích vidí ,,jen" ty rozvodové tahanice celebrit, ale podobné nepříjemné věci mohou potkat i běžná manželství. A ať působím cynicky nebo ne...představa, že značnou část mnou vydělaného majetku získá chlap - nemakačenko není dobrá. Jasně, ženu to lehce do extrému, ale chápeš..:)
 Teraza Horáková 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 20:42:48)
Lizzie, chápu a zcela 100%, věř mi, roky jsem trnula hrůzou, zda budu mít vyživovací povinnost vůči prvnímu flákačskému manželovi......

psala jsem na debatě o dědění, kde dům byl postaven za peníze ženy, muž se zabil na motorce, ale SJM a na podíl na domu mají nárok děti z prvního manželství. Ne, nejsem hyena, děti z prvního manželství jsou dospělé a muž je postupně všechny zajistil. Jenomže neexistuje jediný papír, že peníze na byt, dům, byly od něho.....

taky znám případ, kdy žil manžel dvojím životem. Manželka netušila, milenka věděla. S manželkou 3 děti, s milenkou 2, potkaly se na pohřbu.

Dluhy na sociálním a zdravotním (jsem mladej, co by se mi mohlo stát? skoro 50.000) samozřejmě hradí manželka, protože byt si s dětmi nechá, kam by šla?Kterou nechal bez koruny atd. atd. atd.... co milenka, netuším, s tou v kontaktu nejsem.

takhle můžu psát ještě pár hodin. Tož tak
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 20:51:40)
Terezo,

je jasný, že podobné situace (stavby apod.) je nutný si pojistit, to by byla hodně velká naivita a velice nepříjemné. S tou vyživovací povinností je to síla taky - upřímně řečeno...2 dospělí lidé, kteří se rozvedli a ještě by měl ten druhý živit někoho, koho např. před 20 lety opustil? Směšné, ale holt zákonem dané.

Takže ohledně toho manželství zas až tak romantická nejsem.
 Teraza Horáková 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 21:02:57)
Lizzie, jsem Ti dala do ruky trumfa :-))))

a kdyby přišel s kytičkou a jestli by sis ho nevzala???? Pragmatičnost by zvítězila???
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 21:24:32)
Terezo,

ale já nikde nepíšu, že jsem naprosto proti svatbě! Naopak, beru v potaz možnost, že se budu naprosto spokojeně vdávat...a to si piš, že jakkoliv nechci velkou a okázalou svatbu, tak si dám záležet na tom, aby mi to hoodně slušelo a měla jsem kolem sebe lidi, které mám ráda:OD

Jen jí neberu jako absolutní nutnost.
Potřebuju k životu lásku a opačné pohlaví:))
 fisperanda 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(8.8.2008 21:28:36)
Pod to se můžu jedině podepsat. Pro mě manželství není priorita. Hlavní je najít chlapa, se kterým chci být, a být si jistá, že v případě, že nebudu moct, postará se o dcerku, i o mě. Svatbu sem brala jako čistě majetkoprávní pakt. V době, kdy sem věděla, že s ním chci mít dítě. Protože přemýšlím dopředu, chtěla jsem, aby dítě bylo zajištěný. Po nějaké té právní stránce. Ale kromě toho sem ho samozřejmě měla ráda. Ale dovedu si představit, že bez svatby bych byla šťastná taky. Není to pro mě vůbec životní priorita. Všechno má svoje pro a proti. Takže když se vezmem, fajn... když ne, taky dobrý. Stejně tady můžu pindat o čem chcu, ale pak příde třeba další chlap, s kytičkou bodláků udělá psí oči a já rozněžněle vychrchlám "ano". :-D
Myslím, že manželství jako takový není záruka ničeho. A úplně směšný se mi zdá, když si lidi slibují celoživotní věrnost. To sem nepochopila. Jak můžou vědět, že se za rok, za deset let nezamilují? Nechápu.
 Katka 
  • 

Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 11:01:04)
Nechápeš, proš si slibují snoubenci věrnost až do smrti? Tak to se slibuje nikoliv při civilní svatbě, ale při církevním obřadu. Slibovala jsem svému muži věrnost až do smrti. Věděla jsem, že se on nebo já ještě někdy v životě zamilujeme, ale právě ten slib znamená, že i když se zamilujeme, nebudeme ničit náš vztah, a nebudeme si nevěrní. Nebudeme nadřazovat emoce a hormony, které za pár měsíců vyprchají (pokud je člověk neživí), nad tím cenným, co je mezi námi. I když je to někdy moc těžké.
Je to nepochopitelné?
 Cow :-) 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 11:06:26)
KatkoR^R^R^
 Cow :-) 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 11:09:09)
jo a ještě je spousta věřících různých denominací, kterým sňatek neuzavírá jejich duchovní představitel, mají civilní obřad a stejně tak tuto smlouvu berou jako stejně platnou....Je to prostě rozhodnutí a smlouva nejen mezi mužem a ženou, ale i před Bohem. A jestli je u toho 20 svatebčanů či 100 nebo jen ve dvou se svědky...na tom nezáleží:-D
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 19:39:54)
Katko,

je to asi na povaze a možná teď budu za ,,lehkou holku", kterou si fakt nepřipadám, ale fakt se necítím na to slíbit někomu věrnost až do smrti. Můžu se zamilovat, může se mi manželství pokazit..a pak potkám někoho a fakt to nedodržím.
Navíc já hodně nerada slibuju. Cokoliv.
 10.5Libik12 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 21:53:05)
Lizzie,
vopravdu vopravdická svatba je tehdy, když sis jistá, že miluješ a ž za hrob a to ti slib věrnosti připadá tak přirozený jako dýchání.
Můžeš se mýlit, samozřejmě;)
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:12:36)
Libiku,

neříkám, že se nevdám, jednou možná opravdu ráda (podruhý už bych si svatbu hodně rozmejšlela..:)), ale v kostele ji nechce - na úřadě se tuším slib věrnosti neskládá, takže budu po té duchovní stránce svobodná (ač jsem křtěná katolička mám s církví v mnohém problém, do kostela nechodím...). Naši se vzali i v kostele a jsou rozvedení, tím spíš tam ten sňatek nechci. Jde mi o to, že bych tu ,,věrnost až do smrti" neslibovala...navíc by to (čistě teoreticky) mělo i ten efekt, že v případě, že bych si našla jiného partnera (za deset, dvacet let..) by se tím člověk nepěkně užíral.
Ale já jsem fakt pro ten civilní sňatek...
 10.5Libik12 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(10.8.2008 0:55:05)
Svatba není slibem věrnosti, ale slibem tolerance a vůle k pomoci, když ji skládáš v kostele, slibuješ to nejen manžovi, ale i Bohu.
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(10.8.2008 8:32:32)
Vidíš, a o to blbější je se pak rozvést..Jinak tolerance není všeobsáhlá a vůle pomoci též, ale to už zalézám do blbých okolností.
Libiku, jak už jsem tu psala mockrát...nevylučuju, že se jednou vdám a třeba si tu svatbu fakt užiju, ale není to priorita. Uvidím na tom, co za další muže mi zkříží cestu...třeba fakt někdo, kdo bude stát za to:) Abych se vdala.
 Katka 
  • 

Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:03:44)
Za lehkou holku? To ne. Já to docela chápu. Všichni máme strach si zabouchnout zadní vrátka. Já jej měla před svatbou také. Ale můžu Ti říct, že mě tento slib, který jsem dala, pomohl zůstat věrnou (a nezprasit si tak manželství a dětem rodinu) v takové jedné "krizové" situaci.
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:15:10)
Katko,

já to neodsuzuji. Jen nemám ráda paušalizování.Nelíbí se mi, že v této diskusi člověk vyjádří názor, aniž by jiného odsoudil, případně svatbu zavrhl a hned se na něj sesype spousta lidí, kteří ,,žijí jinak...". Má to nakonec ten samý efekt, jako když se řeší zda sex před svatbou nebo až po svatbě...pro mě určitě před svatbou, ale někdo začne, že ON jedině po svatbě...a já jako jeho postup respektuju, ale co s tím mám dělat, že...:)
 fisperanda 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:26:22)
Lizzie, ty seš bystrá a chytrá holka.
Myslím,konkrétně u tebe, že ty si to v životě srovnáš tak jako tak, svatba nesvatba. ;)
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:33:23)
fisperando,

skoro bych se červenala, ale já nemám srovnaný nic. Jsem hodně chaotická, je dost dobře možný, že se vdám po ani ne ročním vztahu a třeba to bude dobrý a třeba ne, proto se radši držím dál od unáhlených závěrů..v tomto směru. Jenže znám ty svoje emoce, chvíli realistka až cynická, pak div ne blázen s velkým B. K životu potřebuju strašnou spoustu věcí, zážitků a podnětů, které si probírám někde v sobě...a vím, že ne každý chlap to pobere. Uvědomuji si to čím dál víc...je to se mnou těžké. Jsem divná.
 fisperanda 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(10.8.2008 9:19:09)
Tos vyjádřila tak hezky, že si to někde vytesám. Jako bys popsala mě. Naštěstí já sem našla chlapa, kterej to všecko pobere. A chápe, že občas musím jít ven s kamarádama, a že musím občas jet pryč od rodiny, že se kromě povinností taky musím bavit. A že mám spoustu zálib, koníčků a bohatý vnitřní svět. Někdy se z toho sice taky hroutí, ale většinou to ustojí. :-D
 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(10.8.2008 9:26:27)
:OD Určitě ví, že má doma něco extra,-)
 Katka 
  • 

Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:27:41)
Možná,že to jen špatně čteš. :-) Když Ti někdo napíše, že ON by to dělal tak a tak, nebo ON má takové zkušenosti, že toto se mu osvědčilo a toto vidí tak a tak...., nemusí to přece znamenat, že Tě odsuzuje, ale že Ti předkládá svou zkušenost, své přesvědčení, k přemýšlení.

 Lizzie 


Re: Svatby - (ne)svatby. 

(9.8.2008 22:35:28)
Katko,

já teď nemluvím v souvislosti se svou osobou. Na můj příspěvek reagovali většinou lidi v pohodě - bylo to o diskusi, třeba s Terezou33 skvělý pokec a i ty k tomu přistupuješ celkem v pohodě.
 nezávistivá 
  • 

Sociální dávky 

(8.8.2008 19:56:59)
Proč někdo volí nesezdané soužití místo manželství?
Bohužel zjistila jsem, že je mezi náma hrozně moc lidí, kteří jsou nesezdaní jen kvůli tomu aby mohli brát sociální dávky ikdyž jinam žijí naprosto stejně jako manželé.
Nevím jak vám, ale mě přijde jako vyčůranost. Prostě není svobodná matka jako "svobodná matka" a štve mě, že je něco takového vůbec možné a že zneužití dávky není kontrolováno.

A neříkejte mi, že "hloupý kdo dává - hloupější kdo nebere".
Kde je nějaká etika?
 Lizzie 


Re: Sociální dávky 

(8.8.2008 20:08:37)
Jsou horší neetické věci...ono to zní hnusně, ale já tyhle lidi občas i chápu, byť neříkám, že právě kvůli dávkám bych to udělala. Mám jiné důvody.
 kocourmour 
  • 

jaký smysl má pro mne manželský slib 

(8.8.2008 19:57:25)
Vzali jsme se po půlroční známosti, nyní je to osmnáct let. Máme tři děti. Svadba byla na přání mé budoucí ženy formou obřadu v kostele, tedy spíš v evangelickém sboru, přestože ani jeden z nás nepříslušel v té době k nějaké církvi a já ani nebyl věřící. Svadba pro nás byla veřejným slibem před rodinou a přáteli, že do toho jdem spolu, že se milujeme a že se nikdy neopustíme. Obřad měl díky odvážnému přístupu oddávajícího pastora zhruba formu křesťanského obřadu, až na některé sliby. Myslím že tento začátek podstatnou měrou přispěl k tomu, že jsme dosud spolu. Jsem velmi citlivý na splnění toho co slíbím.
V současnosti jsme oba věřící, každý však v jiné konfesi. Nejsme ale vzornou rodinou v tom smyslu, že by jsme se ve všem shodli a všechno nakonec nějak hladce vyřešili. Jsme naopak naprosto rozdílné povahy a neshodnem se skoro v ničem. Ani nemůžu říct že bychom dokázali bez problémů svoje rozpory řešit. Nedokážem - ale učíme se to. Naše manželství se nerozpadlo také díky podpoře spousty lidí, formou laické a profesionální terapie, a pracujeme na tom už leta. Kdybychom nevnímali slib lásky a neopuštění se jako nadřazený našim momentálním pocitům, už bychom spolu nebyli. Ale sotva by se nám někde jinde vedlo líp, protože naše problémy v manželství nevznikly - ty jsme si tam donesli s sebou. Smysl manželství vidím ne jenom ve vzájemném ulehčení života, plození a výchově dětí. Vidím ho v růstu nás obou. Nebýt závazného manželského slibu, pravděpodobně by jsme nevyrostli. Ne že už by jsme to měli v kapse :o) to ještě nemáme.

Když se nás jednou naši přátelé ptali, jaký je vůbec smysl manželského slibu, té "formality", napadla mne tato paralela. Je to jako slib, který dal rytíř někdy ve středověku. Ten slib bylo třeba téměř nemožné splnit a možná ho mohl stát život (to se dost podobá manželskému slibu, že jo :o). Nemusel ten slib dávat, ale jak ho jednou dal, jeho čest ho k tomu zavazovala. A jak ten slib plnil, tak se sám měnil a rostl. Nakonec formální slib a formální jmenování rytířem na začátku a zkušenosti života v tomto slibu změnily nezralého a naivního člověka v bojovníka, který je čestný a odvážný ne jen pro formu, ale protože chápe jaký to má smysl. Moje žena se cítí bezpečně, protože ví že ji neopustím, i kdyby se stalo cokoliv. Můj slib má po těch letech a potom co jsme zažili (nikomu bych to nepřál) jinou váhu, než když jsme ho na počátku říkali. To je síla zkušenosti - ale je to špatně předatelné :o). Rodin které manželství chápou takto znám hodně, většinou jsou to věřící lidé.
 Teraza Horáková 


Re: jaký smysl má pro mne manželský slib 

(8.8.2008 20:08:49)
kocouremoure a já jsem velmi šťastná, že jsem neslíbila před Bohem ve svém manželství prvním. Velmi bych obdivovala kohokoliv, kdo by v takovém svazku vytrval.

Co se týče manželství druhého, klidně zítra znovu :-)))) i před tím Bohem.... :-))

Mmch.... už jsem fungovala i jako svědek u církevního soudu, já, praktické víry neznalá, bylo to horší, než soud civilní.......- protože bavte se jako bezvěrec o určitých věcech a s knězem... ufff....
 JiBi* 


Partnerství - manželství 

(8.8.2008 22:38:51)
Mě přijde zas takové nepřirozené, když má někdo již 1-2...děti, žijí spolu x - let a teprve potom si udělají honosnou svatbu. Přijde mi to jako když někdo postaví zdi a střechu a teprve potom dodělává základy.
Toť můj pocit.
 Grainne 


Re: Partnerství - manželství 

(8.8.2008 22:49:17)
Toť přesný pocit. Přesně takhle to dělám. Máme sice rozbitý okno (už pár měsíců), ale zasadili jsme super borovici k jezírku.
 Teraza Horáková 


Už ne zcela o manželství, ale o svatbách 

(8.8.2008 23:10:39)
Jibi, svatba nemusí být vždycky honosná. Svatba může být i docela prima mejdan, kde se sejde pár nejbližších přátel (my jsme tím vylikvidovali na měsíc polovinu rodiny). Babí přijela na oslavu narozenin táty....
(moje babí a jeho maminka) a tak jsme jí sdělili, že se zítra bereme..... no, měla tak rok na vysvětlování, že fakt věděla houby, že byla svatba.... Žádné závoje, koláče pečené měsíc předem, žádná "zatahování".... prostě civil (ač jsem měla šaty, ale ne bílé), 2 limuzíny s nachlazeným šampaňským, - ani jsem se ho nedotkla.... Rodičům jsem to sdělili zároveň s prosbou, zda pohlídají děti, 3 dny předem...

Svědčili přátelé nás obou, pak byl oběd, bowling, večer striptýz (obojetný), travesti show, vše s jídlem, pitím a hlavně... všichni jsme bydleli v malém penzionu se super servisem.....i ti naši přátelé, kteří jsou dětní, nikdo nemusel "letět domů za dětmi"....... a všem nám ráno přinesli snídani na pokoj....

Na první svatbě jsem byla bílá jako stěna... i v obličeji včetně závojů, 70 lidí.... nezrazuji nikoho, kdo se vdává/žení poprvé, stejně Vám to nevymluvím...... ale..... asi je to o partnerovi, nebo o tom, že kde je větší kumulace lidí, může potenciálně se poprat váš praprabratranec se strýčkem manželovy sestřenice, nebo se něco stane... jiného :-)))

No a příbuzní dostali oznámča, že byli oddáni.... a pokoj...

 Lizzie 


Re: Partnerství - manželství 

(8.8.2008 23:21:56)
Mě to přijde celkem v pohodě. A jak psaly výše, svatba nemusí být honosná, spíš den, který si novomanželé užijí.
Navíc to může být i praktické - nač dělat rozpory mezi příbuznými, co se družiček týče...když to oddruží vlastní potomek:OD
 Marta 
  • 

A proč ne??? 

(8.8.2008 23:43:53)
My jsme se brali, když nám bylo 23 a 25 let, chodili jsme spolu před tím 3 roky, kdy jsme dodělali školy, začali pracovat, věnovali se společným zájmům a trávili spolu prakticky všechen volný čas. Měli jsme pocit, že spolu budeme už napořád (a moc bych si přála, aby to tak i bylo), sháněli jsme bydlení a plánovali společný život. Brali jsme se z lásky, nejsme věřící a naše rodiče málem ranila mrtvice, protože se jim to zdálo brzy a že jsme mladí.

Ale my jsme si řekli, že se vezme a vlastně mě ani teď po 6ti letech nenapadá jediný důvod, proč ne. Proto, že to možná nevyjde a rozvádí se polovina manženství? Že to bude těžší se rozejít? Že neznám toho druhého úplně ve všech životní situacích? Protože už to není IN? Proč vlastně?

Každý má na život a svět jiný názor a pohled, já jsem v podstatě spíš pesimista, ale když "ten papír" nemá podle většiny žádnou cenu a hodnotu, tak přece nemůže ani nic pokazit. Vždy je to o vztahu těch dvou lidí a také velké dávce štěstí. Vím, že se doba mění, ale nevidím nic divného na "tradičním" postupu: svatba - bydlení (což obnáší zpravidla hypotéku) - děti.

Takže já opravdu nechápu, proč se nevzít, když jsou ti dva zamilovaní až po uši a jsou přesvědčení, že jsou tady jeden pro druhého. Jediný důvod, který jsem v diskuzi postřehla jsou peníze za svatbu a to je podle mě úplná blbost, protože ke sňatku stačí i jen podpis na radnici a potom si třeba zajít na zmrzku.

Věkem a okolnostmi se měníme a i my sami a také naše vztahy, nic a nikdo nám nezaručí šťastnou budoucnost a lásku na věky, ale proč kvůli tomu odsuzovat tak pěkný rituál, jakým svatba bezesporu je. Já bych osobně teda raději oželela ten pohřeb ;o).

Marta



 Teraza Horáková 


Re: A proč ne??? 

(8.8.2008 23:57:31)
Marti, ta otázka nebyla tady ad absurdum položena "proč se nevzít??". Opačně.....

proč se vzít, když bez tý svatby je to taková pohoda.... a co když ta svatba ....to změní... negativně.
 Cow :-) 


Re: A proč ne??? 

(9.8.2008 0:04:25)
Terez...né že bych neslyšela někdy o tom, že dokud se žilo na hromádce, tak to nějak šlo a když byla svatba, tak to už nebylo ono...

No...tak jestli to spíš není o předsudcích a o psychice.
 Marta 
  • 

Re: A proč ne??? 

(9.8.2008 11:09:37)
Mě právě není jasné to, že když svatba a tedy oddací list podle tolika lidí není k ničemu (s čímž já nesouhlasím, ale je to každého rozhodnutí), tak jak může změnit vztah a natož ho zkazit?

V tomto směru jsem totiž opravdu nepocítila žádnou změnu. Svatba nám neobrátila život na ruby, jako třeba narození dítěte, to je teda teprve změna.

Proč ano u nás bylo právě z toho proč ne ;o), když spolu stejně chceme být a co se týká vztahů s okolím, tak je to všechno jednodušší - s úřady, hypotéka, se jmény dětí, přístupem k informacím atd.. Ano, lze to vše vyřídit i pro nesezdané páry, ale to musíte přiznat, že vždycky nějaký "papír" navíc to obnáší.

Marta
 Michaela 
  • 

Jaroslavo, 

(9.8.2008 0:17:32)
přečetla jsem si váš článek a tabulku důvodů......

Diskusi nečtu, nemám tolik času, takže budu možná jen opakovat něco, co napsal již někdo přede mnou.....ale nedá mi to nereagovat....


Jsem svobodná, je mi 37 let a se svým partnerem, se kterým žiju již 20 let vychováváme našeho 7mi letého syna.

Vdávat se nebudu, nevím, proč bych to dělala, nejsem věřící, takže ve svátost manželství fakt nevěřím a sňatek mi přijde jako pouho-pouhá formalita.

Nevím, kde a kdy jsem tento názor "přijala", ale co mi paměť sahá, měla jsem to prostě tak nastavené.

Moji rodiče spolu žijí ve spokojeném a šťastném manželství již spoustu let, stejně tak to měli oboji moji pararodiče..takže to není dáno ani nějakým špatným zážitkem z dětství....

Nevěřím v onen oddací list - pro mě je to jen papír sepsaný nějakým, mě neznámým úředníkem ......

Všem sezdaným svatbu přeji, nikomu bych ji nikdy nevymlouvala, to je samozřejmé..... ani těm rozvodům se nedivím....věřím totiž v lidskou slušnost a v lásku...a tu mi žáááádnej papír ani žádná smolouva...či slib před farářem nezaručí.

Věřím, že mě můj partner miluje, jako já miluji jeho, že máme společný cíl vychovat z našeho syna slušného člověka......a prostě žít své životy společně....v dobrém i ve zlém... :o)))))

A pokud to někdy tak nebude......pokud snad partner někdy změní svůj názor a jeho vztah ke mě se změní.... a jeho láska už nebude ta největší a nejsilnější...no, tak ho nechám jít...půjde, kam mu bude srdce velet....jen doufám, že i přesto zůstaneme lidmi a i nadále rodiči našeho syna...ale držet u sebe někoho, kdo o to nestojí, jen proto, že jsme se někdy někde podepsali stejným jménem ?????

No, to by mě tedy ani nenapadlo - na to je můj život krátký a na to se mám moc ráda....a možná jsem i trochu pyšná a o takové soužití bych vážně nestála.


Trošku jsme se rozepsala...původně jsem jen chtěla reagovat na jeden z důvodů, který uvádíte v kolonce ...teď nevím, jak přesně ji nazýváte, ale v kolonce důvodů pro nesezdané páry...

"Jako nesezdaný pár dostaneme více peněz na dítě."


To nemyslíte vážně !

Proč bych jako nesezdaná měla dostávat víc peněz na dítě ???
Od koho ????
Proč ???
Od státu ?

Pokud má dítě otce a pokud maka není samoživitelka...a to potom není nesezdaný pár, tak , pokud vím, na žádné peníze "navíc", jak vy uvádíte...nebo jak uvádějí vámi dotazované páry, nárok nemají...a proč by taky měli mít???

Neznám pravidla poskytování dávěk, mě na dítě nikdo nic nedává, zažádala jsme si jen o porodné a o mateřské dávky...nebo jak se tomu říká...prostě o ty dávky, co se berou pár měcíců po narození dítěte.....už je to přeci jen 7 let....:-)

Už tehdy , pokud jsem pravdivě uvedla, že dítě má otce, s nímž žiju ve společné domácnosti, tak od té doby je na nás pohlíženo jako na rodinu a naše příjmy jsou brány jako příjmy rodiny.....pokud se čerpání dávek týče....

Vím, že stejně to má kamarádka, která žije s patrnerem , který není otcem jejích dětí.
Pokud žijí ve společné domácnosti, je na ně pohlíženo jako na rodinu a tím pádem jsou jejich příjmy počítány dohromady...a pak už , co se dávek týče, záleží jen na jejich výši, zda na dávky dosáhnou nebo nikoliv.

Určitě nezáleží na tom, jsou-li sezdaní nebo nikoliv.

Pokud ovšemm partner chtěl uplatnit i svého zaměstnavatele v době, kdy jsem byla na mateřské a posléze na roričovské dovolené jakési odpočty z daní, byly mu umožněny pouze na syna, na mě nikoliv, páč v tomto případě pro stát...a státní pokladnu rodina nejsme a na nesezdanou partnerku se odpočty daní neposkytují....

Takže, pokud nejsem podvodník a na úřadech, kde poskytují různé dávky nelžu a neuvádím, že s partnerem nežiju, nemám na žádné speciální dávky nárok...pokud žiju ve vztahu nesezdaném, jsem na tom spíš finančně hůř.....viz třeba společné zdanění maznželů...které už ale steně skončilo....

Takže asi tak.....toť můj názor....

Přeji všem spokojený život dle vlastní volby...ať už se svatbou nebo bez ! Michaela
 Míla, dva kluci 
  • 

Michaelo, 

(9.8.2008 0:34:31)
a přemýšlela jste někdy o tom ( taky to bylo myslím v jedné z kolonek), co by bylo, kdyby se někomu z vás partnerů něco stalo? Podle mne to mimo manželství lze zajistit jen závětí, na to ale spousta lidí v tomhle věku nemyslí. V poslední době hodně přemýšlím o tom "co by kdyby" a jsem ráda, že alespoň hmotnou stránku máme vyřešenou manželstvím. Aby nedošlo k nedorozumění, nejsem vypočítavá, napadají mne spíš myšlenky, jak by si ti moji tři chlapi poradili, kdyby... Ale postarat se o dítě znamená i zabezpečit jeho budoucnost i finančně jak jen to jde...
 Michaela 
  • 

Re: Michaelo, 

(9.8.2008 1:15:43)
Nedalo mi to a dočítám...ještě nejsem u konce, ale narazila jsem, Mílo, na Váš dotaz....

Co bych dělala, kdyby se někomu z partnerů něco stalo.....


Mílo, asi jsem hodně nerozumná....ale nevidím.,..nebo nedokážu si představit rozdíl v tom, jak bych se chovala jako vdaná a jak jako svobodná....


Nevidím v tom žádný rozdíl....

A asi tedy úplně nechápu kam vaše otázka směřuje..nebo, co máte na mysli.


Každopádně tak nebo tak, byla by to....a vždycky je to tragédie a velké neštěstí...pokud se někomu něco přihodí...jistě bych byla nešťastná....truchlila bch....partnerovi bych se snažila pomoci jak nejlépe bych dokázala.....ale pořád nevím, co má stím co dělat to, zdali jsme vdaná nebo ne....

Myslíte, že by mě třeba jeho příbuzní...otec..matka...sestra....chtěli ožebračit, pokud by se jemu něco stalo ???

Já myslím...doufám, že né naivně, že je za 20 let společného soužití znám natolik dobře, že by mi to neudělali.....


Jednou, až přijde čas, tak také doufám, že se jeden z nás o toho druhého postará i na té poslední cestě.....

A pokud ode mě odejde.....nebo já od něho.....

Možné je samozřejmně všechno - nikdy bych si nedovolila tvrdit že né,ale pokud mě bude chtít "oškubat" tak to může klidně udělat i jako rozvádějící se manžel..nejen jako odcházející partner...a asi by nebyl první ani poslední....však to jistě známe každá ze svého okolí....bohužel....

A určitě to tak "funguje" i v opačném případě...zrovna včera mi kolegyně v práci jeden takový příběh vyprávěla...jak mladá manželka týrala svého manžela.....až se mi nechtělo věřit....


Ale třeba jsem vážně nerozuměla vašemu dotazu....

 Linda 
  • 

Re: Michaelo, 

(9.8.2008 16:53:42)
Nejsem Míla, takže jestli se pletu, tak mě opravte....myslím že chtěla říct to, že v případě úmrtí manžela jste jeho právoplatnou dědičkou. V případě, že by šlo o partnera, tak nemáte žádný nárok na jeho majetek (pokud to nemá ošetřené v závěti).
 Aneka_ 


Re: Michaelo, 

(9.8.2008 16:59:15)
Lindo - statut druh/družka myslím také lze zohlednit, ne? Možná ne, ale tuším, že ano. Navíc brát se jen proto, abych případně dědila - to je sice úchvatné a opravdu uvážené řešení, leč v takových rovinách obvykle sezdávající se páry nepřemýšlí.
 petluše 


Re: Michaelo 

(9.8.2008 7:15:33)
A kdyby se přítel rozhodl že odejde, a na dosavadní rodinu zanevře (občas se to stane) nechala bys ho také jít? Ne asi ne, asi byste stejně skončili u soudu (alimenty atd.). Nevidím v tom prostě rozdíl mezi dětným rozchodem a rozvodem, ale to už jsem tu psala.o))
 nezávistivá 
  • 

Re: Jaroslavo, 

(9.8.2008 7:49:32)
Michaelo - donedávno to určitě šlo, teď nevím jestli nebyla nedávno změna, ale hoooodně moc lidí si klidně šlo o peníze navíc, protože nejsou sezdaní a klamali úřady a tvrdili, že dítě je nezaopatřené. Stačí k tomu vzít otce dítěte a "prohlásit" kolik dostává od něj peněz a stát cáloval jak mourovatý!

Pak se nemůžeme divit, když si peníze ze stát. rozpočtu sami rozkrádáme, že tam pořád chybí!!!
 nezávistivá 
  • 

Re: Jaroslavo, 

(9.8.2008 7:50:32)
A tím dotazem bylo míněno asi to, že děti nebudou dětit ze zákona, jedině ze závěti.
 Michaela 
  • 

Re: Jaroslavo, 

(9.8.2008 9:46:24)
Děti nebudou dědit ze zákona, ale ze závěti ????


Partnerovo dítě nebude po něm dědit ???


Přiznávám, nikdy jsme se po tom nepídila...také ostatně nemáme...a asi...bohužel .... :o) nikdy mít nebudeme...žádné velké majetky....

Ale myslela jsem, že pokud by se něco stalo s mým patrnerem, zůstanu já i náš syn bydlet v našem společném bytě a budeme i nadále užívat vše, jak to leží a běží.....


Předpokládám, že bych ho nemusela odevzdat do rukou dědiců ze zákona....kdo by to vlastně byl ???

Rodiče ???


Sestra.... ????



O žádných jiných potomcích svého partnera bnevím...a pevně doufám,že žádní nejsou.....

Pravda, nedostala bych vdovský důchod......ten je kolik ?????


Pokud by partner od nás odešel, samozřejmně bych trvala na tom,aby se i nadále podílel na synově výchově...pokud be se snad nějak úplně "nezbláznil" a nestal sez něho nějaký asociál..násilník nebo alkoholik.....od takového bych se snažila syna izolovat.....ale naivně doufám, že se toto nepřihodí.

takže pokud by prostě jen odešel...nebo bych odešla já, samozřejmně bych předpokládala, že se o "náklady" na výchovu nějak podělíme........a věřím, že to tak má i on......:o)))))

 Michaela 
  • 

Nezávistivá,  

(9.8.2008 10:01:58)
nevím...asi to šlo, s těmi dávkami....samozřejmně nejsem "dnešní" a leccos jsem slyšela...ale ti lidé potom, to jsou podvodníci...a o těch se přeci nebavíme....

Vždyťž na to musí stačit jedna kontrola ...nebo 2...sociálky.....


Co já bych mohla říct ???


Že bydlím u rodičů a né s partnerem ???


Pak by stačila jedna návštěva nějaké paní úřednice, která by se zeptala sousedů u rodičů v domě, zda-li tam bydlí žena s dítětem......v tom a v tom bytě...oni by řekli že ne....a poněvadž je tam 9bytů, myslím, že by mě nepřehlédli......a nepřeslechli......a bylo by po dávce....že ???


 Tes 


Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(9.8.2008 0:53:41)
Moc jsem toho tu nečetla, ale tohle tady myslim nezaznělo.
Aby svatba měla nulové náklady, musela by být bez prstínků, kytice, v šatech co jsou zrovna ve skříni, na místním obecním úřadě kde je bydliště, bez oběda... Měl jste někdo takovou? Jde vůbec zajít na úřad a říct chceme se vzít, nebo to musí být naplánované dopředu?
Další komplikací je změna jména. Kromě občanky a řidičáku, je tu katastr, finanční úřad, živnostenský úřad, socka, zdravka, přes faktury dodavatelů a SIPA na poště.... a určitě jsem si na všechno nevzpoměla. Už teď mi z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě :-))
Přesto se jednou vezmeme, pořád o tom mluvíme už dva roky. Sama si ale přesně nedokážu odpovědět, proč vlastně. Snad jen, že je to tradice, kvůli rodičům, že by se mělo... Nic se tím, ale pro nás nezmění. Jen budu mít jiné přijímení.
 Tes 


Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(9.8.2008 1:04:19)
Omlouvám se, samozřejmě "prstýnek" :-) už raději půjdu spát ... :-)
 Blanka+Adámek 


Ja nejak nechapu, o cem je spor 

(9.8.2008 3:59:11)
neni to jedno, jak si kdo zaridi zivot, jestli se vda (ozeni), zije s partnerem "na hromadce"? Hlavne, ze je spokojeny.

Ja se napriklad nikdy vdavat nechtela, kdyz nepocitam obdobi, kdy jsem si jako mala holka hrala se segrou na svatbu. Zila jsem s partnerem (dnes manzelem) x let a po nejake dobe jsme se zacali snazit o dite. Neslo to, tak jsme skoncili u IVF. Dlouho to vypadalo, ze budou potreba darovana embrya, tak nam v Pronatalu rekli, ze musime byt manzele. Nevim proc, kdybychom meli vlastni vajicka i spermie, tak by pry klidne udelali umele oplodneni i bez svatby. Mozna lhali, nebo meli takova sva vnitrni pravidla, mozna je na to nejaky zakon, mozna jsme to blbe pochopili, my jsme po tom nepatrali, deti jsme chteli, tak jsme se vzali. Nekdy v legraci rikam, ze jsem se "musela vdavat".

Nakonec mame Adamka z vlastnich zdroju :-), i kdyz umele, takze jsem se vlastne vdavala "zbytecne", ale pro me se svatbou nezmenilo nic, absolutne nic. naopak vsecno se zmenilo, jak uz tady nekdo psal, s narozenim Adamka. Svatbu jsme meli malou a financne nenarocnou, obrad na radnici, svedcili nam kamaradi, co bydli pres ulici, obed s nejuzsi rodinou, prstynky stribrne (jsem alergicka na zlato), odpoledne mejdan s kamarady - podobny poradame x-krat rocne. Jediny, co jsme si museli obstarat nove, byla obcanka, ktere nam kousek ustrihli, ale to jsme museli oba dva, zadna diskriminace :-). Mam sve puvodni prijmeni, manzel taky, Adamek se jmenuje po mne a s zadnym problemem jsem se zatim nesetkala. Nemam potrebu davat nekde vehementne najevo, ze patrime k sobe, kamaradi a znami to vedi a co si mysli jini lide, je mi sumafuk, manzel je perfektni otec a na tom prece zalezi. Za sebe teda rikam, kdybych se byvala byla nevdala, zila bych dnes uplne stejne. Takze si autorka muze doplnit dalsi duvod do sve tabulky - svatba proto, ze nam bez ni nechteli udelat umele oplodneni :-).
 1.3Magráta13 


Co změní svatba? 

(9.8.2008 11:22:12)
Je fajn, že se tady rozvinula taková zajímavá diskuse. tohle je podle mě téma, na které prostě bude existovat několik názorů a všechny budou správné.

Pro nás se svatbou nic nezměnilo, kromě mého příjmení. Naprostý převrat nastal až s narozením dítěte. To byl potom ve vztahu pěkný šrumec, než jsme si zvykli být kromě partnerů taky rodiči...nebo obráceně ;)

Ještě mě napadlo, protože pracuju v sociální sféře, že se pořád najdou lidi, kteří spolu naoko nežijí kvůli sociálním dávkám. Jediná výhoda je v tom, že svobodná matka má nárok na delší mateřskou a pokud žijí na hranici životního minima, dosáhne potom i na různé sociální dávky. kdyby byla vdaná nebo žila s partnerem oficiálně, započítával by se i on do společně posuzovaných osob a jejich příjmy by se sčítali. Děje se to pořád, ale řekla bych, že teď už míň než dřív.

Ovšem poslední půlrok jsme řešili dva zajímavé a smutné případy. Partneři, kteří spolu žili, počali dítě a v obou případech se otec dítěte dřív, než došlo k uzavření sňatku nebo prohlášení o uznání otcovství na matrice, zabil při autonehodě. Už to je samo o sobě hrozné, a chudák matka musela dokazovat, že on je skutečně otcem jejího dítěte. V jednom případě se dokonce muselo žádat u soudu k povolení odebrání krve zemřelému na testy otcovství, aby dítě mohlo později získat sirotčí důchod a po otci dědit. Matka bohužel žádný vdovský důchod mít nebude, neboť se nestihli vzít. V jednom případě to tak tragické nebylo, neboť se za ní postavila rodina zemřelého partnera. v druhém případě bohužel s rodinou partnera dobré vztahy nebyly a rodiče se všemožně snažili, aby jejich budoucí vnouče nezdědilo po otci nic.

Takže i takovéhle případy se stávají a pro chudáka těhotnou maminku to v celé té situaci je naprosto zbytečná komplikace.
 Jíťa 
  • 

Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(10.8.2008 14:47:12)
Zapoměla jsi na banku, a některé banky výměnu karty po svatbě dokonce zpoplatňují.

A druhý problém, skoro žádná ta změna příjmení se neobejde bez nové občanky, takže musíš s tím hlášením změn cca měsíc čekat a někdy jsou s tím potíže.

Mě se stalo toto (já se zároveň i stěhovala k manželovi):

1. na SOCIÁLCE po mě chtěli ke změně doložit novou občanku, jinak prý změnu nemohou provést. Než mi přišla nová občanka, tak mi vyplatili neoprávněně přídavky. Když jsem konečně doložila změny občankou, tak mi potom přišel výhružný dopis, že jsem nedodržela lhůtu pro oznámení změn cca 8 dní a že musím přeplatek na přídavcích vrátit. V novém bydlišti mi řekli, že mě na sociálce nemůžou zaregistrovat, dokud nevrátím ten přeplatek... Kocourkov hadra! A to jsem tam původně byla hned v pondělí po svatbě, ale ještě jsem neměla novou občanku, tak se nic nedělo.

2. BANKA, byla kapitola sama pro sebe. Asi měsíc po svatbě mi končila platnost karty, a tak jsem se všemožně snažila, aby se to stihlo vzít jedním vrzem. Jenže, taky jim doklad o svatbě nestačil a chtěli novou občanku. Musela jsem tedy čekat. Mezitím mi přišla nová karta, jenže na poště mi doporučenou zásilku nechtěli vydat, že nemám platnou občanku (měla jsem ustřižený rožek kvůli svatbě)... Všechno se to tedy vyřídilo až s občankou a já musela zaplatit za vystavení nové karty 100 kč (sice žádná velká pálka, ale úplně zbytečně)!
 Jíťa 
  • 

Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(10.8.2008 14:56:57)
nulové náklady nemáš nikdy, to bys to skutečně musela udělat jen na úřadě se dvěma svědky, v tom, co máš ve skříni.

Ale i svatba se dá zařídit poměrně snadno a levně. Záleží na tom, co chtějí snoubenci a kolik na to mají. Můžeš si udělat jen malou svatbu se svědky a rodiči, jednoduchý oběd v restauraci, tu trochu cukroví si můžeš napíct svépomocí, kytici si natrhat na zahrádce, šaty - obvykle má každá žena nějaké lepší šaty ve skříni (přece nemusí být nutně v bílém) a chlap taky vlastní alespoň jeden oblek, a prstýnek se dá koupit i v bižuterce. Fotografovat může kamarád, stejně jako zajistit dopravu...

Mmch, my měli každý jiný prstýnek, protože manža prohlásil, že ho stejně nosit nebude, takže by to byly vyhozené peníze. A na obřad si prstýnek vypůjčil, aby dostál zvyklostem.
 Luckaaa 


Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(10.8.2008 16:09:09)
fakt to jde takhle levně. my takovou svatbu měli. velmi skromnou..
ale jde to zařídit i tak jako mí známí. udělali větší svatbu jen jako svatební dary poprosili o hotovost (přece jen už spolu nějaký pátek žili a domácnost zařizovat nepotřebovali)a takto se jim finance vrátili zpět...
 myš 
  • 

Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(11.8.2008 11:38:32)
No my jsme měli svatbu jako výdělčný podnik:-))to je samozřejmě nadsázka, ale dopadlo to tak:-)
Vzhledem k tomu, že jsme měli oba zařízené domácnosti a vše potřebné, tak jsme všechny poprosili, aby nám dali spíš finanční dary, měli jsme na party cca 50 lidí, sice skromnější podmínky(na zámku za půl mega to teda nebylo:-), ale sešlo se nám tolik peněz, že vyzbylo na svatební cestu do Řecka (maminky nám teda daly peněz víc, jinak by to bylo tak nula od nuly)......ale hezké ne?:-).....

hehe, tož připdávám taky jeden důvod pro svavbu.....
 myš 
  • 

Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(11.8.2008 11:38:49)
No my jsme měli svatbu jako výdělečný podnik:-))to je samozřejmě nadsázka, ale dopadlo to tak:-)
Vzhledem k tomu, že jsme měli oba zařízené domácnosti a vše potřebné, tak jsme všechny poprosili, aby nám dali spíš finanční dary, měli jsme na party cca 50 lidí, sice skromnější podmínky(na zámku za půl mega to teda nebylo:-), ale sešlo se nám tolik peněz, že vyzbylo na svatební cestu do Řecka (maminky nám teda daly peněz víc, jinak by to bylo tak nula od nuly)......ale hezké ne?:-).....

hehe, tož připdávám taky jeden důvod pro svavbu.....
 Nanyna 


Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(11.8.2008 17:16:05)
Komplikace??? My měli svatbu pouze ve čtyřech, my a svědci a co se nákladů a zařizování týče, tak asi takhle.....šaty jsem měla s půjčovny, spodek byla sukně ze spol. šatů, vršech svatební korzet, půjčení stálo 1tis Kč, kytku jsem měla uvázanou z gerber - mám je moc ráda,byla velký a vyšla na 500kč - prstýnky, ano, to je trochu dražší, vyšly nás na 3,5ti a dál....manža měl černé kalhoty a bílou košily - to se nekupovalo - nosí do práce :-) a výměna občanky.....to není žádná komplikace....Oběd se nekonal, 14-dní na to jsme měli zahradní párty, kde bylo cca 45 lidiček a vyšlo to na pusinku....celkem nás svatba vyšla zhruba na 13tis kč, to jde, ne?? Ale dalo by se to udělat i levněji...dnes se lidi berou v džínách, takže šaty odpadaj, kytku si natrháte na louce, akorát ty prsteny....to co píšete mě přijde jen jako výmluva - buď se vdávat chcete, nebo ne...není co řešit.
 Lilila 


Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(14.8.2008 11:12:24)
jojo, byla jsem na jedné takové jako svědek .... ale přišlo mi to smutný, v některých případech, a svatba mezi ně patří, jsem pro zachování společenských rituálů. Nicméně i tato svatba byla přesně taková, jakou ji snoubenci chtěli mít. A o to přece jde, ne ?
 Lilila 


Re: Svatba jsou i komplikace se zařizováním a hodně vydaných peněz pro nic. 

(14.8.2008 11:12:51)
jojo, byla jsem na jedné takové jako svědek .... ale přišlo mi to smutný, v některých případech, a svatba mezi ně patří, jsem pro zachování společenských rituálů. Nicméně i tato svatba byla přesně taková, jakou ji snoubenci chtěli mít. A o to přece jde, ne ?
 Aneka_ 


Já nevím 

(9.8.2008 11:45:25)
jsem vdaná přes 10 let, máme dítě malinké, tedy brát jsme se nemuseli. I přesto si myslím, že jsme se brali z mladické nerozvážnosti. Manžel je spokojený,ale u mne platí to, že být nesezdaní, už jsem z toho vztahu pryč. Jo, vím, bylo by to neuvážené, ale jsem hrozně horlivá. Takže často nedomyslím a konám. Takže díky potížím s rozvodem jsem vlastně ještě vdaná. Otázkou je, zda by rozvod byl řešením jakési krize vyplývající ze žabomyších sporů a nebylo by to jen zase jakési zatostučinění. Víceméně jsem spokojená, zase ale příjde chvíle, kdy hrozně lituji, že jsem si HO vzala. Na druhou stranu je to fajn chlap a téměř vždy upřednostní mé pohodlí před svým, je do nepohody, ale má i své mouchy, ne, že né. Co se manželství týká, pokud tohle dopadne, pak nic, ale jinak, měla-li bych zvolit znovu, nevdala bych se. Cítím se svázaná(byť si žijem hodně volný život a neomezujem se), nemám naději bez "povolení" úřadů volně prchnout a pak třeba litovat, ale to je jedno. Mám pocit, že nebýt vdaná, sbalím dítě a jdu, takto by to bylo složitější - ačokli vím, že kdybych prchla a že bych prchla, litovala bych. Ale to je má povaha. Unáhlenost je mi vlastní. Takže přestože manželství lituji, je dobře, že jsem vdaná, alespoň mám brzdu a mám čas popřemýšlet nad svými činy. A to není k zahození.
 Karolína 
  • 

Re: Já nevím 

(9.8.2008 12:23:57)
Jsem vdaná osm let, máme dvě děti ve věku 4 a 5 let. Je fakt, že podruhé už bych se nevdávala. Ale pokud bych chtěla mít dítě a nebyla bych vdaná, tak bych nikdy dítěti nedala příjmení po otci, dala bych mu moje příjmení. kamkoliv s dítětem přijdu, at je to lékař nebo školka, vždy všichni maminku oslovují příjmením dítěte, chlapům by se to nelíbilo, ale mě by se zas nelíbilo že se dítě jmenuje jinak než já.
 zolynka 
  • 

Svatba? 

(9.8.2008 17:07:16)
My jsme s přítelem spolu už 8 let a z toho 3 roky spolu bydlíme. Máme pěkný vztah, někdy by se mi chtělo dokonce říct, že "zraje jako víno"..se vším pěkným a i s tím horším:) Svatbě se nebráníme, jen na ní zatím nebyly peníze a taky odhodlání začít šetřit, ale určitě k ní časem dojde, až dozraje čas. Oba si jí přejeme.

Co se týče praktických důvodů, tak je jednoznačně hlasem pro zjednodušení komunikace s úřady a institucemi obecně. A co se týče těch nemateriálních důvodů...rozhodla jsem se, že už dál nechci hledat, že on je ten pravý, že chci mít jeho jméno, jeho děti s jeho jménem. Někdo tu psal (žabátko?), že jí to připomíná cejchování kraviček "je můj a ruce pryč"...já to beru naopak "já jsem jeho, ruce pryč";)

A možná i je ten papír skutečně takovou ručičkou "brzdičkou", jak tu také někdo psal....asi jo..ale je na tom něco špatného?? Někdy je lepší počkat a rozmyslet si impulzivní rešení a podívat se na konflikt s nadhledem (i kdyby měl být zapříčiněn jen představou martýria rozvodového řízení)...než prchnout s lehkou hlavou a s pocitem,ještě že jsme se proboha nebrali a nehledat žádná řešení a kompromisy ...teď se zas na mě někdo vrhne...že ani v nesezdaném vtzahu..blablabla..a taky bude mít pravdu:)nikoho neodsuzuju, nic nevynášim do nebe...

Svatba je pro mě symbol ne majetnického připoutání někoho jiného k sobě, ale odevzdání sebe sama někomu jinému s plnou důvěrou v něj a v náš vztah:)

Zuzka

P.S.:ve skutečném životě taková romantička nejsem:)
 Konečná 3 děti 
  • 

Re: Svatba? 

(9.8.2008 18:10:53)
Napsala jsi to přesně mně z duše, souhlasím. JInak já vdaná jsem už 10 let, vdávala jsem se v 18 letech a nemusela jsem..prostě to byl ten pravý a já to tak chtěla. Nelituju ničeho.
 Konečná 3 děti 
  • 

Re: Svatba? 

(9.8.2008 18:16:22)
Napsala jsi to přesně mně z duše, souhlasím. JInak já vdaná jsem už 10 let, vdávala jsem se v 18 letech a nemusela jsem..prostě to byl ten pravý a já to tak chtěla. Nelituju ničeho.
 Ji +2děti 
  • 

Manželství 

(9.8.2008 17:39:41)
Manželství je prostě víc než nesezdané soužití a že se to tak dnes nebere - tak to je prostě více než smutné.
 MSteflova 


Re: Manželství 

(9.8.2008 18:20:48)
Jak "víc"? Dle mého názoru je nejdůležitější, aby soužití bylo harmonické a šťastné. Jestli se jedná o partnerství, manželství, homosexuální, heterosexuální, s velkým věkovým rozdílem, bezdětné.... to je úplně fuk.
 Yitta 


Vdovský důchod 

(9.8.2008 18:48:22)
Když se něco stane, tak ať úřad ví, že jsem někoho důležitýho ztratila, v případě že spolu budeme žít a finančně kooperovat.
A vůbec, vždť je to hezký, vdát se.
 Hanka Veselá 


pro statistické účely :-) 

(9.8.2008 20:14:45)
Nechci diskutovat o funkčnosti či nefunkčnosti vztahů v manželství či tzv. svobodných párů, píšu spíš pro účel statistiky v diplomce :-)
Brala jsem si svého muže po dvouletém vztahu, z toho asi 3/4 roku jsme bydleli v domě spolu s jeho bratrem a babičkou, posléze jsme šli do vlastního. Svatbu jsme chtěli oba, měli (a máme) jsme se hodně rádi a tak nějak jsme k sobě chtěli ještě víc patřit... Navíc jsme oba chtěli případné potomstvo přivést do "úplné rodiny", aby bylo jasné i na první "pohled", že k sobě všichni patříme.
Navíc jsem byla přesvědčena, a snad i manžel - jinak by si mě nebral dobrovolně, že jsem našla muže, s kterým chci zestárnout, věřím mu, že mě má rád, snad mě nepodrazí, chci s ním mít děti, když se něco stane, bude stát při mně a podrží mě, je milenec i kamarád... A důležitý byl fakt, že máme vztah, za který budeme v případě problémů bojovat. Je fakt, že z manželství by se nám oběma odcházelo hůř než z nesezdaného partnerství.
Já jsem z úplné a řekla bych šťstné rodiny, dobře fungující (naši jsou spolu 32 let). Manželův otec od rodiny odešel(manželovi bylo 12 let), nadále se jen soudil o výživné a jeho maminka už do smrti nikoho neměla. Manžel si při svatbě bral mé příjmení.
Svatbu jsme si užili, i jsme se na ni těšili :-) Vztah se po "úředním aktu" nijak výrazně nezměnil, ale myslím, že o trochu víc spjatí jsme se cítili... Navíc jsme si užívali ten cca měsíc "na výsluní" :-)
První syn se nám narodil 1,5 roku po svatbě, teď, 4 roky od svatby čekáme druhé dítě.
 Hanka Veselá 


Re: pro statistické účely :-) 

(9.8.2008 20:15:40)
sorry :-) nějak mi přeskočila stránka :-) tohle patřilo asi jinam :-D
 Hanka Veselá 


Re: pro statistické účely :-) 

(9.8.2008 20:16:41)
tak dobrý, jsem jen plašan :-D
 M+4 
  • 

Re: pro statistické účely :-) 

(10.8.2008 13:54:09)
Tak také pro statistiku:
Muž je o rok starší, chodili jsme spolu od mých 16, vzali se za 7,5roku, kdy jsem končila školu a sehnali jsme si bydlení. Muž si mě chtěl vzít dříve, ale trvala jsem na tom, že nejdřív chci mít hotovou školu a samostatné bydlení(i když v nájmu). Svatba je pro mě symbolem, že k sobě patříme a vyjádřením vzájemné důvěry. Jde o vnitřní přesvědčení, že to tak chceme. Nějak si nedovedu představit, že by moje děti měly jiné příjmení, že by třeba nějakému úředníkovi nebylo na první pohled jasné, že my k sobě patříme. Po svatbě jsme si naplánovali pořízení vlastního bydlení, koupili jsme si starší domek a provedli nejnáročnější opravy. S menšími opravami nám už "pomáhala" nejstarší dcerka. Některý pár vnitřně cítí, že chtějí mít obřad svatby a dát tak jasně najevo, že k sobě patří, někteří to mají jinak(nevím jak). Z vlastní zkušenosti můžu napsat, že zařízení svatby nemusí být náročné, může být za pár peněz a hotová během pár hodin. Našim čtyřem dětem tvrdím, že mají vystudovat, sehnat si bydlení a hlavně odpovědného partnera a s ním mít svatbu a pak teprve děti. Tak jsem zvědavá, jestli jim to tak bude vyhovovat nebo jestli to udělají úplně jinak:-)M
 dany 
  • 

Slib 

(10.8.2008 14:54:48)
Jen tak pro pořádek, abychom věděli, o čem že je vlastně řeč:))
Církevní sňatek: Já XY odevzdávám se Tobě XY a přijímám Tě za manžela/manželku, slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti, k tomu ať mi pomáhá Bůh.

Při civilní svatbě: XY táži se vás, zda dobrovolně vstupujete do svazku se zde přítomným XY/berete si dobrovolně zde přítomného, záleží na oddávajícím.

Já sama jsem vdaná 4 roky, s manželem jsme 8 let, 2 roky jsme byli zasnoubení, že se vezmeme, chceme spolu zestárnout, vychovávat děti,...jsme věděli po roce vztahu,chtěla jsem dokončit VŠ,nakonec jsme se brali v posledním ročníku, nemuseli jsme,teď máme 2 krásné děti,svatbu jsme měli církevní,protože jsme oba praktikující katolíci.Zrovna dnes ráno jsme se shodli, že nejlepší manželství/vztah je takový,ve kterém člověk musí přemýšlet,když se ho někdo zeptá jak dlouho jsou spolu.Prostě když nevnímáte tu dobu, pořád si máte co říct,máte se rádi,rozumíte si,...normální fungující vztah. Osobně jsem pro svatbu,ale nikomu ji nenutím.Každý vztah,má-li fungovat,musí být založen na snaze obou o jeho fungování,nikdy si nemůžu být jistá,že svého partnera mám, znám,pořád o něj musím bojovat,svatba nesvatba,manžel, partner není zboží,ve vztahu spolu rosteme, zrajeme, jdeme dál.Svatba je pro mě přirozenou součástí vztahu,je to krok dopředu, dalo by se říct "další stupeň"vztahu, kdy řeknu, jsme rodina, patříme k sobě.
 kocourmour 
  • 

ještě o smyslu manželského slibu 

(10.8.2008 17:17:08)
K tomu všemu co už tady bylo o manželství/partnerství napsáno bych chtěl dodat ještě toto:
Idea manželství, manželského obřadu v Evropě vychází z katolické svátosti manželství. Nějakou podobu manželství mají snad všechny světové kultury, ale já jen chtěl něco napsat o tom, jaký je vlastně ten původní význam a podstata manželského slibu pro nás tady. Napřed co to není: není to magický obřad, který by měl lidem zajistit štěstí až do smrti.
Je to něco jako veřejné vyhlášení a slib před lidmi a před Bohem, že toto chceme učinit - odevzdávám se Ti, přijímám Tě za manžela/manželku, slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

Je to slibováno s vědomím že Bůh chtěl, aby právě tak lidé spolu v rodině žili. Ta vnější obřadnost, lidé kolem a prstýnky jsou tam pro nás, Bůh by se bez toho klidně obešel. Důležité je to, co slibujeme. Pak můžeme počítat s tím, že nám Bůh bude v našem vztahu pomáhat. Jenže nám to nezaručuje že naše manželství bude úspěšné tak nějak automaticky. Fungující vztah musíme pořád budovat. Pokud se na to vykašlem, Bůh nám nebude mít s čím pomáhat. Na druhou stranu, jestli budem odhodlaní ten slib pořád, z momentu na moment naplňovat, tak pomáhat bude. Souvisí to s principem svobody - Bůh pomáhá, jen když to po něm opravdu chceš.
A pomáhat je s čím, protože my se na to minimálně občas vykašlem, a to i když jsme na tom osobnostně dobře. A to většinou nejsme - v téhle neurotické civilizaci. Zkuste si říct manželský slib slovo po slově a představit si co to může za určitých situací znamenat. Když někdo z manželů těžce onemocní. Když je někdo z nich závislý. Když přijde krize nebo válka. Když je někdo z nich nevěrný. Když jeden z manželů získá naprosto jiné názory a hodnoty.
Vyslechl jsem tak dramatické a silné příběhy manželství, že by jim většina lidí snad ani neuvěřila. Jsou to samozřejmě věci soukromé a intimní, šířit je tady nebudu. Jen jsem chtěl říct, že vědomě žitým, před Bohem učiněným manželským slibem se mohou lidé v životě dostat někam kde se dějí mystické a zázračné věci. Zažil jsem to. Pokud ale kolem sebe znáte jen klasické vztahy s napořád pro jistotu pootevřenými zadními vrátky, asi pro vás tento odstavec nebude moc pochopitelný.
Pro katolíky dodávám že vzhledem k umístění debaty nepoužívám výrazy typu "svátost" a snažím se to obkecat kolem dokola. Pro ostatní dodávám že nechci odsuzovat jakýkoliv způsob vztahu, jen naznačit že cesta třeba vede ještě někam dál (ne nutně katolická cesta - sám katolík nejsem :o) a že to není jen o tom "mít svatbu v kostele". Díky přátelům katolíkům se nám dostalo požehnání tohoto pohledu na věc :o) A pokud má někdo dojem, že se jen snažím lidi lanařit pro náboženství a svatby, tak dodávám, že poctiví katoličtí "sezdávači" od svatby v kostele odrazují, pokud nemají dojem že dotyční opravdu ví, do čeho jdou. Ale protože život není jednoduchý, dodávám že my když jsme se brali tak jsme to nevěděli.
 Teraza Horáková 


Re: ještě o smyslu manželského slibu - Kocouremoure 

(10.8.2008 21:01:59)
díky.... zcela upřímně..... naopak, mně osobně velmi vyhovuje to, že jsi nepoužil slovo svátost, právě proto, že víra mi úplně cizí není, církev jako taková, bohužel, ano......

a takhle to úplně a zcela dokážu pochopit a chápu a vnímám......

jak už jsem tu psala, pro mne je "obřad" důležitý v tom, že to řeknu, někam se to zapíše, udělám to před lidmi, mnoho lidí tenhle "obřad" absolvuje třeba v soukromí a na zelené louce a stačí to....

proč hájím svatby, jsem tu vysvětlila mnohokrát, včetně info o zdravotním stavu




a pro neznalé jen výňatek občanského zákoníku


§ 474

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner 1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner 1a) však vždy nejméně polovinu dědictví.

____________________

1a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.




co z toho vyplývá???? nejsou-li děti, jste až v druhé skupině...... a dlabme na prachy.... jezdíte s manželem roky na jeho zahrádku, na který je malá chajda....., na zahrádku vysadíte stromy, vytvoříte si tam citovou vazbu, získáte přátele......

a ano, závěť má přednost, nesmí ovšem "zkrátit" děti v zákonných nárocích.

 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ještě o smyslu manželského slibu 

(11.8.2008 8:28:11)
Fakt trefně popsané. My budeme sezdáni v kostele až po dvaceti letech manželství úředního (dnes 18let), tedy jestli vydržíme. Jinak děti máme pokřtěné, ale beru to dnes jako chybu, měli jsme jim nechat volbu zvláště v tomto rozhodování. Znám také celkem dost párů s "těžkým" osudem a myslím, že to jestli byli sezdáni v kostele nebo na úřadě nehraje roli - záleží na těch konkrétních lidech. Znám i páry věřící, kteří se rozvedli jen z důvodu majetků (restituce po revoluci) apod. Věřím tomu, že církevní svatba je jaksi "opravdovější" než svatba úřední, ale opět záleží jen na lidech.
 Mirka a srdíčka 
  • 

štěstí, co je štěstí? 

(10.8.2008 21:04:56)
Dobrý večer, snažila jsem se pročíst příspěvky, ale z časových důvodů nemůžu projít všechny. Možná tu podobný názor jako můj už zazněl. Nejsem rodinný typ, ale možná se k němu dopracuji, protože ačkoli t domu byly předpoklady pro vytvoření rodiny malé, nikdy jsem neplánovala žít s někým "na hromádce". S manželem jsme se brali až po mé vysoké škole, kdy jsem věděla, že je to ten pravý a čekali jsme na sebe do svatby. Teprve potom jsme začali vytvářet svůj domov a baví nás to dodnes , i když starostí přibylo a rodina se nám rozrostla podle našeho přání. Naše manželství je lepší, než bych si dokázala představit. Samozřejmě mráčky se najdou a nejsme vždycky mírní a usměvaví,nemáme to v povaze:-).
Po začátku společného života-po svatbě- jsme po té změně byli jako znovu zamilovaní. Myslím, že změna je to, co postrádá většina dvojic, které si společný život vyzkoušely se vším všudy, a proto nevidí důvod se ani vzít, a s potěšením čtu mezi některými příspěvky, že i tak u některých změna přichází.
Myslím si taky, že pokud spolu žije dvojice dlouhou dobu na zkoušku, že se tak dobře nepoznají, jako když spolu"jen" chodí. Protože se soustředí na jiné věcí. Sexuální život je závazek sám o sobě, i když si to každý nemyslí.
Samozřejmě můžete vznést spoustu důvodů, které vás vedou k jinému rozhodnutí. Já mám kromě mé zkušenosti také zkušenosti mých kamarádek, některé jsou věřící, i dvě nevěřící, které na společný život s manželem počkaly dokonce do svatby, a rozvody, nevěra či nespokojenost v manželství neznají.
 Mirka a srdíčka 
  • 

štěstí, co je štěstí? 

(10.8.2008 21:05:21)
Dobrý večer, snažila jsem se pročíst příspěvky, ale z časových důvodů nemůžu projít všechny. Možná tu podobný názor jako můj už zazněl. Nejsem rodinný typ, ale možná se k němu dopracuji, protože ačkoli t domu byly předpoklady pro vytvoření rodiny malé, nikdy jsem neplánovala žít s někým "na hromádce". S manželem jsme se brali až po mé vysoké škole, kdy jsem věděla, že je to ten pravý a čekali jsme na sebe do svatby. Teprve potom jsme začali vytvářet svůj domov a baví nás to dodnes , i když starostí přibylo a rodina se nám rozrostla podle našeho přání. Naše manželství je lepší, než bych si dokázala představit. Samozřejmě mráčky se najdou a nejsme vždycky mírní a usměvaví,nemáme to v povaze:-).
Po začátku společného života-po svatbě- jsme po té změně byli jako znovu zamilovaní. Myslím, že změna je to, co postrádá většina dvojic, které si společný život vyzkoušely se vším všudy, a proto nevidí důvod se ani vzít, a s potěšením čtu mezi některými příspěvky, že i tak u některých změna přichází.
Myslím si taky, že pokud spolu žije dvojice dlouhou dobu na zkoušku, že se tak dobře nepoznají, jako když spolu"jen" chodí. Protože se soustředí na jiné věcí. Sexuální život je závazek sám o sobě, i když si to každý nemyslí.
Samozřejmě můžete vznést spoustu důvodů, které vás vedou k jinému rozhodnutí. Já mám kromě mé zkušenosti také zkušenosti mých kamarádek, některé jsou věřící, i dvě nevěřící, které na společný život s manželem počkaly dokonce do svatby, a rozvody, nevěra či nespokojenost v manželství neznají.
 Teraza Horáková 


Re: štěstí, co je štěstí? 

(10.8.2008 21:12:34)
Mirko, ale s tímhle naprosto souhlasím.

Nejsem "věřící - vyznávající víru tzn. církevně, jako mnoho lidí, věřím v něco" - tudíž zcela oprávněně pochopím, když mne někteří věřící "srovnají do latě"....

ale souhlasím..... žít s někým je něco jiného, než s někým "chodit", protože při soužití minimálně řešíte, co budete jíst, když to nedodá maminka a z čeho zaplatíte inkaso /problémy typu, že došel toaleťák a kdo ho měl koupit, zcela opomíjím/.......



jenomže ta situace se docela zkomplikuje narozením dětí, od příjmení až po nárok na dědění (nezapíšete-li otce do rodného listu) a o to mi jde, aby každý přijal ten svůj status nesezdaného/sezdaného se všemi riziky....


pozor, i to, že se "vezmete" nese riziko za společné dluhy.....případně vyživovací povinnost vůči bývalému partnerovi a další.....

asi to fakt vidím hrozně pragmaticky, ale souhlasím s Tebou v tom, že zkusit to, je o něčem jiném.

ZNOVU opakuji, k pragmatismu mne vedou věci (někdy až neuvěřitelný) se kterýma se posledníma dobou potkávám. A jestli neuvažujete v těchto věcech obdobně, prosím, alespoň uvažujte o zajištění svém, pokud jste na mateřské i do budoucna a hlavně Vašich dětí.

 Nerida 


Re: štěstí, co je štěstí? 

(11.8.2008 5:22:06)
Do manzelstvi jsem vstupovala, protoze jsem nasla cloveka se kterym mam v zasadnich vecech stejny nazor, ktereho miluji a se kterym bych chtela zestarnout. Jsme oba spis konzervativni a kdyz uz neco delame, tak poradne. Zivot "na hromadce" jsme si taky vyzkouseli, ale musim rict, ze po svatbe je to souziti jine a ted nemluvim o tom jestli mam na uradech lehci jednani, nebo jestli nam to prinasi jine materialni vyhody. Je to o pocitu ktery mam, o sounalezitosti, o slibu, ktery jsme si dali. O tom, ze si nepotrebujeme nechavat zadni vratka.

Ja si vazim toho, ze jsem si mohla sveho manzela vzit, vzdyt kolik je na svete paru, kteri se vzit nemohou? Treba jenom kolik homosexualnich paru by ocenilo mit moznost se legalne vzit? Ne kazda zeme je tak benevolentni jako cesko.

Hodne stesti s diplomkou.
 Tvoje horší já 


Jsem pro svatbu 

(11.8.2008 8:13:40)
Je pravda, že v dnešní době už není rozdíl mezi vdanou a svobodnou ženou, co se týká financí i společenského postavení. Dokonce znám lidi, co ještě pořád jsou schopni pobírat různé dávky, i když vlastně žijí v partnerství a nejde o žádné svobodné a opuštěné matky.
Ale já jsem ráda, že můj muž a já jsme dali svatbou veřejně najevo, že patříme k sobě a chceme, aby tomu tak bylo pořád. A samozřejmě, naše děti nesou naše společné příjmení a prostě jsme jedna rodina.
 Bára 
  • 

Každému jak se líbí 

(11.8.2008 9:43:36)
Dobrý den, jsem pro soužití před svatbou, kdy si lidé vyzkouší, zda spolu opravdu můžou být a rozumí si. Čemu ale moc nerozumím, když dva mají dítě a tvrdí, že svatba je moc velký závazek. Podle mě je největší závazek v životě dítě, nějaká svatba se s tím nedá srovnat. Mám známé, malé dítě, brát se nebudou. Důvod je, že se ona kdysi rozvedla, proto "už má dost a nechce se nikdy vdát". Jenže s přítelem žijí jako by manželé byli. Podle mě nikdy se už nevdát by bylo žít sama, třeba jen s dítětem. Také si mnozí lidé neuvědomí, že volné soužití může přinést řadu problémů v případě, kdy se jednomu z nich něco stane - jako mojí kamarádce, měsíc před porodem jí umřel přítel, jeho rodiče jí vyhodili z jeho bytu a nechtěli jí pustit ani na pohřeb. Musela velmi tvrdě bojovat, aby dostala z bytu aspoň své věci.Jako manželka by byla v úplně jiném postavení.
 Brita 
  • 

.. 

(11.8.2008 10:01:15)
Já sem se vdávat chtěla, když sem otěhotněla. Nejdřív mi to tak nedocházelo, ale pak se mě asi v 5 měsíci zeptal kolega v práci, zda budu svobodná matka. Uf! No tak to teda nebudu. Navíc sem pak někde viděla reportáž, kde se sociální pracovnice dovolávaly návratu ke starým pořádkům, kdy se chodily neprovdané ženy preventivně kontrolovat, zda se dobře starají o dítě. Pak sem také chtěla, aby jsme měli věci v pořádku. Viděla sem totiž, co se může přihodit, když v nesezdaném soužití jeden zemře. Ta holka byla chudák, rodina s ní bojovala o všechno, co si spolu s přítelem vybudovali. Takže sem se vdávala s bříškem.
 Annie 
  • 

svatba 

(11.8.2008 10:11:45)
My jsme spolu s přítelem už osmým rokem, máme společné bydlení, tj. spojuje nás nemalý majetek, tzn. že kdybychom se chtěli náhodou rozejít, nebylo by to jednoduché.

O svatbě mluvíme průběžně celkem dlouho, ale nechce se nám do toho z mnoha důvodů, a to spíše organizačních - nesnáším, když je na mně upnutá pozornost, nejraději bych něco malého, romantického, ale neumím si to představit, protože ozbzlášť rodiče mého partnera by nám do toho mluvili ve smyslu tihle pozvali vás, vy musíte zase je, všechny bratrance, sestřenice, babičky atd. Bylo by to pro mně něco tak příšerně stresujícího, že je mi z toho špatně jen si to představím. A to nemlvuím o tom, že bych raději peníze, za které by se "nažrali" lidi, které třeba ani neznám, jela někam do zahraničí.

Na druhou stranu chápu, že rodiče z toho chtějí něco mít... A tak tohle hrneme před sebou a kdo-ví, jestli do toho někdy praštíme (kvůli dětem bychom v budoucnu oba rádi), ale zatím nám to připadá jako neřešitelné.

Má někdo na tuhle situaci řešení???
 Jíťa 
  • 

Re: svatba 

(11.8.2008 11:58:50)
Možná by šlo, všechno si zařídit a rodiče pozvat jen pár dní dopředu... My to tak měli, protože manželova matka by se taky do všeho pletla. Sami jsme si všechno zařídili a pak jen pozvali, koho jsme chtěli.

A nebo by možná šlo říct, že jestli chce budoucí tchýně dělat velkou svatbu, tak ať si ji taky zaplatí...
 Maruu 


Re: svatba 

(12.8.2008 12:11:26)
Milá Anno,
promiň za přišerný začátek - ale to je přeci jednoduché ( nebo to alespoň jednoduché být může, pokud si to nedete komplikovat). Vdála jsem se před rokem a o tom jakou svatbu chceme mít jsme mluvili v zásadě pouze s partnerem, tzn. plánovali a nakonec i měli svatbu dle našich představ a možností ( či možností rodin - rodiče z obou stran výrazně přispívali - nutno říci, že dobrovolně, brali to jako samozřejmost, což byla samozřejmě velká výhoda, protože partner tehdy ještě studoval a tak měl jen brigádu). Je dobré si ujasnit co bychom rádi na svatbě měli ( je dobré si dovolit mít vše u čeho máme pocit, že bychom toho později litovali) a naopak oželet to co pro nás není až tak důležité. My jsme měli hostinu kousek za Prahou a hostinu jsme sice platili, ale ubytování ne ( prostě to už byl velký výdaj a všichni to přijali úplně normálně). Dalším příkladem je kameraman či fotograf, kdy je možná škoda nemít fotky z obřadu o poté profi, ale ostatní fotky jako přede či potom může dělat kamarád či kamarádka a ostatní dle chuti. Zajímavým příkladem byl nápad naší paní květinářky, která svatební kytici použila i do výzdoby na stůl a ušetřila za další květiny. Je dobré i mít představu okruhu a počtu lidí do kterého se chceme vejít, např. máme-li dohromady jednoho bratra ( lze pozvat sourozence), pokud mám jednu setřenici a jednoho bratrance bez rodin mohu uvažovat, že je pozvu, ale pokud jich je víc či s rodinami už o tom budu uvažovat. Ale to vše samozřejmě lze oželet, je dobré si stanovit kolik je možno a ochotno za svatbu dát, pak udělat předběžný rozpočet a pak proškrtávat, hledat alternativy a tak podobně. Děláme to tak i s dovolenou, víme kolik můžeme cca utratit a předem podle toho vybíráme, tak abychom měli dobrý pocit s dovolené a přitom se vešli do možností. Nechci tvrdit, že naše svatba je ideální, ale myslím, že pro nás ideální byla a každý si musí najít svou individuální cestu jak pro svatbu tak pro celý život a Vy to jistě zvládnete. Stačí vyvážit co si přejete a co je ve vašem případě reálné a všem říci, že je to Vaše svatba ( tzn. bude podle představ Vašich a Vašeho parnera). Neříkám, že jsme nehleděli na přání ostatních, ale s mírou. :-)
Přeji krásnou svatbu a hlavně krásné manželství.
M.
PS: pokud budeš připravovat svatbu, tak doporučuji vyhnout se všem nabídkám začínající slovem svatební ( př. svatební fotograf), snad kromě šatů, které je dobré svatební mít, ale jinak všechny tyto služby jsou zbytečně předražené. Člověk milé a kvalitní přijetí a následně i služby dostane mnohdy spíše jinde. - tedy to je opět jen má zkušenost
 Repulsion 


Ach, ti blbci... 

(11.8.2008 12:48:03)
Blbec se vyznačuje celou řadou všelijakých charakteristik. Ovšem jedna vyčnívá nad ostaní a setkáváme se s ní na každém kroku:

Blbec je přesvědčen, že to, co si myslí nebo dělá on, je to jediné správné, a kdokoliv si myslí či dělá něco jiného, je chorý, zaostalý, nesvéprávný, nebezpečný apod...

Jestliže někdo potřebuje nějaké lejstro, potřebuje předevšemi pronést to své "Ano", tak je to jeho věc. A pokud to někdo nepotřebuje a dokáže spokojeně fungovat bez toho, je to opět jen jeho věc. Vůbec není důvod o tom špekulovat, hádat se, navzájem se jeden před druhým obhajovat.

Manželství mělo historicky svůj význam. Spousta věcí byla jinak - ať už šlo o majetkové záležitosti, dědické nároky, bezpečnost apod. Byly doby, kdy si žena samotná ve světě moc neškrtla a navíc mohla snadno přijít k úhoně. Tudíž měla své útočiště ve své rodině, ze které pak přešla rovnou "pod ochranu" manžela. Když to některé nevyšlo, tak halt jedině do kláštera nebo na ulici... z těchto důvodů již naštěstí celá řada pominula, tudíž není divu, že rovněž potřeba uzavírat formální sňatek mezi lidmi klesá, a nemusí to být vůbec spojeno s nějakým negativním postojem k manželství - ale je to prostě formalita navíc, tak to někteří lidé neřeší...
 Líza 


Re: Ach, ti blbci... 

(11.8.2008 12:51:02)
Repe, já myslím, že v reálu to především řeší lidi, kde na sebe v páru narazí zastánci těch opačných postojů - tedy, kdyby manželství či nemanželství nebylo mezi dvěma lidmi, pak by platilo, co říkáš. Jakmile do toho ale vstupujou dva, každý se svým názorem, tak se z toho může stát problém.
 Kohnova 
  • 

Re: Ach, ti blbci... 

(11.8.2008 12:53:15)
A pravdepodobne ten, co bude stat o vdavky, bude blbec, coz, Repe? :)
 Repulsion 


Kohnová.... 

(12.8.2008 11:32:12)
Jak si to dva lidé vyřeší mezi sebou, to je přece jejich věc, ne? Tam je to otázka vztahu, a když se nemohou dohodnout, asi bude problém v něčem jiném...


Já jsem narážel čistě na některé názory v diskuzi...
 leni.sy 


na co papír 

(11.8.2008 13:33:16)
jsem praktický člověk a rozhodla jsem se, že se nikdy nevdám. Leč, vzhledem k přesvědčení mého doktora, že nemůžu mít děti, jsem se naprosto vykašlala na antikoncepci, a tak jsem dost rychle otěhotněla. Přítel měl obrovskou radost a tenkrát si přál svatbu, a tak jsme se vzali. Je mi vlastně fuk, zda je pár sezdaný, či nikoli, důležitý je vzájemný vztah, důvěra a porozumění, a to vám žádný papír nezaručí. Teď máme s manželem druhé mimčo, podstatně lépe naplánované, jsme svoji 6 let,fungujeme v pohodě (známe se 8 let, když počítám i roční velmi blízké přátelství). Teď jsem ráda, že jsem se nechala ukecat, ale hlavně z praktických důvodů. Pokud by se jednomu z nás něco stalo, druhý má alespoň nárok na nějaké finance od státu, a pro děti je snáze pochopitelné, když se rodiče jmenují stejně. Každý musí zvážit, co je pro něho lepší. Když se rozhlédnu kolem, mám kolem sebe mnoho nesezdaných bezproblémově fungujících partnerských svazků, ale i dost skřípajících sezdaných. Takže je to vlastně jedno.
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: na co papír 

(11.8.2008 13:52:02)
My jsme spolu 12 let,vychováváme skoro 4 letého syna,nejsme manželé,funguje nám to.Já byh se i vdala,ale přítel nechce(nevim čeho se bojí po 12 letech).Já se vdávat nechtěla,nebylo to pro mě nikdy důležitý.Až poslední rok nad tím nějak víc přemýšlím,nevadí mi,že se jmenuju jinak,syn se jmenuje jinak...ve školce mi stejně říkají jeho příjmením:-)takovýhle maličkosti jdou mimo mě.Co jsem si přečetla tuhle diskuzi,tak nad svatbou ještě víc přemýšlím,jak píšete,kdyby se příteli něco stalo,nemám nárok na nic,ani na informace o jeho zdrav.stavu?to je přece blbost!pracuju jako sestra,tak vím jak to chodí,je to otec mého dítěte a nárok na informace mám,horší by to bylo asi s dědictvím,ale stejně si myslím,že jako družka nároky mám,a i kdyby ne,tak sdědí všechno náš syn...(jen mě napadlo-kdo sdědí ty dluhy???taky náš syn???)ale tak nějak mi to začlo vrtat hlavou a kdyby přítel změnil názor,tak do těch vdavek jdu.Byla jsem x krát za svědka a asi jsem se těch svateb nějak nabažila a necítila jsem potřebu mít svatbu vlastní.Tak nějak ale v hloubi duše se bojim,co když se po svatbě něco změní???Byla jsem na svatbě 9 kamarádkám,jen třem to vydrželo....podle mě svatba smysl má,když se ti dva dobře znají,vědí co od sebe můžou čekat a vědí do čeho jdou,nějaký unáhlený svatby po roce neuznávám,taky to většinou nevydrží.No nic,tak jsem se tu vykecala:-)Mějte se hezky,ahoj
 Annie 
  • 

Re: na co papír 

(11.8.2008 15:58:41)
Ve svém okolí znám asi dvě ženy, co si chtěly po krátkodobém vztahu (navázaném krátce po předešlém rozvodu) připoutat k sobě nového chlapa tím, že si s ním do půl roku pořídily dítě a pak doufaly, že si je ten chlap automaticky vezme. Dopadlo to tak, že dnes mají 3-4 leté dítě, vztah ochladl a vypadá to na rozchod.

Chlapům se asi dneska nechce tolik do ženění a některým dámám asi připadá "vychytralý" jo k tomu dostat takhle... :o(
 ladka 
  • 

Re: na co papír 

(11.8.2008 16:08:22)
Já bych teda řekla, že ten papír je minimálně výborný na to, že chrání oba dva partnery před zlovůlí druhého. Když se tak podívám kolem sebe a vidím, kolik lidí odešlo ze vztahů bez papíru a přišlo tak o dost majetku (když už se nedívám na ostatní), tak se divím, že se do společného života někdo hrne bez něj.

švagr tak přišel o vše, co investoval do renovace bytu přítelkyně i auto, co nechal napsat na ni (pak ještě 3 roky platil leasing), známý o vše, co investoval do renovace domku pro svou slečnu. Jiný zase o vše, co dal do domu sousedky (teď je tam již třetí přítel, tak snad jemu to vydrží), sestřenici hrozí, že přijde o to, co vložila do koupě společného bytu - protože původ své částky nemá jak dokázat.
Pokud se ti svobodní nedohodnou o výchově dětí po rozchodu, musí k soudu extra - zatímco u rozvodu se to řeší automaticky.
Pokud nic jiného, tak alespoň tyto krachy by mohly dopadnout pro postižené lépe: při rozvodu by se i jejich majetkové poměry řešily: takto by museli podávat žalobu a soudit se a to se jim už nechce - především proto, že jsou v nevýhodné pozici.

je škoda, že se o tomto moc nemluví. A já jsem tedy moc ráda, že jsem do "žití na hromádce" nešla ani na krátkou dobu. přeci jen tu svatbu si člověk více rozmyslí než jen sestěhování.

I když pro mě bylo nejdůležitější navzájem si veřejně říci: "...odevzdávám se Tobě... a přijímám Tě".
 Modřinka 


Manželství jako smlouva 

(11.8.2008 16:54:46)
Nečetla jsem všechny příspěvky, tak se omlouvám, pokud budu někoho opakovat. Domnívám se, že jedním z dalších důvodů pro nesezdané soužití je devalvace smlouvy jakéhokoli typu. Lidé mají zkušenost, že smlouva je něco, co by sice mělo platit, ale neplatí, je čím dál tím méně závazné, dá se bez větší ostudy odvolat, atd. Tak na co uzavírat "smlouvu o manželství".
 jakob 


Re: Manželství jako smlouva 

(11.8.2008 21:49:05)
Myslím,že máš plnou pravdu,Modřinko..Lidé dnes-myslím-mají dost problém brát za něco odpovědnost..Co je to za život ve dvou s vědomím,že ten druhý může kdykoli"vycouvat"když JEMU něco naráz přestane vyhovovat,místo toho,aby se oba snažili vztah udržovat,prohlubovat..Je to i hodně o tom,že lidé dnes dávají příliš na pocity-ale pravá láska je něco daleko víc..Casto znamená brát ohled právě na toho druhého i když mě se to zrovna nehodí,najít svou radost ve štěstí toho druhého..Ale tose dnes moc nenosí,a ti,co by to chtěli,často neví jak na to..a nemá kdo jim poradit..Máme s tímhle světem opravdu hodně práce..

Martin
 Nanyna 


manželství, ale..... 

(11.8.2008 17:06:42)
S mým, dnes už manželem jsem od roku 99, po necelém roce naší známosti jsme spolu začali bydlet a v roce 2002 se nám jako nesezdanému páru narodila dcera. Vše bylo a je v naprosté pohodě, o svatbě jsme vůbec neuvažovali, svatební obřad mě přijde trapný, směšný, svatba je pro mě fraška....nicméně, když jsme začali uvažovat o druhém dítěti tak jsme se rozhodli, že se vezmeme. Chtěla jsem mít prostě stejné příjmení jako mé děti. Hrozně mi vadilo, když jsem např. u lékaře něco podepisovala " za dceru" a vždy pod mé příjmení napsali do závorky MATKA - přišlo mi to hrozně divný, ponižující....No a tak jsme se v roce 2005 vzali. Svatba to byla tajná, jen se svědky, bez rodičů, prostě jen ve čtyřech. Mé představy o svatbě se zcela vyplnily - svatba je hrozná věc, nevidím na tom nic skvělého, jsou to jen řeči nějakého páprdy, hrozné trapno....ale je to jen můj názor. Takže já jsem si vyzkoušela obě možnosti. Manželství mi nic nevzalo ale ani nepřineslo...jo, tedy to příjmení a druhé dítě :-) je to na každém jak se rozhodne. Teď bych se nechala za tisíc korun na matrice změnit příjmení a žádnou svatbu bych nedělala.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: manželství, ale..... 

(11.8.2008 23:13:55)
Nanyno, mně často do závorky MATKA připisovali i tehdy, když jsem podepisovala papíry za děti, které se jmenují stejně jako já ;) prostě to tak bývá.
 katka+katka 
  • 

Re: manželství, ale..... 

(12.8.2008 6:57:34)
Nanynko,nic si z toho nedělej. Já mám dceru, má stejné jméno i příjmení jako já. Nicméně jakoby z oka vypadla mému manželovi, po mě nemá nic. Většina dětí (ať už holčiček či chlapečků) má po každém rodiči něco (oči, nos, úsměv). Takže když někam přijdeme, vždy se mě ptají "A vy jste?" A já vždy musím vysvětlit, že jsem matka a ještě na mě koukají podezřele a čekají, jak se k tomu postaví dítě:-) No, ale jsem ráda, takhle jí aspoň nevydají nikomu cizímu:-)
Jinak ač vdaná, na svatbě nevidím nic úžasného. Život mi to rozhodně nezměnilo a v příjmení mi to změnilo jedno písmenko. Musím souhlasit, dneska už bych taky asi jen zašla na matriku.
 Saron 


Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 0:00:52)
Dvě těla v jedno tělo. Pravá půlka ví, co činí levá půlka. Tak jsem to prožila já. A i když v našem životě je mnoho neshod, levá bez pravé nemůže být. Nemůže dál existovat a v normálním životě fungovat. Není to povrchové, je to hluboké, je to svazek. Je to závazek, je to pouto, které by se nemělo protrhnout. 6 let jsem žila ve vztahu bez manželství / spíš přežívala / takzvaně na hromádce a nedá se to absolutně přirovnat k manželství. Co to všechno obsahuje jsem pochopila až později.
 Líza 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 7:04:03)
Díky Bohu moje manželství mi nespojilo tělo s nějakým jiným tělem v jedno, kdy vždycky jedna půlka ví, co dělá druhá, bych si připadala jak v Orwellovi. Můžu být bez svého muže, ale chci žít s ním. On může žít beze mě, ale chce žít se mnou. Oba jsme zůstali oddělenými svébytnými lidmi se svými zájmy, názory a postoji a žijeme spolu. Nemám na něho patent ani on na mě, abych věděla, co si myslí, nebo měla přesnej přehled, co kdy dělá.
Těsnější svazek bych nepřežila, respektive bych v něm prostě nezůstala.
 Saron 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 9:36:35)
Zjevně si mě nepochopila, ale to už tak bývá. V podstatě myslíme totéž. Chtěla jsem pouze trošku definovat manželství jak jsem to cítila. Jinak jsem taky svobodná bytost. Přece mě nebude můj muž omezovat , když jsme jedno tělo a tudíž zná mé potřeby.Manželský svazek by měl osvobozovat třeba od strachu, protože přináší jistotu .
 Líza 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:02:57)
Ne, naprosto nechápeš ty mě. My nejsme jedno tělo, manžel nezná mé potřeby a já neznám ty jeho, dokud si je navzájem nesdělíme. Žádnou symbiózu díky bohu neprovozujeme.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:06:45)
:-)
 Kohnova 
  • 

Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:10:13)
To prijde po letech :D. Ale poji se s tim vecne dilema, jestli jde o bajecnou symbiozu nebo ubijejici stereotyp, hehe :D.
 Líza 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:18:32)
Kohnová, to po letech skutečně přijít nemusí. ;)
 Kohnova 
  • 

Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:24:48)
No nemusi, ale i muze:). Proc je ti ta predstava tak proti srsti, jestli se muzu ptat?
Pro upresneni, ja tou symbiozou nemyslim nejaky extaticko-extremisticko-religiozni stav, ale fakt, ze se s nekym szijes do te miry, ze dost veci funguje automaticky, aniz by se pro ne clovek musel svobodne rozhodovat.
 Líza 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:33:15)
Ale to není to, co popisuje Saron, přečti si to znova, ona popisuje to extatickoreligiózněsymbiotickozávislecosi, z čeho mám osypky, jen si to představím ;)
 10.5Libik12 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 19:16:42)
No Lízo, každý má nějaké výrazové prostředky, v zásadě bylo řečeno, že Sharon s manželíkem funguje, jak to řekla, může být zajímavá debata o významu jednotlivých sdělení, protože pokud tvrdí, že jedna půlka těla ví co dělá druhá, dle mého popisuje nevědomou reakci(husí kůži) jednoho na nepříjemné pocity druhého. Neřekla přece, že mozek nebo ona rp. to co označujeme uvědoměním, ví, co dělá, vědomě a schválně, její manžel. Mluví o těle.
Překvapuje mě, že vnímáš názory v kontextu s nějakým zařazením nicku k
filozofické příslušnosti, protože religiózního na tom není nic krom toho, ze Saron je věřící, jak někdy prezentovala na jiné diskusi ;)
 Repulsion 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 19:44:21)
Jak už jsem napsal ve svém prvním příspěvku, ať si každý vybere, co mu vyhovuje. Nicméně příspěvek Sharon podle mého názoru poměrně zřetelně demonstruje jednu věc - když je člověk důsledně vychován či někým utvrzen v nějakém názoru, tak "trpí", kdykoliv je jeho život v nesouladu s tímto názorem. Jak člověk vnímá život ve formálním manželství a bez něj, to je čistě psychologická záležitost. Mám-li formální sňatek na žebříčku hodnot z jakéhokoliv důvodu vysoko postaven, budu o něj usilovat a dosáhnu-li ho, samozřejmě se dostaví obrovský pocit uspokojení - který ovšem není dán tím, že by ten formální akt sám o sobě nějakou "přidanou hodnotu" představoval, ale tím, že tu "přidanou hodnotu" si tam člověk dodá sám, protože mu zapadla další kostička do jeho imaginární mozaiky "dokonalého svéta".
 10.5Libik12 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:19:04)
Saron, já ti rozumím, a je to nejen básnická licence. Můj naprosto jiný manžel než já se například nerad hádá, takže když má jít na úřad, moje tělo intuitivně dostává husinu:)(na Rodinu on ani nechodí):))
Jsou věci mezi nebem a zemí, obraz "jedno tělo" není v žádném ohledu exaktní představa stejného či vzájemně policejního myšlení, natož stejného naturelu případně stejné vůle. Je to neměřitelné a pilným čtenářkám dobrých politických bajek pochopitelně nepochopitelné;)
 Věra. 


Re: Manželství znamená, že se dva životy spojí v jeden život 

(12.8.2008 18:22:33)
Libik, ano přesně.

Před manželstvím jsem si ono "jedno tělo" nedovedla představit , připadalo mi to poněkud nadsazené.

Dnes to žiji a lze na to říct jen jedno, díky Bohu za to.

;)

/ je to možná v něčem podobné, jako když si ještě před dětma nedovedem představit jak silné ochranitelské pudy a vůbec lásku a vše budeme k těm dětem cítit.....prostě to nějak přijde...až se sami divíme..... /
 Tauvec 
  • 

Zkušenost s manželstvím 

(12.8.2008 8:17:43)
Po čtyřech letech známosti jsem se vdala, nemusela. Po sedmi letech manželství rozvedla..
Mám přítele 7 let.. Vždycky jsem říkala, že vdávat znova se nebudu..
Jsem ve věku kdy občas se znovu ozývají mateřské pudy, ale vzali jsme rozum do hrsti..

A svatba?? Někdy bych chtěla někdy ne.. Nedovedu si představit druhou svatbu, já bych chtěla malou, ale co je malá, když už máte děti? A muž velkou. A co se jménem. Dcera se chce jmenovat stejně jako my a na to by si musela počkat do 18 let, kdyby se nemusela ptát vlastního táty.

A co bude jiné konkrétně u nás? Jméno a musela by se napsat před. smlouva. Nechtěla bych jednou z domu rodičů vyplácet přítelovi děti, které dělají příteli jenom neplechu a mne vůbec neberou.

Ale jinak svatbu první určitě doporučuji, je to takové pěkné ujasnění života.. Snad to bude pro většinu z Vás jenom to kladné ujištění a nemusí absolovat tu druhou stránku manželství..To potom poznáte, že po 12 letech nevíte s kým jste vlastně žili...Bohužel u mne to tak bylo.
 Kamila B+ Honzík10/04 


ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 10:31:34)
Hodně z vás tu píše o tom,že si nesezdané páry nechávají zadní vrátka pro případný rychlejší rozchod...to si ale vůbec nemyslím,za těch 12 let co jsme spolu,jsme prožili nespočet krizovek,a vždycky jsme to ustáli(i bez manželského slibu V DOBRÉM I ZLÉM,V NEMOCI I VE ZDRAVÍ....)tak nějak to co vy tu píšete o SLIBU,ten jsme si dali taky,ale aniž by jme to říkali sobě a okolí,je to v nás..někdo to potřebuje vykřičet do celýho světa a někdo to ví a má jen v sobě a řídí se tím,aniž by o tom vlastně věděl-řídí se srdcem a láskou...tak trošku mi z některých příspěvků připadá,že kdyby jste si ten SLIB nedali a nevzali se,tak se tím nebudete řídit,ale protože jste si ho dali přede všema,tak se tím řídit MUSÍTE....mě přijde NORMÁLNÍ,že s partnerem budu ve zdraví i nemoci,že ho nenechám ve štychu,když se mu něco stane,přijde mi normální od něj neodcházet,i když nemáme zrovna hezký období,protože ho mám ráda a vím,že to spolu zase překonáme a věřte mi,že těch situací bylo mnoho,ale převládají ty hezký.A co máme spolu syna,tak jsem ještě víc ujištěná,že k sobě patříme,že jsme rodina I BEZ PAPÍRU.Jen reaguju na ty příspěvky,kde se psalo,že až po svatbě jste RODINA,ŽE MANŽELSTVÍ JE SLIB a bla bla,nezlobte se na mě,ale to mi připadá jako by jste spolu neuměli žít jen tak,nesezdaní se mají stejně rádi jako vy,jsou stejná rodina jako vy,řeší stejné situace jako vy.Já nejsem proti svatbám,to vůbec ne,ale žijem NA PSÍ KNÍŽKU,tak musim prostě na tyhle příspěvky reagovat
 Kamila B+ Honzík10/04 


a ještě jak to vidím já.... 

(12.8.2008 10:51:45)
"Nechci mít ztížený možný rozchod."
ROZCHOD SÁM O SOBĚ JE TĚŽKÁ VĚC,JAK JSOU DĚTI,TAK O TO TĚŽŠÍ,AT UŽ JAKO MANŽELÉ NEBO JAKO DRUH DRUŽKA,BYCHOM ZAŽÍVALI TĚŽKÉ CHVÍLE A ŘEŠILI NEPŘÍJEMNÉ SITUACE KOLEM BYDLENÍ ATD

"Svatba je jen papír."
PRO MĚ JE SVATBA PĚKNÁ OSLAVA,KDE SE DOBŘE NAJÍME A NAPIJEM:-)

"Nesezdané soužití volím, protože ho chce partner a já ho nechci ztratit. Raději bych ale volila manželství."
ZATÍM NEBYL DŮVOD SE BRÁT,MOŽNÁ ALE DO BUDOUCNA,KDO VÍ.PO TĚCH 12 LETECH BYCH TO ALE BRALA JAKO DOBROU ZÁBAVU A MECHECHE PRO OSTATNÍ,NÁM BY TO PŘINESLO AKORÁT PRSTÝNKY,ZMĚNU MÉHO PŘÍJMENÍ

"Jako nesezdaný pár dostaneme více peněz na dítě."
NEDOSTÁVÁME ŽÁDNÉ PENÍZE NA DÍTĚ

"V nesezdaném soužití si otestuji, jestli je moje partnerka ta pravá."
TO SOUHLASÍM,ŽÍT SPOLU NA HROMÁDCE PÁR LET A PAK DO TOHO TEPRVE "PRAŠTIT"

"Chci být nezávislý, dělat kariéru."
TO MŮŽE SNAD I MANŽEL,MANŽELKA NE?NEBO TÍM,ŽE SE VDÁM,PŘESTANU PRACOVAT A POČKÁM AŽ SE O MĚ MANŽEL POSTARÁ????
 Kamila B+ Honzík10/04 


a ještě jak to vidím já 2 

(12.8.2008 10:57:28)
"Manželství volím, protože jsem už našla toho pravého."
NEDOKÁŽU ODPOVĚDĚT,TOHO PRAVÉHO MÁM,ALE MANŽELÉ NEJSME

"Manželství je vhodné prostředí pro dítě."
VHODNÉ PROSTŘEDÍ PRO DÍTĚ JE TAM,KDE SE RODIČE MAJÍ RÁDI A S LÁSKOU SVÉ DÍTĚ VYCHOVÁVAJÍ,MANŽELSTVÍ NENÍ ZÁRUKA VHODNÉHO PROSTŘEDÍ PRO DÍTĚ

"Svatba brání unáhlenému rozchodu."
NESOUHLASÍM

"Svatba legislativně ošetří náš vztah."
SOUHLASÍM

"Svatba je zárukou vážnosti vztahu."
NESOUHLASIM
 jakob 


Re: a ještě jak to vidím já 2 

(12.8.2008 17:08:40)
Líbí se mi,co říkáš,myslím,že to vidíš hodně rozumně,přemýšlíš,a není ti to jedno..Já osobně se s takovým stylem myšlení ale moc často nesetkávám,spíš naopak.Já sám jsem sic pro svatbu,ale i podle mě je daleko,daleko důležitější přístup,a vztah,než"ten papír"..Ten totiž opravdu sám o sobě nic neřeší,ale je to všechno v lidech..Párům jako jste vy moc fandím,at už tu svatbu měli,či jsou spolu"jen tak"..At Vám to vydrží..!
Martin
 10.5Libik12 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 17:52:10)
Manželství je slib, bla bla, vyjadřuje mimojiné to, že, má-li pro někoho význam veřejná deklarace vztahu (vybraným přátelům a příbuzným), tak si váží sebe i jich, protože před nimi něco prohlásí a jeho slovo platí.

Nejlegračnější argument na téma "psí knížka" proti prstýnku je námitka, že manželé by bez něho ani neuměli žít.

Vy znáte někoho, kdo se se svým zákonným protějšem sezdal aniž by před tím s ním žil jen tak? Jako, že potkám Lojzu s dobrou kravatou přesně k pasu dle etikety a než dojdeme ke mně domů, tak jsme manželé?
Všechny páry manželské si před svatbou projdou nejen zamilovaností, ale i určitým technicky organizačním obdobím.

Já nemám vůbec nic proti nesezdaným párům, kromě teda toho, že kritizují něco, co nevyzkoušely;)

My bla bala vdané známe v naprosté většině obojí:)
 Kohnova 
  • 

Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 18:02:50)
Libik, preeeesne taaaak :).
 Věra. 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 18:16:02)
Libik na otázku "znáte někoho ".....nu ano , znám.

Se svým mužem jsem před manželstvím nežila a podobně tak několik mých známých.

:-D

V manželství, tak jak jej s mužem chápeme se skutečně stáváme "jedním"....je to metaforický opis, ale má svůj smysl.
Neznamená to že bychom věděli o každém hnutí své mysli.

Spíše se díváme jedním směrem, slíbili jsme si úctu lásku a věrnost.....a v dobém i ve zlém. Ono, když se to "jen tak" řekne, možná to zní banálně.....ale v reálu je to síla.
:-D

takže za sebe, jen manželství, nesezdané soužití by pro mě nebylo......
 Lizzie 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 19:41:59)
Libiku,

tady mi to nedá...znám pár žen, které vdané byly a docela dlouho, jednu dokonce velice dobře a řekly, že by se znovu nevdaly - nemají potřebu, žijí na psí knížku. Takže ne každý, kdo říká, že manželství nepotřebuje je ten, kdo si ho nevyzkoušel:OD
Já nekritizuju, páč jsem nevyzkoušela..navíc nemám důvod, žee.
 10.5Libik12 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 20:11:09)
Jestliže tyto ženy označují za důvod prohry svého manželství to, že existovalo v tradiční podobě a současně tvrdí, že bez prstýnku by to byl šťastný život, pak máš pravdu.

Je asi normální, že spálenej tvrdí, že už do ohně nepoleze, ale přihřívá si radší jídlo v mikrovlnce.

Argument , že zhrzené manželky jsou důkazem zbytečnosti manželské instituce a zároveň důkazem ideálu vztahu na divoko, no...

to snad ani hodně mladý holky nemůžou myslet vážně.
 Lizzie 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 20:46:27)
Libiku,

a tvrdím kua taky, že žití na divoko je ideál???? Já v tom příspěvku jen říkala, že ty ženské teď už svatbu prostě nepotřebují - mimochodem jsou to velice silné, ženské osobnosti. Žádná averze vůči chlapům, prostě žijí, ale ten prsten a slib už jim nechybí. Jedna dokonce tvrdí, že je ,,šťastně rozvedená" a momentálně spokojená a o tom to je.

Co si budeme povídat, tvý příspěvky občas jsou lehce jedovatý a svým způsobem i netolerantní, nechávám to bez komentáře, protože je mi do toho houby, ale tvá schopnost překrucovat je obdivuhodná a jistá nadřazená poťouchlost ti není cizí.

Ale jak říkám - nehodlám se nad tím rozčilovat.
Pozn: Ač jsem mladá holka, nikde jsem neuvedla, že svatbu odsuzuju. A nikoho jsem ohledně ní nenapadla.

Jsou větší životní průšvihy než rozvod, třeba jednou rozvedená budu, třeba ne - samozřejmě, že bych raději volila tu druhou možnost.

Na stranu druhou pocházím z tak tradičně - netradičních poměrů, že mám na jistý věci asi lehce zvrhlý názor.
 10.5Libik12 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 21:32:16)
nadřazená poťouchlost

no tak mě napadá, Lizzie, není to zábavné? Nebo sem do všeobecných, osobními osudy nezatížených hovorů chodíte nepoťouchle přitakávat?
Lámu si léta hlavu, co to tady vlastně je. Moje představa: stálé diskuse a diskuse o osobních problémech, kde si i huba nevymáchaná dá pozor a potom všeobecné diskuse, kde se kromě prezentace názoru dbá i na jistý spád. Sranda se tomu taky říká.

Já netvrdím, že jsem přemrštěně vtipná, ale ohradila bych se v každém případě proti netoleranci. To je totiž něco jiného.
 Lizzie 


Re: ZADNÍ VRÁTKA 

(12.8.2008 21:36:04)
Libiku,

toť můj názor. Nehodlám tě tu nějak napadat nebo urážet, jednak k tomu nemám důvod, pak je to pod úroveň a nakonec je to opravdu jen diskuse. To, že mě některé tvé příspěvky (a nejen tvé) nadzvednou ze židle nepopírám, ale tím bych tedy diskusi zahrála do autu, neboť už jsme u jinde než u (ne)manželských vztahů:)
 Kamila B+ Honzík10/04 


pro libik 

(12.8.2008 20:12:22)
Já napsala jen svůj vlastní názor na některé příspěvky,nic víc,jen diskutuju na dané téma a když se mi něco nezdá,tak reaguju.A párů co se braly po pár měsících(kdy je nesmysl toho druhého poznat)znám dost,většina již rozvedených.Já nemám nic proti svatbám,ať si každý dělá co chce,jen prostě nechápu,proč si někdo myslí,že SLIB vyřčený před svatebčany má větší váhu než slib,který si nesezdaní nedávají vůbec a klape jim to,jak to????nebude to spíš o lidech,než o tom,jestli jsou manželé nebo nejsou?Vy taky zastáváte názor,že rodina vzniká až po svatbě?
 10.5Libik12 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:26:37)
Šmarjá panno, tak když slíbím před lidmi, kterých si vážím, určitou věc, tak za předpokladu, že jsem čestnej člověk, kterej neplácá do větru, vzdávám poctu jim, že to mohou slyšet (protože si o mě mohou v případě neplnění zhoršit mínění a já jsem je vybrala jako ty, před nimiž to slíbím. Zároveň mám dobrý umocněný pocit slibu(a závazku) tím, že jsem se zavázala před lidmi, jichž si vážím.

Vy nechápete princip slibu? Samozřejmě, že se můžu rozvést navzdory tetě Agátě a v případě manželského slibu jde o symboliku. Ale taky jde jaksi o můj vztah k sobě, svému prohlášení, svému partnerovi a k lidem vůbec. Nežijeme ve vakuu a ač mě to někdy se*e, jsem člověk společenský, společnost potřebuji a v neposlední řadě utvářím.

Neříkám, že nelze společenské vazby tužit jinak než na radnici, v kostele či balóě, nenapadám hromádky, bráním manželství.
 Repulsion 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:34:14)
Chicht - to by byl v mém případě jeden z kamenů úrazu - bohužel neexistuje moc lidí, který si opravdu vážím. Na svatbu bych naopak kvůli společenským konvencím musel pozvat spoustu lidí, kterých si moc nevážím a před nimiž bych nejraději nic závažnějšího neprohlašoval... :)

Ale je jasné, že někdo potřebu takové veřejné deklarace má. A někdo zase ne, no...
 Lizzie 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:48:25)
Repulsion,

důvod proč už pár let nechodím na příbuzenský svatby...aby na mě jednou zle nekoukali, že je na tu svou nepozvu. Fakt tam chci mít lidi, kteří jsou mi blízcí a ne nějaký bratráně, proti němuž nic extra nemám, ale vídám ho sporadicky a znám mnohem méně než své nejlepší přátele:)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: pro libik 

(12.8.2008 21:14:55)
Repe, ale nemusel...
 Repulsion 


Jena 

(12.8.2008 21:35:32)
Jako že bych je nemusel zvát? No jasně, že vzato do důsledků nemusel... svět by se určitě nezbořil... ale je otázka, jestli by to stálo za to...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jena 

(12.8.2008 21:46:13)
No tak to už je na každym. Mně to za to stálo :-)
 Kohnova 
  • 

Re: Jena 

(12.8.2008 23:25:46)
Rep.: to je prave to, ze nekomu i tak jo. A nemusi byt hned kvuli tomu blbej ani naplnovat zafixovany podmineny reflex (formalni snatek vysoko na zebricku hodnot). Proste jen vnima smysl toho ritualu a ten smysl je pro nej dulezity.
Nevidim principialni problem v zivote bez svatby, je jasne, ze oddavky samy nic nezarucuji, rozchod je pak snazsi a i ta svatba sama se z hezke udalosti muze snadno zvrhnout v trapne divadlo, navic hodne drahe.
Jenom nerozumim tomu, proc ma byt ten, kdo se i dneska zeni nebo vdava hned rovnou blbec nebo prinejmensim silne ovlivneny propagandou nebo tradicionalista..?
Proc by nemela mit smysl svatba, kdyz ma smysl napr. promoce nebo oslava statnic nebo povyseni v praci (jednou uz ten diplom mam, tak proc kvuli tomu delat brikule a utracet a trapne davat najevo svoji radost nad tim uspechem), proc slavit narozeni ditete, kdyz uz je stejne na svete....
 Repulsion 


Kohnova 

(12.8.2008 23:57:56)
Dost těžko se diskutuje s někým, kdo nepozorně čte a následně pak překrucuje. Nenapsal jsem ,že blbec je ten, kdo se vdává/žení, ale ten, kdo své rozhodnutí (ať také či onaké) považuje za jediné správné a na lidi, kteří se rozhodli jinak, pohlíží a vyjadřuje se o nich s despektem.


Ad: "...Proste jen vnima smysl toho ritualu a ten smysl je pro nej dulezity..." - no a kde by to člověk vzal? Vrozené to bude mít asi těžko. Je to výchovou, přijetím hodnot a norem určité komunity apod. Na tom není nic negativního.


Ad."Proc by nemela mit smysl svatba, kdyz ma smysl napr. promoce nebo oslava statnic nebo povyseni v praci.." - no vždyť to taky žádný smysl nemá. Já třeba neslavím ani svoje narozeniny. Oslavy mají smysl třeba pro děti, které si je dovedou opravdu užít... pro řadu dospělých "oslavovat" znamená pořádně se ožrat... a spousta oslav se dnes koná naprosto pragmatcky kvůli navazování kontaktů...
 10.5Libik12 


Re: Kohnova 

(13.8.2008 0:09:07)
Repulsion, připust, že existuje nějaká kumulovaná pozitivní energie, která se v dobře naladěných partičkách projevuje (a tou svatba je rp. by měla být)
Já tohoto argumentu někdy používám tedy když holduji pro bohoslužby, ale v podstatě to funguje i tady.:)

Pokládáš-li společenské konvence za dědictví, říkáš nepřímo, že svůj nekonvenční postoj sis vytvořil aktivně neb si se od nějakého balastu výchovy či jiných faktorů oprostil.
Kohnová nepodsouvá;)
 Repulsion 


Pozitivní energie atd... 

(13.8.2008 1:23:41)
Samozřejmě, že různé slavnosti apod. mají svá pozitiva a určitou relaxační, stmelující apod. funkci. Ovšem takovou pařbu si může dopřád kdokoliv i bez svatby :-D - a bude s tím mít méně stresu a starostí, tudíž větší šanci, že se mu to vydaří.

Ale jinak už tady píšu asi po třetí, že proti svatbám nic nemám, a kdo chce, ať se bere, a když mě pozvou, rád se veselky zúčastním.

Nelíbí se mi jenom ty řeči o symbolickém významu, nezastupitelnosti a kdesi cosi - protože zase, už se budu opakovat - kdo tomu ten symbolický význam přikladá, pro toho ho to má. Kdo to za nezastupitelné považuje, pro toho to nezastupitelné je. Ale někdo může mít ty priority zkrátka a dobře nastavené jinak.

...a názory, že lidi, co se neberou, tak činí z důvodu nějakých mindráků, frustrací apod., nebo že to bude mít negativní dopad na děti tady zazněly, to zas ne že, ne...;)
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Pozitivní energie atd... 

(13.8.2008 10:42:21)
souhlasim s tebouR^
 Kohnova 
  • 

Re: Kohnova 

(13.8.2008 0:22:57)
Hm. Nejak jsem si nevsimla, ze by tu priznivci svateb povazovali oddavani za jedine spravne, spise naopak. Co se tyce toho prekrucovani, nevim, spis si zkus precist zpetne, co jsi napsal. Ale mozna, ze to bylo moje nepochopeni.
Jde vzit v uvahu i toto: nektere veci treba maji smysl bez ohledu na vychovu a prijeti norem libovolne komunity vzhledem k tomu, ze v principu funguji od praveku dodnes.
Co se tyce tyce tveho pojeti a predstav o duvodech, proc se konaji, tak v tom urcite nejsi sam a urcite to tak leckdy byva, ale vazne to tak neni vzdy a u vsech, nekdy se lidi proste raduji a tu radost sdili. Jak jsi spravne sam konstatoval, ze prostredi, ve kterem vyrustame, nas hodne formuje, takze je mozne, ze se ti tomu tezko veri, ale urcite svoji zkusenost nepovazujes za jedinou moznou...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jena 

(13.8.2008 7:12:11)
No je fakt, že mně třeba promoce taky přišla jako zbytečnost, tak jsem na ni nešla.

A vpodstatě i ta svatba byla v mym případě formální (už jsme měli dítě a čekali druhý)- chtěla jsem mít vyřešený takový to kdyby něco (abych nezůstala s dětma na ulici kdyby se manželovi něco stalo, kdyby chtěl odejít k milence apod.)
Ale právě proto jsem taky na svatbě nechtěla babičky a tetičky... Brali jsme se na louce pod platanem, v civilním oblečení a pozvali kamarády stylem budem se brát tehdy a tehdy, pošlete to dál... a pokračovalo se u ohně na jedný rotundě v lese... (neplánovaně nakonec 3 dny, páč lidem se nechtělo domů).
 10.5Libik12 


Re: Jena 

(13.8.2008 8:56:05)
Jeno, to s tou promocí, mě trochu mě překvapuje. Kromě toho, že završuje hafo dřiny jako sviňa, tak je to trošku hold rodičům, co byli při ruce a i kdyby děcka brigádničila na svá pivka, tak je to přece jenom něco stálo.

Tím se dostávám k rovině určitých rodinných vazeb, ketré cítíme, ale jaksi nenaplňujeme, z časových a jiných důvodů. Moje teta z Moravy je hodná stará paní, co pálí dobrou slivku, mám ji pozvat na mejdan? I k tomu jsou tradiční oslavy dobré.
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:41:32)
Princip slibu samozřejmě chápu:-)jen nechápu vás,nebo spíš formu jakou píšete,nějak mi to nebere mozek,(neberte to jako urážku),prostě my dvě si asi nepokecáme,protože já absolutně nerozumím tomu,co tu píšete a přiznám se,že v jiných příspěvcích používáte slova,který jsem v životě neslyšela.Jsem zvyklá se vyjadřovat stručně a jasně,ve vašich příspěvcích člověk musí číst mezi řádky a to mě unavuje a nebaví.
Manželství přede mnou neobhajujte,já nejsem proti manželství,já prostě jen nechápu všechny ty řeči kolem SLIBU a proč je to tak důležitý,aby to slyšeli všichni okolo.O nás taky všichni ví(rodiče,přátelé)že se máme rádi a nepotřebovali jsme udělat sejšn,kde by jsme to všem řekli,to přece všichni vidí,znají nás a ví jaký máme vztah...ale to je jedno,vy spíš nechápete o co mi jde a omýláte mi to samý dokola.PROČ JSEM SEM NAPSALA....PROTOŽE MI VADÍ URČITÝ VÝROKY TIPU:AŽ PO SVATBĚ JSME RODINA,na tohle jste mi neodpověděla
 10.5Libik12 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:50:51)
A mám to,
pár nevinných bodyčků Líze a už mi na netu za trest vykaj, jdu péct nekomplikovaný koláč, abych tu marně nepsala mezi řádky.

;)
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: pro libik 

(12.8.2008 20:53:32)
konečně srozumitelný a dokonce i vtipný!!!!:-D
 Kohnova 
  • 

Re: pro libik 

(12.8.2008 21:12:26)
Doufam, ze si pri tom pro nas pripravis zase neco nadrazene potouchleho, at to tu trochu svisti :).
 Kohnova 
  • 

Re: pro libik 

(12.8.2008 20:38:42)
Rodina vznika, kdyz se narodi mimino (od toho rceni "cekaji rodinu";).
 Kamila B+ Honzík10/04 


pro Kohnova 

(12.8.2008 20:45:04)
opravdu?:-)tak to jsem netušila......
ale když vy to víte,proč jste nereagovala na příspěvky,kde se píše,že rodina vzniká až po svatbě?
 Kohnova 
  • 

Re: pro Kohnova 

(12.8.2008 20:48:45)
Protoze se mi nechtelo (nebo jsem to zrovna necetla).
 Lizzie 


Re: pro Kohnova 

(12.8.2008 20:55:38)
Kohnova,

je toho moc, co? Já už svý napsala, reaguju jen na příspěvky, který zahlédnu náhodou a za reakci mi stojí.

Zatím se tu mějte krásně. Chvilka ,,práce" čeká.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.