| Insula | 
 |
(17.7.2008 8:14:26)
Nemyslím si, že partneři rozvádějí proto, že by se málo znali (rozdílnost povah se uvádí proto, že se nějaký důvod uvést musí, ne?). Spíš si myslím, že se snaží udržet nefungující manželství, zvláště pokud jsou děti. Ovšem každý pohár jednou přeteče....
|
| Petra | •
|
(17.7.2008 8:37:52)
Přesně tak - pokud jsem chtěla, aby rozvod proběhl jakž takž hladce, tak jsem přece nemohla říct, že se rozvádím s alkoholikem. Takhle na to přistoupil a nikdo do ničeho nevrtal.
|
| jIŘINA Velecká | •
|
(18.7.2008 17:18:29)
Já se rozvedla,protože s workoholikem se žít nedá,závislost jako závislost.
|
| Jana Paličová | •
|
(18.7.2008 17:28:52)
ANO ,I MOJE MANŽELSTVÍ SKONČILO PRO WORKOHOLISMUS MANŽELA PO 2 LETECH.VŠECHNO ŠLO STRANOU,VZTAH ,DĚTI,RODINA,DOVOLENÉ ,ZDRAVÍ,ČAS,SEX.zBYLY MI JEN DĚTI A OČI PRO PLÁČ.
|
| Líza | 
|
(18.7.2008 17:31:06)
A byla to taková hrůza, že už ani nevíš, jak se jmenuješ...
|
|
|
| E.Hezoučká | •
|
(18.7.2008 17:32:35)
Můj muž byl též workoholik,skočila jsem v rukou lékařů,po 3,5 letech jsem podala žádost o rozvod,měla jsem odejít daleko dříve a zdravá.
|
|
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(17.7.2008 8:41:43)
Souhlasím. ...a taky si myslím, že děti tak jako tak partnerskou krizi stejně vycítí at´ se snaží rodiče jakkoliv.
Otázka je, co je lepší?
Vydržet a setrvat v takovém vztahu, kde děti necítí harmonii,ale možná jednou ocení že to spoulu rodiče vydrželi než vylétly z hnízda?
Nebo se rozejít? Děti třeba budou mít ďvě rodiny, nové sourozence a možná taky pohodové dovolené?
No, ale také jsou případy, kdy jeden z partnerů tuší, že to pravé peklo příjde teprva po rozchodu. Naschváli atd.... .
Strašně bych si přála se do takové krizovky nikdy nedostat.
|
| Pole levandulové | 
|
(17.7.2008 9:46:44)
Osobne si myslim, ze je lepsi se rozejit, nez za kazdou cenu udrzovat nefunkcni vztah "kvuli detem". Sama jsem v podobne rodine vyrostla a i kdyz jsou spolu nasi dosud, rozhodne to nepovazuji za plus, spis si myslim, ze u nas to byla vymluva na deti, aby se zamaskovala neochota s tim neco jineho delat. Mama si mysli, jak je za hvezdu, ze se obetovala, ja ji to do dneska zazlivam, i kdyz jinak vychazim dobre s obema rodici. Ale porad si myslim, ze by mi daleko vic vyhovovalo domaci prostredi bez neustalych hadek a fyzickych bojuvek, byt s kazdym rodicem v jinem byte.
|
|
| lklasinka | 
|
(17.7.2008 9:55:50)
taky si myslím že se to tam píše protože je to nejjednodušší vysvětlení. Nedovedu si představit že by mě něco takového potkalo. asi to musí být hodně náročné pro obě strany. moji kamarádku manžel 6 let bil, až ji jednou zbil tak moc, že to nevydržela a te´d je v azylovém domě, bohužel je zase opačný extrém, a zatím se rozvádět nechce, pořád doufá že když te´d chodí k psychologům a jednou se mu postavila že se změní, nedokážu pochopit, jak ještě v něco takového může věřit. nepomůže ani strach že něco udělá dětem, ani hrůza kterou prožila, nepomáhají ani články které jsem jí našla. takže pokud by měl někdo nějakou úžasnou radu jak jí pomoct, budu šťastná. Protože znovu bych s ní tohle všechno absolvovat asi nezvládla. bylo to hrozné, nejen pro její ale i pro naši rodinu.
|
| Škrábalka | •
|
(17.7.2008 12:31:57)
Dobrá rada je - není v tvé moci zachránit někoho, kdo se nechce zachránit sám. Je to asi blbý, ale je to tak. I když je to kamarádka a třeba zdánlivě rozumná a svéprávná bytost, dokud se to v ní samotný nezlomí a nerozhodne se sama, nic nenaděláš.
|
| lklasinka |
|
(17.7.2008 13:11:02)
když mě to tak hrozně mrzí, ona je te´d v tom azylu, tam ji všechny maminy říkají ať se nevrací, sociálky radí to samé, já do ní hustím ze všech stran a ten magor si před ni klekne a prosí a ona ač byla po této události rozhodlá odejít měkne. já bych ho nejrači... jenom mě mrzí, když jí tenkrát nabízeli utajený pobyt na opačném konci republiky, že jsem ji do toho nedotlačila. mohlo všechno dopadnout jinak, ale pořád ještě se uplně nerozhodla, tak pořád tak nějak doufám že to všechno ještě ukončí.
|
| Škrábalka | •
|
(17.7.2008 15:15:33)
Chápu, byla jsem na obou stranách...podle mně jediný co by na ní mohlo platit, je netlačit, jen jí ujistit, že je tvoje kamarádka za každých okolností, že jí podpoříš, ať se rozhodne jak chce, ale že je důležitý rozhodovat hlavně s ohledem na děti. Je fakt, že ženský jsou odolný až moc, ale mámy se zapřou a bráněj mládě i před chlapem, kterýmu jinak odpustěj cokoli...COKOLI.
|
| lklasinka |
|
(17.7.2008 15:41:52)
díky
|
|
|
|
|
|
| Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 |
|
(17.7.2008 11:14:22)
U nás to bylo podobné. Rodiče se věčně hádali, mlátili se i nás. Máma tvrdila, že musí hlavně před dětmi, abychom věděli, že mají problémy. Dodnes jsou spolu, táta má x let milenku, máma mi brečí do telefonu, že jsme se na ní vykašlali atd. Již s rodičema nežiju, mám vlastní rodinu a po této zkušeností, bych určitě nechtěla, aby mé děti zažívali to co já. Do dnes nesnáším hádky, takže když je nějaký problém, tak jej s manželem snažíme řešit v klidu, i když občas taky vyletí, ale žádné řvaní na sebe a ani bití už neznám.
|
|
| Lizzie | 
|
(17.7.2008 11:30:30)
Naši jsou rozvedení, mají spolu pěkný vztah. Jsem ráda, že se rozvedli - bylo to to nejlepší, co mohli udělat. Ne, nic neuspěchali. Tečka.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(17.7.2008 17:48:42)
naši spolu vydrželi v nefunkčním neharmonickém vztahu. Dnes - po 20 letech od toho období - jsou stále spolu. V harmonickém a funkčním vztahu.
Oceňuji, že to spolu zvládli a dali tak mě i bratrovi do života jeden z velmi cenných darů: že z bitvy se neutíká, byť se může jevit jak totálně prohraná. Že má cenu zůstat spolu tzv. "kvůli dětem". Že krize jsou a zase odeznívají...
Díky jejich příkladu vím, že se to dá zvládnout, i když se v okamžiku krize rozvod jeví jako to nejlepší řešení vlastně pro všechny. Z dlouhodobého hlediska to ale tak vůbec být nemusí... jak je vidět na našich staroušcích 
|
| Pole levandulové |
|
(17.7.2008 18:26:03)
Bumbi, nejsem si jista, jestli je to to prave orechove, co bych chtela detem predat jako vztahovy model - zit dvacet let v neharmonickem a nefunkcnim vztahu s tim, ze z boje se neutika a ze mozna jednou ten vztah bude funkcni a harmonicky? Spis clovek otupi, zvykne si na vsechno a nakonec sam sobe namluvi, ze je spokojeny. Rozhodne nejsem zastance rozvodu, ale TOHLE bych teda rozhodne nechtela zit a ucit to sve deti.
|
| DENISA | •
|
(19.7.2008 5:30:31)
No 20 let je hoooodne dlouha doba. Ale vyraz "ucit sve deti" tu trochu neni na miste. Nekdy to proste vyplyne z toho, jak tak zivot bezi a mava si s nama jak se mu chce. Mam kamosku, ktera se chtela po 6ti letech (s 5ti letou dcerou) rozvadet, vztah jim fakt neklapal, casem ona milence, pak on milenku, meli se plne zuby a tak nejak cekali az dcera - dokonci prvni tridu - dokonci druhou tridu - dokonci ....... . A casem oba zjistili, ze ty bokovky o ne nestoji, pac maji samy rodiny, ze milenec je dobry do postele, ale zarovku nevymeni atd. A musim rict, ze dneska ma jejich dcera po promoci a oni jsou uz hezkou radku let par, ktery je naprosto v pohode a maji se radi. Proste pochopili........ I takove veci se stavaji (ale asi malokdy)........
|
|
| Ali | •
|
(19.7.2008 14:57:20)
Bumbi ale nepíše o tom, že 20 let žili její rodiče v neharmonickém nefungujícím vztahu, ale že před 20ti lety měli zřejmě nějakou krizi, kterou byli schopni překonat. Alespoň tak mi to z toho vyznívá.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(17.7.2008 19:38:32)
Záleží na tom, co kdo pokládá za harmonický a funkční vztah. Někomu stačí, že se doma neperou a má vyžehlený košile.
Rodinný život jako takový jsem na vlastní kůži nikdy nepoznala, když pominu, že mne do 7 let relativně harmonicky vychovávala babička s dědou a svobodný strýček. Jako dítě jsem na rodiče svých kamarádek, co byli spolu, jezdili společně na dovolené, na chaty, na výlety, seděli spolu doma u té televize atd. hleděla obdivně a připadalo mi to super. Už v pubertě jsem si začala všímat toho, že ve skutečnosti to není vůbec "super", ale vlastně dost hrůza, v každé té rodině byl jeden silně dominantní (obyčejně matka) a druhý hodný, poslušný trouba, co radši drží hubu, aby měl klid. V krajním případě na sebe štěkali hůř než psi a častovali se rozličnými vulgarismy. Tolik k iluzím a realitě. Z dnešního úhlu pohledu jsem docela ráda, že mi v dětství aspoň nikdo zjevně nelhal, nepřetvařoval se a nedělal dojem na okolí, i když v samotném království dánském toho bylo shnilého daleko víc než na kompostu. Nechtěla bych mít zafixovaný "model pohodového vztahu", kdy maminka peče a vaří pro celou rodinu, rozdává úsměvy na všechny strany, vzorně pečuje o děti a domácnost, ale pro svého manžela má maximálně ironické poznámky nebo nadávky na to, jaký je budižkničemu.
|
| Insula |
|
(22.7.2008 21:41:26)
Vypadá to, že se časy změnily. Alespoň podle statistik. Domácí násilí teď spíše páchají muži. Takže už nejsou takovými "chudáčky".  Nebo, že by se muži styděli za to, že je žena týrá?????????
|
|
| Insula |
|
(22.7.2008 21:42:21)
Vypadá to, že se časy změnily. Alespoň podle statistik. Domácí násilí teď spíše páchají muži. Takže už nejsou takovými "chudáčky". Nebo, že by se muži styděli za to, že je žena týrá?????????
|
|
|
| MSteflova | 
|
(18.7.2008 12:14:52)
Bumbi, nemyslím, že je to dobrý recept... Také mi už došlo, že neustále z něčeho utíkat(zaměstnání, bydlení, vztahy)nic dobrého nepřináší a že se časem člověk dostane opět do stejného bodu a opět se rozhoduje, zda zůstat, či hledat něco "lepšího".
Ale žít 20 let v neharmonickém vztahu si opravdu nedovedu představit. Znamená to, že člověk není šťastný, je frustrován a to se nutně musí projevit na jeho náladách a chování k ostatním. Sama jsem náladová dost, představa, že mi někdo denně pije krev a já jsem s ním "kvůli dětem" mě děsí. A děti by to jistě také neocenily, tak dobře se znám 
|
|
| Petra Kolicová | •
|
(18.7.2008 17:22:59)
Moje matka se rozvedla po 23letech,dnes lituje toho,že neodešla hned, prý si tím zkazila celý život
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.7.2008 11:52:12)
Taky si myslím, že rozdílnost povah je magická formulka zakrývající něco docela jiného.
Můj první manžel byl alkoholik. Nebýt tohoto faktu, měli jsme moc hezký vztah, povahově jsme byli "kompatibilní", měli rádi stejnou hudbu, filmy, humor, měli jsme shodné nebo velmi podobné názory na svět, život, politiku...
Druhý manžel má také rád podobné věci jako já, ale žít se s ním nedá, protože je naprostý sobec, co se nějakého "partnerství" týče. Takže co je mi platné, že je chytrý, sečtělý a občas je s ním legrace.
Co budu psát do žádosti o rozvod zatím netuším, je to daleko, ale na tu rozdílnost zájmů to vypadá nejvíc. 
|
|
| eva mottlova | •
|
(30.1.2009 12:45:02)
ahoj ja mam moji vlastni skusenost  poznala sem chlapa po inzeratu psali jsme a tak dal driv sem byla uplne naivni holka nikoho jsem nemela .schazeli jsme se 2 roky potom jsme se vzali mam prisernou tchyni zarli vymysli si a lze . a manzel ji veri. vzala sem si jak se tomu rika mamincin mazanek kdybych o tom vedela tak bych si ho nebrala 5 let bylo tady peklo.stchyni.manzel chtel dite ja mu ho nemuzu dat protoze nemuzu mit deti mam vrozenou vadu kdyz sme byli na vysetreni.je to tady nekdy jak v ledarne zijeme v podkrovi a manzel se chce rozvest spatne to snasim psichycky me debta.dala mela jsem 2 dny narozmyslenou tk sem se rozhodla ze se rozvedu sem si rikala hodne lidi je rozvedenych a maj pokoj ot toho vseho jenom ti co maj deti je to jiny.po rozvodu se vam tak ulevi.reknete ti konecne zamnou .
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)