| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sestra nebo bratr?

 Celkem 63 názorů.
 Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 


Souhlasím 

(7.7.2008 10:01:58)
K tomu to článku můžu pouze dodat, že souhlasím. Rodiče v nás vyvolali takový boj, že i když jsme dospělí, tak neustále mladší bratr je nejlepší a já jsem jakoby nula. On umí podle nich všechno a já nic. Je to smutné, alespoň pro mne. Snažím se na svých dětech neudělat stejnou chybu. tento článek mi ukázal, jak to udělat ještě lépe.
 Sima + 2 
  • 

Re: Souhlasím 

(7.7.2008 10:26:51)
I já, je mi ze vzpomínek smutno. Dnes mám dvě dcery a doufá, že se do budoucna vystříhám toho, abych ze starší udělala pečovatelku a nutila ji do toho, aby byla úspěšná a že jí nebudu vyčítat, když se jí něco nepovede, protože je přece "velká a má mít rozum"
 Lusika 
  • 

Re: Souhlasím 

(7.7.2008 14:12:13)
"Ty kozo stará už bys měla mít rozum.." Moc dobře znám. A bráškovy procházelo ledacos, protože je malej a přesně jak píší, měl prošlapanou cestičku. Já musela být v osmnácti v 21,00 v posteli, on v osmnácti chlastal do rána.
Teď se teprve s bratrem začínáme navzájem "nacházet", takže si začínáme být opravdu blízcí. Ale jednu dobu pro mě byl úplně cizí člověk.

Druhé dítě je u nás teprve na cestě, ale nebudu dělat z Lucinky chůvu ani tu rozumnější, i když jak píší, je jednodušší odvolávat se na rozum jednoho, než dělat "rozhodčího" rozporům. Opravdu se obávám, jak jejich vzájemný vztah zvládnu. Sourozenecké konstalace je opravdu dobrá kniha, člověk je překvapen souvislostmi.

Lusika
 bromelie 


Re: Souhlasím 

(7.7.2008 14:47:03)
Doporučuji knížku Prvorozené dítě. O sourozenecké pozici od Prekopové. Je to super čtení, příběhy ze života. Člověk se tam ledacos dozví. Taky se snažím nedělat chyby jako rodiče, ale jde mi to těžko :-(. Je to jaksi zakořeněné nebo co. Samozřejmě mám také starší dceru a mladšího syna, naštěstí ne jeden a půl roku od sebe, ale pět :-) a mají se rádi. Doufám, že to tak zůstane.
 Maja 
  • 

A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 11:02:37)
Zrovna včera byla rvačka o počítač. Starší upravoval webové stránky třídy, přitom to řešil on-line se spolužáky. Tedy z mého hlediska užitečná činnost. Ale měl počítač delší dobu než mladší. Když starší na chvilku odběhl. mladší mu tam vlezl a hrál si tam on-line naprosto stupidní panáčkovou hru, prostě jen proto, aby ho tam nepustil, byla to evidentní schválnost, chtěl provokovat. Tvrdil, že teď má na počítač nárok zase on. Tak co teď? Zasáhnout? Hrozilo, že starší vypění a bude situaci řešit násilně. S tím mladší počítal, protože to by pak byl starší potrestán. Prostě na sebe strašně ječeli, malej se při tom ale docela bavil.
To jsou chvíle, kdy jsem naprosto zoufalá a jenom doufám, že z toho rychle vyrostou. :-( Má taková situace vůbec nějaké "správné" řešení?
PS: Vyhodila jsem mladšího od počítače s tím, že starší má hodinu, aby si to dodělal a pak počítač uvolnil. Mladší vypěnil a vypustil z úst sprostou nadávku (je mu 12 let a občas mluví jak dlaždič), takže dostal facku (moje chyba, ale "píčo" mi fakt řikat nebude). Mladší se rozbrečel a starší mi oznámil, že ať se do nich už nepletu, že si to vyřídí sami. Takže totální rodičovské selhání.
Přitom jsou to naprosto skvělí kluci, výborně se učí, jsou se mnou rádi a dobrovolně, pomáhají mi se vším, prostě si nemůžu na ně ani trochu stěžovat. Jenom občas jsou situace, kdy mám dojem, že mi ty děti někdo vyměnil. :-)
 Koralka 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 11:28:39)
Zajímavý článek. Zajímalo by mne, jak se řeší vztahy mezi nevlastními sourozenci. Ve všech článcích o sourozencích, o věkovém rozdílu mezi sourozenci se vždy řeší děti stejných rodičů. Ale dnes, kdy se každý druý vztah rozpadá, je sposta rodin poskládaných různě. Tak jak je to tam? Jak se vyrovnají dva jedináčkové s tím, že je rodiče strčí k sobě do pokojíčku? Nedovedu si to představit, plánuju takové harakiri v praxi, ale docela se toho bojím. Holky 10 a 7 let, mají všechno, na co si vzpomenou a všechno se točí kolem nich, to jim přece nemůžeme udělat:-)). Poradíte? Koralka
 Jíťa 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 12:42:06)
Toto je velmi citlivé téma.

Myslím, že nejlepší by bylo, aby děvčata měly každá svůj pokojíček - pokud je byt malý, tak alespoň jeden pokoj rozdělit na polovic buď příčkou, nebo nábytkem, tak aby každá měla své soukromí. Společný pokoj přináší spoustu dalších třecích ploch (úklid, svícení večer, posle apod), kterých i bez toho bude dost.
 Jíťa 
  • 

pokračování 

(7.7.2008 12:52:46)
Je potřeba si uvědomit, že zatímco rodiče si soužití zvolili dobrovolně, děti neměly na výběr, tak bych jim to ještě víc nekomplikovala společným pokojem.

Další oblast problémů může být výchova. Ale to je samo téma tak složité, že by to vydalo na vlastní článek, ne-li přímo knihu.
Každé dítě bylo dosud nějak vychováváno a i když se rodiče ve většině věcí shodnou, problém nastane právě v maličkostech, kdy každý z rodičů preferuje jiný přístup a tady nastávají problémy:
- dosud dítě smělo, ale odteď už nesmí
- obrácená varianta - dítě nesmělo, ale najednou smí
- nebo děti jsou vychovávány stejně jako dosud, takže jedno smí a druhé nesmí a navzájem si to závidí
JEDNA MOŽNOST LEPŠÍ NEŽ DRUHÁ!
 maw 


Re: pokračování 

(2.8.2008 21:37:17)
ještě mě napadla jedna věc, mám to teda z úplně jiného oboru, ale to neva
Zkuste jim udělat nějakou výhodu z toho, že jsou spolu. Výhodu z toho, že najednou mají sourozence. (Třeba nemusí tak často vynášet smetí, když se střídají :) Tím, že jste teď dva rodiče místo jednoho, můžete jím dát víc času - ony jsou spolu, vy se prostřídáte. Mohou přijít kapku později, když jdou spolu dvě. Jedna má výhodu z toho, že má toho druhého rodiče - jedna tátu, který je určitě něčím šikovný, takže bude něco, co dřív nebylo, druhá mámu, která dýchne teplo domova...
 Dana, dvě děti 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 19:05:58)
Leman se o tom ve zmíněných Sourozeneckých konstelacích zmiňuje, ale ne zrovna povzbudivě.
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(2.8.2008 20:38:44)
Z vlastní praxe: vždy preferuju děti spolu. Mně to moc pomohlo na kolejích (žádný problém, když se někdo v noci učí, dřív vstává, rožne lampičku, není absolutní ticho atd. - to se moc hodí taky do partnerskýho vztahu), na táborech, na čundrech, na cestách, prostě naprostá výhoda.
Mám ségru s větším rozdílem, musely jsme na sebe brát dost ohled, nepřipadalo mi to (jsem starší) vždycky fér, ale pak jsem byla naprosto pohodová spolubydlící, protože sem se nad nikým a ničím nerozčilovala (vyjma špíny). Máme pak ještě nevlastního bráchu, ten když jsem odjížděla, se okamžitě stěhoval k ségře do pokoje, když je "tam teď volno." Přece nebude spát sám někde na vejstrkově, když může spát v pokoji se ségrou. Ségře to dělalo dobře. Dětem prospívá, když jsou spolu, vytvoří si vztah. Jinak si každá vytvoří svůj svět u svého vlastního počítače a život jim trochu uteče.
Jestli problém není právě v tom, že mají všechno. Bývá lepší do života něco nemít.
A pak ta pravidla, jak se ptáte níže: prvně se domluvte vy dva dospělci s ohledem na děti a jejich povahy, a pak jim společně vy dva společně ta pravidla oznamte. A tak to prostě bude. S tím, že výjimku můžete případně udělat na základě žádosti (jasně že ústní :)), ale také že není vaší povinností jim vyhovět. Ale že to uvážíte. Pak už "je" musíte s partnerem hrát vždycky stejně a vždycky fair. Jak jeden začně protěžovat svoje dítě, je to v pr...
Prostě nastala změna a změna s sebou nese změnu systému, a ten systém odteďka vypadá takto.
Jestli na to mají už zralost, můžete jim dát možnost nebo prostor (ne třeba hned ale týden dva), k vyjádření návrhů na zlepšení toho, co jste řekli vy dva. Hodně zdaru
 Lusika 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 14:24:26)
A nepomůže normálně vysvětlit, že je to práce do školy, žádné hraní a že na počítač půjde, až bude mít školní práci hotovou? A navrhnout mladšímu jinou atraktivní činnost, vždyť tu dobu měl mámu jen pro sebe, ve dvanácti to snad ještě ocení, ne?:-)

Ale samozřejmě chápu, že tohle vysvětlování na každého nefunguje.

Používání prostých slov je dle mého názoru v tomto věku jen opakování zvyků vrstevníků. Takový vrstevník stačí ve třídě jeden...

Lusika
 monika-h 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(7.7.2008 14:57:20)
Ale v 11-12letech už má rozeznat komu smí tu nadávku říct.Kdyby mi to řekl syn /12/ ,tak ví ,že 100% mu přilítne rána a ani by nevěděl z které strany a vůbec bych toho nelitovala a neřešila,jak moc byl naštvaný nebo byl vprávu to si prostě nesmí dovolit.Já bych si to ke svým rodičům nedovolila ani dnes.Hodně svým dětem dovolím a povolím,ale jsou hranice ,které nesmí překročit.Dneska mi připadá,že lidi dětem dovolí tolik,že se za pár let z toho zblázní a nebo dostanou od dětí přes hubu.
 Lusika 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(8.7.2008 16:22:07)
O mojí generaci se také říkalo, že jsme výsledek měkké výchovy a jak to ti před námi měli přísné, jak skvěle respektovali rodiče, učitele atak.
A nepochybuji, že o generaci mých dětí se to bude říkat také.

Lusika
 lklasinka 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(8.7.2008 14:19:18)
R^R^R^R^myslím že tohle bylo jediné správné řešení:-D
 lili 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(12.7.2008 16:58:55)
Mna by zaujimalo, ako to, ze mladsi syn cielene provokuje starsieho a vie, ze ak sa starsi bude branit, dostane od rodicov. Lebo sa nechal vyprovokovat a branil sa proti zvoli svojho mladsieho brata. Potom mladsi povie mame, ze je p...a. Niekde je asi chyba.....Inac, som starsia sestra / o 14 mesiacov, dve dievky / a bod tri, apel na rozum starsieho surodenca je moja nocna mora. Ako o rok starsia som od detstva do dospelosti "mala mat rozum". Presne na ukor mojho ja, mojho sukromia, priestoru. Ako - nastrocna som opakovane s placom prosila rodicov, nech nas za rovnake priestupky trestaju rovnako. Priklad: bez sestrinho dovolenia som si vzala jej bluzku. Reakcia rodicov: krik, co si to dovolujem, zlodejka, uz nikdy viac......O tyzden urobila to iste sestra mne. Reakcia rodicov: ved ju nechaj, no co stalo sa nieco?...ved ste sestry, ine si poziciavaju...... Cakam druhe dieta, rozdiel bude 18 mesiacov a prisahala som, ze argument " si starsi, mas mat rozum " nikdy nepouzijem. Teda u tychto dvoch. Ak bude rozdiel 4 roky, ano.
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(2.8.2008 20:30:17)
Škoda rány, která padne vedle. tahle byla na místě.
Moje matka uměla dávat facky naprosto excelentní - lituju, že jich nebylo víc. Žádná nebyla neprávem, i když někdy to bylo překvápko - mně můj výrok tak hrozný nepřišel.
U nás funguje, že co řekne rodič, to platí. Autorita má navrch. I kdyby se rodič mýlil, tak ho to v tu chvíli nezajímá, dítě dokud bydlí doma, udělá, co mu bylo nařízeno. Spravedlnost neznamená, že všichni dostanou stejně. Spravedlnost v tomto smyslu navíc ani neexistuje, takže ať se s tím začne vyrovnávat - učitel není ani nemůže být vždy stopro fair, v práci jednou šéf bude preferovat jiného kolegu, ač nemaká tak dobře atd. A je to tak.
Synek přece nemá právo určovat pravidla u počítače, to máš Ty a jak řekneš, tak to bude. Jinak Ti přeroste přes hlavu.
 Líza 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 6:40:22)
"U nás funguje, že co řekne rodič, to platí. Autorita má navrch. I kdyby se rodič mýlil, tak ho to v tu chvíli nezajímá, dítě dokud bydlí doma, udělá, co mu bylo nařízeno."
No tak to bych nechtěla být tvým dítětem.
Víš, u nás taky platí to, co řekne rodič. Ale když se rodič mýlí, tak svoji chybu uzná. Když se rodič mýlí, omluví se. O věcech se nediskutuje pouze v případě, že je nebezpečí z prodlení nebo když už diskuse sama je jen prostředkem jak se vyhnout nějaké povinnosti. Žádný můj názor není nenapadnutelný ze strany dětí, i když prostě z některých neustoupím.

A škoda rány, která padne vedle - z kterýho století jsi sem spadla?
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 7:57:49)
Já to psala zestručněně, ale pravda je, že v některém věku je tisíckrát lepší jednu plácnout, než sáhodlouze vysvětlovat.
Víš totéž říkal Matějíček o škole a je to tak.
Zatím české děti nestřílejí po svých spolužácích, když mají pocit, že se jim stala strašná křivda o učitele - protože jsou na to trochu zvyklé z domova.
Něco jiného je uznat chybu, když máš doma dospěláky, a něco jiného, když děti určují, jaký bude chod domácnosti - to teda asi těžko.
Taky záleží, koho máš doma - jestli je to zakřiknutý oukropek, co ho musíš někam postrkovat, nebo svěřepý tvrdohlavec, co má vlastní názor od 2 let a v 15 tě v podstatě vůbec nepotřebuje. Co budeš dělat, když bude ignorovat Tvoje rozumná nařízení? V práci asi taky respektuješ šéfa, i když ho lidsky klidně přesahuješ, máš školu, on ne, můžeš mít lepší názor, lepší nápad, ale pokud chceš výplatu na účet, uděláš asi, co řekne, že? Pořád platí, že říct matce "píčo," jak bylo uvedeno, tak ji má mít v ten moment.
Hodně lidí si myslí, že milovat = nechat milovaného dělat si, co chce, ale to je zásadní chyba.
Kdo miluje svého syna, nešetří svou hůl.
Kdo svého syna nenávidí, jeho hůl odpočívá v koutě.
 Líza 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 8:08:00)
Víš, nemám doma zakřiknutého ovladatelného oukropečka a dva roky mým dětem už nejsou hodně dávno.
Doma pravidla určuju já, ale to neznamená, že mám absolutní pravdu a že do toho nikdo nemá co kecat. Já nejsem jejich vládce nebo otrokář, bohajeho! Já jsem jejich matka, a to je vychovávám skutečně relativně direktivně, když se tak rozhlídnu po okolí, přesto mají co kecat do toho, co se doma děje a můžou se podílet i na tvorbě těch pravidel a mají samozřejmě právo na to, aby věděly, proč jsou ty pravidla tak, jak jsou. A pokud je porušujou, je to problém, na druhou stranu jistá míra porušování pravidel je taky ke zdravýmu vývoji osobnosti nutná.
 Stáňa a dva kluci 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 11:40:14)
maw, aby si se jednou nedivila, až jedna přilítne od vlastních dětí tobě~j~, až něco jadrně okomentuješ...pže jak známo, děti kopírují své rodiče, být tebou tak se asi začnu bát~j~. A to s těma holema si vyčetla kde?
 Stáňa a dva kluci 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 15:41:08)
Madelaine, já taky:-). Tady to zas někdo, koukám, bere doslova...Maw, v bibli je spousta podobenství, jsou to obrazy, které je třeba dobře pochopit, aby to nedopadalo takhleRvRvRv.
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 16:49:34)
Prima, že mi radíš, jak vnímat podobenství z Písma, když jsi prvně netušila, odkud to je. Dík. Neboj. Nemám ani hůl. Je to spíš o postoji. Většinou děti, který nikdy nedostaly, dopadají blbě. Toliko zkušenost.
 Stáňa a dva kluci 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 17:58:28)
Maw, ale právě že tušila~j~;), jen ji neznám nazpaměť a neberu doslova~j~. A kolik takových dětí, co dopadly blbě, znáš? Já znám zase spousty těch, co jsou doma bity a pak si tu frustraci vybíjejí na svém okolí, na slabších dětech, zvířatech apod.
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 18:18:56)
Doslova ji neberu taky, v klidu.
Ale Ty ses ptala, kde jsem to sebrala, z čehož usuzuju, žes to nevěděla.

Stovky.

Nikde jsem nepsala, že dítě má být mlácené.
To co uvádíš je zcela něco jiného, než o čem jsem psala.
 Stáňa a dva kluci 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 18:31:12)
Maw, stovky??? No nevím, v Čechách asi tolik rodičů, co tělesně netrestají své děti, asi nebude, aby všichni bydleli v tvém okolí. To se mi teda nezdá pravděpodobné...

Četla jsem dobře, psala jsi, že jsi dostávala facky. A lituješ, že jich nebylo víc. A kde myslíš, že je ta hranice, kdy je toho bití tak akorát a kdy už se to zvrtne?
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 19:15:27)
Že bys mi dělala terapeuta? No já nevím, že jste se začly tak navážet do mě, když jsem vyjádřila názor, že ta facka autorky byla OK.
Že jste se do ní nezačly navážet?
Zajímavé.
 Líza 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 19:26:46)
Že by to bylo těma tvýma výkřikama o škodě rány...? O tom, že dokud děti bydlej u tebe tak bezpodmínečně poslechnou na každý tvoje slovo? Se nediv, brouku.
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 19:29:07)
Výkřiky tu máš spíš Ty, diskuse rozhodně není, jak se tu navážíš.
 Stáňa a dva kluci 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 20:36:19)
Maw, terapeuta:-D? A to jako proč? Jen jsem se tě zeptala, kde je ta hranice, zajímá mě, jak to vidíš...

A proč na tebe reagujem? Vždycky, když tu má někdo nějaký extrémní názor, tak to prostě vyvolá odezvu, no...že je občas rýpavá... to se rýpavým reakcím někdy stává~j~
 maw 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 16:50:49)
Nebojím se ani trochu, zato matky, které by nikdy na své dítě nevztáhly ruku, často ano. Čím to asi bude?
 ZuziP 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(4.8.2008 0:13:10)
"Hodně lidí si myslí, že milovat = nechat milovaného dělat si, co chce, ale to je zásadní chyba.
Kdo miluje svého syna, nešetří svou hůl.
Kdo svého syna nenávidí, jeho hůl odpočívá v koutě."

No nazdar, krasna generalizacia.. :-D:-D
Ak netrieskam decko, tak ho nechavam robit si, co chce.. ach jo, fakt ten zakon treba (neda mi nerypnut si).
A spominat strielanie v skolach ako dosledok nebitia deti.. tiez oblubene a tiez vytrhnute z logiky, uz sa na tom bavim.. :-D
 Teraza Horáková 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 16:33:44)
Lízo, co bys udělala s dítětem, které by tě takhle "otitulovalo???"
 Líza 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 17:26:23)
Terezo, určitě bych mu jednu neflákla - ne že bych nikdy dítě neuhodila, ale zrovna tohle není ta situace, to myslím můžu říct celkem s jistotou. Myslím, že velmi chladné sdělení, že takhle se svou matkou mluvit nebude a tohle slovo používat taky nebude, odeslání do jeho pokoje a odepření všech příjemností pro nejbližší období (večer? několik dnů? záleží na míře mé nasranosti a taky na míře zlého úmyslu dítěte - může to taky být tak, že mu uletí ve vzteku ošklivý slovo a to bych hodnotila přece jen trochu mírněji).
 Teraza Horáková 


Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(3.8.2008 17:31:35)
Jo, dobré řešení, dělám to podobně, zasluhují-li trest, ale tohle slovo by mi asi vyrazilo dech........ tudíž sama nevím.
 naďa 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(27.8.2011 1:52:21)
tak to tě obdivuji, ale tu facku by ode mě dostal.....a myslím, že by si moc dobře uvědomil, že takto se mnou mluvit nebude. To už bych nemusela říkat. Já se připojím s názorem, že naše děti vůbec neví co je to tělesný trest, a že je to někdy opravdu na škodu. Tady se řeší facka, nebo dokonce plácnutí....to není týrání hlady, pálení cigaretou a pod. Tyhle případy opravdu týraných děti, vylezou vždy až po velmi dlouhé době napovrch....to je důsledné týrání. ALe dát dát dítěti...a v tomhle velmi zaslouženém případě facku...je docela na místě. Nijak dětinebiji, kluk dostal opravdu na zadek jednou, holka spíš plácnutí....ale facka jim oběma přiletěla za mnohem menší drzost.
 Markéta 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(4.8.2008 11:44:39)
ahoj lízo,
libi se mi tve nazory na vychovu. taky mam osipky z rodicu, kteri zacnou v roce placanim pres rucicku, pokracuji pres "udelas co jsem rekla a to hned !!!" nikdy se neomlouvaji detem za sve chyby a nejsou ochotni opravidlech diskutovat za zadnych okolnosti ...
a potom se mooooc divi, ze dvoulete dite jim ranu zkusi vratit, trilete a starsi bije sve mladsi sourozence. omlouva se jen pod pohruzkou a v puberte se neomlouva uz vubec a za nic a o pravidlech nediskutuje, dela si proste co chce.
a mysli si, uz abych vypad ... rodic zatim krici, dokud s nama sedis u jednoho stolu, pravidla urcuju jaaaaa!
:-((((
 Markéta 
  • 

Re: A jaké je tedy řešení vztahů? 

(4.8.2008 11:45:36)
ahoj lízo,
libi se mi tve nazory na vychovu. taky mam osipky z rodicu, kteri zacnou v roce placanim pres rucicku, pokracuji pres "udelas co jsem rekla a to hned !!!" nikdy se neomlouvaji detem za sve chyby a nejsou ochotni opravidlech diskutovat za zadnych okolnosti ...
a potom se mooooc divi, ze dvoulete dite jim ranu zkusi vratit, trilete a starsi bije sve mladsi sourozence. omlouva se jen pod pohruzkou a v puberte se neomlouva uz vubec a za nic a o pravidlech nediskutuje, dela si proste co chce.
a mysli si, uz abych vypad ... rodic zatim krici, dokud s nama sedis u jednoho stolu, pravidla urcuju jaaaaa!
:-((((
 Olga F. 
  • 

Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 16:04:07)
Nesouhlasím s větou, že není nutné "mít všechny své děti stejně rád". Nevím, jestli jsem to dobře pochopila, ale ten bod tak vyznívá. Osobně mám 3 děti a nedovedu si představit, že bych je měla mít ráda jaksi odstupňovaně, podle toho, jak jsou mi podobní nebo odlišní ....
Když autorka uvádí principy spravedlnosti a bezpodmínečné lásky, tak už toho vyplívá - že rodiče by měly všechny své děti milovat stějně, i když s jedním je výchova jednodušší a s druhým těžší.
Podle mě ta věta ... nevím jestli cituji přesně ..."netvařme se, že máme všechny děti stejně rádi"...degraduje celý /jinak vcelku pěkný/ článek.
Jak se má asi cítit dítě v rodině, kde je to "měně milované" protože má "blonďaté vlásky po babičce" nebo cokoliv jiného? Domnívám se, že pokud to autorka míní vážně, svědčí to pouze o její citové plochosti.
O.F.
 M+4 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 18:02:40)
Když jsem čekala druhé dítě, měla jsem trochu obavu, jestli je dokážu mít stejně ráda. Později jsem poznala, že nemám víc ráda ani první, ani druhou, ale nemám je ráda stejně. Teď mám děti čtyři a nedokážu říct, že mám ráda některé dítě víc než jiné, ale žádné nemám ráda stejně, každé jinak. Láska k dětem se podle mě nedá jednoduše kvantifikovat a připadá mě, že tak to autorka myslela:-) M+4
 SnowWhite 


Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 19:10:31)
Taky nesouhlasím! Mám pocit, že naopak nelze všechny děti milovat stejně. Nejdřív byla první (nic se jí nevyrovnalo a já se děsně bála, že tu druhou nebudu mít ráda), pak přišla druhá a najednou to bylo tady. Dvě děti a každé mám ráda jinak, nedá se říci které víc a které míň...prostě jinak. Teď u třetího mám pocit, že jde všechno mimo mě a že si ani nevšimnu, že tam je :-). Naštěstí už z praxe vím, že to prostě přijde a bude to zase úplně jiné.....
 +++++ Zuzka + 2 děti 9/2005 a 5/2007 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 19:19:57)
Mám taky dvě děti. Když sem čekala druhé, myslela jsem si taky, že ji nebudu mít ráda. zažívala jsem v těhotenství úplně jiné pocity. Když se dcera narodila, necítila jsem k ní nic.To přišlo asi až za dva týdny - kdy jsem ji začala mít ráda. Myslím, že to poznalo více maminek, ale ne každá to přizná. Ted mám ráda obě děti, ale máte asi pravdu, že každé trochu jinak.
 Sima + 2 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(8.7.2008 8:56:59)
Já tohle měla u první dcery, necítila jsem nic. Porod byl těžký dlouhý a mě byla úplně fuk. U druhé dcery byl porod fajn a i náš vztah byl hned fajn, nemohla jsem se na ni vynadívat. Dnes je mám ráda obě, každou jinak. A přiznávám, v něčem nadržuju starší, v něčem mladší. Nejsem stroj, jsem člověk - se svými city, se svými rozhodnutími, svými subjektivními pohledy, svou láskou, svým smutkem, svou bezradností, svou odpovědností. Doufám, že svým dcerám dáme kořeny i křídla....
 Linda 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 21:37:52)
Hmmm, tak já zcela upřímně přiznávám, že mám "jinak radši" mladšího syna. Radši ve smyslu, že s ním vycházím snáz, je pochopitelnější, předvídatelnější a je mi většinou příjemné s ním trávit čas. Starší mi dává od prvního dne svého života víc "zabrat", často mě připraví o dobrou náladu hned v několika minutách po probuzení, často jeho reakce nejenže nesplňují moje představy, ale většinou je ani nechápu a spoustu jeho povahových rysů musím vědomě přijímat, jako se přijímá špatné počasí. Prostě mě stojí mnohem víc energie a mám k němu složitější cestu. Mohla bych to ještě přiblížit tak, že kdybych si vybírala partnera pro život, vybrala bych mladšího. Jeden z mých synů přišel z Nebe a jeden z Marsu. Jeden je moje přirozené mateřství a druhý hozená rukavice. Ale právě proto, že jsem si to přiznala, vyhrazuju staršímu víc času a svých myšlenek, aby ve výsledku dostali oba stejně. Jsem si skoro jistá, že dostávají a oba se cítí a jsou milováni, jen jinak. Hezké dny všem vašim dětem.
 10.5Libik12 


Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 23:01:03)
Jistým způsobem si cením přiznání, že jedno děcko je favoritem, ale osobně si to nedovědu představit, ačkoliv mám 3 děti a 3 naprosto odlišné povahy. Určující je, že jsou to moje děti.

Ale asi jsem to zažila jako prominentní holčička ze dvou, kdy si dodnes myslím, že matka mě "má raději", což se snaží ségře kompenzovat rozumem. V reálu to v dětství vypadalo spíš tak, že jak jsme byly s maminkou na stejné vlně, tak ségře spíš sem tam něco procházelo.

Byla bych před dětmi opatrná s postojem "netvařme se, že je máme stejně rádi..". je to blbě vysvětlitelné dospělým a co pak ti malí, chudáci... neboli máma má raději Frantu než mě? Teoretizování v této rovině je prostě riskantní a jestliže jsou někde jiné vzdálenosti mezi matkou a jedním a druhým dítětem, mělo by to být v zájmu všech tabuizované nikoliv předtřásané téma.
 Linda 
  • 

Jazyky lásky 

(7.7.2008 23:41:18)
Libiku, souhlasím s tím, že by se tyto naše vnitřní pocity naše děti nikdy neměly dozvědět a neměly by to ani pocítit. Já myslím, že to přiznání bylo myšleno "sami před sebou", ne že to máš dětem vykládat. Jde o to necítit se jako špatná máma, když mám k některému dítěti komplikovanější vztah. Nemyslím, že svého staršího syna miluju nějak rozumově, spíš jsem se musela naučit jeho jazyk lásky, který nemusí být totožný s tím, kterým mluvím já. Stejně tak si nemyslím, že on nemá rád mě, i když to tak někdy vyznívá. Všem moc doporučuji knížku "pět jazyků lásky", která mi v tom moc pomohla. Jeden syn "mluví" stejným jazykem jako já a komunikace na tomto poli je bez problémů, druhý je Marťan a má to prostě jinak, jeho jazyk lásky jsem musela objevit a učím se jím komunikovat, ačkoliv mi to není úplně přirozené. Uf, nějak jsem se do toho zamotala, snad pochopíte, co jsem chtěla říct:-).
 10.5Libik12 


Re: Jazyky lásky 

(7.7.2008 23:59:55)
Já tomu asi rozumím a také jsem se nepřesně vyjádřila o své matce. A nedokážu její rozdílnou "lásku" popsat ani teď, tak bych ji jenom opsala:
Bojí se o nás obě stejně, ale se mnou si u kafe povídá přirozeněji.

Jinak co se týče mých Marťanů, mám pocit, že se navzdory jazykové průměrnosti na jejich antény docela dobře přepínám a pokládám to za dar nikoliv samozřejmost, už vůbec ne za povinnost.
Dobrou.
 sova + 2 sůvátka 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(7.7.2008 23:26:27)
Tedy mladší je zatím moc maličký na to, aby se projevoval vlastním názorem, ale starší dcerka je už prostě osobnost, sice prťavá, ale osobnost.
Tak si dovedu představit, že prostě jedno dítě vám povahově sedne, jiné dítě ne. Taky se ke každému z nich chováme jinak, prostě protože jsou jiné.

Kvantifikace lásky k dětem je stejně neuchopitelné téma jako to, co se tady probíralo nedávno, jestli máme raději manžela nebo děti. A jakkoli to je ostré vyjádření, které si nedovolujeme říkat nahlas, myslím, že to tak cítí většina lidí.

Zkusme to opačně, máte (měli jste :-() raději maminku nebo tatínka? Možná, že tady si více z nás i nahlas přizná, že odpověď není tak jednoznačná jako společensky korektní "oba stejně". Tak proč by to u dětí mělo být jinak?
 vlad. 
  • 

pěkné :o) 

(8.7.2008 8:36:31)
Realistický a zdravý náhled vyzrálé matky. Přeji hodně sil a radosti.
 Mirka 
  • 

Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(8.7.2008 9:38:38)
Mám to rovnako, s dcérou(8) som sa zžila prirodzene od prvých dní, povahovo veľmi vnímané, pokojné a prítulné dieťa. Pri synovi(2) si aj denne opakujem "je to moje dieťa". Jeho divokej povahe vôbec nerozumiem je ako živel, 12 hodín denne sa nezastaví behá, skáče, plače, hádže sa o zem, vreští, chce, nechce, rozhadzuje, ničí, bije, kope...Napodiv večer pokojne zaspí a 12 hodín v kuse spí ako anjelik.
 Pole levandulové 


Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(8.7.2008 10:31:59)
Olgo, osobne si myslim, ze proste nelze mit vsechny deti stejne rad, vzdycky - budeme-li k sobe uprimni - mame nejake radeji. Co je podle mne dulezite, ze smime pripustit sami v sobe, ze je nemame radi stejne, ale jim to nesmime dat najevo.
Myslet si neco a davat to najevo jsou dve odlisne veci - myslet si muzem co chcem, pokud ale nechceme mit frustrovane dite, musime i to mene milovane citove nezanedbavat.
 Lizzie 


Re: Jedno dítě milovat více, druhé méně??? To snad ne!! 

(12.7.2008 13:52:50)
Olino,

nejsem máma, ale myslím, že to není o tom ,,mít rád...", ale že ke každému dítěti má ten rodič jiný vztah...vidím to u nás, už pěkných pár let zpátky. Pro rodiče znamenáme obě dost, leč mě už delší dobu vztahově respektují a podporují, protože jsem hodně jiná, kdežto k sestře mají přes veškeré její excesy blíž - je jim podobná a svým způsobem si rozumí víc...a já mám povahu po matce, takže občas to bývala pěkná Itálie, kdežto sestra se dokáže nějak tak vetřít, doplnit. Už odmalička.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Na výběr... 

(8.7.2008 7:23:30)
Pokud rešíte zda, máte jedno z vašich vlastních dětí raději než to druhé, zkuste si představit situaci, kdy jim oběma jde o život.. A vy máte šanci rozhodnout, které z nich bude žít (třeba na základě dárcovství orgánů od sourozence po autonehodě, kdy měl každý jinak pošozený organismus) Oba přežít nemohou. Ale jeden by mohl, či jedna by mohla...
Je to strašně morbidní, ja vím, ale....
Oba syny miluju opravdu stejně. Nedokážu si představit život ani bez jednoho z nich. Starší synek je víc po mně, tedy rozumově. Podobou je cely manžel. Mladší je podobou po mně - povahou těžko říct.
Ruku do ohně bych dala za oba dva. Neumím říct, že mám jednoho radši, u mně to není pravda. Ja mám ráda oba stejně.


A co se týče sourozenců.. Mám ségru mladší o 6,5 roku - a občas se chová jako rozmazlený fracek ještě teď (ja 33,5 a ségra 27)
 +++zuzee 


Re: Na výběr... 

(8.7.2008 10:54:55)
Už jsem psala že mám ráda obě děti, ale každé jinak. Syn bude mít v září 3 roky - je povahou celý po mě, takže mi někdy leze na nervy. Podobné povahy se moc nesnesou. Ale i přesto ho mám moc ráda. dcerka má 14 měs. , je klidnější povahově spíše po manželovi. Ale neumím si představit, že bych se měla rozhodnout pro jednoho z nich. Mám každého ráda jinak ale stejně.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Na výběr... 

(8.7.2008 12:23:57)
Kazdeho jinak, ale stejne - to ano. Ale myslim si, ze neni nutne tohle detem vykladat. Maloktere dite pochopi,ze maminka ma rada Pepicka protoze krasne maluje jako ona, kdezto mne ma rada protoze mam modre oci jako ona... a uz vubec bych to detem nedavala najevo.
Jinak s clankem dost souhlasim.
 Koralka 


Re: Na výběr... 

(8.7.2008 14:42:35)
No já nevím, mám ráda svoje dítě protože je moje dítě, ne proto, že má modré oči jako já nebo že krásně maluje. Měla bych ho ráda, i kdyby mělo jednu nohu. To, že krásně maluje je jen takový bonus k tomu všemu. Takže komentáře výše nechápu:-)).
Koralka
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Na výběr... 

(9.7.2008 8:03:21)
A presne to, co pises v komentari je: ze nezalezi (tedy mne jako matce mych synu) na tom zda ma jeden modre oci po mne a druhy krasne maluje - oba dva miluji stejne :-)
 Ufonka 


Re: Na výběr... 

(13.7.2008 21:27:51)
Uf, tohle téma jsem řešila jako "malá", ale jako dítě. Měla jsem pocit, že mamka "upřednostňuje" mě a táta bráchu. Zdálo by se, že je to vyrovnané, ale není. Strašně mi vadilo, že jsem pro tátu byla "jen" holka. Prvorozená. Bráchu jsem ale milovala a nikdy mu nic nevyčítala. On za to přeci nemohl. Když odřel auto při parkování do garáže, strašně se táty bál, bylo mu z toho až zle. Mně ho bylo líto. Vůbec mě nenapadlo, že bych měla být škodolibá.

Mám dvě dcerky, jedné budou v říjnu 4 roky a druhé rok. Obě miluju bezmezně, ale každou jinak. Mladší je sice miminko, ale jako miminko ji "miluju" víc, protože je hodňoučká, nepláče, je to smíšek, krásně usíná. Starší byla hodně uplakané miminko, hodně na mě fixované, takže jsem z ní bývala často unavená. Ale tím, že mladší miluju víc jako miminnko nechci říct, že ji miluju víc než prvorozenou dcerku. Souhlasím s tím, že obě dcery miluju bezmezně, ale přesto jinak. Nedovedu si představit život ani bez jedné z nich. Děsí mě představa, že bych o jednu nebo druhou měla přijít. Člověk hodně přehodnotí, když se mu dítko "jen" ztratí. Zažila jsem to. A nepřála bych to nikomu. Představa, že bych se měla rozhodnout pro jednu z nich, je pro mě stresující. Nedokázala bych se rozhodnout. Ale vzpomeňte si na tsunami a tuším Australanku, která se musela rozhodnout, které ze svých dětí udrží a které pustí, protože obě nedokáže udržet, potažmo zachránit. Sophiina volba......
 Lizzie 


Souhlasím... 

(8.7.2008 23:08:31)
..zvlášť s názorem, že starší dítě (dočasný jedináček) se těžce zmiňuje se ztrátou výsadního postavení. A to se sourozencem nejsme ani tak daleko od sebe.
Jinak...vždycky jsem si přála staršího bráchu (jako malá jsem si dokonce představovala, že si ho táta uhnal někde před svatbou a on se u nás ,,objeví";)...později důvody čistě praktické - rozumněla bych si s ním, pěkní kamarádi...
Mladší ségra byla odmala dost rozmazlená, vlastně pořád trochu je...a bila mě ona, ne já ji:)
 Olga F. 
  • 

Druhy lásky.. 

(9.7.2008 8:01:56)
Děkuji všem, kteří mi odpověděli. Velice si vážím těch, kteří se dokáží sami sobě přiznat, že jedno dítě pocitově preferují, ale snaží se to druhému kompenzovat ... myslím, že to je cesta k tomu, že za čas napíší - miluji je oba stejnou měrou ...
Nějak intuitivně mám pocit, že tak je to správné ... Někdo píše, že to není možné, já si myslím, že ano ...
Každé dítě je jiné - některé přítulné a poslušné, některé křiklavé a neposedné - možná právě jako reakce na "hodného" sourozence. Myslím, že úkolem rodiče je dodat každému, co mu chybí, jednomu více "zdravé agresivity", druhému více pořádku.
Ale všechny děti po lásce touží, všechny chtějí být "favority" a hledají nejrůznější cesty, jak
toho dosáhnout - od poslušnosti až po zlobení.
Jistěže krátkodobým emocím ve smyslu "přetrhnu ho jak hada" nebo tendenci "chránit" mladšího před starším se nevyhne nikdo, ale to podle mě nelze považovat za analogii "mám ho méně ráda".
Také nerozumím větám - mám je ráda stejně - ale každého jinak. Podle mě je láska jenom jedna.
Naznamená to spíše, že s každým vycházím trochu jinak? S jedním hůře, s druhým lépe?
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Druhy lásky.. 

(9.7.2008 8:10:08)
presne tak. s jednim muzes vychazet lepe a s jednim hure, jednoho milujes za vyborny kolac a druheho za krasny obraz ci jednicku z bilogie... nebo ja nevim co se mu povede :-)
ja jsem k obema synum hledala dlouhou cestu.. miminka doted "nechapu" , male mimi uz bych nechtela ani nahodou
mozna je to tim, ze jsou kluci brzy po sobe a ja nemam tendence je srovnavat - beru je stejne (i k dzy starsi umi cist a pocitat...) ale vychovne nastejno. Od malicka - bud muzou oba, nebo ani jeden
oba miluju stejnou merou, stejnou laskou

ja teda moc nechapu, jak muze nekdo rict, ze treba starsiho miluje vic a mladsiho min..
deti to asi taky nepochopi
(a ted nevim, zda jsem se do toho nezamotala jeste vic...)
 Mata_ 


Re: Druhy lásky.. 

(14.7.2008 18:16:33)
A je to správné brát různě staré děti stejně? Určitě je to jednodušší pro rodiče. Ale z pohledu dětí to může vyznít jinak. Mezi mnou a sestrou je velký věkový rozdíl, ale stejně jsem nelibě nesla, když ona mohla v 5 letech to, co já ještě v 7 ne. Už zmiňovaná "vyšlapaná cestička"

Mám děti tři, dceru 4 3/4, syna 2,5 a 4 měsíční holčičku. Brát je stejně nejde a ani nechci. Starší si spolu umí pěkně hrát a i hezky se prát. Jsou situace, kdy netuším, jaké je "správné" řešení. Občas si říkám, že trestám dceru víc než je zdrávo, ale často mám pocit, že vědomě provokuje a zkouší, co jí projde. Snažím se být spravedlivá, jen si nejsem jistá, že děti vnímají "moji spravedlnost" stejně.

Ráda je mám všechny, ale každého jinak. S nejstarší se dá už leccos dělat, ráda pomáhá a je šikovná. Klučina se přijde často pomazlit a je ještě krásně upřímný. No a miminko je miminko - když se usměje, je všechno růžovější.
 bromelie 


Re: Druhy lásky.. 

(15.7.2008 21:42:33)
Spravedlivé a správné právě je, nechovat se ke každému dítěti stejně, ono to ani nejde, každé má jiné potřeby, je jiné, jinak staré ... Ale v praxi je to stráááášně těžké. I když je dcera o pět let starší, tak jim medvídky rozdělím na polovinu :-).

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.