| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Šestý smysl

 Celkem 50 názorů.
 Bumbi&05,08,10 


Díky 

(30.5.2008 8:36:37)
díky za odvahu ukázat, že to jde i "jinak"
 maggie+T(07)+M(08)+V(11) 


Sesty smysl nebo intuice 

(30.5.2008 9:19:55)
Chtela jsem reagovat i u clanku "Vojtisku, my te chceme!", ale dostala jsem se k nemu ve chvili, kdy reakci jiz bylo hodne a mnoho z nich se schodovalo s mym narozem. Ono zalezi na doktorovi, on i doktor chlap umi byt empaticky a resit situaci tak, aby rodice uklidnil, pomohl jim a hned nenabizel pro system nejjednodussi a radikalni reseni. Bohuzel jich neni moc. Je pravda, ze kdyz jsem slysela pribehy maminek, kdy jim kvuli nalezeni rozstepu na UTZ bylo doporuceno UPT, byl to prave pan doktor, kdo je vysetroval. Nastesti i pres jejich dopruceni, drtiva vetsina z nich o sve deti bojovala dal, podstoupila amnio a kdyz se nepotvrdilo zadne dalsi poskozeni plodu, na UPT nesla a dnes se raduji z krasnych, uzasnych s trpelivych deti.

Chapu vas sesty smysl.... Kdyz jsem byla ve 21tt na velkem UTZ, Tobiasek nechtel ukazat oblicej, presto ze do nej pan doktor hodne dloubal, prestoze jsem se nekolikrat prochazela a delala drepy, uminene drzel pesticky pred oblicem. Pan doktor nas objdnal na kontrolni UTZ za tyden. Ten vecer jsem doma memu muzi plakala na rameni, presvedcena, ze Tobiasek bude mit rozstep. Za tyden na kontrole oblicej prece jen ukazal, pan doktor ho dlouho prohlizel a uklidnil mne, ze si mysli, ze je vse v poradku. Stejne tak jina pani doktorka u ktere jsem byla na UTZ ve 30tt. Uzivala jsem si krasne tehotenstvi a tesila se na miminko. O to vetsi sok byl, kdyt se nam Tobiasek narodil a kompletnim pravostrannym rozstepem, plus oboustrannym rozstepem mekkeho patra. Ze zacatku jsem byla nastvana, ze jsme to nevedeli driv, mohli jsme zjistit plno informaci, byt pripraveni. Takhle nas hodili do vody a my se postupne naucili plavat. Dodnes dekuju vsem svatym, ze jsem rodila v Podoli, kde vedeli, jak se o Tobiaska postarat, diky nim byl prevezen do Motola a 48 po narozeni poprve operovan. Rozstep je prevazne kosmeticka zalezitost, ale operaci nic nekonci, spis zacina...... Ale deti jsou velci bojovnich a hrdinove. Dokud jsou malicke, neuvedomuji si, ze by mohlo byt neco jinak. Nastesti nase spolecnost je o mnoho dal nez v dobach vaseho narozeni, je tolerantnejsi a pokud my budem nase deti vychvavat jako ostatni rodice, verim, ze maji velkou snaci prozit zivot bez pocitu, ze jsou jine, bez posmechu....

Mozna by bylo pro pany doktory doporucujuci UPT hodne vychovne, kdyby videli o jake uzasne clovicky by svym radikalnim postojem tenhle svet pripravili:) Nas Tobiasek je uplne normalni 15ti mesicni clovicek, je spolecensky, umineny a neuveritelne zvedavy. Na prvni pohled neni nic znat...ceka nas jeste dlouha cesta, ale verim, ze na konci bude prima dospely chlap. Stejne tak, jako z vaseho Vojtiska...minimalne bude takovy, jako jste vy. Jste prece spravny dospely chlap, ktery ma rad svou primovou rodinu a zije spokojeny zivot, nemam pravdu?
 Soninda 


Re: Sesty smysl nebo intuice 

(30.5.2008 9:26:37)
Já nevím jestli je větší odvaha si dítě nechat nebo jít na přerušení, to nemůžu posoudit, ale nesouhlasila bych s tím, že na potrat ženy v případě postiženého potomka chodí kvůli ekonomické stránce.
Já nevim, já bych to s tím nespojovala.
 Hana 
  • 

Re: Sesty smysl nebo intuice 

(30.5.2008 12:01:50)
Ne, opravdu to nejsou ženy, které se v takovéto chvíli rozhodují z ekonomického hlediska, ba naopak. Řekla bych, že většina žen by se dobrovolně rozhodla své dítě mít a dát mu to nejlepší. Do potratů, protože společnost opravdu není zvyklá na jinakost, ženou hlavně genetici. A když o tom rodiče málo čtou a nechají si poradit "odborníkem", ve většině případů následuje amniocentéza a následné ukončení těhotenství, kterému ale oni říkají "přerušení", jakoby bylo možné se k němu kdykoliv bez problémů vrátit :-(
 Krucipísek 


Re: Sesty smysl nebo intuice 

(1.6.2008 1:23:56)
Ani genetik nemusí hnát lidi na potrat nebo jinak strašit. Já jsem narozená v roce 1975 páru dvou tělesně postižených. V té době ještě nebylo zjištěno čím je postižení mých rodičů způsobeno (každý jinak postižený). Dítě ale oba mí rodiče chtěli, ač jim to mnozí před i po mém narození vyčítali. Rodiče se šli poradit na genetiku, těhotenství jim nebylo doporučeno, ale když máma řekla, že by to přesto chtěla zkusit (prosím nesuďte), genetička se s ní dohodla, že se tedy musí rozhodnout a až se rozhodne, její rozhodnutí bude pevné a neměnné. Pak na mámino těhotenství dál dohlížela a společně s mými rodiči se dohodli, že prostě budu zdravá. A zdravá jsem a mám zdravou dceru, který se teda můj táta nedožil, ale určitě na mě dohlížel, když jsem ji čekala :-) Určitě by byl šťastnej a pyšnej. Takže z druhý strany, moji rodiče jsou jiní, na první pohled, jsou skvělí (táta teda v minulém čase) a ostatní lidé si jich váží a já jsem na ně pyšná.

Málo kdy se setkávám s tupci, kteří se za mámou ohlédnou. A když, tak jsem jim to od malinka dávala sežrat. Když jsem já byla na genetice kvůli svému těhotenství, genetička mně a mámě řekla, že lidé podobně postižení jako moje máma se často bojí mít zdravé děti, protože mají pocit, že by se za ně ty děti styděly. To nechápu.
 miuška 


jste skvělí 

(30.5.2008 9:28:27)
Sleduju Vaše radosti i strasti od doby co jste je svěřili internetu, a jste skvělí, celá dračí rodinka, pohled táty draka je osvěžující a doufám, že na někoho by mohl působit i jako rána holí, díky držte se.
 pavli-3děti 
  • 

dědičnost 

(30.5.2008 12:41:53)
rozhodně si nemyslím, že rozštěpy jsou důvodem k UPT
chci jen upozornit, že rozštěp se sice operací "spraví", jenže je tu ta dědičnost :-(
dítě naoko vpořádku, ale tím to nekončí, také jeho děti zřejmě budou mít VVV?...
 olsche 


Re: dědičnost 

(30.5.2008 13:09:13)
Asi je tam vyšší procento,ale třeba moje kamarádka se narodila s rozstěpem rtu, má dvojčata a obě jsou naprosto v pořádku.
 zuzka 
  • 

Re: dědičnost 

(2.6.2008 0:28:04)
Dědičnost rozštěpů je většinou ob generaci..
 Zdeňa 


Re: dědičnost 

(2.6.2008 17:48:36)
Teda Zuzko, fakt by mne zajímalo, kde se v populaci bere ta fáma, že některé znaky se dědí ob generci. Co si takhle nastudovat něco o alelách genech, genotypech a fenotypech?
Ano je pravda, že některé znaky se nemusí vyskytovat v každé generaci a při tom jsou dědičné - zvláště u nemocí je to tak většinou - a to proto, že se většinou jedná o tzv. recesivně děděné onemocnění - tedy na jeho projev je potřeba, aby dítě od obou rodičů získalo vadný gen (tedy alelu genu). Ale u těchto nemocí platí, že je-li jeden partner nositelem znaku a druhý jeho přenašečem (což se zpravidla neví), tak májí 50% šanci na to, že děti budou nositeli znaku a 50% že budou poze přenašeči (tady je jisté, že přenašeči jsou nenesou-li znak). Zatímco dva přenašeči už mají pravděpodobnost , že jejich potomek ponese dotyčný znak pouze 25%. (a 50% že potomek je přenašeč a 25% že potomek znak nenese).
 Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 


Re: dědičnost 

(30.5.2008 13:33:11)
Jo tak to se holt nedá nic dělat, že tu je ta dědičnost. Já jsem také zdědila takové křečové žíly, že i v létě nosím dlouhé kalhoty, aby mi každý nezíral na nohy. Cožpak ty křečové žíly by šly dát pryč operativně, ale ty modré fleky, když některá žíla praskne a "vyleje se". No a sestřenka zdědila revmatickou artritidu a je jí třicet a každé ráno nemůže hýbat rukama, než se z toho dostane. Bere prášky a stejně jí to bolí. A mě jak bolí a otýkají nohy-musím nosit stahovací punčochy. A přesto naše matky, které to měly a věděly, že to můžem zdědit, tak nás chtěly. A my chcem také děti, i když víme, že to také můžou zdědit. Vím Pavli, že jsi psala, že nejsi pro ukončení těhotenství, jen je to reakce na to, že tu je ta dědičnost :-).
 Draci mamka 4+1 


Re: dědičnost 

(30.5.2008 16:10:09)
na oko jsme zdraví všichni.
riziko pro každého, kdo v rodině nemá rozštěp, je 3-5%. V našem případě nám lékaři velmi optimisticky předpovídali 2% riziko opakování. "3 zdravé děti, to není možné, aby jste neměli zdravé i to 4..."
každým početím na sebe rodiče riziko, že se "něco nepovede"
 Zdenka 
  • 

Re: dědičnost 

(30.5.2008 21:47:15)
A co byste doporučila alergikům? Sterilizaci? Vždyť alergie nejde spravit pár operacemi v útlém dětství, ty děti bude obtěžovat celý život! Takže podle vás by žádný zodpovědný alergik neměl mít děti ...
 Ajtakrajta 
  • 

Re: dědičnost 

(30.5.2008 22:57:04)
Pravda.
Život, to je to nejcennější a nejkrásnější, co máme. Ne dokonalost.
KAŽDÝ z nás si něco "po rodičích" nese. Někdo křivý nohy, někdo rozštěp, někdo predispozice k rakovině či kardiovaskulárním onemocněním, někdo předčasnou plešatost, jiný krátkozrakost nebo problémy se štítnou žlázou. Každej si něco neseme. Jak pak tedy vybrat lidi, kterým zakážeme se množit? Rozpočítáme se? :o)
 Mili+5 


Re: dědičnost 

(30.5.2008 21:59:49)
Pořád s tou dědičností! Genetického původu je jen 20% rozštěpových vad obličeje, 80 % jich vznikne jiným teratogenním působením v ranných fázích těhotenství, které je jen těžko přesně vystopovatelné.
Můj první syn se narodil se stejnou diagnosou jako autor článku a přitom v rodině až do kolikátého kolene nic. Přitom náš Petr miluje děti, dnes je mu skoro 20 a zrovna nedávno mi říkal, jak se těší, až bude mít vlastní, užívá si i maličkého brášku, takže jen doufám, že potká takovou ženu, jako je Vlasta.:-D

Táto draku, já mám tu smůlu, že to mohu posoudit. Narození našeho Péti stejně jako vašeho Vojtíška byla šťastná událost a celý jeho život je pro nás šťastná událost i přes ty těžkosti, které to přináší. Jsou mnohem mnohem horší věci.
 sojka+07+09 


Re: dědičnost 

(31.5.2008 13:12:36)
probůh no a co, tak je tu dědičnost. To by nemocní lidé nemohli mít děti ? vždyť ten člověk s rozštěpem možná postaví novou nemocnici v Africe, nebo vymyslí způsob jak zachránit svět. Každý človíček má na světě svůj smysl. Sama jsem nevyléčitelně nemocná ale na světě si užívám a taky dělám pomáhající profesi.
 helca1981 


Moc vám fandím 

(30.5.2008 13:12:46)
A držím palce a přeji hodně radosti a štěstí :)
 Christianna + 3 kulíšci 


přečetla jsem oba příspěvky 

(30.5.2008 13:22:13)
a jsem z vás tak šťastná, jste tak skvělí lidé, Vojtíškovi gratuluji k úžasným silným rodičům a přeji spoustu rodinné pohody!!!
 DENISA 
  • 

Jen me tak napada.... 

(30.5.2008 17:18:56)
ze kdyby pred 30ti lety existoval UTZ, tak jsem se mozna nenarodila, protoze jsme mela straaaasne velke usi. Moje prvni miminkovske fotky ukazuji, ze jsem mela byt spis netopyr. Tohle je taky kosmeticka vada, a presto doktori nutili rodice k preruseni - fakt hruza. Btw: moc se mi libi ta fotka, ja na tatu ten klucik krasne kouka.
 Hana 
  • 

Re: Jen me tak napada.... 

(30.5.2008 17:43:41)
A přitom v Asii jsou dlouhouší lidé pokládaní za lidi štěstěny a dlouhé uši jsou znakem úctyhodnosti, dlouhého věku (uši rostou celý život = čím delší uši, tím starší osoba) a osvícení. Sošky buddhů mají dlouhé uši!
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Jen me tak napada.... 

(30.5.2008 18:10:53)
Uši rostou celý život? Komu?
Viděla jsem v životě pár stoletých, ale uši měli stejný jak v šedesáti.
 :-) 
  • 

To mě pobavilo, 

(30.5.2008 18:57:12)
Ty jsi ty ušaté stoleté monitorovala už v jejich šedesáti? To je docela slušná vědecká práce :-) (bez škodolibosti). No, já také slyšela, že uši rostou celý život a že naopak ušní kůstky (teď nevím, zda všechny ve vnitřním uchu nebo jen nějaká) jsou jedinou kostí(kostmi) s definitivní velikostí při narození jako po zbytek života. Zajímavé :-).
 DENISA 
  • 

Re: To mě pobavilo, 

(30.5.2008 21:09:12)
Hlavne se nedadejte jak to s tema usima je, ja to nevim a ani me to moc nezajima. Prave balim a stehuju se do Asie :-)
 Ajtakrajta 
  • 

Re: To mě pobavilo, 

(30.5.2008 22:48:58)
Víš že existuje něco jako FOTOGRAFIE? :o)
Je taková "skříňka", před kterou se posadíš, pan fotograf stiskne spoušť a pak máš fotku, kterou si můžeš schovat... a jednou třeba ukázat svým dětem, vnoučatům, pravnoučatům... máme doma i rodinné fotografie mnohem starší než těch "pouhých" 40 let.
Staříčci si skutečně ani v pokročilém věku po uších nešlapali. Jestli jim ucho povyrostlo o nějakej milimetr, tak to připouštím, že mohlo. Ale poznat to skutečně vizuálně vůbec nebylo :o) Čili nevím, jestli se někde dá reálně určovat věk lidí podle toho, jak jim narostly uši.
 :-) 
  • 

Re: To mě pobavilo, 

(4.6.2008 13:11:17)
Hm, tak já bez škodolibosti a na druhé straně se jí na mě valí pořádná porce ;-). Nikdo tu neřekl, že si ve stáří šlapeš po uších :-D, i když, to by asi byl naprosto nezpochybnitelný znak. Šlo o to, že uši rostou celý život a to ne zrovna o decimetry. Mmch., to by musela být leda tak fotka z vězení, ze tří stran a velká tak, aby se na ní uši daly změřit :-), na normálních fotkách to fakt asi poznat nejde - ale máš pravdu, porovnávání s nimi mě nenapadlo ;-). Nicméně, když vidím některé staříky, tak se mi zdá naprosto nemožné, že by tak velké uši měli třeba ve třiceti - protože takhle ušaté mladé lidi prostě nevídám.
 Darka, 4+1 
  • 

"Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(30.5.2008 21:47:55)
Ano, máte pravdu, ale kdo jiný, nežli ten, kdo dítě zplodil, by měl za něj bojovat. Jste oba báječní rodiče, moc vám držm pěsti! Shodou okolností jsem se předevčírem dozvěděla o děsivém případu.
Těhotné ženě sdělili, že se jí má narodit dítě s Downovým syndromem a naléhali na ukončení těhotenství. Samozřejmě se vyděsila, pak si sehnala nějaké informace o tom, jak se takové děti vychovávají, jaký vedou živit a rozhodla se porodit. Chlapeček se měl k světu, prospíval, začal chodit do školky, pak do běžné školy. Maminka s ním docházela pravidelně do kardioporadny, nikdy jí nic závažného neřekli, ani na něm nebylo nic podezřelého vidět. Pak z nějakého důvodu (snad na její vlastní popud) byl na vyšetření v Praze a tam se maminka dozvěděla, že má těžkou a zanedbanou srdeční vadu, která měla být dávno a dávno operována. Teď je na všechno pozdě, chlapec má nevratně poškozené plíce. Rodiče jsou zdrceni. Paní si dodatečně vzpoměla, jak jí na genetice říkali: "Nemyslete si, že se vám o něj někdo bude starat!"
A já jsem si vzpoměla, jak jsem před lety, když náš nejmladší asi ve 4-5letech trpěl úzkostí a pořád říkal:Nikomu mě nedávej, maminko", navštívila jednoho klinického psychologa. Měla jsem obavy, že ten kluk vyslovuje moje vlastní nevyřčené pocity (neměli jsme tehdy ještě po soudu na určení poručnictví) a myslela jsem, že by nám mohl nějak pomoci. Tehdy jsem od něj slyšela, že "která žena porodí dauníka se srdeční vadou, přestože o tom věděla předem, zaslouží si klackem přes záda". Protože společnost s tím má pak problémy (i finanční). Udělalo se mi tehdy špatně, už jsem tam víc nešla a teď jen lituju, že jsem se nezmohla na nějaké ostré vyjádření.
 Mili+5 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(30.5.2008 22:21:38)
Darko, to je strašné, jak si to mohl dovolit. To bylo jak nelidské, tak i neprofesionální. Píšeš před lety, takže váš malý už je asi velký, litovala jsi někdy, že ho máš? Teda jestli nechceš, neodpovídej.
 Darka,4+1 
  • 

Re:  

(30.5.2008 23:08:15)
Mili, našemu chlapečkovi bude v létě 17. Občas bych ho tedy roztrhla jak hada, dává nám pěkně zabrat, ale nikdy jsem nelitovala. Někdy se mi zdá, že jsme spolu spojeni jaksi víc přes duši nežli přes tělo (nejsem jeho biomatka).Ten doktor se nevyjadřoval adresně ke mně, protože náš kluk má jiné postižení. To jsem si jen vybavila teď s tím případem,o kterém jsem psala.
 Jana, syn 2,5 roku 
  • 

Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(31.5.2008 1:08:49)
Já jsem vždycky tak šťastná, když se dočtu, že někdo tady s tímhle lékařským hraním si na bohy nesouhlasí, eventuelně se mu v lepší případě vzepře. Jedinej kdo by měl dostat klackem po zádech je ten doktor, od někoho "normálního" tedy zdravého silného a dobře vyvinutého, aby neměl pocit nějaké méněcennosti.
 emilia 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(31.5.2008 9:01:51)
Moc Vám děkuji! Vy jste tak úžasní lidé. Rozbrečela jsem se štěstím, dojetí, a radostí při čtení článku Vaší manželky minulý týden. A u Vašeho článku se mi to stalo znovu:-D. Máte nádherného Vojtíška! Přeji celé Vaší rodině hodně zdraví, štěstí,lásky a radosti. Ještě jednou Vám moc děkuji Ivana Čermáková
 Margottka 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(1.6.2008 11:57:31)
Darko, to je opravdu hrozné, co si ti doktoři dovolí.
Ale zřejmě bych také zůstala "jako opařená" a nedokázala bych bezprostředně reagovat.
Já jsem v těhotenství absolvovala všechna možná vyšetření na vrozené vady a i když bylo vše "údajně" v pořádku, dítě se mi narodilo s rozštěpem močového měchýře-těžká vada,která nikdy nebude úplně v pořádku a co jsme si stím už užili a ještě užijeme, nebudu ani vypisovat.Kdybych jim teď řekla: "Zasloužili byste klackem přes záda, že jste to nepoznali!"
Přesto všechno, jak říká Mili, je narození našeho dítětě, i celý jeho další život pro nás šťastná událost.
 Darka,4+1 
  • 

Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(1.6.2008 21:08:22)
Milá Margottko! Takové postižení si vůbec neumím představit. Přeju ti mnoho síly, odvahy a vytrvalosti. Aby nakonec všechno dobře dopadlo a vy ať se spolu můžete radovat ze života. Lékařská věda dovede dnes mnohé, proto je mi moc líto, když se to zvrtne místo pomoci na trápení maminek.
Kdysi jsem viděla fotku, na kterou nemohu zapomenout. V Americe prováděli operaci na dítěti v děloze - myslím, že to bylo něco s močovým ústrojím. Dítě operovali, snad i vícekrát a na té fotce bylo vidět jeho malou ručičku, jak ji vystrkuje mimo břicho maminky. Dělohu pak zašili a brouček rostl dál, dokud nebyl čas se narodit. Tak bych si představovala lékařskou pomoc a důvod, proč dělat testy v těhotenství. Nevím, zda u nás dovedou nabídnout i jiné řešení, nežli ukončení těhotenství. A kdyby jen nabídnout...
 Margottka 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(1.6.2008 21:44:19)
Darko, moc díky.Ze začátku to bylo hodně těžké, zvlášť když je to moje jediné a "vymodlené" dítě.Asi se s tím nikdy nesrovnám, jen se se s tím učím žít.Kdo to o nás neví, myslí si, že dítě je zdravé, protože to není vidět.A sami děti, jak tady bylo už řečeno, nevědí že je něco jinak, dokud jsou malé.Čeká nás ale ještě několik nepříjemných pobytů v nemocnici a i potom, až bude vše operativně vyřešeno to bude doživotní záležitost. Je fakt, že medicína jde pořád dopředu, tak uvidíme, co bude.Musíme věřit, že to dopadne nejlíp, jak to jen půjde. Paní Vlastě přeji totéž.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(2.6.2008 1:00:50)
Darko, to byl rozštěp páteře, úžasná operace, tu fotku mám uloženou: http://joseromia.tripod.com/bighand.gif
 Tes 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(2.6.2008 6:01:22)
Taky jsem to v televizi viděla. Povedla se ta operace nevíte?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: "Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující " 

(2.6.2008 12:40:01)
Mám pocit, že ano, ale už jsou to tak čtyři roky, co jsem o tom četla.
 Krucipísek 


... Jako u článku Vojtíškovy maminky... 

(1.6.2008 1:36:55)
... hodně štěstí, zdraví a lásky. Z celého srdce!!!
 MirkaM 


nechápu 

(1.6.2008 21:26:11)
vždycky se dočítám - bojovali jsme proti lékařům, kteří chtěli .... kdy budou lékaři na naší straně bojovat společně s náma - proti nemocem, a ne proti našim dětem?
 Cindule (1 ještěrka, 18 m) 
  • 

Lékaři 

(2.6.2008 0:14:02)
To by bylo prima, kdyby nás lékaři brali jako lidi a sami sebe nebrali jako nadlidi...Naštěstí už se objevují i "lidští lékaři". Příkladem může být třeba MUDr. Vogeltanz, který zbytečně nechtěl každého rutinně řezat, když to nebylo tak nutné (pro zájemce http://www.etikoterapie.com/).
Také si vzpomínám... kvůli "vysokému věku" mého těhotenství (v 35) jsem šla na amniocentézu. Před zákrokem se mnou v nemocnici starší lékař sepisoval dotazník, jaké máme vrozené choroby apod. Poté se ujistil, že chci podstoupit AMC a hned začal o tom, že v případě, že by se "něco" našlo, šla bych automaticky na UPT. Byla jsem z toho dost zaražená, a zmohla jsem se jen na větu, že by záleželo na typu postižení, které by naše (vymodlené) dítko mohlo mít.
Naštěstí vše bylo v pořádku a máme velmi chytrou a čipernou divošku, která se učí nejenom sama, ale velmi často dokáže, že i maminka a tatínek se také neustále díky ní učí něco nového :-)
 Luci 
  • 

hlavu vzhuru 

(2.6.2008 10:53:16)
ahoj,je to krasne,mam nejednu slzu v oku a vim proc.Ten vas pribeh se me citove hodne dotyka.S manzelem se zname od detstvi a troufam si rict,ze k sobe patrime.Pro dite jsme se rozhodli pred peti lety a ja hned otehotnela.Mela jsem velikou radost,ale me tehotenstvi nebylo bez problemu.ve 22tt nam bylo zdeleno,ze maly ma rozstep rtu a pravdepodobne i patra.nasledoval odber plodove vody,geneticka vysetreni atd.a rozhodovani,zda si dite ponechat.me komplikace spocivali take v tom,ze hrozilo,ze uz zadne jine deti mit nemohu.a tedy nejen proto jsem potrat nepripustila.do konce sveho zivota nezapomenu svemu muzi,jak stal za mnou a jak me moc pomahal a drzel nad vodou.tim vic si toho vazim,protoze se nasla spousta lidi,kteri rozhodnuti ponechat si dite s vvv odsoudili a klepali si na celo a take ti kteri kriceli to nesmi prijit na svet.dnes vim jak spravne bylo nase rozhodnuti.maly se sice narodil uz ve 34tt,ale "pouze s rozstepem rtu".ano nebylo to jednoduche,ale mame zdrave velmi sebevedome dite s mirnou kosmetickou vadou ve forme jizvy pod nosem,ktere si nezainteresovany clovek ani nevsimne.dnes jsou mu 4 roky a byl podle psychologickych testu shledan mimoradne intelektove nadanym s IQ nad 140.myslete si vsichni (v dobrem slova smyslu) co chcete,ale ja jsem na neho pysna.
vsem at uz mate jakekoli starosti,vzkazuji hlavu vzhuru,nic neni tak cerne!!!!!!!!!!!!!!
 Jana, 3 děti 
  • 

Re: hlavu vzhuru 

(2.6.2008 22:15:31)
Byla jsem na amniocentéze, protože mi vyšly špatně testy krve v 16. týdnu. Tedy byla jsem k ní donucena gynekologovo větou, ať tedy na ní nechodím, jestli mi nevadí, že možná v sobě nosím debilní!!!!!!! dítě. Zprvu jsem jí totiž odmítala a chtěla jsem odběr krve opakovat. Nikomu nepřeju zažít to, co jsem zažila za psychický utrpení za tu dobu, co jsem čekala na zákrok a později na výsledky. samozřejmně jsem si kladla otázku, co bych dělala, kdyby to nedopadlo dobře. Fakt dodnes nevím, tohle asi člověk dopředu nedokáže říct. Rozhodně kdyby šlo o roštěp v obličeji, tak to za důvod k potratu nepovažuju, znám několik lidí s rozštěpem, dokonce sestřenice holčička má nejtěžší postižení tohoto druhu a vím, že po několika letech běhání po doktorech, operacích, logopediích, tak ve finále tj. v dospělosti často není nic poznat, lidé jsou to inteligentní, šikovný a prostě úplně stejní jako ostatní co se polnohodnotného života týká. V současné době pracuju u dětí ve zvláštní škole, kde je i holčička s Downovým syndromem a lehčí autista a ten osobní kontakt změnil můj dřívější názor, že život s takovým dítětem je jen trápení - není to pravda, ty děti jsou šťastný, svou lásku dávají najevo daleko víc než ty zdravý, nestydí se projevit, jsou vděčný za každou pochvalu....
 Krys 
  • 

Já nevim 

(3.6.2008 10:25:14)
Rodičům Vojtíška a jemu samotnému přeju jenom to nejlepší. ALE zamyslely ste se někdy nad tím jak ho budou brát ostatní? Lidi sou strašně zlí a obzvlášť děti!!! Když sem si teda přečetla, že i tatínek má roštěp, tak nechápu jak to svýmu synovy mohl udělat. Aby vám jednou nevyčítal, že ste si ho nechaly. Ale nikoho nesoudim a přeju hodně zdravý a pevné nervy.
 lucyndi 


Re: Já nevim 

(3.6.2008 12:55:18)
ano vim,ze pises,ze nikoho nesoudis.ale neda mi,abych nereagovala,videla jsi nekdy dite s rozstepem po operaci s odstupem casu,myslim ne hned,kdyz jsou vyndane stehy,ale treba za rok nebo x let?jestli ano,tak nechapu za co by se na nas mel zlobit,ze jsme si ho nechali!!!jestli ne,tak nemas asi predstavu,ze to vazne neni poznat,musela bys byt zainteresovana a hodne zblizka.Myslim,ze maji lide horsi zraneni a vice zjizveny oblicej a jsou radi,ze prezili!!!navic,a to si ted spis delam srandu- je hodne osklivych lidi na svete a ziji mezi nami..........a kdybych mohla poslala bych ti foto meho syna.vim vetsina nebo kazda matka si mysli,ze jeji dite je krasne,ale on opravdu je!a doufam,ze i on jednou bude mit sve deti at uz s rozstepem nebo bez.podotykam,ze u nas vvv nebyla dedicna a doktori neprisli na to,co bylo pricinou,tak nahoda.
 Romana 2 holčičky 
  • 

Re: Já nevim 

(3.6.2008 18:11:08)
Tak tohle bylo trochu kruté. Jsem také pro přerušení těhotenství v případě nějakého postižení, tím myslím závažného postižení. Rozštěp rtu to určitě není, mám bratrance s rozštěpem rtu je to skvělý chlap a můžu říct i přitažlivý. Nevidím důvod proč by se mu někdo smál a nebo na něj koukal nějak zle.
 Draci mamka 4+1 


Re: Já nevim 

(3.6.2008 18:55:09)
Ano, zamysleli jsme se nejen nad tím, že lidé bývají omezení. Tito omezení lidé předávají svoje omezené předsudky dál svým dětem, tak jako můj muž sklon k rozštěpu. Zatím jsme asi měli štěstí, ale žádný z lidí se nad naším synem neošklivil a neposmíval. S kočárkem chodím mezi lidi, když se někdo podívá a zeptá se, klidně mu vše vysvětlím. Zatím mi nikdo za to, že Vojtíšek žije, holí nedal.:-)
Je mi líto lidí, pro které má vzhled stejnou cenu jako jejich vlastní život Rv
 Margottka 


Re: Já nevim 

(3.6.2008 22:32:32)
Kris,
já sama jsem se narodila s rozštěpem měkkého patra.Kosmeticky sice není nic vidět, ale učila jsem se mluvit, protože jsem z důvodu této vady huhňala a mluvila nosem. Řeč je dnes perfektní,(určitě hodně díky mamince, která ji se mnou denně pilovala), a nikdo dnes nepozná, že jsem se kdysi musela učit mluvit.Je fakt, že se našlo pár dětí, kteří se mi kvůli řeči smály, ale když se zamyslím, většinou to byly takoví ti primitivové, co nedokázaly ve škole přečíst souvisle větu. Žádné trauma z toho dnes nemám a ani tenkrát jsem ho myslím neměla. Záleží na rodičích, jak to dítěti vysvětlí, jaké mu dodávají sebevědomí. Opravdu nevidím důvod, proč bych chodila na potrat kvůli rozštěpu rtu, když celá věc lze operativně vyřešit.Člověk může být zdravý a najdou se zlí lidí, kteří si najdou důvod se posmívat!!!
 DENISA 
  • 

Re: Já nevim 

(4.6.2008 3:34:03)
Poslouchej ty chytra, me se deti hnusne posmivali kvuli velkym usim, nejem me, ale bylo nas ve tride usatych 5, meli nas rodice shodit z mostu? A ty dalsi vysmivane - pihate, nosate, tluste, taky? Porodila jsem syna, ma usi jak plachtaky, co jsem to jen spachala za hrich, mit vubec dite, kdyz jsem mohla vedet jak velka je pravdepodobnost, ze bude mit bud velke usi a za par let to bude daleko napadnejsi "handicap" nez u Vojtiska s rozstepem. Nastesti v obou diskusich pod clanky Dracku je to jediny minusovy prispevek, jinak jim lidi fandi a preji Vojtikovi jen to nejlepsi.
 Berenika 
  • 

na obtíž společnosti 

(8.6.2008 21:41:28)
V posledních dnech opravdu hodně myslím na to, jaké je postavení postižených ve společnosti. Jak jsou na obtíž. Dokonce i těm, kteří hlásají hodnotu každého lidského života.
Mám 2 vážně nemocné děti. Mají genetickou vadu, která je v indikovaných případech zjistitelná již před narozením. Vzhledem k tomu, že se u mého 1. dítěte projevila až když jsem byla ve vysokém stupni 2. těhotenství, na prenatální diagnostice jsem nebyla. Jsem moc vděčná za to, že jsem byla ušetřena rozhodování. Touhu po 3. dítěti jsem si následně nechala zajít, protože riziko bylo poměrně vysoké a pro mne bylo stejně nepřijatelné přerušení těhotenství jako narození dalšího těžce nemocného dítěte.
S dětmi jsem nakonec zůstala sama. Jejich otec hledal úniky od náročné péče o ně a od ustarané a unavené manželky, až to náš vztah nevydržel. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, jaké to je po ekonomické stránce. Moje děti chodí, vidí, slyší a jsou mentálně v pořádku, tudíž dle stávajícího sociálního systému nemáme nárok na žádné dávky. Musí však v průběhu každého dne dodržovat léčebný režim, na který by v ideálním případě měl někdo dohlížet. Jelikož nemám žádnou valnou oporu ani v širší rodině, nejde dost dobře sladit vydělávání peněz s péčí o nemocné děti. A žít na pokraji životního minima opravdu nechci. Nemoc mých dětí je progresivní, zkrátí jim život a je sama o sobě dost velkým handicapem. Nechci je handicapovat ještě chudobou. Nemůžu příliš ovlivnit délku jejich života, ale můžu ovlivnit kvalitu. Chodím do práce v době, kdy jsou ve škole, pracuju z domova a chodím do práce i o víkendech, kdy jsou děti u svého otce. Děti jsou skvělé, myslím že na svůj věk dost samostatné a zodpovědné.
Tedy v podstatě bych na problém zatěžování společnosti nemusela narazit. Vyjma nákladné léčby, kterou do nás stát investuje, jsem zatížená jedině já sama (časem a finančně - stát přeci jen zdaleka nehradí veškerou léčbu) a mé děti, který svůj úděl statečně snáší a mohly by tak být pro společnost leda obohacením, příkladem...
Prověřením postoje okolí je, když se děti mají více zapojit do normálního života vrstevníků. Školy v přírodě, tábory, školní zájezdy do zahraničí - to vše děti můžou, když jim někdo bude ochoten pomoci zachovat jejich nutný léčebný režim. Moje zkušenosti jsou velmi různorodé. Počínaje velmi vstřícným přístupem, zájmem a ochotou, konče odmítnutím stylu "uvědomte si, že já tam těch dětí budu mít na starosti 20".
Nyní jsou děti v křesťanské škole. Myslela jsem, že to pro ně bude nejlepší prostředí a byla jsem o tom ze strany školy ubezpečována. Křesťanství přece hlásá, že hodnotu má každý život, že se má pomáhat slabším a v křesťanské škole je cílem šťastné dítě. Když však mělo dojít k odjezdu na školu v přírodě a já jsem přišla učitelce dát podrobnější informace o léčbě, sdělila mi stroze, že na ni nemám házet zodpovědnost, že má dost práce s ostatními dětmi a že takhle nemocné dítě má zůstat doma. Ano, každé dítě, i postižené, má teoreticky hodnotu, ale nesmí nikoho obtěžovat, vyžadovat větší péči než zdravé děti! Snažila jsem se pro sebe učitelku omluvit, že je jen přetažená, ujely jí nervy, může se to stát každému... Bohužel si zřejmě ani s odstupem času nepřipouští, že by z její strany bylo něco špatně. Jedná se mnou velmi nepříjemně, jako by mi dávala pořád najevo, že jsme na obtíž.
Smířila jsem se do značné míry s nemocí svých dětí. Smířit se s těmito postoji se mi nedaří. Jako by ze světa mizelo dobro. Když už i v křesťanském prostředí právo na plnohodnotný život mají jen zdraví a obětavost je pouze proklamovanou morální zásadou.
Obdivuju všechny, kdo vědomě přivádějí na svět postižené děti a dokáží se poprat se vším, co to přináší. A netroufla bych si odsoudit někoho, kdo k tomu odvahu nemá. Přivést na svět dítě, které bude postižené a navíc pro společnost nežádoucí a obtěžující, jí vyžaduje opravdu hodně.
Bohužel nikdo nemá na čele napsáno, kolik nosí ve svém srdci lásky a nepozná se to ani podle hodnot, k nimž se slovně hlásí. Všude je možné potkat lidi jak vstřícné a obětavé, tak sobecké a zatvrzelé. Přeju všem rodičům jakkoli handicapovaných dětí, aby potkávali co nejvíc těch prvně jmenovaných a měli dost síly ustát střety s těmi druhými.
 Draci mamka 4+1 


Re: na obtíž společnosti 

(9.6.2008 20:56:10)
Bereniko,
přeju Ti, abys také potkávala jen skvělé lidi!!!
Já mám bohužel lepší zkušenosti s cizími lidmi než s rodinou, ale byla to naštěstí jen vyjímka.
Přeju Ti hodně síly a spoustu radosti a lásky zažité s dětmi
~s~~s~~s~
 HanaZ19 


Re: na obtíž společnosti 

(12.6.2008 22:29:27)
Milí rodiče,

Na co všechno se doporučuje přerušení těhotenství, je úplně ujeté. Já jsem, poté co jsem se dozvěděla, že čekám trojčata (dvojvaječná, počatá přirozeně a hned), dostavila na přednášku Klubu dvojčat a vícečat a tam jsem si za 5 Kč zakoupila cyklostylovanou brožurku Trojčata. Byla to jedna z nejhloupějších investic v mém životě. Na úvod jsem se dozvěděla (parafrázuji), že trojčata vznikají umělým oplodněním. Trojčata nejdou zvládnout, nejdou, a kdo si myslí, že je zvládne, ten uvidí, že ne a ještě si na ně vzpomene. Trojčata nejdou zvládnout, mazejte na redukci. Tedy ten termín jsem slyšela poprvé v životě a přijde mi hooodně absurdní. Moje trojčata nevznikla umělým oplodněním a dvě z nich byla jednovaječná, takže by se mi po "redukci" mohlo stát, že bych čekala najednou dítě jen jedno.
Nebudu předstírat, že jsem těhotenství prožila v psychiské pohodě. Zmítala jsem se mezi depresí a hysterií, a pak jsem si vždycky hladila břicho a říkala dětem v něm: "Ale toho si nevšímejte, beruška, to nic." Nebudu předstírat ani, že jsem všechno zvládala v pohodě. Prvních 2,5 roku bylo fakt náročných. Ale od samého narození je všechno jen lepší a lepší, snadnější a snadnější, kluci jsou skvělí a když se na ěn dívám, nápad, že by tu nebyli všichni je... nepředstavitelný.
Komunisti navykli český národ na to, že co nesplňuje "ČSN", je zmetek a musí se někam zamést - do ústavů. Takže jsme se na ulicích ani ve školách moc nesetkávali s lidmi jinak rostlými, jinak myslícími, vnímajícími, jinak barevnými. Musíme si na to zvykat. A snažit se, aby pro naše děti to bylo samozřejmostí. Protože Péťa možná neslyší, ale krásně kreslí. Pavlínka nechodí, ale nejlíp počítá. A tak.
Na svoje trojčata jsem vyslechla nepřeberné množství blbých dotazů (ve srovnání s rodiči dětí jakkoli postižených určitě ještě málo). Nejnejnejhorší reakce mají v průměru ženy tak kolem šedesátky, sedmdesátky. "Ježiši, to je hrozný. A pomáhá vám někdo?" Na mou pravdivou odpověď, že nám pomáhá spousta lidí se tváří nevěřícně. A začínají vyprávět o svém těžkém životě, ve kterém jim nikdo nepomohl. Tkže s heslem: Ve svobodné společnosti svobodně narozené svobodné děti! se s Vámi loučím, přeju Vám hodně štěstí, sil a legrace.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.