| mamka a zlobidla | 
 |
(28.5.2008 15:54:52)
Ahoj, jen pridam svuj nazor na porody doma. Zda se mi to skoro trestne. Jasne, ze to prostredi je k nezaplaceni, ale rodicka riskuje zivot ditete i zivot svuj. Vzdyt tak malo porodu je bez komplikaci. A v nemocnici je doktor, ktery zasahne a pomuze.
A ted k Tvemu porodu. Myslim, ze byl spatne vedeny. Bud se melo delat to, ci ono. Bud Ti meli porod vyvolavat, nebo meli udelat sekci. K te sekci bych se priklanela ja. I kdyz tezko muzu posuzovat, nejsem doktor. Jedno je vsak jasne, v jedne porodnici, by meli mit doktori jeden nazor.
Preju Tobe i Tvym detem v zivote jen to dobre.
|
| Lenelka | 
|
(28.5.2008 16:00:47)
Mamko, trestne??? Precti si nejake studie o porodech doma a pak si prijd popovidat.
Jsem teda asi exot, ale me porody byly bez komplikaci a asi hlavne diky tomu, ze byly bez zasahu lekaru.
|
| kaMyš | 
|
(28.5.2008 16:04:23)
Lenelko, byla jsi rychlejší  Moje rekace je taky k "mamce", akorát že v době, kdy jsem si její reakci četla já, tak se jmenovala Petra.
|
| Bellana |
|
(28.5.2008 16:05:25)
Možná by měla být trestná lenost používat mozek 
|
| kaMyš |
|
(28.5.2008 16:06:45)
Ehm, to jsem chtěla taky napsat, ale pak jsem si řekla, že nebudu tak drsná Ať to "mamka" ode mě neslízne za všechny ty, co mozek nepoužívají
|
|
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(29.5.2008 8:46:55)
Lenelko, vždyť přece víš, že při porodu doma umírají i blechy sousedovic psa, který bydlí o dvě patra níže. A co teprve těch peněz, co pak stojí záchrana sousedovic blech...
Mamko, to je pořád dokola. Někdo se cítí bezpečně doma, někdo s týmem lékařů za zády. Je to taky o vzájemné toleranci. Tenhle příběh, kdy doktoři při porodu zvrtali snad všechno, co mohli, není až tak ojedinělý. A mimochodem, co dělají zvířata v přírodě, když jdou rodit? Půjdou si lehnout k rušné silnici?
U nás porod doma není obvyklý a zřejmě ještě bude dlouho trvat, než to bude normální. Každý, kdo chce dneska rodit doma, si musí všechno kolem zaplatit sám (a že to není zrovna málo) a od pojišťovny nedostane ani korunu, přestože si platí pojištění. A následně vyběhat péči o dítě. To přesvědčení, že porod doma, je pro mě a mé dítě to nejlepší, opravdu není žádný experiment nebo srandička nebo touha po domácím pohodlí. Rodit bychom měli tam, kde se cítíme bezpečně.
|
|
|
| kaMyš |
|
(28.5.2008 16:07:54)
Mimochodem, "vždyť tak málo porodů je bez komplikací" - víš, domorodky docela intenzivně přemýšlejí o tom, proč je tak málo porodů v porodnicích bez komplikací - a podle toho se zařizují.
|
| Mili+5 | 
|
(28.5.2008 16:34:17)
Mě osobně nejvíc ze všeho vadí oddělování dítěte od matky a nechápu, že ještě někdo může zpochybňovat, jak je to pro dítě zhoubné. Milenka odmítla jíst i pít, jen plakala a volala mámu, pokud vysílením neusnula. Novorozenci to nemohou dát takhle najevo, nicméně si myslím, že to prožívají naprosto stejně a pokud jsou nějak nemocní, má to oddělení velmi škodlivý vliv na jejich uzdravování. Tomík přestával dýchat, což jistě mělo fyziologický důvod, ale jsem přesvědčená, že se nedá takhle oddělit tělesné od duševního, že vliv na jeho stav mělo obojí. Plakal, jediný způsob pro něj jak dát najevo, že mu něco chybí a když se nedovolal, nejprve přestal plakat, rezignovaně zavřel oči a přestal se mu zvedat hrudníček a pokud by mu nikdo nepomohl, umřel by. Jsem naprosto přesvědčená o tom, že by se uzdravoval lépe a rychleji, kdybych mohla být stále a od začátku s ním. Takže i v tomto jsou tahle nemocniční opatření nejen nesmyslná, ale hlavně škodlivá pro uzdravování dětí. Zrovna jsem nedávno četla asi na Aperio.cz, že matčin hrudník je nejlepší místo pro správné zahřátí a rozdýchání novorozence a udržení saturace, dokonce lepší než inkubátor.
|
| Renata | •
|
(28.5.2008 17:19:58)
Mili, co píšeš o oddělení dítěte od maminky, můžu jedině podepsat.
Je pravda i to, že matčin hrudník je přirozený inkubátor a nejlepší místo pro narozené dítě, bohužel to úplně neplatí pro situaci, kdy dítě potřebuje rychlou pomoc či dokonce resuscitaci. (I tak by ale měl být umožněn stálý kontakt s maminkou, jakmile to její stav dovolí.)
Většinou však dítě u maminky není ne z důvodu svého stavu, ale pro zaběhlé rutiny a pohodlí personálu.
|
| cizinka1 |
|
(28.5.2008 17:33:40)
Renato, vetsinou bych se podepsala pod vsem co pises, ale pod timhle ne. Matcin hrudnik je nejlepsi misto pro resuscitaci, protoze neodstrizena pupecni snura je pro nedychajici miminko jedina cesta prisunu kysliky. Stimulovat dychaci reflex a resuscitovat na hrudniku da, a jde zase jedine o pohodli a rutinu, pokud se to nedeje.
Mimochodem, mi se velice libilo popis co delat, jestli miminko po porodu nedycha, od americke bylinkarky Susun Weed: vedle tech banalnich rad o stimulaci, neodsrihnuti pupecniku, nabizela matkam k miminkovi mluvit, popsat mu, proc se ho tak moc prala. At vliv mamincineho hlasu a tonu na miminko je neprokazatelna, nicmene prinos takove rady pro matku v tomto dramatickem okamziku je neoddiskutovatelny.
|
| Líza | 
|
(28.5.2008 19:03:57)
Cizinko, odsát dítě a provádět umělé dýchání či srdeční masáž na hrudníku matky možná můžeš, ale defibrilovat rozhodně ne.
Druhá věc je, že se obávám, že v tu chvíli by se z logických důvodů většina maminek neovládla a ve snaze něco udělat, nějak pomoci, nějak dítě zachránit, by naopak blokovala záchranu dítěte v situaci, kdy jde o čas.
V tomhle se přikláním k tomu, když už selhávají vitální funkce, dítě na hrudník matky nepatří.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(28.5.2008 19:21:55)
Lízo, ono je možná resuscitace a resuscitace. Ještě jsem se tím nezabývala hlouběji, jen v souvislosti se zkušenostní zahr. PA a domácími porody, a to šlo zejména o situaci, kdy je dítě "slower on uptake", čili něco jako že má "pomalejší nástup", myslí se tedy dýchání. Dítě leželo normálně na matce, nebyla přestřižená šňůra, která stále pulzovala (PA kontrolovala, a zmiňovala to jako velmi důležitou část celé procedury), kontroloval se i pulz dítěte, matka dítěti třela nohy a PA přidržovala ambuvak s kyslíkem/vzduchem. Nejsem odborník, abych posoudila, při jaké situaci tohle stačí a při jaké ne, ale rozhodně naše běžná praxe ustřihnout pupečník co nejdříve pochopitelně vyžaduje okamžitý, dramatický resuscitační zásah, protože je dítěti odebrán poslední přirozený zdroj kyslíku ...
|
| cizinka1 |
|
(28.5.2008 19:31:47)
Lizo, Marketa odpovedela rychleji. Ja jen doplnim, ze moje namitka je proti obecne praxi, jakmile miminko ma potize, okamzite ho sebrat matce, a casto se to deje u deti, kteri dostanou pak Apgar 10/10/10 a pod. Pro prvni ozivovaci pokusy a diagnostiku muze lezet na brisku matce, nic tomu nebrani. Drastickym ozivovacim metodam se nikdy neprisupuje hned, nebo se mylim?
Nemuzu se predstavit matku, ktera by branila ozivovacim pokusum. Velkou vyhodou porodnika je schopnost mluvit a davat pokyny klindnym, az nakazlive klidnym hlasem. To, coby rikala, nebo mozna plakala nebo kricela, znamenaly by jen vetsi emocni napor pro personal. Ale kdo neobstoji pohled na reakci pribuzneho na umirajici do zdravotnictvi nepatri. To neni o efektivite prace, spise o pohodlny utek.
|
| Líza |
|
(28.5.2008 20:00:55)
Markéto, pak ale nejde o resuscitaci v pravém slova smyslu, v tom, co píšeš, s tebou souhlasím.
Cizinko, spousta matek ať malých mimin nebo větších dětí, spousta blízkých, jejichž milovaní jsou v ohrožení života, v tom stresu a emočním vypětí dělá s prominutím hovadiny a narušuje snahu o záchranu života, v takové chvíli musí jít všechno a všichni stranou a prostě se zachraňuje - pokud se nepletu, tak leckdo, kdo například jezdí se záchrankou, dělá tuhle zkušenost dnes a denně.
Tím nehájím automatické nebo příliš rychlé oddělování dětí bez problémů nebo jen s drobnými adaptačními potížemi od matek; pokud jde ale o selhávání vitálních funkcí, tam si myslím, že to je naprosto na místě, po dobu neodkladné resuscitace. A pak jsme zase u toho, když dítě leží na ARO nebo JIP, jsem opět přesvědčená, že u něj rodič má být - ne ale v průběhu akutních zákroků zachraňujících život, od těch tě vyhoděj i v nejhumánnějším zdravotnickém zařízení na světě a dobře vědí proč.
|
|
|
|
|
| Renata | •
|
(28.5.2008 20:01:59)
Cizinko, špatně mi rozumíš v pojmu neodkladné pomoci a resuscitace. Dítě s pomalejším nástupem - pokud je běžnou praxí přerušit pupečník až po dotepání a umístit dítě hned po porodu do matčiny náruče, takové dítě má normální barvu, reflexy jen mírně opožděné, normální tep srdce. Jediné, co se rozvíjí postupně, je dech. Tento stav patří matce, protože u ní a s pupečníkovým kyslíkem se dítě nejlépe zotaví a dýchat začne pravidelně v řádu minut.
Naproti tomu stav vyžadující resuscitaci není jen nepřítomnost dechu, někdy je to dokonce nepřítomnost života. Roli hrají desítky sekund, pokládám za nezbytné mít dítě umístěné tak, aby leželo zcela stabilně, přístup ze všech stran pro několik párů rukou. Nejen zajištění dechu, ale i aplikace léků či defibrilace už podle mě vůbec do matčiny náruče nepatří. Nikdo, kdo pracuje s dítětem, nemůže v té chvíli klidným hlasem hovořit na rodiče, protože většinou není čas mluvit vůbec, kromě heslovitých výroků směrem ke kolegům. Taková situace v porodnici "klasické" není až tak vzácná a dítě občas opravdu potřebuje veškerou pomoc.
U porodu nesmí být dominujícím postojem strach, ale je nezbytné, aby byla co největší zkušenost. Dostatečně zkušený zdravotník nebude ze strachu odebírat dítě matce, pokud minutu lapavě dýchá a má modré prstíky, ale zareaguje včas a rychle na vážné známky asfyxie dítěte.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2008 20:10:44)
Renato, dík - podle popisu dejme tomu do Apgar 7, 6? (Tomu by odpovídala ta barva, dech, mírně opožděné reflexy). Snažím se udělat si představu, kamarádčina holčička podle jejího popisu šla kleštěmi kvůli asfyxii po dvou pokusech o vytlačení, byla resuscitovaná a apgar první minutě 2, velmi rychle OK.
Bohužel praxe dotepání pupečníku je v českých porodnicích výjimečná, takže na zvážení apgar a případné ponechání u matky obvykle stejně není prostor ...
|
| Renata | •
|
(28.5.2008 20:22:13)
Markéto, po klešťovém porodu pro nitroděložní tíseň dítěte, při prvním Apgaru 2, je nutné, aby dítě bylo resuscitováno. První apgar se hodnotí po minutě, když uvážíš, že jedinou další minutu v tomto stavu, a hrozí velmi reálné riziko poškození mozku z nedostatku kyslíku, myslím, že tady je to postup zvolit menší zlo. Že se stav rychle upravil, je pro dítě štěstím a z mé zkušenosti to napovídá, že kyslíková tíseň netrvala příliš dlouho. Zotavené dítě bych mamince rychle vrátila, ale rozhodně zaslouží výrazně větší pozornost, může mít problémy v dalších hodinách či dnech.
U takových patologií porodu bych nezkoušela, zda dítěti pomůže další minuta na pupečníku a taktilní stimulace. Bohužel na tom dítě obvykle bývá spíš hůř.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2008 20:50:35)
Renato, dík, nějaké vyčkávání bych v takovém případě asi nepředpokládala, chtěla jsem si jen udělat obrázek. Jinak to byl vyvolávaný porod, takže mě to ani moc nepřekvapilo; přišlo mi z toho vyprávění jen že s těmi kleštěmi moc dlouho nečekali, ale on to byl hodně stručný popis :)
|
|
|
|
| Renata | •
|
(28.5.2008 20:12:01)
Ještě chci dodat, že něco jiného je porod bez medicínských zásahů a něco jiného porod medikovaný, během kterého již problémy vystrkovaly růžky. Dítě z medikovaného porodu bývá zcela vyčerpané, nemá prakticky žádnou rezervu, ze zkušenosti vím, že taktilní stimulace, masáže a jiné postupy nemají u takových dětí prakticky žádný efekt, toto dítě visí často opravdu na tom pověstném vlásku.
U nemedikovaného porodu je naopak těžší stav dítěte po porodu poměrně vzácný a proto PA popisují tyto postupy jako pomocné pro dítě. U těžkého stavu ale rovněž nepomohou dostatečně důrazně, proto si myslím, že je správné, že PA nevede porody s jasnou patologií v místě mimo dosažitelnou pomoc, právě kvůli velké zranitelnosti dítěte v prvních minutách po porodu.
I já jsem zažila hezké, nemedikované porody, kdy po porodu byl překvapením špatný stav dítěte, někdy vyžadoval intubaci a veškerou péči. V porodnici klasického ražení je ovšem těchto dětí řádově víc.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2008 20:16:47)
Renato, moc děkuju za tuhle poznámku. To o horší adaptaci a vyčerpání dítěte po medikovaném porodu jsem si myslela správně.
Ještě by mě zajímalo, jaká je skutečná česká porodniční praxe s "pomalejšími" dětmi. Jestli je opravdu nechají adaptovat samy (s jemnou dopomocí), nebo se i u nich zahajuje "tvrdá" resuscitace. Včera jsem zaslechla údaj 10% narozených dětí je resuscitováno, ale nemám to zatím s čím porovnat.
|
| Renata | •
|
(28.5.2008 20:29:58)
Na to neumím dobře odpovědět. První minuty života dítěte jsou pro kvalitu jeho života prakticky rozhodující, a proto se to často řeší i forenzně. V českých porodnicích má u každého porodu být pediatr a péče o dítě podléhá zcela jeho rozhodnutím. Hodně tedy záleží na tom, jaké pokyny vydává pediatr a liší se to jistě zařízení od zařízení.
Ale, i doktor Leboyer byl pediatr, mají jeho knihu v češtině. Znám pediatry, kteří skutečně poznají, kdy je stav nouze, a jinak na děti nespěchají.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2008 20:52:04)
Díky za informace, jsem moc ráda, že na tyto diskuse chodíš.
|
|
|
|
|
| cizinka1 |
|
(28.5.2008 21:22:03)
Renato, moc si vazim toho, ze toto stupnovani ohrozeni vnimas. Bohuzel moje zkusenost z velke FN a i spousta dalsich zkusenosti ktere jsem cetla nebo slysela, svedci spise o tom, ze okamzite oddeleni novorozence s nejmensim naznakem problemu od matky a tim padem i prestrihnuti pupecniku jsou rutinne. Podle mych vzpominek, ktere muzou byt zkreslene porodnim tranzem, takhle jednala porodnik, nikoliv pediatr, pediatri stali v pozadi. Proto jsem reagovala na Tvuj prvni prispevek. Proti tomu, jak jsi udelala detailnejsi obrazek nemam co dodat, jen poprat, aby jednou tohle by se stal dominantnim pristupem.
K tomu panikareni matky, co jsme probiraly s Lizou, bych jen dodala, ze asi hodne zalezi na predporodni priprave, na tom, jestli matka je poucena, jak se chovat v nouzove situaci. Je to jeden z neduhu modernity, ze bezny clovek, kdyz konfrontovan s ohrozenim zivota nekoho blizkeho ma sklon k sokove reakci. Asi hodne zalezi take na tom, ze porodni asistentka a klientka pri domaporodu dobre znaji, a tyhle rizikove pripady maji prilezitost probrat. Ale treba v UK tohle neni pravidlem, a postupy, ktere popisovala Marketa, jsou presto pravidlem. No, ale domaporod si voli urcita klientel s ideologickymi sklony k realizmu a pripravenosti na vsechno, a to se osvedci v spolupraci matky ve pripade nouze, a jejim lepsim pocitu, ze v dramatickem okamziku delala vsechno, co bylo v jeji silach.
|
| Renata | •
|
(29.5.2008 13:14:15)
Cizinko, je to přesně tak, domácí porod volí klientela, která porod přijímá i s tou určitou malou možností, že bude třeba řešit nouzovou situaci. Je samozřejmě nezbytné, aby na ni byli všichni dobře připraveni a zúčastnění si to bez rozdílu uvědomují.
Znovu a jistě ne naposled opakuji, že porod doma není pro nikoho, kdo cítí strach a obavy z nějakých komplikací, které doma nebude možné vyřešit. Píše sem mnoho lidí, pro které je toto důvod, proč by měl být domácí porod snad kriminalizován, ale snad si vůbec neuvědomují, že tyto řádky a tento porod vůbec nepatří jim. Strach ruší zásadním způsobem přirozené porodní mechanismy, kdo si jej nepřipustí či nepřizná, většinou doma nakonec neporodí a odjede do porodnice. Nechť každý, kdo potřebuje, hledá zázemí a péči porodnice, ale nechme v klidu porodit ženu i doma, vždyť přece víme, že domácí porod je s patřičnou péčí dokonce bezpečnější, ne-li stejně bezpečný jako nemocniční. Týká se to matky i dítěte, jen podotýkám. Rodiče nesou za dítě zodpovědnost celý další život, jistě ji mohou nést i v období porodu.
|
|
|
|
|
| Mili+5 |
|
(29.5.2008 11:17:13)
Renato ještě jednou dík za informace
Víš, já bych ani nepožadovala, aby mi dítě resuscitovali na hrudi, mě by bývalo stačilo, kdyby mi ho dali aspoň po ošetření. Malý na tom po porodu nebyl tak zle, Apgar má v papírech 8,9,10, přesto ho odnesli takzvaně zahřát a vzpamatovat se a to si právě myslím, že to by u mě mohl o hodně lépe. Dva dny mu pouze kolísala saturace na 85, to zhoršení nastalo až po dvou dnech, jestli to bylo v souvislosti s tou trombozou se vlastně neví, ani není jasné, kdy k ní došlo, jestli již při porodu nebo později. Stejně mě napadá, že se ten jeho stav mohl zhoršit i v souvislosti s jeho špatným psychickým stavem v kombinaci s tělesnými problémy.
Jak jsem psala, že Milenka po separaci odmítla jíst a pít, tak to bylo opravdu prokazatelně kvůli tomu. Ještě chvíli předtím, než jsem ji musela odevzdat na Jip, jedla ode mě vánočku a pila čaj a to s velkou chutí, přitom její fyzický stav byl už v té chvíli velmi vážný, už několik hodin nebyla schopná ani stát ani sedět. Co jí vzali na Jip a oddělili ode mě nepozřela od nich nic, zavedli ji centrál a dostávala jen umělou výživu a když jsme za ní za 2 dny přijeli, měla takovou velkou radost a po chvíli od nás velmi hladově přijala pití i jídlo.
Co tím chci říct, děti a i ty malinké potřebují k uzdravení a i vůbec prospívání přítomnost blízké osoby, hlavně matky a možná jsou místa, kde se to respektuje, ale plzeňská fakultka to není a asi není zdaleka sama. A myslím, že tím nejhloupějším argumentem pro takové poškozování dětí je: u nás se to prostě tak nedělá a přesně takhle nám odpověděl přednosta dětské kliniky, když jsme ho žádali, abych na té Jip mohla být s Milenkou.
Myslím, že povinnost nemocnice zajistit podmínky pro neoddělování dětí zdravých i nemocných od matek by měla být dána ze zákona, ale to už je jiná diskuse.
|
| Renata | •
|
(29.5.2008 13:22:05)
Mili, není zač děkovat, rádo se stalo 
Zase můžu jen souhlasit. Apgar 8 rozhodně není důvodem nenechat dítě mamince a její absolutní blízkost v prvních hodinách dostává dítě skutečně do pohody. Problém je, že rozhodně všechny kliniky tímto způsobem nepostupují. Zejména v situaci, kdy mají "důvod" (diabetes matky), se dítě ocitá oddělené od matky někdy i v řádu dní. Jakoukoliv iniciativu matek za neoddělování dětí podpořím každým možným způsobem.
Cizinka zmínila, že u oddělování dítěte stojí jako první porodník: pravda. Bohužel musí dodržet pokyny dané dětskou částí porodnice, většinou jsou v tom smyslu, že dítě se hned po porodu oddělí od pupečníku a předá dětské sestře, i v dobrém stavu.
A bohužel, většina porodníků na tom neshledává nic moc až tak divného...
|
|
|
|
|
|
| Oggová | 
|
(28.5.2008 16:12:26)
Mamko, a kde jsi vzala, že tak málo porodů je bez komplikací?
Já mám ve svém okolí velmi málo holek u kterých byl porod s nějakým problémem.
Sama mám čtyři děti a porody naprosto bez problémů..
Kdybych nebyla srabík, tak bych ráda porodila doma.
Nechápu, proč by mělo být rodit doma trestné...diskuze by měla být spíše o tom proč se konečně v Česku nenastaví taková pravidla, aby se porody doma staly naprosto uznávanou alternativou...aby byly dostupné veškeré informace, PA, pediatři ochotni takového novorozence převzít do své péče...aby rodičky nemusely tajit to, že se chystají rodit doma. Aby se k nim doktoři chovali slušně a ne s despektem, že se pro takovou možnost rozhodly.
|
| kaMyš |
|
(28.5.2008 16:18:12)
Oggi 
|
| sunsung | 
|
(28.5.2008 17:28:42)
Klasický lékařsky vedený spackaný porod bez jakéhokoli ohledu ke všemu co se má u porodu respektovat
v zpč. kraji se dá rodit přirozeně bez lékařských zásahů s respektováním porodních plánu atd. na mail napíšu kde...
napsala jsem už hodně článků o neoddělování novorozenců od matek, bohužel jsem zatím moc nedosáhla, ale pokud mi někdo v tomto boji chcete pomoci, tak budu ráda
v zoologických zahradách by i to nedovolili, oddělení samičky od novorozeného mláděte, protože to má fatální následky, v čských porodnicích se to dělá rutině
|
| Paulisa | 
|
(28.5.2008 21:49:12)
odpovědí je moc. nečtu zpětně
já měla při vyvolávaném porodu první den hamiltonův hmat,
pak se nic nedělo,
další den gel do pochvy, odpoledne také a stále se nic nedělo.
v noci stahy nic moc,
až třetí den opět ráno gel do pochvy a kontrakce se rozjely.
čekalo se na progres,
pak přijetí na sál,
pak až oxytocin,
pak protržení amniovaku a pak dloooouho nic, tudíž císař.
mrzí mne tvoje zkušenost a na Lochotíně bych jí nečekala. Odvozuji postup z toho, že se jednalo o pátý porod a všichni CS automaticky zavrhli předem.
|
|
|
|
|
| Marta, 3 děti | •
|
(29.5.2008 10:11:01)
Mamko, já jsem spíš Tvého názoru. Při porodu je myslím k nezaplacení vědět, že kdyby něco, tak je kolem mě vše, co je v moderním světě možné si pro záchranu miminka přát. Moje miminko mi vzali hned po porodu, potřebovala inkubátor, a sestřička jasně řekla, že je už zkušená ženská (odhaduju kolem 50 let), a že naše malá začala hned ztrácet teplotu, takže bez inkubátoru by to nezvládla. Co bych asi dělala doma? Že bych jí šoupla do trouby? Znám případ, kdy si rodička prosadila porod přirozený, přes upozornění doktorů, a umřela. Měla výduť v mozku a těžký porod nepřežila.
Samozřejmně že ne každý dokrotr je borec, jsou i řekněme né zrovna kompetentní MUDři, ale to už souvisí spíše s výběrem nemocnice.
Mě spíš štve, že v porodnicích jsou PA, které tam nemají co dělat, unuděné, obtěžujete je, mě jedna při prvním porodu hned na začátku řekla "Vy to nezvládnete". To je přesně co jsem potřebovala slyšet. Zvládna jsem "to" 3x.
Holky, co kdyby jste na někoho s jiným názorem nebyly hned jako vosy? Třeba to nemusí být b*bec. Jen je jiný...
|
| Lenelka |
|
(29.5.2008 10:39:02)
Marto, doma by sis malou dala na sve telo, prikryla vas obe a ono by se to s nejvetsi pravdepodobnosti ustalilo. Odebirani novorozencu v porodnicich za ucelem ""zahrati v inkubatoru"" je bohuzel v CR bezna praxe.
Ten pripad s tou rodickou s vyduti v mozku nejak nechapu, proc ho zminujes?? Jako ze by nejaka domorodka chtela rodit doma i v tom pripade, ze by predem vedela, ze ma v mozku vydut?? Tak takovou neznam
Myslim, ze na Mamku jsme tu nereagovaly jako vosy. Me osobne nastvalo jeji prohlaseni, ze porod doma by mel byt trestny. Pritom o porodu doma zjevne nic nevi, kdyz si mysli, ze porod doma je dnes stejny jako pred sto lety.
|
| Marta, 3 děti | •
|
(29.5.2008 11:14:05)
Nechápu lidi, kteří si myslí, že ví víc než doktor. Proto jsem neměla pochybnosti, že pro malou bylo lepší být v inkubátoru. Doktor mi to vysvětlil, chodil za mnou 3x denně s informacemi, k malé mě dali hned jak to šlo. Spíš myslím, že když se s pacientem zachází jak s blb.em, tak pak z toho vznikají šumy.
Případ s výdutí zmiňuju proto, že paní si vydupala co si myslela že je správné, a zjevně se netrefila. Bohužel jí to stálo mnoho...
Mě se zdá, že maminky nemohou vědět tolik, co zdravotník, potažmo zkušený doktor, a proto by neměli rozhodovat o tom, jestli budou rodit doma. Rozhodují o něčem, o čem nemohou vědět dost.
Podle mě by se mělo udělat vše, aby v porodnici se mamky cítili dobře, a neutíkali rodit domů, kde mají pěkné prostředí - ale to je málo.
Znám bohužel dost o malých českých nemocnicích, zápasí o přežití, a tak "pěkné prostředí" je tam prostě o tom, na jaké narazíte lidi.
Ještě douška - moje "oblíbená" porodnice se asi zavře, mají jen posledního doktora, který je fakt šikovný, ale nemůže sloužit 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Tak se dočkáme že v mém rodném okrese se rodit doma bude MUSET
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(29.5.2008 11:25:01)
Marto,
myslíš si, že nějaký cizí doktor - když budeš třeba někde na dovolené - ví např. o projevech tvé alergie víc než ty, která s ní žije celý život?
|
| Marta, 3 děti | •
|
(29.5.2008 11:40:39)
Myslím, že se to nedá srovnávat.
Ještě k té paní s výdutí, myslím, že jsem nenapsala jasně - doktor nevěděl o té výduti, to se zjistilo až když zemřela, ale první porod měla těžký, proto jí nedoporučovali další porod přirozeně.Úzká pánev? Velké plody? To už nevím.
Mě to vyprávěl kamarád s hrůzou v očích, když jsem mu řekla, že plánujem třetí mimi.
|
| Renata | •
|
(29.5.2008 13:33:12)
Výduť mozkové tepny patří ke stavům nezachranitelným. Šance na přežití, byť třeba přímo na operačním sále, je mizivá. Tato žena, o které mluvíte, by zemřela kdekoliv, pravděpodobně i na ARO oddělení, kdyby tam z nějakého důvodu v okamžiku prasknutí byla. Zmiňovat její úmrtí v souvislosti s domácím porodem pokládám za irelevantní, porod neměl s příčinou úmrtí vůbec žádnou souvislost.
|
| Veveruše |
|
(29.5.2008 21:44:52)
A hlavně ta paní s výdutí, jak jsem pochopila, rodila v porodnici a bylo jí to s prominutím prd platné. S domácími porody to tedy absolutně nesouvisí. Přirozeným porodem je v tomto případě zjevně míněn porod vaginální (versus porod císařským řezem). Kdyby lékaři byli tak vševědoucí, jak si mnozí myslí, že jsou, a věděli o té výduti a paní o tom informovali, určitě by se rozhodla jinak.
|
|
|
|
|
| Mili+5 |
|
(29.5.2008 11:37:59)
Marto souhlasím s tebou v tom, že ten hlavní tlak by měl být spíš směrem k tomu, aby se dalo dobře a bezpečně rodit v porodnicích, ale dokud se budou provádět takové rutinní a kontraproduktivní postupy, jako se to stalo v mém případě, pak se ani nedivím, že se některým maminkám zdá lepší a i bezpečnější rodit doma.
Jinak nijak si mě nenamíchla, ani nikdo z vás, kdo mi radil už to nechat být. Jak jsem tady už někde zmínila, já se tím netrápím, prostě mě to jen zajímalo, co na to řeknete a ozvala se mi i odbornice lékařka a hodně věcí mi objasnila. Ovšem to, že Tomíkův stav byl aspoň zčásti! způsoben právě těmi rutinními a přitom ne zrovna vhodnými postupy, mi vlastně potvrdila a i vysvětlila proč.
Pokud moje reakce na dobře myšlené rady se tím už netrápit vyzněla podrážděně, tak to je spíš tím, že mě takové rady zlobí v souvislosti s Milenčinou smrtí, protože tady to nedokážu. Rady typu sice nikdy nezapomeneš, bude navždy ve tvém srdci, ale už na to nemysli, netrap se tím, nech to být, mi připadají, že si protiřečí. Přestat se pro to trápit by se dalo jedině tím, že bych zapomněla, udělala tlustou čáru a zakázala si na ni jen pomyslet. Jenže to nejen nedokážu, ale ani nechci.
|
| Irena..: | 
|
(29.5.2008 23:06:19)
Mili, vím, jak Ti je. Před pěti lety mi také zemřela dcerka. Ta bolest nikdy nebude menší, ale tohle nedokáže pochopit nikdo, kdo to neprožil. Přeji Ti hodně síly.
|
| Mili+5 |
|
(29.5.2008 23:22:49)
Ireno, pokud bys chtěla, přijď se podívat sem, všechny, které tam mají přístup, chápou, protože to také zažily. Tak pokud bys chtěla s námi popovídat, předat zkušenosti, stačí se zaregistrovat a požádat mě o udělení přístupu. Mili
|
|
|
|
| Lenelka |
|
(29.5.2008 13:02:45)
Marto a Ty dokonale rozumis politice, rizeni statu, financovani statu a treba jeste zahranicni politice? Asi ne, vid. No tak bys mozna nemela volit, protoze tomu dokonale nerozumis. Ja mluvim o porodu doma s PA, tim padem o volbe odbornika, se kterym budu rodit a kde.
Ja si teda vyhrazuju pravo rozhodovat o svem tele a o svem diteti, to se na me nezlob. Do toho mi nema kdo co kecat.
|
|
|
|
| kaMyš |
|
(29.5.2008 11:08:41)
Marto, taky nemám pocit, že bych na někoho byla jak vosa, ale neskutečně mi vadí nepravdivé argumenty. V tom případě se ve mně probudí potřeba uvádět věci na pravou míru. Každému co jeho jest. Výběr porodnice tomu, komu to stačí (a nevadí mu, že neví, na koho tam pak v reálu narazí - třeba jako já na doktora, kterej mi při kontrakcích tvrdil, že doporučení Světové zdravotnické organizace jsou jen pro třetí svět, tudíž on se jimi řídit nemusí, a další lahůdky - a to jsem porodnici opravdu vybírala pečlivě). Porod doma tomu, kdo o to stojí a má na to fyzické a psychické předpoklady. Bez řečí o tom, jak je nezodpovědnej a jak by jeho jednání mělo být trestné.
|
|
|
|
Potřebuji se z toho vypsat. Ono ačkoliv nepopisuji zrovna veselé věci, to že to dobře dopadlo, tomu pro mě dává úplně jiný, snazší, radostnější rozměr. Postěžuji si sice, ale Tomík leží v ložnici v postýlce a krásně spinká, stačí se zvednout a jít se na něj podívat, takže psát o tom je pro mě vlastně relax. Jenže nyní v tuhle chvíli se mi oči zalívají slzami a svírá srdce, protože myšlenky letí jinam, k tomu hrobečku s nápisem Milenka, tolik tolik to pořád bolí. Já vím, že mi nemůžete pomoci, nikdo mi nemůže pomoci, nikdo mi ji nevrátí.
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)