| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Maminko - já chci - pochovat

 Celkem 112 názorů.
 Adda ..... 


mazlíci 

(21.5.2008 9:31:45)
Moc hezky napsané a souhlasím .Mladší dcerka je velký mazlík a sama si to užívám sice usíná sama v postýlce.První dceru jsem do 3 let uspávala až jsem s toho byla sama unavená,asi proto už se nemazlila moc přes den,druhá to má obráceně.
 majka 


i naše děti jsou mazlíci 

(22.5.2008 9:00:16)
Mám tři děti,všechny jsem od miminka měla u sebe,v náruči, v posteli....Mezi třetím až pátým rokem sami od sebe opouštěly mou naruč i postel.Nemám pocit že jsem je rozmazlovala,prostě to potřebovaly a maminka jim to dopřála.Nechápala jsem,jak se některé maminky zlobí,že to jejich miminko chce chovat a sát z prsu a že nic jiného neudělají.Já zas nechápu,když děťátko,které je v bříšku v těsném kontaktu s mámou, někdo chce pak odložit do postýlky a chce, aby to vydrželo samo ...Článek moc pěkný,díky.
 Ninivé, synek 2r., 16tt 
  • 

Majko a autorko 

(22.5.2008 16:10:45)
ahoj, to je milé, že to má někdo jako my :-)
Já i syn jsem velcí mazlíci - spí střídavě v postýlce a u nás - pokud nejsme úplně vyčerpaná, tak je mi to příjemné. Jen nevím jak se to odnaučí a co s novým mimi. Majko, píšeš, že se tvoje děti přesunuly samy. Já nevím, co manžel, aby se dřív nepřesunul on... musím se ho optat :-)
Jinak v šátku jsem ho nosila asi do 10kg a bylo to prima, těším se na další.
 Lechen 


Re: Majko a autorko 

(26.5.2008 21:27:09)
VŠECHNY ZDRAVÍM,JE HEZKÉ ČÍST,ŽE NEJSEM JEDINÁ,KDO TAKTO USPÁVAL SYNKA.VŠUDE JSEM SLYŠELA,TY SI HO ROZMAZLÍŠ,NEBUDE TI CHTÍT SÁM SPÁT....A DO JEDNOHO ROKU S NÁMI SPAL V POSTELI.PAK PŘIŠEL VELKÝ ZLOM.UDĚLALI JSME MU POKOJÍČEK KTERÝ SI MOC OBLÍBIL A PROTOŽE VELICE BRZY ZAČAL CHODIT,NAŠEL SI V POKOJÍKU OBLIBU.MÁME V BYTĚ SCHODY A ANI TY MI NEBYLI V ROCE PŘEKÁŽKOU,BRAVURNĚ JE ZVLÁDAL PO ČTYŘECH NAHORU A DOLU.VE13MĚSÍCÍCH JSEM UDĚLALA POKUS A PŘESUNULA POSTÝLKU DO POKOJÍČKU A DALA HO TAM SPÁT SAMOTNÉHO.A TUTO NOC MI POPRVÉ CELOU PRSOPAL,DO TÉ DOBY SE MI 2-3 ZA NOC BUDIL.OD TÉ DOBY MI SPÍ CELOU NOC,AŽ NA VYJÍMKY,KDY HO ZLOBÍ ZOUBEČKY.DNES JE MU 15 MĚSÍCŮ A SÁM I USÍNÁ.DOSTANE PUSU NA DOBROU NOC OD TAŤKY A PAK OD MAMČI,ULOŽÍM HO DO POSTÝLKY A V KLIDU ODCHÁZÍM.TOMÍK BEZ PROBLÉMŮ USÍNÁ A TO JSEM HO PŘE 14DNY ODSTAVILA.MUSÍM ŘÍCI,BEZ JAKÝCH KOLIV PROBLÉMŮ.PRO MĚ BYLO HROZNÉ NECHAT MALÍHO BREČET V POSTÝLCE,KDYŽ VÍM,ŽE STAČILO HO VZÍT DO NÁRUČE,POCHOVAT A NEBO HO DÁT K NÁM DO POSTELE.TAK JSEM TO I PRAKTIKOVALA.JSEM RÁDA,ŽE JSEM SI DO TOHO NENECHALA KECAT,PROTOŽE JE TO NAŠE DÍTĚ.TOMÍK NÁM TO OPLÁCÍ VELIKÝ MAZLENÍM,JE TO OPRAVDU MAZEL.OBČAS MÁ I DNY,KDY SEJDE K NÁM DOLŮ JEN ABY SE MOHL POMLUCHOVAT.A TO JE PŘECI K NEZAPLACENÍ!!TAKŽE MAMINY-MAZLETE SVÉ MILÁČKY,JAK JEN TO JDE.
 irlev 


:) 

(21.5.2008 9:32:16)
Žlababo, moc hezký a pravdivý!
 Denča7 


Re: :) 

(21.5.2008 9:35:30)
Také musím souhlasit. mám tříletého syna, spinká s náma v ložnici, v postýlce, ale v noci , nebo ráno přeleze za náma. Není krásnější pocit, než své dítě uspávat a vedle něj se probouzet.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :) 

(21.5.2008 19:02:12)
no, já znám teda krásnější pocity, než uspávat dítě, musí na to být povaha. Nechci, aby to vyznělo, jako že jsem nějaká krkavčí matka, ale pro mne bylo vždycky hodně psychiky náročné děti uspávat, když už jsem je neuspávala u prsu. Prostě jsem nervózní, mám pocit, že mě čeká ještě moře práce... a dítě to vycítí a stejně ne a ne usnout. U dvou starších to převzal manžel, protože na něj byly velmi fixované, tak to šlo. nejmladší je naprostý mamánek, tak ten mi dal fakt zabrat. Manželovi uspávání nikdy nevadilo, naopak si to užíval. jsme prostě rozdílné povahy... proto jsem si ho vzala :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :) 

(21.5.2008 19:02:56)
no, já znám teda krásnější pocity, než uspávat dítě, musí na to být povaha. Nechci, aby to vyznělo, jako že jsem nějaká krkavčí matka, ale pro mne bylo vždycky hodně psychiky náročné děti uspávat, když už jsem je neuspávala u prsu. Prostě jsem nervózní, mám pocit, že mě čeká ještě moře práce... a dítě to vycítí a stejně ne a ne usnout. U dvou starších to převzal manžel, protože na něj byly velmi fixované, tak to šlo. nejmladší je naprostý mamánek, tak ten mi dal fakt zabrat. Manželovi uspávání nikdy nevadilo, naopak si to užíval. jsme prostě rozdílné povahy... proto jsem si ho vzala :-)
 katka+katka 
  • 

každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 9:35:33)
Myslím, že indiánská kultura je od naší hodně vzdálená, takže porovnávat se nedá až tak jednoduše. Docela mi to připomělo asi rok starý článek na idnes.cz, že indiánské ženy rodí naprosto bez problémů, protože mají výborně zvládnutou techniku dýchání. Je to možné, na druhou stranu už tam nebyla zmínka o tom, že indiánské ženy mnohdy pracují manuálně víc jak 8 hodin denně, čili narozdíl od naší civilizace nesedí před počítačem:-)
Navíc každé dítě je jiné, neexistuje univerzální recept na to, jak dítě vychovávat.

Autorka dává naději, nám nerozumným matkám, že všechno se dá dohnat - tak tahle věta mě docela nadzvihla. Každá matka, která to nedělá tak jako autorka oné knihy, je nerozumná.
Každý by měl dělat to, co považuje za nejlepší, ale to pro každého znamená něco trochu jiného. Já jsem dceru dávala jen do postýlky u nás nespala, nechtěla jsem to ani já ani manžel, ale chápu, že jsou rodiny, kde to mají naopak.
 Jíťa 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 10:15:13)
S tím souhlasím. Každé dítě je jiné, ale většina umí velmi brzy dávat své potřeby najevo. Kdyby matky tolik nestudovaly různé příručky a návody, jak vlastně ty děti vychovávat a spolehly se trošku víc na svou intuici, možná by už u velmi malého miminka poznaly, že říká: "mámo, já chci pochovat." Alespoň já to na svém miminku poznám zhruba od 3-4 měsíců. Stejne jako poznám, že má hlad nebo žízeň, že ho bolí zoubky, že se nudí, nebo že je unavený...

Řídím se tím, co mi mimísek říká (právě má 10 měs.), nesleduju hodiny, jestli už je čas k jídlu, nebo by měl spát. V noci spí podle potřeby - většinou sám ve své postýlce, ale když je potřeba vezmu ho i k nám. Jediné co nedokáže je usnout sám v postýlce. Když je unavený, vezmu ho do náruče a tiše na něj mluvím - do 10ti minut většinou spí jako špalek a neprobudí se ani při pokládání do postýlky.

Kojení - to by bylo snad na extra článek, laktační krize přicházely každých 8 týdnů, kdyby přijal flašku, tak už jsem ho dávno odstavila, protože ta bezmoc nad hlady řvoucím uzlíčkem byla šílená. V 9 měsících se mimísek docela sám odstavil, když začal zaspávat večerní kojení a do toho přišla jedna z laktačních krizí. Možná bychom překonali i tuto, ale udržovat si laktaci kvůli 1/4 litru mlíka denně mi přišlo zbytečné. Je zajímavé, že v tu chvíli vzal flašku bez problémů na milost.

V šátku jsem ho nikdy nenosila, asi by mi odešly záda. Od narození jsem ho měla v kočárku vedle sebe, takže taky mohl sledovat veškeré dění a hlavně mě. Když potřeboval pochovat, sedla jsem si s ním do křesla - práce sice stála, ale když se to vezme, kromě vaření nebylo nic, co by nemohlo počkat třebas i pár dní.

Myslím, že příručky je třeba brát s rezervou. Těch pár, co mi přišlo do ruky si tak protiřečí, že se podle nich stejně řídit nedá.
 katka+katka 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 10:20:43)
Jo, jo znám - já si v těhu koupila dvě knížky, jenže obě si odporovaly, co v jedné doporučovali v druhé zavrhovali, koupila jsem třetí a zavrhovala to, co bylo psáno v prvních dvou:-) Smířila jsem se s tím, že dítě není automatická pračka - zmáčknu knoflík a jede ten a ten program, ale spíš jsem se koukala po okolí a vycházela z toho, co ano a co tedy rozhodně ne, příp. jak se vyhnout problémům.
Jinak velice jednoduše lze rozlišovat pláč miminka (nebo aspoň u Katky), rozdíl mezi pláčem typu "něco se děje" a pláčem typu "jen se nudím, nebo dneska nemám náladu" byl enormní:-)
 Simča 
  • 

Souhlas s Katkou 

(21.5.2008 11:19:41)
Souhlasím s tebou, Katko.Tak jako jsme my jako mámy každá jiná,tak jiné jsou i naše děti.Já bych s miminkem v posteli nemohla spát, mám tak citlivé spaní, že bych při každém zakňourání miminka ze spánku byla vzhůru hodinu i více, než bych zase usnula.A takhle nevyspaná bych při třech dětech fakt fungovat nemohla.Proto jsme děti měli velice brzy ve svých pokojíčcích a spokojeni jsme všichni.A mateřská intuice-ta u mne a myslím si u většiny maminek funguje na 100%(nebo by alespon měla).Přesně poznám,kdy je miminku smutno,kdy se nudí,kdy ho něco bolí,kdy si chce hrát nebo kdy mě chce jenom trošku "vydírat".A podle toho se zachovám.Ano, univerzální rada NEEXISTUJE,už proto,že naše děti fakt nejsou domácí spotřebiče:-))
 Lusika 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 13:02:37)
Ahoj,

knihy je dle mého potřeba brát jako možnou inspiraci - ne jako návod.

Někdy je i příjemné si potvrdit svůj názor, obzvlásť když mladá maminka čelí např. radám babiček.

Lusika
 Lenka, Daniel 9měsíců 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 14:12:41)
naprosto s tebou souhlasím! Některé matky až moc studují příručky. Přitom stačí tak málo. Začít vnímat své dítě. Každé dítě je jiné, každé se vyvíjí jinak, potřebuje něco jiného. Příručka jen o tom: "šest měsících by měl umět, v osmi potřebuje". Nesmíme vnímat děti jen tak, že každé 3h je potřeba nakojit, vyměnit plínku a hrát si s ním. A když začne brečet, pak začít "hledat" v příručce, proč asi. Podle toho co se dozvídám, to tak bohužel ve většině případů je. S Danikem cvičíme od 3měsíců Vojtovku. Nejdříve jsem na to nadávala, teď jsem za to "vděčná". Myslím si, že i ta mi pomohla mnohem víc se se synem "zblížit". Snad mi rozumíte.
Kojila jsem každé 2-3h a ne, když si dítě řeklo i po 15min., pak už to totiž dělají z rozmaru a ne z hladu. A spaní? Od narození spí ve své postýlce. Ano, byly chvíle, kdy jsem ho uspala u sebe v posteli, ale celou noc, to ne. A nemám pocit, že bychom ho o něco ošidili. Směje se, blbneme, je to prostě spokojené dítko.
Ale nechci tak kritizovat výchovu matek, které to dělají jinak. Prostě každý ať si to dělá jak uzná za vhodné.Pokud jí ke spokojenosti pomůže příručka, proč ne. Vždyť co může být důležitějšího než spokojená matka a dítě :-)...a samozřejmě otec.
 MSteflova 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 14:24:59)
Lenko, a odkud jsi brala informace ty, když ne z příruček? Třeba to, že dítě nemůže mít hlad dříve jak po 2-3 hodinách(?). Já dceru kojila do minulého týdne, v červenci jí budou 2. Jako maličká pomalu přibírala a ejhle - častým kojením se to spravilo. Takže hlad mít nejen mohla, ale rozhodně i měla.
A v posteli spí s námi ještě teď, ve své postýlce spala asi 10x. Byli jsme teď s přítelem 3 noci pryč, hlídala babička a jak mi to tulení chybělo :-)
 Lenka, Daniel 9měsíců 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 19:56:31)
chodila jsem na těhotenský kurz. Dostali jsme všeobecné informace. To víš, že jsem si ze začátku taky něco přečetla, ale pak jsem pochopila, že skutečnost je jiná :-). Aspoň u nás to tak bylo.
Lassie, ty jsi kojila tak dlouho? Tak to závidím. Mně mlíčko došlo asi před 3týdny. A to jsem ho ze začátku měla, že bych ho mohla prodávat :-). I když, dát si teď sklenku vína "bez výčitek" bylo taky fajn.
Jojo, být 3noci pryč, tak to bych se taky tulila :-). I po jedné :-).
 MSteflova 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 20:22:26)
Lenko, poslední asi 4 měsíce už jsem kojila jen tak na dobrou noc, odstavení proběhlo v klidu. Odjeli jsme si s přítelem na prodloužený víkend do Londýna a teď čteme místo kojení z nových knížek :-)
Příručky jsem také dost omezila, ale rady zde mě často inspirují. I když všeho moc škodí, někdy se prostředí, kde se mluví o miminech a plenách úmyslně vyhýbám ;-)
 Lenka, Daniel 9měsíců 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(22.5.2008 15:10:17)
Jojo, já to myslela spíš tak, že nic se nemá přehánět. Když uvedu příklad, tak moje kamarádka příručkama vysloveně žije. Sleduje např., co by ten její klouček už měl a když to neumí, tak je z toho celá špatná. Žije tím až moc. Jak říká manžel, některé už mají místo mozku mléko :-). Mít přehled, ano, ale nepřehánět :-).
No, tak takový výlet bych si taky nechala líbit :-).
 Bumbi&05,08,10 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 21:15:37)
Jíťo - jen k šátku a zádům. Mě se po porodu zhroutila páteř, defacto z porodnice jsem jela na neurologii a odcházela s korzetem. Bez šátku bych svoje dítě vůbec nemohla chovat - nošení v šátku mi schválila i neuroložka, váha dítěte se totiž rovnoměrně rozloží na celá záda a nezatěžují se jednostranně, jako když nosíš dítě jen na rukách (moje dítě se narodilo 4 kg a v 6 týdnech mělo 6 kg, žádný drobek. Já mám 50 kg a 160 cm).

Je to jen o znalostech fyziologie tvojí vlastní a schopnosti uvázat dítě pevně na svoje tělo tak, aby zatížení zad nosiče bylo co nejmenší (každopádně je menší, než při nošení dítěte jen v ruce).

Tlačit kočárek pro mě bylo první 3 měsíce velmi bolavé - nebyla jsem schopna držet ruce natažené dopředu a tlačit rukověť... šátek byl vysobozením.

Má záda jsou mi vděčná, myslím, protože teď při dalším těhotenství mě vůbec nebolí, nemusím chodit na rehabilitace, prostě jsem je posílila nošením prvního dítka natolik, že teď zvládám v pohodě i těhotenství (což jsem u prvního nezvládla, bolesti zad jsem měla cca od 20 tt).
 mellie 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 10:16:00)
Souhlasím s Katkou, každé dítě je jiné. Taky mi moc vadí články, které ukazují "jedinou správnou cestu", která se autorce osvědčila a která se pak nutně musí osvědčit všem okolo. Moje dítě jsem nosila na rukách do úmoru první tři měsíce a stejně pořád, třeba 6 hodin v kuse, brečelo a nespalo. Pak se to nějak zlomilo a od té doby je Barunka dokonalá holčička. Ale co jsem si vyslechla rad o tom jak co dělat a co nedělat, zejména od maminek, co měly spokojené a klidné děti... Od těch dob jsem na podobná paušalizování alergická.

V pořadu Baby Human (šlo to večer v pátek na ČT2 tak před rokem a půl, tři díly o vývoji dětí) říkali i dokazovali, a já tomu věřím, že děti se rodí s nějakou povahou. Některé je prostě klidné, jiné je drak. Tuhle povahu pak mají po zbytek života. A rodiče mají jen velmi malou možnost to ovlivnit. Takže některému miminku může vyhovovat klidně ležet v postýlce, jiné se musí nosit...
 Áňa + 2 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 12:05:15)
Každé dítě chce něco jiného. Já jsem dceru po narození nosila kromě spaní téměř neustále (ne podle příruček, ale protože jsem sama chtěla). Všichni mi taky říkali, že bude rozmazlená a bude se chtít stále chovat. Po pár týdnech mi dala sama najevo, že je radši, když má prostor a chovat se moc nechce. Chce, abych byla u ní, ale je radši v postýlce, na zemi nebo v kočárku. Taky moc nebyla ráda v autosedačce. A když se chtěla chovat, tak v takových polohách, kdy mohla hýbat rukama a nohama, jak sama chtěla. Teď je starší, ale stále se nechce moc mazlit a chová se jen v cizím prostředí. Jinak chce, abychom si s ní hráli a povídaly, ale musí mít ten prostor kolem sebe. A spí taky radši sama.
Jedna známá zase říkala, že když bude dítě chovat, tak si ho rozmazlí a zakazovala to i manželovi, když přišel z práce. Tak to je podle mě úplná kravina!
 Áňa + 2 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 12:08:01)
Pardon - "povídali"
 mellie 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(21.5.2008 10:16:01)
Souhlasím s Katkou, každé dítě je jiné. Taky mi moc vadí články, které ukazují "jedinou správnou cestu", která se autorce osvědčila a která se pak nutně musí osvědčit všem okolo. Moje dítě jsem nosila na rukách do úmoru první tři měsíce a stejně pořád, třeba 6 hodin v kuse, brečelo a nespalo. Pak se to nějak zlomilo a od té doby je Barunka dokonalá holčička. Ale co jsem si vyslechla rad o tom jak co dělat a co nedělat, zejména od maminek, co měly spokojené a klidné děti... Od těch dob jsem na podobná paušalizování alergická.

V pořadu Baby Human (šlo to večer v pátek na ČT2 tak před rokem a půl, tři díly o vývoji dětí) říkali i dokazovali, a já tomu věřím, že děti se rodí s nějakou povahou. Některé je prostě klidné, jiné je drak. Tuhle povahu pak mají po zbytek života. A rodiče mají jen velmi malou možnost to ovlivnit. Takže některému miminku může vyhovovat klidně ležet v postýlce, jiné se musí nosit...
 Petra Neomi 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(22.5.2008 0:19:35)
Obávám se, že spousta současných indiánských žen nerodí bez problémů a jejich děti také nejsou bezproblémové. Indiánská populace má dnes problém s alkoholismem, nadváhou, domácím násilím... Každá teorie je hezká, praxe nikdy není ideální.
 RONJA, DCERA LOUPEŽNÍKA 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(13.4.2016 3:48:22)
Kniha je o Jihoamerických indiánech a tam to leckde funguje dodnes tak, jakje to popisováno.
 bara, vašík 1 rok 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(22.5.2008 9:24:11)
souhlasím s tím, že každé dítě je jiné. Náš syn se mnou spal v postely celou noc jen 4 týdny a to ještě kvůli mě, že jsem se o něj bála, pak jsme se přestěhovali do pokojíčka, kde já spala na válendě a syn v postýlce, kojila jsem sice, ale měla jsem to štěstí, že syn od začátku spal v kuse od osmi do dvou, pak jsem si ho vzala k sobě a spali jsme spolu. Od čtyř měsíců jsem zž nekojila tak jsem se přestěhovala do ložnice. Syn spal sám, pokojík má hned vedle a v paneláku je vše slyšet a musím říct, že jeho spaní se ještě zlepšilo. Od malička vstává brzy, a když jsem s ním byla v pokoji či jsme to naivně zkoušeli si ho brát do postele že by snad ještě usnul, tak opak byl pravdou, jakmile nás zblejskne tak to je signál pro to, že se spát nebude, takže na návštěvě, kde spíme v jednom pokoji, vždy vstáváme v půl páté, v pět a opravdu nic nepomáhá, když ho vezmeme k sobě a děláme, jako že se bude ještě spinkat, tak začne teror- prsty do nosu, do ucha poplácávání, apod., dokud to nevzdáme a jeden z nás nevstane. Takže pokud spí syn sám v pokoji, a probudí se, dokáže si v postýlce spokojeně broukat a hrát s muchlínama (jeho plyšáci) ještě minimálně hodinu, ale většinou i déle a my si krásně přispíme. A to je opravdu obletované dítě, první vnouče z obou stran, stále mazlené od malička s námi trávil všechen čas na lehátku, právě tam, kde jsme byli a odvíjel se rodiný život. v postýlce přes den opravdu nebyl ani chvilenku, ale odjakživa usínal sám a v postýlce po vždy stejném rituálu ve stejný čas a mám pocit, že se na to těší. A teď jsme nastolili i odpolední spaní v posýlce a musím říct, že není problém. Vyhovuje mi to takhle, máme s manželem čas na sebe a vašík má svůj čas na to naučit se a užít si to být sám a myslím, že všem nám to vyhovuje, je to velmi společenské usměvavé dítě, které brečí jen když se opravdu něco děje a to s manželem vždy zasáhneme. Miluji svého syna a jsem ochotná pro něj udělat i nemožné, ale ne na úkor sama sebe, nemyslím si, že by to bylo prospěšné. Přitom opravdu obdivuju matky, které jsou schopné přes tuto hranici jít, já toho nejsem schopna a přes to si nemyslím, žemám své dítě méně ráda. Každý jak jemu to vyhovuje, co je fajn pro mě nemusí být pro toho druhého, naprosto to uznávám a snažím se nesoudit, i přesto, že mám jiný styl a názor.
 Pampela 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(29.5.2008 12:54:53)
Mám tři děti, první syn byl klidný, ale občas jsem ho také nechala samotného "vybrečet", čehož dneska lituju. Druhý syn byl ještě klidnější, a já už jsem se víc spoléhala na svou intuici. Oba spali v postýlce naprosto pravidelně a bez problémů. Třetí dítě, dcera, spí doteď s námi v posteli (byly jí dva roky), od narození byla spíš plačtivá a do roka jsem ji nosila v šátku - protože to prostě potřebovala. Je fakt, že mám zhuntovaná záda, ale ona to prostě potřebovala, tak jak to šlo, vyhověla jsem jí. Takže souhlasím s tím, že každé dítě je jiné a má jiné potřeby, ale taky s tím, že když tu potřebu mazlení má, je důležité ji uspokojit. Řídit se intuicí (kterou naše civilizace poněkud ztrácí, oproti např.indiánským ženám - těm, které nejsou civilizací ještě dotčené) a potřebami dítěte. A vždycky vědět, že důležitější je to, co vložíme do jeho psychiky, vývoje..., než kmitání kolem domácnosti. Jednou každé dítě vyroste a pak budeme mít na domácnost a podobné zbytečnosti času až až, a to, co jsme do dítěte vložili, se neztratí... ~g~
 Romana, 2 děti 
  • 

Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(22.5.2008 9:57:32)
Já si myslím, že tuším jak to autorka myslela. Já jsem to totiž měla stejně jako ona. Jde o to, že u prvního (pokud je to zrovna mazel a nechce být sám). Tvojí holčičce to zrovna třeba vyhovovalo, tak jsi to tak nepocítila, ale když je tedy dítě takové, že chce být strašně u mámy a má tu smůlu, že je první a maminka má načteno mnoho civilizovaných mouder a dá na všechny rady, které říkají nechat dítě vyplakat, nenechat ho spát s rodiči v posteli, dodržovat odstupy mezi kojením, budit na kojení po určitých intervalech, tak se může stát, že ve víře, že všechno děláte dobře opravdu necháte toho vašeho prďouska vlastně dost trpět. Mám už děti větší 8 a 6. U prní (holčičky) jsem se urputně snažila dodržovat vše, co je správné a výsledek bylo naprosto nešťastné a uplakané malé dítě (to jsem si ale uvědomila až zpětně - že já nejsem ve stresu, že dítě pořád pláče, nýbrž dítě je ve stresu ze mě a mého věčného sledování hodinek, kdy už má mít kojení, kdy by už měla jít spát, kdy bychom si měli miminkovsky hrát apod.-nedokázala sama dlouho usnout, když už konečně usnula, tak už byl zase pomalu čas na kojení, tak jsem jí budila - jak "blbec";), no a u syna o 2 roky později jsem nechala všemu naprosto volný průběh. Kojil se kdy chtěl, spal kdy chtěl, žádný režim jsme mu netvořili, utvořil si ho postupem času sám a byl naprosto klidný a v pohodě a my tudíž taky. Dodnes mám výčitky, že dcerka fungovala vlastně jako takový pokusný králík, ale doufám, že jsem si vše uvědomila ještě dostatečně brzy a "netrápila" jsem jí až tak strašně dlouho:-). Ani sama zpětně nevím, proč jsem se tak hrozně urputně držela těch všech rad, které stejně nefungovaly. Moje rada zní, nebát se, že Vás dítě bude zneužívat, když se s ním budete hodně mazlit a budete ho brát k sobě do postele, že bude rozmazlené, když mu budete jako miminku dělat co mu na očích vidíte. Nám se vyplatilo podřídit se v začátku potřebám miminka a dneska jsou snad (obě) děti vyrovnané a vychované a žádné problémy s nimi nemáme:-). Určitě nejsou rozmazlené. Jen dcerka je o trochu větší nervák, než syn, ale za to si můžu sama. Jsem přesvědčená, že to je právě proto, že jako miminko jsem jí mnohdy nechala samotnou plakat v postýlce v přesvědčení, že tak se to má.
 Chana 


Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný 

(22.5.2008 16:29:50)
Naprostý souhlas!
 psmirka 


U každého je to jinak 

(1.6.2008 19:31:47)
Když se mojí sestře narodila holčička pořád jen plakala neusnula jinak než v nářučí maminky nebo babičky. Do dnes jsou jí 3 roku chodí spávat s babičkou nebo maminkou. Já jsem z toho měla obavy že u nás to bude to samé a nechtěla jsem takto dopadnout - ne že bych se nechtěla s miminem pomazlit, ale 3 hodiny spánku po obědě si nemůžu dovolit. Náš Pavlík od porodu se najedl na 2 hodinky usnul zase se napapal a tak pořád dokola. Dokonce jsem zvládla celé vánoční pečení sama a to měl 4 týdny. S postupem času se mění samozřejmě potřeba spánku a bdění, rádi se mazlíme (osobně bych to nevydržela aspoň jednou za 5 minut ho opusinkovat a poňuchlat), ale spává sám v postýlce usíná v celku bez problémů jak dopoledne, po obědě i večer. Je to pěkný pohodář prakticky celý den nezaplače - to už musí být něco moc naléhavého.
A sestra - ta tiše závidí. Já se jen bojím že u druhý potomek nás pěkně vyvede z míry, protože u každého je to jinak.:-):-D~j~
 bugatka 


souhlasím 

(21.5.2008 9:38:24)
moc s Vámi souhlasím i já mám doma tří měsícní holčičku a nedala jsem na rady babicek , že kdyz díte brecí má se nechat aspon chvíli vyřvat jinak se naučí , že pri každem knournutí k nemu matka pribehne. Moje dcera témer nebreci vzdy kdyz zacne mám ji u sebe v náručí a tam je do té doby nez je naprosto spokojená a klidná. Dělám to tolikrát kolikje potreba a rídím se výhradne její potrebou být u mě. Věřím tomu ze miminka by mely být nejvíce se svými matkami v jejich náručí než trávit čas samotné v postýlce kočárku apod.
 Simča 
  • 

Re: souhlasím 

(21.5.2008 11:28:28)
Bugatko, to se asi dá dělat, když jak píšeš, tvoje dcera téměř nebrečí.Já jsem se těšila,jak si užiju miminko už se dvěma trošku odrostlejšími dětmi a hle, narodil se mi malý ďáblík.4 měsíce jsem takřka nonstop nosila řvoucí,kroutící se miminko a když už jsem fakt nemohla,tak ji chvíli nosily starší dcery,kterým taky řvala do ucha.Nepomáhalo nic, pomohl až čas.Ze řvoucího miminka mám ted super živé usměvavé roční dítko,se kterým mi klid a pohoda určitě nehrozí ale věř mi, tenkrát po narození bych pro chvilku ticha udělala cokoliv,ale nepomáhalo nic,muselo to přejít samo.
 Elča 2 kluci 
  • 

zajímavý článek 

(21.5.2008 9:39:31)
Ahojky, hezký článek, momentálně mi to něco připomíná. Mám dva kluky, staršího jsem uspávala za ručku do jeho sedmi let... (asi síla:-), ale je pravda, že usínal velice rychle, jen málokdy mě to nějak omezovalo. Lehnul a opravdu za moment byl tuhej a navíc jeho spánek byl tvrdej, takže nebyl problém ruku vyvléknout a odejít.
Mladší syn, budou mu dva roky, má naopak spánek velice lehký, těžko usíná a vzbudí ho každý malý rozruch. Navíc, teď právě řešíme období, kdy nechce usínat sám. Do nedávna jsem ho dala do postýlky a za chvíli usnul, ale co jsme se zbavili dudánka, nemůže usnout a vyžaduje moji přítomnost. (Dudánka odevzdal sám a v pohodě, ani jednou ho neoplakal). Ale nemůže večer usnout a ani po obědě, navíc jeho uspávání není na půl hodinky, ale často na hodinku a někdy i více... Také jsem dělala tu hloupost, že jsem ho nechávala vyplakat, ale jen jeden večer a vzdala jsem to , neboť mi ho bylo líto a jeho spánek byl o to méně kvalitní. No tak holt budem uspávat, ráda po večerech kreslím, holt bude míň času, protože po hodinovém uspávání, jsem už jaksi nepoužitelná :-). Njelepší je, že syn i když usne stále mi pevně drží ruku, ne jako starší, který usnul a pustil :-). Takže vymanit se z jeho sevření je často hodně náročné :-). Takže uspáváme... :-).
 MaWe 


Re: zajímavý článek 

(21.5.2008 9:53:20)
Elčo,

neuvažovala jsi o tom, že byste spolu drželi nějakého plyšáčka za ruku? Syn za jednu, Ty za jednu. Pak bys mohla odejít dřív :-)

Naše adopčátko Amber spala od začátku co k nám přišla v postýlce s námi v ložnici. Před pár týdny jsme ji přestěhovali k naší dcěři do pokoje. Protože žijeme momentálně v Keni, tak holky mají ve své ložnici obrovskou postel a spí na ní spolu. A vím, že to Amber vyhovuje víc než malá postýlka. Každý večer nezapomene říct, že bude spinkat s Aninkou :-)Taky jsem ze začátku ležela vedle ní a držela jí za ruku. Plyšáčka bohužel v posteli nesnese žádného (nevím proč), ale hraje si se svou malou dekou, kterou si přinesla z domova. A taky jsme jí vysvětlili, že kdyby něco potřebovala, může klidně slézt z postele a přijít za námi. Někdy přijde, jindy usne rychle....a na rukou ji nosíme tak často, jak si jen řekne a stejně nevím jestli ten téměř dvouletý deficit (co byla v domově) doženeme.:-)

Marcela
 Elča 
  • 

Re: zajímavý článek 

(21.5.2008 12:12:46)
No plyšáčky, panenku, autíčko, oblíbená deka, vše má při sobě v posteli, ale bohužel.... nechce být v ložnici sám. Také jsme přesunuli postýlku do pokoje ke staršímu synovi, ale bohužel to skončilo tak, že usínali spolu v jedné posteli a drželi se za ruce a než jsem šla spát, přendavala jsem ho zpět do postýlky, aby se oba vyspali. No a ve tři ráno jsem si stejně pro něj šla, protože plakal. Teď ještě uvažuji že koupíme nějakou barevnou lampičku, která se třeba točí,ale nevím, nevím. Jednou mu dokonce mažel dal na poličku svíčku v lampičce, to pak usnul, ale to mi přišlo trošku nebezpečný :-D. Jinak mu svítíme malou solnou lampičkou na elektriku, takže tmu tam také nemá... No asi holt to nějak vydržíme, než ho natrvalo odstěhujem do pokojíku.
 lklasinka 


Re: zajímavý článek 

(21.5.2008 11:48:05)
Já jsem na tom podobně, starší 4 roky mladší 2roky, vyřešili sme to docela dobře, prostě sme dali do ložnice 4 stejné postele vedle sebe, takže spíme dohromady, a když mezi nás děti vlezou, tak přelezu na jejich a v klidu se vyspím, nevím jestli je to z psycholog. hlediska správné, ale mě to naprosto vyhovuje a dětem taky, a můj manžel na to řekl jenom "neboj do patnácti s náma spávat nebudou"
Na těch indiánských praktikách asi něco je ale přijde mi nereálné vařit, žehlit... s dítětem na sobě, to by se asi hodně zvedla dětská úrazovost, takže asi něco za něco
 Eliška 
  • 

Miminka a náruč 

(21.5.2008 9:54:21)
Milá autorko, moc pěkný článek... Já sama jsem prodělala podobnou zkušenost se svým dnes desetiměsíčním synem. Když se narodil, jako každá novopečená maminka jsem si nebyla zrovna jistá, co je pro něj nejlepší. Přečetla jsem si pár knih o vývojové psychologii dítěte a řekla si, že na to půjdu ""přirozeně"" - tzn. budu dělat to, co cítím, že mému synovi vyhovuje. Prvního půl roku to vypadalo tak, že jsem syna, pokud nespal, skutečně NEUSTÁLE nosila. Zpočátku to bylo dost náročné, protože trpím sníženou činností štítné žlázy a po porodu se to ještě zhoršilo, takže jsem se cítila, jako by mě vždycky po ránu někdo pěkně praštil po hlavě a byla jsem k smrti unavená...ale to je jiný příběh. Zkrátka, neuspěla jsem s kočárkem (když se tam malý probudil, řval jako pominutý, než jsem ho doma z kočárku vyndala). Plakal, když jsem ho na chvilku odložila a chtěla něco udělat... Všechno jsem dělala, když můj syn spinkal, což byly opravdu krátké chvilky... Takže problém pro mě byl udělat téměř cokoliv - nakoupit, uklidit, uvařit, vyžehlit... Dohromady jsem nezvládala dělat skoro nic - tedy kromě nošení miminka. Nelíbilo se mu totiž ani v šátku, klokánku, vaku, nikde kromě mé náruče (tyhle technické prostředky jsem pravda začala používat trochu pozdě. Asi bych si ulehčila život, pokud bych je vyzkoušela dřív). Pravda je, že jsem byla dost frustrovaná, říkala jsem si, jak je to možné, že maminky kolem mě všechno stíhají a vypadají naprosto v pohodě? :) Kde sakra dělám chybu? A pak mi došlo, že o žádnou chybu nejde. To když mi tchýně několikrát ""doporučovala"", ať miminko nechám brečet, že si přece musí zvyknout v klidu ležet a dívat se do stropu... A že jsem si ho naučila nosit a teď se toho nezbavím... Takové ty klasické klišé maminek ovlivněných komunistickým způsobem ""výchovy"" miminek. Fakt ale je, že i v porodnici jsem našla pár maminek, které, pravděpodobně poučeny z domu, trvaly na tom, že hlavně NESMÍ miminko naučit chovat se v náruči. Takže suma sumárum - nosila jsem svého syna, bylo to leckdy náročné, ale rozhodně toho nelituji. Příště (pokud nějaké bude), bych to udělala úplně stejně, jen bych si pomohla babyvakem nebo šátkem. Pořád si myslím, že není nic přirozenějšího, než poskytovat miminku pocit lásky a bezpečí ve vlastní náruči :))
 radka 
  • 

Re: Miminka a náruč 

(21.5.2008 10:13:52)
je to pekne, ale narocne. ma prvni dcera byla mazel, ubreceny a zavisly, delala jsem to instinktivne, tzn. porad kojila, chovala, nosila, uspavala v manzelske posteli. pro ni to asi bylo dobre, ale ja jsem byla vyplivnuta a mozna i dost protivna, takze nevim, jestli ma protivnost na ni nezanechala horsi nasledky nez kdybych ji stanovila nejaky jiny (pro me snesitelnejsi) rezim. nehlede na to, ze na manzelsky zivot to urcite taky melo sve dusledky, ne prilis priznive...
jak pise autorka o indianskych zenach, je treba brat v potaz, ze miminko sice je v pohode a bezpeci u sve mamy, ale musi delat to, co chce ona, prizpusobit se - prace, komunita atd. Pekne o tom pise Jrina Prekopova v knize Maly tyran nebo nejak podobne znel nazev, uz si presne nevzpominam, napsala toho na toto tema urcite vic - ze je treba se prizpusobit diteti, ale zaroven se dite musi ucit prizpusobovat se okolnostem, protoze jinak je z toho jiny extrem - maly kral, ktery ma pocit, ze vladne celemu svetu a beda jak nebude po jeho...
jinak druha dcera je jina, ta je vic samostatnejsi, bez problemu odesla do sve postele v necelych dvou letech, v postylce spala tez bez dlouheho uspavani
jeste na okraj - prvni dcera s nama spala v loznici do deviti let!, proste se nam ji nepodarilo "odloucit", i kdyz mela svuj pokojicek, radsi spala na prahu u nas, pripadne delala scenky, samozrejme jsme vymekli, nemela jsem to srcde nechat ji spat jako psa...
 Jíťa 
  • 

add klišé 

(21.5.2008 10:24:11)
Mě to říkali taky. Jak tchýně tak moje máma, že si kluka rozmazluju, že si na to zvykne a bude takto pořád otravovat a chtít se chovat.
Instinkt mi říkal, že neřve ani tak kvůli tomu pochování, jako spíš kvůli tomu, že chce být v centru dění, že chce vidět, co se kolem něj děje. Zřejmě jsem měla pravdu, protože jak začal sedět, chování vyžadoval daleko méně a čím více je mobilní, tím méně se chce chovat. Když potřebuje, přileze ke mě a natáhne ručky, já na to odpovím tím, že ho vezmu do náruče a za pár minut už se zase šprajcuje, abych ho dala na zem a spokojeně si odleze hrát.
 hmisa 


Re: add klišé 

(22.5.2008 8:54:08)
A bude to ještě lepší, až začne chodit. Vojta, když lezl a chodil jen s oporou chtěl na ruce pořád a teď co chodí sám už minimálně. TAky jsem si vyslechla, že jsem ho naučila to či ono, ale naše matky byly prostě někde jinde (manžel nebyl vůbec kojenej a někdy v roce šel do jeslí, následky to na nmě naštěstí moc nenechalo)
 Macek +2 kluci 
  • 

Re: Miminka a náruč 

(21.5.2008 11:04:37)
A co kdyz se vam narodi dvojcata...
 Hanka 75 


dvojčata 

(21.5.2008 12:53:28)
Jo dvojčata, čekám dvojčata a opravdu nevím, jak bych to měla dělat, když budou chtít chovat obě. Za prvé současně, za druhé byť i na střídačku přece také musím ještě něco udělat. Obávám se, že metodu pochopvat, když dítě chce, potřebuje... si nebudu moci dovolit, tak jako maminky jednoho dítěte. Nevím hledím dopředu i trochu s obavami.

Navíc jsem spíše subitlní postavy a mívám potíže se zádama.
 MarketaB 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 17:41:59)
Moje dvojcata uz odrostla (oslavili uz 5 narozeniny). Vetsinou brecelo jen jedno a kdyz meli obdobi kolik, tak jedno melo problemy rano a druhe vecer. Nesatkovali jsme ani jinak jsme nenosili, vozili se zasadne v kocaru a nemeli namitek, proste pochopili, ze bych nezvladla jedno nosit v ruce a ridit dvojcatovsky kocar.
Snazili jsme se chovat, ale pokud to slo (na prochazce to proste neslo).
Co se tyce krmeni, tak meli rezim 2,5 -3 hodiny a oba dostavali zasadne najednou.
Spankovy rezim byl tez spolecny pro oba.
V posteli s nami nespali a nemam pocit, ze by kvuli tomu byli nejak postizeni. Jen ted obcas zazadaji, aby smeli usnout u nas v posteli a pak je prenasime do jejich postele.
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:13:32)
Díky za info. Že se mi s bolením bříška budou "střídat" se samozřejmě nemohu spolehnout, ale snad to budu mít jako vy. Vidím u sestry, že malý má bolesti bříška nikoliv dle denního režimu, ale různě a docela dost. Pak pláče a je těžké ho nenosit. TAkže se prostě bojím, jak mi budou plakat obě, ale obě nosit nebudu moct.
Krmila jste z láhve nebo jste sladila kojení ? A krmení bylo dle hodin nebo dle jejich režimu ? A když jedno miminko spalo, tak jste druhé vzbudila ? Četla jsem toto doporučení (ono to asi jinak nejde), ale může to být občas těžké ne ?
Mám spoustu otázek, nechci vás zatěžovat, ale budou to první děti a hned dvojčata, tak mě snad pochopíte, že jsem strašně zvědavá na zkušenost od maminky dvojčat. Děkuji
 Teraza Horáková 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:19:09)
Hani, jdou nosit obě. Dokud tedy neváží 10 kilo. Uvidíš, to se naučíš. Taky jsem měla první děti a hned dvojčata, taky to byla síla, a už jim je 9 let :-)))

Jinak zpočátku jsem měla pocit, že nespím, že jen kojím, ale naučila jsem se kojit obě najednou a bylo to lepší. Chce to takový prima chvat. Krmení bylo najednou vždycky, protože se vzájemně vzbudili.
 Teraza Horáková 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:34:36)
nošení miminek najednou?? a co se nedaří?? nošení, nebo uchopení??
 Teraza Horáková 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:38:49)
Vysvětlím. Jsem pravák, takže jsem pravou rukou umístila prcka na levou ruku (když byli úplně malincí, líbilo se jim ležet legračně, bříškem na celém předloktí a hlavu měli směrem k lokti). Nebo jsem ho prostě vzala do té levé ruky a klasicky obličejem dopředu držela opřeného o sebe podepřeného rukou pod zadečkem.

Vyndání toho druhého z postýlky probíhalo - a bude to tu znít blbě, takovým chvatem za krkem, kdy mu podepřete zbytkem dlaně zádíčka a toho jsem si "nadhodila" do náruče a opřela o sebe a chytila pod zadečkem.

Ono se to blbě vysvětluje, zkusím najít nějaké fotky....
 Teraza Horáková 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:42:23)
nosítka jsme neměli vůbec, jen, když byli úplná miminka, a taky jsem někdy takhle chovala půl dne. Do jejich půl roku tatínek pracoval, babička taky chodila do práce, takže jsem tu s nimi byla sama.


Když jsem potřebovala vařit, stěhovala jsem si do kuchyně cestovní postýlku, takže jsem byla pořád s nimi, abych nemusela lítat do pokoje.
 klokana 
  • 

Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:27:27)
Hanko,
mám dnes téměř tříletá dvojčata a k nim pětiletého staršího syna, pokud chcete něco vědět, napište mi na email zuzura@seznam.cz.
Jinak co se týče Vašeho dotazu ohledně kojení - v porodnici mne učili kojit tandem, že se bez toho neobejdu. Moc mi to zpočátku nešlo, tak jsem doma přešla na kojení každého zvlášť, abych se nakonec vrátila k tandemovému kojení ... kojit každého zvlášť zabralo moc času. A už od návratu domů jsem se snažila kojit oba ve stejnou dobu, druhého jsem prostě vzbudila. Je to možná drsné, ale když pak dostali mlíčko, nezlobili se na mě ;-) A postupně se krásně sladili na stejný režim. Ponechat každému z nich jiný režim jsem zavrhla ihned po několikatýdenním návratu z porodnice, kde mi noční sestry nosily děti na kojení na střídačku, každou hodinu jedno...dlouhodoběji to opravdu nešlo - možná je nějaká maminka trpělivější, ale já na to neměla - chtěla jsem je kojit a ne se zbláznit. Podařilo se, zvládala jsem to do 11 měsíců, pak už nechtěli.
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:30:54)
Děkuju, napíšu moc ráda. Také vidím tandemové kojení jako nutnost, když tomu připočtu bolení bříška, přebalování atd. atd. myslím, že s kojením na střídačku bych se snad vůbec nevyspala. Ale bála jsem se toho buzení, takže jste mě podpořila, že to jde zvládnout a hlavně, že to časem třeba přejde a děti to "pochopí" :-)

 klokana 
  • 

Re: dvojčata 

(21.5.2008 19:31:26)
Jo a ještě přitakám Tereze i když je to trochu proti mému předchozímu příspěvku - samozřejmě i já jsem nosila obě děti zároveň, když to bylo potřeba. Bylo to ale takové spíš uchlácholení chvilkové - mít dvě děti uvázané půl dne v šátku a třeba vařit jsem nezkoušela ;-) .... možné, že to jde
 MarketaB 


Re: dvojčata 

(21.5.2008 20:17:06)
Nemela jsem moc mleka, takze od zacatku krome kojeni dostavali umele mleko. Byla jsem na ne sama (babicky daleko, manzel hodne na sluzebnich cestach) a abych se v noci vyspala, tak kdyz se probudil jeden na jidlo, dostal i druhy. Pres den jsem krmila tak, ze jsem mela dve housenky vedle sebe a dostavali mleko, pozdeji sedeli oba v lehatkach a krmila jsem je lzickou.
U nas se osvedcilo, ze pokud breceli oba dva, tak je strcit do autosedacek a jemne s nimi kolebat nebo do kocarku a snazit se je udrncat (v noci doma, ve dne venku), fungovalo to i na zuby....
Oba jsem najednou nosila jen na prebalovani. Usila jsem si velkou prebalovaci deku (1mx1m) a prebalovali jsme najednou (hlavne po jidle).
 Lusika 
  • 

Re: Miminka a náruč 

(21.5.2008 12:52:23)
Ahoj,

s těmi radami od starší generace máš pravdu, "rozmazlení" chováním či uspáváním byl pro ně zřejmě veliký strašák. Jako by matka nemohla mít důvěrný a těsný vztah s dětmi.

Taky jsem nosila doma v šátku, váha se pak dobře rozloží. Ven jsme jezdili v kočárku, ale to chtěla často kojení. Teď už bych dala přednost šátku a bylo by to klidnější. Po obědě jsme spávali první půl rok v obětí a spala podstatně déle. Taky uspávám povídáním a držíme se za ruku. Moje rozmazlená holčička:-).

Doufám, že to bude mít vliv na její sebevědomí a na náš vztah v pubertě:-).

Lusika
 Barka 
  • 

Moc pěkné 

(21.5.2008 10:23:03)
Moc pěkné, souhlasím s vámi. Vždy se podivuji nad články "odborníků" o škodlivosti spaní dětí s rodiči apod, mě se to velmi osvědčilo a nějaké strašení zalehnutím mi přijde trošku divoké. Synka bereme naprosto všude sebou, je neustále účasten dění a každý nám závidí, že je neuvěřitelně hodný a vyrovnaný. Je to určitě i tím, že se cítí být milován, každý večer usíná přitulen ke mě nebo k manželovi a když se vzbudí, vidí nás a je strašně šťastný.
 majdaleenka +07+11 


Re: Moc pěkné 

(21.5.2008 14:32:19)
Barko, takové články snad odborníci už nepíší... nebo to jsou "odborníci"
 sojka+07+09 


Re: Moc pěkné 

(24.5.2008 22:24:23)
máme to také tak, spíme přituleni a to většinou i přes den, budíme se přituleni. Holčičce je 14 měsíců, je veselá, přátelská, ničeho a nikoho se nebojí. Sama jsem velmi úzkostná a když se malá narodila, rozhodla jsem se jí hlavně jí dát pocítit co největší bezpečí. Byla to dřina a ještě pořád je, hlavně fyzicky. Mám doslova jednu ruku dlouhou, ještě že vynalezli šátky. Ale jsem moc ráda, že jsem to takhle udělala, protože se zdá, že je moje dcera vážně štastné dítě. My jsme dětskou postýlku přišroubovali k manželské posteli.Všichni máme svůj prostor a zároveň spíme spolu. Velice doporučuji.
 Mikeš+Mišák 
  • 

Tulení  

(21.5.2008 10:31:03)
Mému synovi bude za pár dnů deset (let, ne měsíců!). Věta "mami, tuli-tuli!" sice zní jak od mimina, ale používá ji dost často :-)) A proč ne? Od mala mu chování a mazlení dopřávám, co jeho srdíčko ráčí. Třeba se jednou jako dospělý nebude stydět obejmout vlastní mámu...
 zuni 


Re: Tulení  

(21.5.2008 12:27:13)
já podobnou větu používám taky dost často, na svého manžela, prostě se i v dospělosti ráda přitulím. Proč ne? Na jednu takovou reagovat slovy: Já se nechci tulit, kdybych se chtěl tulit, tak sem si nevzal ženu, ale nějakýho tuleně! :-D
 Molly. 


Re: Tulení  

(21.5.2008 12:52:00)
Mám čtrnáctiletého bratra (je o sedm let mladší). Já už bydlím ve vlastním, ale kdykoliv za mnou příjde (ve skejťácké mikině), dá mi pusu a obejme mě. I když je to už velký frajer, nedělá mu problém se ke mě ve společnosti přitulit (není to myšleno nějak perverzně, ale třeba opřít si hlavu o moje rameno, když sedím).
Myslím, že u něj udělala naše mamka velkou chybu - před pěti lety si našla nového chlapa a bratra přesunula na druhou kolej, pár let předtím se rozváděla či byla znuděná špatným manželstvím.
I drsní puberťáci s nezájmem o cokoliv se dokážou krásně tulit ;)
 Zuuuza 


Re: Tulení  

(21.5.2008 18:26:17)
Ahoj Molly,

tak já mám skoro 18letého bráchu (o 11 mladší než já) a taky to znám. Ač puberťák, tak se obejmeme, dáme si pusu, tulíme se... Je to fajn ;)
 LENKA, Alešek, Lucinka 


Re: To je moc hezký. 

(21.5.2008 13:04:42)
Můj 4,5 letý syn se také rád tulí. Dcera samo taky. Ale byla jsem bohužel svědkem toho, jak jedna známá svého tehdy asi 5 letého synka nechtěla pochovat, když se na ní natahoval, že prý je už velký!!!! kluk. Bylo mi ho líto. Vždyť to ještě není žádný velký kluk. A kdyby, tak je to přeci máma ne!!! ;((
 Yitta 


Re: Tulení  

(21.5.2008 13:21:04)
Musím říct že jsem taky tulila dost dlouho a pamatuju si, že jednou na školním výletě (asi tak 3.třída) za rodiče zaskakovala i učitelka :)))
Teď je mi 21, rodiče obejmu ráda a na delší tulení jsem si našla chlapa. Asi je to přirozená potřeba, většina savců (nemám tak dobré vzdělání v zoologii, jen co jsem vypozorovala) se tulí i v dospělosti, tak to nebude nic divného.

A argument o věku pěti let a že je to chlap..no, ta maminka se možná bude za pár let divit ;((
 pavla 2 deti 
  • 

Re: Tulení  

(21.5.2008 18:50:36)
ahojky,tak to jsem rada,ze se kluci tuli i jinde :)Mam dceru a ta moc tuliva nebyla,ale syn (8lety) je neuveritelny mazel...mozna i to,ze uz jsme par let samy,tak kazde rano pribehne ze sveho pokojicku a vleze si ke mne pod perinu...aspon na 10 minut...a pak teprve muze zacit novy den :)minimalne jednou denne se ujistuje vetou Mami mas, me porad tak moc rada a bezi se potulit...mam malickou obavu,kdy se na to bude citit velky a pusu mi uz pred spoluzaky neda :)
Ale ted si uzivam kazde pomazleni..tak at zijou mali i velci mazlicci :)
 Mlada 


Koncept kontinua 

(21.5.2008 13:03:21)
Ta kniha je úžasná. Přečetla jsem ji jedním dechem a teď ji mám půjčenou znovu, abych si nad ní mohla pořádně popřemýšlet.
Srovnání s indiány se nám může jevit trochu zcestné, žijeme přeci jinak a jinde, porovnávat to nejde. Ale autorka se k indiánům obrátila proto, že žijí v podstatě tak, jak člověk žil dlouhá a dlouhá léta - v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi. Naučil se tak žít, na takový život byl již při narození připraven. "Civilizovaný" svěž je oproti tomu tady krátce. A člověk na něj připraven není. Autorka se snaží ukázat, že některé problémy s dětmi, které řešíme, by možná vzniknout ani nemuseli.
Nemůžeme žít jako indiáni v pralese, to opravdu nejde, ledabychom se k nim odstěhovali (a ještě by nás čekala dlouhá cesta). Ale něco si od nich vzít můžeme - třeba to, že potřeba dítěte být v raném věku v těsné blízkosti matky je přirozená a že z ní dítě postupně vyroste, tak jak bude narůstat jeho touha objevovat svět.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Koncept kontinua 

(21.5.2008 13:58:17)
Ke knize - ono to z textu moc nevyplývá, ale jednak to není příručka, spíš takové sociologické srovnání tehdejší americké společnosti (kniha je psaná v roce 1975, k nám se dostala až teď), která se přístupem k dětem hodně podobala stejné době u nás, a přístupu k dětem v některých civilizací víceméně netknutých amazonských kmenech. Jak píse Josefkam, nejde ani tak o ty indiálny jako o pochopení toho, jak je člověk v podstatě evolucí "naprogramovaný" na některých základních rovinách - hodně mě tam třeba oslovilo v současnosti diskutované téma oddělování dětí od matek po porodu, které se v zásadě velmi nepřirozené.

Autorka vlastně zmiňuje zhruba toto: nošení dítěte při běžných činnostech je normální a pro dítě zdravé jednak proto, že 9 měsíců takto nošené bylo. Je zvyklé na houpání, otřásání, činnost, účast na běžném životě. To, že se v prvních letech života točí činnost matky výhradně okolo dítěte je v podstatě chybou, matka by měla pokračovat v "normálním životě" (což při našich zaměstnáních moc nejde, takže hledáme aspoň náhradní činnosti typu mateřská centra, výlety atd) a dítě by v tomto mělo být jeho integrovanou součástí, nikoli středobodem - ne odložené, ale přirozeně přítomné, na těle, na klíně, vedle matky. Postupně se pak bude z této základí životní jistotu odpoutávat, tím snáze, čím intenzivněji byla tato jeho přirozená potřeba "být součástí" naplněna.

V další části mluví také o tom, že pro dítě je přirozené a dobré, když se později začně těchto činností samo účastnit, zkouší si opravdové věci a nástroje (všechny to dobře známe), protože to je vlastně způsob, jakým se učí, co je život, a připravuje se na něj. Mimochodem, má vlastně podobné závěry jako Maria Montessori, která zase pozorovala děti z italského chudinského prostředí o 80 let dříve ...

Takže jak již tu bylo někde v diskusi zmíněno, když jsou v rodině další děti - pochopitelně je potřeba se věnovat i jim, ale nejmladší dítě z toho nevyčlenit, prostě ho u toho mít u sebe.

Co je fakt, za těch 30 let od napsání knihy se toho hodně v přístupu k dětem změnilo - nošení se obecně nebere jako rozmazlování, bdící děti se neodkládají do tichých pokojíčků, dokud si na to nezvyknou atd.
 Eva, Týna a Réza 
  • 

A co další děti??? 

(21.5.2008 13:04:21)
Moje první dítě jsem pořád nosila, chovala i spící, protože se mi to líbilo, držet ji v náručí, ven chodila v kočárku i v šátku podle potřeby, spala se mnou v posteli, protože jsem byla líná několikrát za noc slézat na kojení...
A co moje druhé dítě? Podle té knihy bude tedy citově deprivované, zaostalé a poznamenané, protože na něj prostě nemám tolik času jako na první a chvilku si popláče, než se k němu dostanu. Nemůžu přeci své první, čerstvě dvouleté dítě kvůli druhému odložit, to chce také chovat, přebalit, hrát si, vzteká se... A když už jsme u toho, ani nemám pocit, že by moje dítě, které jsem skloro nedala z ruky a bylo s náma úplně všude a mezi spoustou lidí, automaticky poslouchalo a nemělo období vzdoru:)))
 Mlada 


Re: A co další děti??? 

(21.5.2008 13:48:12)
Podle té knihy bys druhé dítě měla celý den v šátku při sobě a volné ruce pro práci s dvouleťákem.
 & 


Re: A co další děti??? 

(21.5.2008 16:13:38)
Me se satek neosvedcil. Bolely me od nej zada, nejak mi prislo marny proc satkovat a neustale poskakovat, kdyz dite spi v klidu v kocare. :-)
Syna jsem urcite vyrvavat nenechavala, ale spat s nim v posteli je pro mne spis utrpeni nez radost...:-)
 Iris 
  • 

Re: A co další děti??? 

(22.5.2008 9:15:57)

Mám dojem, že některé indiánské kmeny to měly tak, že dítě se kojilo do šesti let a mělo matku absolutně pro sebe. (Nevím, jak to měly s partnerem, možná tam fungovalo mnohoženství.)Z toho dovozuji, že minální věkový odstup mezi sourozenci byl 7 let. Ale kdybychom měli možnost nějaký indiánský kmen navštívit, možná bychom se dost divili, možná tam bylo hodně věcí dost jinak. Postřehy z jiných kultur mohou být inspirující, ale nedají se bez rozmyslu aplikovat v úplně jiné kultuře. Jinak jedno moje dítě mělo neustálou potřebu se nosit a tulit. Druhé skoro vůbec, až jsem se bála, že bude autista, no není :). Je fakt, že to tulivé víc poslouchá.
 Eva, 4 +3 


Neurologie Motol 

(21.5.2008 13:24:19)
Ahoj Žlababo,
napsala jsi to moc hezky. Zmíněnou knihu si chci koupit, už jsem o ní četla.
Jinak mě napadlo, že s Ríšou by ti mohl pomoct MUDr.Kršek na neurologii v Motole. Je to skvělý odborník a výborný člověk. Jeho oborem je epilepsie a nejnovější metody léčby. Možná je to pro tebe daleko, nevím, odkud jsi. Ale kontakt ti dám.


Poradna pro nezvladatelnou epilepsii a chirurgickou léčbu epilepsie

doc. MUDr. Pavel Kršek, Ph.D.
přízemí dětské části FN Motol, uzel A tel. číslo: 224433332
pondělí 13.00-16.00 hod.

konzultace na tel. čísle 224433332
pavel.krsek@post.cz

Napsala jsem ti to i na blog.
Hodně štěstí!
 Róza 
  • 

naučit se dítě znát 

(21.5.2008 13:35:54)
To, co popisuje autorka by se u mojí dcerky tedy neosvěčilo.
Ani bych to nenazvala mateřskou intuicí, jako někteří v diskusi, spíš jde o to, naučit se, jaké moje dítě je a co jemu a mě vyhovuje. To se nám z manželem myslím dařilo. Teď čekáme druhé dítě a já mám jednu z největších obav to, že začnu automaticky aplikovat už naučený systém, který se osvěčil u dcery ... a ono to najednou bude jinak. No, brzy uvidíme :-))).
 Alena, kluci 15,10, holčička 2 roky 
  • 

tulení 

(21.5.2008 14:24:24)
Můj prostřední syn se mnou spával do sedmi a půl roku, pak musel uvolnit postel sestřičce. Dodnes se ale těší, až bude mít táta noční, aby si k nám mohl taky vlézt. Nejen, že spal se mnou, on měl ruku zastrčenou pod moje záda a nohu hozenou přese mně - kupodivu mě to ve spaní nerušilo. Od narození je hodně dráždivý, takové to věčně nespokojené plačtivé miminko, dodnes ho všechno rozhodí. Nikdy jsem ho nenechávala plakat a v chování i mazlení mu vycházela vstříc, přesto z něj není pohodové a optimistické dítě. Povaha, asi. Otázkou ale je, jaký by byl, kdybych ho plakat nechávala - dnes s ním přes negativní citové ladění nejsou žádné problémy doma ani ve škole, možná by jinak býval problémovým "sígrem". Nejmladší dceru také chovám a také se mnou stále spí v posteli, ona je tím příkladem klidného a veselého dítěte - ani jako miminko neplakala, jen vždycky tak kvíkla, abych o ní věděla, dneska volá maminko, maminko. (Asi ví, že plakat nemusí, abych si jí všimla, že přijdu na zavolání :-) )
 majdaleenka +07+11 


Žlababo, 

(21.5.2008 14:29:55)
díky za článek, ty Vaše jsou vždycky takové milé:o) Není nad to, pochovat si vlastní dítě a nechat je spát ve své posteli, kde může cítit naši blízkost a díky tomu se cítit bezpečně. Škoda, že na to lidi zapomněli:o( Jen tak pro ty, co namítali něco o práci u PC, i to jde s dítkem v šátku, ono jde všechno, jen se musí chtít, když chybí vůle, chybí prostředky... ale ona se každá investice jednou vrátí, v dobrém i ve zlém:o)
Já nosila malého téměř nepřetržitě skoro do 7 měsíců, a pak se sám začal pouštět do objevování krás světa, ale jakmile se "vrátí" a chce pochovat (ony děti spíš potřebují než chtějí), tak ho pochovám, bezpečí přece potřebujeme zažít všichni.
Vám, Žlababo, přeji hodně síly a lásky, jako vždy, a posílám pusu Ríšovi:o)
 klokana 
  • 

Majdaleenko... 

(21.5.2008 19:16:27)
.... už to tady jednou bylo od někoho jiného, ale znovu - mám dvojčata + další dítě s dvoletým věkovým odstupem - jak jsem jsem je měla nosit celý den v šátku, když potřebovali oba dva zároveň? A znamená to, že mi chyběla vůle? A že se mi tato nevložená investice vrátí ve zlém? .... myslím, že naštěstí ne. Prosím proto příště míň kategoricky - na to,že vidíte svět poněkud černobílou optikou matky jednoho malého dítěte, soudíte poněkud přísně...
 majdaleenka +07+11 


Žluťásku,  

(21.5.2008 21:16:21)
to jsem zapomněla napsat, ale myslela jsem na to, že Indiánky a nejen ony mají obrovskou výhodu v rozšířené rodině nebo celém společenství, izolovaná matka je dost nepříjemný důsledek vyspělé kultury;((
 Hanka 75 


Re: Majdaleenko... 

(21.5.2008 19:33:36)
Žluťásku díky za info, ale já budu na péči o miminka sama. Máte asi doma výhodu práce v společném prostředí, a to my ne. Bude my pomáhat babička, takže si nemohu stěžovat, že budu na vše zcela sama a zvládneme pí na úklid, ale s nošením mi nikdo nepomůže. Na to budu sama.

Mohu se zeptat, řešila jste zdrav. hledisko při nošení ? Nemám o tom páru, protože jsem nepočítala, že pro dvojčata je to vůbec možné, ale také jsem slyšela kritiky, že to není zdravé pro dětskou páteř. Právě snad to nošení na zádech, opravdu nevím.. ale zajímalo by mne to. Vídám miminka nošená na břiše, proto jsem si myselala, že to je ten zdravější způsob. Nevím.
 majdaleenka +07+11 


Re: Majdaleenko... 

(21.5.2008 21:18:12)
Hanko, i na břiše lze nosit miminka velmi nezdravě, doporučuji kurs vázání nebo alespoň prostudovcat nějakou tu stránku, myslím, že Vám poradí tady na rodině v diskusi, hlavně ne klokanky a visící chudinkové... což je to nejčastější, co lze spatřit na ulici, bohužel;((
 klokana 
  • 

Re: Majdaleenko... 

(21.5.2008 19:36:10)
jojo, izolovaná matka na mateřské dovolené, to jsem přesně já - tatínka vidíme od 7 večer, když se zadaří - je fajn, že to někdo má jinak, přeju vám to.
abych nevyzněla moc pesimisticky, celou dobu při mateřské částečně pracuji (z domova - mám vstřícného zaměstnavatele) a teď jsem začala i studovat, takže nesedím doma a nestýskám si :-)
 Hanka 75 


Re: Majdaleenko... 

(21.5.2008 19:43:11)
Klokano, já budu totéž, akorát se obávám se nejdřívější hodinu bude osmá, devátá. Ale tak to je, nechci si stěžovat, zase si můžeme dovolit pí na úklid a budu mít hodnou babičku, sestru.. Rozhodně nemám právo si stěžovat. Ale bojím se bojím, že to nebude sranda :-)
 Teraza Horáková 


Re: Majdaleenko... 

(21.5.2008 19:44:18)
Hani, někdy ne a někdy jí budou hromady..... uvidíš.
Tak se mějte.
 Vikinga 


Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 15:58:05)
Ne tak úplně souhlasím s obsahem článku.
Některá miminka jsou nesmírně neklidná, některá naopak nesmírně klidná a většina se pohybuje někde mezi.

Srovnávat indiánskou kulturu s kulturou evropskou dost dobře nejde, protože rozdíly kulturní, náboženské, civilizační a mnohé jiné jsou obrovské. Indiánské děti možná nedělají to či zase ono, ale třeba musí od relativně raného věku pracovat na poli a chovat se jako dospělý, aby si na svoji stravu "vydělalo". Kdyby jejich dětství mělo prožívat "naše" dítě - uznejme - moc šťastné by nebylo a kterému z našich děcek bychom to přáli?
Na druhou stranu kdyby indiánské dítě vyrůstalo v evropském přepychu, trpělo by stejnými neduhy lakomství, sobectví, sebeprosazováním a vynucováním jako děti evropské.

Tím nechci zpochybňovat nikterak třeba nošení dětí v šátku (sami doma šátek máme a používáme jej) a nutnost tělesného kontaktu s matkou či snad zastávat teorii, že děti by se měly prostě nechat vyřvat, pač to posiluje plíce. Oba extrémy - neustálá péče či naopak ingorování dětského pláče- jsou prostě špatně.

Každé dítko je individuum a potřebuje individuální přístup.
Některé miminko - aniž by se o to rodiče zasloužili - prostě od mala prospí téměř celou noc, samo usíná a probouzí se s úsměvem. Takové děti jsou jistě spokojené a není nutné je v takovém případě nechávat spát u rodičů v posteli (což může být v některých případech třeba i zničující pro vztah - partnerská intimita, mít chvíli jen pro sebe, je nesmírně důležitá a když vám v posteli neustále leží dítko....).

Některá miminka jsou naopak velmi neklidná a zde je potřeba jim navodit pocit bezpečí - chováním, zpíváním, nošením v šátku, prostě čímkoli, co zrovna tomu vašemu miminku dělá dobře a zabírá. Ovšem s každým přibývajícím měsícem by se mělo miminku začít dávat najevo, že se vše nemůže točit jen kolem něj. Když je starší a více vnímá (po 3 nebo 4 měsíci, je to dost individuální), ho necháme třeba minutku plakat, než ho zvedneme z postýlky a pochováme. Čím je starší, tím více interval prodlužujeme a během něj v klidu dítěti vysvětlujeme, že maminka přijde, jen co třeba dodělá pomazánku nebo pověsí prádlo. Tím dítě nepřipravíte o pocit bezpečí; bude vědět, že jste nablízku, a zároveň jej budete učit trpělivosti.

Pokud je miminko od narození dlouhodobě hodně neklidné, třeba i často mlátí kolem sebe rukama a nohama, je neustále v pohybu a je třeba hodně vznětlivé nebo se pomaleji vyvíjí, může to signalizovat v krajním případě i třeba některou z mozkových dysfunkcí - hyperaktivitu, poruchu pozornosti a ve vzácnějších případech i závažnější problémy.

Můj nejstarší syn (dnes mu je 11) byl takový - hodně neklidný, sice neplakal, ale neustále kopal nohama a málo spal. I když byl skoro neustále v mé blízkosti a spával se mnou v posteli, také měl opožděný vývoj řeči... Nutno dodat, že mu v devíti letech diagnostikovali lehčí formu autismu a obávám se, že s tím by asi neudělal nic ani indiánská matka a neustálé nošení v šátku :-)



 Ajtakrajta 
  • 

Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 16:29:31)
Vikingo,
myslím, že se chybně zaměřuješ pouze na ty sociokulturní a ekonomické rozdíly mezi námi a indiány. Autorka a daná kniha to ale myslím pojímá z druhého směru, tedy ne přes to, co je u nás a indiánů tak rozdílné, ale přes to, co máme společné. Že jsme všichni Homo sapiens, savci a primáti a pod tím nánosem kultury a výchovy naše tělo, hormony, podvědomí, vrozené a intuitivní jednání, vegetativní pochody atd. fungují víceméně stejně.

Tak to prostě je.

Jasně, že jsou miminka, která jsou samostatná a nemají ráda chování. A to jim nikdo nebere. Článek byl o tom, že není vhodné ODPÍRAT FYZICKÝ KONTAKT DĚTEM, KTERÉ JEJ POTŘEBUJÍ... což se u nás hojně děje... počínaje odebíráním zdravých novorozenců matkám s tím, že v inkubátoru nebo u sestřiček jim bude lépe než na matčině těle, pokračuje to radami "zkušených matek" ve smyslu "nech ho vyřvat, nechovej ho, jinak bude rozmazlenej" a končí tím, že matka odmítne pochovat či obejmout pětiletého kluka s tím, že je na to už velkej. To jsou věci, které tady se furt dokola omílají, a přitom ti indiáni, ne my, oni je intuitivně řeší a žijí víc podle toho, co mají vrozeno, co máme vrozeno my všichni jako jeden druh.

Jinak o spokojeném a šťastném dětství by se asi dalo polemizovat, to je pojem značně relativní. Já kupříkladu jsem byla nešťastné dítě, ačkoli jsem měla všechny naše sociální vymoženosti, žila jsem si v bavlnce, spala v čistém povlečení, chodila do školek a škol a hrála si s panenkami, měla jsem normální rodinu... Na své dětství nevzpomínám s láskou ani s nostalgií, jsem šťastná, že je za mnou.
Ono to dětské štěstí může existovat stejně dobře i v pralese a na poli.
 Hanka 75 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:27:56)
Rozumím ti co chceš napsat nebo co tu jiní psali o integraci do svého života. Ale čekám dvojčata a u mě by musela nastoupit frustrace, protože dvě děti současně "integrovat" na svém těle nemůžu. Prostě to budou muset zvládnout jinak.

A obávám se, že ani s jedním dítětem na bříšku (nevím jak moc vhodné je nošení na zádech, moc ho totiž nevídám) bych se nedokázala postarat o druhé. Resp. neumím si představit jak se skláním s jedním miminkem na břiše nad přebalovacím pultem, abych to druhé třeba přebalila. Nebo jak tlačím jeden kočárek a druhé miminko mám v něm. A střídám během dne nošení miminek, a je to k jejich prospěchu. Nebudu nervozni z toho, zda jedno nešidím ? A oni tu nervozitu pocítí. Tak nějak si říkám, že už toho bude dost i bez nošení.
 Teraza Horáková 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:32:58)
Hanko, tohle jsem nesnášela. Když se chovalo jenom jedno. Takže buď já sama, obě, vsedě na posteli a pak oba do postýlek (i přesto řvaní :-)) nebo choval tatínek a já, babička a já, babička a tatínek. Taky jsem se naučila věc, kterou jsem se pak dlouho odnaučovala. Když začali lézt a já s nimi byla sama, chodila jsem se sprchovat a čůrat při otevřených dveřích, abych je viděla :-)))
 Hanka 75 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:37:45)
To jsem se docela i zasmála. Ale sestra má otevřené dveře na WC i při jednom :-) To mě určitě také čeká, ona to je skoro nutnost ne ?

No neumím si vůbec dostatečně představit praxi s dvojčaty, ale to že se nebudu moci rozdvojit a mám jen dvě ruce na chování atd., me trošku leká. Určitě to jde zvládnout, ale mám v sobě tu nejistotu, že to budu dělat blbě. Jak já bych radši ty své drobečky měla postupně za sebou, jedno a jedno :-)
 Teraza Horáková 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:40:45)
Hani, uvidíš časem, má to mnoho výhod... např. to, že si pak hrají, většinou konzumují obdobné jídlo, tzn. když namixovaná kaše, tak kaše a nemusíš sólo vařit staršímu dítěti, po nošení úkolů ze školy, společné některé kroužky, prostě kamarád na celý život.

Někdy je to taky dobře "na budku", ale to asi i jedno dítě.
 Hanka 75 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:46:39)
To si opakuji, i na dovolenou to asi bude výhoda, nebudeme muset plánovat dva programy pro dvě různě staré děti, vyhrají si.. Od jakého věku asi si začali hrát spolu a ne si jen brát hračky. Totiž co tak tuším, tak v určitém věku si děti tj. asi ani dvojčata spolu ještě hrát neumějí. Kdy se tak mohu těšit na to, že toto hraní začne ? :-)

Vůbec si nechci stěžovat, že čekám dvojčata, jsme moc rádi, že je máme-čekáme a hlavně, aby byla zdravá. Ale mám kámošky co by dvojáčtka chtěla a samozřejmě jim nadělil děti po jenom a nám po dvou :-) Takový je život.
 Teraza Horáková 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:50:47)
kluci začínali tak, že si brali hračky :-))) to brzo, v roce jeden chodil, druhý za ním lezl, protože to ještě neuměl.... je to taky dobré v tom, že ten, který nestíhá tolik v tom vývoji, je trochu snaživější, aby dostihl toho druhého, navíc mu brácha lecjakou pitominku ukáže.

Ve vaně spolu blbli, co zvládli sedět, tzn. asi od půl roku - sedmi měsíců, stačilo pár kelímků a voda a půlhodinová zábava byla na světě.

Jinak opravdu hrát si začali tak v roce a půl, ve dvou letech, kdy zvládali skládat kostky (a druhý pravidelně boural) a podobné.

Dneska spíš společně vymýšlejí ptákoviny, ale ještě juknu do fotek, abych si osvěžila po té době kdy co zvládali.
 klokana 
  • 

Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:47:42)
Hanko,
neboj se a neřeš to tolik - ty děti to tak moc řešit nebudou - to spíš ty. Ty víš, že některé děti se narodí samy, třeba jako první vnouče a točí se pak okolo nich celá široká rodina a je ti líto, že tuhle pozornost nebudeš moci dětem věnovat, ale pro ty děti to bude jejich realita - narodí se se sourozencem zároveň a od počátku budou vnímat to, že se dělí (o pozornost, později o věci) a budou to brát jako přirozenou věc. Pak třeba budeš chtít dát dítěti dva bonbóny a ono půjde a automaticky ten druhý vrazí sourozenci. Ty zamáčkneš slzu v oku, ale to dítě to bere přirozeně, ne jako trauma ... nějak jsem se do toho zamotala, tak netuším, jeslti mi tu ještě někdo rozumí - prostě buď optimista - představy jsou vždycky černější než realita, dvojčata jsou fajn :-)
 Teraza Horáková 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:52:22)
Klokí, ano, přesně tak to funguje.... jak začali mluvit, pořád to bylo "a po báchu" "de je bácha".

A největší malér byl a to už jim byly 4, když jsme jednoho museli odvézt do nemocnice. Byla jsem tam s ním, na dva dny mne střídal manžel a bráška měl pocit, že jsme někam utekli a nevzali ho, skoro 2 dny jsem to pak dávala dohromady.
 Hanka 75 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 19:40:37)
Žluťásku, takže ty: zkušenost s dvojčaty a nošením. Doporučila bys mi, ať na nošení zapomenu nebo myslíš, že to má smysl nějak "koulet" - jinak si to nedovedu představit. Abych si toho na sebe nebrala moc. Jsem doma, ale nevím zda investovat čas a energii na zjištování věcí okolo nošení nebo to pustit. Zase tolik toho času a energie totiž nemám.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 22:54:14)
Hanko,
tady máš nějaké obrázky, jak nosit dvojčata v šátku ;) pro inspiraci:



 Bumbi&05,08,10 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 22:55:20)
zdroj obrázků:

http://www.mimishop.cz/dvojcatka/
 Bumbi&05,08,10 


Re: Ne tak úplně.... 

(21.5.2008 23:06:45)
a další stránky od dvojčecích maminek o nošení dvojčat:

http://www.thebabywearer.com/articles/HowToO/Twins.htm
http://reviews.ebay.com/Babywearing-TWINS-in-Slings-Pouches-Mei-Tais-and-Wraps_W0QQugidZ10000000001399167

http://www.betterbabysling.co.uk/slcarry5.html

http://www.mamatoto.org/Default.aspx?tabid=77

novorozená dvojčátka nošená v jednom babyvaku:
http://members.aol.com/ljcblue/twins.htm


tady i video, jak na to:
http://www.youtube.com/watch?v=MkpT4ocG6pw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=9OYcmkPbLT8&feature=related

stačí trochu progoooglovat a obrázků, návodů a zkušeností rodičů, kteří tím prošli, najdeš dost a dost
 madlenka07 


Re: Ne tak úplně.... 

(22.5.2008 8:19:20)
Super!Zrovna jsem si říkala,jak bych to dělala,kdyby se mi třeba narodily dvojčátka.Tak na tom asi začnu pracovat:-)
 Teraza Horáková 


Re: Ne tak úplně.... 

(22.5.2008 10:40:11)
Bumbi, to je paráda, dvojčecí nošení.... Hani, to je pohodička, bude míň starostí :-)))

nezbývá než povzdechnout si: "to za našich mladejch časů nebejvalo". O nošení v šátku jsem sice věděla, ale dvojčecí mne nenapadlo, navíc fakt je super, že se o to, Hani, zajímáš už teď, mně po porodu nezbyl čas :-))) ani o www.rodina jsem ještě nevěděla.
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

Chování 

(21.5.2008 18:28:55)
Já teda mou dceru taky neustále chovala, ale musím se přiznat, že spíše, protože jsem to potřebovala já a mé dceři to nevadilo. :) Dcera je stále můj mazel, spíme spolu a myslím si, že máme moc hezký vztah a trošku lituju svého manžela, ke kterému jde dcera jen vyjímečně, ale je fakt, že on se o péči o ni zapojuje jenom zřídka a když nemá svůj den, tak ji nemusí už vůbec :(
Ale i já se musím přiznat, že znám i takový extrém, kdy matka doslova zakázala manželovi, který přišel z práce, pochovat své dítě, protože by bylo rozmazlené, což mi příjde naprosto nepochopitelné...
 Hanka, kluk + dvojčata holky 
  • 

Hodně sil maminkám, jejichž děti mají jakékoliv zdravotní problémy! 

(21.5.2008 20:43:09)
Dobrý večer,

všechny názory jsem nečetla, jen jsem nakoukla na pár.

Sama se občas potýkám s tím, že si říkám, co vše jsem mohla dříve pro své děti udělat (a jsou také bohužel momenty, na které pyšná nejsem).

Každá máma se snaží udělat pro své dítě (děti) to nejlepší, co se v tu chvíli nejlepším ukáže. Neodsuzujte se za to, že jste mohla udělat více, já myslím, že pro svého syna, resp. syny děláte maximum a já před Vámi a ostatními maminkami smekám.

Naštěstí mám děti zdravé, ale nebyli jsme daleko od rizik s předčasně narozenými dcerami a doma jsme měli čerstvě 3-letého syna.

Ve chvíli, kdy všichni řešíme nějaké strašně důležité "hlouposti", měli bychom si přečíst Vaše články a diskuze s maminkami, jejichž děti mají jakékoliv zdravotní problémy, dodáváte si navzájem hodně sil, podporujete se, to je dobře.

Přála bych Vám všem, aby jste žádné problémy nemuseli řešit, aby Vaše děti prožily normální dětství.

Hodně sil, pevných nervů, ochotných a ohleduplných lidí k pomoci.

Hanka



 sally 


Mno 

(21.5.2008 21:19:04)
Kvůli tomu, že indiáni se chovají nějak si nepořídím pole a nepůjdu se svým dítětem okopávat pole... záleží na dítěti. Můj starší se chovat nikdy nechtěl, byl nepříčetnej pokud neměl volnost pohybu a rozhled (šátek byl u nás totální propadák). Ne, že by nepotřeboval tělesnej kontakt, ale spíš to bylo takové to kočkování - i teď, když se pod vlivem mladší sestry přijde občas přitulit, tak to stejně skončí tak, že mě začne lechtat nebo vyprovokuje nějakou "rvačku" - zkrátka samotné "tulení" je pro něj příliš málo akční.
Mladší je neuvěřitelnej mazel a mamas a dodnes potřebuje svou denní dávku tulení se k mámě.

Můj názor? POskytovat dítěti to, co ono potřebuje, nikoliv to, co píšou chytré knihy.
 sally 


Mno 

(21.5.2008 21:28:03)
Kvůli tomu, že indiáni se chovají nějak si nepořídím pole a nepůjdu se svým dítětem okopávat pole... záleží na dítěti. Můj starší se chovat nikdy nechtěl, byl nepříčetnej pokud neměl volnost pohybu a rozhled (šátek byl u nás totální propadák). Ne, že by nepotřeboval tělesnej kontakt, ale spíš to bylo takové to kočkování - i teď, když se pod vlivem mladší sestry přijde občas přitulit, tak to stejně skončí tak, že mě začne lechtat nebo vyprovokuje nějakou "rvačku" - zkrátka samotné "tulení" je pro něj příliš málo akční.
Mladší je neuvěřitelnej mazel a mamas a dodnes potřebuje svou denní dávku tulení se k mámě.

Můj názor? POskytovat dítěti to, co ono potřebuje, nikoliv to, co píšou chytré knihy.
 KristAlex 
  • 

O konceptu kontinua 

(21.5.2008 21:59:36)
Zlababo,děkuji za hezký článek.
knížku jsem taky četla a je opravdu inspirující a zajímavá.
Jak už to někdo zmínil výše, opravdu se nejedná o příručku pro rodiče jak vychovávat své děti.Žena,která ji napsala prostě předává dál informace,kterí zjistila při svém pobytu s indianány a které jí příjdou důležité i pro naši společnost.Tato kniha byla napsaná (jestli si to dobře pamatuju) v 80. letech,tedy v době,kdy se novorozená miminka davála do společných místností a přebalovala se a krmila podle určitého harmonogramu,který většinou pak matky dodržovaly i doma. Pláč dítěte byl považován za nástroj,kterým se snažilo manipulovat rodiče, takže pokud bylo najezené a přebalené, tudíž by mělo být spokojené,nechalo se brečet tak dlouho jak to zvládlo. A dalo by se pokračovat.
To jsou věci,které dnes už tak moc neplatí, dítě máme po porodu hned v náručí, jsou rooming in atd.
Myslím,že to co se snažila autorka říci,je to, že děti prostě potřebují cítit náruč a teplo své matky, nebo i jiné lidské bytosti a že tím,že je budeme nosit či chovat se z nich nestanou rozmazlenci. V době kdy tu knihu napsala musela určitě způsobit veliký poprask.Ale i v dnešní době nám má co nabídnout.

 katka 
  • 

Re: O konceptu kontinua 

(21.5.2008 22:48:03)
Jasně, že je ta kniha stále aktuální. Vždyť i v dnešní době se nejen od našich babiček, maminek a dokonce i pediatrů (má známá u svou obou dcer poslechla v jejich pů roce pediatričku, která tvrdila, že dítě má v půl roce spát celou noc, a když ne, má se nechat vyřvat. Známá tedy s manželem čtyři noci strávila před domem několik hodin, protože dítě několik hodin řvalo a nespalo ...po pěti dnech si zvyklo...a známá si to pochvalovala, že pak už měla v noci klid a radila to všem svým známým, jak se jí to osvědčilo!)dovídáme, že máme nechat děti vyřvat , že nás křikem manipulují a jsou rozmazlovány, když jejich křik vyslyšíme a máme je při sobě. Některé mé vrstevnice tyto starší rady stále poslouchají a uvádějí staré omyly v praxi!
 madlenka07 


Re: O konceptu kontinua 

(22.5.2008 7:56:17)
I já souhlasím se Žlanabou a děkuji za tenhle článek,protože jsem vždy ráda,že nejsem jediná,se kterou spí dcera v posteli,chovám ji tak často jak to je jde a když to nejde,mám ji v šátku.A roste z ní samostatná nevystresovaná bytost,žádný rozmazlený ,,spratek",jak často slýchám ve svém okolí.A už jsem si poslední dobou říkala,kam se poděly ty maminy,které jsou jako já.Bohužel v mém okolí jsem tak trochu za podivínku,vlastně až na pár vyjímek,se kterými jsem se seznámila tady na rodině neznám nikoho,kdo by měl miminko v posteli.
Nechci soudit,ale všimla jsem si,jak jsou ty děti více uplakané-ani ne tak ty,co spí ve své postýlce v ložnici s rodiči,jako ty které spí ve svém dětském pokoji už od ranného věku.
Neměnila bych.Mít u sebe stále to bezbranné a krásné stvoření jakým je každé dítě je prostě neopakovatelné.
 hmisa 


Re: O konceptu kontinua 

(22.5.2008 8:45:41)
Taky jsme se cítili zpočátku trochu provinile, když Vojta skončil u nás v posteli (původně spal v kolíbce, kde se mu tedy moc líbilo). Ale osvědčilo se to, sice se pořád v noci budí na kojení (je mu 15 měsíců), ale já vůbec nejsem unavená a on hned usne. Taky si myslím, že do určitého věku nemá cenu snažit se dítě udělat samostatným, času na to bude ještě dost, snažím se též inspirovat výchovou přírodních národů - hodně Vojtu nosíme (je to mnohem praktičtější než kočár, zvláště při cestování). Nedávno jsem četla Malého tyrana od Dr. Prekopové, moc doporučuju, sice mě to trochu vyděsilo, ale zase jsem si potvrdila, že láskyplná výchova rozhodně neznamená rozmazlenost a manipulativnost. Jo a vyřvat bych ho nikdy nenechala.
 1.3Magráta13 


Dětská moudrost 

(22.5.2008 9:22:03)
Když se mi narodila první dcera, žasla jsem občas nad tím, jak jsou děti moudré. Jak reagují logicky a přirozeně. Zjistila jsem, že je někdy lepší je poslechnout, že je to řpínosem pro nás, pro obě.
Zastávám názor, že dítě nelze chováním a pozorností rozmazlit. Lze ho rozmazlit opičí láskou a nadbytečnou ochranou.
I dnes občas žasnu nad dětskou logikou, která je průzračná a přímá.
Naposled včera, když jsem se zlobila, že mi Ela neřekla pravdu, ale lhala mi.
Její odpověď: "Mami, vím, že lhát není správné. Mrzí mě, že jsem ti lhala. Jenže, víš, kdybych ti měla vždycky říct pravdu a vždycky říkat co si myslím....no, pravděpodobně už bych byla tak dvakrát po smrti." (je jí 8 let).

Teď čekám druhé miminko a už se moc těším na ty nekonečné a někdy naprosto vyčerpávající a únavné dětské diskuse, připomínky a úvahy.
 Lusika 
  • 

Re: O konceptu kontinua 

(25.5.2008 21:29:19)
Ahoj.
Taky mám v okolí jen jednu maminku, která si dává dítě do postele - při prvním ranní kojení. A nemám v okolí žádnou maminku, která své dítě aspoň neplácla. Nevím, jestli jsou tyhle děti plačtivější, ale rozhodně nejsou samostatnější nebo poslušnější:-). Taky jsem cítila pochybnosti, zda své dítě nerozmazluji, člověk to slyší ze všech stran. Ale to je pryč:-).
Lusika
 Jananika 


kde najít více info o obrázkové metodě? 

(22.5.2008 22:25:02)
Zaujala mě obrázková metoda komunikace. Je možné získat někde více info? to jste si vyrobili obrázky doma sami nebo se lze někde inspirovat? Se svým 2,5 letým synem se domlouváme hodně gesty (umí zatím opravdu jen pár slov)nebo se snaží komunikovat pomocí obrázků v knížkách nebo pomocí hraček. Obrázková metoda by nám mohla dost pomoct. Díky
 dandyD 


Re: kde najít více info o obrázkové metodě? 

(24.5.2008 22:56:29)
http://www.alternativnikomunikace.cz/:-)
 Jananika 


Re: kde najít více info o obrázkové metodě? 

(25.5.2008 17:36:41)
díky dandyD:-)
 razol 


Naši předci byli stejně moudří.. 

(27.5.2008 20:03:20)
Ahoj,s pláčem nespokojeného dítěte má zkušenost asi každá máma.Také jsem měla trauma z toho,že pro věčné chování nic neudělám a nestihnu.Když jsem slyšela jiné maminky,jak říkají,že častým chováním miminka se rozmazlí,srdíčko mi říkalo něco jiného.Až později jsem si někde přečetla,že "vychovat dítě" je od slova "chovat"..To mluví za vše.Naše babičky byly moudré.I když někdy je to těžké,naše mladší,je chovací až moc,takže se mi i stalo,že jsem vysávala byt se spícím dítětem v baby vaku.Mě bolel každý sval,Hani není zrovna drobek,zatímco ona si spokojeně v chrupala v příšerném randálu vysavače:o)
Děkuji za tip na knihu,určitě si ji přečtu.Olina
 silvča 


Maminko.chci jen pochovat 

(29.5.2008 0:20:34)
Musím říct,že je to velmi jednoduché.Víte,jsem tak celkem pragmatická maminka,ale maminko hopiky,tak říjá moje 3-letá dcerka do náručí,už zabírá i na mně.Maminečky,chovejte svá miminka,své dětičky.Dlouho jsem se podobnénu heslu bránila,ale věřte,má to velmi pozitivní účinek.Budete štastnější a klidnější.Opravdu,chovejte a mazlete,nic tím nezkazíte.Vemte si jen,jak pro vás je to příjemné a konejšivé.A to jsme dospělé.
S pozdravem Silva.
 Lechen 


Re: Maminko.chci jen pochovat 

(29.5.2008 21:25:34)
ZDRAVÍM VÁS MAMINKY,JÁ MÁM 15MĚSÍČNÍHO SYNKA A JE TO PĚKNEJ MAZEL.MUSÍM ŘÍCI,ŽE NENI NIC KRÁSNĚJŠÍHO,NEŽ SE POMAZLIT SE SVOU RATOLESTÍ.NIKDY NOKDO BY MĚ OD TOHO ŘEČMA NEODRADIL,PROTOŽE TÍM SE ROZMAZLIT NEDÁ.DÁVÁME TAK NAJEVO LÁSKU K TOMU DRUHÉMU A NENI NIC KRÁSNĚJŠÍHO,NEŽ KDYŽ SI PŘIJDE NÁŠ MALEJ TOMÍK PRO PUSINKA A MAZLENÍ.CELEJ DEN SI HRAJE A MEZI TÍM SI SLEZE PO SCHODECH K NÁM DOLŮ DO OBÝVÁKU A PŘITULÍ SE.S CHUTÍ DÁVÁ I PUSINKY,AŤ MĚ ,ČI TAŤKOVI.TAKŽE MAZLENÍ DOPORUČUJI NA VŠECHNY SPLÍNY!!MĚJTE SE HEZKY

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.