| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak darovat naději - dárcovství oocytů

 Celkem 196 názorů.
 Róza 
  • 

úžasné 

(13.5.2008 9:44:56)
Díky moc za tento článek. Prošla jsem si taky problémy s otěhotněním a i to, že budu potřebovat vejce mi jednu dobu hrozilo. Mám dítě, druhé čekám a dost mě to nakoplo k tomu, že pokud uzavřu svoje množství dětí do termínu 35 let, asi do toho půjdu. Ještě jednou díky Renato za informace.
 monika-h 


Re: úžasné 

(13.5.2008 9:58:14)
Mám kamarádku co se také 5let snaží o mimi má problém i po umělém otěhotnení přijmout plod..Byla bych pro ,kdyby u nás dovolily ,aby dítě donosil někdo jiný/náhradní matky,jako v americe/.Já bych pro nikoho zrovna dobrý kandidát nebyla obě těhot.rizikové.
 Róza 
  • 

Re: úžasné 

(13.5.2008 10:06:53)
Tak to bych asi nemohla :-(((. Jakmile bych to mimčo nosila, už bych se ho asi nevzdala. Nedokázala bych to :-(((.
 Bumbi&05,08,10 


Re: úžasné 

(13.5.2008 10:48:37)
Rózo,
daruješ jen neoplodněná vajíčka, nikoli miminko/zárodek.
 Insula 


náhradní matka 

(13.5.2008 14:03:26)
Bumbi, Róza asi myslela, že by nemohla být náhradní matka. :-)
 Róza 
  • 

Re: úžasné 

(13.5.2008 17:00:48)
Bumbi myslela jsem to tak, že s darováním oocytů bych neměla problém. Jakmile bych to dítě ale 9 měsíců nosila a porodila, nedokázala bych ho jen tak předat jiné ženě.
 Eve 
  • 

No ja nevim, 

(13.5.2008 12:01:22)
ale prirovnavat darcovstvi vajicka k darcovstvi spermii - muz si kvuli darcovstvi nemusi telo huntovat zadnymi hormony navic, ale zena jo a i kdyz podle autorky to vsechno vypada vicemene jako jednoducha legrace se slechetnym cilem, s hormonalni stimulaci bych byla setsakra opatrna.Je smutne, kdyz zena nemuze mit deti ,ale nejspis to priroda tak chtela, nic se nedeje bezduvodne. Vzdyt existuji adopce, ne?
 Ráďa 
  • 

Re: No ja nevim, 

(13.5.2008 12:19:41)
něco tak ""hloupého"" může říct jen někdo, kdo takový problém nikdy nezažil! Co kdyby jsi tzřeba dostala rakovinu? taky se nepůjdeš léčit a uřeš s tím, že to tak příroda chtěla? Asi evidentně problém s plodností nemáš! Já se třeba snažím o dítě čtyři roky, bezúspěšně, a prívě ted mě čeká léčba na specializované klinice, a stát se může vše, i to že přijdou an to, že moje vajíčka nejsou kvalitní, a budu potřebovat jiná. A mám snad kůli tomu zůstat bez dětí? Mámš ty vůbec představu, čím takový člověk prochází????!!!!!:(
 Eve 
  • 

Re: No ja nevim, 

(13.5.2008 12:29:02)
Rado, sice ti to nepreju, ale uvedomujes si, ze muze byt spousta horsich veci, nez nemit dite? Myslim si, ze dite je dar, ne narok, je to zazrak prirody a jsem proti zasahum do prirody v tomto smyslu. Znam par takovych, co se tak snazily o dite, az nakonec prisly i o manzela, znam takove, kterym se to povedlo a najednou zjistily, ze si to predstavovaly i uplne jinak a s ditetem spokojene nejsou. Dokonce znam i pani, ktera za ruzna umela oplodneni dala tolik penez, ze by za to mela luxusni barak, i na ta darovana vajicka doslo a ted, kdyz se proste nezdarilo, tak po letech priznava, ze nakonec je spokojena i bez deti a nevypada to, ze by to u ni byla z nouze ctnost.
 Ráďa 
  • 

Re: No ja nevim, 

(13.5.2008 12:49:49)
dítě je pro většinu žen smysl života, je to pud a touha, je to přirozené a jestli tebe by naplňovali věci jako večírky, televize, značkové oblečení, tak většinu normálních žen naplní vlastní dítě! rakovina je možná stav ohrožující fyzické zdraví, ale neplodnost je stav ohrožující duševní zdraví - kromě těla má totiž člověk ještě něco, čemu se říká duše, která prahne po naplnění a smyslu života.
Nechápu, proč ti vadí že někdo dělá dobrý skutek,a myslí i na druhé, ne jen na sebe. Nevím o tom, že by tě k darování někdo nutil, jen nechápu proč odsuzuješ to, že se k tomu někdo nesobecky i přes všechny rizika odhodlal.
 KristynaVl 


Re: No ja nevim, 

(22.5.2008 10:14:04)
Rádo,souhlasím s Tebou!!!Já jako dárkyně vajíček musím říct,že ta touha udělat někoho štastným,že může mít dítě alespon touto cestou,je veliká.Vůbec ničeho nelituji,byla jsem darovat dvakrát.Sama jsem si totiž uvědomila,že život bez dětí musí být smutný a skličující,sama mám 2 děti a nedokážu si život bez dětí vůbec představit.
 Eve 
  • 

Re: No ja nevim, 

(13.5.2008 12:30:26)
Jo a jeste, kdyz to srovnavas rakovinou - mit rakovinu je stav zivot ohrozujici, nemit vlastni porozene dite, ale treba adoptovane, zivot vetsinou neohrozuje.
 Dita, Matyáš 08,Kiki 11 


Re: No ja nevim, 

(15.5.2008 11:50:15)
Ráďo, je pravda, že člověk ví jak se druhý cítí až poté, co si projde také tím problémem, ale není třeba se na Eve utrhovat. Mě to nepřijde jako něco proti přírodě, pokud to někomu pomůže, je to dobře a schvaluji to, ale mě osobně by vadila ta procedura předtím a taky ty hormony, navíc bych měla strach, zda bych potom mohla bez problémů otěhotnět, přijde mi to moc zdlouhavé takové dárcovství vajíčka, chlapi si to udělaj někde do zkumavky a je to a ženská kvůli tomu musí projít takovou dlouhou cestu...mě by se do toho nechtělo, možná kdybych to dělala pro někoho konrétního, potom bych do toho měla větší chuť- myslím tím třeba dobrou kamarádku nebo tak.
 KristynaVl 


Re: No ja nevim, 

(22.5.2008 10:06:47)
Já jsem taky darovala a není to tak dlouhá procedura jak to vypadá.Zabere to asi 10dní,a to ještě se tam jezdí každý 3 dny,takže nic hrozného.Otěhotněla jsem hned druhý měsíc po vysazení antikoncepce,takže v tomto také žádný problém.A měla jsem z toho moc dobrý pocit,že jsem pomohla někomu,aby měl svoje miminko a za ten pocit mě to teda určitě stálo!!
 majka 


Re: No ja nevim, 

(22.5.2008 9:08:12)
No já si taky myslím že člověk se montuje už úplně do všeho.Hrajeme si na Bohy. A přitom po světě je tolik dětí,které by o vaši náruč stály!!Vůbec by nemusely existovat dětské domovy a kojenecké ústavy!
 Lechen 


Re: No ja nevim, 

(23.5.2008 7:00:42)
NECHÁPU,JAK TOTO MŮŽE NĚKDO NAPSAT.ASI NEPATŘÍTE MEZI TY,KTERÉ NEMOHOU MÍT VLASTNÍ DÍTĚ.KAŽDÉ DÍTĚ MÁ SVÉHO RODIČE A UŽ ZÁLEŽÍ NA NĚM,JAK SE O SVÉHO POTOMKA POSTARÁ.MŮJ NÁZOR JE,ŽE CIZÍ DÍTĚ VLASTNÍ PROSTĚ NENAHRADÍ. IKDYŽ VÍM,ŽE V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH JE MOŽNÁ JEN ADOPCE.MÁME S MANŽELEM SYNKA Z IVF A JSEM ŠŤASTNÁ,ŽE NĚCO TAKOVÉHO EXISTUJE.MANŽEL I JÁ JSME ZDRÁVI,ALE POČÍT PŘIROZENĚ SE NÁM NEPOVEDLO.KDO SI HRAJE NA BOHY?NEBO ŽE TO TAK PŘÍRODA CHCE.S PROMINUTÍM,CO JE TO ZA KECI??PŘÍRODĚ SE NĚKDY PROSTĚ MUSÍ POMOC.A MYSLÍM,ŽE MAMINY,KTERÉ MAJÍ DÍTĚ AŤ UŽ Z UMĚLÉHO OPLODNĚNÍ,NEBO VAJÍČKO OD DÁRKYNĚ,JSOU NESKUTEČNĚ ŠŤASTNÉ ,ŽE TYTO METODY EXISTUJÍ.TO SI HRAJEME NA BOHY I KDYŽ DARUJEME KREV,ČI KOSTNÍ DŘEŇ,ČI JINÝ ORGÁN?JE TO POMOC,JAKO KAŽDÁ JINÁ,S TÍM ROZDÍLEM,ŽE Z TOHOTO DÁRCOVSTVÍ VZNIKNE NOVÍ ŽIVOT.JE NĚCO KRÁSNĚJŠÍHO?NIKDO NIKOHO NENUTÍ,ABY SE STAL DÁRCEM OOCYTŮ,TAK SI PROSÍM DÁMY,KTERÉ MÁTE K TOMUTO NEGATIVNÍ POSTOJ ALESPOŇ NA CHVÍLI PŘEDSTAVTE,ŽE BY JSTE MÍSTO SVÉHO DÍTĚTE,DRŽELI V NÁRUČÍ CIZÍ A MĚLI SE CHOVAT JAKO K VLASTNÍMU.TO PROSTĚ NEJDE!!Z DRUHÉ STRANY VÍM,ŽE ŽE JEDINOU MOŽNOSTÍ NĚKTERÝCH PÁRŮ,JAK MÍT DÍTĚ, JE ADOPCE.KLOBOUK DOLŮ,PŘED TĚMITO PÁRY.ČETL AJSEM JEN PÁR ČLÁNKŮ,ALE TO ,ŽE TU NĚKDO NAPÍŠE,ŽE SI HRAJEME NA BOHY,TAK TO MĚ OPRAVDU ROZSEKLO A DONUTILO K TOMU,ABYCH NĚCXO MÁLO NAPSALA.FANDÍM TĚM,KTEŘÍ CHODÍ DAROVAT,AŤ UŽ JE TO COKOLIV.
 KristynaVl 


Re: No ja nevim, 

(23.5.2008 10:30:30)
Ahoj Lechen,s tím co jsi tady napsala tak s tím souhlasím,nikdo nikoho nenutí chodit darovat jak oocyty,tak i něco jiného a pokud se to někomu nelíbí,tak je to jeho věc,nikdo je nenutí to chodit darovat.Já jsem ráda,že jsem mohla darovat oocyty,stejně tak ráda chodím darovat krev a já osobně mám z toho moc dobrý pocit,když mohu někomu pomoci.Nevím,kdy tu pomoc budu potřebovat já a byla bych pak za takové dárce vděčná.
 helca1981 


Re: No ja nevim, 

(28.5.2008 20:18:23)
Já si myslim, že dítě má vzniknout z lásky ne ve zkumavce... A aby kvůli jednomu mému narozenému dítěti musely dvě tři čtyři umřít (oplodněná embrya při IVF, která se nakonec "neuchytí" nebo vůbec nezavedou), to bych si opravdu nepřála. Nikdo mi ani lékařům nedal právo rozhodovat, které dítě se má narodit a které nee. Nemyslím si také, že matku dělá velké břicho, ale matku dělá hlavně srdce a láska. A je jedno, jestli ji budu poskytovat adoptovanému dítěti nebo narozenému...A adoptovat budu jakékoliv dítě (klidně i nemocné nebo romské).

Také se snažíme dost dlouho o děťátko a jsme rozhodnuti dítě adoptovat, jestli se to nepovede. Jediné, co jsem schopna podstoupit je léčba anovulace. Nikoho neodsuzuji, je to jen můj názor...
 Lechen 


Re: No ja nevim, 

(28.5.2008 20:37:27)
TOHLE JE PRO MĚ ÚPLNĚ ZCESTNEJ NÁZOR....MY MÁME S MANŽELEM 15 MĚSÍČNÍHO SYNKA ZE ZKUMAVKY PO TŘÍLETÉM SNAŽENÍ A MÁME HO Z LÁSKY!!O JAKYM PRÁVU SE TU MLUVÍ?JEŠTĚ ABY MI NĚKDO NAKAZOVAL,JESTLI SI MŮŽU DÍTĚ DOVOLIT,ČI NE? ADOPTOVAT DÍTĚ,BY PRO MĚ BYLA AŽ TA POSLEDNÍ CESTA,PROTOŽE KREV NENI VODA.ANO JE KAŽDÝHO VĚC,KOLIK DĚTÍ A JAKÉ RASY BUDE ADOPTOVAT!!TAK SI ADOPTUJTE A NEODSUZUJTE TY,KTEŘÍ CHTĚJÍ MÍT VLASTNÍ DÍTĚ.
 katschka 


Re: No ja nevim, 

(4.2.2009 17:20:49)
No, tak já taky nevím. Co se hraní na bohy týče, tak to bysme nesměli dělat a ani mít nic. Museli bychom žít v tlupách v jeskyních. Co soudci a porota? Ti si nehrají na bohy, když odsuzují (ne)vinného? V každodenním životě se setkáváme se situací, kdy si "hrajeme na bohy". Určitě i vy, které jste tak striktně proti dárcovství (zřejmě čehokoliv), si hrajete na bohy. Nevím, jestli máte nebo nemáte děti. Nebo jestli je chcete nebo nechcete mít. Ale mít dítě, to je to nejkrásnější, co "normální" žena může mít. Cítit, když kope, když se přetáčí, když škytá, poslouchat, když prdká, těšit se na každou kontrolu u doktora, kdy se dozví, jak se miminku daří. Jak je veliký. A nakonec cítit, jak miminko prochází porodníma cestama... to je nepopsatelnej pocit.. a ženě, která touží po miminku, by podle mě neměl být odepřenej jenom proto, že si nechce hrát na boha. Nám šlo otěhotnění naštěstí vždy hned.. jednou i nečekaně.. Ale nedovedu si představit, že bych nemohla mít svoje vlastní dítě. Když adoptovat, tak ve chvíli, kdy už vlastní dítě/děti mám a otěhotnět už nemůžu. proč ne. Ale tohle neprožít, to nepřeju ani svojí největší nepřítelkyni.. A co se týče těch hormonů, co do sebe musí dárkyně nacpat.. kolikpak jich do sebe asi nacpete během života pouhým jídlem?? Kolikpak antikoncepcí? A kolik dalších, daleko škodlivějších látek v sobě máte, aniž byste to tušily?? Nikdo vás nenutí darovat svoje vajíčka.. ale hlavně neodsuzujte ty, které je darují a už vůbec ne ty, které o ně stojí. Nejste bohyně, abyste je mohly soudit.
 MSteflova 


Re: No ja nevim, 

(13.5.2008 14:37:37)
Eve, ty jsi někdy byla v situaci, kdy toužíš po dítěti a ne a ne se podařit? Já bych tyhle rychlé soudy nechala být, mateřský pud je silný a většina žen je ochotna jít až na hranici možností, aby měly vlastního potomka. Také bych bojovala, když je ta možnost.
Jsem šťastná, že u nás to bylo dřív, jak na nové boty - myslím tím otěhotnění. Ale ne každý má tu kliku.
 jana 
  • 

Re: No ja nevim, 

(16.5.2008 8:19:38)
tyto názory příroda tomu tak chtěla úplně miluji,prošli jsme si celým martýriem pokusů o dítě i když to píchání injekcí není tak idilické dá se to vydržet,hlavně když se vše pak zdaří,ale vždy mě tyto názory vytáčeli do vrtule.Všem přeji at se jim zdaří pokus o dítě ať už zvolí cestu pomocí lékařů anebo adopce,ať máte děti zdravé a krásné
 Repulsion 


Umělé oplodnění x adopce 

(16.5.2008 8:32:29)
To je právě ten problém - že umělé oplodnění konkuruje adopcím. A je to přirozené. Kdybych byl v podobné situaci, také raději sáhnu nejdřív po umělém oplodnění. Holt bližší košile než kabát. Ale morální dilema bych asi trošku měl.
 qwasinka 


Re: No ja nevim, 

(18.5.2008 14:48:36)
Myslíš že příroda chtěla a "zařídila" že po slepém střevě(na které jsem mimichodem málem umřela v 7 letech,už asi to příroda chtěla - a ne chyba lékaře) mám slepený 1 vejcovod a o 2-hý jsem přišla při mimoděložním těh.nedokážeš si představit čím jsem si prošla(a nejen já ale i manžel a takových žen je spousta)když ti doktor po laparoskopii řekne ten ortel... "MILÁ PANÍ,NIKDY UŽ NEMUŽETE NORMÁLNÍM ZPŮSOBEM PŘIJÍT DO JINEHO STAVU"ten kdo tohle neprožil tak mluví takhle.Máme krásnou 8měs. hločičku a všem kteří takovým ženám pomohou za sebe moc děkuji a i já přispěji kapkou a po druhém dítěti darujeme s manželem zbylá embrya.
 Žanda 
  • 

Re: No ja nevim, 

(1.10.2009 9:40:42)
Eve, tohle nemyslíte vážně, že ne? Vy asi nemáte problém s bezdětností, buď děti máte a nebo ne ale nechcete je, protože jinak byste nemohla něco takového vůbec vypustit. Já sama jsem bezdětná a na děti ještě mladá, ale už teď bezpečně vím, že potomky mít chci. A kdyby byl nějaký problém a nešlo to "samo", zkoušela bych jiné cesty. A jistěže, kdyby to nešlo jinak, pořád existují adopce. Ale mít vlastní dítě je pořád něco jiného. Nemyslím to tak, že adoptované dítě bych neměla ráda tak jako vlastní, ale doopravdy, musí to být jiný pocit, když si s dítětem prožijete ty začátky, kdy ho nosíte u sebe v břiše a potom porodíte, než když kamsi přijdete, řeknou vám "tohle je Jeníček, váš nový syn".
 Romča, 2+1 na cestě 


Re: úžasné 

(13.5.2008 15:46:45)
Dobrý den, článek mě zaujal, protože sama jsem byla již 3x darovat oocyty na brněnské klinice. Jsem ráda, že jsem pomohla několika rodičům být šťastnými jako jsem já a manžel, protože máme krásného zdravého syna.
Je to sice zásah do organismu a velice mě pobuřují názory mého okolí, že to dělám jen pro peníze :-( přitom těch 15 tisíc je sakra malá částka, neadekvátní tomu, čím si žena musí projít, takže to určitě pro peníze nikdo nedělá. ty hormony mi hodně rozhodily vždy cyklus, doma byl sexuální půst minimálně měsíc, z toho byl manžel poněkud nervozní :-) Byla jsem již třikrát během posledního roku a půl. Lékař mi doporučil, abych už další darování nepodstupovala, abych neměla sama problém s otěhotněním při dalším dítěti. Takže mám velice dobrý pocit, že po světě běhají děti, které dělají svým rodičům radost.

Romča:-)
 KristynaVl 


Re: úžasné 

(22.5.2008 10:20:51)
Ahoj,také jsem darovala 2x oocyty na Brněnské klinice,já teda problémy žádné neměla,cykly mě to nerozhodilo,každá to může mít trochu jiné.Já poprvé dostala 10tisíc a podruhé 5tisíc,je to podle toho,kolik od vás získali vajíček.Ale pro peníze si myslím že to nedělá skoro žádná dárkyně,už ten samotný název dárcovství mluví za sebe.Všem příjemkyním vajíček držím palce k naplnění jejich přání mít miminko!!!Moc jim to přeju!
 kaca 
  • 

Re: úžasné 

(14.5.2008 9:37:49)
Chtela bych ti podekovat, za to co jsi udelala, ja sama nemuzu mit deti, ve 22 jsem podstoupila operaci u ktere jsem prisla o vajicniky, a tim ze jsou zeny jako ty mi i svita nadeje, ze snad jednou budu moct mit i svoje deti. Dekuji
 Patrika3 


Re: úžasné 

(14.5.2008 11:15:05)
Ahoj,také jsem byla včera na pohovoru a to v Českých Budějovicích v Sanaturiu ART.Pocity mám ze všeho co jsem se dozvěděla dobré,akorád manžel s tím nesouhlasí.Že si to mám prý pořádně rozmyslet.Na mou otázku proč mu to tak vadí mi odpověděl,že kdybych byla chlap,tak bych to třeba pochopila....Nezastírám,že u mě rozhoduje také finanční odměna,ale není to to hlavní,proč bych se k tomu odhodlala.I v mém okolí se bohužel pohybují ženy,které děti mít nemohou a je mi jich upřímně líto.Když člověk vidí,jak se kvůli tomu trápí....Zaskočila mě akorád částka,kterou autorka článku uvedla.Co jsem si četla na nettu,tak se odměny pohybovali mezi 10 000kč-15 000kč.
 KristynaVl 


Re: úžasné 

(22.5.2008 10:23:30)
Odměna za dárcovství oocytů je odlišná-já jsem darovala 2x na Brněnské klinice a poprvé jsem dostala 10tic,protože mě vzali asi 8 vajíček a podruhé se mě jich tolik nevytvořilo,tak jsem dostala 5tisíc Kč.
 Vera33 


Re: úžasné 

(25.5.2008 22:13:39)
Sama jsem si problémem s neplodností prošla a vím, jak je to těžké. Otěhotněla jsem po 8mi letech léčení, pomocí IVF. Sice jsem naštěstí nepotřebovala darovaná vajíčka, ale hormonální stimulace dá tělu opravdu zabrat. Sama darovat vajíčka nemohu, protože už nesplňuji věkovou hranici. Renátko, takovým ženám ale patří můj obdiv a dík a ať si kdo chce, říká co chce. Protože bez dětí je člověk v životě strašně ochuzený.
 Sima + 2 
  • 

ne vždy je to takhle růžové 

(13.5.2008 10:12:57)
Kamarádka na následky zavodnění organismu po podání hormonů málem umřela. Jsem ráda, že jste darovala bez potíží, ale riziko újmy na zdraví je celkem vysoké. Já bych si na to (pod vlivem kamarádčiných obtíží) netroufla, byť jsem dárce krve i kostní dřeně.
Gratuluji vám a přeju mamince, co vaše vajíčko dostala, krásné a zdravé dítě.
 Amálka 
  • 

Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 10:56:48)
Tak mám sama tři děti. Přirozenou cestou. Na první jsme čekali delší dobu, nějak se nedařilo. Netroufám si tvrdit, co bych dělala, kdyby se nakonec nezadařilo..., ale nevím jestli bych do toho šla. Jestli bych měla odvahu přijmout vajíčko od neznámé osoby,... přeci jen genetická výbava mnohdy vítězí,... mluví o tom i rodiče či pěstouni adoptovaných či osvojených dětí, kteří zažili zklamání,...
Já vím je to neopakovatelný pocit, když se Vám dítě pohne v bříšku, když ho celá zpocená přivedete na svět,... ale holt ne každému je to dopřáno...
Sama mám tetu, která děti nemohla mít, tehdy nebyli ty možnosti a je to super kámoška,... pro naše děti třetí babička,...
Někdy si říkám, že když to nejde samo, tak v tom bude něco víc, než jen nějaké překážky v těle. Co když musíme dozrát uvnitř, abychom dětem mohli dát něco víc. Co když má náš život mít i jiný rozměr, než jen péče o vlastní děti.
Přesto přeju všem, kteří touží, aby byla touha jejich srdce naplněna,...
 Léna 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 11:50:58)
Já myslím, ze spíš než genetická výbava vítězí u zmíněných dětí měsíce i roky strádání z neexistující citové vazby na jednu osobu v ranném dětství. Řada biologických rodičů zažívá totéž zklamání, jen se nemají na co vymlouvat.
 Amaaly 


Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 14:14:13)
Přes pochopitelné zoufalství, které prožívají ty, které na mimi beznadějně čekají, musím souhlasit s tím, co napsaly Amálka a Katka. A srovnání s rakovinou mi přijde opravdu zavádějící.
Kromě toho, co už bylo napsáno, si myslím, ač nejsem příslušnící žádné církve ani ničeho podobného, že jde o zásah proti řekněme přírodním zákonům, jehož důsledky ani nedokážeme dohlédnout.
 Róza 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 17:38:41)
Jaké důsledky??? Mohla bys zkusit dohlédnout aspoň jeden a podělit se s námi o něj?
 Jíťa 
  • 

Proti přírodě?! 

(13.5.2008 19:14:22)
Já nevím, už to tu párkrát zaznělo... Podle mě je celá medicína proti přírodě, ale to ještě není důvod ji zavrhovat.

Kdo dal komu právo rozhodovat, která léčba je proti přírodě a která není. Proč se může dát nová ledvia nebo kardiostimulátor a proč tedy ne vajíčko pro neplodnou ženu?

A vůbec, proč operujeme slepé střevo? Příroda přece dobře věděla, proč nám ho dává, tak je nezodpovědné se ho takhle lehkomyslně zbavovat! A že někoho bolí? Tak ať si dá přírodní bylinkový čaj a počká jak to příroda sama moudře zařídí!
 Amaaly 


Re: Proti přírodě?! 

(13.5.2008 19:59:26)
Já pochopitelně píšu jen o svém názoru, vlastně neustále se rozhodujeme, co je pro nás ještě přijatelné a co už ne. A nikdy, opravdu NIKDY bych neměla žádné ženě za zlé, že podstoupí umělé oplodnění, ani bych jí to nerozmlouvala.
Jenom prostě pro mě je ta hranice tam, že člověk nemá právo život ukončit a ani nepřirozenou cestou stvořit.
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(13.5.2008 20:51:53)
Virtuální vílo, oceňuji tvou formu diskuse, vysvětlení, že se jedná o tvou hranici. Jen bych chtěla přidat zkušenost ženy, která si čekáním na těhotenství a IVF prošla, i když je to do jisté míry zkušenost naprosto nesdělitelná. Ono nemoci mít děti je totiž svým způsobem také proti přírodě a je to proto situace velice zatěžující, snažit se o dítě, čekat a nejen nevědět, kdy se dočkáte, ale hlavně se bát, že se možná také nedočkáte nikdy.
Mě na oplodnění vajíčka spermií jinde než v těle matky nepřijde neetického a proti přírodě prakticky nic. Pak se několik dnů vyvíjí oplodněné vajíčko jinde než v těle matky, ale ani to nepovažuji za situaci bůhvíjak proti přírodě. Vždyť kde a jak vznikají implantáty, implantuje se (nebo dříve jistě) prasečí kůže namísto lidské, dávají se kovové, silikonové náhrady místo kloubou, kardiostimulátory, to vše není přímo z přírody a příroda by takto nikdy léčit nedokázala...
Tobě se něco z toho zdá tak moc proti přírodě, že bys to jistě nepodstoupila ? Že by ses raději vzdala možnosti mít dítě, přestože třeba tvým jediným problémem, proč nemůžeš na svět přivést vlastního potomka, je to že máš neprůchodné vejcovody ? Totiž když máš neprůchodné vejcovody, dá se to jednoduše obejít tím, že místo putování oplodněného vajíčka vejcovodem do dělohy ho do dělohy vpraví lékař pipetou. Předtím nedojde k oplodnění vajíčka v těle matky, ale "ve zkumavce" se spojí odebrané vajíčko a spermie, a nějaké dobu tam (stále mimo tělo matky) rostou. I tohle se ti zdá v době kardiostimulátorů, umělých kloubů atd., proti přírodě ?
 katka 
  • 

Re: Proti přírodě?! 

(13.5.2008 21:42:25)
Kdysi jsem mluvila na jedné besedě s porodní asistentkou, a ta mluvila o tom, že u oplodnění "ze zkumavky" chybí nějaký hormon, který bývá přítomen u tradičního oplodnění.( Nevzpomínám si na jméno hormonu, mluvím jako laik.)Zajímalo by mě, zda takové detaily (a možná je toho víc, co u takového oplodnění chybí) a jak ovlivní populaci dětí, které se takto narodí, a jak to ovlivní jejich další potomky. Vždyť tuto generaci dětí ještě nikdo pořádně nezkoumal a nepozoroval.
Myslím, že někdy jsme tak pyšní a sebestřední , že "poručíme větru dešti" a na osudu si vyvzdorujeme , co chceme, za jakoukoliv cenu. Přitom jsme země, kde je nejvíce dětí v ústavech. O takové zájem není, každý si myslí, že má jakési "právo" na své vlastní děti, bez ohledu na následky, které to může mít do budoucna.
Chápu bolest lidí, kteří zjistí, že děti mít nemůžou, ale proč výše uvedené ignorují?
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 20:41:28)
Generace prvních dětí ze zkumavky už má své vlastní potomky. První holčička, která byla počata "ve zkumavce" v roce 1976, má již vlastní dítě. Už je tu tedy druhá generace.

K dětem v ústavech. I ty, která můžeš mít své vlatní potomky můžeš dát domov dítěti, které vyrůstá v ústavu. Proč tuto možnost ignoruješ a máš jen vlastní děti ? Proč necháváš někde vyrůstat děti bez domova a pořizuješ si vlastní ? Protože ty můžeš děti splodit přirozeně, necháváš v ústavu děti bez rodiny, a je to v pořádku ? A ti kdo nemohou děti splodit bez pomocné ruky medicíny dělají špatně, že si nechávají děti v ústavu ? Není to trochu divné ?

Moje blízká příbuzná se s manželem rozhodla adoptovat dítě, ačkoli můžou mít vlastní děti. Adoptovali jedno dítě a pak si pořídili vlastní.
My s manželem se adopci také vůbec nebráníme, ale přesto jsme si moc přáli mít vlastní dítě. Předpokládám, že jsme si jen dovolili přát a splnit si, to cos sis splnila i ty. A přednost adopci jsi mohla dát stejně jako všichni, kdo jdou trochu složitější cestou za dítětem, nežli jsi šla ty. Nebo se mýlím ?

Navíc toho možná víš málo o adopcích a o dětech v ústavech v ČR. Dětí k adopci, kterou a které si přeje většina lidí je vlastně málo a čeká se na ně někde i roky. Tj. adoptovat z důvodu, že "nepředběhnu" rodiče, kteří děti opravdu mít nemohou, nebo opravdu např. z náboženských důvodů děti cestou IVF nechtějí, znamená adoptovat nebo přijmout do pěstounské péče dítě např. s většími zdrvotními potížemi. Takže to není jen jednocuchá rovnice: nemohu mít dítě bez pomoci medicíny + adoptuji dítě = správný výsledek. Protože také platí = nedostanou do adopce dítě rodiče, kteří potomka ani s pomocí medicíny mít nemohou.

 Tvoje horší já 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 20:56:25)
Jen malá oprava, Brownová se narodila v roce 1978.
 Margita 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 21:21:57)
Hanko souhlasim, ze jit do adopce nebo ne je osobni a rozhodne nelehke rozhodnuti kazdeho cloveka nebo paru. Je pravda, ze malemu procentu lidi nahradni rodinna pece nevyjde, protoze nejsou schvaleni - mnohdy pravem (celkem objektivne v dane chvili nejsou vhodni zadatele a mozna by nebyli dobrymi rodici ani pro biodite), nekdy z moralniho hlediska nepravem (sanci nema napriklad lesbicky par, i kdyby ty zeny mely vyborne predpoklady pro materstvi a navic zadaly o "tezko umistitelne" dite). Ale citim potrebu poopravit to, co pises ohledne deti nabizenych do adopce. Vubec neni pravda, ze je tezke dostat male, naprosto zdrave dite. Ceka se pouze na deti, ktere jsou zaroven male A etnicky ciste bile A temer uplne zdrave bez jakehokoliv postizeni, napr. mirna nedoslychavost nebo podobne odchylky. Adopce znamena urcite riziko, to ano. Na druhou stranu se predem odbourava jiny druh rizika, do ktereho automaticky "jdou" biorodice: Downuv syndrom, vselijake tezke formy postizeni, dite zemre pri nebo po porodu, atd.

Pokud jsou dva lidi (nebo i jednotlivec, ovsem vsechno za predpokladu aspon fingovane heterosexuality) psychicky vicemene normalni a dusevne pripraveni na adoptivni rodicovstvi ci pestounstvi, neni sebemensi duvod, proc by nemohli vychovavat dite, ktere uspokoji jejich touhu po rodicovstvi. Tedy az na urcita specifika te touhy (napr. dvoumesicni bile dite) ktera jsou sice pochopitelna, ale kdyz uz o tom piseme a lide kolem nas se rozhoduji, chtela jsem to vyjadrit precizne, jelikoz se v tom pohybuji :-)

MMCH mam pocit, ze dalsi mytus spociva v predstavach o tom, co zadost o adopci obnasi. Ze si lide stezuji na cekaci doby (opet jen u te vymezene kategorii deti), to chapu. Chapu, ze nekomu vadi zasah do skoukromi a zvule rady uredniku. Ale ze by samotny proces podavani zadosti a schvalovani byl za typickych okolnosti nejaky zdlouhavy nebo narocny, to se mi osobne fakt nezda. Oproti tomu, co nastane jakmile se clovek stane rodicem, to je opravdu smesne :-)

No nic, nechci znit jako rozbite LPcko a za kazdou cenu propagovat nahradni rodinnou peci. S lidmi, ktere trapi neplodnost jsem ve styku a dokazu si predstavit, ze bych mohla byt na jejich miste a ze by se me mozna stvaly vsechny ty reci o adopci. Mne by taky asi nebylo prijemne, kdyby mi nekdo "vnucoval" dejme tomu dvanactilete dite s poruchou chovani...nekdo si preje vychovat takove dite a nekdo si preje jen a jen novorozene. Neni treba debatovat o tom, co je ve vsech moznych ohledech "lepsi." Tady mi jde o jednu hlavni vec a sice to, ze v ceske spolecnosti je nahradni rodinna pece tak trochu tabuizovana (coz nekterym parum muze znesnadnit prijatelne rozhodnuti) a take se stale malo vi o celem systemu spojenem s ustavni peci a tim pademi o tom, jake deti jsou ci nejsou "nabizeny." O pseudovedeckych predsudcich a o reakcich okoli, ktere rodinam ztezuji prijeti nebo vychovu tzv. "odlisneho" ditete, ani nemluve...
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(15.5.2008 20:12:51)
Margito, zcásti tvému příspěvku nerozumím, protože jsem napsala jen následující:

Tj. adoptovat z důvodu, že "nepředběhnu" rodiče, kteří děti opravdu mít nemohou, nebo opravdu např. z náboženských důvodů děti cestou IVF nechtějí, znamená adoptovat nebo přijmout do pěstounské péče dítě např. s většími zdrvotními potížemi.

Tj. např. s většími zdravotním potížemi. Což znamená, že za tento můj příklad lze doplnit i další, třeba i dítě málo žádaného etnika. Nerozepisovala jsem to, uvedla jsem jen první příklad, protože to podle mne pro ilustraci toho, co jsem chtěla říci stacilo. TAké jsem v rychlosti nevěděla jak to naformulovat a např. tvůj obrat etnicky čisté dítě (myslím, že jsi to takhle napsala) by se mi nelíbil.

Ještě musím nesouhlasit s tvým úvodem, že adopice je vždycky těžké rozhodnutí nebo něco takového, jsi napsala. Možná bych nemusela psát nesouhlasit, ale doplnit. Právě u mých příbuzných vím, že to uričtě nebylo těžké rozhodnutí, naopak radostné, radostný proces. Vždycky to tedy nemusí být obtížné a těžké.
 Margita 


Re: Proti přírodě?! 

(15.5.2008 21:02:31)
Hanko myslim, ze jsme si jen trosku spatne rozumely... Ja jsem chtela doplnit Tve informace o adopci proto, ze si myslim ze je veliky rozdil mezi zdravotnim postizenim a (polo)romskym etnikem, nebo i mensim postizenim, atd. Myslim co se tyce pomyslne "narocnosti." Nebylo k vuli nejakemu umyslu, ktery bych Ti pricitala, ale kvuli tomu, aby se napriklad neodradili pripadni zadatele...

Jak sama pises, adopce nemusi ani by nemelo byt tezke rozhodnuti v negativnim slova smyslu...to jsem se asi spatne vyjadrila. Ja to myslela tak, ze nektere pary k tomu dospeji pomalu, nektere vubec a nektere snadno a rychle, ale nikdo by to nemel brat na lehkou vahu, protoze (z meho pohledu) adopce sice neznamena nijak zvlast jine rodicovstvi, ale pro ty deti to je vetsinou jine, nez kdyby byly bio. Adoptivni rodice by meli minimalne o tomhle vedet a vedet toho dost, aby svym detem mohli pomoct orientovat se ve sve identite, atd.
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(19.5.2008 14:43:29)
Jojo, jen jsme si trochu špatně rozuměly a myslím efektně doplnily. Protože u toho prvního, dík za doplněník, opravdu bych nerada někoho odrazovala. A často jsou kolonky pro potenc. rodiče navrhnuté dost nešťastně a kdyby si člověk uměl představit více konkr. zdrav. omezení nebo u konrétního dítěte, rodiče by měli šanci se rozhodnout jinak. Stejné se týká etnika.
U druhého jsem zase doplnila já, protože to opravdu není vždycky těžké i když důležité a vážné rozhodnutí.
 helca1981 


adopce deti 

(29.5.2008 13:15:54)
Margito, cetla jsem vas prispevek o kojeni... Adoptovat dite chci i tehdy, pokud budeme mit dite vlastni (ted to tak ale bohuzel nevypada). Chtela jsem se zeptat, co vlastne takove adoptovani deti obnasi. Je problem treba to, kdyz nemame vlastni bydleni apod? NIkdy by me nenapadlo delat rozdily a chtit dite napr. male, bile, zdrave apod. Sice se trochu bojim treba tezkeho zdravotniho postizeni... Co se treba resi v tech psychotestech? A je dulezite byt manzele nejakou dobu (jsem vdana teprve rok - nekteri lide maji prece i po roce od svatby deti nebo jsou tehotni, ale slysela jsem, ze musime zit v manzelstvi delsi dobu, mit velky dum a vysoke vydelky...Jak to je?) Dekuju :)
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 20:53:03)
Ještě k hormonu, který údajně u umělého oplodnění chybí. Opravdu jsem o tom neslyšela. Problémy tam samozřejmě být teoreticky nějaké mohou, proto se asi také řada lidí, kteří do toho jdou o rizika zajímá. Chtějí vědět pro i proti. My se zajímali. Mnoho proti nám toho neřekli, vlastně nic. Zajímala jsem se sama, také jsem skoro nic nenašla.

Je to stejné jako když se budeš léčit lékem, který je na trhu nově. Přesto, že je vyzkoušen, určitá rizika tam stále zůstávají. Ano je to tak, ale předpokládám, že tato rizika podstupuješ běžně i ty, tvé děti. Např. teď je je nové očkování proti rakovině děložního čípku, spousta lidí do toho jde. Oproti tomu se mi zdá podstoupit umělé oplodnění mnohem bezpečnější. Tato metoda se úspěšně používá od roku 1976. Že by se za tu dobu neprokázalo, že se děti "ze zkumavky" liší v něčem od normálně počatých dětí ? Centra IVF by na tom zájem skutečně mít nemuseli, ale že by to nevysldovali jiné obory medicíny ? Nevím.
Navíc opakuji určité riziko je u všeho. U hormonální antikoncepce, u silikonových výplní prsou, u nového typu kloubní náhrady... vždy jsou tu rizika spojená s dosud nepoužívaným materiálem... a neříkáme tomu většinou hromadně ne, z důvodu, že nevíme, jak to bude působit v dalších generacích.
 10.5Libik12 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 21:09:49)
Hanko, jak jen to říci.

Náhrady kloubů, prsní implantáty a třeba i ta očkování, to je malinko jiné, jde o korektury těla, které existuje už souběžně s nějakým vědomím,tedy s něčím, co si nedovolíme definovat, nevíme proč to (vědomí, osobnost, duše) je, jestli to má nějaký vyšší smysl a úkol, jakou to má sílu a co to může zapříčinit.

Co by bylo nebylo, kdyby se narodili nenarodili jistí lidé, kteří ovlivnili dějiny světa nebo dějiny jedné rodiny? Já bych tyhle kostky, co jsou vrženy, navzdory svému rouhačství, zkrátka nehrála.


 Jíťa 
  • 

Re: Proti přírodě?! 

(15.5.2008 8:37:57)
Prsa aj. beru, tam je to jen estetická úprava.

Ale kardiostimulátor nebo ledvina je tedy podle tebe taky proti přírodě, protože jak píšeš: Nevíme co by bylo/nebylo, kdyby ten dotyčný prostě na svoji nemoc umřel a nepřežíval by tady dalších 20,30 a více let.
JAKÝ JE V TOM RORDÍL?
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(15.5.2008 20:24:28)
V dějinách světa spatřuješ nějaké žádoucí zákonitosti a běh, který by mohl být tvým potomkem splozeným za pomoci medicíny metodou umělého oplodnění narušen ? Já takovýto problém opravdu nemám ani trošku, vlastně mi přijde téměř úsměvný.

Ale dobře umím si představit tvou pokoru (nebo strach,opatrnost) před kostkami osudu (nechci ironizovat, jen se snažím vyjádřit, co vnímám, že máš na mysli). Jenže si jí umím opravdu představit jen do chvíle, než budeš v situaci neplodné ženy, která by za pomoci umělého oplodnění snadno mohla přivést na svět dítě a svou touhu a touhu svého muže naplnit. Pak si myslím, že by se tvůj postoj změnil.
Resp. zde si neumím představit, že tyto nekonkrétní obavy by u tebe převážili splnit sobě a svému muži touhu mít dítě a ty bys nabízené řešení odmítla.
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 20:53:08)
Ještě k hormonu, který údajně u umělého oplodnění chybí. Opravdu jsem o tom neslyšela. Problémy tam samozřejmě být teoreticky nějaké mohou, proto se asi také řada lidí, kteří do toho jdou o rizika zajímá. Chtějí vědět pro i proti. My se zajímali. Mnoho proti nám toho neřekli, vlastně nic. Zajímala jsem se sama, také jsem skoro nic nenašla.

Je to stejné jako když se budeš léčit lékem, který je na trhu nově. Přesto, že je vyzkoušen, určitá rizika tam stále zůstávají. Ano je to tak, ale předpokládám, že tato rizika podstupuješ běžně i ty, tvé děti. Např. teď je je nové očkování proti rakovině děložního čípku, spousta lidí do toho jde. Oproti tomu se mi zdá podstoupit umělé oplodnění mnohem bezpečnější. Tato metoda se úspěšně používá od roku 1976. Že by se za tu dobu neprokázalo, že se děti "ze zkumavky" liší v něčem od normálně počatých dětí ? Centra IVF by na tom zájem skutečně mít nemuseli, ale že by to nevysldovali jiné obory medicíny ? Nevím.
Navíc opakuji určité riziko je u všeho. U hormonální antikoncepce, u silikonových výplní prsou, u nového typu kloubní náhrady... vždy jsou tu rizika spojená s dosud nepoužívaným materiálem... a neříkáme tomu většinou hromadně ne, z důvodu, že nevíme, jak to bude působit v dalších generacích.
 R. + Kubík 07 


Re: Proti přírodě?! 

(19.5.2008 21:06:00)
Moc by mě zajímalo jestli máte vlastní děti a popřípadě kolik dětí jste si vzala z ústavu, když máte tak jasný názor na to jak by se měly ženy s problémem otěhotnět chovat! Mít dítě je to nejkrásnější na světě ať je to přirozenou cestou nebo po umělém oplodnění, výsledek je miminko a v peřince už nikdo nepozná jaké byly jeho začátky...~j~
 Amaaly 


Re: Proti přírodě?! 

(13.5.2008 22:15:15)
Hanko, určitě nebyla šťastná ta formulace "proti přírodě". Vzato do důsledku by to znamenalo odmítnout antibiotika, transfuzi krve..., a to rozhodně není můj případ. Navíc, pokud člověk určitou situaci neprožije, nemůže s jistostou říct, jak se by se zachval. Takže mohu odpovědět jen čistě teoreticky: myslím si, že bych se přiklonila k adopci (mám děti vlastní a holčičku v hostitelské péči).
Na základě mého náhledu na život jsem například nevyužila možnost amniocentézy, i když jsem byla rizikovou matkou před 40 a doktoři na mě dost nevybíravě tlačili. Ale zase nezavrhuji nikoho, kdo na ni jde a plně to chápu.
A Tobě moc přeji, aby si k vám děťátko našlo cestu ~s~
 Hanka 75 


Re: Proti přírodě?! 

(14.5.2008 20:58:34)
Děťátko už je na cestě a jsem díky tomu opravdu moc šťastná. Amniocentézu jsem od začátku také věděla, že bych odmítla, i když dle věku nejsem v zase tak rizikové skupině. A vlatně to mám ještě před sebou a možná tam dohadování s lékaři bude. Ale tím se nedávám zkazit náladu. Také přeju mnoho hezkých chvilek s dětmi
~s~
 Luka 
  • 

Genetika 

(13.5.2008 22:38:03)
Nevíte někdo jak je to s výsledkama té genetiky? Nesmí mít dárkyně žádnou genetickou vadu, resp. být přenašečkou gen.vady? Díky.
 Žanda 
  • 

Re: Proti přírodě?! 

(1.10.2009 10:04:10)
Jíťo, naprostý souhlas, skvěle napsané. Taky zpravidla argumentuji podobným způsobem, když se dostanu s někým do pře na téma "příroda/bůh/vyšší záměr/osud to tak chtěl". Jako atheista naštěstí nejsem svázaná podobnými mýtickými předsudky a jsem mnohem svobodnější.

Jen pro úplnost - nikoho za jeho víru neodsuzuju, ale v životě se prostě musí přemýšlet a ne jen dělat věci proto, že "je to tak správně".
 Hanka 75 


Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 19:40:42)
Jenže pro ty, kdo děti mít mohou je čekání na dítě opravdu nepochopitelně těžkou zátěží. Nejhorší na tom snad je, že nejen nevíte, kdy se konečně dočkáte, ale že se bojíte, že se nedočkáte vůbec. Je to nesmírně stresující záležitost, protože nemoci mít potomky je také svým způsobem proti přírodě. Je to strašně těžké.
Děkuju současné medicíne za možnost umělého oplodnění a autorce článku za její altruistický čin.

Jen pro dokreslení toho, oč také při umělém oplodnění jde a že "proti přírodě" je to opravdu asi tak jako operace slepého střeva.
Stává se např. že žena nemá průchodný ani jeden vejcovod. Nebo jí oba vejcovody byli odebrány z důvodu mimoděložního těhotenství. To je něco jako operace slepého střeva. Když se slepé střevo zanítí a ohrožuje na životě, odebere se. Zde se stane, že se embryjko uhnízdí ve vejcovodu místo v děloze a začne růst. Pro ženu je to i život ohrožující situace, může vykrvácet. Řeší se odebráním vejcovodů. Jenže bez průchodných vejdovodů je žena neplodná. Pokud nevyužije současných vědeckých poznatků a možností a nepodstoupí IVF - umělé oplodnění. Místo nefunkční vejcovodů, kterými se dopraví oplodněné vajíčko do dělohy zasáhne lékař a dopraví oplodněné vajíčko kam patří, tedy do dělohy. Nejprve se odeberou ženě vajíčka, muž dodá spermie a nechají se oplodnit. Oplodněné vajíčko se pak přenese pipetou přímo do dělohy ženě. Namísto aby tam samo doputovalo vejcovody. To by nemohlo a žena by nikdy nemohla mít dítě.
To je jen jedna ze situací, kdy se využívá pro těhotenství umělé oplodnění.
 Zdenule, 10/07, 04/10 


Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 14:48:49)
Nemyslím si , že by mít dítě z darovaného oocytu je to samé jako adopce či osvojení, respektivě srovnávat genetické predispozice dětí.
Někde jsem slyšela , že pokud má dojít k dárcovství oocytů, bere se v potaz výška rodičů, event. barva očí, vlasů, aby nakonec dítě co nejvíc do rodiny zapadlo, víceméně aby nikdo nepoznal že bylo z darovaného oocytu, a myslím že se bere v potaz i vzdělání rodičů, dárkyně. Taky si myslím, že žena pokud se rozhodne pro dárcovství, musí být o svém kroku vnitřně přestvědčena, musí mít dobré soc. zázemí.... a ne " bezdomovkyně... feťačka... alkoholička"... což jsou často biolog. rodiče adoptov. dětí.
 MSteflova 


Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 17:44:36)
Amálko, podle toho, co píšeš, by museli být všichni biologičtí rodiče zralí - což nejsou. Děti se rodí i nevyzrálým osobám, psychopatům a dalším lidem, kteří jako rodiče selhávají.
Kde je ta hranice, kdy je početí normální? Co třeba srůsty na vejcovodech - také bys byla proti zákrokům, které tento problém vyřeší a žena může otěhotnět? To je přeci také příroda, nebo ne?
 Amálka 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 21:40:24)
No, já si myslím, že když se zprůchodní vejcovody a odstraní se překážka, tak si spermie může najít cestu k vajíčku a zárodek do dělohy.
Když už tu byla zmiňovaná "příroda", tak si myslím, že takový jedinec by asi nepřežil a může to mít své důvody,... že to nejde. Přijde mě to jako zasahování do věcí a řádů, které nás přesahují. Takové hraní si na boha. A výplod konzumní společnosti. Máme dům, auto, byt,.... já nevím co ještě a teď chceme to dítě at to stojí co to stojí,...
Já jsem čekala dva roky, než se podařilo otěhotnět a vím, že to je náročné na psychiku. Když se objevily dvě čárky na těhu testu, tak jsem to několkrát opakovala a nevěřila jsem tomu...
Nevím jak bychom to řešili, asi bychom zkusili čekat a potom se případně poohlížet po adopci.
Jinak si dělám občas legraci, že bych státnice z pedagogiky měla za xx let opakovat podle toho jak jsem obstála ve výchově.
Myslím, že se pořád najde něco v čem můžeme na sobě zapracovat.
 madlenka07 


Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 22:00:17)
Amálko,já čekala na dítě 10 let,nakonec přirozenou cestou.Asi jsem si tímhle měla projít a vím,že mne to hodně změnilo.Nicméně Tvoje poznámka o tom,že je to věc konzumní společnosti-auto,dům,dítě,s tím teda souhlasit nemohu.Ne všem je dáno mít dítě,ale jestliže mluvíš o hraní na Boha,tak kdyby ten Bůh nechtěl,aby lidé měli děti pomocí IVF,tak by to prostě nešlo...A je hodně párů,kterým to nejde ani po IVF.
Je lehké takhle soudit,když máš svoje tři děti.Adopce je řešení,ale ne všichni na to mají dost sil.Já sama bych klidně adoptovala celý dětský domov,ale také znám ze své blízkosti adoptované dítě-nyní dospělého,který ač milován od 3.týdne svého života po porodu novými rodiči,prostě jim jen ztrpčuje život a trápí je.
 Amálka 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(13.5.2008 22:13:53)
Madlenko,
nechci to generalizovat. Jen jsem napsala jak to občas vnímám. Znám lidi, kterým bych potomka hodně přála a nejde jim to, ale znám právě i takové, kteří si myslí, že nejsou dost IN, když nemají dítě k tomu bouráku, domečku (hradu) apod.
Myslím, že ten člověk může mít na světě i jiný úkol, než vychovat vlastní dítě. Ale to se už opakuji.
Vím o takových lidech, kteří to tak přijali a jsou svému okolí užiteční jinak,... a vím, že je to něco stálo. Přijmout to, že to může být i jinak. Museli si to probojovat.
 madlenka07 


Re: Rozporuplné pocity 

(14.5.2008 7:29:42)
I já jsem se svého času snažila přijmout,že dítě mít nebudu,ale věř mi,že to nešlo.Zkoušela jsem snad všechno,ale prostě to bylo silnější než já.
 madlenka07 


Re: Rozporuplné pocity 

(14.5.2008 7:33:03)
Nejdříve jsem bojovala,o to abych dítě měla,pak jsem se s ním snažila vyrovnat a nakonec jsem zase bojovala.A kdyby se to přirozenou cestou nepovedlo,byla bych schopná udělat téměř cokoli,abych ho měla.Jsem šťastná,že se to nakonec povedlo,možná jsem si tím měla projít,abych něco pochopila.Ale bylo to těžké a smutné období.
 Amálka 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(14.5.2008 7:53:45)
Jsi moc statečná a silná žena... přeji tobě a všem podobným případům hodně sil, trpělivosti a hlavně skvělého partnera, který bude stát při vás...
10 let je opravdu hodně dlouhá doba...
 madlenka07 


Re: Rozporuplné pocity 

(14.5.2008 7:59:50)
Děkuji...partnera bych si přála také:-).Otec mojí dcerky nás opustil v 7.měsíci těhotenství.Ale ted už mohu říci,že to bylo pro naše dobro a že mne to zase o něco více posílilo.Přeji hezký den.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Rozporuplné pocity 

(14.5.2008 14:37:00)
No, nevím to jistě ale myslím, že teprve když se dva roky pár snaží o mimčo a nedaří se , bere se to jako neplodnost a začíná se to řešit. To k k Tvému čekání na miminko....

A Amálko opravdu si myslíš, že je tak jednoduché se bezětností vyrovnat? Já mám adoptované dítě
Jsem ten šťasný případ, který bezdětnost nijak dramaticky neprožíval - teda alespoň jsem si to o sobě myslela. Když jsme po 10 letech manželství dali žádost o adopci (žádné IVF jsme neabsolvovali a dárcovství vajíček tenkrát snad ani nešlo - takže jsem tyhle možnosti vůbec neřešila), brali jsme to tak, že nám je spolu dobře, ale s dítětem bude ještě lépe. A rozhodně jsme nechtěli být "in".
Teprve když jsem si toho drobečka přinesla domů, pochopila jsem pořádně, o co bych přišla, kdybych ho neměla....
Máš právo na názor, a určitě by Tě nikdo nenutil ani k dárcoství, ani k přijetí vajíčka, ale proč tak odsuzuješ druhé?
A pro mě má dárcovtví jen jeden problém, je to přece jen zásah do organismu dárkyně, který je řádově jinde než třeba dárcovství krve...
 Amálka 
  • 

Re: Rozporuplné pocity 

(15.5.2008 7:37:27)
Jo, jo, já vím, že se neplodnost řeší po dvou letech. Taky jsem to chtěla řešit, ale zjistila jsem, že se podařilo :)).
Jinak souhlasím s názory co tu psaly holky. Nesnesla bych, kdybych tušila, že někde po světě běhá kus mě,... protože to dítě, která se narodí nese kus maminky a kus tatínka,... a ta maminka (vajíčková) bych byla já,...To mě přijde neetické,...
Nikoho nesoudím. JEN, já bych to neudělala...
Protože to není jen zásah do organismu ženy dárkyně i příjemkyně, ale i do řádu "přírody", "stvoření" či jak to kdo nazve...
Ano nám se nakonec podařilo mít děti přirozenou cestou - tak si mnohý řekne, že se mě to mluví. No mluví,...
 Jiitule+3 


Re: Rozporuplné pocity 

(18.5.2008 19:15:46)
Zcela souhlasím. Já sama mám dvě děti, které k nám "přišly" samy - nikdy jsme se nijak nesnažili, neplánovali. Zaplať pánbů za ně, pokud přijde i třetí, bude vítáno :-)
Neumím si představit, jak je potencionální mámě, které se nedaří mít svoje miminko, přesto že v mém okolí je takových žen několik - kdo nezažil, nemůže se podle mně vcítit. Na druhou stranu mám výbornou kamarádku, která žije "dobrovolně" pro ni plnohodnotný život bez dětí - zkrátka záleží na prioritách...
Dárcovství vajíček... velmi velkorysé, ale já bych měla otazníky na etiku... přece jen bych měla pocit, že z nich jednou budou "moje děti", o kterých nic nebudu vědět a nebudu je moci chránit, když by se třeba neměly dobře... Možná bych chtěla předem dobře znát ženu, které se narodí. Abych věděla, že je bude mít vždycky ráda a dá jim celé svoje srdce.
 Helena, 2 kluci 
  • 

DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 11:05:27)
Ahoj,
já jsem zrovna po první konzultaci v CARU a jsem v procesu darování...
jsem pro to rozhodnutá už dááávno (asi tak od 20 let), jen jsem čekala, až budu mít svoje děti. Beru to jakoby takovou splátku osudu za to, že já mám děti bez problémů. Teď jen čekáme, až přestanu kojit a pustíme se do toho. Na hyperstimulační syndrom jsem byla upozorněna, ale MUDr. mi vysvětlil, že hyperstimulace 3. stupně, která má těžké příznaky (možno až hraničící se zdravím,) se u dárkyň nevyskytuje, protože jinak další hormony nedostává, jiné je to asi u těch, které se zároveň připravují nejen na odebrání vajíček, ale i na jejich zpětné přijetí....
A ještě vás prosím za všechny, které na naše vajíčka čekají....
!!!!Když se rozhodnete darovat!!!!!prosím najděte si jednu čekatelku (třeb ana netu), která na vajíčko čeká, pomůžete jí tím posunout se v pořadníku (obvykle maji přednost ty, které platí v EUR).Přivede-li čekatelka dárkyni, tak má přednost při rozdávání vajíček. A ještě se vám může stát to co se stalo mě...a to, že najdete třeba přítelkyni a třeba i na celý život... snad za to stojí, nebo ne?
DAROVÁNÍ ZDAR!!!!
Helena
 Helena+2kluci 
  • 

Re: DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 13:08:37)
dárcovství je 100% anonymní, takže se nidky nedozvíš, kdo dostal tvoje vajíčko. JDe ale o to, že právě toho někoho můžeš posunout v pořadníku nebo jde prostě jen o tvůj pocit, že jsi pro někoho udělala něco významného. Tak významného, že si to my matky, které jsme otěhotněly raz dva, ani neumíme představit.
A mne osobně moc posiluje vědomí, že bez mé pomoci, by ta která to dítě prostě nikdy neměla. A ta trocha nepohodlí mi za tenhle pocit rozhodně moc a moc stojí.
Když jsem na jednu diskusi napsala, ať se mi ozve ta, která potřebuje pomoci, tak se mi ozvaly dvě "kandidátky" Oba příběhy byly tak silné, že jsem prostě zvolila metodu Kdo dřív přijde, ten dřív....
Ale moc děkuji autorce článku za osvětu, to je totiž také hodně moc důlěžité pro všechny, které na naši pomoc potřebují.
Sama jsem také řešila etickou otázku, jestli to není až moc proti přírodě, že prostě ta která...tak prostě děti mít nemá, ale nakonec vzítězil pragmatický pohled na věc, že moderní medicína prostě pracuje s různými metodami....
A jestli někde bude běhat moje dítě? Alespoň bude mít moje fantazie další rozměr....
ovšem mne třeba trápí to, že kdyby "moje" dítě potřebovalo pro záchranu svého života mojí např. ledvinu....asi by to byla nesmírně složitá otázka odmítnout, nebo neodmítnut? Je to vlastně cizí dítě, třeba ty ledviny budu jednou potřebovat pro mé vlastní děti, ale vědomí, že jsem jediná možní osoba, která může tomu "napůl" mému dítěti zachránit život.. a tím třeba dostane šanci žít, vyrůst, studovat a třeba objevit účinnou vakcínu na AIDS nebo prostě ciokoliv.... vím, jsou to jen fantazie, přesto k nim pšistupuji velmi pokroně. Z výše uvedeného se přikláním k souhlasu s absolutně anonymním dárcovstvím.
Krásný den
H
 Lenka 
  • 

Re: DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 20:25:39)
Chci se zeptat, kde bych mohla najít ten seznam čekatelek. Chtěla bych také splatit svůj "dluh", až dokojím :-)
Po několika letech čekání a zkoušení jsme zjistili, že manžel nemůže mít děti. Dalších pár let jsme řešili, co s tím budeme dělat. A teď máme konečně vytoužené dítě, sice není biologicky jeho, ale miluje ho a neumím si představit lepšího tátu.
 Helena+2kluci 
  • 

Re: DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 22:56:50)
Ahoj,
seznamm čekatelek určitě nikde nenajdeš, ale můžeš do diskusí s tímto tématem napsat svoji nabídku...jako jsem to udělala já...Dobrí je doplnit, v jakém ěmstě bys ráda darovala (je třeba zvážit i dojíždění na kontroly ultrazvukem a pak samotný odběr)
Ahoj
H
 Hanka 75 


Re: DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 20:59:02)
Promiň ale tomuhle nerozumím, proč by měla pomáhat se někomu posunout v pořadníku, někomu kdo má přístup na internet a posunovat tím pádem dozadu někoho jiného, na koho zrovna má šťastná ruka a oko nepadlo ? Oceňuji, že jsi dalrovala vajíčka, opravdu moc, ale tohle se mi zdá až nefér. Je to jako kdybych chtěla dát peníze na charitu, ale našla si jednoho konkrétního potřebného na internetu a poslala peníze jen jemu a tím nedala možnost, aby z toho profitovali i ti, kteří se na internetu nevyskytnou.
Zdá se mi mnohem férovější darovat a nikoho v pořadníků takto neposouvat. Ostatně možná tím nějakou maminku, která čeká dlouho a už jí tikají biologické hodiny, a kterou tato "předběhla" posuneš zase dozadu. Kdyby sis nevybrala jednu konkrétní, tak tím posuneš všechny dopředu.
 Helena+2kluci 
  • 

Re: DAROVÁNÍ 

(13.5.2008 22:49:16)
Ahoj, jo.. jde na to pohledět i takto, ale fakt jsem přesvědčená o tom, že ty, které potřebují vajíčka, dělají vše možné pro to, aby tu dárkyni sehnaly, protože jinak jsou čekací lhůty nesmírně dlouhé, protože bohužel..i když tikají hodiny, tak přednost má ten, kdo dá víc peněz.... je to tak. Takže proto jsem dala možnost někomu, kdo nemá takové kačky, aby měl tu možnost dřív, než ty hodiny dotikaji. A měla jsem i to "štěstí", že "moje příjemkyně" resp. tak, kterou posunu v pořadníku... má už opravdu velmi málo času... takže z toho posouvání nemám ani trochu špatný pocit.
Asi tak.
H
 Hanka 75 


Re: DAROVÁNÍ 

(15.5.2008 20:38:29)
Víš já se jen zamyslela nad tím, kam takovýto postup až může vést. Pak je tu také možnost, že maminka, která nebyla "vybrána" (vím psala, jsi, že jsi zvolila pak postup "kdo dřív přijde";), ale stejně. Bude-li se taková situace pro ni opakovat (kdyby ženy, které chtějí darovat vajíčka, dělaly takováto soukromé vybírání) může být pro ni strašně stresující. Že selhává i jako ta, kterou si nikdo nevybere, nechce jí pomoct... i když tam třeba bude zdůvodnění, že se ozvala jako druhá. Samozřejmě je to její volba, jestli zase někdy na nějaký inzerát odpoví, ale stejně.
Já myslím, že tebe, když jsi to podnikala vedla jen a jen dobrá vůle a že tohle tě ani nenapadlo. Mě to napadlo a domýšlím to i proto, že sama o darování oocytů také přemýšlím. A tak toto je také moje úvaha nad tím, jakým způsobem darovat je nejvhodnější. A tvůj způsob asi neudělám, právě proto, co jsem napsala výše. Jinak ještě jednou, opravdu oceňuji co jsi udělala.
~s~
 Lea 
  • 

Re: ne vždy je to takhle růžové 

(14.5.2008 18:46:27)
Podani jakych hormonu? V jakych davkach? Pod lekarskym dohledem? (A bylo to pri darovani vajicek?) Jaky byl zdravotni stav te kamaradky a rodinna anamneza? Rozhodne nechci tvrdit, ze to neni mozne, urcite je, ale bez doplnujich informaci je to prispevek dost k nicemu. (Mimochodem, nemalo zen umira i na nasledky HAK - taky hormony - akorat se o tom jaksi moc nemluvi a gynekologove se tvari, jakoby problem neexistoval.)
 Renka+Viktorka 
  • 

Poděkování 

(13.5.2008 12:25:05)
Renato, děkuji za vaši nesobeckost a velkou odvahu a velké srdce! Sama mám dcerku po IUI a znám několik žen, které podstoupily IVF, a troufám si říct, že se do jejich situace aspoň trochu umím vžít: kolik bolesti, zklamání a kolik sil k tomu všemu potřebují a jak moc je důležitá pak jakákoliv pomoc a podpora. Opravdu si vás a vám podobných za to moc vážím.
 Insula 


určitě záslužné 

(13.5.2008 13:42:07)
Renato, určitě jsi udělala dobrou věc. Také jsem přemýšlela, že bych se stala dárkyní, ale já jsem se prostě nedokázala smířit s tím, že tu někde možná budou běhat "moje děti, moje geny". :-(
 *Niki* 


Ahoj Renato, 

(13.5.2008 15:47:59)
byť částečně souhlasím s názorem, který tu padl, a to že nikdo nemá na dítě nárok, že je to dar a pokud ho někdo nedostal, možná je předurčen k jiným životním cílm, tak moc fandím takovým, jaká jsi ty. Ne každá žena se smíří s neplodností a pro ty tu existují možnosti. Začala jsem o tom taky uvažovat. Jsem taky ten typ, co otěhotní jen se na muže koukne (jsem těhotná už počtvrté, měla jsem jeden samovolný potrat, jinak čekám 3. zdravé dítě), sama nemám žádnou genetickou zátěž ani riziková těhotenství, tak snad bych mohla být vhodná adeptka... budu o tom HODNÉ přemýšlet...

Že by běhaly po světě "moje" děti, by mě ani na okamžik nenapadlo. Možná ale i proto, že genům nepřikládám žádnou váhu (v osobním hodnocení). Pro mě je matkou žena, která dítě vychovává, ani ta, která jen porodí, se pro mě matkou nestává... takže moje vajíčka budou jen začátek cesty, matkou mě to neudělá ani v představách...:-)
 Anca-Filipek4.12.2006 


Re: je to pro dobrou vec 

(13.5.2008 16:52:59)
Ja bych to neodsuzovala zeny ktere nemuzou otehotnet prirodni cestou se pro ne mit dite stava smyslem zivota,zoufalstvim a jsou schopny aby meli deti udelat cokoliv.jak kdyz zena touzi cely zivot po ditete mela vzdat sveho snu jen proto ze nemuze otehotnet prirodni cestou?Vzdyt dnes existuje uz spoustu moznosti jak teto zne pomoct a splnit jeji zivotni sen.
S timto zakorokem souhlasim a byla bych i pro nahradni matku vzdyt v USA je to bezny.
Moje mama vzdy hrozne touzila po diteti,mela tri mimodelozni tehotenstvi a pak uz nemohla mit deti a myslis ze to vzdala a rekla no tak holt ja nemam mit deti tak je mit nebudu?Pro mamu je spokojena rodina vsim jinak by pro ni myslim zivot nemel moc smysl.
A vidite dnes maji mne.
 *Niki* 


Re: je to pro dobrou vec 

(13.5.2008 16:58:13)
Pro mě je taky rodina nejdůležitější. Nevím, jak bych reagovala, kdybych nemohla otěhotnět, ale nejspíš bych napřed uvažovala o adopci, až potom o umělém oplodnění či asistované reprodukci... ale jak říkám, nemám tu zkušenost. Mám to štěstí, že to jde "samo". Proto se taky cítím být jistým způsobem zavázaná... a pomoct někomu, komu nebylo dáno.
 KristynaVl 


Re: Ahoj Renato, 

(22.5.2008 10:36:50)
Ahoj,souhlasím s tímto názorem,také jsem darovala a necítím ani sebemín,že někde běhají moje děti.Tak to jsem o tom vůbec nepřemýšlela a ani přemýšlet nebudu.Tím,že jsem darovala oocyty neznamená,že jsem matkou nějakých dětí,které běhají tady po České republice.Matkou je ta,která to miminko odnosila v bříšku a která ho vychovává.
 Verča 
  • 

Je nějaká možnost 

(13.5.2008 13:56:27)
darovat i jinde než v Podolí? Myslím jestli to funguje i na úrovni nemocnic krajských nebo tak. Jsem z Liberce a moc ráda bych darovala ;-)
(Pokud už to někde bylo zmíněno tak se omlouvám...;-) ) jsem nepozorný čtenář
 Romča, 2+1 na cestě 


Re: Je nějaká možnost 

(13.5.2008 15:52:41)
Darovat jde i přes nemocnici, ale mnohem lepší přístup k dárkyním najdete v centrech reprodukční medicíny. Dostanete i větší finanční odměnu než v nemocnici.

Příklad: FN Olomouc dává 7500 kč za odběr, Reprofit International 15000 kč

Vše najdete na internetu.
 Denyna 


Re: Je nějaká možnost 

(13.5.2008 21:17:41)
V sovislosti s popisovaným finančním ohodnocením dárkyně jsem si vzpomněla na článek, který jsem nedávno četla tuším v Respektu, a to, že zrovna na Moravě většina soukromých CAR má tohle jako obrovský byznys. Ta vajíčka se prakticky nemají šanci dostat k tuzemským čekatelkám, ale jen bohatým cizincům, pro ktré jsou naše ceny nesrovnatelně nižší. Samozřejmě tito cizinci nemají tak dlouhé čekací lhůty, které bývají pro české páry hodně dlouhé.
Jistě, zahraniční neplodné páry nejsou o nic horší, než ty české, to tímto příspěvkem nechci vůbec říct, ale já osobně bych do podobného zařízení vajíčka darovat nešla, příčí se mi tento systém...
 zuzkasim 


Re: Je nějaká možnost 

(13.5.2008 23:04:37)
Se smyslem tohoto příspěvku souhlasím, tam je to už jen o byznysu.
Já osobně touto cestou nikomu pomáhat nechci, nejsem si jistá tou hranicí "hry na boha" v možnostech otěhotnění. Co se mi absolutně příčí je náhradní matka. Pravda, mám dvě děti, které byly počaty velmi snadno, ale otázkou neplodnosti jsem se aspoň teoreticky zabývala už dřív, šla bych do adopce. Na světě jsou asi dva druhy žen, pro jedny je cesta vlastního dítěte za každou cenu, pro druhé spíš ta adopce. Já prostě jsem schopná přijmout i "cizí" dítě (uvažuju o tom i přes to, že mám doma 2 "vlastní";), neodsuzuju však nikoho, kdo touto cestou jít nechce. Jen zkrátka nebudu podporovat něco, o čem nejsem přesvědčena, že je to nejlepší.
 hanadam 


Re: Je nějaká možnost 

(14.5.2008 10:27:15)
Ten článek byl v Reflexu. Co mne docela mate, je fakt, ža jako dárkyně tam vystupují zejména moravské studentky. Opravdu již mají odrozeno alespoň jedno dítě? Klinika se ani netají, že IVF poskytují zejména zahraniční klientele, dokonce tam byly popsané "zájezdy" mladých žen z Izraele. Kdysi jsem o darování taky uvažovala / jsem dárcem krve i dřeně/, ale odradil mne právě možný obchodní charakter celé té věci.
 Benedeta 


Re: Je nějaká možnost 

(15.5.2008 23:19:13)
Tak k tomuto tématu můžu něco dodat, protože se mě to týkalo osobně. Absolvovala jsem IVF ve dvou brněnských soukromých centrech - právě s darovanými oocyty. V tom prvním se mi přístup opravdu nelíbil, na prvním pohovoru se nás ptali, jaké máme zaměstnání a tudíž jaký příjem! Byli jsme přinejmenším šokováni a znechuceni. IVF nás stálo nemalé peníze, padly na to úspory na byt. Nečekali jsme dlouho, jen přípravy byly dlouhé (leden až duben). Při transferu se dr. divila, že jsem dostala "tak starou" dárkyni, věkem byla na povolené hranici. IVF nevyšlo ;((
2.IVF na druhé klinice, vynikající přístup, rodiné prostředí, jednání super R^ Nečekali jsem skoro vůbec, květen/červen první schůzka, transfer na konci července. Podařilo se a teď mám krásného zdravého chlapečka ~s~
jsem dárkyním i doktorům moc vděčná, máme normální fungující šťastnou rodinu a já doufám, že jsem dobrou mámou. Všichni okolo /i kteří o dárcovství nevědí/ mi tvrdí, že je usměvavý po mě atd. Nejde mi o to, jestli je jako po mě, ale že je to veselý a zdravý kluk :-) Adopci jsem měla v plánu, kdyby se nám opravdu nedařilo mít miminko ani přes IVF.
 Zechyna 


Re: Je nějaká možnost 

(23.5.2008 15:56:06)
Tento článek byl v Reflexu, a byl o tom že vajíčka na moravě daruje hodně žen, hlavně studentek je za to slušný obnos. A u studentky mi to přijde lepší, než když jde třeba prodávat svoje tělo. Hlavní klientelu mají zahraniční. Překvapilo mě , že hlavně z Izraele, kde s nimi přijede i Rabín aby bylo vše košer ~k~ Za tyto zákroky platí v zahraničí minimálně jednu tolik. Spíš mě překvapilo, že tento problém mají hlavně v západních zemích. Na východě to chudina řešit nemusí. A to, že mužům se neustále zhoršuje kvalita sperma, že už naše dcery, tyhle zákroky asi budou víc potřebovat je věc další........... ;((
 klaruše, Míša01, Vašíček05 


Re: Je nějaká možnost 

(24.5.2008 20:32:57)
Že se ještě vracím ke staršímu článku....už dlouho mě vrtá v hlavě otázka, nejen v souvislosti s darováním vajíček, ale také spermatu, jestli není riziko, že si děti dárců najdou za partnera svého nevlastního sourozence, když je dárcovství anonymní. Přeci jenom jsme docela malá země... Ptoto mi nepřijde až tak špatné, když sem jezdí na IVF ženy ze zahraničí.dokonce si myslím, že by byla rozumná jakási forma výměny mezi státy, že by se tím tohle riziko snížilo.
 Iveta 
  • 

Re: Je nějaká možnost 

(22.5.2009 10:18:03)
Ahojky, v Liberci je CAR Gennet- hned naproti Krajské knihovně...určitě ti tam rádi všechno vysvětlí...jsou hrozně milý a ochotní...nikdy jsem je nezažila mrzuté nebo neochotné. Sama se tam léčím s manželem pro neplodnost...máme za sebou 1. neuspěšný pokus o IVF (vajíčka se přestala vyvíjet). Takže všem holčinám co darují vajíčka a vlastně i mužské části populace co daruje sperma moc děkuju.
 Mazlenka 


Prima věc 

(13.5.2008 16:58:13)
Ahoj, jsem ráda, že se našel někdo, kdo o tom napsal. Já sama jsem se rozhodla že do toho jdu také. Teď už 5 týden čekám na výsledky genetických testů, tak snad budou v pořádku a někdo bude moje vajíčka chtít.
 Tvoje horší já 


Článek mi připadá jako placená prezentace nějaké firmy 

(13.5.2008 21:03:53)
Článek mi připadá jako placená prezentace nějaké firmy zabývající se "obchodem" s lidskými vajíčky.
 zuzula81+Paťulka09 


Re: Článek mi připadá jako placená prezentace nějaké firmy 

(14.5.2008 8:50:51)
Připadne mi, že takovou blbost může napsat jenom člověk, který nikdy neměl problém s otěhotněním. Chtěla bych poděkovat všem maminkám, které oocyty darují. Je to od Vás úžasné
 Tvoje horší já 


Re: Článek mi připadá jako placená prezentace nějaké firmy 

(14.5.2008 11:52:48)
Promiň, ale opravdu nechápu, kdo může dobrovolně podstoupit takovou proceduru. Nikdy bych to nedělala, ani za mnohonásobně vyšší odměnu.
Základní věc, která by mi vadila, by bylo to, že dávám někomu cizímu své vlastní vajíčko.
Ale všechny ty hormonální stimulace, které rozhodí rovnováhu organismu minimálně na několik měsíců, zvýší riziko rakoviny atd., to taky není nic moc.
A ještě je tu riziko, že by mohly být časem případně problémy s otěhotněním kvůli nepřirozeným zásahům do organismu. Děkuji, nechci. Tak daleko můj altruismus nesahá.
Stejně si myslím, že taková vajíčka se stávají předmětem výnosného obchodu, v porovnání s kterým je odměna dárkyně směšnou částkou.
 Zuzka 
  • 

Taky jsem uvažovala o dárcovství 

(14.5.2008 3:26:56)
Ale rozmyslela jsem si to. A to z jediného důvodu, který tu ještě nepadl. Protože mám vlastní děti, nechci riskovat, že jednoho dne spojí svůj život se sourozencem, o kterém neví, že je sourozenec. Byla by to sice obrovská náhoda, ale už se to stalo. A naše republika je moc malá, na to aby podobná náhoda nebyla možná. To je čištějen můj názor. Ta anonymita při dárcovství je i potenciálně riziková.
 jana38 


Re: Taky jsem uvažovala o dárcovství 

(14.5.2008 13:12:38)
Ano Zuzko, to je asi největší argument, který mě od toho odrazuje. Jasně, je možný, že si chlap někde "odskočí" a zplodí levobočka a to riziko, že se tenhle levoboček později seznámí se svým polovičním sourozencem a třeba s ním zplodí děti je tu taky...
Ale prostě si myslím, že příroda ví, co dělá, když pomocí mateřského pudu dává matce kontrolu nad svými dětmi a jejich počtem. Asi je hodně málo matek, které by měly roztroušené svoje děti po světě a nevěděly o nich. A tohle se darováním vajíček zlomí.
Nedokázala bych se vyrovnat s faktem, že jsem někomu neznámému darovala vajíčko a nevím, co s mým dítětem je a kde ty geny běhají. A ta hrůza, kdyby si moje dcera vzala za manžela svého bratra a co asi geneticky vyjde z takového spojení... Pro mě je to nepřekonatelná bariéra.
 Lucie 
  • 

nesouhlasím 

(14.5.2008 7:17:36)
Já si nemyslím, že je to stejné jako darovat krev. Vajíčko je jedna polovina budoucí bytosti, bytosti, která má morální právo být milována a opečovávána svými biologickými rodiči. Jak můžu vědět, že rodiče jimž bude vajíčko darováno nebudou moje dítě týrat a já se to ani nikdy nedozvím a nebudu mu moci pomoct. Je to podobné, jako odložit své dítě po porodu. Taky tím ztrácím vliv na jeho další život.
 Zuzka M. 
  • 

*** 

(14.5.2008 8:23:45)
Taky byhc chtěla někomu takto pomoci, ale zase men mate, že vy v článku píšete, že je darování ohranižené porodem... na jiných serverech a i oficiálních stránkách píšou, že není potřeba mít po porodu... tak nevím, ale chtěla bych darovat ... jestli lze až po porodu, tak bych si musela docela počkat :(
 rakapka 


JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 9:39:19)
Nevycházím z údivu, kolik odmítavých reakcí se tu vyrojilo nad tak velkorysím nesobeckým skutkem jako je darování naděje, radosti a života. Je mi jasné, že nic není jen černé nebo bílé, a že odlišné názory se najdou na každé téma, ale tohle rozdejchávám těžko. Fakt mě dostávají ty názory žen, co maj doma kopu dětí o tom, jak by ony snášeli, kdyby mít děti nemohly, a hrdiný keci typu, že oni by se o děti nesnažily, nebo si nějaké adoptovaly, nebo žili vesele a štastně bez dětí až do smrti, a jak si my neplodné nemáme vlastně na co stěžovat. Až si tu některá z ""odpůrkyň"" asistované reprodukce zkusí, co je to čtyři roky marně čekat na dítě, a dvakrát o toho tvorečka v břiše přijít, pak možná pochopí, co vše je zoufalá žena schopna udělat.
Myslím si, že nikdo nikoho k darování/přijmutí vajíčka nenutí, a proto nechápu, proč se tu odjevilo tolik zápornách reakcí (výhradně od žen co děti mají), na ty, které to podstoupit chtějí. Až vám to někdo rozkáže, a bude vás k tomu nutit, pak se můžete bránit tím, že vám na tom vadí to a ono, - ale abyste těm, kterým tohle zbylo jako jediná možnost mít děti podsouvali, jak je to proti přírodě, že si zahrávají s bohem a co je vše může z toho špatného potkat, to se mi maximálně příčí! Je totiž rozdíl mezi reakcí typu ""já osobně bych na to neměla, bála bych se toho a toho, ale chápu nebo obdivuji ty, co tím dokáží projít"" a mezi výrokem ženy s třemi vlastními dětmi směrem k neplodné ženě typu "" tohle je nepřirozené, nevíš co tě za to může potkat, měla by jsi být spokojená i bez dětí, nebo si nějaké cizí adoptuj"". Tohle považuji za naprosto jednostraný, sobecký a bezohledný postoj.
Myslím, že každá, která se k tomuto kroku (darování/přijmutí vajíčka) odhodlala, zvážila všechna pro a proti, musela si projít něčím, o čem ty ostatní ženy ani netuší, a proto si zaslouží náš obdiv, a ne pohdrdání. Proto plané řeči žen, které nezažili co je to marně roky toužit po dítěti, a jen hrdině tlachjí od počítače zacímco jim po pokoji běhají malí caparti, nemohou celou situaci hodnotit objektivně; a veškeré jejich argumenty mají pro mě menší hodnotu než psí lejno. Možná mě teď některé z vás odsoudí, že jsem netolerantní, krutá a kdoví co, ale to je mi jedno. Já se totiž dívám na věc z druhého břehu, z toho, o kterém tu některé ani nemají tušení, ale tak rády o něm žvaní. Jsem tvrdá, protože život sám je tvrdej, a s mnohýma z nás se nemazlí, a proto já nehodlám zbytečně plýtvat pochopením pro lidi, kteří ho sami nemají pro druhé.

Teď ke konkrétním argumentům:

Asistovaná reprodukce: některé se tu ohánějí (samozřejmě ty, co mají za zadkem několik svých dětí) tím, že je asistovaná reprodukce proti přírodě. A co je potom to vše ostatní, co zdravotnictví dělá? Opravuje to co v těle nefunguje. Když vám vypoví srdce, potřebujete nové; a když vám nefungují vaječníky, potřebujete vajíčko. Vaječník a děloha je orgán jako každý jiný. Co byste dělali, kdyby vaše dítě potřebovalo ledvinu? Nechali byste ho umřít? Transplantace je proti přírodě, ne? Dostat cizí orgán není o nic jiné, než darované vajíčko nebo spermie. Je to genetický materiál, a teprve po oplodnění a vzniku života, se z něj stává člověk, živá bytost, která dostane duši. Chápu ty argumenty těch, kterým není příjemný pocit, že by po světě běhalo ""jejich dítě"", ale třeba se na to podívat i tak, že to dítě bude splozeno s pro ni cizím mužem (partnerem příjemkyně), tudíž bude ""její"" jen na půl. Už i v těhotenství, i když dítě není geneticky vlastní, přijímá vlastnosti, pocity matky – ženy která jen v sobě nosí. Bude mít rádo to, co jste v těhotenství jedla, jakou hudnu jste poslouchala, možná pochytí některé vaše zájmi a činosti. Proto, pokud odnosí cizí žena vaše dítě, bude to malé zase o kousek méně ""vaší součástí"". A naopak, pokud si odnosíte vy cizí vajíčko, dítě s vámi víc splyne, a bude víc ""vaše"", než když si adoptujete dítě už narozené. Nemluvě o tom, že pro spoustu žen je velmi důležitý a nenahraditelný ten pocit ""života v sobě"", cítit to malé, jak v ní roste, jak se hýbá a porodit si ho – to nemůže nikdy žádná adopce nahradit. Za další člověka ovlivňují nejen geny, ale nemalou měrou i prostředí a výchova, proto, pokud nějaká žena odnosí vaše vajíčko,a pak dítě vychová; nikdy to dítě, ani kdybyste ho potkali, nebude mít stejné názory, hodnoty, a povahu jako vy. Bude ovlivněno tím, v jakém prostředí vyrůstalo, co ho učili jeho blízcí a co u nich viděl. Když si to sečteme celé kolem a kolem, zjistíme, že z toho ""vašeho"" dítěte moc nezbylo, opravdu jen ta genetická informace v tělesné schránce, ale jinak bude od vás, a vašich biologických dětí velmi odlišné. I přesto to samozřejmě pro někoho může být nepřekonatelné, to chápu, a nikoho za to neodsuzuji. Ale nedovolím, aby někdo těmito argumenty odsuzoval ty, které se pro to rozhodly. Eve napsala - ""Znam par takovych, co se tak snazily o dite, az nakonec prisly i o manzela."" – no a co? Já zase znám páry, kde muž utekl právě proto, že mu žena to dítě nedokázala dát, a pokud muž od ženy odejde, tak ji nemiluje, a pak je úplně jedno, jetli děti mají nebo ne, a jeslti mají své nebo cizí! Jinak pokud jde o poznámku že někdo utratí za asistovanou reprodukci pezíze, za které by měl barák – no a co? To pořád ještě neumíte pochopit, že peníze nejsou všechno, a že někomu na nich nezáleží, a raději dá vše co má, jen aby mohl sevřít v náručí vlastní dítě? Co je to za dnešní deformovanou společnost, která vše měří penězi, včetně toho, kolik stohjí touha po dítěti? Copak má nějakou hodnotu zlato, drahé dovolené, nové auto, značkové oblačení, apod. Když v tom autě jezdíte sám a na dovolené smutně pozorujete na pláži cizí děti místo vlastních? Copak se dá smysl života nebo mateřská touha spočítat na peníze?

K adopci: některé z vás (jak se stalo zvykem tak ty s vlastními dětmi) co odsuzují asistovanou reprodukci, se ohánějí tím, že si mají neplodné ženy raději adoptovat dítě. Chtěla bych se zeptat – prošli jste si adopčním řízením? Máte vůbec představu, co to obnáší, a jak je to složité? Zřejmě ne, pro vás je výrok o adopci natukání pár písmen do klávesnice – jak rychlé a jednoduché rozhodnutí, co? Přijde mi poněkud komické, že darovaná vajíčka odsuzují kůli tomu, že by dítě ""nebylo jejich"" a bylo od cizí ženy, o níž nic neví, a neví tudíž ani, co by jim vyrostlo z dítětě. A co děti adoptované? Tam jsou ""vaše""? U nich víte, co z nich vyroste? Když si vezmete darované vajíčko, bude oplodněno spermatem vašeho partnera, což ani pro něj není zanedbatelné, a dítě tak lépe zapadne do rodiny, jak povahou, tak vzhledem. Navíc jak jsem psala víše, pocit dítě odnostit a porodit je nedílnou a NENAHRADITELNOU součástí mateřství. Už v těhotenství mu předáte své vlastní zvyky, pocity, energie; odkojíte ho vlastním mlékem, a už od první minuty po narození mu dáte svoji péči a výchovu. A přijít o ty nejprvnější okamžiky života dítěte, a o to nejkrásněkší období je nenahraditelná ztráta. Jak to můžete srovnávat s tím, kdy si přivedete domů třeba šestileté dítě, které už má své vlastní návyky a představy o životě, které mu vštípil někdo před vámi, a které se třeba neslučují s těma vašima? Argument že byste si adoptovali jen malé dítě, je dost směšný, a neobstojí u toho, kdo o adopci něco ví. To chce totiž každý – co nejmenší, zdravé, bílé dítě. Jenže dětské domovy nejsou supermarket, kam si příjdete vybrat dítě dle zvolených parametrů. Někdo tu argumentoval tím, že v čr jsou ústavy přeplněné. Ano, to jsou. Ale nutno dodat, že ústavy – nikoli dětské domovy a zejména ne s dětmi VHODNÝMI k adopci. Převážná většina dětí v domovech jsou děti postižené, cizí příslušnosti (nevím jak nadšeně byste si domů odnesli romské nebo vietnamské dítě), děti psychicky labilní, po týrání, nebo s nevyjasněnými právními vztahy, které ještě nepozbyli vztahu k bývalé rodině a nemohou být proto adoptována. Čekací doba schváleného páru na dítě je několik let! A to si ještě ani nemohou zrovna moc vybírat. Sice se vás při řízení zeprají, jaké dítě byste si představovali, aby vám vybrali takové, které by se s vámi zžilo a jaké byste přijali, ale musíte taky počítat s tím, že se realita může velmi lišit od vašich představ. Za další – v dnešní době je adopční řízení tak složité, že obrovské množstý uchazečů neprojde – i přesto, že by z nich ve skutečnosti byli dobří rodiče.

Teď osobně: to, proč já osobně trvám na vlastním dítěti a ne na adoptovaném? Jednak je to proto, že bych v prvé řadě nejspíš adopčním řízením neprošla. Mám za sebou dost divokou minulost; za další nejsme s partnerem vzatí, a kůli právním problémům se ani vzít nemůžeme; je mezi námi velký věkový rozdíl (což by možná samo o sobě nevadilo, ale po sečtení dalších důvodů moc velké šance nemáme), nejsme zrovna v ukázkové finanční situaci (přesto bychom dítě uživili – i já pocházím z chudých poměrů, a byli jsme čtyři děti, a alespoň jsem do života zdědila smysl pro jiné hodnoty než materiální) a našlo by se toho více. Je tu však ještě něco, co je pro mě velmi velmi důležité. A to je, že i můj partner JE ADOPTOVANÝ. Jeho ""máma"" (adoptivní) přišla o čtyři děti (mimoděložním těhotenstvím) a tak jí byli odebrány vejcovody a dál už vlastní děti mít nemohla (v té době ještě omělé oplodnění nebylo). Co to pro nás znamená? I když je jeho adoptivní rodina skvělá, a má je moc rád, vím, že ho trápí, že nezná svůj původ, neví odkud pochází, nezná svou krev, a připadá si jako kůl v plotě, protože nemá žádného pokrevního příbuzného. I když o tom moc často nemluví, vím, že ho to trápí, a že jeho vlastní dítě by bylo to nejlepší, co bych mu mohla dát – bylo by to jediné krevní pouto na tomto světě. A když už si ""nikoho blízkého"" sebou na tento svět nepřinesl, alespoň by tu po sobě jednou někoho zanechal. A i kdybych měla na svět přivézt dítě z darovaného vajíčka, udělala bych to! Nebylo by možná tak docela moje, ale bylo by JEHO! A to je naděje, kterou mi NIKDO nevezme!

Proto bych chtěla apelovat na všechny ""soudce"" kteří si berou právo až drzost říkat druhým co je správné a co ne, aby se zamyslely nad tím, že nikdy neví, v jaké situaci jsou ti, které tak hrdině poučují, a že nikdy neví, jak by se oni chovali v podobné situaci. A místo toho, aby statečně odsuzovali od pc druhé, zatímco jim v postýlce spí jejich dítě, aby děkovali Bohu, Životu, nebo v co věří, že oni měli lepší osud a nemuseli si projít tím, co zažívá mnoho dalších žen!
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 10:35:20)
Nejsi netolerantí, netolerantí jsou ti (nebo spíš ty), co dárcovství tak nekompromisně zavrhují. Správně říkáš, každý má právo na názor a říct:" Do toho bych nešla". Ale proč brát jiným právo rozhodnout se: buď přimout nebo darovat vajíčko?
A co mě dorazilo bylo bagatelizování neplodosti matkami několika dětí, těm asi slovo empatie nic neříká...
 brzobohatka 


Re: Já ne 

(14.5.2008 11:26:17)
nezdá se mi, že by tu bylo tolik negativních reakcí-prostě NĚKTERÉ ženy si dovolily nesouhlasit a jejich subjektivní důvody lze pochopit.
 zuzkasim 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 13:03:06)
Můžu chápat tvou situaci i tvou touhu. Ale pochop zase ty, že ne všichni uvažují stejně.
Co se darování krve, kostní dřeně a jiných orgánů týče, tady jde o zachování života, kvůli nemoci. Nemocní obvykle nemohli svou situaci nijak ovlivnit a pro přežití nemají jinou šanci. Hrát si na boha (nebo být proti přírodě) pro mě znamená rozhodovat nad životem - ty žít budeš, ty ne. Když je někdo nemocný, všichni se snaží, mu pomoct. Splodit dítě je tvorba nového života a tady si myslím, že se dostáváme na tenký led. Někdo to bere jako další lékařský zásah (myslím tím umělé oplodnění), někdo už má dojem, že tady nám naše rozhodování nepřísluší (prostě to chce nechat na přírodě). Proto bych tyto dvě situace vůbec neporovnávala. Já bych ještě pochopila oplodnění mimo tělo ženy z vajíčka a spermie budoucích rodičů. Darování vajíčka už mi přijde "divné", nevím, jak bych se rozhodovala, kdyby se to týkalo mě (myslím, že bych si opravdu raději adoptovala), jen vím, že já darovat nebudu. S náhradní matkou už rozhodně nesouhlasím. Jak jsi popisovala to soužití plodu s maminkou, která ho nosí, tohle všechno se vlastně nekoná. Tady opravdu případnou adopci vidím jako vhodnější řešení. Ano, adopce je zdlouhavý a složitý proces (mám o něm slušnou představu vzhledem k tomu, že o pěstounské péči do budoucna uvažujeme), ale přijmutí darovaného vajíčka a další metody umělého oplodnění jsou také zdlouhavé a složité. Rozhodně bych ale uvítala jednodušší a pružnější právní řád v otázkách náhradní rodinné péče (ať se týká výběru vhodných kandidátů nebo délku trvání procesu, ale hlavně uvolnění dětí).
Neodsuzuju ty ženy, které se snaží v maximální míře o "vlastní" dítě, spíš je za určitou hranicí nechápu, rozhodně ale neobdivuju, kam až jsou schopny zajít.
 MSteflova 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 13:18:22)
Zuzko, na tvém případě je vidět, jak má každý hranice jinak posunuté - tohle jo, tohle už ne, tamto v žádném případě.
I když píšeš, že uvažuješ o pěstounské péči a máš přitom své vlastní děti, není to to samé, jako opravdu nikdy nezažít těhotenství s vlastním dítětem. Brala bych to, pokud by příspěvek psal někdo, kdo v této situaci byl, o IVF se nikdy nepokoušel a adopce mu vše plně vynahradila.
Nemyslím, že bychom měli soudit druhé za to, že se snaží mít to, co máme my.
 zuzkasim 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 21:49:23)
Že zrovna to těhotenství bych docela ráda oželela je asi zbytečné psát. Bohužel z velké části kvůli těhotenství nechci do 3. dítěte jít, ale to ten, kdo touží po vlastním dítěti nikdy nepochopí:-( Myslím, že důležitější než chápat druhé je spíš tolerovat, aspoň v manželství mi to tak zatím funguje.
 *Niki* 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 15:28:51)
Fandím vám, ať vám to dobře dopadne. Je fakt, že já jako žena, která otěhotní jen se na muže koukne, nevím, co se děje v duši těch, co otěhotnět nemůžou. Nezlobte se na ty, které vám nerozumí. Člověk málokdy obsáhne víc, než vlastní život a často ani to ne. Takže ať se vám vše vydaří...
 katka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 17:56:34)
Neřekla bych, že by tu byl nějaký "soudce", nikdo tu nikoho neodsuzoval za jeho názory či činy (budeme -li úpřimní, nejemotivnější je zrovna Váš příspěvek, kde jste v šoku a odsuzujete jiné názory Vy). Chápu Vás, i Vaši bolest, což Vás do jisté míry omlouvá, ale je potřeba říct, že nelze zavírat oči nad všemi námitkami, které tu zazněly. Když někdo řekně A, měl by vědět i o B. Informace jsou důležité, vždyť jde o život i zdraví. Nedivte se a nebuďte v šoku, že někdo si dovolí mít jiný názor.
 katka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 17:57:46)
Neřekla bych, že by tu byl nějaký "soudce", nikdo tu nikoho neodsuzoval za jeho názory či činy (budeme -li úpřimní, nejemotivnější je zrovna Váš příspěvek, kde jste v šoku a odsuzujete jiné názory Vy). Chápu Vás, i Vaši bolest, což Vás do jisté míry omlouvá, ale je potřeba říct, že nelze zavírat oči nad všemi námitkami, které tu zazněly. Když někdo řekně A, měl by vědět i o B. Informace jsou důležité, vždyť jde o život i zdraví. Nedivte se a nebuďte v šoku, že někdo si dovolí mít jiný názor.
 rakapka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 18:09:47)
tu nejde o dovolení si jiného názoru, ale o to, že někdo soudí druhé za situaci, o které ví úplný kulový. jak jsem napsala výše - je rozdíl mezy výroky typu """"já bych to neudělala, bála bych se těch a těch následků, ale každej ať si se svým zdravím dělá co chce"""" a výroky """"hrajkete si na boha, čloběk nemá právo zasahovat do přírody, nevíte co tím můžete způsobit, vadí mi že to někdo dělá"""" a mnohé další výroky, co tu zazněly - ale to je vše jen opakování toho, co tu už zaznělo, a co stále dokola někteří nejsou schopni pochopit! Když se nějaká žena rozhodně darovat vajíčka, z čích vaječníků je vezmou? Z vačich snad? Nebo z vaječníků některé z místních odpůrkyň asistované reprodukce? NE! Jen z jejích. Tak pro to dopr..e pořád někomu vadí? Nebo vám jde o to, abyste měli to co jiní mít nemohou, a mohli se před bezdětnými páry chlubit jaké máte vy krásné děti??? Proč se každej raději nestará o sebe, a když je každej tak svělej rodič, proč raději netrváí právě teď čas se svýma dětma, ale místo toho kecá do života lidem, kteří nemají na výběr???????
 katka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 18:42:55)
No to si snad ani komentář nezaslouží. Oponovat lze i bez vulgarit.
 rakapka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 18:44:59)
s natvrdlejma lidma opravdu ne!!!
 katka 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 22:23:44)
Pokud si žena stojí za svým názorem, je vyrovnaná a se svou situací srozuměna, pevně rozhodnuta něco udělat ve své situaci, pak nemá potřebu opakovaně oponenty (kteří s ní notabene mluví stále slušně)urážet.

Ještě jednu poznámku: Není pravdou, že okolí a společnost obecně nemá se co k těmto problémům vyjadřovat. Mluvíme o obecném vyjádření k problému, ne o "mluvení do konkrétní soukromé situace",( nikdo vám přece nezakazuje umělé oplodnění.) Etická problematičnost kolem asistované reprodukce (ot. zdravotních problémů počatých dětí, otázka možnosti zdravotních problémů ženy, která toto podstoupí, otázka rizik při darování vajíčka, ot. etické problematičnosti výnosného obchodu s darovanými vajíčky, etické problematičnosti zmražování nadbytečných embryí, ot. redukce plodů při vícečetném těhotenství , vzniklém při IVF atd...) není záležitost soukromá ale záležitost celé společnosti, její budoucnosti, jejího duševního, morálního i fyzického zdraví. Nelze zavírat před stinnými stránkami této oblasti oči.
Přeji Vám brzké uzdravení, tělesné, duševní i to vytoužené dítě.
 Jíťa 
  • 

Já nevím... 

(15.5.2008 15:29:45)
Ale skutečně tu stále zaznívá, že umělé oplodnění je proti přírodě, bohu a jánevímčemuještě. A skutečně od těch, co otěhotní, jen se na chlapa podívají.

Co takhle v souladu s přírodou a tím vším ostatním zrušit očkování a vůbec veškerou lékařskou péči? Nechte si svoje děti v souladu s přírodou umřít na záškrt, neštovice nebo černý kašel, protože příroda to tak přece chtěla. A pak si pořiďte jiné, nebo adoptujte. Vždyť přece tím, že léčíme každou nemoc vlastně ničíme přirozený přírodní výběr! Tak pěkně v souladu s přírodou, co je slabé ať zemře a jen ti nejsilnější ať přežijí!
Jak můžete rozhodovat, že zrovna první 2 (nebo i více) narozených dětí prostě zachováte při životě za každou cenu, když to další v pořadí (které se už nenarodí, protože jste si splnili svůj limit) by mohlo být to, které něco významného lidstvu přinese?
 10.5Libik12 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 16:01:47)
Už jsem tu vysvětlovala, že oprava zubu je něco jiného než stvoření jedince se schopností rozhodovat a velet a že tajemství nezná nikdo (proč existujeme).

Jde mi jen o to, že přirovnání umělého oplodnění k léčbě kašle se mi jeví jako nedostatečný cit pro význam.


Nejsem proti umělému oplodnění, protože, jak jsem řekla, co já vím..
Nepodstoupila bych ho ale.
 MSteflova 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 16:07:04)
Libiku, to jsi opravdu v celém svém životě nikdy na nic nezměnila názor, neporušila předsevzetí, nebyla zaskočena vlastním jednáním, které šlo proti tvým původním principům?
Píšeš tam "ale", já vím. Ale já třeba věřím, že ta pravděpodobnost, že by neplodná žena toužící po dítěti do IVF šla je velmi vysoká, byť by mohla být léta odpůrkyní podobných "nepřirozených" zásahů.
 10.5Libik12 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 17:41:31)
Já se vyjadřuji k vulgarizaci, že operace žlučníku je principiálně stejná jako IVF, to je všechno.
Mě to téma fascinuje v obecné rovině, jak jako někdo srovná vznik člověka s léčbou zarděnek třeba.

Nikomu nebráním, aby se toho účastnil, dokonce ani tím, že bych proti tomu nějak vystupovala na Rodině. Jenom říkám, že TO NENÍ TOTÉŽ. Neříkám, že je to mravně takové nebo makové, říkám, že je to prostě JINÉ. Říkám to výhradně k příspěvkům, které se pokoušejí to srovnat.
 Jíťa 
  • 

Re: Já nevím... 

(15.5.2008 19:04:13)
Jiné je to možná pro tebe a další, které podobný problém nemají. Pro neplodné páry je to léčba jako každá jiná.

Nevím, ale možná bys měla jiný názor, kdyby se problém s neplodností objevil někde v tvé blízkosti: Ty, tvoje sestra, dcera...
Co když tvoje dcera bude mít problémy s početím. Co jí řekneš? Že je to tak správné a že s tím nemá nic dělat?

 katka 
  • 

Re: Já nevím... 

(15.5.2008 19:49:24)
A to by ses, právě, Jíťo, dost divila, třeba já bych názor neměnila. 3 z mých neteří a synovců mají původ totiž z této metody - IVF. Problémy s neplodností byly v rodině mého bratra i sestry. A můžu Ti říct, že jsem velmi ráda, že tyto děti jsou na světě, přesto jsem se bratra přece jen zeptala, jak byl např. srozuměn s možností, že bude třeba udělat redukci vícečetného těhotenství, nebo co si myslí o zmrazování embryí. Odpověď mého bratra byla velice blízká mému názoru, jsem ráda, že to měl v hlavě srovnané. Což si ovšem nemyslím o zde přítomných výkřicích typu" Já to dítě prostě CHCI,(nezralost) námitky neberu, co máte námitky nám děti nepřejete, chcete se ukazovat před neplodnými se svými dětičkami aby trpěli (paranoia) a Já tak strašně trpím, že mohu oponenty vulgárně urážet(hysterie) ..." O co jde, je trochu se zamyslet i nad stinnými stránkami asistované reprodukce a zodpovědně si tyto otázky vyřešit.
 cizinka1 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 22:05:12)
Katko,

tvuj bratr to mel v hlave srovnano proto, ze zrovna on nebyl pod vlivem hormonalni stimulace. Tyhle dusevni stavy, ktery docela trefne charakterizujes, postihuji bohuzel naprosto rozumne zrale zeny, zadne detinske panenky. Byla jsem na blizku paru mi moc blizkych osob, kteri postupovaly IVF a delala jsem jim vrbu, a casto mi byvalo uzko a i trapne... Ale alespon racionalne to pochopit da, ze vedle stimulaci reproduktivnich schopnosti tela, nastimuluji se i odpovidajici touhy... do nevydrzeni... Je to take stinna stranka.

Jinak ... Vajicka sama bych nedarovala, ale ani bych nehnula brvou vuci zakazu. Slecen, ktere tohle postupuje kvuli penezum, je mi lito, ale proste existuje vrstva slecen, ktera si vydelava bez velkych ohledu na vedlejsi ucinky, a darcovstvi vajicek neni to nejhorsi... Zakaz usetril by spolecnost lecbu jejich pripadnych nasledku na zdravi, ale svetu by se neulevilo, byznis by se presunul do vychodni Evropy, Indie ci Jizni Afriky, to jest do tech spolecnosti a spolecenskych vrstv, kde by na lecbu nasledku penize by nebyli. Kde je lidska touha a metoda, jak ji naplnit, cesta se vzdy najde.

Je mi o hodne vice lito zen postupujicich IVF, kvuli dusevnimu peklu, ktery prochazeji. Nikdy nemela jsem odvahu tohle rict, necitila jsem ze mam pravo, ale vzdy se mi chtelo poradit, aby si udelali pauzu, aby se nadechly a si uvedomily, ze dite, po kterym touzi nejvice ze vseho potrebuje vyrovnanou a klidnou matku... Ale obavam se, ze v jejich pripade to nejde ;((.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 22:10:19)
Cizinko, padlo tu mimochodem, že v Německu je darování oocytů zakázané, jak je to přesně a jaké jsou důvody? Platí to i pro darování v rámci IVF stimulace? Manžel má nejasné tušení, že to je kvůli definici "rodičů" - u nás je matka ten, kdo dítě porodí, ale jinde to může být jinak ... Nevíš o tom něco, prosím?
 cizinka1 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 22:15:17)
Marketo, nikdy nemela jsem prilezitost tohle podrobne zkoumat, nevim. Jestli Te to doopravdy zajima, nekdy neco nactu a napisu Ti. Jedine co vim, a co se traduje mezi lidmi, pro ktere IVF turistika je aktualni, je ze Cesko v Evrope ma v tomto ohledu velmi liberalni zakony.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 22:30:43)
Cizinko, ptala jsem se zrovna tebe spíš proto, že manžel na to narazil v nějaké německé detektivce a ty tam (občas) žiješ a o podobná témata se zajímáš :) Přišlo mi totiž zvláštní, že by v tomhle byl mezi ČR a Německem takový zásadní rozdíl. Ale pokud bys na to narazila, budu rozhodně ráda za info, další obrázek do skládanky světa ...
 cizinka1 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 22:11:18)
Pardon, to jsem napsala spatne, ne vuci, ale KVULI zakazu.
 rakapka 
  • 

Re: Já nevím... 

(18.5.2008 18:09:59)
K tvému příspěvku - " Já to dítě prostě CHCI,(nezralost) námitky neberu, co máte námitky nám děti nepřejete, chcete se ukazovat před neplodnými se svými dětičkami aby trpěli (paranoia) a Já tak strašně trpím, že mohu oponenty vulgárně urážet(hysterie) ..." O co jde, je trochu se zamyslet i nad stinnými stránkami asistované reprodukce a zodpovědně si tyto otázky vyřešit.

Stejně tak lze otočit proti dotyčným ""odpůrkyním"" asistované reprodukce jejich výroky a udělat z nich naprosté blbce..

Co takhle rozbory výroků které tu padly typu:

""Je to proti přírodě"" - pokud vám tak záleží na přírodě, tak tedy nejspíš vy a vaše děti a rodina místo autem, chodíte pěšky, neperete v pracím prášku a aviváži ale v potoce, nebarvíte si vlasy a nepoužíváte pletový krém mýdlo a zubní pastu, všechno vaše oblečení je z lnu a bavlny přírodní barvy, zkrátka nepoužíváte žádnou chemii, nikdy jste nepoužila žádný lék, nezažila operaci nebo lékařský zákrok, doma jíte z dřevěného nádobí obylnou kaši, a proutěných ošatek vlastnoručně vypěstovaná jablka, nepoužíváte žádné plasty, nemáte doma koberec, záclony a podbné věci vyrobené z ropy, chodáte v dřevácích místo tenisek nebo lodiček, nepoužíváte lednici, pračku, televizy, počítač.. takto bych mohla pokračovat... v porovnání s tím, prosím vysvětli, jak přírodu ohrožuje člověk narozený asistovanou reprodukcí... (POUŽÍVÁNÍ VÝRAZU ""PŘÍRODA"" JAKO RUKOJMÍ V PROSAZENÍ VLASTNÍCH ZÁMĚRŮ)

""zahrávání si s bohem"" - pokud by to bůh nechtěl dovolit, tak by taková metoda neexistovala nebo nefungovala (DRZOST BRANÍ SI PRÁVA ROZHODOVAT ZA BOHA CO JE SPRÁVNÉ A CO NE)

""přesto že jsem nikdy netrpěla neplodností, vím jak bych se v té situaci zachovala"" - to neví nikdo dokud to nezažije, a tohle může říct jen omezený nebo hloupí člověk (ALIBISMUS)

""nemají právo to udělat, přesto že se mě to netýká, nesouhlasím s tím že to někdo udělá, místo toho ať si adoptují dítě nebo se smíří s bezdětností"" - kdo komu dal právo rozhodovat za druhé? tím spíše oproblému, který jste nikdy nezažili a tudíž ho nikdy NEMŮŽETE POCHOPIT? (DRZOST, NEPOCHOPENÍ, NETOLERANCE, NEOPRÁVNĚNOST ROZHODOVAT ZA DRUHÉ)

""nikdo neřekl, že někoho mám právo urážet kůli svému utrpení"" - neurážím kůli své bolesti, ale kůli totální hlouposti některých diskutujícíh a kůli svému osobnímu rozhodnutí to říct, bez ohledu na to, co si pak o mě bude někdo myslet (pevně věřím, že hned nějaká potrefená husa zakejhá) (Z TVÉ STRANY PŘEKRUCOVÁNÍ VÝROKŮ OSTATNÍCH)

Přesto že ti tu už moc žen, které by byli ochotné podstoupit, nebo už podstoupili darování/přijetí vajíčka nebo jiné formy asistované reprodukce nesčetněkrát řekly, že jsou si vědomi rizika, kladů i záporů, a že jsou ho přesto ochotny podstoupit z různých osobních důvodů, stále je tu někdo, kdo je za to kritizuje, vyčítá jim to, zakazuje jim to a podobně (DEBILITA - to už nejde slušně říct)

a takto by se dalo pokračovat.. lze rozebrat každé slovo každého kdo tu něco řekl a otočit to proti němu, ale co z toho??

nejdůležitějším faktem, který tu zůstává je fakt, že:

KDO NEPLODNOST NEZAŽIL, tak to nepochopí!!! NEMŮŽE POCHOPIT JAK SE ŽENY V TÉ SITUACI CÍTÍ A CO VŠE JSOU SCHOPNY UDĚLAT (přesto že nedělají nic špatného, i když se jim to někteří snaží podsouvat). Tento fakt celá takhle diskuse jen potvrdila.

A faktem zůstává i to, že ZÁKON DAROVÁNÍ VAJÍČEK A ASISTOVANOU REPRODUKCI UMOŽNUJE, at už se to někomu líbí nebo ne, a proto každý má to právo ji podstoupit, a komu se to nelíbí, až se třeba pos... (postaví na hlavu).

Další fakt zůstává, že každý kdo je svéprávný a plnoletý, si může se svým zdravím dělat co chce, a NIKDO mu nemá právo do toho kecat, i kdyby za život daroval vajíčka stokrát.


 10.5Libik12 


Re: Já nevím... 

(15.5.2008 20:53:10)
Cože? Já nikoho neodsuzuji, nikomu do toho nemluvím a vůbec s nikým se nehodlám bavit o tom, jak vchází do požehnání. Mohu snad mít sakra názor na to, co to je vznik života a jestli je to podobný vymáčknutýmu nežidu, ne?

Takže jestli to nějaký pár nějak cítí, tak to tak cítí a zařídí se podle toho. Nebo k tomu potřebuje celospolečenský názor, že je to nesporné? K čemu? A jak to chce zařídit?

Já říkám, že je to divný, ale neprotestuji proti tomu, co víc, ani proti bezplatnému oplodnění v rámci solidarity veřejného zdravotního pojištění.

Mít názor není ani bezohlednost ani cynismus, to je normální.

 Ráďa 
  • 

Re: Já nevím... 

(15.5.2008 19:52:24)
kde chybí sebemenší špětka pochopení spojené s inteligencí, je veškerá debata zbytečná.. někteří lidé nikdy nevěří že existuje bolest, pokud nedostanou kladivem do prstu... nikdy neuvěří v hlad, pokud je na měsíc nezavřete do hladomorny...
 Ráďa 
  • 

Re: Já nevím... 

(15.5.2008 19:54:03)
i hrách na zdi by možná držel lépe, než jakékoliv smysluplné argumenty vyřčené lidem bez trochy pochopení pro druhé
 DENISA 
  • 

Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(14.5.2008 19:26:35)
Podtrhuji, podepisuji, souhlas !!
 Oliverka 


Re: JSEM V ŠOKU !!! 

(16.5.2008 16:03:43)
Rakapko, ja tvuj nazor, tovji frustraci naprosti chapu, asi tak jak ji chape zena, ktera se sama potyka s neplodnosti. Presne vim co jsi tim chtela rict, mluvis mi z duse.

Od ostatnich necekam pochopeni, vim ze matky mym pocitum nikdy nemuzou rozumet, ale ocekavam, ze mi nebudou zbytecne hazeny dalsi klacky pod nohy. Nic vic,nic min.
 ev 
  • 

zázrak ale  

(14.5.2008 12:05:36)
byla jsem před lety na IVF co a jak dopadlo a nebo nedopadlo je vedlejší ale s hormonální léčbou po svých zkušenostech bych byla opatrná dnes po cca 20-ti letech jsem po rakovině prsu a ta byla zjištěna hormonálního charakteru ...a tak co na to ??????
 Tvoje horší já 


Re: zázrak ale  

(14.5.2008 12:10:36)
Přesně tak. Proto bych do toho taky nešla. Tyhle hormonální stimulace mohou prý zvyšovat riziko rakoviny prsu a snad i vaječníků.
Prostě bych do toho nešla a ani neobdivuju ty, kdo to dělají.
Něco jiného je, pokud ženě stejně vajíčka odebírají kvůli umělému oplodnění. Když už tento zákrok podstupuje, může o darování uvažovat.
Ale nedělala bych to jen tak. Myslím, že je tam víc záporů než kladů.
 Raďulka 


Re: zázrak ale  

(16.5.2008 0:03:31)
Souhlasím, vidím to naprosto stejně. Darování v rámci vlastního odběru v IVF cyklu klidně, ale jen tak si zahrávat s hormony, to vážně ne.
 Kamča(tři potomci) 
  • 

škoda 

(14.5.2008 12:41:17)
Moc krásný článek.Já ani nevěděla,že se dá vajíčko darovat.Jak píšete....chybí osvěta.Škoda,že už je mi přes čtyřicet let.Moc ráda bych takto nějaké ženě pomohla.Stejně tak jsem už prošvihla darování kostní dřeně.Jste báječná a Váš muž neuvěřitelný,že Vás tak pěkně podpořil.
 Blanka 
  • 

Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 13:27:03)
Není to tak dlouho, co mně a několika mým spolužačkám na VŠ, tedy všem bezdětným kolem 20, byla jedním nejmenovaným centrem asistované reprodukce nabídnuta "brigáda" - darování oocytů - ve smyslu "dobrý výdělek bez rizika". Ono se to skutečně netýká zdaleka jen žen, které již porodily (i když by mělo).
Ta odměna byla vyšší než 5 tisíc.
 Pavla 
  • 

Re: Darování x byznys 

(14.5.2008 14:13:08)
Jo, jo, také znám praktiky soukromých klinik, které nabízejí brigády (darování oocytu) běžně studentkám za Kč 20 000,- a víc, ale všechna tato vajíčka jsou pro německou klientelu, kde je to zakázané. Nechápu jak může někdo psát o "darování", když jde o byznys jak ze strany klinik, tak ze strany dárkyň. Bez těch 20 000,- by se k tomu žádná neodhodlala, ale stejně je odporné, jak někdo může kupčit se svým zdravím a vlastníma potencionálníma dětma.
 Ráďa 
  • 

Re: Darování x byznys 

(14.5.2008 14:40:22)
Darování se říká proto, že oficiálně je ""prodej"" lidských tkání zakázán - přesto však dárkyně zaslouží nějakou kompenzaci za steacený čas a bolestné, proto finanční odměna. Ta se pohybuje zůzně podle centra, od 5-20 tisíc (za cestovné na prohlídky k lékaři, za čas spotřebovaný k procesu, za hormonální léčbu a narkozu při odběru).
Pokud jde o byznys, je sice nemravné a nesprávné, že centry od příjemkyň požadují vysoké částky, zřejmě vyšší než vyplatili dárkyni, ale pořád zůstává faktem, že bez těch center by ty ženy žádnou naději na děti neměli. To že jdou vajíčka často do ciziny je sice fakt, ale i přesto zůstává pravdou, že udělají nějakou ženu šťastnou (pokud se implantace povede), a v lidské bolesit nebo radosti národnost nehraje roli - tu prožívají všichnilidé na celém světě stějně. A proto toho, kdo chce pomoci ""české ženě"" je tu šance se spojit s nějakou čekatelkou, a tím ji posunout v počadníku a pomoci jí tak. To že je to ""jen"" byznys je myslím nepravdivé tvrzení - jak vidíš, je dost těch, které by to neudělali ani za 100 tisíc, a tak jsou ty, kterým stačí 5 tisíc, místo aby šli do jiného centra kde jim dají 20 tisíc - takže to asi nedělají pro peníze, mnohé se tak snaží svým příbuzným a známím v posunutí na pořadníku a upřednostnění při přijetí vajíčka. Pokud jde o to, jestli to někdo udělá, to je každého věc, a ten kdo to dělá, moc dobře ví proč, a asi mu to za to stojí - mě spíš přijdou odporní hloupí, omezení, sobeční a pokryteční lidé.
 hanadam 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 14:14:57)
Tak jak by řekl můj 4-letý syn, to je teda hustý Rv
 Pole levandulové 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 15:24:44)
Ano, a v tom vidim prave ten problem - darovani vajicka je popisovano jako metoda temer neskodna, bez rizika pro darkyni. Chapu, ze natesena budouci skoromatka radeji zataji zavazna fakta ve snaze, aby ji potencialni darkyne kyvla a ona tak neprisla o svoji sanci /zazila jsem osobne, kdyz se jedna "kamaradka" snazila premluvit druhou k darovani a tim posunuti v poradniku/, ale to mi prijde velmi nefer. Staci si precist diskusi tady na rodine, ktera se darcovstvi tyka a najdete tam popis darkyn ohledne hyperstimalcniho syndromu a podobne.
Osobne uz nesplnuji vekovy limit pro darcovstvi, ale i kdybych splnovala, nikdy bych to neudelala - mam rada sve zdravi.
Btw - tem,co tak odsuzuji adopci, pripadne by si chtely dite vybirat jak housku na krame, urcovat si, jak ma dite vypadat a podobne, doporucuji precist clanek, ktery dnes vysel na hlavni strane rodiny. Ta maminka, ktera ho pise, mi prijde jako velka frajerka a to dokonce uvadi, ze i snad deti mit muze - pred tou se sklanim. Ac bych toho,co ona dela, schopna nebyla, tak to obdivuji.
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 15:36:56)
nevím o tom, že by tu někdo v diskusi odsuzoval adopci - spíše je tu mnoho těch, co ji ""nutí"" ženám s problémem otěhotnět, a vyzdvihují ji nad možnost mít vlastní dítě - a v tom je veliký rozdíl! Pokud jde o pořizování si dětí jako v supermarketu, to je právě doména těch, které nemají problém s pořízením dětí a ani neví co taková adopce obnáší.
Pokud jde o rizika spojená s dárcovstvím, ta samozřejmě jsou, ale jejich zatajení je nemožné, protože všechny možné důsledky dárkyni stejně vysvětlí reprodukční centrum, a věřím, že si stejěn každá a rozumná žena sama najde dostatek informací, před tím, než se k tomu rozhodne. Pokud jsi byla svědkem nějakého pokřiveného přístupu neférové příjemkyně, neznamená to, že všechny ženy jsou stejné, neházej je tedy do jednoho pytle.
Pokud jde o zmiňovaný článek, nechápu, co je obdivuhodného na tom, že někdo z nějakých neznámích příčin odmítá přivézt na svět vlastní dítě, přesto že může, a adoptuje si dvě cizí, a tím zbytečně připraví dvoje další rodiče kteří mít děti nemohou o tu možnost, nebo jim zbytečně prodlouží o pár měsíců nebo let dobu čekání - vzhledek k tomu že vhodných dětí k adopci je obrovský nedostatek, a je mnohonásobně více čekatelů než děti!!!!!!
 Pole levandulové 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 15:53:44)
Rado, to o vyberu deti, byla reakce na rakapku, ktera se o adopci rozepisovala a pohrdlive hovorila o tom, ze vyber deti je zuzen, protoze ustavy jsou plne deti nevhodnych k adopci, rozumej postizenych, romskych, ci vietnamskych. Mela jsem za to, ze pokud chci svou lasku venovat diteti, ktere sama mit nemohu, tak bych ji mela dat nesobecky a ne si vybirat jak na trhu. Osobne znam rodinu, ktera si vybrala k adopci cilene jedno dite postizene a druhe romske a navic s vrozenymi vadami, z obou dokazala vykresat maximum a vychovat z nich slusne lidi. Rozhodne to s nimi nemeli lehke, ale nejspis oba rodice nelitovali, protoze v dobe, kdy prvni adopcatka dorostla do dospelosti, vybrali si k adopci dalsi, sestiletou romskou holcicku, ktere je nyni asi trinact a urcite to ani s ni nemaji lehke.
Chapu, ze nekdo po diteti velmi touzi a kdyz se nedari, dela pro to maximum,ac jsem to nastesti sama nezazila a nikomu nedobrovolnou bezdetnost nepreju.
A k clanku o adopci z dnesniho dne - myslim, ze maminka nikomu moc sanci na adoptovane dite nevzala, protoze jestli sis vsimla, holcicka je Romka a o ty, jak je vidno vyse, neni zas tak velika rvacka. Jestli se mylim, tak mne oprav, v adopcich nejsem zbehla.
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 17:02:37)
ohledně článku, to jsem si všimla. Je sice pěkné, že se snažila dětem dát maximum, všetně kojení, a že si vzala děti romské (jako sama romka), které mají menší šanci na umístění do nových rodin, ale přesto si myslím, že to nebylo správné. Zajisté by bylo hodně těch, kteří by takové dítě odmítly, ale určitě i dost těch, kteří by si ho rádi vzaly. Sama jsi ve své reakci uvedla uvedla, že znáš lidi co si vzali dvě romské děti - a určitě nejsou jediní, takže mi připadá že si sama odporuješ ve svých z, proto pro mě tahle debata dál ztrácí smysl...

A když jsme tedy u toho, že by rodiče měli adoptovat jakékoliv dítě, kolik ty jsi si adoptovala postižených dětí? typuji ani jedno, ale jak je snadné o tom kázat druhým, viď? Každý má nějaké hodnoty a hranice, a ví, kam je schopen zajít - a tak jako ty nejsi schopná překonat darování nebo přijetí vajíčka, někdo jiný by nepřekonal postižené, vitnamské nebo černosšké dítě. A asi by nebylo moc vhodné dát takové dítě rodiům, kteří by pak k němu necítili to co by měli, a nebo by to dítě trpělo kůli kulturnostním poměrům (výsměch okolí a rodiny kůli odlišné rase nebo hendikepu). Píšeš (stejně jako ostatní čtenářky s vlatními dětmi) jak chápeš lidi kreří nemůžou mít děti - ale evidentně nechápeš nic. Nemůže to pochopit nikdo kdo se do té situace nedostal, to jsou jen takové společenské fráze ""chápu tě"", ""rozumím ti"" "" je mi líto že nemůžeš mít děti"" ale v druhé větě ženy odsoudíte za to, že by byly ochotné přijmout nebo darovat vajíčko.
A jak z celé diskuse tady vyplynulo - NEMÁ SMYSL PRO SE O TÉMATU NEPLODNOSTI BAVIT S TĚMI, KTERÉ JI NIKDY NEZAŽILY !!!

 Pole levandulové 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 17:09:55)
Rado, ja ti fakt nechci slovne ublizovat a mas pravdu, ze tezko pochopim, co znamena marna touha po diteti, kdyz jsem si s manzelem proste rekla a bylo to hned, i kdyz uz mi bylo 33. Ale o tech postizenych detech neco vim, mam takoveho brachu. Osobne bych si postizene dite urcite neosvojila, ty, co to udelaji, velmi obdivuji, ale chtela jsem tim svym prispevkem spis rict, ze mi prijde divne, si vybirat, kdyz vlastne moc moznosti na vyber nemam a zbytecne si ten vyber zuzovat nejakymi pozadavky jak na trzisti.
A proti darovani vajicek, ktera zbydou z odberu pred umelym oplodnenim taky nic nemam, jen mi proste vadi, ze nekomu prijde uzasne cpat do sebe hormony kvuli tomu, aby dozralo vic vajicek, ktere pak nekomu venuji. To mi prijde protiprirodni.
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 18:10:20)
Rad""o souhlasim, ze jedna zena jen ztezi muze pochopit zkusenost druhe zeny (napr. trpici neplodnosti), kdyz se jedna o bolestivou vec. Ja mam napriklad pocit, ze kdo nemel dite v ohrozeni zivota, nemuze zcela pochopit moje (pretrvavajici) pocity pote, co jsem byt jen na chvili drzela sve dite, o kterem jsem nevedela, jestli za dalsich pet minut bude zit nebo ne...

A ted k veci: obavam se, ze mate zkresleny pohled na nahradni rodinnou peci v CR a ze o mych detech vite jeste mene (jsem autorka zmineneho clanku). Nerada ze svych deti delam nejake chudacky, protoze oni zadni chudacci nejsou. Adopce neni zadna charita a nahradni rodice nikoho "nezachranuji," at uz maji motivaci jakoukoli. Nicmene pravda je, ze pro deti, jako mam ja, je v CR OPRAVDU malo zadatelu. Spousta deti ceka v ustavech, protoze zadadelu na adopci je sice fura, ale vetsina chce "male, zdrave, bile" (nezazlivam jim to, jen konstatuji holy fakt). Jedno z mych deti navic vyzaduje specializovanou a komplexni peci. Takze si muzete spocitat, jakou by toto dite asi melo sanci na rodinu...

Narazka, ze jsem asi trochu divna a ze jsme nejakym cekatelum "sebrali" deti, je s prominutim opravdu smesna. Kdyby byl dostatek zadatelu pro vsechny deti, mela bych dnes nejspis dva biologicke potomky. A nebyla bych na tom ani hur a ROZHODNE ani lip.
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 19:01:11)
o tvojich dětech vím jen to co jsi napsala, nic víc nic míň... nemyslím že bych měla na tuhle problematiku zkreslený pohled, spíš naopak, oproti většině běžných lidí, ale stav tcýh dětí neznám. To přesto nic nemění na tom, že si myslím, že by se pravděpodobně našel i někdo další, kdo by se o ně rád postaral - tím si ale nevyčítám že jsi si je vzala - jen tomu nerozumím a z mého pohledu nechápu, nevidím žádný důvod proč se zřeknout možnosti vlastního dítěte - já bych za to dala vše na světě. Je samozřejmě mnohem lepší, když budou děti místo v domově v rodině a budou šťastné, ať už jde o děti bílé, černé, zdravé nebo nemocné.. jen z mého pohledu, kdybych měla jedno dítě k adoptování, a dvě rodiny zájemce, a jedni z nich děti mít mohli a druzí ne ... víš asi jak bych se rozhodla...
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 19:22:37)
Proboha Rado ja nechci urazet sve deti, ale nevim jak jinak bych Ti to rekla. Jina rodina se pro ne NENASLA. Pro malou se nenasla a mozna by casem byvala mohla jit do mezinarodni adopce, ale to se postesti jen nekterym (zahadne jaksi "vybranym";) detem a vsechny uz jsou o tolik starsi, ze je ustav poskodil, mnohdy nenavratne (to neznamena, ze to nejsou skvele deti, ale je to nepopsatelna skoda - proc to tak sakra musi byt?, rikam si porad dokola). A o malem...modlim se, ze se tohle k nemu nikdy nedostane, ale musim Ti to rict, kdyz to jinak evidentne nechapes. Primarka ustavu mi hned na zacatku rekla, ze by ho nejspis "neudali." No a potom, kdyz o nem vedela trochu vic (po skoro dvou letech) ale zdaleka ne vsechno co se tyce potreby zvlastni pece, mi rekla narovinu ze by se pro neho rodina nenasla, i kdyby byval zustal a na nejakou tu rodinu cekal. Takze by s asi 98% pravepodobnosti vyrustal v ustavu, chapes to??? Kdybys zazila, to co ja, mozna bys pochopila, o cem mluvim.

Ale hlavnim duvodem, proc mam adoptovane deti, je jednoduse to, ze jsme s manzelem zrovna takove deti chteli. Melo to pro nas smysl a shodou okolnosti se to hodilo i tem detem. Rikam, ze kdyby byl dostatek nahradnich rodicu, mela bych biodeti. Ale i kdyby byl dostatek rodicu pro romske deti, coz FAKT neni, prijali bychom misto nich treba dite (nejspis cernosske ci hispanske) z americkeho systemu statni pece. Proste jsme tohle chteli udelat, zhruba stejne, jak ostatni touzi po detech obecne, nebo po biologickych detech zvlast. (Ne, ze bych tim byla posedla, nejsem v zadnem ohledu "svata" a vzdy to melo sve meze - nejdriv jsem chtela mit jen jedno dite adoptovane...a hlavne si myslim, ze bychom asi neprijali dite s opravdu tezkym postizenim, s HIV nebo podobne. Takze to neni tim, ze jsme chteli byt "pomocniky" v nejakem krestanskem slova smyslu.) Proste jsme chteli ty deti, ktere mame. "Sebrali" jsme je akorat pracovnicim ustavu. Respektuj fakta, prosim.
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 19:39:08)
Omlouvam se, ze to tady zaplavuju ale ten mrkajici smajlik tam nemel byt, nevim jak se to stalo. Aby v tom nekdo zas necetl neco, co tam neni :-)
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(15.5.2008 19:44:23)
nikdo ti přece nevyčítá že jsi si vzala děti, které by nikdo jiný nechtěl! říkala jsem ti, že stav svých dětí jsi za prvé v článku nepopsala, a za druhé jsem mluvila o případu že ""kdybych měla dvoje ZÁJEMCE o jedno dítě, vyhověla bych těm fyziocky neplodným"" - rozumíš? pokud chceš aby druzí respektovali fakta, respektuj je prosím také, a lépe čti co přesně jsem napsala...
Jinak nemám zájem o celou tuhle debatu - ve které se ke mě stavíš jako bych na tebe točila a pak na mě útočíš ty svými protiargumenty a já se zas zpětně musím bránit svými - nikam to nevede. Já jsem sem s tématem tvého článku nepřišla, jen jsem reagovala na to, když s tím přišel někdo jiný, že já mám na to jiný názor a z mého pohledu není co obdivovat, protože jsi se tak rozhodla dobrovolně - já spíš obdivuji ty rodiče, kteří zvládnou adopci přesto že nebyla jejich snem a musí kůli ní opravdu obětovat své životní sny, ne když si je tím skutkem splní. ahoj
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(15.5.2008 23:02:18)
Rad""o je mi lito, ze to tahkle eskalovalo, ale citila jsem potrebu branit se, kdyz jsi jasne naznacila ze jsem sve deti nejspis nekomu "vzala" i kdyz to vlastne nebylo vubec "treba." To bych si pak musela pripadat jako blazen. Nebrojim proti Tobe ale proti zkreslenym predstavam o nahradni rodinne peci. To je vse.
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 19:36:05)
P.S. A jestli mi stale neveris, zvu Te na jednu z diskuzi o nahradni rodinne peci, tam se muzes preptat - na deti romske, poloromske, deti s lehkym postizenim nebo deti starsi cca. dvou az ctyr let. A na to, jak si urady muzou "vybirat," ktere rodice temto detem prideli. Jedna je tady na Rodine a druha je na www.adopce.com.

V CR to je dokonce tak, ze se cele pocetne kategorie deti do adopce vubec nenabizi. "Doporucuje" se maximalne pestounska pece. Hadej proc...

Jinak biologicke dite Ti samozrejme preju. Nikdy by me nenapadlo odsuzovat lidi za to, ze maji treba deset biopotomku a tim padem "berou" misto nejakemu diteti v ustavu. Takhle ja neuvazuji, ale zacinam mit pocit ze by to byla trochu paralela k tomu, jak o mem rozhodnuti uvazujes Ty.

Preju hodne stesti.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 21:21:44)
Margito, před Vámi se skláním. Udělala jste víc než 10 dárkyní vajíček dohromady!
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 21:32:16)
Lucie diky, ale ja nedelam nic jineho, nez jakykoli jiny rodic. Proste vychovavam deti, ktere mi byly souzeny (socialnimi pracovnicemi, Bohem, osudem, kdo vi?? :-) , delam v tom chyby, na deti jsem nechutne pysna, splnuji si vselijake sve potreby (je snad nejaky jiny duvod, proc lide vychovavaji deti? :-) a hlavne ze svych andilku mam nepopsatelnou radost. A darkyne vajicek? To ony spis neco "delaji," davaji neco zvlastniho ze sebe. Sama bych to jen tak neudelala (a myslim, ze je nutne mluvit o rizicich, o moznosti a vyhodach adopce, atd., jak to tady delame), ale kdyby me o to pozadala napriklad moje sestra, vajicka bych ji nejspis dala. Pak bych si mozna mohla gratulovat, ze jsem udelala neco neobvykle hezkeho a vicemene nezistne nekomu darovala kousek stesti :-)
 Tvoje horší já 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 21:36:42)
Popravdě řečeno, přemýšlela jsem o tom, že sestra by byla jediný člověk, kterému bych byla ochotná vajíčko věnovat. To bych i přehlédla ta zdravotní rizika.
Koneckonců, bylo by to skoro jedno jestli její nebo moje, jsme identická dvojčata.
Sestra to naštěstí nepotřebuje.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 21:50:22)
Dáváš štěstí svým dětem, které by ho bez tebe (možná?) neměly. Dospělý už je schopen se o své štěstí postarat sám, myslím, že se snáz vyrovná žena s tím, že nemá vlastní děti, po kterých touží, než malé dítě s tím, že vyrůstá bez lásky. Proto si myslím, že děláš víc! Přeju hodně štěstí, ať Ti všechny Tvoje děti dávají tolik radosti jako ty jim.
:-D
 cizinka1 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 22:25:52)
Margito, ja cely den premyslim, jak Ti slozit poklonu, aby to nevyznelo banalne... Jsi nejen uzasna matka, ale mas vyjimecny spisovatelsky talent popsat biologicke materstvi... V tve situaci je to obdivuhodne. Hodne radosti a stesti Vasi rodine, kde vsichni jsou obdarovani jeden druhym, a nezapominaji to tak vnimat~s~
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 23:18:21)
Cizinko mockrat dekuji, vazim si Tve poklony...ale ja OPRAVDU nejsem uzasna matka. Kez by tomu tak bylo, moje deti by si to zaslouzily... Museji se holt spokojit s prumerem, ale ani ten neni k zahozeni, ze ano :-) Nektere veci, jako napriklad kojeni, delam myslim "nadprumerne" a jine (napr. zachovani klidneho tonu ve stresovych situacich) bohuzel spis podprumerne. Ale to, ze si jako rodina vazime jeden druheho, je rozhodne pravda a takove mnozstvi neustale vyjadrovane lasky bych prala vice detem i rodicum. Mame stesti, ze nam to nase povahy, zivotni zkusenosti i okolnosti umoznuji!
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(15.5.2008 19:36:55)
promin, ale trvzení že by si lidi neměli pořizovat vlastní děti dokud jsou nějaké děti v stavu mi už vážně přijde duševně narušené!
 Margita 


Re: Po porodu? Omyl. 

(15.5.2008 20:54:28)
A to prosim Te rekl KDO???
????
 samsonite 


Re: Po porodu? Omyl. 

(17.5.2008 15:36:11)
Margito, mate muj obdiv, proste musim to napsat.
 samsonite 


Re: Po porodu? Omyl. 

(17.5.2008 15:32:30)
Rado, ty ctes velmi spatne co kdo napsal a zbytecne se rozcilujes.

Ja osobne bych vajicka darovala snad jedine sestre pokud bych nejakou mela nebo osobe, kterou velmi dobre znam. Z duvodu meho zdravi, zodpovednosti za to potencionalni dite, rovnez proto a po precteni tvych prispevku snad i proto.
 katka+katka 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 16:47:49)
Blanko, netvrdím, že je to etické - vůbec ne. Ale vidím to i ze strany těch vysokoškolaček - stíhat školu i práci není jednoduché a pro ně to představuje způsob jak rychle, časově nenáročně vydělat peníze.
 Pole levandulové 


Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 17:01:17)
Jen jestli si ty holciny uvedomuji, ze je tech dvacet tisic jednou muze prijit setsakra draho:-( A pokud k tomu nemaji dostacujici informace, jakoze asi podle prispevku vyse, nemaji, tak by pak samy jednou mohly zoufale ocekavat darkyni, pripadne rozsirit rady zen s rakovinou prsu. To nejsou moc pekne vyhlidky a pochybuji, ze by byly tak nesobecke, ze kdyby to riziko znaly, sly by do toho, jen aby nekomu pomohly. Myslim, ze dvacet tisic se da vydelat i mene rizikovejsim pocinem.
 Ráďa 
  • 

Re: Po porodu? Omyl. 

(14.5.2008 17:12:35)
všechno je riziko, to by jsi ani nemohla vyjít na ulici, aby tě náhodou nepřejelo auto. Stále tu ale zdůraznuješ nějaká - ne zas tak velká - rizika, ale naprosto opomíjíš to, proč to riziko za to stojí za to podstoupit! Rakovinu můžeš dostat i bez hormonů, stejně tak jako po obyčejné antikoncepci. A jak bylo výše napsáno - rizika zná každá dárkyně - v centru je se vším seznámena a musí podepsat souhlas. Ale to je stále a stále a stále dokola omýlání toho samého, jen proto, že někdo není schopen pochopit, že jsou na rozdíl od něj i lidé nesobečtí. Proč kůli tomu, že ty sama nesouhlasíš s darováním svých vajíček (na což máš samozřejmě právo a nikdo tě k tomu nenutí) - proč kůli tomu zavrhuješ ty, které to podstoupit potřebují a chtějí a mají tu možnost????
 Tvoje horší já 


Reklamní článek 

(14.5.2008 19:49:50)
Pročetla jsem článek ještě dvakrát a stejně si myslím, že opravdu jde o skrytou reklamu. Nevěřím, že ho napsala nějaká "Renata". Myslím, že jeho jediným účelem je navnadit ženy k "dárcovství" (nebo spíš prodeji??) vajíček, zlehčit rizika a vyvolat falešný pocit nějaké morální povinnosti.
S odběrem vajíček nesouhlasím, myslím si, že je morálně velmi sporný, vajíčka ani snad nemusejí být použita k pokusu o otěhotnění, ale mohou být používána pro genetické pokusy typu klonování.
A myslím si, že rizika takového odběru pro celkové zdraví a budoucí plodnost ženy jsou značná.
Plakáty lákající k odběru oocytů jsem viděla vylepené v brněnských tramvajích. K odběrům láká nejmenovaná soukromá klinika, oslovuje mladé ženy, i ty, které nerodily. Myslím si, že je to neetické.
 10.5Libik12 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 20:06:34)
Já nevím, pokud Renáta zažila nějaký konkrétní bol nějaký opravdový sestřenice (zvláštní je, že se vždycky všechno schodí na sestřenici:)), asi mohla dojít k závěrům, že jde o biologický materiál vhodný k rozdávání, aby všechny byly šťastné,mno.

Já bych osobně nepodnikla sebemenší krok k tomu, abych někomu zabránila v darování(přijetí) vajíčka (spermie), ale, nemohu si pomoci, trošičku se mi při tom tají dech Možná jsem v zajetí předsudků. A poctivě přiznávám, že jsem jednak snadno těhotnící a druhak mimo věk coby dárkyně.

 MSteflova 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 20:30:41)
Jano, a jaká máš názor na darování spermatu?
 Tvoje horší já 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 20:40:14)
No, být chlapem, sperma bych nikdy nedarovala. Ale přece jen, s vajíčkem se to nedá srovnat co se zdravotních rizik týká.
Nejsou tam vlastně žádná.

Ale stejně jako vajíčko může být sperma zneužito k genetickým manipulacím, k vytváření embryí, která budou později usmrcena atd.

A taky by mi vadilo, že někde po světě mohou běhat moje děti, o kterých nevím.

 MSteflova 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 20:54:02)
Takže jsi proti darování spermatu?
Jde mi o to zmíněné etické stanovisko - měla bys teoreticky být. Zdravotní rizika jsou problémem dárkyně, s etikou to, dle mého názoru zase až tak nesouvisí. Pokud máš na mysli ty ostatní důvody, pak by ti mělo vadit obojí.
Pokud by ale nebylo možné darovat sperma, kolik šťastných dětí by tu nebylo a kolik spokojených rodičů by bylo nešťastných, protože nemohou mít úplnou rodinu?
Za kolik se vajíčko dává není podstatné - pokud jsou ženy ochotné darovat a ženy, které touží tímto procesem projít, pak bych to viděla tak, že je to v pořádku. Ať si za to dárkyně dostanou třeba novej barák.
 Tvoje horší já 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 20:59:01)
Myslela jsem to i tak, že je neetické předkládat darování vajíčka jako neškodnou proceduru. To mi na tom připadá také neetické. Ty společnosti na odběr lákají mladé ženy, hlavně studentky, a jde o to, jestli si ty dárkyně uvědomují a připouštějí zdravotní rizika s tím spojené.
Pokud si tak chce někdo vydělat na dům, budiž, ale to je technicky nemožné, to by musel být odběr honorován jinak. Možná si tak študačky vylepšují kapesné, nevím.
 MSteflova 


Re: Reklamní článek 

(14.5.2008 21:03:53)
Tak to jo - to mi také připadá neetické.
Dárkyně by měla být řádně informována o možných rizicích a měl by tam být i nějaký minimální věk - v 18 letech se to může zdát jako snadný přivýdělek či východisko z krize, my třicátnice už jsme opatrnější a jen tak bychom na něco neskočily ;-)
 Pavla 
  • 

Re: Reklamní článek 

(15.5.2008 19:10:50)
Darovala jsem 6 embryí, která nám "zbyla" po úspěšném IVF.
Taky jsem nejvíce řešila to, že po světě budou někde běhat moje děti.
Ale nakonec jsem si představila sebe, kdybych nemohla mít vlastní vajíčka a od partnera spermie, tak bych byla ráda, že nějaká cizí žena udělala to, co já.
Nevím, jak to s embryi dopadlo, zda se uchytila....

A ještě pro ostatní odpůrkyně: Nikdy neříkejte nikdy.....

 Ella 5 odběrů 
  • 

dárcovství 

(15.5.2008 15:09:23)
Dobrý den, taktéž se řadím k těm jenž darují vajíčka. sama ještě děti nemám, ale už teď vím že jsem sice přibrala cca 15kg, ale vím že mojí zásluhou se narodilo 18 dětí. Říkám si že dneska pomůžu já takto, zítra mě třeba někdo jiný jinak. Dárcovství u mě až tak pohodově neproběhlo, přez to nelituji a jsem na to hrdá.
 stanousek 


Re: dárcovství 

(15.5.2008 18:58:11)
promin ale neda mi
 Raďulka 


Re: dárcovství 

(16.5.2008 0:10:36)
Tak to je snad vtip roku, ne? Dárcovství čehokoli je anonymní, takže tvrdit že se díky tobě narodil takový počet dětí je snad žádanka na psychinu :-D:-D:-D
 brzobohatka 


Re: dárcovství 

(16.5.2008 7:10:25)
nezlobte se, ale já chodím každý půl rok darovat krev a nikdy by mě nenapadlo přepočítávat-ták, ted´jsem zachránila 10 lidí a příště někdo zase zachrání mě. takhle to nefunguje -to pak není o darování, ale očekávání "něco za něco". a hrdá na to taky nejsem, prostě to dělám.
 Repulsion 


Re: dárcovství 

(16.5.2008 8:35:56)
brzobohatka: Ale spousta lidí to tak dělá. Říká se tomu reciproký altruismus.

Ono se vůbec vedou spory o tom, zda nějaký skutečný, nefalšovaný altruismus existuje. Tj. že něco dělá něco pro druhého opravdu nezištně. Protože ono už i to, že třeba někomu daruji krev a mám pak sám ze sebe dobrý pocit, vlastně není altruismus. Protože člověk to dělá vlastně pro sebe, aby byl v souladu s představou, kterou o sobě má či jakou chce aby o něm mělo jeho okolí...
 brzobohatka 


Re: dárcovství 

(16.5.2008 9:19:16)
chápu, ale proč potom ta hrdost?možná mě jen štve, že lidé ze sebe dělají dobročince, ale v podstatě to dělají kůli sobě, jak říkáte "kůli svému dobrému pocitu" a to není nic, čím by se měl člověk chlubit.
 brzobohatka 


Re: dárcovství 

(16.5.2008 9:23:22)
ještě k té krvi: dělala jsem si testy na krevní skupinu a když zjistili, jakou mám (0-), tak říkali, že by se jim náramě hodila. tak ji dávám. přijde mi to skoro jako povinnost, než altruismus.
 stanousek 


chybicka se vloudila 

(15.5.2008 19:03:31)
Ale jak jsi prosim te prisla na to,ze se diky tobe narodilo uz 18 deti. Darcovstvi je preci tajne a nemyslim,ze by te nekdo informoval, ze se prave tvoje vejce oplodnilo, uchytilo a narodilo se z nej dite. Nebo mas pocit ze pocet darovanych vajec = poctu narozenych deti?
 KachnaT 


Reakce Renaty - autorky článku 

(16.5.2008 12:44:31)
Jsem autorka zmíněného článku, nejsem zastánce různých diskuzí, proto jsem na Vaše názory ani jednou neregovala. Nemám potřebu se nějak obhajovat, jestli darovat vajíčka je správné, nebo špatné, každý musí zvážit sám riziko, popř. etickou stránku věci, na kterou tady spousta z Vás naráží. Musím zklamat ty, kteří si myslí, že je to skrytá reklama nějaká soukromé kliniky.

Jsem maminka dvou krásných zdravých kluků (3roky a 15měsíců), otěhotnění, těhotenství i porody byly naprosto ukázkové, tak proč nepomoc i jiným maminkám. Tím, že jsem darovala vajíčka v Podolí, pro mě velmi kvalitním zdravotním zařízení, možná nebyla finanční odměna tak vysoká. (Jak občas píšete, soukromé klinky platí víc a dělají nábor mezi studentkami) Ano, možná je to reklama, ale pro IVF Podolí, kde pravdu vyžadují podmínky, které jsem napsala a dodržují je. A právě proto, že dodržují zmíněné podmínky, tak mají dárkyň málo.

Chápu, že každý z Vás na to může mít jiný názor, těch nesouhlasných reakcí je víc než těch kladných, ale i kdyby pár z vás začalo o dárcovství uvažovat, nebo se pro něj rozhodlo, tak můj článek svůj úkol splnil.

Závěrem: po 8letech má moje sestřenice naději na svoje miminko (i když jen z jedné poloviny, sperma je manžela) začátkem května jí byly vloženy dvě darované vajíčka a teď se čeká, jestli se uchytí, a velká šance tu je :-)

 sunsung 


Re: Reakce Renaty - autorky článku 

(16.5.2008 16:13:11)
škoda, že je tam věkové omezení, klidně bych darovala, ...myslím, že by to mělo být na budoucí mamince, aby si rozhodla, zda chce i vajíčko od starší ženy než je stanoveno...
 Jacoby 


Re: Reakce Renaty - autorky článku 

(21.5.2008 12:31:10)
Děkuju, že dáváte šanci.
A Vaší sestřenici moc držím palečky.
 Lechen 


náš malí umělák 

(17.5.2008 12:22:42)
Nečetla jsem všechny články,ale vím,že dárcovstvé oocytů je dobrá věc a začínám o ni s manželem uvažovat.3roky jsme se s manželem snažili o potomka,ale bez úspěchu.Podstoupili jsme všechna vyšetření a oba jsme zdávi.Kde byla chyba,to nevíme.Rozhodli jsme se jít na umělé oplodnění po prvním neúspěchu inseminace.Hned na poprvé se nám to podařilo a jsem strašně vděčná,že existují tyto vymoženosti.Kdo nepodstoupil ivf,neví o čem mluvím.Protože to,že se to zrodí ve zkumavce dítě,je opravdu věda jménem zázrak!!Jsme s mužem šťastni,protože teď už máme zdravého téměř 15ti měsíčního klučinu Tomíka,který nás dělá šťastnými.I přesto,že Tomík měl dlouhou cestu na svět,vykoukl až za24 hodin,a byl to opravdu boj,jsem neskutečně šťastná,že toto existuje.Přála bych každé mamině,která touží po miminku,aby ho dříve,či později držela v náručí.Fandím všem,kteří dělají něco pro druhé a nekoukají jen na sebe.Můj muž daruje krev a nečeká za to,žádnou odměnu.Za rok se chystáme na další pokus,snad nám to vyjde.Máme ještě dvě zamražená embrya.Držím všem maminám pěstičky!!Vím jaké to je,každý měsíc zažívat beznaděj a zoufalství nad těhotenským testem.Takže dárcovství podporuju a možná se k nim přidám.Vím,co to obnáší,jelikož jsem tuto proceduru samo musela podstoupit.....Lenka
 KristynaVl 


JSEM TAKÉ DÁRKYNĚ 

(20.5.2008 15:57:35)
Přečetla jsem si tento článek a musím dát za pravdu pisatelce,skoro se vším souhlasím,protože i já jsem už 2x darovala oocyty.Když jsem si tady pod článkem pak přečetla několik komentářů,spíše negativních,tak jsem raději už dál ani nečetla,protože kdo píše o nějakém byznysu,že to dělají dárkyně pro peníze a že tady někde budou běhat naše děti,tak nevědí o čem mluví,nic o tom nevědí...Určitě jsem neměla potřebu na tom vydělat,ta částka 5000kč není tak velká,abych kvůli tomu do sebe píchala hormony.Jezdila jsem do nejbližší nemocnice,kde se darují vajíčka asi 80km vlakem,kam jsem jela dohromady asi 7x.Takže si od té částky 5000kč odečtěte i dost peněz za vlak tam i zpátky.Já to darovala z úplně jiného účelu,sama mám 2 děti a denně čtu o někom,kdo nemůže mít vlastní děti,adopce je proces na dlouhou trat a ne každému se adopce podaří a toto je jejich jediná možnost,jak se stát rodiči.Sama si nedokážu představit život bez dětí a určitě bych tuto možnost v jejich případě využila a dárkyni,bohužel anonymní bych byla celý život vděčná.A to,že jsem si nějakých 10dní píchala do sebe hormony,tak za to mě to určitě stálo,když jsem vycházela z nemocnice v Brně,tak jsem měla tak úžasný pocit,že jsem někomu pomohla k dosažení miminka.A hormony do sebe ládují většina žen v hormonální antikoncepci,ale to jim už zřejmě tak nevadí.....
 helca1981 


Matku dělá srdce ne břicho 

(28.5.2008 20:20:09)
Já si myslim, že dítě má vzniknout z lásky ne ve zkumavce... A aby kvůli jednomu mému narozenému dítěti musely dvě tři čtyři umřít (oplodněná embrya při IVF, která se nakonec "neuchytí" nebo vůbec nezavedou), to bych si opravdu nepřála. Nikdo mi ani lékařům nedal právo rozhodovat, které dítě se má narodit a které nee. Nemyslím si také, že matku dělá velké břicho, ale matku dělá hlavně srdce a láska. A je jedno, jestli ji budu poskytovat adoptovanému dítěti nebo narozenému...A adoptovat budu jakékoliv dítě (klidně i nemocné nebo romské).

Také se snažíme dost dlouho o děťátko a jsme rozhodnuti dítě adoptovat, jestli se to nepovede. Jediné, co jsem schopna podstoupit je léčba anovulace. Nikoho neodsuzuji, je to jen můj názor...
 Lechen 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(29.5.2008 8:40:29)
TENTO NÁZOR JE OPRAVDU KUPODIVNÝ...KDE SI VZALA,ŽE MATKU DĚLÁ BŘICHO?I KDYŽ Z DRUHÉ STRANY JE TO KRÁSNÝ ZAŽÍT TĚHOTENSTVÍ A UŽ TADY SI UŽÍVÁŠ LÁSKY KE SVÉMU DÍTĚTI.A JE JEDNO JESTLI JE ZE ZKUMYVKY,ČI ZPLOZENÉ PŘIROZENĚ.NECHÁPU,PROČ SI MYSLÍŠ,ŽE DÍTĚ ZE ZKUMAVKY NENI Z LÁSKY?TO JE ÚPLNÁ BLBOST.TO SI JAKO MYSLÍŠ,ŽE TÍM,ŽE DOJDE K POHLAVNÍMU STYKU,TAK TO JE LÁSKA?PODÍVEJ SE KOLEM SEBE,KOLIK JE SVOBODNÝCH MAMINEK?TO JE TA TVÁ LÁSKA?TAK TO DĚKUJU PĚKNĚ,TAKOVOU LÁSKU SI NECH!!BA NAOPAK SI MYSLÍM,ŽE RODIČE,KTERÝM NEJDE PŘIROZENĚ OTĚHOTNĚT A PODSTUPUJÍ UMĚLÁ OPLODNĚNÍ,AŤ UŽ JAKÁKOLIV,ŘEKLA BYCH ŽE ZA SVÉ DÍTĚ BOJÍJÍ,PROTOŽE TO OPRAVDU NENÍ JEDNODUCHÁ CESTA. TY JSI TO NEPODSTOUPILA,NEVÍŠ O ČEM MLUVIM,TAK TO JE LÁSKA A MYSLIM,ŽE SI POTOMKA POTOM HODNĚ UŽÍVAJÍ.VIDÍM TO PODLE SEBE..JAK JSEM PSALA,MY MÁME SYNKA Z PRZVNÍHO POKUSU IVF,PO PRVNÍ NEÚSPĚŠNÉ INSEMINACI.ZAVEDLI MI 2EMBRYA A JEDNO SE UCHYTILO.BUDE TO ZNÍT TEĎ DRSNĚ,ALE I V PŘIRODĚ JE TO TAKTO ZAŘÍZENO,ŽE PŘEŽIJÍ JEN SILNĚJŠÍ KUSY.OMLOUVÁM SE ZA TOTO PŘIROVNÁNÍ,ALE JINÉ MĚ V TOMTO PŘÍPADĚ NENAPADLO.MÁME JEŠTĚ 2ZAMRAŽENÉ EMBRYA NA DALŠÍ DÍTĚ,KTERÉ MÁME V PLÁNU PŘÍŠTÍ ROK.MÁ KOLEN SEBE PÁR PÁRŮ,KTEŘÍ PODSTOIPILI TAKÉ IVF A JSOU ŠŤASTNI A DVĚ MAJÍ DOKONCE DVOJČÁTKA.NEVÍM,CO JE NA TOM K ODSOUZENÍ,ŽE CHTĚJÍ MÍT DÍTĚ Z VLASTNÍ KRVE,POKRAČOVATELE JEJICH RODU,JAK SE ŘÍKÁ.ADOPTUJ SI KOLIK DĚTÍ CHCEŠ A JAKÉ RASY CHCEŠ,POKUD MÁŠ K TOMUTO NEGATIVNÍ POSTOJ,JE TO TVOJE SMŮLA.MĚ HOLD S PROMINUTÍM CIZÍ DÍTĚ NESTAČÍ!NENI NIC KRÁSNĚJŠÍHO,NEŽ KOUKAT NMA SVÉHO POTOMKA,JAK SE VYVÍJÍ.TÍM NEODSUZUJI NIKOHO,KDO CHCE ADOPTOVAT,ALE PROČ HANIT UMĚLÉ OPLDNĚNÍ.VÍM,ŽE JE OPRAVDU HODNĚ DĚTÍ BEZ RODIČŮ,ALE KAŽDY RODIČ MÁ ZODPOVĚDNOST ZA TO ,CO ZPLODIL A JAK JEHO DÍTĚ ŽIJE,ALESPOŇ DO 18 ROKU DÍTĚTE.NEPŘIJDE MI TO JAKO NĚJAKÁ VRAŽDA,JAK PÍŠE PISATELKA TOHOTO ČLÁNKU...O ADOPCI BYCH UVAŽOVALA POUZE AŽ V POSLEDNÍM PŘÍPADĚ.MĚLA JSEM S MANŽELEM VELKÉ ŠTĚSTÍ,ŽE SE NÁM POVEDL UŽ PRVNÍ POKUS.A IKDYBY NÁM DRUHÉ DÍTĚ UŽ NEVYŠLO,BUDU NESKUTEČNĚ ŠŤASTNÁ ,ZA NAŠEHO MALÉHO TOMÁŠKA.MAMINY NENECHTE SE ODRADIT ČLÁNKEM TÉTO PISATELKY..MÁM POCIT,ŽE PISATELKA MÁ JEN TEORETICKÉ ZKUŠENOSTI,NEŽ PRAKTICKÉ.
 helca1981 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(29.5.2008 11:25:47)
To že matku dělá srdce ne břicho - tím myslím, že je spousta "maminek", které děti porodí a odloží, zabijí apod. Proto si myslím, že maminka je hlavně o té lásce. Že může existovat břicho (že se může narodit dítě), ale to dítě nemusí mít lásku (právě kvůli tomu, že ho maminka odloží :( Je sice krásné miminko nosit v bříšku, cítit ho apod. (já osobně jsem to nezažila a možná ani nezažiju), ale podle mě je důležitější dávat dítěti lásku. Proto si myslím, že matku dělá hlavně srdce...

Jak píšete, v přirodě je to tak zařízeno - ti nejlepší vyhrávají, ale při umělém oplodnění si myslím, jde o přírodu ze všeho nejméně - bohužel :(

Já bych prostě nezvládla to, že při umělém oplodnění několik embryí (tedy dětí, dětí, které by se mohly narodit) zemře. Pořád bych přemýšlela, jaké by byly, kdyby se narodily...

Nikoho neodsuzuju, odsuzovat znamená, když řeknu, že je to špatné, když to posoudím jako nějaké (a to jsem neudělala a ani bych si to nedovolila, na to nemám právo). Odsuzovat je například, když jste můj názor ohodnotila jako blbost :( Je mi líto, že reagujete tak rozzlobeně :( Já vám moc přeji pocity při čekání na miminko a pocity při tom, když vám ho poprvé vloží do náruče (které třeba já nezažiju kvůli tomu, že z výše pochopitelných důvodů na IVF nepůjdu, ALE JE TO MOJE CESTA, KTEROU JSEM SI VYBRALA a ta vaše cesta je zase taková, že to podstoupíte).

Máte pravdu, nemám praktické zkušenosti s IVF. Ale slyšela jsem a četla od věrohodných zdrojů, že při oplodnění IVF se odebírá několik vajíček, ty se oplodní a šanci dostat se do dělohy mají jen ty nejlepší (na základě nějakých testů). Ty ostatní se "zničí". To mi přijde smutné, jsou to děti, děti, které musí zemřít kvůli jednomu či dvěma miminkům, které se nakonec narodí (myslím, že je to dost velká oběť). Četla jsem také příběhy maminek, které měly první dítě IVF, měly zmražené vajíčka, pak se jim narodily děti přirozenou cestou a ty zmražené vajíčka se také "zničily". Byl to přece život... Já bych se do konce života nezbavila myšlenek na to, jaké by ty děti byly,kdyby měly šanci se narodit...


Není smyslem někoho přesvědčovat, ale vnést do jakéhokoliv problému další pohled. Mým účelem není přesvědčovat ostatní maminky k adopci ani není mým účelem někoho odrazovat od umělého oplodnění. Říkám jen své názory...

Adoptovat dítě budeme s manželem i tehdy, pokud budeme mít dítě námi počaté a porozené už jen kvůli tomu, že chceme dát někomu lásku (a tohle je naše forma pomoci)...

Přeji tedy Lechen hodně radosti s jejím chlapečkem, hodně radosti s dalšími dětmi a vám ostatním také :)





 helca1981 


Rozzlobení smajlící v předchozím příspěvku neměly být  

(29.5.2008 11:28:22)
Jejda ještě se omlouvám, ti smajlíci tam měli být jako smutní ;(( ne jako rozzlobení :( Já jen aby to nebylo tak bráno :)
 Lechen 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(29.5.2008 21:15:18)
UMÍTE SI VŮBEC PŘEDSTAVIT,KOLIK RODIČŮ MŮŽE DÍKY IVF DRŽET V NÁRUČÍ SVÉHO POTOMKA?MYSLÍM,SI,ŽE PRÁVĚ TYTO RODIČE DÁVAJÍ SVÉMU DÍTĚTI HODNĚ LÁSKY,PRÁVĚ PROTO,ŽE JSOU TAK CHTĚNÉ A ROZHODNĚ HO NEPORODÍ A NEODLOŽÍ,JAKO TO DĚLAJÍ NĚKTERÉ MAMINY,KTERÉ K DÍTĚTI PŘIŠLY JAKO SLEPÍ K HOUSLÍM.NEPŘEJÍ ŽÁDNÉMU PÁRU,ABY MUSEL PROJÍT IVF,PŘEJI JIM,ABY JIM TO ŠLO PŘIROZENOU CESTOU.MYSLIM,ŽE JDETE MOC DO HLOUBY DUŠE S TÍM UMÍRÁNÍM VAJÍČEK.TO PŘECI JEŠTĚ NEJSOU ŽIVÍ TVOROVÉ NEJSOU SCHOPNI COKOLIV VNÍMAT.JE TO JAKO KDYŽ SE KAŽDÝ MĚSÍC OPLODNÍ VAJÍČKO,ALE BOHUŽEL SE NEUDRŽÍ A POTRATÍ SE.TO JE V POŘÁDKU?TO JE PŘÍRODA?JÁ JSEM BYLA NA RIZIKOVÉM TĚHOTENSTVÍ A DO 4MĚSÍCE JSEM KRVÁCELA A MUSÍM VÁM ŘÍCI,ŽE JSEM SI PROŽILA KRUŠNÉ CHVÍLE NA POHOTOVOSTI,ZDA NAŠE MIMINKO JE STÁLE V POŘÁDKU.MÁTE PRAVDU,VY BY JSTE NA IVF ROZHODNĚ CHODIT NEMĚLA,PROTOŽE S TĚMITO PŘEDSUDKY,DO TOHO ANI SNAD NEJDE JÍT....ČLOVĚK TOMU MUSÍ VĚŘIT,JÍT DO TOHO NAPLNO.TAK JAKO VY ASI PŮJDETE DO ADOPCE,S PŘESVĚDČENÍM,ŽE DĚLÁTE SPRÁVNOU VĚC.JÁ VÁM FANDIM!JÁ TŘEBA VÍM,ŽE BY MI DĚLALO PROBLÉM PŘIJMOUT CIZÍ DÍTĚ ZA VLASTNÍ A VÍM,ŽE MÉ POKREVNÍ DÍTĚ JE PRO MĚ NA PRVNÍM MÍSTĚ.JSEM TAKOVÁ,ALE JÁ TO O SOBĚ VÍM A PŘIZNÁM TO!!NÁŠ MALEJ UMĚLÁK BUDE MÍT V NEDĚLI NA DEN DĚTÍ MALÍ SVÁTEK,PROTOŽE V TENTO DEN BYL VE ZKUMAVCE ZPLOZEN.NIKDY JSEM NEPŘEMÝŠLELA,JAKÝ BY ASI BYL TEN DRUHÝ POTOMEK,KTERÝ SE NEUJAL,ALE PO TĚCHTO ČLÁNCÍCH SE ASI BUDU PTÁT,JAKÝ JSOU TY DVA,CO JSOU JEŠTĚ ZAMRAŽENÝ?
MÁTE PRAVDU,ODLOŽENÝCH DĚTÍ JE SPOUSTA,ALE KDYBY NEBYLO UMĚLÉ OPLODNĚNÍ,MYSLÍM,ŽE BY BYL VELIKÝ ÚBYTEK DĚTÍ,PROTOŽE RAPIDNĚ STOUPÁ NEPLODNOST,AŤ ŽEN ČI MUŽŮ.STATISTIKY MLUVÍ JASNĚ.JE FAJN,ŽE JSOU NA SVĚTĚ LIDI JAKO JSTE VY,KTERÉ TOUŽÍ PO ADOPTOVANÉM ČLOVÍČKOVI,VÍM,ŽE TY MALÉ A NEVINNÉ DĚTI ZA TO NEMOHOU.JE MI JICH LÍTO,ALE JÁ MÁM TAKOVOU NÁTURU A TU PŘEDĚLAT NEMOHU...
 helca1981 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(30.5.2008 12:48:05)
Máte pravdu, ještě si to nedokážu moc představit - nemít miminko, protože nejsem neplodná tak dlouho, aby mě ještě opustila šance, že se to snad jednou podaří... i když červíček pochybností už hlodá a pak to budeme muset opravdu prakticky řešit... Zatím jsme rozhodnuti miminko nebo větší dítě adoptovat... Možná se to změní, ale spíš asi ne. Určitě je něco jiného o tom takhle "teoreticky" uvažovat a určitě je fakt, že uzlíček v náručí už nedovolí člověku myslet a přemýšlet nad tím, co ty další potracené embrya a tak... Já vím, že asi nevnímají (že je to jen pár buněk), ale přesto pro mě je to už život ze kterého může být dítě. Je pravda, že může dojít k potratu samovolnému - ale tam je to možná něco jiného - ten potrat je samovolný, který já nemohu ovlivnit. Ale u toho IVF za ten potrat můžu já (pokud se rozhodnu nechat oplodnit "oživit" vajíčka a pak je zničí, tak mi to tak připadá, že já bych byla ten kdo to dovolí tím, že jsem připustila, aby k tomu došlo...) Ale je fakt, že pak ten pocit z miminka, který mi leží v náručí by tyto všechny úvahy "přehlušil", jenže já mám strach že nee... Snad k tomu nikdy nedojde, aby to byla jediná šance... Děkuju vám za přání... Tak se mějte krásně a hezky užijte s děťátkem den dětí :)
 Lechen 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(31.5.2008 8:51:55)
CHÁPU VAŠE OBAVY.ALE JÁ MUSIM ŘÍCI,ŽE PRO MĚ SE STÁVÁ EMBRYO ŽIVÍM AŽ KDYŽ VIDÍM,ŽE SRDÍČKO MU ZAČALO TLOUCI.COŽ NENÍ HNED PŘI ZAVEDENÍ.PŘÁLA BYCH VÁM TEN POCIT,KDY JDETE NA PRVNÍ ULTRAZVUK S TÍM,ŽE UŽ TUŠITĚ,ŽE JSTE TĚHOTNÁ PO TĚHOT.TESTU A TAM VIDÍTE,JAK TO SRDÍČKO MU UŽ TLUČE.VĚŘTE MI,ČLOVĚK PAK NA VŠECHNO ZLÉ ZAPOMENE A SOUSTŘEDÍ SE JEN NA TO MALÉ,ABY TU DLOUHOU CESTU V MAMINČINĚ BŘÍŠKU ZDÁRNĚ DOKONČILO.OPRAVDU JSEM NEMĚLA BEZPROBLÉMOVÉ TĚHOTENSTVÁ A STRES JSEM SI UŽILA.NEJDŘÍVE S KRVÁCENÍM,POTOM S CUKREM,KDY MĚ DĚSILI,ŽE BUDU MÍT VELKÉ DÍTĚ.PODOTÝKÁM,ŽE MÁM 160CM A 50KG A TO ŽE BYCH MĚLA RODIT DÍTĚ S VÁHOU PŘES 4KG,MĚ OPRAVDU DĚSILA.2MĚSÍCE PŘED PORODEM JSEM NESMĚLA SLADKY,OVOCE A DOUFALA,ŽE MALEJ BUDE AKORÁT.A BYL,MĚL3300G A50CM,ALE KDYBY MI TEN CUKR NEPODCHYTILI,BYL BY MACEK.A I TAK JSEM MĚLA DLOUHÝ POROD-24HODIN,CELOIU TUTO DOBU JSEM MĚLA STAHY A MUSELA JSEM TO VYDRŽET. BYLA JSEM HODNĚ POTRHANÁ A NAVÍC SE MU NECHTĚLO VEN,TAKŽE MI TAM DIV NEZKÁKALI PO BŘICHU ABY VYLEZL.ALE JEN VYŠEL VEN,VŠE BYLO NÁDHERNÉ.OBA JSME S MANŽELEM BREČELI,PROTOŽE BYL NÁDHERNEJ A MOC VYMODLENEJ.JSEM ŠŤASTNÁ,ŽE JSEM BYLI OBA V POŘÁDKU.PROTO JSEM SE V PRVNÍM ČLÁNKU TAK ROZOHNILA,PROTOŽE JSME ZROVNA NEPROŠLY RŮŽOVÍM SADEM,NEŽ JSME SE SYNKA DOČKALI.ALE NIČEHO NELITUJI A PŮJDU DO TOHO ZNOVA,S TÍM ROZDÍLEM,ŽE UŽ NEBUDU PODSTUPOVAT HORMONÁLNÍ LÉČBU,ALE POJEDU JEN NA ZAVEDENÍ EMBRYÍ A BUDU DOUFAT,ŽE SE NÁM TO OPĚT POVEDE.
PŘEJI VÁM PŘI ADOPCI HODNĚ ŠTĚSTÍ A SNAD VÁM VYJDE I VAŠE MIMINKO.MĚJTE SE HEZKY
 helca1981 


Re: Matku dělá srdce ne břicho 

(1.6.2008 23:31:50)
Přeji vám, aby se synek brzy dočkal sourozence a aby druhé těhoteství probíhalo v pořádku... Mějte se krásně a hezké synkovy narozeniny :)
 Marcela 
  • 

dneska jsem darovala  

(4.6.2008 22:52:17)
Tak jsem se stala dárkyní a dneska podstoupila odběr vajíček. Povedlo se jich 9, tak doufám, že někomu pomohou v cestě za vytouženým miminkem. Jinak celá procedůra byla ještě jednodušší, než je popisováno v článku, injekce vůbec nebolely, narkóza kratičká a rovnou z centra jsem pelášila do práce. A i všichni v centru se mnou jednali velmi slušně. Takže opravdu se není čeho obávat.
 Macík (Jiřík a Štěpánka) 


Dárcovství 

(24.2.2009 18:28:21)
Můžu jen říct že jsi to velmi krásně napsala a děkuji ti za to, já jdu za 4 týdny darovat vajíčka a jsem ráda že jsi o tom napsala více než jsem našla na internetu(třeba doba trvání). Mám krásný pocit že můžu někomu pomoci a že jim udělám velikou radost z miminka(já to štěstí zažila už 2krát).
 Katka (dcera 2006) 
  • 

Re: Dárcovství 

(30.8.2009 0:46:54)
Zdravím všechny vespolek,
pochopila jsem taky na své vlastní kůži že kdo nezažil nepochopí a zároveň i svou vlastní hloupost: kdybych zůstala na druhém břehu (mezi těmi kdo "mohou"), stoprocentně bych vedla řeči typu "no já teda nevím jak to je jinde ale my jsme do toho vlítli hned" a byla bych určitě taky plná hodnocení a soudů. Musím se až sama sobě posmívat.. Je mi 34. Před třemi lety jsem naprosto bez komplikací porodila statnou silnou holčičku a rok a půl opět bez jakýchkoli komplikací jsem ji kojila. Vnitřně jsem cítila pýchu, vím to..jak su šikovná a tak. Ovšem, neobnovila se mi menstruace, dodnes. Gynekolog mi během pěti minut stroze oznámil, že se jedná o předčasnou menopauzu, nemůžu už mít další děti a prý do konce života budu brát hormony. Léčitel zjistil, že hypofýza vysílá signály jako bych stále kojila. Chtěla bych spojit se s dalšími ženami s touto diagnózou, e-mail je smutnaka@seznam.cz, napište díky. Díky všem, kteří se dívají dál než jen kde končí práh jejich domu a mají pochopení a tlukoucí srdce!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.