| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Raná péče u dětí s DMO

 Celkem 17 názorů.
 Filomena81 


DMO a CKP 

(4.4.2008 12:27:14)
Můj syn (nyní 4,5 let) se narodil ve 33tt. císařským řezem a po narození již v porodnici diagnostikovala neuroložka CKP diparetického typu. Vojtili jsme se synem do cca 8. měsíce. Nyní chodíme na foniatrii kvůli silnému opoždění v řeči, a když jsem doktorovi odříkávala naši diagnozu, tak do záznamu napsal DMO diparesa. Tak by mě zajímalo, zda CKP se rovná DMO? Jsou to dva různé termíny pro jednu diagnozu, nebo jsou tam nějaké rozdíly?Díky.
 Claire+Kačka 2,5 
  • 

Re: DMO a CKP 

(4.4.2008 16:22:45)
To si nemyslím, ale nejsem odborník. CKP jsme měli rovněž diagnostikovánu, dcera měla výraznou predilekci hlavy vlevo a na neurologii se doktorka poměrně zhrozila, když jsme tam ve 3. měsící dorazili. Prý téměř nepoužívá levou stranu těla. Z výrazu lékařky i z toho, co nám pak říkala rehabilitační sestra, jsme měli s manželem pocit, že Kačka je těžce opožděná proti normám. Dobře nám nebylo. Úplně nás vyděsili, takže jsme vojtili o stošest do 7. měsíce. Kačka se velmi brzy srovnala do tabulek, lezla sice nejdřív jako Meresjev, pak normálně, stavět se začala kolem 10 měsíce, chodit začala přesně ve 12 měsících. Hlavička se jí naštěstí srovnala, i když ji měla hodně placatou. Dneska je jí 2,5 a už několik lidí mi řeklo, že se jim zdá, že je oproti starším dětem o dost napřed zejména v řečovém projevu - mele tak, že ji nestíháme sledovat a někdy nás těmi hláškami úplně odrovná:-) Šikovná a pohybově nadaná (naštěstí je v tomhle po manželovi) se mi zdá taky. Neurologicky je sledovaná stále, nyní jednou za rok. Na vojtovku tedy nedám dopustit, i když vím, že je to cvičení zejména pro rodiče velmi těžké...
 Katka+Ráďa 00+Teri 03+Míša4/09 


Re: DMO a CKP 

(5.4.2008 23:35:50)
Určitě to není totéž. CKP se diagnostikuje již u miminek a DMO se může, ale nemusí rozvinout (vycvičí se). Pokud jste museli cvičit jen do 8. měsíce, nemělo by se o DMO jednat - tyto děti musí cvičit celý život, i když na nich není třeba postižení moc patrné. Pokud déle necvičí, jejich motorika se zhoršuje. Nebo používáte jiný typ terapie? Vojtovka samozřejmě není jediná možná.
 Pavlína 
  • 

přísná tabulka  

(4.4.2008 12:37:41)
Je lepší se řídit i vlastním rozumem. Tahle tabulka mi připadá hodně přísná, podle ní by jsem s malou asi taky měla chodit na cvičení, protože v 7,5 měsíci se malá akorát tak kutálela po bytě, na kolenách akorát tak poskakovala a super couvala.
 Zdenka 
  • 

Re: přísná tabulka  

(4.4.2008 22:12:18)
Jojo, podle téhle tabulky a zvlášť tohohle údaje si myslím, že tak 3-4 děti z 1000 nejsou postižené. Z dětí kolem, u kterých natolik přesně vím, kdy začaly co dělat, v 7,5 měsících nelezlo po čtyřech ani jedno.
 zuzkasim 


Re: přísná tabulka  

(4.4.2008 22:58:03)
K celkem zajímavému článku je připojena nesmyslná tabulka. Takovouhle nenajdu ani v příloze zdravotního průkazu dítěte, kterou obdrží každý rodič spolu s očkovacím průkazem novorozence. Nechápu proč?
Syn měl až do 7 měsíce vcelku normální vývoj (pásl koníky, přetáčel se ze zad i z bříška). Potom dostal střevní infekci, která mu vzala 1kg váhy (ani před nemocí nebyl žádné faldíkovaté miminko) a nechala ho 3 týdny upoutaného (a to doslova) v postýlce na kapačkách. Před propuštěním z nemocnice si pozvali neurologa, že se jim zdá opožděný. Bodejď by ne. Musel se vlastně učit od začátku pást i ty koníky, protože na ně neměl před tím vůbec sílu. Takže jsme absolvovali kolotoč všech možných vyšetření, krom jiného i doporučení na Vojtovku. Představa opožděného dítěte není příjemná nikomu, ale syn začal pomalu přibírat a zase se už přetáčel. Až doktorka na rehabilitacích byla celkem rozumná, naznala, že syn je naprosto zdravý, každý, kdo by prodělal to, co on, by nejdřív musel zesílit, jediné, co se dalo konstatovat, byla hypotonie (menší svalový tonus), kterou prý pravděpodobně zdědil po mě - že jsem taky hypotonická jsem slyšela poprvé v životě. Ostatně takových lidí je spousta, svaly potřebují víc trénovat, není to žádná vada, jen konstatování a asi z něj nikdy nebude vrcholový sportovec. Takže žádná Vojtova metoda, jen posilování bříška a zad. Syn se do 10 měsíců plazil (vojáci by mu záviděli), od 10 měsíců lezl a dostávalo se mi stálého ujištění, že vše dožene, ať nic neuspěcháme. Sedět začal v 13 měsících (to sezení mi dlouho chybělo), chodit v 15 měsících. Dnes je mu 2 a 3/4 roku, nikdo by na něm nic nepoznal a má velký zájem o veškeré sporty, vypadá to, že pohybově je celkem nadaný. Neuroložka si u něj ještě v roce a půl napsala, že má lehce opožděný vývoj, nesplňoval cosi v její tabulce, která jí v ordinaci visela. Na další kontrolu jsem odmítla jít s tím, že tam mají jistě spoustu dětí, které její péči potřebují víc.
Proč to všechno píšu? Protože tyhle tabulky jsou naprosto nesmyslné, nevím, proč by 7,5 měsíční dítě mělo lézt (a ještě k tomu se pokud možno vůbec neplazit)... Tyhle tabulky stresují maminky naprosto zbytečně. Ať si maminky dělají starosti z toho, že jim děti lžou, bijí kamarády, chodí za školu atd., ale ať nechají miminko, aby dělalo to, co samo umí. Možná ve snaze dostát tabulce své dítě budou předčasně posazovat, aby mohly říct, že už sedí, vodit za ručičky, aby to vypadalo, že už skoro chodí...
 ema10 


Re: přísná tabulka  

(8.4.2008 9:17:56)
Naprosto s Vámi souhlasím,tabulky skutečně zbytečně maminky stresují.Dnes se nedoporučuje miminka posazovat dokud se sami neposadí a před deseti rokama,když jsem měla první dítě se v knize o Matce a dítěti zase doporučovalo naučit dítě sedět,vypodložit ho polštářema.Myslím,že vše brát s rozumem,každé miminko je jiné a proto dejme jim čas.
 tlemik 


rehabilitace 

(4.4.2008 15:10:16)
Ahojte všichni,
chci jen říct, že s myslím, že ještě žádnému dítěti cvičení neublížilo. Je to dobrá prevence a bylo by to to poslední, co by mi mohlo vadit, pokud jde o zdraví mého dítěte. Sama jsem postižena DMO, a dala bych za to vše, kdyby v té době byly takové možnosti rehabilitace a ranné péče jako dnes. V jednom roce jsem měla neléčený zápal mozkových blan. Mysleli si že jsem jen normálně nemocná a pak už jsem se na nohy nepostavila. Nikomu nebylo divné, že nesplňuji tzv. tabulky, jen mámě. Na moji diagnozu přišli až po roce a tím dost samozřejmě zanedbali. Jen díky velkému úsilí a večné rehabilitaci, alespoň chodím o francouzských holích. Když se mi narodil syn, tak jsem si sama vyžádala sledování na neurologii a nelituji toho. Mé postižení k tomu není genetické. Prostě stačí málo a může z toho být hodně. Prostě vám všem přeji hodně zdraví.
 Alena, dospělá s DMO 
  • 

Re: rehabilitace 

(5.4.2008 14:53:24)
Mám to podobně, taky mám DMO, a taky nebylo nikomu divné,že se opožďuju... maminka si toho všimla v půl roce, ale řekli jí, že to nevadí. Přitom jsem byla kříšená, což ale rodičům neřekli a nijak mě nesledovali.

Nedávno jsme s mým fyzioterapeutem prohlíželi moje staré miminkovské fotky (jsme hodně dobří kamarádi) a on tu moji DMO poznal už na fotce, kde mi byly čtyři měsíce a hrozně se divil, že to doktoři nezaznamenali a nic s tím nedělali.

Přitom kdyby se mnou cvičili od těch čtyř měsíců a ne až od roku a půl, mohla jsem na tom být nejspíš dost jinak. Nemám v sobě hořkost, beru svoje postižení jako něco co patří k (mému) životu a jsem navzdory zdravotním problémům hodně aktivní, ale rozhodně bych radši byla cvičená od miminka a zdravá, než vojtovkou "zbytečně netrápená".

Výsledkem "netrápení" je u mě postižení se kterým se teď už nedá dělat nic, člověk bojuje o rehabilitaci, která už neléčí, nýbrž jen ulevuje, tudíž je problém ji dostat, a doktoři vám skoro na všechno, co vás trápí, odpoví: "no co byste ve svém věku s DMO chtěla?" - je mi 32 roků :-) a na tuhle doktorskou odpověď se cítím ještě hodně mladá. :-D

Takže to cvičení berte opravdu jako prevenci,která může zabránit vážným problémům a pokud nakonec nenastanou, je to důvod k vděčnosti a ne ke stěžování si. Buďte trpělivé a berte to pozitivně. Když jsem byla větší, cvičil se mnou vždycky tatínek, poslouchali jsme u toho písničky a i když mě to nebavilo a štvalo, tak dneska si uvědomuju, jak moc mi pomohl, jsem mu vděčná a mám s ním moc krásný vztah. A to není málo. :-)
 Jiřina + 3 kluci 
  • 

Kdyby se dalo... 

(5.4.2008 12:00:12)
Mám tři kluky, jsou bezvadní a hodně od sebe věkově.V roce 1996 se narodil prostředníVojta a skončil na dětské JIPce na pět dní,byla jsem z toho vykulená, protože jsem celé těhottenství neměla problémy, až porod byl císařem a chlapeček potřeboval pomoc.Jakmile jsem se dala trochu dohormady, ptala jsem se doktora, jestli se dá zjistit, zda netrpí DMO?Nevím, jak se dá poznat tato nemoc dnes,ale tehdy všichni říkali, ukáže čas.A ukázal, Vojta roste jako z vody,má jisté projevy, které nejsou někdy slučitelné s okolím, hlavně chování, ale máme ho odmalička rádi a budeme ho míti stále rádi.Hodně spal, když byl maličký,musela jsem ho budit na kojení,a v létě jsem ho vůbec nebalila do plen, dala jsem mu podložku a ten vyváděl.Nožkama, ručkama pohyboval.Musela jsem hodně prát a vyměňovat pleny pod ním, ale metoda se osvědčila a volnost byla bezvadná.Dlouho mu trvalo než si sedl, než se zvedl, ale v devíti měsících stihl vše jaksi naráz.Jeden den si sedl, večer vstal a druhý den začal chodit kolem nábytku.Byla jsem šťastná jak blecha.Proto, když se narodil třetí syn po devíti letech,nechala jsem vše osudu.Porod v pohodě, malý v pohodě a dodnes je v pohodě.Budou mu tři roky a oproti prostředímu synovi jen dřív mluví.
Mám tři děti a každé je jiné.Prostřední je sice problém pro odborníky,ale cožpak je vše patrné na první pohled?Až ve dvanácti letech mu diagnostikovalo poruchu grafomotoriky, protože nestíhal psát zápisky.Píše navíc levou rukou.Dostal papír, který jsem dala ve škole kvůli úlevám, ale neřeším to.Snažíme se cvičit rychlost psaní a závodíme spolu každý den, kdo napíše rychleji dlouhé slovo.Občas ho nechám vyhrát,aby měl radost.A radost ta je pro něho důležitá, možná nemá všech pět pohromadě jak říká moje mamka,ale má velké srdíčko a smysl pro humor a to je důležité do života.
A nějaké tabulky někdy vše nevyřeší.Chtěla bych vidět jediné dítě, které vše splňuje!!!
 Risoslav 


Ranná péče o děti s DMO 

(5.4.2008 15:51:14)
Dobrý den,
doporučuji všem rodičům s dítětem po DMO aby využili všech těchto možností hlavně aby pokud to půjde vyrůstaly v domácím prostředí sám patřím mezi postižené a doma jsem moc času v dětství a dospívání nestrávil spíše více po ústavech což je dle mého názoru to nejhorší pro vývoj dítěte co může být přeji pěkný den.
Ríša
 Hajda6 


Re: Ranná péče o děti s DMO 

(6.4.2008 0:24:53)
Můžu s Tebou pouze souhlasit Rýšo.Podle mého by náš syn nevydržel v nějakém ústavu ani půl roku.A to,že je v domácí péči mu prospívá hlavně po psychické stránce.Ústav nám nutili již od 6 měsíců,aby jsme si nekazili život a pořídili si zdravé dítě.Ale Ondra je náš syn a né nějaká věc,co se dá vyměnit za lepší.Máme ho moc rádi a nikdy jsem nelitovala,že je s námi.Však on umí dávat spoustu lásky svým vlastním způsobem.:-D~s~
 Hanka 
  • 

Možnosti pro rodiče dětí s postižením 

(6.4.2008 15:11:52)
Ahoj, abyste v této situaci nezůstali sami, založili jsme v Praze na Černém Mostě Motýlek (www.motylek.org), kde se dá najít řada rozvíjejících i odpočinkových aktivit pro děti od dvou let s různým typem postižení (a taky pro rodiče). Rádi vám pomůžeme - přijďte se podívat a uvidíte sami, co vám můžeme nabídnout :-)
 katka+katka 
  • 

Nemám ráda tabulky 

(6.4.2008 19:04:11)
fakt nemám ráda tabulky - jakékoli, včetně platových:-)
sama mám zkušenost s Katkou, když se rozhodla v den svých 8.měsíců se postavit a rovnou chodit, zděsila jsem se a běžela k doktorce, ta jí prohlédla, pro jistotu jí ještě poslala na speciální vyšetření. Tam jsem se dozvěděla, že je v pořádku a vše vyvinuto, takže může začít chodit - když chce:-)Prostě jen začala brzo. Naopak Michalka (kamarádka ze školky) se "obtěžovala" začít nějak stavět a trochu chodit až ve 2 letech. Obě jsou to naprosto zdravé holky, jen nebyly "tabulkové".Jen přístupy pediatriček byly rozdílné, ta naše k tomu přistupovala rozumně, ta od Michalky vůbec ne - žádné vyšetření, jen konstatování že dítě je opožděné a vždy bude.
Stejná zkušenost během těhotenství - měla jsem úporné těhu nevolnosti, hodně jsem zhubla (bohužel i před těhotenstvím jsem byla štíhlá), potom se váha prostě zarazila a nahoru nešla, bohužel, prošla jsem řadou vyšetření, hospitalizací, při které vůbec nic nezjistili:-( Tabulkové přírůstky na váze jsem neměla ani omylem. Naopak kamarádka během těhotenství nabrala 31 kg, z toho většinu do 32.týdne, taky běhala po vyšetření, hospitalizace, výčitky, že moc jí ze strany lékařů (u mě zase výčitky, že zvracím) - jednoduše ani jedna z nás nebyla tabulková a obě máme krásné zdravé děti
Zkrátka tabulky jsou hezká věc, ale určitě nemá cenu se jich držet stůj co stůj
 tlemik 


Re: Nemám ráda tabulky 

(8.4.2008 8:53:26)
Ahoj lidičky,
já pořád nerozumím tomu, proč se neustále narážíte jen do těch tabulek. Přece nějaký druh porovnání existovat musí, ať už je přísný nebo ne. Sama jsem taky nejela vyloženě podle tabulek. Ale myslím si, že je v pořádku, pokud se dítě odchýlí od tzv. tabulek, zjistit zda je v pořádku. Radši zbytečné vyšetření než když se nic nebude řešit, mávne se nad tím rukou a pak už bude pozdě. Já neříkám, že pokud dítě nechodí přesně v jednom roku, tak ho sebrat a utíkat s ním bůh ví kam. Děti jsou přece sledované v prvním roce dost a každá odchylka se prokáže. A pokud jdu na normální preventivní prohlídku a něco se doktorovi nezdá, tak dítě radši nechá vyšetřit. Nevidím na tom nic zvláštního a myslím si, že je to v pořádku. Uvědomte si, že pokud ty děti opravdu budou mít ten handicap, tak čím starší bude, tím horší následek a málá možnost to zlepšit. Hlavně nesmíme být naivní, že nám se to stát nemůže. My přece dítě postižené mít nebudem. Tak to je omyl. Čím dříve se to zjistí, tím lépe a dítě se může opravdu "vyléčit". Myslím tím, že postižení díky včasné rehabilitaci a pomoci odborníku může být nepatrné. Píšete, že nemáte rády tabulky. A kdo jo. Ale každá, která zjistí, že dítě něco dělá jinak, tak to doktorovi oznámí. A o to tady kráčí. A je to dobře.
Neberte to nijak zle, jen vím, co včastná léčba dokáže. A co dokáže, když ta léčba není.
Mějte se krásně a hlavně ať máte děti v pořádku a ti, kteří už je v pořádku nemají, tak je berte, jako zdravé děti a začleňujte je úplně do všeho jako ostatní. To je to nejlepší, co jim můžete dát.
 katka+katka 
  • 

Re: Nemám ráda tabulky 

(8.4.2008 9:10:59)
Mišule, ano s tím souhlasím. Taky jsem zastánce, že radši vyšetření jen tak "pro jistotu" než žádné. Přesně tak postupuje i naše pediatrička. Bohužel z okolí vím, že je tento přístup ojedinělý. Řada lékařů nehledí nalevo ani napravo, prostě dítě není podle tabulek a automaticky je to špatně. V příspěvku jsem popisovala náš případ a případ Michalky. Michalce se prostě "nechtělo" chodit, ve všem ostatním byla tzv.tabulková nebo i napřed. Nicméně její tehdejší lékařka její maminku od začátku strašila tím, že je dítě postižené a pomalu už radila ohledně zvláštní školy. Ony bohužel jsou tak psány i brožurky pro maminky, na jedné straně tabulka a na druhé zmínka o tom, že jestli dítě neodpovídá tabulce je to katastrofa.
 tlemik 


Re: Nemám ráda tabulky 

(8.4.2008 10:10:57)
no tak to je špatné, divím se že ještě v tomto století je tohle vůbec možné. Samozřejmě by neměli z každé odchylky dělat hned katastrofu a zbytečně maminku zpanikařit. Děti s DMO (pokud nejde o kombinované postižení) jsou jako ostatní děti, akorát mají omezený pohyb. Někdo více, někdo méně. Tyto děti se chovají úplně stejně jako jiné děti. A ta zvláštní škola, no to mě dorazilo nejvíce. Inteligence přece nezávísí pouze na postižení. V mém případě jsem jako 12letá postižená DMO měla nadprůměrné IQ a základní škola byla pro mne málo, ale přesto jsem ji vychodila, jelikož na gymnáziu se zalekli postižení a to bylo silnější než nějaké vyznamenání. To je prostě úděl, že lidé se bojí toho co je odlišné a co neznají. Ale to jsem odbočila. Prostě nejí potřeba hned zahazovat flintu do žita, naopak je to výzva k velkému úsilí, kdy výsledkem je, minimální handicap dítěte(ať už pohybový, či psychycký). Samozřejmě tabulky jsou jen tabulky a děti nejsou žádné stroje, aby se všechny vyvýjeli úplně stejně. Samozřejmě odchylky jsou normální. Třeba můj Davídek měl první zub až po prvním roce, až po tom co chodil. Prostě to tak je. Jen pokud prostě se dítě nezdá úplně v pořádku, cvičení mu neublíží naopak pomůže, ať už je zdravé či nemocné. A můžete mít aspoň klidné svědomí.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.