katka+katka | •
|
(6.4.2008 19:04:11) fakt nemám ráda tabulky - jakékoli, včetně platových sama mám zkušenost s Katkou, když se rozhodla v den svých 8.měsíců se postavit a rovnou chodit, zděsila jsem se a běžela k doktorce, ta jí prohlédla, pro jistotu jí ještě poslala na speciální vyšetření. Tam jsem se dozvěděla, že je v pořádku a vše vyvinuto, takže může začít chodit - když chceProstě jen začala brzo. Naopak Michalka (kamarádka ze školky) se "obtěžovala" začít nějak stavět a trochu chodit až ve 2 letech. Obě jsou to naprosto zdravé holky, jen nebyly "tabulkové".Jen přístupy pediatriček byly rozdílné, ta naše k tomu přistupovala rozumně, ta od Michalky vůbec ne - žádné vyšetření, jen konstatování že dítě je opožděné a vždy bude. Stejná zkušenost během těhotenství - měla jsem úporné těhu nevolnosti, hodně jsem zhubla (bohužel i před těhotenstvím jsem byla štíhlá), potom se váha prostě zarazila a nahoru nešla, bohužel, prošla jsem řadou vyšetření, hospitalizací, při které vůbec nic nezjistili:-( Tabulkové přírůstky na váze jsem neměla ani omylem. Naopak kamarádka během těhotenství nabrala 31 kg, z toho většinu do 32.týdne, taky běhala po vyšetření, hospitalizace, výčitky, že moc jí ze strany lékařů (u mě zase výčitky, že zvracím) - jednoduše ani jedna z nás nebyla tabulková a obě máme krásné zdravé děti Zkrátka tabulky jsou hezká věc, ale určitě nemá cenu se jich držet stůj co stůj
|
tlemik |
|
(8.4.2008 8:53:26) Ahoj lidičky, já pořád nerozumím tomu, proč se neustále narážíte jen do těch tabulek. Přece nějaký druh porovnání existovat musí, ať už je přísný nebo ne. Sama jsem taky nejela vyloženě podle tabulek. Ale myslím si, že je v pořádku, pokud se dítě odchýlí od tzv. tabulek, zjistit zda je v pořádku. Radši zbytečné vyšetření než když se nic nebude řešit, mávne se nad tím rukou a pak už bude pozdě. Já neříkám, že pokud dítě nechodí přesně v jednom roku, tak ho sebrat a utíkat s ním bůh ví kam. Děti jsou přece sledované v prvním roce dost a každá odchylka se prokáže. A pokud jdu na normální preventivní prohlídku a něco se doktorovi nezdá, tak dítě radši nechá vyšetřit. Nevidím na tom nic zvláštního a myslím si, že je to v pořádku. Uvědomte si, že pokud ty děti opravdu budou mít ten handicap, tak čím starší bude, tím horší následek a málá možnost to zlepšit. Hlavně nesmíme být naivní, že nám se to stát nemůže. My přece dítě postižené mít nebudem. Tak to je omyl. Čím dříve se to zjistí, tím lépe a dítě se může opravdu "vyléčit". Myslím tím, že postižení díky včasné rehabilitaci a pomoci odborníku může být nepatrné. Píšete, že nemáte rády tabulky. A kdo jo. Ale každá, která zjistí, že dítě něco dělá jinak, tak to doktorovi oznámí. A o to tady kráčí. A je to dobře. Neberte to nijak zle, jen vím, co včastná léčba dokáže. A co dokáže, když ta léčba není. Mějte se krásně a hlavně ať máte děti v pořádku a ti, kteří už je v pořádku nemají, tak je berte, jako zdravé děti a začleňujte je úplně do všeho jako ostatní. To je to nejlepší, co jim můžete dát.
|
katka+katka | •
|
(8.4.2008 9:10:59) Mišule, ano s tím souhlasím. Taky jsem zastánce, že radši vyšetření jen tak "pro jistotu" než žádné. Přesně tak postupuje i naše pediatrička. Bohužel z okolí vím, že je tento přístup ojedinělý. Řada lékařů nehledí nalevo ani napravo, prostě dítě není podle tabulek a automaticky je to špatně. V příspěvku jsem popisovala náš případ a případ Michalky. Michalce se prostě "nechtělo" chodit, ve všem ostatním byla tzv.tabulková nebo i napřed. Nicméně její tehdejší lékařka její maminku od začátku strašila tím, že je dítě postižené a pomalu už radila ohledně zvláštní školy. Ony bohužel jsou tak psány i brožurky pro maminky, na jedné straně tabulka a na druhé zmínka o tom, že jestli dítě neodpovídá tabulce je to katastrofa.
|
tlemik |
|
(8.4.2008 10:10:57) no tak to je špatné, divím se že ještě v tomto století je tohle vůbec možné. Samozřejmě by neměli z každé odchylky dělat hned katastrofu a zbytečně maminku zpanikařit. Děti s DMO (pokud nejde o kombinované postižení) jsou jako ostatní děti, akorát mají omezený pohyb. Někdo více, někdo méně. Tyto děti se chovají úplně stejně jako jiné děti. A ta zvláštní škola, no to mě dorazilo nejvíce. Inteligence přece nezávísí pouze na postižení. V mém případě jsem jako 12letá postižená DMO měla nadprůměrné IQ a základní škola byla pro mne málo, ale přesto jsem ji vychodila, jelikož na gymnáziu se zalekli postižení a to bylo silnější než nějaké vyznamenání. To je prostě úděl, že lidé se bojí toho co je odlišné a co neznají. Ale to jsem odbočila. Prostě nejí potřeba hned zahazovat flintu do žita, naopak je to výzva k velkému úsilí, kdy výsledkem je, minimální handicap dítěte(ať už pohybový, či psychycký). Samozřejmě tabulky jsou jen tabulky a děti nejsou žádné stroje, aby se všechny vyvýjeli úplně stejně. Samozřejmě odchylky jsou normální. Třeba můj Davídek měl první zub až po prvním roce, až po tom co chodil. Prostě to tak je. Jen pokud prostě se dítě nezdá úplně v pořádku, cvičení mu neublíží naopak pomůže, ať už je zdravé či nemocné. A můžete mít aspoň klidné svědomí.
|
|
|
|
|