kveta19 |
|
(3.4.2008 9:27:02) Myslim,ze s vekem se meni priority,takze kolem 16let mi zalezelo na tom,aby byl "kluk strasne krasnej".Kolem 18let"aby mel pekny auto" a dneska mi zalezi predevsim na tom,aby se muz choval hezky ke sve zene a ke svym detem.Myslim,ze i rozdilna manzelstvi mohou fungovat,ale chce to asi kompromis a hodne trpelivosti a lasky.
|
Vendy a dva kluci | •
|
(3.4.2008 10:04:50) Dosti značné kulturní odlišnosti je možno se dočkat i na menším územím než je Evropa jižní a střední jako v článku.Pocházím ze středních Čech. Vzala jsem si muže z jižní Moravy a místy mám pocit, že žiji s mimozemšťanem. Ačkoli je naše manželství spokojené a jsme spolu už 13 let, stále znovu mě překvapuje on i jeho rodina...Protivům zdar!
|
Winky | •
|
(3.4.2008 10:11:03) jojo umím si to představit jen velmi mlhavě ale i to mi stačí
Já jsem teď ve fázi spokojeného vztahu v manželství, takže tohle až tak moc neřeším (ale článek se příjemně četl), spíš mě děsí možnost "druhé volby"... když vidím kolik manželství se okolo rozpadá... tak abych nebyla já ta spokojená a pak nečučela na zabouchnuté dveře :-(
|
1.3Magráta13 |
|
(3.4.2008 11:32:03) Já bych řekla, že mám doma vránu, který se občas stává protivou Známe se od puberty a moje názory na partnera se nijak výrazně nezměnili. tenkrát i dnes by pro mě můj chlap měl být spolehlivý, klidný, měl by mít rád děti, umět se o sebe postarat, být vyrovnaný a schopný uživit sebe a naše děti (stejně jako já budu živit sebe a naše děti). Řekla bych, že můj muž tohle všechno splňuje. Naše rodiny jsou sice např. ve výchově dětí a vzájemných vztazích dost rozdílné, ale manžel se buď z původní rodiny vymkl nebo se nechal tak ovlivnit mou rodinou, že nám společné soužití vyhovuje.
Samozřejmě mě musí partner taky přitahovat, ale jenom lásky se člověk nenají. Naštěstí jsem takový životní praktik, že i tohle jsem při výběru partnerů brala v potaz.
|
kveta19 |
|
(3.4.2008 12:10:54) teda to jsi dobra ,me v ouberte nezajimalo,jak se chlap(kluk) chce starat o deti,nebot jsem je jednoduse neplanovala.Spis me zajimalo,kam pujdu s kamoskama zaparit a co si PROBOHA obliknu Moje matka ze me asi musela silet.
|
|
M+4 | •
|
(3.4.2008 13:43:26) Magráto, moc se mi líbí tvůj názor, vybírala jsem podobně Kdyby ten můj nebyl spolehlivý, hodný a pracovitý, nedávala bych mu 4 děti. Jestli moje děti někdy budou hodnotit své partnery podle ohozu nebo auta, budu zklamaná, snažím se je vést k hodnocení lidí podle výše zmíněných hledisek. M
|
|
|
|
Katka,kluci 5 a 9 | •
|
(3.4.2008 12:39:58) Buď ujištěna, že já mám chlapa, který je původem o 2 ulice vedle a dojem mimozemšťanů na mě občas on i jeho rodina dělá také.Ale co, vždyť by to byla nuda, kdybychom byli všichni stejní...... Jinak v našem manželství je to tak, že oba inklinujeme k podobným volnočasovým aktivitám (spíš sport než divadlo, spíš buřtíky, pivko ,kytara než luxusní večeře... apod). Ale povahově absolutní protivy - flegmatik (manžel), cholerik (já).
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(3.4.2008 13:01:30) Ano. Když mi bylo 18, nedovedla jsem si představit, že by mne zajímal chlap, který nečte Jamese Joyce, nechodí na výstavy surrealistů, do divadla by nešel na nic jiného než Becketta či Ionesca, neposlouchá Velvet Underground a nekouří marjánku. Dnes, po letitých zkušenostech s muži tohoto typu stačí, aby se nějaký zmínil o existenci Jeana Paula Sartra a zmizím dřív, než stačí říct ´Osho´.
|
1.3Magráta13 |
|
(3.4.2008 13:23:29) No, já jsem asi pravý opak. Pařit mě nebavilo, na diskotéky jsem chodila jen kvůli kamarádům a kamarádkam. Takže v tomhle směru to se mnou rodiče měli jednoduché. V pubertě jsem se nejradši starala sestřenici o dceru, která je o 13 let mladší a když se v jejích 7 letech odstěhovali, tak jsem už chodila se svým budoucím chotěm, kterého jsem holčičkou měla náležitě otestovanýho a dva roky nato jsme si pořídili holčičku svojí Fakt je to divný, ale jestli má kluk rád děti mě zajímalo vždycky. protože jsem vždycky počítala s tím, že děti mít budu.
|
luthienka |
|
(3.4.2008 14:40:01) My to měli podobně jako Magráta. Manžel taky přijal výchovný styl naší rodiny a je mu u nás docela dobře. A to, aby se chlap hezky choval k dětem, jsem asi taky podvědomě vyhledávala. A se svým mužem jsem mívala většinou rande ve 3- já, on a můj malinkej synovec (dneska už mu je 17). Na malým Lukášovi jsme se naučili spoustu věcí a tak trochu jsme se připravili na vlastní děti. Jinak myslím, že jsme se za těch 15 let změnili oba dva. A věřím, že je to k lepšímu. Lépe se domluvíme, snáze se svěřujeme jeden druhému, nestydíme se za prkotiny, věříme si. Sice někdy bylo velmi náročné, nebouchnout dveřmi, ale zvládli jsme to. Tak uvidím, co s námi udělá dalších 15 let
|
|
|
stará Marie |
|
(3.4.2008 14:38:12) Monty, co-kdo je Osho?
K výběru partnera: nikdy jsem ne"vybírala", prostě jsem se zamilovala a bylo.
I proto se k významu vůně-pachů nestavím tak skepticky jako autor článku. Existuje výzkum, který jsem teď tak rychle nenašla, který potvrzuje, že protivy se přitahují na základě pachu signalizujícího dostatečně odlišnou genetickou výbavu respektive vyšší šanci zdravých potomků. Našla jsem akorát článek pana Hučína, který na problematiku "vran a protiv" nahlíží z pohledu genetiky, z něhož zde kopíruji:
Jinou možností, jak kombinace jednotlivých prvků v genu měnit, je propojování různých genetických dispozic u rodičů, z nichž má každý jinou genetickou výbavu. Při každém přírodním výběru platí zákon selektivity - každý organismus a tedy i lidé si vybírají své partnery na základě určitých genetických dispozic. V určitých případech, jako je tomu například u inteligence nebo u poznávacích schopností, je tato selektivita pozitivní, to znamená, že se oba partneři vybírají na základě podobnosti nebo shody. V případě inteligence je možné pozorovat tuto shodu až v 60 % případů. Opačný případ, tedy negativní selektivita platí u výběru partnera podle temperamentového typu. „Lidé úzkostní a zranitelní si volí automaticky někoho, kdo je sebejistý a slouží jim jako zdroj stability a jistoty,“ říká Marie Vágnerová. „Pokud by si třeba člověk afektivně cholerický nebo hysterický vzal partnera se shodným temperamentem, nebude takový vztah vůbec fungovat a nebudou se ani přitahovat. V takovém případě si člověk spíše vybírá člověka, který by ho mohl svým temperamentovým typem doplnit.“ Podobně byl zajímavým způsobem dokumentován i případ výběru co nejvíce geneticky odlišného partnera na základě čichových vjemů. Při výzkumu erotické přitažlivosti mezi členy skupiny mladých lidí podle pachu těla se zjistilo, že jako pachově nejpřitažlivější byli jednotlivými členy skupiny hodnoceni ti jedinci, jejichž genetická výbava se nejvíce odlišovala od té jejich. Výsledný výběr partnera proto bývá vesměs výsledkem kompromisu mezi shodou a odlišností genomu obou rodičů. Díky tomu je zachovaná dostatečná variace mezi genetickými strukturaci, na druhou stranu tento výběr umožňuje mezi jednotlivými lidskými generacemi i určitou kontinuitu.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(3.4.2008 15:02:28) Marie, Osho - http://cs.wikipedia.org/wiki/Osho
Taky jsem nikdy cíleně "nevybírala". "Výběr" byl spíš daný skupinou, v níž jsem se pohybovala. Je ale fakt, že některým typům jsem se záměrně vyhýbala - znám se myslím celkem dobře a dovedu si představit, jak by to dopadlo.
Tím předešlým příspěvkem jsem chtěla říct, že v pubertě a rané adolescenci pro mne bylo nepředstavitelné začít "chodit" s někým, kdo není oduševnělej jak svině a neprokazuje dostatečný intelektuální potenciál, což bylo velice neuvážené a dětinské.
|
MSteflova |
|
(3.4.2008 15:19:19) Monty, měla jsem to podobně. Ještě se mi líbilo, když hrál chlapec v kapele, nějakou záhadou jsem vždy kápla na basáka... Ale pak se mi změnil vkus, nebo co...každopádně se mi líbí úplně jiná sorta chlapů, než dříve. A krátké vlasy nevadí Pro co mám slabost je galantnost - no to bylo dříve nemyslitelné!
|
|
Magda, 2 male deti | •
|
(3.4.2008 17:15:32) Ahoj Monty, nemusis se tolik "shazovat" (smajlik). Ja jsem prozila (zda se mi) podobnou pubertu jako ty a rozhodne (i s odtupem casu) nemuzu rict, ze by hodnoty, podle kterych jsem se tenkrat orientovala, byly detinske ci neuvazene. Proste v dobe puberty jsem hledala sama sebe a muj zajem o existencialni literaturu ci surrealismus byl jen odrazem meho tehdy emocionalne vyhroceneho prozivani a vnimani sveta - zaroven taky vyjadroval muj vzdor proti konvencim vseho druhu. Jeste jsem tehdy nebyla zkazena rutinou dne, vydelavanim penez, povinnostmi...atd., mohla jsem nerusene snit, predstavovat si, uzivat si a samozrejme ve dvou se to lepe tahne, takze jsem hledala kluky -"spriznene duse"- s kterymi se dalo o podobnych vecech mluvit. Z me strany to rozhodne nebyla "poza", ale bytostne prozivani, a to proste k tomuhle veku patri....bez ostychu. M.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(3.4.2008 18:23:53) Magdo, taky si nemyslím, že by to ode mne byla "póza", to ne. Asi jsem to měla podobně jako ty, včetně toho prožívání.
|
|
|
Cindule 1 ještěrka (16 m) | •
|
(3.4.2008 20:51:44) Myslíš toho Osho, který napsal nap. knihu "Od sexu k nadvědomí"?
|
|
|
|
Betina |
|
(3.4.2008 14:39:42) já snila o dálkách, cestách s báglem po světě (začalo to Vinnetouem a pokračovalo Keroua(c)kem) a o dobrodružstvích - všeho se mi dostalo v míře vrchovaté, i té cesty po route66, pak mi nějak docvaklo, že je to vlastně všechno taky stereotyp a teď - sedíme před chalupou a koukáme dolesa a jsme šťastný jak blechy, jo jo asi stárnem jinak jsme tak totální protivy, že jsme něco jak havran zkříženej s kolibříkem - ale fungujem a docela dobře
|
|
Betina |
|
(3.4.2008 14:39:44) já snila o dálkách, cestách s báglem po světě (začalo to Vinnetouem a pokračovalo Keroua(c)kem) a o dobrodružstvích - všeho se mi dostalo v míře vrchovaté, i té cesty po route66, pak mi nějak docvaklo, že je to vlastně všechno taky stereotyp a teď - sedíme před chalupou a koukáme dolesa a jsme šťastný jak blechy, jo jo asi stárnem jinak jsme tak totální protivy, že jsme něco jak havran zkříženej s kolibříkem - ale fungujem a docela dobře
|
|
Lizzie |
|
(3.4.2008 15:14:44) Monty,
mě tito intelektuálové tak trochu děsí už teď. Ano, mám slabost pro chytrý kluky, ale takovým tím normálním způsobem, co mají přehled a a nezapadají do hlubokých (pseudo)intelektuálních stavů. Oceňuju dobré vědce, badatele v oblasti humanitní i jiné...ale dost pochybuju, že bych s někým podobným dokázala žít. Přiznávám, že jsem možná nevyhraněný tele..ale mám ráda takovej ten mix mezi rozumem, pohodovostí a určitou ctižádostí...toť asi vše, co k tomu můžu říct. Jen ne lenocha bez jakéhokoliv zájmu nebo cíle..to je fakt vopruz.
|
1.3Magráta13 |
|
(3.4.2008 15:34:01) kdybych měla manžela hodnotit podle oblečení a auta, tak jsem si ho nikdy nevzala
A jinak galantnost na chlapech taky miluju. Bohužel, moc galantních kolem nevídám. Manžel je galantní jen mírně. Občas mě pustí do dveří, nebo mi podrží kabát. Ale mám dva kamarády ve věku svých rodičů, a ti jsou oba jak ze staré školy. Jejich přítomnost si vždycky tak užívám. Protože jsou opravdu inteligentní, galantní a přitom žádní suchaři.
|
kveta19 |
|
(3.4.2008 19:43:03) ja si taky manzela nevybirala podle auta,tenkrat zadne nemel a podle dzin taky ne Jen jsem chtela rict,ze s vekem se meni priority,zatimco v puberte jsem byla asi pekna koza,manzela jsem vybirala podle zalaskovani a dalsich priorit,ktere jsou mi dnes vlastni.Je spolehlivy,galantni,umi se postarat o cokoliv,ma narozdil ode me organizacni talent a hlavne mame stejny smysl pro cerny humor
|
|
|
|
|
|