| madlenka07 | 
 |
(2.4.2008 9:18:52)
Majdo,moc jsem se pobavila,já sice své zásady tolik nezměnila,ale zase s tím dráždím své okolí viz článek Biomáma.
Dudlík jsem nikdy používat nechtěla a malá ho opravdu nechce,i když bych ho někdy uvítala.S látkovýma plenama jsem vydržela 3 měsíce,než se začala pohybovat natolik,že jsem měla neustále všechno mokré-asi to neumím vázat.Biopotraviny držíme dodnes,když jsem se v 8 měsících rozhodla učit dcerku spát v postýlce,ona usnula hned a já měla nervy,že jsem v posteli bez ní(tatínek nám utekl 2 měsíce před porodem).Takže po týdnu mých ,,depresí" už njsme zase spíme spolu...Kojím stále,ale bez prsa prostě neusne-je jí 10 měsíců.No a vypadá to,že jsem vychovala roztomilého závisláčka na prsech,vždy jsem se smála,když někdo vyprávěl,že si dítě ke kojení nosí stoličku,i když jsem velkou zastánkyní kojení a hodlám kojit tak 2-3 roky,mám obavy,abych před ní v 10 letech neutíkala.
Z mého bytu je kůlnička na dříví,která místo dřeva má všude nalepené KUKUŘIČNÉ KŘUPKY.Jsou všude-na podlaze,v posteli,na postýlce...Nobelovu cenu tomu,kdo vynalezne něco,jak to bez potíží sundat.Ještěže to jde dobře vyprat.
ALE MÁM ŠŤASTNÉ A SPOKOJENÉ DÍTĚ,KTERÉ TÉMĚŘ NEZABREČÍ,MÁ NEUSTÁLE DOBROU NÁLADU,TAK CO SI VÍCE PŘÁT.
|
| madlenka07 |
|
(2.4.2008 18:23:19)
Jasan ,já teď moc nestíhala,ale polepším se...
|
|
|
| Zdenka | •
|
(2.4.2008 23:11:37)
Taky mi to moc nesedlo usínat sama Hodně dlouho trvalo, než se vůbec naučil večer usínat během snesitelně krátké doby a v noci většinu času trávit spaním, takže jsem mohla po večerech začít využívat trochu času pro sebe. Ale stejně se poprvé budil, když jsem si šla lehnout a pak už zůstal u mě. Pak se ale při mém příchodu budit přestal, tak jsem se musela naučit usínat sama. Po probuzení se stejně stěhuje ke mě, ale občas už prospí celou noc (je mu 13 měsíců).
Zásadám jsem se snažila vyhýbat ze všech sil a zdá se, že docela úspěšně Takže si užívám všechno to nové, co život s takovým prckem přináší, vychutnávám si jeho pokroky a objevy a nechápu, co se komu nezdá, že skoro ve 14 měsících chodí jen za ruku a ještě dost vratce, sice pořád žvatlá, ale rozumět mu není ani ň a tak podobně.
Příkrmy, to byla taky zábava, jogurt stále po ruce, to mi něco připomíná Další krok byl rovnou jogurt a do něj schovávat menší množství přísad, které bych do něj ráda vpravila. Klasika byla jogurt + rozmixované jablko + rozmixované maso nebo žloutek, kupodivu to nechutná špatně Tohohle eintopfu dokázal spořádat běžně 3 deci a to tak během minuty. Jinak byl ochotný pozřít ještě kaši a někdy trochu ovocné přesnídávky. To mu vydrželo do 10 měsíců. Pak jsem se vybodla na nějaké pokusy s vyvařováním extra pro něj, začala jsem si vařit jídla, která mi přišla celkem přijatelná i pro něj a dávala mu ochutnat. Systém "kdo zaváhá, nežere" se docela osvědčil. Tak zjistil, že když u toho dělá ciráty, tak najednou už nemá co jíst, a občas by si býval ještě dal. Pochopitelně pak dostal něco jiného nebo jsem ho nakojila, ale ne hned, třeba za hodinu, prostě až když dostal znovu hlad.
|
|
| Mišule, 2 dospělé děti | •
|
(3.4.2008 8:27:28)
Spokojené dítě je hezký termín.
Někdy, když se dívám kolem sebe na "Spokojené" děti, mám dojem, že jde s píš o rozmazlené děti. Dítě dostane vždy jen to co chce jen aby neplakalo.
Jenže dostane to vždy i v životě? Takové děti se budou jednou jen těžko smiřovat s realitou, že ve škole MUSEJÍ poslouchat paní učitelku.
Nebo nemusí? Často opravdu nemusí, protože ta hnusná ženská našemu drobečkovi nerozumí, tak a´t jí klidně ignoruje. Pak to ve škole taky vypadá jak v džungli.
A pokračování je stále stejné .............. protože každý našemu drobečkovi přeci jen ubližuje a staví mu do cesty překážky.
Co nám z takových "spokojených" dětí vyroste?
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(3.4.2008 8:58:39)
Mišule, já chápu a vím, že děti potřebují hranice, aby se mohly samy vůbec normálně zúčastnit života ve společnosti, ale tohle spokojené dítě je 9timěsíční holčička, tam se jaksi hranice stanovují poněkud obtížně, pokud tím nemáš na mysli nechávat uřvat apod, ale to jistě nemáš Mému synovi je o měsíc méně, takže s hranicemi to také ještě příliš nevidím
|
| Mišule | •
|
(3.4.2008 9:43:34)
V žádném případě nemám na mysli "nechat dítě uřvat do bezvědomí", jenže už 3 měsíční miminko přesně ví, co si může dovolit.
Pokud si nastavíte hranice tak, že bude spokojeně spinkat u maminky v postýlce jen aby neplakalo, pak tam bude spinkat až třeba do 7 let. Znám to ze svého okolí.
Moje děti měli přesně určené od začátku hranice. Starší syn dnes studuje na vysoké a dcera je na střední. Ani jeden nemá problém s uznáváním autorit. Kamarádky syn, který vyrůstal jako spokojené dítě a kterému nikdo nesměl přeložit stéblo přes cestu, dnes (ve svých 20-ti letech) začíná již třetí účňák, protože všude mu ubližovali.
|
| katka+katka | •
|
(3.4.2008 9:54:04)
Mišule znám podobný případ, a díky tomu jsem se už v těhotenství rozhodla pro pevné hranice a klidně i vyřvávání do bezvědomí (do spánku). Kamarádka má dnes už 6 let starou slečnu, spaní společně v posteli stále vyžaduje, kamarádka byla poprvé sama na záchodě, když jí bylo 4,5 let, v normální školce prostřídala prakticky všechny oddělení, poslali jí do speciální školky a z té zase zpátky do normální. V té speciální jí řekli pravdu, že se starají o děti s vadami a ne o rozmalence. Poslední dva roky s ní běhají po psycholozích a zkoušejí všechno možné, aby si malá uvědomila, že není středem vesmíru a nebude vždy po jejím - zkoušeli vysvětlovat, odměňovat, trestat, koupili zvíře...nic s velkým účinkem. Odborníci se hlavně shodli na tom, že se to mělo začít řešit mnohem dřív. Kamarádka se už několikrát zhroutila a její manželství je z velké části díky tomu v háji. Nejsem zlá, Katku miluju, ale radši "přitvrdím", než skončit takhle.
|
| Mišule | •
|
(3.4.2008 10:35:55)
Děkuji Katko za stejný (i když bohužel ojedinělý) názor.
Přesně tohle mám na mysli.
Miluji děti a už se těším na vnoučata (ale klidně můžou dětičky ještš počkat), ale nesnáším rozjívené, rozmazlené "středy vesmíru".
Když jedu v autobuse a po něm pobíhá "spokojené" dítko, skáče ze sedadla na sedadlo, drobí rohlík a cintá čaj z lahve, tak začínám pochybovat o zdravém rozumu "matky".
Bohužel všechny maminky příjdou na to, že svému dítěti vlastně uškodily, až když je pozdě.
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(3.4.2008 15:04:32)
Mišule, ale podle toho, co píšete, máme hranice nastaveny stejně, rozjívené haranty taky nemusím, ale to ten náš ještě není A že si ho beru do postele, no já si ho vezmu v noci na kojení, ale pak většinou usnu, když ne, vrátím ho do postýlky, když to nejde, vezmu ho k sobě, přiznám se, že se radši vyspím. On je totiž neodkládací odmalička, od narození, nikdo ho to nenaučil, ale narodil se se šňůrou okolo krku a musel dostat dýchnout, tak možná i proto, slyšela jsem teorii, že se ten zážitek dětem vrací... Suď Bůh, ne já, kromě toho mám vyzkoušeno, že při určitém "stylu pláče" nemá smysl ho nechávat uřvat, protože se prostě neuřve, jen si vyřve horečku, o což jaksi nestojím. Ale jinak jsem v celku na Vaší straně Jo a ještě něco, zatím se jeho schopnost spát a být sám jen zlepšuje, takže si nemyslím, že bychom byli na špatné cestě. Ale do půl roka to fakt nešlo. Neobhajuji se, jen vysvětluji svůj postoj. HOWK.
|
| Nervík, 2 kluci, 6,5 a 4 | •
|
(6.4.2008 18:53:10)
Moji kluci se mnou spali v posteli dlouho. Často se v noci budili na kojení, tak jsem to radši řešila takto. Kdybych je dávala do postýlky, tak se vůbec nevyspím. Kolem druhého roku jsme vždycky pořídili normální postel,nové peřiny a hezké povlečení. Udělali jsme kolem toho trochu vzrůšo, že má krásnou novou postel, že už je velký, a že už konečně může spát ve své opravdové posteli. Po přestěhování si občas ještě v noci zalezli ke mně, ale časem přestali. Nebyl s tím pro mne žádný velký problém.
Takže není pravda, že by všechny děti, které spí s mamkou v posteli, to vyžadovaly dlouho. A že by byly rozmazlené, a měly z toho psychické problémy.
Ještě dodávám, že sice měli velkou postel, ale ve stejné místnosti, takže jsme osamostatňovali postupně.
|
|
|
|
|
| madlenka07 |
|
(6.4.2008 21:11:38)
Moje dcerak spí se mnou v posteli,protože to tak chceme obě.Když jsem se rozhodla nechat jí spát v postýlce,tak spala a jediné,komu to možná vadilo,jsem byla já.Rozhodně nemyslím,že by byla rozmazlená,možná máme jen jiné názory na výchovu,ale hranice máme pevně stanovené.Je jí 9,5 měsíce a poslouchá tak,jak je to v jejím věku možné.Máme mezi sebou vztah máma-dítě a je to vztah milující.Nejsem zastáncem toho,že dítě nechám vyřvat,protože se to má,že spí ve své postýlce.
Také zrovna nevyhledávám řvoucí děti a je jedno,jsetli řvou z rozmazlenosti nebo z toho,že jsou nešťastné,potože je rodiče nechávají ,,vyřvat".
|
|
|
|
| Klára,2 děti | •
|
(3.4.2008 16:52:38)
Mišule,pro inspiraci,jak jste řešila na veřejnosti zlobení dětí?Křik,vztek atd.
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(3.4.2008 17:37:58)
dnes jsem viděla paní s kočárkem a tak 2/3letým klukem, kluk asi nekoukal na cestu (světe div se, když jdou okolo stavby - předělávají nám fasádu a je okolo toho spousta legrace), já chápu, že to asi dělá pořád, že ji to štve, ale ona na něj tak ječela ... ještě když už nebyli vidět pod kopcem, byla slyšet pevně doufám, že tohle se mi nikdy nepodaří, já vím, nikdy neříkej nikdy, ale stejně doufám
|
| Mišule | •
|
(4.4.2008 9:57:09)
Majdalenko - tohle je zase druhý extrém.
Ta paní má to dítě zřejmě jen proto, e je to in. Tyhle matky nesnáším ještě víc než matky rozmazlovatelky. Zatímco druhý typ matek škodí jen sobě a plete si na sebe a na společnost bič, první typ opravdu škodí dětem.
Chdák dítě ani neví co udělalo, ale ono je to asi jedno, "maminka" by si vždycky něco našla.
Když chce bezdětný pár adoptovat dítě z dětského domova, musí podstoupit milion psychologických testů, zkoumá je sociálka, leze jim do soukromí ........... a takovýmhle lidem děti klidně nechají.
|
|
|
| MIšule | •
|
(4.4.2008 9:50:38)
Možná Vám to dneska příjde divné a určitě Vám to bude připadat jako "týrání dětí", ale normálně dostali na zadek. Veřejnost, neveřejnost, vztkali se, tak jsem je plácla přes prdelku. Nic dramatického, víc bolela ruka mě než je zadek. Ale čekat s trestem až domů nejde, protože dítě už dávno neví za co by bylo trestáno.
|
| Klára,2 děti | •
|
(4.4.2008 9:56:41)
I já občas plácnu přes zadek,ale doma,protože se malá začne vztekat ještě víc.Odejdu od ní,vyvzteká se a pak je klid.Ale venku to moc nepomáhá,když začne křičet ještě víc.
|
| Mišule | •
|
(4.4.2008 10:02:41)
Katko - V žádném případě nemám patent na výchovu dětí - možná jsem měla jen štěstí, že kluk i holka nevyváděli a moc se nezvtekali. Možná je to i tím, že při druhém záchvatu vzteku prošli studenou sprchou (tak jak byli - v oblečení a v bačkůrkách) a pak to už nezkoušeli. Možná je to i tím, že jsem s nimi hodně mluvila, hodně si hrála, ale i po nich vyžadovala, aby si určitou část dne hráli sami.
Těžko radit. Každá máma má doma svůj originál a sama si musí přijít na to, jak na něj.
Do téhle diskuse jsem se zapojila spíš proto, že mně připadá, že dnešní matky nemůžou přicházet o zásady, protože žádné namají - což evidentně není váš případ.
Držím palečky, a´t najdete rozumnou hranici mezi "spokojeným" dítětem a výchovou.
|
| Klára,2 děti | •
|
(4.4.2008 10:16:16)
Jsem ráda,že jste se zapojila.Myslím si,že až naše děti odrostou,tak si asi taky budeme řikat,že my jsme to dělali lépe.Přesně tu hranici,kterou jste psala hledám.Mám dvě děti,ale každé je z úplně jiného těsta.Jedno se mě po narození drželo jako klíště,celý den na rukou,jinak následoval strašný křik,spát jedině se mnou,prostě přísavka.Druhé dítě je úplný opak, nehoupat,položit a nechat být,jinak neusne a spí jedině v postýlce.A to hned od prvního dne,takže nic naučeného.Takže jakoby začínám znovu.Určitě to nakonec všechny zvládneme,držím všem palce.
|
|
| madlenka07 |
|
(6.4.2008 21:14:47)
Jen se chci zeptat,jak velký byl záchvat vzteku,že jste použila studenou sprchu???
|
|
|
|
|
| katka+katka | •
|
(4.4.2008 10:24:11)
Kláro, přidám svojí zkušenost, při vztekání na veřejnosti plácnout přes zadek a jasně říct - chováš se takhle, tak příští tři dny žádný večerníček, žádné hraní s dětmi (Katka je zvyklá, že odpoledne si hraje s kamarádkama buď u nás nebo u nich doma), zabralo to. Vztekala se jen třikrát v životě. Ty tři dny pro ní byla dlouhá doba, ale důležité je to dodržet. Jinak ze zkušeností některé matky označují jako období vzdoru s prominutím jen rozmazlenost svých dětí, stejně tak pro rozmazlenost používají výrazy typu on/ona je silná osobnost apod.
|
| Klára,2 děti | •
|
(4.4.2008 10:28:07)
A kolik je holčičce?Obávám se,že ve 2,5 letech tohle dcerka nepochopí-ty 3 dny a vůbec smysl toho zákazu.Období vzdoru je,to je fakt,ale musí se na to reagovat a ne to nechat být,že to jednou přejde a pak s tou výchovou začnu.To je můj názor.
|
| Mišule | •
|
(4.4.2008 10:50:42)
Je dobře, že chcete, aby Vaše dítě bylo vychované a aby nemělo problém s uznáváním autorit. Ono to totiž bez toho nejde. Pokud nebude sám sobě celý život pánem (což se podaří jen málokomu), pak bude vždycky muset někoho poslouchat.
A jak jsem už psala, už ve 3 měsícíh dítě ví co chce a jak toho dosáhnout. takže ve 2,5 letech to ví zcela jistě a dokáže i pochopit co má a nemá (pokud má určené hranice).
................. a už zase žvatlám a poučuju .................
Zkuste to - když se bude hodně vztekat nebo hodně zlobit, prostě jí něco (co má ráda a co je vpodstaě nepodstatné) zakažte. Je nesmysl zakazovat plavání, pokud ho máte zaplacené, atd. A věřte, že nejhorší trest příjde pro vás - protože ten zákaz budete muset dodržet.
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(4.4.2008 11:48:39)
kamarádka má takhle docela vytrénovaný sluch, její malá (1,5 roku) je opravdu silná osobnost a ráda by si leccos vyječela, ale bezvýsledně, máma ji nechá ječet, ale neustoupí a docela to funguje
mmch, když dítě nemá hranice, nejenže si není pánem, ale také trpí úzkostí, protože se nevyzná ve světě okolo sebe (ani v sobě).
opravdu jsem článkem nechtěla říct, že máme nechat děti růst jak dříví v lese
|
|
|
| katka+katka | •
|
(4.4.2008 11:51:15)
Katka oslavila nedávno páte narozeniny. Ale tohle jsem praktikovala ve dvou letech a chápala. Každý den byla zvyklá na společnost dětí a věř mi, že ty tři dny pro ni byly fakt dlouhé bez ostatních. Nepovažuj děti blbečkyono jim to myslí mnohdy víc než nám rodičům po celém dni
|
| Klára,2 děti | •
|
(4.4.2008 12:13:58)
Určitě nepovažuji děti za hloupé,jen jsem tím myslela,že tak malé dítě si nedovede představit co to jsou tři dny.A taky nevím,jestli si ještě večer a pak ten druhý a třetí den dokáže vybavit,za co že to bylo potrestáno.Vyzkouším a uvidíme.Díky za nápady.
|
|
|
|
| GLT | 
|
(5.4.2008 22:56:33)
Milá Katko, pokud ti tato metoda funguje, přeji ti, aby fungovala i do budoucna. Ale myslím si, že trest by měl následovat okamžitě, nikoli až za 3 dny. A ani si nejsem jistá tím, jestli je ideální trestat dítě za vztekání. Mně se osvědčila metoda ignorace. Dcera, tehdy dvouletá, si lehla na chodník a začala vřískat, ignorovala jsem, překulila se do louže, ignorovala jsem. Válela se špinavá a mokrá po zemi dobrých 10 minut, ignorovala jsem. Podobný hysteráček se opakoval potom ještě asi 2krát, ale stále v menší intenzitě. Ten poslední byl už jen náznak- lehla si na zem, bez řevu, po chvíli vstala a šla dál se mnou, jakoby nic. A když někdy vyjímečně začne s vynucováním, trvá to už jen chvilku- ví, že to zase budu ignorovat a že se vlastně namáhá úplně zbytečně. Pravda, chce to pevné nervy a vydržet pohledy kolemjdoucích, kteří se často tváří udiveně, že se dítě válí v bahně a matka opodál stojí jakoby nic, ale vyplatilo se mi to.
|
| katka+katka | •
|
(6.4.2008 10:05:39)
netrestám až za 3 dny, ale trestám 3 dny (vlastně netrestám, Katka rychle pochopila), důležité je o tom i mluvit, ne dneska k nám nepřijdou žádné děti, ale nepřijdou k nám kvůli tomu, co si vyváděla. I když chápu, že jsou děti, kterým to nevadí, protože třeba nejsou zvyklé na jinou dětskou přítomnost
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)