| katynka | •
 |
(26.2.2008 14:09:39)
...zvlášť tatínkova reakce  .
Také nemyslím, že je to jen o věku, spíše to opravdu bude o taktu, slušnosti a vychování. Patřím k těm, kterým také vadí, když cizí člověk okamžitě bez zeptání nacpe hlavu k dítku do kočáru a přiznám se málokdy mám odvahu říct ať si tu hlavu strčí jinam..
Co se týče psů, my jednoho doma máme, nikdy by mne nenapadlo nabízet na procházce komukoliv aby si ho pohladil a to máme opravdového lidumila. Stejně tak mi od ostatních pejskařů vadí pozvání směrem k synovi typu "Pohlaď si ho, nekouše". Všechno je jednou poprvé, že..
Pravda je, že ikdyž máme doma fenu zlatého retrívra, syna 2 1/2 roku nikdy na procházce nenapadlo (tedy zatím) hladit cizí psy, naopak těch malých se z nějakého nepochopitelného důvodu bojí.
A k otázce "holčička nebo chlapeček?" My se potýkáme s opačným problémem. Syn nemá naušnici ani jednu, vlasy má krátké, chodí oblékaný jako kluk a přesto pravidelně slyšíme "jaká je to šikovná holčička" ))
Tak asi tak..
|
| dana+ dcera | •
|
(26.2.2008 14:29:23)
článek byl pěkný. Zatím jsem se nesetkala s lidmi,které by byly nějak jedovatí nebo mi jonak vadili jejich otázky. Když se mě někdo zeptal nebo dal do řeči kvůli dceři,tak jsem s nimi pár slov prohodila.Ale když byla hoílka malá a už měla naušničky,tak mi docela bylo nepříjemný,když seděla v kočárku s culíkem a MĚLA rysy jako holka a lidi mi řikali: to je krásnej chlapeček! Tak tady na to jsem vždy pěnila.Ale slušně jsem odpověděla,že je to holka a radši mizela pryč.
Hlazení cizích psů taky nemám ráda,holka od mala miluje všechny zvířata a psy nejvíce. Od malinka vyrůstala se psem a myslela si,že když náš pes jí nic neuděla,tak jí neublíží žádný.Takže jsem jí musela držet,když jsme míjeli nějakého psa,jelikož hned k němu běžela. Taky nám lidi na ulici nebo v parku řikají ať si psa pohladí,tak jí řikám,že ne,že může kousnout. Jednou mi na to pán řekl,že "jeho" pes nekouše,tak jsem mu odpověděla,že VŠICHNI psy koušou. Urazil se a odešel.Přitom jsem to zle nemyslela.
|
|
| Raduza | 
|
(26.2.2008 16:06:59)
Článek fakt hezký, dobře napsaný, pobavila jsem se. Tleskám tatínkovi a mamince, jak to vydržela. Přiznám se, že bych asi odešla. Já se bavím s každý skoro na potkání, jsem fakt hrozná, a to bydlím v Brně. Kolikrát skočím jen tak do obchodu pozdravit důchodkyni prodavačku . S tím jak se lidi ptají, jestli je to chlapeček nebo holčička jsem tomu ještě nepřišla na kloub. Když byla dcera malá, tak se pořád každý ptal, jestli je to chlapeček (to je jsem trochu ještě chápala, nic růžového nenosila),ale teď se každý ptá, jestli je malý holčička. Je hezounký, to jo, ale jako holčička fakt nevypadá a většinou je v modrém . Taky to nechápu, ale třetí jen kvůli tomu opravdu nechci 
|
|
| pavla12345 |
|
(26.2.2008 16:20:18)
Na vtíravé důchodce, resp. důchodkyně mám stejný názor, ale mám taky příhodu z druhé strany. Na sjezdovce stál zaparkovaný kočárek, v něm mimčo a řvalo tak, že se celý kočár natřásal. Široko daleko nebyl nikdo, kdo by se k němu hlásil, tak jsem ho opatrně pohojdala a možná přidala i nějaké to ťuťu ňuňu. Do kočáru jsem nesahala, dobře si pamatuju, jak jsem bývala nepříčetná, když mým dětem třeba někdo cpal dudlíka nebo sahal na hračky.Mimčo přestalo plakat a v tom se přiřítila maminka, díky jsem zrovna nečekala, ale ten pohled kterým mě zpražila...Příště asi radši nechám mimčo řvát.
A k těm pejskům, taky máme fenku zlatého retrívra, ale cizí děti na ulici k ní nepouštím. Když se mě nedávno nějaký tatínek s tak ročním robátkem ptal, jestli si ji můžou pohladit a já odmítla, řekl mi, ať si ji narvu do špic
Ale já si prostě myslím, že děti by cizí psy hladit neměly, protože pak těžko odliší, kdy k cizímu psovi můžou a kdy ne.
|
| Lucyena | 
|
(26.2.2008 17:33:49)
To nechapu, proc by si dite nemohlo pohladit psa, kdyz se pred tim zeptalo, jestli muze??
|
| luthienka | 
|
(26.2.2008 18:31:30)
Nepolemizuji o drzosti náhodných kolemjdoucích, kteří se rozhodnout nám udílet výchovné lekce.
Ale na druhou stranu je lidské a normální se kontaktovat. Je nám líto psů v útulku, dětech v dětském domově, zneužívaných prostitutek, ... A co osamělí staří lidé, kteří mají jen 4 stěny a je jim smutno? Tady stačí jen maličkost- všimnout si jich. A trochu humoru!
|
|
| Růžovka horská | 
|
(26.2.2008 19:17:09)
Lucyeno,netroufám si odhadnout jak jsou na tom ostatní pejskaři. U nás je pravda taková, že když se někdo zeptá jestli si našeho psa může pohladit, většinou mu to dovolím. (Ikdyž pravda, taky ne úplně každému).
Ale na druhou stranu i dost dobře chápu postoj majitele psa, který psa učí si kolemjdoucích nevšímat a nepřijímat žádnou pozornost pohlazením počínaje pamlsky konče. Nejde mu přitom o to, aby byl pes na lidi zlý, jen o to aby je ignoroval.
Ještě dnes si pamatuji jak mi chtěl jistý pán ukrást psa, kterého jsem měla uvázaného před krámem s košíkem na tlamě (bo je to tak ve vyhlášce, že..) Naštěstí pes udělal před krámem alespoň pořádný rámus, že mu někdo cizí sahá na vodítko a krádež se pánovi nezdařila...
|
|
| Margot+1 | 
|
(26.2.2008 20:07:56)
Protože spousta malých dětí k pohlazení přidá kopanec. Naše kokršpanělka malým dětem z tohoto důvodu prostě nevěří, a ačkoli ještě nikoho nekousla (pouze uhýbá před cizíma rukama a mrká), nechám na ní, jestli se od cizího pohladit nechá nebo ne. U dětí rovnou odmítám (nechci se dožít chvíle, kdy na nějaké dítě nedejbože zavrčí - a sklidíme hysterický záchvat jeho matky...)
|
|
|
| MSteflova | 
|
(26.2.2008 18:11:34)
Pavlo, děti nejsou hloupé. Není těžké je naučit, že hladit cizí pejsky mohou jen se souhlasem majitele psa. Asi bych ti to neřekla takhle na plnou hubu, ale to, kam si můžeš psa strčit, bych si pomyslela také. Ale nic ve zlém
Já psa mám, děti zbožňuje, když si ho chtějí některé pohladit, nevadí mi to. A psisko to vítá, že ho někdo podrbe za ušima.
|
| Petulina, kluci 11 a půlroční mimi | •
|
(26.2.2008 19:46:29)
Jděte s tou ušlechtilostí někam. Máte pudla? Koupete ho, češete? a Viděli jste někdy jeho totálně ohlazenou hlavičku, na níž chlupy už jen mastně a splihle visí, přičemž vykoupání a načesání stálo vás i psa notně sil a času? My jsme taky prosili lidi, aby naše neuvěřitelně milé a družné pudlice, které k tomu (zvláště děti) přímo vybízely, nehladili. Pokud byli kolemjdoucí tak slušní, že se aspoň zeptali, tak jsme dodali, že mohou, ale hlavně ne po hlavě.
A co se týče důchodců, taky mám zkušenosti s takovou zlobou a sprostotou, ze které je mi někdy nanic.
Když jsem stála v 8. měsíci frontu u přednostní pokladny v Tescu a skoro kolabovala, nacpal se přede mne čiperný důchodce s plným košem lahůdek ala tatranky, bůčky, laciné čokolády s pokřikem "těhotenství patří k životu, kdežto já jsem nemocný" a mával mi invalidní legitkou před mýma zamžitkovanýma očima. Bylo mi tak zle, že jsem se neměla ani sílu hádat a rozplakala jsem se. Až později mě napadla správná a trefná odpověď: Smrt taky patří k životu...
Jsem poměrně dost družná, dám se do řeči s kýmkoliv kdo je také nakloněný si povídat. Jenže dost lidí si nechce jen tak povídat. Chtějí apriori kázat, shazovat a urážet. Jsou to prostě takové povahy a s těmti je nutné taky tak jednat. Těžko jim můžete odpovídat s úsměvem. Oni taky většinou na žádnou odpověď ani nečekají, ve skutečnosti je nezajímáte. Tak, jak to popsala Kačislava. Rozhodně není suchar ani přecitlivělá. Děti musíme totiž taky učit, jak se bránit, když nás někdo napadá a nebát se odmítnout, nesouhlasit, ohradit se hrubosti.
|
| MSteflova |
|
(26.2.2008 21:55:29)
Tak já jsem v životě narazila na hodně lidí a musím napsat, že takové zkušenosti nemám. Pravda - nemám toho pudla, protože pudl se mi nelíbí a vůbec žádní gaučáci. Zvlášť ne ti, co po zásahu majitelů vypadají jako cukrová vata s nohama. Jinak ať si každý vybere psa, jakého chce. Pravda, můj pes se za 6 let koupal asi 6x a vyloženě to nesnáší. Taky ho moc nečešu a srst má krásnou. Jestli ho někdo pohladí po hlavě je mi jedno, když se zeptá. Nevím, co to má společného s ušlechtilostí.
Ze zkušenosti na MD tak trochu znám pocit, kdy si člověk nemá s kým popovídat. Přestěhovala jsem se na maloměsto těsně před porodem a přátelé tu nacházím až poslední dobou. Jednou jsem hovořila po telefonu s bratrem, který mi po čtvrthodinovém monologu skočil do řeči se slovy:"Hele, ty jsi dlouho s nikým nemluvila, že jo?"
To, jestli někdo obtěžuje, leze do kočáru či sekýruje rodiče dítěte, je věc jiná. Tam je úplně jedno, jakého věku dotyčný je.
Ale abych se tu ofrňovala nad důchodci... Předpokládám, že také zestárnu, i když důchodu se asi nedožiji.
|
|
|
|
| Matylda 11/2006 | 
|
(26.2.2008 19:07:49)
my máme doma pitbulla, je to velice hodný a milý pejsek - opravdu. Spí s námi v posteli, děti miluje. Zvláštní, že si ho ještě nikdo nechtěl pohladit 
|
| Lilith |
|
(26.2.2008 23:15:47)
My byli v lednu v restauraci a muj 3 lety syn se me zeptal, jestli se smi zeptat majitele toho pejska, zda si ho smi pohladit..majitel dovolil a syn stastne hladil...pes byl pitbull.
|
| Matylda 11/2006 |
|
(27.2.2008 13:32:40)
náš pes je taky šťastnej jak blecha za drbání, ale moc nabídek nemáme , je ale fakt, že opatrnost je opatrnost a po sídlišti chodí s košíkem.
|
| Lilith |
|
(27.2.2008 15:16:50)
Já jsem teda koukala asi malinko vyděšeně, ale už jsem zvyklá, náš synek je odmalička na vše dost odvážný, takže už jsem se musela otrkat...od ježdění po klouzačce v roce po hlavě až po hlazení pitbulla.
|
|
|
|
|
|
|
| Jajina, David 16/11/05 | •
|
(8.3.2008 20:03:27)
My máme doma 2 yorkšíry a učíme naše dítě, že cizí pejsek se prostě nehladí. Já osobně nejsem typ, který hladí cizí psy nebo nechává hladit svoje psy a to jsem se setkala s lidmi, kteří prostě nečekaně vrazili ruku do tašky a začali mi psy hladit. Když jsem těm lidem slušně řekla ať mi psa nehladí, tak se ohradili, že se přece nic neděje. Na to já, že já je taky nehladím nebo neošahávám. Nikdy nevím jakým způsobem zareagují, protože se jim dotyčný nemusí líbit, nebo nemusí mít svůj den. Mám hodné psy, ale nikdy člověk neví. Může mi kdokoli tvrdit, že jeho pes neublíží, ale kdo ví, třeba mu rupne v bedně.
Teď mám 2letého chlapečka a lidi se mi na něj snaží šahat. Opravdu netuším, kde se ta drzost v lidech bere sahat na cizí děti. Vždycky se jim snažím se synem uhnout, nebo zabránit v kontaktu s ním. Nebaví mě vysvětlovat lidem proč to tak dělám. Navíc je mi to ztíženo tím, že syn je družná a komunikativní osobnost.
Když jsou lidé slušní, tak si snimi popovídám, ale neslušnost neomlouvám. Učím syna, že se má vždy chovat slušně a hezky, ale v dnešní době je to opravdu těžké.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)