| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pomoc, důchodce II.

 Celkem 163 názorů.
 Zuuuza 


Rozumím ti 

(26.2.2008 8:38:44)
Ahoj Katko, úplně chápu, že se nerada dáváš do hovoru s cizími lidmi. Mám to stejně. Nás už dvakrát zastavila stejná babička. Poprvé to bylo na ulici. Neřekla ani dobrý den a hrnula se ke kočáru se slovy (bez pozdravu, bez oslovení): "To máte holčičku?" Řekla jsem, že ne a nevšímala si jí. A co čert nechtěl? Po pár měsících stojím v obchodě u pokladny a zezadu naprosto nečekaně (opět bez pozdravu, bez oslovení): "To máte holčičku?" - úplně stejná paní. Odpovídám: "Ne." Na to babička: "Tak chlapečka?" Odpovídám: "Jiná možnost není, ne?". Ještě se ptala, jak je starý atd. Ale už jsem nereagovala... Možná kdyby mě ta paní nejdříve pozdravila a oslovila, tak bych byla ochotná i odpovědět, ale takto?
Hezký den.
 Markéta 
  • 

nejsi trochu suchar? 

(26.2.2008 9:37:22)
hlavne ze ty jsi tak hezky vychovana... v ucte ke starym lidem
mne taky obcas na ulici oslovi stara pani, kdyz jdu na prochazku s dcerou (rok) nevadi mi ze nepozdravi a hned misto toho
rekne S USMEVEM : holcicka nebo chlapecek?
odpovim rovnez S USMEVEM : holcicka, v tomhle veku to jeste vubec neni videt, vidte.
stara pani: ja mam taky vnoucatko, ale chlapecka. skoda, ze dcera bydli tak daleko ...
ja: to je dneska svet, lidi se musi stehovat za praci stovky kilometru ...
stara pani: to mate pravdu, zet nasel dobre misto v ...
ja: to je vazne daleko, urcite byste je chtela videt cateji
stara pani pokyva hlavou, moje dite se napr mezitim usmeje a ona pronese neco jako ze mam roztomilou holcicku
podekuji a reknu, ze my pujdeme zase dal a reknu nashledanou
pani rovnez pozdravi a popreje nam pekny den
 Zuuuza 


Re: nejsi trochu suchar? 

(26.2.2008 9:45:55)
Markéto, myslím, že suchar nejsem. Ale ta paní to na mě už dvakrát doslova vyštěkla. Nebylo to žádné milé zeptání, na které by se mi chtělo odpovídat. Se slušnými a milými lidmi nemám problém prohodit pár slov... :-)
 Matylda 11/2006 


Re: nejsi trochu suchar? 

(26.2.2008 12:22:28)
Já taky nesnáším, když se mi někdo nahrne ke kočáru.
Dceři je už rok, seděla v kočáru, celá v růžovém a v uších náušničky, přišla paní a zase jako natvrdlá: to je holčička ? Né opička~j~
 Markéta 
  • 

Re: nejsi trochu suchar? 

(26.2.2008 12:48:31)
ok, sorry :-)
 Marek 
  • 

Re: nejsi trochu suchar? 

(26.2.2008 15:04:32)
Prosím tě, uvědom si, že úctu si nezaslouží člověk věkem, ale činy! To, že je někdo starý, neznamená, že kolem něj budou všichni chodit s čelem na podlaze. Hulvátství ani úcta není funkcí (záavislá na) věku.

Je mi jasné, že někteří důchodci nemají do čeho píchnout a tak se vtírají do ostatních, ale tohle mě jako omluva nebere. Když se někdo slušně zeptá, co to je, jak se jmenuje, tak odpovím a věk dané osoby (stejně jako národnost a barvu pleti) neřeším...
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: to tedy není 

(26.2.2008 19:56:17)
Co se týče důchodců, taky mám zkušenost se zlobou a sprostotou, na kterou lze těžko reagovat mile a s úsměvem.
Když jsem např. stála v 8. měsíci frontu u přednostní pokladny v Tescu a skoro kolabovala, nacpal se přede mne čiperný důchodce s plným košem lahůdek ala tatranky, bůčky, laciné čokolády s pokřikem "těhotenství patří k životu, kdežto já jsem nemocný" a mával mi invalidní legitkou před očima. Bylo mi tak zle, že jsem se neměla ani sílu hádat a rozplakala jsem se. Až později mě napadla správná a trefná odpověď: Smrt taky patří k životu...

Jsem poměrně dost družná, dám se do řeči s kýmkoliv, kdo je také nakloněný si povídat. (Můj muž introvert absolutně nechápe, jak to dokážu - každý podle svého temperamentu, že). Jenže dost lidí si nechce jen tak povídat. Chtějí jen zapškle kázat, shazovat a urážet. Jsou to prostě takové povahy a s těmi je nutné taky tak jednat. Těžko jim můžete odpovídat s úsměvem. Oni taky většinou na žádnou odpověď ani nečekají, ve skutečnosti je nezajímáte. Tak, jak to popsala Kačislava. Rozhodně není suchar ani přecitlivělá. Děti musíme totiž taky učit, jak se bránit, když nás někdo napadá a nebát se odmítnout, nesouhlasit, ohradit se hrubosti.
 Kačka+Miška+Eli+Anička 


Re: Rozumím ti 

(26.2.2008 20:59:19)
:-D:-D:-D, reakce tvého manžela je super, fakt jsem se zasmála. ;)

Nedávno jsem jela v Mostě v autobuse, seděly tam 2 důchodkyně, přistoupila maminka s kočárkem a ony začaly na celý autobus s komentářem, "jé dneska ty mladý, oni jezdí s kočárem i jednu stanici místo toho aby šly s dítětem pěšky! To mi musely chodit pěšky, i 12 km do nemocnice" a ještě takhle chvilku mluvily a maminka na ně, co si to jako dovolujou, a jestli tehdy taky studovaly, ona že studuje a potřebuje každou chvilku. A říkala, "no hlavně, že prej mladý jsou drzý", důchodkyním se to nelíbilo a začaly se hájit, že to nebylo na ní a že když ony byli mladé tak na studia neměly (no nevím jak to nemohlo být na ní, když tam byla jediná s kočárem). Maminka vystoupila a důchodkyně začaly hledat oporu a obhajovaly se.
 Šíšovi 


Re: Rozumím ti 

(29.2.2008 12:46:39)
mě jednou rovnou důchodkyně v poloprázdné tramvaji vyhodila jako těhotnou z místa jen proto, že ona je zvyklá sedět zrovna na tomto místě
když byl šíša malý, vynadal mi nějaký důchodce, protože malý v kočárku plakal a v tu chvíli ho nešlo uklidnit (oni asi nikdy neplakali a proto tak rádi remcají)
zážitků je mnohem víc a já se spíš ptám, jak to vysvětlit našim dětem, že se chovají jako hulváti
 mjanickam 


Pravda 

(26.2.2008 8:47:51)
Já musím říct, že na tyhle situace mám prostě smůlu. Holce bylo půl roku, venku léto, teploty přes třicet a tak jsme se vydaly ven. Dceři jsem dala jen kraťásky, tričko a ponožky. V chodbě nás zastavila sousedka a začala mě kázat, jak jí oblékám, že až bude stará, tak bude mít revma....Jindy jsem zase jela s kočárkem a když malá brečela, tak mě důchodkyně upozorňovaly, že bych měla to mimino nakrmit, že brečí hlady!
A takových situací jsem už zažila bohužel plno!
 Kačislava 


To nedělají jen důchodci 

(26.2.2008 8:50:46)
Ráda bych neomalenost svedla na stáří, ale myslím, že někteří lidé jsou prostě neomalení vždycky. Dcera také nemá náušnice, nemám je ani já a píchnout jsme si uši nenechala ani v pubertě (můj postoj byl něco jako "když všichni, tak já just ne";). Navíc mám sama krátké vlasy a dceru jsem nechávala stříhat také na krátko (teď má mikádo, protože chce samozřejmě delší vlasy). Na hřišti se s ní dala do hovoru nějaká maminka a říkala jí: ty chudinko, co to máš za vlásky, maminka tě tak strašně ostříhala (její malá dcera měla dlouhé vlasy). Pak se podívala na mě, ušklíbla se a dodala: Aaaa, jak vidím, maminka to má taky... I když to rozhodně nebyla krasavice, která by mi nějak zvlášť narušila sebevědomí, přesto mi to bylo samozřejmě nepříjemné a nechápala jsem, proč se na hřišti do mě naváží někdo cizí. Také mi přijde otřesný stereotyp, že každá holčička musí mít dlouhé vlasy a náušnice, protože se to prostě "čeká".
 renata, syn michal měsíců 
  • 

Re: To nedělají jen důchodci 

(3.3.2008 12:24:27)
Lidi se nekdy chovají hrozně- důchodce-nedůchodce. Naši sousedi jsou asi 50-tnici,od té doby co se nám narodil syn nás neustále peskují za to že... díte pláče/ které nepláče, že? /, pak že když leze tak dupe a je to ruší / na to jsem odpovedela, že kvůli nim dítě k topení přivazovat nebudu/, pak že sme hluční když si hraje a nestydí se nám třískat na topení třeba v 5 odpoledne. Důrazně jsem je poždádala at přestanou obtěžovat a stejne to nepomáhá, tak při nekbližší příležitosti na ně asi začnu sprostě rvát, to je jediný jazyk kterému primitiv porozumí.
 renata, syn michal měsíců 
  • 

Re: To nedělají jen důchodci 

(3.3.2008 12:24:51)
Lidi se nekdy chovají hrozně- důchodce-nedůchodce. Naši sousedi jsou asi 50-tnici,od té doby co se nám narodil syn nás neustále peskují za to že... díte pláče/ které nepláče, že? /, pak že když leze tak dupe a je to ruší / na to jsem odpovedela, že kvůli nim dítě k topení přivazovat nebudu/, pak že sme hluční když si hraje a nestydí se nám třískat na topení třeba v 5 odpoledne. Důrazně jsem je poždádala at přestanou obtěžovat a stejne to nepomáhá, tak při nekbližší příležitosti na ně asi začnu sprostě rvát, to je jediný jazyk kterému primitiv porozumí.
 Gréta 


Šílenství kolem náušnic 

(26.2.2008 8:54:34)
vůbec nechápu. Podle mě to je stejná ozdoba jako náhrdelník, náramek nebo prstýnek. Už se někdy někdo pohoršoval nad tím, že dítě nemá náhrdelník? Asi ne, tak proč se pak diví, že nemá zrovna náušnice, které se navíc musejí píchat do kůže, můžou hnisat a zarůstat.
 Míša 
  • 

Re: Šílenství kolem náušnic 

(26.2.2008 9:44:36)
Taky nechápu. Ani já nemám náušnice, ani moje sestra, ani moje maminka je neměla, své dceři je taky nehodlám dát, a nikdy jsem tím netrpěla. Fakt je, že se mi ani nestalo, že by se někdo divil, proč je nemám.
 majdaleenka +07+11 


Re: Šílenství kolem náušnic 

(26.2.2008 11:10:34)
mně píchala uši teta v sedmi letech, byla to velmi slavnostní chvíle a ani to nebolelo, zato mi pak uši léta hnisaly, dodnes nemůžu nosit "plechové" náušnice, jen dražší kovy;) Jo a jestli jsem kluk se mě ptaly i s náušnicema, mohla jsem mít na sobě i sukni, a naposledy se mi to stalo v 16 letech, nějaká stařenka se mě doslova zeptala, jestli jsem slečna nebo kluk (bylo léto, já měla tílko a kraťasy a byla jsem zrovna nakrátko ostříhaná). Mám syna, ale až přijde holčička, nehodlám jí píchat uši jako miminku, prostě až si řekne, tak si řekne, jako já.
 Jíťa 
  • 

Re: Šílenství kolem náušnic 

(26.2.2008 15:59:13)
Mě uši píchali jako miminku doktoři na ORL a taky nemůžu nosit nějaký šmejdy, jen zlato nebo stříbro. Asi nějaká alergie nebo co.
 Tera+4  
  • 

Re: Šílenství kolem náušnic 

(3.3.2008 9:44:16)
:-) Mně to připadá jak ženská obřízka v Africe, tam to taky MUSÍ mít všechny holčičky, jinak jsou méněcenné.. A to si všichni myslí, jaký je to necivilizovaný zvyk! Uznávám, že píchnout náušnice jistě bolí míň, ale je to jediný rozdíl, který vidím. Mám nejmladší dcerku s dysfázií, takže moc nemluví a spíš pokřikuje, a k tomu nemá náušnice :-). Na hřišti jsem taky málem inzultovala "soucitnou" paní, která ji litovala: "Ty chudinko postižená, maminka ti ani nedala náušničky, viď?". Dík za článek, zcela chápu potřebu si vylít srdce :-).
 MartinaNov (dva rošťáci 


natvrdlí lidé 

(26.2.2008 9:34:02)
tak to mi se včera stalo něco podobného. Byla jsem s malým (2 r. v kočárku) v bance, něco jsem vyřizovala, přišla paní cca 50-60 let a začala ho šimrat na tváři a vydávat podivné zvuky (takové to rádoby šišlání na mimčo apod.). Slušně jsem ji požádala, aby mi na něj nesahala. Ona vesele pokračovala. Já jsem stála tak, že jsem na malého zas tak dobře neviděla přes korbu, ona že prý nesahá, prostě mu prstem šermovala před nosem. Malý se řehtal samozřejme.
Vkládala jsem na účet, tak jsem hned nemohla odjet a přemýšlela, jestli se jí mám zeptat, jestli je vadná, nebo jí to rovnou sdělit. Na dvojí upozornění prostě nereagovala. Asi jsem jí taky měla začít šermovat prsty před nosem a šišlat. Třeba by se jí to líbilo stejně, jako mému synovi.

Tohle není o věku. To je prostě o idiotství. Za prvé má vědět, že se na cizí děti nesahá. Když se někomu chci podívat do kočárku (obvykle na malinké mimi - vzpomínáme, jaké to bylo), tak se zeptám, jestli můžu. Mi to taky vadilo, když mi pořád někdo strkal hlavu k malému. Na cizí děti nesahám, pokud ho zrovna není nutné zastavit před pádem na hřiští apod.

Taky mě baví, když se vedle nás postaví někdo se psem. Ti lidi jsou hrozně hodní, prý jestli si malý nechce pohladit. Špinavého psa, když se nemůžeme umýt. Já vždycky malého varuji, že nesmí, že ho pejsek kousne. Nekousne, on je hodný. To musím opravdu každému pejskaři vysvětlovat, že nechci dítě učit hladit si každého psa, který jde kolem??? Že jednou půjde takový, který nemá rád, když ho někdo hladí......

Taky mi vadí, když má někdo cizí potřebu mě poučovat. Zřejmě mají pocit, že bych bez těch jejich perel nemohla být úplný člověk. Třeba jako ta paní, která mi dlouze vysvětlovala, že pod černým slunečníkem na kočárku mu bude horko. Když foukal vítr. Prostě udělat se hluchá a odjet. Protože srážka s lidskou blbostí je nebezpečná
 koa 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 9:45:41)
Souhlasím s Kačislavou, že nejde o to, jakého je člověk věku a jestli chodí či nechodí do práce, ale na tom, jestli má nějaký pojem o taktu.

Chápu, že každý má "osobní bublinu" jinak velkou, ale já nevidím nic zvláštního ani nepříjemného na tom, že se dám s někým cizím na ulici do řeči. Co nechci, to říct nemusím, ale takové to prohození pár slov o dětech, počasí, intervalech MHD :) mě nazabije. Naopak, podle mě to podporuje dobrou náladu, nejen mou, ale obecně, ve společnosti.

Chránit si soukromí je důležité, ale řekla bych, že přehánět to není dobré. Pak to vede k "nehas, co tě nepálí".
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 12:59:06)
No já se na ulici do řeči s nikým nedávám, proč taky? A aby mě tu nenařkli, že jsem studený čumák, tak já si to odbývám u nás v baráku - máme tu ze sedmnácti partají 8 vdov, takže někdy, než od vchodových dveří dojedu až nahoru, povídám si i třikrát. Manžel se mi směje, jenže i když ty jejich rady moc nemusím, znají mě od malička a bylo by mi trapné je nevyslechnout. A člověk se občas i něco zajímavého dozví :-D
 kveta19 


Re: natvrdlí lidé :-) ja tehotna na dovolene 

(26.2.2008 11:10:24)
V 6.mesici jsem byla u more,pani mi tam vynadala,ze jsem na slunicku.Ze to "TEPLO" miminku vypali ocicka.
Kdyz jsem se s touhle perlou podelila se svym gynekologem,suse zkonstatoval,ze nektery damy by potrebovali na pusu zamek.
Na zarucene rady cizich,dokonce ani sve matky a tchyne nereaguju-konzultuju co se ma a nema pouze s pediatrem :-D
 severanka 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 12:08:22)
včera jsem byla s malou v kočáře 2 hodiny venku, mezitím se se mnou dala do hovoru jedna paní asi 70 let. příjemně jsem si popovídaly, i o jejich strastech jak chudák přišla o dům , pak jsem potkaly pejskaře, s velkým psem, pes se hnal ke kočárku, paní ho stihla odchytnout a hned ho dala na vodítko,omluvila se a tak jsme si popovídaly o zvířatech, malá si pejska pohladila, a v 17h. jsem šla domů s dobrým pocitem hezky ztráveného dne. Kdybych byla přecitlivělá jako některé pisatelky tady, tak jdu asi domů zelená vzteky.
 Zuzka 
  • 

Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 12:56:39)
Ale každý je zkrátka jiný !!! Také nejsem nadšená z lidí dávajích se se mnou na ulici do řeči, z lidí, kteří mi sahají na dcerku, atd. atd. Sami máme kokršpanělku a máme ji na vodítku, také by se hnala ke každému dítěti. A pes, který se mi žene k dceři mě opravdu vyděsí. Tak jako nedávno, na štěstí se jí na poslední chvíli vyhnul, ale když jsem si představila, co se mohlo stát ...
 severanka 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 20:19:00)
:-)nejhorší smrt je prý z vyděšení. s kým si má už ten důchodce pokecat, nebo žena na MD? Pejskaře, to je jasné, nejsem tolerantní k netolerantním lidem majícím vlčáky bez náhubku a puštěné na volno mezi lidmi
 Vendelína + 2 kluci 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 19:20:31)
:-)R^
 10.5Libik12 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 22:28:41)
Moje řeč.
 Vera S. 
  • 

Re: Pristup k zivotu 

(28.2.2008 0:41:23)
Konecne jedna maminka, ktera nepouziva slova nenavidim, nesnasim, muzu se zblaznit, vytaceji mne...atd. Tahle jde svetem s usmevem a otevrenym hledim. Nebude to tim, ze jak se do lesa vola?...
Jake jezibaby z Vas holky budou, az Vy budete duchodkyne, kdyz uz ted jen NESNASITE a nepohladite ani psa, ani ruku bliznimu, ani dusi potrebnemu a duchodce zni z Vasich ust jako nadavka ( o babiznach a jinych lichotivych vyrazech nemluve). Vzdyt pravdepodobne Vase maminky jsou jiz v duchodovem veku. A Vy samy v nem budete nez se ohlednete...Kdyz je Vas tolik tak Pan Buh s Vami a zle pryc...Vera S.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Pristup k zivotu 

(28.2.2008 7:15:50)
Věrko, já osobně nic proti starším lidem nemám - např. se svou babičkou a dědou si hodně rozumím a i když někdy mají své nálady, neodradí mě to, ale je to dáno tím, že je mám ráda. Třeba posledně mi babička vynadala, jak chodím oblékaná - tak jsem jí řekla: to víš babičko, my umělci.... (jsem fotografka a nic jiného mě nenapadlo).
Ale na ulici si do sebe jet nenechám - ono to možná tak nevypadá, ale i my mladí máme svých starostí dost. Někdy je nám veselo, někdy je nám smutno, někdy jsme i unavení a pak, když se do nás nespravedlivě pustí cizí člověk, to máme akceptovat jen proto, že je o pár desítek let starší? S tím nemůžu souhlasit. Člověk jako člověk, třicátník jako šedesátník - chovat se můžeme slušně všichni.
 Linda 
  • 

Ano 

(26.2.2008 15:45:06)
Jo, tak to se mi taky stalo - jednou v parku, dcerka zrovna usínala ve sporťáku (oranžový Jané), já si s úlevou vytahovala jídlo a noviny, že bude klídek. Přišel ke mně chlap a začal do mně hučet, jestli jsem přemýšlela, když jsem kupovala ten kočárek, že je to jen pitomý drahý krám a dítěti je tam horko kvůli té tmavé střeše. Byla jsem vzteky bez sebe, protože probudil dítě, "poděkovala" jsem tomu chytrákovi za pitomé nevyžádané rady a dodnes jsem nepochopila, kde v sobě lidi berou tu drzost, cpát ostatním své názory aniž by byli o ně žádáni. Teď ještě s údivem zjišťuji, že se to nestalo jenom mně...
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 17:20:27)
Tak lidé, kteří se se mnou dali do řeči ohledně mých dětí mi nikdy nevadili. Na každou otázku je slušná odpověď. Dost často stačil jen úsměv. nevadilo mi, když se lidé přiblížili k mým dětem i sebemenším. Mám dojem, že když dítě přijde do styku s více druhy bakterií přirozeným způsobem, vytvoří si potřebnou imunitu.

Obě moje děti milují psy a chtějí si je hladit. Naše pravidlo je, najít "pána" a zeptat se, zda si můžeme pejska pohladit. Když páana nenajdeme, psa nehladíme. To, že si ušpiníme ruce při hlazení psa, mě tedy nikdy nenapadlo :) Jsem přesvědčená, že děti vychováváme nejen tím, co jim říkáme, ale jak se sami chováme.
 MSteflova 


Re: natvrdlí lidé 

(26.2.2008 22:24:32)
R^
 Etraska 
  • 

Re: natvrdlí lidé 

(8.7.2009 20:02:52)
No víte, ono je to všechno o tom, jak se mnou ty lidi mluvěj. Když mě někdo hezky mile osloví, nebo mi i dá radu ale hezky přijemnym tónem, tak jsem ráda a hned se s nim začnu bavit. Ale když na mě někdo bezdůvodně škaredě zařve, tak se mě to samozdřejmě nelíbí. Jde jenom o to jek to řekneš a né o sdělení.
 Zdenka 
  • 

špinaví pejsci 

(26.2.2008 21:54:00)
To je docela zajímavé, potkáváme pejskařů kvanta a nikdo nám nenabízel pohlazení psa. Všichni si psíky chytají a drží je od kočárku, i kdyz jim říkám, že ho můžou nechat, že jsme zvyklí, že máme psa taky.
A co se týče "špíny", zlatý pes proti držadlům v MHD, nákupním vozíkům, penězům ... Myslím, že většina lidí je schopná sáhnout na peníze a pak do obličeje, na dítě nebo na jídlo. Zato pes je pro ně fuj, přitom na psovi většinou není nic moc horšího než co nám bydlí třeba v polštářích a matracích a spíme v tom celé noci.
 Insula 


poznámka manžela 

(26.2.2008 10:36:27)
Poznámka manžela se mi moc líbila. Zasmála jsem se. Byla trefná a výstižná. :-)
 sestynka 


I u nás.. 

(26.2.2008 12:04:49)
Ahojky,
já mám dvě holčičky a náušničky má jen ta mladší.
U té první jsem se moc bála trápit miminko pícháním, tak jsem jako ty rozhodla, že až bude chtít, tak si je nechá ďobnout sama.
Babičky mohlo ranit. Proč? a Jak to?
Je jí pět a po "ouškách" netouží.

U té mladší jsem byla už mamka sadistka a nechala jí dát náušničky ve 3 měsících.
Vyhnali mě z ordinace a ten pláč nikomu nepřeji slyšet. Hodně dlouho jsem si to vyčítala. Zahojila se v pořádku a náušničky jí nezlobí.
Tak u nás je to půl na půl :-)

A k důchodcům....
tyhle babky "štípačky" bych zakousla. Mám pár veselých příhod z fronty na kasu v krámě, kdy mi začnou lustrovat dětičky a moje kecadla jim začnou vyprávět pikantní příhody z rodinného života, jak že se maminka koupe s tatínkem ve vaně spolu a nahatý!!!! Jé, ta babka zrudla a hned byl klid.

Evča
 Konie 


Re: I u nás.. 

(26.2.2008 12:38:25)
Jenom k tomu pláči u píchání oušek a "týrání" - dají se koupit náplasti EMLA, které ouško znecitliví a dítko nic necítí. Kačka má ouška píchnuté v půl roce a necítila nic. Smála se na paní doktorku a vztekla se až když jí sestřička chytla ručku, kterou šermovala. ;) Neviděla bych to tak drasticky.

A k lidem, kteří "jsou" neomalení. Každý má hranice jinde a ne vždy je nálada se bavit. Mě nevadí se zastavit a když se někdo hloupě ptá, je to jeho problém. Když mám náladu, odpovím, když ne, řeknu něco trefného, ale neurážlivého. Když mě nic nenapadne, odcházím. Ale nutno říct, že takové situace neznám. Nebo mě asi nerozčílí, když mi někdo dává dobré rady. Já vím, že to dělám jak nejlíp umím a tak je to dobře a jestli má někdo jiný názor... Je to jeho právo ;)
 sestynka 


Re: I u nás.. 

(26.2.2008 12:50:11)
:-) moc děkuji za tip na náplast. Až Andulka zatouží taky po náušničkách, bude se hodit.
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: I u nás.. 

(2.3.2008 16:09:44)
No ty náplasti jsou sice super, ale naše malá řvala "jen" proto, že se ji někdo pokusil chytnout tak, aby se nehýbala... Neřvala bolestí ale prostě proto, že se jí nelíbila myšlenka, že jí chce někdo něco udělat a taky proto, že vidí doktora, přitom jí nikdy nikdo doktorama nestrašil, v nemocnici nebyla, ale už je taková. To jí bylo 8 měsíců, měla posunuté očkování a s ním i píchání oušek. Dnes jsou jí 2 roky a jak vzala více rozumu do hrsti, najednou se nechá i naočkovat bez jediného pípnutí...
Shrnutí: u příštího mimča počkám jakou bude mít povahu a pokud bude jako naše malá, tak prostě počkám až trochu vyroste, každopádně sama už bych s holčičkou na píchání nešla :)

K tématu: bydlíme na vesnici a o nevyžádaných radách (nejen) důchodců bych mohla napsat knihu ;) ale beru to s nadhledem, když jsou milí, tak si povídám, jsem díky tomu mezi stařešinou celkem oblíbená, ale mám už takovou povahu, když jsou nepříjemní a dělají věci, co se mi nelíbí, nebojím se jim říct přímo, že to je MOJE dítě a že si JÁ SAMA rozhodnu co a jak budu nebo nebudu dělat. To stené platí i u lidí, které neznám, pokud je mi jejich chování nepříjemné klidně jim to naplno řeknu, ale většinou se snažím být milá :)
:-):-)
 janaj85 


farba oblečenia 

(26.2.2008 20:00:20)
Myslím,že vždy sa nájde niekto komu bude niečo vadit.Je to proste ako pomluvy-ohováranie a dohováranie.Moj manžel rád nosi pestre farby-oranžove,žlte a jemu to pristane a staršiemu synovi kupil červenu šatku a v obchode mu dokonca povedali že je robená na chlapca a videla som aj chlapcov v červenej šiltovke.Tak ja som mu tu červenu šatku nedavala pretože som nezniesla tie pohlady a rečí-že teraz sa nosí asi všetko u každeho.Ja neviem,ale ked si to tu tak čítam až nemožem uverit,že ludia dokážu byt taký protivný a povedat tomu druhemu čo ma robit ako sa správat...no ludia s menším sebavedomím by to nezvládli a mmne celkom ubližuje iba zákerny pohlad,neviem sa cez to preniest...škoda takých vecí.Na svete su aj krajšie vecí ako nepríjemne pohlady,rečí a nazory ktore sa musia vnucovat aj druhým-teda že niektorí taký maju dojem že sa to musi.Starší ma aj žltu šiltovku a tiež sa viedli na to rečí
 fisperanda 


Re: farba oblečenia 

(26.2.2008 20:12:39)
Kdo chce mít kecy, ten je vždycky mít bude, i kdybyste všichni chodili v bílé barvě. Já mám teda dost sebevědomí na to, abych svýho syna oblíkala do červené, klidně i do růžové, do toho nikomu nic není.
 8.5Yettynkaa12 


Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 11:27:24)
můj roční Ondrášek má růžovou kombinézu, protože jsem potřebovala rychle sehnat v sekáči nějakou teplou za slušnou cenu, a zrovna nikde modrou neměli. Tak chodí v růžové. Jemu je to jedno, jen někteří lidé to nemůžou rozdejchat.
 MSteflova 


Re: Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 11:33:37)
Není na světě člověk ten... :-) Já jsem tuhle šla s dcerou, která si vezla kočárek s panenkou. Potkaly jsme maminku se stejně starým chlapečkem(18m), který se po panence začal sápat. Maminka mu povídá, že má doma autíčka. A já, nerozuma, jsem si dovolila na malém městě mamince navrhnout, ať mu panenku taky pořídí...No, nepřejte si vidět tu reakci. Ta představa, že by si synek mohl hrát s panenkou s paní málem sekla. A hlavně - co by na to řekli lidi, že? :-)
 severanka 


Re: Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 17:58:45)
mít holku má své výhody, nikdo se nepozastavuje nad tím, že je celá v modrém a že má auto místo panenky. synovec jeden čas taky pobíhal po venku s kočárkem:-)
 bromelie 


Re: Chlapeček v růžovém 

(5.3.2008 14:05:26)
Taky synátor bude vozit kočárek s panenkou, a schválně do obchodu (doufám, že bude chtít), aby z něho vyrost hodnej chlap a uměl se postarat :-). Psychologové doporučují
 anavel + 3 


Re: Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 19:13:31)
Synovi jsem koupila panenku,kdyz jsem ho ucila na nocnik jako nazornou ukazku. Syn si ji oblibil natolik,ze s ni nekolik mesicu chodil i venku.Lidi se nad tim moc nepozastavovali, jen par holcicek se na nej obcas vrhalo a ukazovalo,jakou ma hezkou panenku. Po par mesicich ho to preslo a ted zas nosi auto.
 MSteflova 


Re: Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 19:22:11)
Tak to vidím jako rozumné. Ono to nakonec přejde i ty holky, já si třeba s panenkou hrála minimálně. Mám dva bratry, takže jsem "ujížděla" na jiných věcech. A nijak mě to nepoznamenalo :-)
Navíc, pokud chceme, aby se naši synové jednou zapojili v péči o své potomky a domácnost, není rozhodně tím nejlepším krokem jim už od mala říkat, že panenky jsou přeci jen pro holky.
 Aristokočka 
  • 

Re: Chlapeček v růžovém 

(28.2.2008 17:42:59)
No, mně se zase babička hrozně styděla koupit takové to plastové nářadí... hasák, kombinačky, kladivo atd... bydleli jsme na malém městě a všichni, včetně prodavačky a případných zákazníků , kteří by byli svědky činu vědeli, že nače bábi má jen vnučku ... tak babička vyrazila před zavíračkou a pod rouškou tmy nářadíčkou koupila :-)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Chlapeček v růžovém 

(28.2.2008 18:37:01)
R^
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Chlapeček v růžovém 

(27.2.2008 11:53:38)
Náš druhý syn si asi ve třech letech "objednal", že mu mám uplést růžový svetr s bílým koníkem, k tomu růžovobíle pruhovanou čepičku a rukavičky. Strašně mu to slušelo :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: farba oblečenia 

(26.2.2008 21:58:48)
Janaj, já dávám našim klukům červenou, žlutou apod. běžně a žádný připomínky jsem nezaznamenala. Jediná barva, kterou jim nedávám je růžová a to teda je opravdu proto, aby nemuseli řešit něčí blbý kecy, ale růžová barva mi jediná připadá vyloženě holčičí, ty ostatní vůbec k žádnýmu pohlaví nevážu.
 Xantipa. 


Re: farba oblečenia 

(26.2.2008 23:26:37)
Můj manžel je dost tmavý typ - takže modrá, hnědá a vůbec tmavé barvy mu nesluší, vypadá jak "bubák". Proto nosí žlutou, pískovou, červenou /ta mu sluší vyloženě/ a jiné poněkud živější barvy. Nikomu to ještě divný nepřišlo. Stejně barevné oblečení mají i naši kluci - když jim to sluší, tak co - s šátky na hlavu v barvě žluté a červené vypadají hezky. Je pravda, že oba, když byli malí - tak do 4 let věku - lidi si často ptali, zda jsou to kluci nebo holky. Měli totiž dlouhé vlasy s lokýnky. Takže to asi poznat nebylo. Jenže pak jim vlasy zhrubly či co, natáhly se a už to nebylo ono. Kvůli sportu jsem je nechala ostříhat. A už se nikdo neptá, asi jako kluci už vypadají;) a nic na tom jejich barva oblečení nezmění.
Ale růžovou, tu bych jim nedala, snad jen tomu nejmladšímu - tričko, ale bez holčičího motivu.:-D
 Lída,3 kluci a holka 


Re: farba oblečenia 

(27.2.2008 8:56:50)
U našich "velkých" kluků se pořád ještě někdo splete, u V. i v necelých 19 letech (ale teď už jen zezadu, nosí culík do půlky zad), u P. hlavně do 16 let, než culík shodil :-D Zajímavé je, že u L. (12 let) se už dlouho nikdo neplete, má prostě daleko "klukovštější" obličej. No a slečna už delší dobu nosí delší vlasy, a je to na pohled jemňounká modrooká blondýnka. Ale náušničky nemá, a nechce.
 Vladan 


Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(26.2.2008 12:11:15)
Kamarádka (je to vtipná žena) naučila svou dceru hezkou odpověď na tuhle otázku. Dcera, jsa tázána na pohlaví, vždycky odpoví "To mi ještě neřekli":-) Vždycky to vyvolá bouři smíchu a ona má většinou i s malou čas zmizet
 Lusika 
  • 

Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(26.2.2008 13:39:42)
Ahoj, zrovna teď často myslím na naušnice.. Nedali jsme je Lucince, že si je dá sama.
Teď ale často slyším otázku holčička nebo chlapeček. Abych se přiznala, je mi to nepříjemné. Ale zřejmě je to i má vina, je ostříhaná na kluka, připadá mi to u dvouletého dítěte praktičtějšjí. Ale růžové oblečení nepomáhá:-). Asi Lucince nacvičím nějakou ftipnou odpověď, aby si nepřipadla divně, až tomu bude rozumnět:-).
EVA
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(26.2.2008 14:11:04)
Lusiko, z toho si fakt nic nedělej. Máme se švagrovou stejně staré dcerky (celkem čtyři, dvě 3.5 a dvě 1.5 roku) a obvykle jsme slýchaly "To jsou hezká dvojčátka!" "To jsou sestřenky" "Ale hezcí kluci!" :)
 JitkaM 


Re: někteří lidé nevidí 

(2.3.2008 15:17:16)
Někteří lidé prostě nevidí a neslyší. V létě jsem byla se synem na mlhovišti a protože je ještě malý běhal úplně nahatý. Ve tváři má jemnější rysy a kroutí se mu vlásky, ale... Volala jsem na něj jménem a byl nahý a nějaká jiná maminka říká svému synovi - dej pozor na holčičku... Je k tomu třeba něco dodávat? Je to k zasmání :-D
 Linda 
  • 

Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(26.2.2008 15:51:12)
Ano, mám taky holku (2,5 r.), co vypadá jako kluk. Důvod je prostý: Krátké vlasy mi taky připadají praktičtější, píchat náušnice miminu nám přišlo šílené (necháme to na ni, jestli je bude chtít) a růžovou barvu fakt nemusím (i když nás zcela neminula, zatím se jí vyhýbám - jsem ráda, že to malá zatím sama aktivně nevyžaduje). Nijak se nedivím, když ji cizí považují za kluka, ovšem když to někdo začne rozmazávat ve smyslu: "Když ona nemá náušnice.", to už mi docela pije krev. Jednou jsem už někomu odpověděla: "Ano, nemá náušnice, podprsenku, podpatky a dokonce ani kabelku - a představte si, že je to holka!"
 petra 
  • 

Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(27.2.2008 8:40:43)
Tak to já mám tříletou blonďatou dlouhovlasou holčičku s náušnicema. Takže by se řeklo, na první pohled jasná holka. Jenže ani ona ani já nemáme rády růžovou, takže jí slečna prostě nenosí. Nejraději má totiž modrou. Takže my zas slýcháme věty typu - jé ty jsi krásná holčička, a proč nemáš růžové oblečení... Dcerce ty otázky asi taky vadí, protože tuhle k mému překvapení odpověděla - protože nejsem žádná blbá růžová karkulka... a bylo.
 petra 
  • 

Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(27.2.2008 11:35:44)
Milado,

já netvrdím, že vždy jde pohlaví snadno poznat, i když si myslím, že u tříletých dětí už by se to ve většině případů mělo dát poznat. Já píšu, že slýchám občas větu- Jé ty jsi krásná holčička, ale proč nemáš nic růžového.
Tudíž předpokládám, že pokud někdo pronese větu, která začíná slovy - ty jsi krásná holčička, tak že pohlaví poznal. No a odpověď mé dcery měla být spíše pro pobavení, jak taky mohou vypadat reakce dítěte.
 Iris 
  • 

Re: :))) Klídek 

(27.2.2008 12:29:37)

Někteří lidé se tím prostě baví na náš účet. Mému dvouletému synkovi často říkají, že je krásná holčička (vlasy má na ježka, nemá naušnice a chodí v modrém). Když těm lidem odkývu, že jo, že to je hezká holčička, zatváří se většinou zmateně a nechají toho.
 čaroda 


Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(1.3.2008 23:20:58)
:-):-D FAKT vtipné!!! Já se jen občas setkám s tím, že lidi chvíli koukají (malému je 1,5r) a po mém oslovení říkají...to je chlapeček?? Jako kdyby Vojta bylo i holčičí jméno..je fakt že má dlouhé řasy a blonďaté vlásky které se trochu vzadu kroutí - v létě půjde 3kou a to už snad nikoho mást nebude. Ale pokud se ptají jeho tak neodpovídám...mě se přece neptají ~j~
 Iveta, Kuba 03, Kája a Verča 05 
  • 

Re: Seš ty chlapeček nebo holčička? 

(2.3.2008 19:55:46)
Tak náušničky v tomto případě taky nepomůžou :-)
Naše holky je mají od 8 měsíců a i když jely v červeném kočárku v růžových šatičkách se sponkou v krátkých vláskách a náušničkami v ouškách, tak se zvláště důchodci hojně ptali, zda jsou to holčičky nebo kluci :-)
A u staršího syna mi vždycky říkali, jakou mám hezkou holčičku :-) (ostříhanou na ježka se spidermanem na tričku)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: no a? 

(26.2.2008 13:38:51)
No, tak to bych chtěla vidět, když do tebe nějaká stařenka pojede, jak nadšeně jí budeš odpovídat. A není to o důchodcích, jak už tu někdo psal, to je prostě o tom, kdo je a není primitiv. Viz článek o adopci výše. Proč by si někdo měl nechat od někoho cizího, s prominutím, dělat na hlavu, to fakt nevím. Pokud se někdo baví slušně, tak proč ne.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: no a? 

(26.2.2008 13:44:13)
pokud myslíš v mezích slušnosti té staré paní, tak souhlasím....
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: no a? 

(26.2.2008 13:45:25)
někdy mi totiž připadá (viz moje zkušenosti s důchodkyněmi z našeho domu), že tím, že jsme mladší se automaticky předpokládá, že se podvolíme. Ale je to správné?
 bromelie 


Re: no a? 

(26.2.2008 16:00:02)
Taky jsem nad tím přemýšlela, ale jen jednou jsem našla odvahu, když vzbudili malého :-). Ale jinak ne. Myslím, že to podvolování správné není, ale učili mě, že je to úcta ke stáří. Ach jo :-(.
 Winky 
  • 

Re: no a? 

(26.2.2008 13:51:15)
No, tak tu asi taky budu za suchara..... ale: dneska jsem byla svědkem docela nepříjemné situace - nešlo tedy o mne, ale další kolemjdoucí paní s holčičkou (holčičce cca ty 2 roky, ťapkala sama, nesla si panenku). Zastoupila jim cestu babka o holi, bez pozdravu zakrákorala (odpusťte ale hlas to byl opravdu strašidelný) "dáš mi tu panenku?" což opakovala asi 3krát. Být to na moji dceru, tak ztropí hysterák na celé náměstí a vůbec bych se jí nedivila. Jednak děti jsou v tomhle věku vůbec poměrně majetnické, navíc dávat něco svého cizímu člověku... prostě tohle řadím do skupiny beztaktních a rozhodně bych neodpovídala natož abych se zapovídala......
 Evís+3 ks 


Re: no a? 

(26.2.2008 23:13:55)
Nedá mi to se taky nevyjádřit:-). Já tyhle babky opruzky přímo nesnáším, obvykle jim slušně odpovím a mizím. Jednou taková babka jela s námi výtahem v Ikee (jeli jsme já, manžel, dvouletý syn a asi tak tříměsíční dcerka). A baba na Ferdíka "já si vemu tvojí sestřičku!" - úplně to na něj vyštěkla, ale tak zle... Ještě mu to párkrát opakovala, ale on naštěstí cizí lidi nesnáší, takže se od ní otočil a byl klid!
 Lusika 
  • 

Re: no a? 

(26.2.2008 13:43:06)
Ve článku nešlo jen o dvě tři zdvořilostní věty, ale o pokus o výchovnou lekci. A to dle mého košér není. Prohodit přátelskou větu v metru či parku může být příjemné a myslím, že je dobré naučit dítě zdvořile odpověděd, ale udržovat bezpečnou vzdálenost. Je to těžké, jak vychovat přátelské a opatrné dítě. Eva
 Stáňa a dva kluci 


Re: no a? 

(26.2.2008 14:36:45)
Přesně tak, tak paní byla prostě drzá. Přece nemůžu někoho soudit při prvním setkání a udělovat mu moralistické kázání. Mě to teda hodně udivilo, co si to dovolila. A odpověĎ tatínka mě taky pobavila. Škoda, že mě tyhle vtipné odpovědi napadají vždycky až několik hodin po...:-).

Jinak s lidmi se bavím ráda, pokud je to v mezích slušnosti, naopak mi vadí, že jsou dneska lidi hodně uzavření a většina se stará především o sebe.
 Iva, 2,5 Terezka a 36t. těho 
  • 

:o) 

(26.2.2008 13:51:03)
Ahojky mamči,
docela se fakt bavím. Myslím, že pravdu mají obě strany. Někdy jsou vážně lidé otravní a neznají hranice. Jindy člověk sám rád prohodí pár slov i s cizím človíčkem :o) .
I já mám příhod několik. Dcera měla vrozenou vadu kyčle, která nám mimo jiné byla léčena 6ti týdenní fixací v sádře s nožičkama naširoko, takže jsme ji těchto šest neděl vozili v kočárku pro dvojčata a tak-tak se nám do něho vešla... první, co jsme slýchávali bylo: "Jé, máte dvojčata?" a po zjištění, že ne, se na nás někteří dívali, jako bychom tu naši maličkou týrali a z toho nyní sádrové nožičky... chtělo to spouuustu trpělivosti, abych i po "x-té" vysvětlila, ač jsem nemusela, že to není následek naší neopatrnosti, ale že nám příroda nadělila vadu kyčle, která se tímto srovná natolik, že za pár let-doufejme-nebude po vadě ani památky. Takže nám malá vlastně poděkuje.
Iva
 katynka 
  • 

Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 14:09:39)
...zvlášť tatínkova reakce :-).
Také nemyslím, že je to jen o věku, spíše to opravdu bude o taktu, slušnosti a vychování. Patřím k těm, kterým také vadí, když cizí člověk okamžitě bez zeptání nacpe hlavu k dítku do kočáru a přiznám se málokdy mám odvahu říct ať si tu hlavu strčí jinam..

Co se týče psů, my jednoho doma máme, nikdy by mne nenapadlo nabízet na procházce komukoliv aby si ho pohladil a to máme opravdového lidumila. Stejně tak mi od ostatních pejskařů vadí pozvání směrem k synovi typu "Pohlaď si ho, nekouše". Všechno je jednou poprvé, že..
Pravda je, že ikdyž máme doma fenu zlatého retrívra, syna 2 1/2 roku nikdy na procházce nenapadlo (tedy zatím) hladit cizí psy, naopak těch malých se z nějakého nepochopitelného důvodu bojí.

A k otázce "holčička nebo chlapeček?" My se potýkáme s opačným problémem. Syn nemá naušnici ani jednu, vlasy má krátké, chodí oblékaný jako kluk a přesto pravidelně slyšíme "jaká je to šikovná holčička" :-)))
Tak asi tak..
 dana+ dcera 
  • 

holka x kluk 

(26.2.2008 14:29:23)
článek byl pěkný. Zatím jsem se nesetkala s lidmi,které by byly nějak jedovatí nebo mi jonak vadili jejich otázky. Když se mě někdo zeptal nebo dal do řeči kvůli dceři,tak jsem s nimi pár slov prohodila.Ale když byla hoílka malá a už měla naušničky,tak mi docela bylo nepříjemný,když seděla v kočárku s culíkem a MĚLA rysy jako holka a lidi mi řikali: to je krásnej chlapeček! Tak tady na to jsem vždy pěnila.Ale slušně jsem odpověděla,že je to holka a radši mizela pryč.


Hlazení cizích psů taky nemám ráda,holka od mala miluje všechny zvířata a psy nejvíce. Od malinka vyrůstala se psem a myslela si,že když náš pes jí nic neuděla,tak jí neublíží žádný.Takže jsem jí musela držet,když jsme míjeli nějakého psa,jelikož hned k němu běžela. Taky nám lidi na ulici nebo v parku řikají ať si psa pohladí,tak jí řikám,že ne,že může kousnout. Jednou mi na to pán řekl,že "jeho" pes nekouše,tak jsem mu odpověděla,že VŠICHNI psy koušou. Urazil se a odešel.Přitom jsem to zle nemyslela.
 bromelie 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 16:06:59)
Článek fakt hezký, dobře napsaný, pobavila jsem se. Tleskám tatínkovi a mamince, jak to vydržela. Přiznám se, že bych asi odešla. Já se bavím s každý skoro na potkání, jsem fakt hrozná, a to bydlím v Brně. Kolikrát skočím jen tak do obchodu pozdravit důchodkyni prodavačku :-). S tím jak se lidi ptají, jestli je to chlapeček nebo holčička jsem tomu ještě nepřišla na kloub. Když byla dcera malá, tak se pořád každý ptal, jestli je to chlapeček (to je jsem trochu ještě chápala, nic růžového nenosila),ale teď se každý ptá, jestli je malý holčička. Je hezounký, to jo, ale jako holčička fakt nevypadá a většinou je v modrém :-). Taky to nechápu, ale třetí jen kvůli tomu opravdu nechci :-D
 pavla12345 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 16:20:18)
Na vtíravé důchodce, resp. důchodkyně mám stejný názor, ale mám taky příhodu z druhé strany. Na sjezdovce stál zaparkovaný kočárek, v něm mimčo a řvalo tak, že se celý kočár natřásal. Široko daleko nebyl nikdo, kdo by se k němu hlásil, tak jsem ho opatrně pohojdala a možná přidala i nějaké to ťuťu ňuňu. Do kočáru jsem nesahala, dobře si pamatuju, jak jsem bývala nepříčetná, když mým dětem třeba někdo cpal dudlíka nebo sahal na hračky.Mimčo přestalo plakat a v tom se přiřítila maminka, díky jsem zrovna nečekala, ale ten pohled kterým mě zpražila...Příště asi radši nechám mimčo řvát.
A k těm pejskům, taky máme fenku zlatého retrívra, ale cizí děti na ulici k ní nepouštím. Když se mě nedávno nějaký tatínek s tak ročním robátkem ptal, jestli si ji můžou pohladit a já odmítla, řekl mi, ať si ji narvu do špic:-D
Ale já si prostě myslím, že děti by cizí psy hladit neměly, protože pak těžko odliší, kdy k cizímu psovi můžou a kdy ne.
 Lucyena 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 17:33:49)
To nechapu, proc by si dite nemohlo pohladit psa, kdyz se pred tim zeptalo, jestli muze??
 luthienka 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 18:31:30)
Nepolemizuji o drzosti náhodných kolemjdoucích, kteří se rozhodnout nám udílet výchovné lekce.
Ale na druhou stranu je lidské a normální se kontaktovat. Je nám líto psů v útulku, dětech v dětském domově, zneužívaných prostitutek, ... A co osamělí staří lidé, kteří mají jen 4 stěny a je jim smutno? Tady stačí jen maličkost- všimnout si jich. A trochu humoru!
 Růžovka horská 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 19:17:09)
Lucyeno,netroufám si odhadnout jak jsou na tom ostatní pejskaři. U nás je pravda taková, že když se někdo zeptá jestli si našeho psa může pohladit, většinou mu to dovolím. (Ikdyž pravda, taky ne úplně každému).
Ale na druhou stranu i dost dobře chápu postoj majitele psa, který psa učí si kolemjdoucích nevšímat a nepřijímat žádnou pozornost pohlazením počínaje pamlsky konče. Nejde mu přitom o to, aby byl pes na lidi zlý, jen o to aby je ignoroval.
Ještě dnes si pamatuji jak mi chtěl jistý pán ukrást psa, kterého jsem měla uvázaného před krámem s košíkem na tlamě (bo je to tak ve vyhlášce, že..) Naštěstí pes udělal před krámem alespoň pořádný rámus, že mu někdo cizí sahá na vodítko a krádež se pánovi nezdařila...
 Margot+1 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 20:07:56)
Protože spousta malých dětí k pohlazení přidá kopanec. Naše kokršpanělka malým dětem z tohoto důvodu prostě nevěří, a ačkoli ještě nikoho nekousla (pouze uhýbá před cizíma rukama a mrká), nechám na ní, jestli se od cizího pohladit nechá nebo ne. U dětí rovnou odmítám (nechci se dožít chvíle, kdy na nějaké dítě nedejbože zavrčí - a sklidíme hysterický záchvat jeho matky...)
 MSteflova 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 18:11:34)
Pavlo, děti nejsou hloupé. Není těžké je naučit, že hladit cizí pejsky mohou jen se souhlasem majitele psa. Asi bych ti to neřekla takhle na plnou hubu, ale to, kam si můžeš psa strčit, bych si pomyslela také. Ale nic ve zlém :-)
Já psa mám, děti zbožňuje, když si ho chtějí některé pohladit, nevadí mi to. A psisko to vítá, že ho někdo podrbe za ušima.
 Petulina, kluci 11 a půlroční mimi 
  • 

Re: Jděte s tou ušlechtilostí... 

(26.2.2008 19:46:29)
Jděte s tou ušlechtilostí někam. Máte pudla? Koupete ho, češete? a Viděli jste někdy jeho totálně ohlazenou hlavičku, na níž chlupy už jen mastně a splihle visí, přičemž vykoupání a načesání stálo vás i psa notně sil a času? My jsme taky prosili lidi, aby naše neuvěřitelně milé a družné pudlice, které k tomu (zvláště děti) přímo vybízely, nehladili. Pokud byli kolemjdoucí tak slušní, že se aspoň zeptali, tak jsme dodali, že mohou, ale hlavně ne po hlavě.

A co se týče důchodců, taky mám zkušenosti s takovou zlobou a sprostotou, ze které je mi někdy nanic.
Když jsem stála v 8. měsíci frontu u přednostní pokladny v Tescu a skoro kolabovala, nacpal se přede mne čiperný důchodce s plným košem lahůdek ala tatranky, bůčky, laciné čokolády s pokřikem "těhotenství patří k životu, kdežto já jsem nemocný" a mával mi invalidní legitkou před mýma zamžitkovanýma očima. Bylo mi tak zle, že jsem se neměla ani sílu hádat a rozplakala jsem se. Až později mě napadla správná a trefná odpověď: Smrt taky patří k životu...

Jsem poměrně dost družná, dám se do řeči s kýmkoliv kdo je také nakloněný si povídat. Jenže dost lidí si nechce jen tak povídat. Chtějí apriori kázat, shazovat a urážet. Jsou to prostě takové povahy a s těmti je nutné taky tak jednat. Těžko jim můžete odpovídat s úsměvem. Oni taky většinou na žádnou odpověď ani nečekají, ve skutečnosti je nezajímáte. Tak, jak to popsala Kačislava. Rozhodně není suchar ani přecitlivělá. Děti musíme totiž taky učit, jak se bránit, když nás někdo napadá a nebát se odmítnout, nesouhlasit, ohradit se hrubosti.
 MSteflova 


Re: Jděte s tou ušlechtilostí... 

(26.2.2008 21:55:29)
Tak já jsem v životě narazila na hodně lidí a musím napsat, že takové zkušenosti nemám. Pravda - nemám toho pudla, protože pudl se mi nelíbí a vůbec žádní gaučáci. Zvlášť ne ti, co po zásahu majitelů vypadají jako cukrová vata s nohama. Jinak ať si každý vybere psa, jakého chce. Pravda, můj pes se za 6 let koupal asi 6x a vyloženě to nesnáší. Taky ho moc nečešu a srst má krásnou. Jestli ho někdo pohladí po hlavě je mi jedno, když se zeptá. Nevím, co to má společného s ušlechtilostí.
Ze zkušenosti na MD tak trochu znám pocit, kdy si člověk nemá s kým popovídat. Přestěhovala jsem se na maloměsto těsně před porodem a přátelé tu nacházím až poslední dobou. Jednou jsem hovořila po telefonu s bratrem, který mi po čtvrthodinovém monologu skočil do řeči se slovy:"Hele, ty jsi dlouho s nikým nemluvila, že jo?" :-)
To, jestli někdo obtěžuje, leze do kočáru či sekýruje rodiče dítěte, je věc jiná. Tam je úplně jedno, jakého věku dotyčný je.
Ale abych se tu ofrňovala nad důchodci... Předpokládám, že také zestárnu, i když důchodu se asi nedožiji.
 Matylda 11/2006 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 19:07:49)
my máme doma pitbulla, je to velice hodný a milý pejsek - opravdu. Spí s námi v posteli, děti miluje. Zvláštní, že si ho ještě nikdo nechtěl pohladit ;););)
 severanka 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 21:02:00)
:-DR^ super
 Lilith 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(26.2.2008 23:15:47)
My byli v lednu v restauraci a muj 3 lety syn se me zeptal, jestli se smi zeptat majitele toho pejska, zda si ho smi pohladit..majitel dovolil a syn stastne hladil...pes byl pitbull. ;)
 Matylda 11/2006 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(27.2.2008 13:32:40)
náš pes je taky šťastnej jak blecha za drbání, ale moc nabídek nemáme :-D, je ale fakt, že opatrnost je opatrnost a po sídlišti chodí s košíkem.
 Lilith 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(27.2.2008 15:16:50)
Já jsem teda koukala asi malinko vyděšeně, ale už jsem zvyklá, náš synek je odmalička na vše dost odvážný, takže už jsem se musela otrkat...od ježdění po klouzačce v roce po hlavě až po hlazení pitbulla.
:-D
 Matylda 11/2006 


Re: Docela mě ten článek pobavil 

(27.2.2008 17:59:33)
se stavte na kafe, budou spokojení oba;)
 Jajina, David 16/11/05 
  • 

Ještě jednou pejsek 

(8.3.2008 20:03:27)
My máme doma 2 yorkšíry a učíme naše dítě, že cizí pejsek se prostě nehladí. Já osobně nejsem typ, který hladí cizí psy nebo nechává hladit svoje psy a to jsem se setkala s lidmi, kteří prostě nečekaně vrazili ruku do tašky a začali mi psy hladit. Když jsem těm lidem slušně řekla ať mi psa nehladí, tak se ohradili, že se přece nic neděje. Na to já, že já je taky nehladím nebo neošahávám. Nikdy nevím jakým způsobem zareagují, protože se jim dotyčný nemusí líbit, nebo nemusí mít svůj den. Mám hodné psy, ale nikdy člověk neví. Může mi kdokoli tvrdit, že jeho pes neublíží, ale kdo ví, třeba mu rupne v bedně.

Teď mám 2letého chlapečka a lidi se mi na něj snaží šahat. Opravdu netuším, kde se ta drzost v lidech bere sahat na cizí děti. Vždycky se jim snažím se synem uhnout, nebo zabránit v kontaktu s ním. Nebaví mě vysvětlovat lidem proč to tak dělám. Navíc je mi to ztíženo tím, že syn je družná a komunikativní osobnost.

Když jsou lidé slušní, tak si snimi popovídám, ale neslušnost neomlouvám. Učím syna, že se má vždy chovat slušně a hezky, ale v dnešní době je to opravdu těžké.
 Alena, Honzik, Pája a Alenka 


Katko 

(26.2.2008 16:57:55)
díky díky za tento článek! Mám dva syny a teď v červnu se nám narodí holčička, a já ani manžel nemáme odvahu k tomu nechat malé píchnout naušničky, prostě jsme srabíci oba dva a pořád dokola se bavíme o tom, jestli ano nebo ne!

Takže díky, vím, že svět se nezboří, když naše Alenka naušničky mít nebude !
 SendyWendy 


Re: Katko 

(26.2.2008 19:55:20)
Důchodci, to je kapitola sama pro sebe. Mám-li být upřímná, tak mi většinou vadí, právě pro to "nevyžádané" navazování kontaktů~j~

Třeba tuhle v městskej: ty si ale pěkná holčička, pojď si ke mně sednout, pojď (roztomile).

UAAA (holčička se stydí). Nojo, ona má svojí babičku, viď? (roztomile)

VRRRR musela jsem odejít na druhý konec autobusu, tohle dobrovolně poslouchat nebudu.

Nebo ty důchodci, co si k vám sednou s evidentním záměrem, že si s vámi budou povídat, a musím dlouuuho dávat najevo svůj nezájem, aby pochopili.

P.S. Tvůj manžel má u mě velké významné plusR^
 Marwy 
  • 

Re: Markytko 

(26.2.2008 23:01:04)
je mi z vás ouzko.

Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky důchodce ...

(chudák, důchodu se fakt nedožil...)
 fisperanda 


To nééé... 

(26.2.2008 20:09:24)
Důchodci nemají právo na drzosti a my je nemusíme tolerovat jenom proto, že sou staří. Kdyby tohle udělal například puberťák, vsadím se, že debaty o tom, jak slušný či neslušný měl člověk k pubertálnímu jedinci být, by se tady vůbec nevedly, ale puberťák by byl poslaný do patřičných mezí a všem by se to zdálo normální.
Slušně se bavím se slušnýma lidma. Pokud na mě bude oprsklý důchodce, nebo invalida, budu oprsklá taky.
 MM 
  • 

Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 21:50:32)
... nechala píchnout až tehdy, kdyby si je opravdu přálo a už bylo i trochu schopné chápat co to obnáší a znamená - tj. že to píchnutí bolí, mohlo by se to třeba i zanítit, že na ně musí trochu dávat pozor a by se nnezranila (např. při sportu), že tam ty dírky bude mít už napořád (resp. pokud zarostou, mohou být sále vidět).

Naprosto nechápu píchání uší u malách miminek! Přijde mi to až arogantní - jakým právem mu (řečeno s nadsázkou) "mrzačím" část těla? Jen proto, že rodiče mají nějaký vkus, odnese to dítě?!? Jak k tomu přijde, mít větší riziko zranení či zánětu...? Navíc nechápe tu bolest, proč mu to dělají - jako by toho píchání v podobě očkování atd. nebylo dost, tam to má však jakési zdravvotní odůvodnění - ale píchání jen z ješitnosti rodičů - ne!

Navíc se mi naušnice u malých dětí vůbec nelíbí, ale to je věc vkusu.
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 21:56:29)
No tak tento názor je dost hraniční. Pokud to chceme brát do takových krajností, můžeme se zabývat otázkou, jak jsme mohli přivést na svět dítě bez jeho požehnání, s jakou neomaleností nechat nebo odmítnout nepovinné očkování apod. Trochu víc tolerance, prosím...
 MM 
  • 

Káčo... 

(26.2.2008 22:20:23)
... jaké "krajnosti" myslíš? Nepsala jsem nic krajního ani netolerantního (Tvůj komentář "Trochu víc tolerance";) - jen svůj názor, podložený argumenty.

Jsou to naprosto racionální úvahy, a např. větší riziko zánětu či zranění objektivně s naušnicemi vyšší JE! To se můžeš zeptat doktora.
A podstupovat toto riziko jen kvůli tomu, že mně se něco líbí, o čem ani nevím da se to bude líbit i mé dceři, nevo zda s tím nebude mít spíš zbytečné problémy??? To mi přijde absurdní.

I u nepovinných očkování je to na zvážení pro a proti. Ale tam aspoň ještě jde o zdraví, tedy něco jiného než jen vkus a estetické vnímání.

V čem má býz výhoda toho, píchat miminkům díry do uší? Co tím kdo získá? Proč to dělat? Zajímal by m njaký argument, zatím žádný neznám.

Vždyť vem to naopak - co tím ztratíš, když počkáš, zda a kdy je bude dítě později chtít samo?

Vůbec nic! Má to jen výhody: Dítě už z toho má rozum, ví co a jak, spolupracuje, a v případě že by byly problémy, tak ví že se pro to sama rozhodla s tím to rizikem a ne že Ty jsi jí to vnutila.

Ostatně v řadě zemí je podobný náhled zcela běžný, nidko na tom nevidí nic "krajního". Naopak, za "krajní" může být považováno to, když se to bez přemýšlení děla u miminek.
 MM 
  • 

Omlouvám se za překlepy! 

(26.2.2008 22:21:24)
MM
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(26.2.2008 22:32:47)
Tohle mi přijde krajní: "Přijde mi to až arogantní - jakým právem mu (řečeno s nadsázkou) "mrzačím" část těla? Jen proto, že rodiče mají nějaký vkus, odnese to dítě?!? Jak k tomu přijde, mít větší riziko zranení či zánětu...? Navíc nechápe tu bolest, proč mu to dělají - jako by toho píchání v podobě očkování atd. nebylo dost, tam to má však jakési zdravvotní odůvodnění - ale píchání jen z ješitnosti rodičů - ne!" Nemám ráda věty typu: jakým právem dítěti blablabla... Nezpochybňuji rizika naušnic, nemám nic proti holčičkám bez nich. Ale kdes slyšela, že píchání naušnic souvisí s ješitností rodičů? Já píchbuté uši mám a i kdybych s nimi měla potíže, rozhodně bych svým rodičům nezazlívala ješitnost. MMCH děti jsou snad celkovým obrazem svých rodičů, ne? Ovlivňujeme (ať přímo nebo nepřímo)jejich vkus, volbu partnera, vztah k vlastním dětem... Oproti tomu mi přijdou cinkrlátka v uších dost malicherná.
 10.5Libik12 


Re: Káčo... 

(26.2.2008 22:43:22)
Naštěstí mé děti nejsou mým celkovým obrazem (už jsou hodně velké), ale dejmě tomu, že je jejich poměry formovaly, šak jsem se také snažila:) Pokud jsem v nevědomosti blbě krmila, radila či byla blbým příkladem, budu to muset přežít.

Vždycky jsem ale určité věci zvažovala a pokud bylo v mé moci o dětech rozhodovat, snažila jsem se mit na zřeteli jejich potřeby.

Prohlásíš-li, že jim klidně necháš bodnout ucho či udělat kérku, protože v paneláku, kde žijete se stejně nemohou stát dobrými jachtaři
(což jsi přímo i nepřímo ovlivnila) je to pro mě hodně volný argument.:)
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(26.2.2008 22:47:24)
Nevím, jestli jsme si rozumněly, řekla jsem, že jsou naším obrazem, ne kopií. Myslím tím, že je ovlivňujeme a ony ovlivňují nás. A to více či méně, ale v jakémkoliv věku.
 Ivana Procházková 


Re: Káčo... 

(27.2.2008 2:43:57)
MM,

k tvé otázce co ztratíš tím, když počkáš, zda a kdy bude dítě později chtít náušnice samo, ti mohu ze své vlastní zkušenosti odpovědět, že tím můžeš dítě připravit o možnost nechat si propíchnout uši bez zbytečného stresu.

Víš jak já si přála náušnice jako malá? Holka, já si vyrobila náušnice z knoflíků (uvázaných na niti) a zavěsila si je na uši (za tu niť), jako že to jsou náušnice. Takhle jsem chodila i ven mezi děti (dokud se mi nezačaly smát .. :)). Pak jsem pro změnu nosila klipsy a měla jich několik (takové ty ohavné, barevné, co se prodávali za socíku a nosily je dospělé ženské)...No tfůj.
Ale na píchnutí uší jsem byla moc velký srab, to jsem se radši užírala a tesknila po náušničkách. A jak jsem byla naštvaná, že to rodiče nezařídili "za mě", dokud jsem byla ještě mimino.

No a v 16 letech, když jsem se konečně odvážila nechat si píchnout uši, jsem nakonec ke všemu zjistila, že to OPRAVDU není žádná hrůza, vlastně jsem o tom vlastním píchnutí vůbec nevěděla.

Takže u své dcery jsem neváhala a píchnutí uší "zařídila za ní", dokud byla ještě mimino. Ano, riskuji, že mi to jednou vyčte - ale obdobně bych riskovala, i kdybych to neudělala.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Přesně tak. 

(27.2.2008 7:31:15)
Nechápu, proč se tady dělá z píchnutí oušek u holčiček takové drama.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Přesně tak. 

(27.2.2008 8:35:14)
Nechci to uměle protahovat, já nemám vyhraněný názor - proto se divím, že jsou tu dva tábory, které tak striktně obhajují své pro a proti :-)
 Hryzalka, 2 myši 


Re: Přesně tak. 

(27.2.2008 9:20:59)
Milado, nezdá se mi, že by tady vznikly dva vyhraněné názory ohledně náušnic. Káča jen reagovala na až ortodoxní fráze MM - cituji: Tohle mi přijde krajní: "Přijde mi to až arogantní - jakým právem mu (řečeno s nadsázkou) "mrzačím" část těla? Jen proto, že rodiče mají nějaký vkus, odnese to dítě?!? Jak k tomu přijde, mít větší riziko zranení či zánětu...? Navíc nechápe tu bolest, proč mu to dělají - jako by toho píchání v podobě očkování atd. nebylo dost, tam to má však jakési zdravvotní odůvodnění - ale píchání jen z ješitnosti rodičů - ne!"

Kdybych to vzala tak vážně, pak mrzačím své děti alespoň psychicky od narození (a rozhodně teď nemluvím o náušnicích). Nikdy jsem se jich např. neptala, zda mám právo je pojmenovat zrovinka jménem podle mého a manželova vkusu, zda dcerce psychicky neublížilo, že nenosila růžovou (nesnáším ji), že je nutíme s námi lézt po horách (třeba jim buduji fóbii), vzali jsme je na bobovou dráhu (podle předchozího článku jsem velmi nezodpovědná), od jednoho roku jsme je posadili na kolotoč, od tří let na raft apod.. I když je mám moc ráda, pak sem tam dostanou jednu výchovnou (neměla bych se udat?). Nedávno jsem dcerce řekla, že pokud neomezí sladkosti a nezačne se více hýbat, pak jí ten malý špíček na břichu zůstane (panebože, zahrávám si s anorexií). Jsou třeba obě pokřtěné a nečekala jsem na jejich souhlas. Nic smysluplnějšího mě v současné době nenapadá (to je úroveň:-) ), ale určitě toho bylo více, co jsem udělala podle svého vkusu a bez povolení dětí. Podle MM by mi je měli asi odebrat ;)!
 Hryzalka, 2 myši 


Re: Přesně tak. 

(27.2.2008 11:52:45)
Tak s tímto souhlasím, obzvláště u debat o plácnutí už skoro virtuálně "stříkala krev" mezi znepřátelenými stranami mamin.

Právě kvůli různým takto nesmiřitelným názorům (či táborům) už na hlavní diskuse nepřispívám (některé se neobtěžuji ani číst), ale vyjímka potvrzuje pravidlo;).

Přeji pěkný den.
 MM 
  • 

Hryzalko... 

(27.2.2008 14:55:36)
... to jsi mě asi špatně pochopila ;-)!

Ty věci které popisuješ, nebo podobné věci, děláme s našimi dětmi také (kolo, bobová dráha, různé aktivity... atd.) Ale je přece rozdíl sdílet s dítětem prostě život se vším všudy, tedy i s těmi sportovními a jinými aktivitami, a nechat mu jen kvůli parádě propíchnout uši?! Nevím jak to můžeš porovnávat?

Pro mě je to něco úplně jiného. A dítě je podle mého vkusu mhohem krásnější tak jak je - bez naušinic :-).

Až na to bude mít věk a bude je chtít a vědět proč, tak ať je má, ale holt později. Přece mu (pozor, trochu přeháním, ale jde mi o ten princip, jak to vnímám) teď také nedávám boty na podpatku a podprsenku! Je to DÍTĚ a nic takového prostě nepotřebuje, jen by mu to překáželo a komplikovalo život, nehledě na to že by to vypadalo hrozně. S naušnicemi to vnímám podobně. Malému dítěti nejsou k ničemu a může si je nechat udělat kdykoliv později, až v nich uvidí přínos.

S těmi aktivitami je to trochu jiné - ty volíme přece tak, aby bavily i děti, netahám je přece na ryze dospělácké akce, z kterých nic nemají.
 Ivana Procházková 


Re: Přesně tak. 

(28.2.2008 7:46:27)
Milado,
já už tuto diskusi vzdávám.. :)
Víš, já celkem chápu ty argumenty protitábora, které tvrdí, že náušnice miminu ne - jen tu existuje taky jeden argument, který tento tábor nebere v potaz, tak jsem se ho pokusila vytáhnout, neb je to argument založený na mé vlastní zkušenosti coby prcka bez náušniček.

Jo a mimochodem, mně se náušničky na naší malé coby miminu opravdu hodně nelíbily. Vlastně jsem jí nechala ouška píchnout tak trochu se sebezapřením :).
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(27.2.2008 9:14:34)
Ivule, ale tehdy ještě nebylo nastřelování naušnic. Dnes každé dítě ví, že je to rychlé a "jen to štípne".
Myslím, že je všeobecný omyl, že miminko píchání oušek nebolí. I to mimčo z toho stresuje, zvlášť, když se to pak ještě špatně hojí. Jediný důvod, proč se to dělá u mimin je, že se nemohou bránit, cukat, případně se s personálem prát. Jsou to bezbranná mimina a je na nás, jak s tímto faktem naložíme.
Líbilo se mi, když si dcera mé známé v 6 letech řekla o naušničky. S mámou si vyrazily do města a přišly domů vysmáté, dcera úplně zářila. Nechala si naušnice nastřelit a měla z nich velkou radost. Není tenhle postup méně drastický?
 Linda 
  • 

Re: Káčo... 

(27.2.2008 14:45:08)
Nedá mi to a musím tě podpořit :-). Podle mně je naprosto jasné, že to mimino to bolí úplně stejně jako větší dítě (nebo dospělou ženskou), jenom je opravdu rozdíl v tom, že si nemůže tolik "stěžovat" a že s tím nemůže nic dělat. Mně to tenkrát doktorka říkala, že je nutné to udělat asi do 4. měsíce - aby si za to pak malá netahala a rána se tak lépe zahojila. Tak to je docela brutální, ne? Udělat to miminu jen proto, že není schopné se dotknout ranky, která ho bolí...Já netvrdím, že je to nějaký drastický zákrok, ale právě proto ho může absolvovat holčička kdykoliv a podle mně je lepší, aby to bylo ve věku, kdy se sama rozhodne, a kdy ví, že je to "něco za něco" a že pro krásu musí něco vytrpět. Pardon, ale pokud se někdo bojí nechat si propíchnout uši, tak si asi zas tak moc ty náušnice nepřeje, no ne? Ono třeba přijít o panenství taky bolí, ale jednou se pro to každá z nás dobrovolně rozhodne (tedy pominu ty hrozné případy, kdy to dobrovoně není) - přesto gynekolog neodstraňuje holčičkám panenskou blánu v miminčím věku, aby si to jako nepamatovaly a pak je to už nebolelo...:-)
 Ivana Procházková 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 7:38:45)
Podívej se,
že je to "rychlé a jen to štípne" vysvětlovali i mě moji rodiče a celé okolí, když viděli, jak po náušničkách toužím. Nikdo mě ničím nestrašil, naopak.

Myslíš, že jsem to byla schopná raciálně přijmout jako skutečnost? Ani náhodou.

A k tomu, jestli to miminka bolí nebo ne: když to nebolelo mě v 16 letech, metodami používanými před 20 lety, tak proč by to mělo bolet miminko dnes?

Víš, mě se také moc líbí přístup, který popisuješ: nechat holčičku samotnout rozhodnout, jestli násušničky jo nebo ne - a pokud jo, přijmout skutečnost, že musí snést trochu toho nepohodlí.

Někdy to ale nemusí takhle hezky fungovat (uvedla jsem jako protipříklad sebe) - a holčička se pak cítí nešťastná (a méněcenná - nepřeháním) z toho, že násušničky nemá.
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 9:02:14)
Ivule,

píšeš:

"A k tomu, jestli to miminka bolí nebo ne: když to nebolelo mě v 16 letech, metodami používanými před 20 lety, tak proč by to mělo bolet miminko dnes?"

Protože to mimino si teprve zvyká na tenhle svět a musí se vyrovnat s už tak velkým stresem. Případné komplikované hojení tomu také nepřidá. Má dcera byla celkem uplakané miminko, k tomu se jí objevil ve 3 měsících ekzém. Neumím si představit, že by k tomu měla ještě hnisavé uši...

Oproti tomu 5,10,16-letý člověk ví, proč ho uši bolí, že se to zahojí a udělá s tím parádu.

Jinak nejsem proti tomu, aby se každý rozhodl dle svého. Jen jsem se ohradila proti tomu, že u mimin je to méně šetrné, případně stejně bolestivé. Dle mého názoru je to pro několikaměsíční mimino o dost více stresující.
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 9:05:04)
Jinak jsem byla také do 5. třídy bez náušnic a ostatním holkám je záviděla. Tak mi rodiče náušnice koupili, nechali mi píchnout ucho a byl klid. Bála jsem se, ale to až tak 10 min. před zákrokem. A stálo mi to za to :-)
 Ivana Procházková 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 11:50:12)
No, a moje dcerka byla zase spavé mimiko, ve 4 měsících spala 16 - 18 hodin denně s propíchnutými uši i bez propíchnutých a nic jí nehnisalo.
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 13:40:51)
Mezi námi děvčaty; miminka mají přece posunutá práh bolestivosti. Sama vidím, jak dcerka reaguje, když se třeba praští do paty na přebalovácím pultě, když ji zahnisala rána, nevěnovala tomu vůbec pozornost... U naušnic jde (slovy mé dětské doktorky a z doslechu i jiných) o leknutí. Když dceři čerstvě nastřelená naušnice zavadila o čepičku, byla naprosto bez reakce. A ještě poznámka k věku: kvůli možným komplikacím mi bylo doporučeno počkat, až po třetí dávce hexavakciny, kvůli tetanu apod., to znamená někdy kolem půl roku. Takže ne úplně malá miminka. Krásný den všem holčičkám bez naušniček i s nimi:))
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 13:42:45)
jen tak mmch, ta zahnisaná rána nebyla na uchu, abych tu zbytečně někoho neprovokovala:)
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 14:17:52)
Káčo, píšeš:
"miminka mají přece posunutá práh bolestivosti". Tak to pak jo. Já si z této doby osobně nic nepamatuji, takže s tím u dcery raději počkám. Ale máš to dobrý, že toho tolik víš o tom, co jak několikaměsíční děti prožívají...
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 14:42:19)
Třeba zde se to, co tvrdí tvá lékařka, vyvrací:
http://www.painaction.com/painaction/article.aspx?channelid=4&contentid=140
Pomohu, pokud by byly nějaké potíže s překladem.
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 15:45:16)
Lassie, nevím, jestli cítím správně z Tvého příspěvku ironii nebo ne. Zase až tak moc toho nevím, jen se snažím (ostatně jako mnoho ostatních) nějaké informace týkající se mých dětiček načíst. Děti, pokud vím, nemají úplně vyvinutou nervovou soustavu, takže bolest snášejí lépe. Už moje babička říkala, že děti vždy vzvádnou vše lépe, včetně hojení:) Je mi jasné, že co lékař, to názor a to nejen v otázce naušnic, ale i třeba i doby, kdy koupit první botičky, jaký vliv má noční kojení na zuby a pod. Díky za odkaz, Káča.
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 16:25:02)
Káčo, možná je to ironie, ale nemohu si pomoct. Znamená to, že když nějakému děcku lezou zuby dříve a pláče, že nemůže cítit bolest? Že by manipulace s rodičem?
Je přeci prokázáno, že dítě vnímá bolest už v matčině lůně - a to, že ho něco bolelo či nebolelo nám zpětně sotva řekne. Je to důvod, proč si tolik lidí myslí, že bolest tím pádem necítí?
Štve mě, když někdo hodnotí něco, co si sám nemůže zkusit. Pravda, dětem se lépe hojí zranění. Ale to neznamená, že k tomu přidám = necítí bolest.
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 20:08:33)
Proboha Lassie, čti pořádně, já nepsala nic o tom, že děti bolest necítí. Já psala, že mají nižší práh, to znamená (speciálně pro Tebe) že dospělí by stejný podnět vnímali bolestivěji. Takže zpět k naušnicím: nastřelení by stejné dítě vnímalo jako méně bolestivé dejme tomu v půl roce než třeba v deseti. Kvůli tomu se například nedoporučuje "odkládat" operaci odstátých ušních boltců po dvanáctém roce. To mě právě napadlo, řešilo se to ve vzdálenější rodině. A o hodnocení věcí, které jsi sama neprožila: pokud by se měl člověk vyjadřovat pouze k věcem, které má čerstvě prožité, asi by se naše komunikace výrazně zredukovala, nemyslíš?? Tím končím s vysvětlováním a jdu dělat něco pořádného.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 20:24:01)
odkud máš tuhle informaci?
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 20:27:14)
ty uši myslíš? vyčtenou: http://www.datom.cz/plasttom/Brochures/OperaceBoltcu.aspx
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 21:16:42)
No, myslela jsme hlavně to, že děti maj nižší práh bolesti.
Myslim, že to je blbost.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 21:34:32)
Souhlas, řekla bych, že to je jen pocit daný tím, že maličké dítě mi jednak celkem krátkou paměť (příšerně trpí - stejně jako my - v ten okamžik, ale snáze zapomene - nicméně zasuté to zůstat může) a jednak je nezkušené v tom smyslu, že bere věci víc přirozeně jako dané, když je nemůže změnit, přizpůsobí se jim - já bych se sádrou nadávala tři týdny jako špaček, 18měsíční batole to prostě neřešilo a naučilo se s tím během jednoho dne fungovat na plný výkon.
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Káčo... 

(28.2.2008 21:59:44)
Nevyvinutá nervová soustava, fakt. Mám z vás pocit, že pokud žiju s tímto vědomím, asi těm chudáčkům dětem schválně ubližuju, či co.
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 20:30:26)
No jo, no. Jsem holt natvrdlá. Já jsem větu:"U naušnic jde (slovy mé dětské doktorky a z doslechu i jiných) o leknutí", pochopila tak, že leknutí nebolí.
A i kdyby byl ten práh bolesti menší - pořád nevím, proč tím obtěžovat malé mimino, když později může tuto volbu provést samo za sebe(narozdíl od očkování, pokud by zde chtěl opět někdo moudře srovnávat). Je to pouze ješitnost rodičů, kterým se to prostě líbí.
Také končím, děkuji za argumenty. Lassie
 MSteflova 


Re: Káčo... 

(28.2.2008 20:40:32)
A(nedá mi to :-), pokud odkazuješ na tuto stránku, kde se píše:
"Nejvhodnější dobou je věk kolem šestého až patnáctého roku života. Je to i proto, že dítě se vždy lépe hojí a pooperační průběh není provázen bolestivostí jako u dospělých", pak nevím, proč je tedy nutné píchat uši u mimin, když mají do 15 let ještě tolik času...
 Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 


Re: Káčo... 

(2.3.2008 22:23:09)
Musím souhlasit:-) Sama jsem si nechala píchnout uši až před svojí svatbou, a nikdy mi nic nechybělo, naopak...
Jsem vděčná rodičům, že toto rozhodnutí nechali na mně.
A článeček je napsaný moc hezky, úplně chápu a cítím to stejně, mně zase zastavují (hlavně důchodci) a mají milion připomínek k tomu že nosím své dítě v šátku, už jsem si zvykla:-)
 MSteflova 


Re: Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 22:28:02)
Káčo, rozdíl je v tom, že očkování(případně neočkování) je v zájmu dítěte, kdežto propíchnutí uší je pouze zájmem rodičů. Nebo si myslíš, že takové mimino touží po tom, aby mu někdo udělal díry do uší?
 Káča, dvě děti 
  • 

Re: Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 22:35:23)
Jasně, nebo taky v zájmu farmaceutických firem, že jo. Máme zodpovědnost za svoje děti v mnohem důležitějších věcech než jsou náušnice...
 Linda 
  • 

Re: Naušnice bych dítěti... 

(27.2.2008 0:42:13)
Souhlasím, že náušnice u mimina nejsou důležitá záležitost, a proto nechápu, proč by je mělo mít. Podle mě mimino opravdu díry do uší neocení a přijde mi to naprosto absurdní, že jen co se zahojí pupečník, jen co absolvujeme několikeré očkování, měla by chudák holčička ještě absolvovat propichování uší pro parádu.
 10.5Libik12 


Re: Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 22:23:41)
Ztotožňuji se s MM objektivně i subjektivně, tedy rizikové náušničky jsou pro mě pěkně hnusné:)
 Pruhovaná 


Re: Naušnice bych dítěti... 

(26.2.2008 22:38:18)
Přesně. Taky jsem to s dcerou tak udělala - varování nedbala, náušnice kolem šestého roku vydyndala - a teď chce ještě do pupíku a asi i do nosu (to už neprojde)... ale už jí to zmiji sluší. Jako minimimino s náušnicema by mi byla přišla chudinka nepůvabná probodnutá ;)
 Ivana Procházková 


Re: Naušnice bych dítěti... 

(27.2.2008 2:28:23)
To se ti teda povedlo, že píchání uší u miminek je arogantní.

S tvým názorem souhlasím pouze do té míry, že rodič rozhoduje v tu chvíli za dítě aniž by věděl, zda by si to opravdu přálo nebo ne.

Ale třeba můj příběh je takový, že náušnice jsem jako malá neměla a celé dětství se tím užírala až do doby, než jsem se v 16 letech odvážila nechat si uši píchnout. Ha, jaké bylo moje překvapení, že to vlastně nebolelo.

Víš, mně se náušnice na miminkách taky nelíbí (resp. připadá mi to tak trochu zvláštní - mimino s náušnicemi). Ale ve světle vlastní zkušenosti jsem rozhodla (za dceru), že jí ouška necháme jako miminku propíchnout - i s rizikem, že mi bude jednou vyčítat, proč jsem to udělala. Stejně tak by mi mohla vyčítat, proč jsem jí ouška propíchnout nenechala, stejně jako to já vyčítala svým rodičům.
 fisperanda 


Re: Naušnice bych dítěti... 

(27.2.2008 6:39:47)
Mně příde píchání naušnic tak zbytečný jako rituální obřízka. Jenom proto, že to mají všichni, to dcerka nemusí mít taky. A fakt nechápu k čemu. Aby ji lidi poznali od kluka? To je teda blbost.
Až bude sama chtít, ať si nechá nechá dat třeba pírsingy kam bude chtít,to je mně šumák, ale naušnice nebude mít jenom z toho důvodu, že to mají ostatní holky, to je opravdu hloupý.
 Míša 
  • 

Re: Naušnice bych dítěti... 

(29.2.2008 0:04:02)
Asi mám divný dítě, ale naše madam se s naušničkama vytahuje. Jsou jí tři a určitě rok už o nich mluví. Vytahuje se že má naušničky jako maminka (jsou po mně). Dokonce přesvědčovala kamarádku ze školky aby je taky nosila.
Uši jí píchala naše dětská doktorka asi v 8 měsících po očkování na tetanus. Tehdy byla jen vyjukaná co se to s ní děje, byla v klídku, nic nehnisalo, rychle se to zahojilo.
 pavla12345 


ještě jednou pes 

(27.2.2008 8:27:21)
Někdo má možná pocit, že když je u toho hlazení majitel psa, nic se nemůže stát. Naši Báru jsme nechali vycvičit (byla 5 týdnů v psí škole), poslouchá skutečně na slovo a ještě nikdy na nikoho nezavrčela. Přesto za ni přece nemůžu dát ruku do ohně. Jako majitelka jsem ale zodpovědná za všechno co udělá. Nemusí to být hned kousnutí, stačí když se svými 30 kily na to dítě trochu rychleji "přitulí" a povalí ho . To se pak asi mamince líbit nebude.
A o tom, jestli dítě odhadne, kdy může cizího psa pohladit a kdy ne, mám velké pochybnosti. Školou povinné dítě snad, ale mrňous? Naši sousedi mají dva rotvajlery a nedávno si zažili skutečně horkou chvilku. Jejich 18-ti měsíční syn se chtěl v parku pomazlit s cizím rotvajlerem. Myslel si asi, že je to ten jejich anebo že když stejně vypadá, tak je i stejně hodný.
A ještě poznámka na konec. Náš pes je tak hodnej, až je blbej. Nechala jsem ho před poštou a než jsem se vrátila, někdo si ho pomazlil a při té příležitosti mu ukradl z obojku takovou tu taštičku s psí známkou.
 Zuzka 
  • 

Naušnice 

(27.2.2008 10:48:33)
Miminka bych propichováním uši vůbec netrápila, obzvláště v dnešní době, kdy si nechat píchnout nebo nastřelit naušnice není žádný problém.... Až bude holčička sama chtít,může mít náušnic kolik chce:-) Já sama je měla od mimča, ale kam mi sahá paměť, tak mě jenom otravovaly a překážely a ve věku kolem 6-7 let mi dokonce začali uši docela dost hnisat a bylo to jenom trápení...takže naušnice ven. No a asi ve 13-14 jsem je zase chtěla, tak se koupili speciální z chirurgické oceli (později stříbro, jsem nejšpíš alergická na zlato)a na ušním byli za 5 minut hotovi. Trochu krve, ale o nějaké bolesti nemůže být ani řeč,chřipka nebo angína bolí více:-)
 severanka 


Re: ještě jednou pes 

(27.2.2008 11:04:23)
to jsi mohla být ještě ráda, že tam zůstal aspoň pes:-)
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: ještě jednou pes 

(27.2.2008 12:29:15)
Tak to jsi mě pobavila, myslela jsem, že největšího psího blbce máme doma my :)
 terapeutka 


Re: ještě jednou pes 

(27.2.2008 22:48:10)
Nejhloupějšího psa mám já - obojek mu ukradli už třikrát... když jsme šly s mamkou počtvrté na úřad pro známku, úřednice dostala záchvat smíchu, jak nás uviděla ve dveřích... vyřešila jsem to tak, že na "lítačku" má řetízek za 20,- a na procházku se mnou pořádný obojek se známkou.
 terapeutka 


"důchodkyně" nebo "babička"? 

(27.2.2008 22:54:13)
když jsem si pročítala diskuzi, docela mě zamrazilo se slova "důchodkyně"... ne že by nebylo spisovné, ale připadá mi hrozně ošklivé...nejsem žádná citlivka, přiznávám, že jsme to slovo snad ještě neúoužila, když jsem o někom mluvila. každá starší paní (nad cca 60let) je pro mě automaticky babička. A když nás nějáká zastaví na ulici, tak mi to nevadí. A ještě se mi nestalo, že by byly tyhle "pouliční babičky" nepříjemné, nebo mě nějak moralizovaly. Asi mám štěstí.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: "důchodkyně" nebo "babička"? 

(28.2.2008 7:08:09)
Slovo důchodkyně mi nepřijde vůbec hrozné. Je to prostě normální stav a když budeme mít štěstí, taky se tak budeme jednou nazývat.
A babička? - babička je moje babička. Mám jednu a nikoho jiného by mě tak nazývat nenapadlo. A když tak nad tím přemýšlím, moje babi je dost rázná, a kdyby ji někdo na ulici nazval babičkou, bylo by rodeo :-D
 bejby 
  • 

tak tak 

(29.2.2008 13:51:44)

Také nejsem nevychovaná,ale popravdě co jo komu do toho, jestli má holka naušnice atd. A je mi odpravdu protivné, když mi někdo něco vytýká. Například v úterý jsme šli s klukama kolem 11h. dopoledne (kdy bylo opravdu moc hezky a skoro jaro)na procházku a jelikož jsme vyjeli v 7,30 ráno z domu a to ještě téměř mrzlo,tak měli mikinu pod bundou (nebyla to žádná obrzimní buřtíkatá bunda, prostě normál).Podotýkám, že jsme se ¨mezitím domů nedostali. Dopoledne,jak jsme vyšli ven,hned jsem jim mikiny sundala a šli pouze v triku a té bundě. Důchodce (kterého jsme cestou potkali),zapovídaný s jednou důchodkyní najednou zpozornil a na mého synka,tak abych to slyšela, spustil: "...ale chudáčku malej, to tě tak navlekli, to ti ale musí být horko, no to je hrůza..." Opravdu jsem to nečekala a zmohla jsem se pouze na to,že jsem mu objasnila,že má pod bundou jen triko, ani nevím proč. A na to on zase spustil, jak jsou ty matky nezodpovědné a tak dál. Za normálních okolností bych se s ním opravdu ani nebavila. Nejsem nevychovaná, normálně se s lidma bavím a jsem myslím nekonfliktní, se starýma lidma vycházím v pořádku, pracuji s nima, s nemocnými důchodci, s ležáky, prostě pečuju o ně a nikdo si na mě nestěžoval, ba naopak, vždy jsem s něma prohodila pár milých slov, co je povzbudily. Ale ať se na mě nikdo nezlobí, tohle, co holky píšete, je silný kafe, a moje setkání s dědou,který bude chodit v důchodkách ještě v létě a bude mlátit holí v MHD kolem sebe aby byl první ve dveřích ... už prostě no comment.
 sedmá pečeť 
  • 

Re: tak tak 

(29.2.2008 16:06:49)
Tak nevím, přátelé, ale nejsme tak nějak všichni na stejné lodi? Jedna planeta pro mladé, staré, miminka i babky...? Myslím, že vstřícnost je lepší než pohrdání, slušnost lepší než hrubiánství a tolerance lepší než arogance, nicméně zároveň máme každý právo na svou intimní zónu, kterou si udržujeme určitý odstup od ostatních lidí. Stáří má svá specifika, stejně jako ostatní etapy lidského života. A staří lidé také patří do naší společnosti, byť se stále více orientujeme na výkonné mládí, takže nakonec shledáváme nepoužitelnými i lidi kolem čtyřicítky. Tento vývoj pokládám na nešťastný, stavící nepřekonatelné zdi mezi jednotlivé generace a činící z jednoho každého z nás osamělé solitéry - jakoby poskytovat si navzájem pomocnou ruku bylo něco, co je nutné pokládat za opravdu "out". Projevy nedostatečného společenského odstupu u starých lidí mohou být prostě jen důsledkem úpadku kognitivních funkcí - a zdá se, že mohou potkat i naše rodné babičky a dědečky, které máme rádi.Ovšem ostatní staří lidé jsou nejspíše také něčími babičkami a dědečky a jak by se líbilo vnukům, že se právě k jejich prarodičům někdo přezíravě chová jen proto, že už jsou třeba staří a bohužel také značně dementní? A co je vůbec nejhorší - že nás osobně to, zdá se, pravděpodobně za nějaké to desetiletí postihne taky. Proto bych se přimlouvala za určitou shovívavost a vřelost, pokud to jde. Vřelé vztahy s ostatními jsou, myslím, dobré pro duši.
 Míša 
  • 

Re: tak tak 

(29.2.2008 23:17:59)
Dovolím si poznamenat, že nikdo tu nemluví o pohrdání lidmi staršího věku, ale o tom, že se dost často setkáváme s hrubým až kolikrát sprostým chováním této věkové generace. Nevím proč bych měla být vlídná a vstřícná k osobě, která mě málem shodí v tramvaji ze schodů jenom proto, že prostě s malou v náručí nevystupuji dost rychle a on zrovna musí všem dokázat že ty 3 vteřiny navíc nepočká. A proto do nás do obou šŤouchne holí abychom se trochu pohnuly.
Denně se setkávám s lidmi, kteří slušně prohodí pár slov o počasí, o tom jak je krásné být maminkou tak malé holčičky, tak s takovýmito lidmi se také velmi slušně bavím. Ale proč omlouvat hulvátství?
 +++zuzee 


Hulváti 

(2.3.2008 11:20:22)
Je to tak spousta důchodců si myslí že jim patří celý svět a samy se neumí chovat. A nám mladým budou radit
 Iva 
  • 

Re: Hulváti 

(2.3.2008 16:17:49)
Mile mlade maminky a zeny.Velice jsem se pobavila pri cteni Vasich prispevku. Pripomnelo mne to moje mladi a tak se jenom usmivam a rikam si,jak ten cas leti.Take mi bylo 2o -3O let a nelibilo se mi chovani důchodcu.Dnes,kdyz to tahnu na 65 uz to chapu.To nase chovani neni z nedostaku taktu,nebo nevychovanosti. I kdyz nekdy... Je to proste tim,ze pri starnuti uz clovek straci nejake to socialni chovani a zabrany,uz mu to tak proste nepali,nechce ublizit,jenom nejak spatne se vyjadruje a nekontroluje.Prosim, omluvte nas. Spominam si na svou tchyni,ktera byla vzdelana a hodna a mne take lezla na nervy s tou svou starostlivosti. Ale dnes na ni vzpominam a velice bych se ji omluvila,ale uz je pozde.Zejmena si vzpominam,ze casto vzdychala a bylo ji to trapne predemnou, tak mi jednou s omluvou spitla ¨- " jo holka zlata,ja jsem se divila,proc moe tchyne porad vzdycha a dnes uz vim proc." Ja take . To vas boli vsechno opotrebovane.To vsechno co vam ty duchodci provadeji je jenom jako zrni pro slepicky .........
 Iva 
  • 

Re: Hulváti 

(2.3.2008 16:18:13)
Mile mlade maminky a zeny.Velice jsem se pobavila pri cteni Vasich prispevku. Pripomnelo mne to moje mladi a tak se jenom usmivam a rikam si,jak ten cas leti.Take mi bylo 2o -3O let a nelibilo se mi chovani důchodcu.Dnes,kdyz to tahnu na 65 uz to chapu.To nase chovani neni z nedostaku taktu,nebo nevychovanosti. I kdyz nekdy... Je to proste tim,ze pri starnuti uz clovek straci nejake to socialni chovani a zabrany,uz mu to tak proste nepali,nechce ublizit,jenom nejak spatne se vyjadruje a nekontroluje.Prosim, omluvte nas. Spominam si na svou tchyni,ktera byla vzdelana a hodna a mne take lezla na nervy s tou svou starostlivosti. Ale dnes na ni vzpominam a velice bych se ji omluvila,ale uz je pozde.Zejmena si vzpominam,ze casto vzdychala a bylo ji to trapne predemnou, tak mi jednou s omluvou spitla ¨- " jo holka zlata,ja jsem se divila,proc moe tchyne porad vzdycha a dnes uz vim proc." Ja take . To vas boli vsechno opotrebovane.To vsechno co vam ty duchodci provadeji je jenom jako zrni pro slepicky .........
 +++zuzee 


Re: Hulváti 

(4.3.2008 11:38:43)
Vy omlouváte hulváty? Člověk co se neumí chovat, strká do lidí apod. hulvát je ať je starý nebo mladý. Já chápu že staří lidé toho mají moc za sebou, ale přece se nemusí tak chovat. A jak mi vysvětlíte že se jako hulváti nechovají všichni důchodci ale jen někteří a na první pohled velice čiperní. Opravdu staré a nemohoucí lidi jsem nikdy neviděla jak si stěžují.
Důchodci v autobusu si musí sednout, jakmile je mladý nepustí je oheň na střeše, ale stát někde hodinu na jednom místě a drbat to už můžete, to se ani nedivím že je ty nohy bolí. O frontách u lékaře ani nemluvím , to si tam dřív chodili popovídat - díky za poplatky.Atd.atd. Netvrdím že jsou takový všichni, ale velká většina, spíše mladších důchodců,: Asi se hodně nudíte že musíte strkat nos kam nemáte. A o tchýni se raději nebudu ni vyjadřovat.
 MSteflova 


Re: Hulváti 

(4.3.2008 12:02:36)
Zuzee, a mohu se zeptat, do které skupiny se jednou zařadíte vy? Tedy, stará jednou budete, o tom není pochyb. Nevím, zda-li vám to někdo řekl, ale stáří je součást života. Myslíte, že vy budete ta hodná, snesitelná důchodkyně? S oteklýma nohama, nízkým důchodem, dětmi, které se o vás nezajímají a bytem ve 3.patře bez výtahu - přesto pozitivní a plná energie? Tak to vám závidím...
 sedmá pečeť 
  • 

Re: Hulváti 

(4.3.2008 15:19:46)
Ještě mám takovou malou poznámku. Dnes jsem měla noční službu. Každou hodinu chodíme na obchůzku po všech pokojích a kontrolujeme, zda pacienti spí a zda je vše v pořádku. Tuto noc se jim nějak spát nedařilo a tak jsem musela každou chvíli vybíhat ze sesterny a ukládat je zpět do lůžka, aby se nepotloukli - ti nespavci byly samé seniorky. Už jsem byla dost unavená a když jsem zase vybíhala k jedné bábině, nasadila jsem asi jen profesionální úsměv - protože mi bylo jasné, že tu noc už počtvrté uslyším ty stejné, půl století staré historky. Bylo to sice tak, ale potom mě ta stará dementní paní vzala za ruku a políbila mi ji s tím, že naposledy tak líbala ruku své předčasně zemřelé mamince a že mi děkuje, jak jsem k ní hodná. A teď mluvte o hulvátství starých lidí! Tahle paní se těžko snáší se svými kolegyněmi v DD, celou noc něco přerovnává ve stolečku, musíte dávat pozor, aby vám neupadla v té své chaotické čipernosti, ale mám se snad na ni doopravdy zlobit? Prostě je už dlouho na světě a stáří už je takové...
 +++zuzee 


Re: Hulváti 

(4.3.2008 20:05:08)
Však jsem psala že nemyslím všechny, ale někteří se opravdu chovají hrozně a myslí si že mohou vše. Určitě je spoustu hodných důchodců i s těmi jsem se setkala. Asi jste mě blbě pochopili. Nedají se všichni zet do jednoho pytle, špatní lidé jsou mezi mladými i starými. Taky budu stará to vím, ale pokusím se chovat dobře. A jak mi vysvětlíte že někteří staří lidé mají bolesti a přesto si nestěžují. Takových je mi velice líto ale ne obézních důchodcú
 MSteflova 


Re: Hulváti 

(4.3.2008 21:46:36)
Zuzee, no to jsi to moc nevylepšila... Jak víš, že obézní = vyžraný a ne třeba nemocný?
 Zufi. 


Re: Hulváti 

(4.3.2008 21:52:06)
Mysli! Naše sousedka je oteklá po chemo a obézní poslední dva roky po kortikoidech a lehavém způsobu života, nesmí ani chodit natož cvičit.
Umírá na rakovinu, není vyžraná.
 Leandra 


Re: Hulváti 

(16.10.2010 8:39:54)
HULVÁTI OMLOUVAJÍ SPROSTOU STÁŘÍM!
Leandra | 16.10.2010 08:34
Denně se setkávám ze sprostou agresívní sebrankou důchodců,kteří kdykoliv mají příležitost ,tak napadají mladé lidi i děti ,a to za cokoliv.Sami jsou tím nejhorším vzorem pro další generace ,mnozí jsou tak hloupí a nevzdělaní ,jediné platné řešení všech sporů ,které sami vyvolávají ,je praštit holí.Jak mají mladí lidé tuto bandu respektovat,když se chovají jako pravěcí lovci z jeskyní.Kdysi jsem věřila ,že se ze stářím dá vyjít v klidu,ale teď co bydlíme v Brně ,tak vidím na každém kroku tu žlučovitou nenávist k mládí a všemu kolem.Je oni mají ve všem pravdu a přednost si vynucují nasílím a sprostotou a pak se diví ,že se jim to vrací.~q~
 bromelie 


Re: tak tak 

(5.3.2008 13:23:36)
Taky mě jednou žduchl zezadu důchodce, když jsem z tramvaje sjížděla s kočárem po schodech. Otočila jsem se a seřvala ho na tři doby, i když normálně mlčím, ale toto už fakt bylo moc. Spadla jsem málem já i kočár s malým. Byla jsem fakt doruda. Věk neomlouvá hulvátství.
 +++zuzee 


Re: tak tak 

(5.3.2008 19:22:21)
Přesně tak, taky neházím všechny duchodce do jednoho pytle ale za tím co jsem napsala si stojím. Nekterí hulváti jsou a vek je omluvit nemůže, to by mohl vek omlouvat i mladé - jsou přece ještě nerozumní.
 Daniela +Barunka 9/05 
  • 

Mě pobavilo...-) 

(8.3.2008 15:38:26)
Mám 2,5 letou dceru, dlohovlasá blondýnka, na první, druhý i třetí pohled typická holčička, má i naušnice...-) Vzhledem k jejímu stylu hraní a chození jí pravidelně na písek a procházky do lesa oblékám do zelené, hnědě atd, krom čepičky a botiček...a otázky typu.." ty jsi holčička nebo chlapeček ?" mě už nechávají v klidu...upozorňuji že naušničky má vidět...pořád musím vysvětlovat proč nechodí v růžové když je ta holčička atd...takže ať žijí DŮCHODCI....-)))))
 Jana a Markétka (1,5 r.) 
  • 

Re: Mě pobavilo...-) 

(8.3.2008 21:02:16)
Já taky růžovou barvu dvakrát nemusím, ale je těžký pro holky něco v jiné barvě vybrat. Ale teď, vzhledem k tomu, že naše malá je extrémně pohyblivé a zvídavé dítě (takže po odchodu z pískoviště vytřepáváme..),jsem jí na jaro pořídila tmavě zelenou (nejspíš "chlapeckou";) bundičku. Pro holky měli na výběr mezi bílou a růžovou... fakt nevím, kdo to vymýšlí.
Pokud jde o "dobře míněné rady" - taky jsem jednu dostala, na autobusové zastávce jsem - krmíce dceru přesnídávkou - nejdřív dostala otázku, jestli je to dostatečně výživné jídlo, pak jestli jí to vůbec chutná a pak ještě, jestli mně tím taky krmili... snažila jsem se být milá, ale stát se mi to znovu, tak pánovi nejpíš řeknu, ať se stará o sebe.
Ale většinou se mi stává, že se někdo usměje, prohodí pár slov, za což jsem spíš ráda, protože s malou si ještě moc "nepokecám".
 Martina + 2 děti 
  • 

Důchodci 

(18.4.2008 14:01:27)
Vše co zde bylo napsáno je celkem nic proti mým zážitkům. Je mi 42 let. Děti se mi narodily v době, kdy nebyly žádné supermarkety jen obyčejné sámošky nebo pultovky..S kočárkem jet do prodejny? Neexistovalo. Musela jsem kočárek nechat venku, co nejblíž výloze a tak abych na něj viděla. Několikrát se mi stalo, že malá začala plakat, vypadl jí dudlík a nějaká starší "hodná" paní rychle přiběhla a šátrala v kočárku a hned dávala malé dudlík do pusinky. Nebo začala s kořárkem rumplovat "houpat" že by z toho jeden dostal mořskou nemoc. Bylo zcela běžné, že jakmile babča zblejskla kočárek už u něj byla...Každopádně skoro pokaždé následovalo hlazení, houpání, podávání dudlíku, upravení oblečení či jen čepičky, někdy i kontrola zda není mokrou plenu. V tu chvíli jsem vždy nechala košík košíkem a následoval běh ke kočárku. Pokaždé byla dotyčná uražená. Protože ona to přeci myslela dobře...
 Xantipa. 


Re: Důchodci 

(18.4.2008 14:09:50)
Martino, já tehdy s kočárkem nikdy na nákup nejezdila. Mojí kamarádce se totiž stalo, že nutně si musela koupit hyg. potřeby a do místního "obchoďáku" se s kočárky nesmělo - odvážit se toho, se rovnalo být téměř odstřelena. Ona nechala kočárek před vchodem jako to dělala každá, když potřebovala nakoupit, sprintila si koupit ony potřeby a když se vrátila, kočárek tam naštěstí byl i s dítětem, jenže dítětem komplet nahým /v zimě/. A důchodce to rozhodně neudělal. To bylo "božské období". Sice nadáváme na současnou dobu, ale do tehdejší doby bych se nevrátila ani za nic. Spoustu věcí jsem zažila, spoustu slyšela. A důchodci? Ti se neřešili, řešili se totiž úplně jiné věci.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.