| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Naše děti jsou hodné

 Celkem 265 názorů.
 LaraKroft 


Ach jo.... 

(1.2.2008 9:57:49)
Až bolestně si uvědomuju, jak často jsem ke svým dětem nespravedlivá, jak často jim neodpouštím, jak často jim křížím plány.... (na druhou stranu, vy byste nekřížily, když vaše jedenáctiměsíční batole šplhá na židli s cílem postavit se na jídelním stole????)
(mmch., tam jsem ho ještě nenašla, ale na dětském stolku a konferenčním už nejen stál, ale i tančil své vítězné tance) :-)))
 Lizzie 


... 

(1.2.2008 10:06:59)
Máma nejsem, mé dítě (děti) pravděpodobně lehce rozmazlené budou..ale ten článek mi připadá jak z čítanky obviňující rodiče z toho, že děti nenechají růst jak dříví v lese. Příklad s Annou mě hluboce dojal..jako malá jsem pěkně poškrábala celkem novou sedačku autíčkem. Možná mě mamina měla nechat..hrála jsem si přece na závody:-)
 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 10:35:46)
Nazdar Lizzie, ten článek je fakt jak z čítanky, ale zas tak obviňující ne, spíš mi přijde příliž pozitivistický. Každý rodič je ještě z dětství ovlivněn-alespoň trochu-výchovou svých vlastních rodičů a tyto vzory (at´v dobrém, nebo špatném) přejímá i do výchovy svých vlastních dětí. Takže kolikrát ví, že by to mohl udělat jinak, ale holt zažitý zvyk....
 Lizzie 


Re: ... 

(1.2.2008 10:49:52)
Ahoj brzobohatko,

jo to je fakt, na stranu druhou se nemá nic přehánět:-) Jinak přiznávám, že ač jsem nějakou tu facku (dodnes vím, že zaslouženou a ještě bych se omluvila) chytla, měla jsem dost volnou výchovu, oproti některým mým vrstevníkům, ale pravidla byla..
..a nepochybuji o tom, že jsem byla milovaným děckem, což je nejdůležitější.
 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 10:56:38)
Hm, tak to závidím, my jsme byli biti jako řešeto, ještě jsme si mohli vybrat: vařeku, prakl, vodítko na psa nebo šlauch (gumová hadice)....áchich;((
 Lizzie 


Re: ... 

(1.2.2008 11:02:27)
To je mi líto:-( Já jí chytla, když už jsem je hodně vytočila, což jsem tedy uměla dobře..ale stejně je to výraz toho, že už prostě nemohli dál, neboť jsem vyváděla fest.
 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 11:22:34)
zlobila jsi moc?:-D já mám jedinou obavu, abych (až budu mít děti) je taky nebila (jako že nechci!).... záleží taky na partnerovi-tatínkovi, mamka na nás byla sama a myslela si, že když nemáme v rodině"pevnou mužskou ruku", tak zvlčíme-tak nás bila i za známky.
 Lizzie 


Re: ... 

(1.2.2008 11:27:20)
Za známky? Tak to je celkem síla. Jak píšeš o mamce,asi záleží i na okolnostech, když je toho na člověka moc, občas si vybere špatnou cestu...Já nezlobila ,,klasicky", ale byla jsem neskutečně hubatá, drzá a vzteklá. Vlastně odmalička. Zpětně uznávám, že to se mnou neměli jednoduché.
 brzobohatka 


Re: nejsou jen hodňoučké děti 

(1.2.2008 11:32:17)
a o tom to je...někdy má dítě trošku "drzejší" povahu-jako ty už odmalička, takže článek je trošku mimo s tím, že povahy dětí jsou andělsky dobré....rodiče to mají někdy těžký, chápu je....
 Lizzie 


Re: nejsou jen hodňoučké děti 

(1.2.2008 11:38:21)
Já taky, proto se bráním charakterovým soudům/navíc sama děti dosud nemám. Ale malé sviště vídám spoustu let a vím, že děcka umí být vzteklá i pěkně ,,vyčuraná" doslova odmalička. A nějaké to usměrnění (nemluvím o bití) je jen k jejich dobru.
 Mya 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 13:06:00)
tak to my obcas taky dostali. Ale nikdy ne třeba v afektu nebo tak. Když sjme něco udělali, bylo nám řečeno az co a táta nám dal páskem. Ale jen tak do 6ti, 7mi let, pak uz ne. A nikdy ne za známky. Ale treba kdyz sjem se nekde toulali a nasi o nas nevedeli nebo tak.
ja osobne jsem proti vychove typu dite vi nejlip, co chce. mam par hodne odstrasujicich prikladu, pak uz bylo na nejakou prevychovu pozde.
 Siddhártha 


Re: ... 

(1.2.2008 13:06:34)
Brzobohatko, to je šílený, co píšeš ;((

Bumbi to napsala přesně, článek je o tom, aby pomohl rodičům pochopit, co dítě vnímá při změně plánu ze zaběhnutého denního režimu, nebo při změně jeho plánu, které si samo vytvořilo a o kterém rodiče nemají ani páru.

Taky jsem na malou párkrát vylítla, někdy mě to žere ještě dnes. A to nemám až tak temperamentní dítě. Prosazuje si svou, to jo. Ale znám i divočejší děti a tam, pokud by nešlo o život, šla bych stále cestou vysvětlování (ale ne doblba, i té naší oznámím, že ji to ted vysvětluju naposledy a pak ji nabídnu jinou hru, než mačkání čudlů na telce). Myslím, že i hodně temperamentní děti to čase pochopí, i když nejspíš za delší čas a rodiče se musí hodně hodně obrnit trpělivostí.

 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 14:11:31)
ahoj, šílený to je, moje mamka byla "postižená" nesprávnou výchovou zase její mamky a ta zase její mamkou....dneska už je jiná doba a člověk má možnosti se spoustu věcí dozvětět sám, ne jen (špatnou) tradicí v rodině a to je velké štěstí....doufám, že budu dobrá matka.
 Cindule 
  • 

Brzobohatko, 

(2.2.2008 22:17:34)
neboj se toho, že bys bila své děti. Často je to tak, že děti ví, co jim vadilo, když byli sami děti a pak se toho snaží - alespoň pokud možno - vyvarovat ve výchově svých dětí. Moje babička měla také dost těžký život. V 50 ovdověla, a to měla na krku ještě 5 dětí (z 8) - nejmladšímu byly 4 roky. Musela se o vše postarat a asi toho na ní bylo hodně, tak děti hodně často bila. Moje máma věděla, že to u mě nechce, takže volila většinou jinou taktiku - na zadek jsem za celé dětství dostala snad 5 x. Moje teta, sestra mámy, své děti nejen bila, ale klidně i zkopala do krve - dnes by byla souzena za týrání dětí - a dcera, kterou nesnášela nejvíc a nejvíc ji mlátila, svou matku bezmezně miluje. Sama ovšem svého syna vychovává velmi demokraticky - někdy až příliš. Vše mu vysvětluje, výchovnou nedostal ještě ani jednou a rochu toho i zneužívá.
Bude záležet nejvíc na tobě, jak k výchově svých dětí přistoupíš.
Já mám 14 měsíční dcerku. Zatím jsem ji jen 1 x trochu plácla přes zadeček, když mi málem při přebalování spadla z přebalováku. Maličká, zdá se, je jinak celkem pohodové a zvladatelné dítě. Doufám, že to tak bude i nadále. Nejsem zastáncem bití, ale občas - velmi výjimečně - jedna výchovná neuškodí.
 brzobohatka 


Re: díky 

(4.2.2008 9:43:48)
díky, Cindule, za podporu, věřím, že to půjde. Taky si myslím, že nemusíme pořád dokola "kopírovat" zažité vzory (výchovy). S mamkou jsme si to vyříkaly už dávno a hořkost zmizela, nemusím ji na nikom a na ničem vybíjet. Mějte se i s dcerkou hezky!
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 14:20:26)
Toho se neboj, my jsme s bráchou taky dostávali šlauchem, ale nikdy ne za známky spíš za lumpárny. Brácha byl "normální" kluk a já jako holka jsem se prala a toho kluka připomínala. Moje děti schytaly pár na zadek taky, ale dalo by se to spočítat na prstech. Jinak, každý dítě je jiný. Náš starší byl "uvědomělý a ctižádostivý" už od mala - puberta momentálně tyhle vlastnosti zatemnila. Mladší je pravý opak - hyperaktivní a co děla ve dne to dělá v noci, tvrdohlavý, odmlouvačný a přesto nedostával (fakt jen párkrát na zadek) není zlý nebo podlý. Prostě si myslím, že bití nic nevyřeší, ale je také fakt, že na každé dítě se musí jinak s tou výchovou, nechat dítě rozhodovat samo je myslím cesta špatným směrem.
 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 14:25:36)
Jojo, taky si myslím, že na každé dítě platí něco jiného...a na někoho prý platí jen výprask. nic se ale nemá přehánět. aby se děti bály rodičů, to není ono a naopak už vůbec ne:-)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 15:01:42)
Já myslím, že výprask není vůbec na nic. Moje děcka dostali přes zadek, ale výpraskem se to nazývat doufám nedá. Jinak starší byl malý-dospělý a když např. přinesl ze školky první sprostá slova tak mu stačilo říct, že vypadá hloupě, když tak mluví. Nebo, když něco provedl tak jsme se mu snažili vysvětlit, proč je to špatné, proč se nám to nelíbí. Stačilo to. U mladšího se snažíme o to samé, ale on je prostě jiný a tak při neustálém vysvětlování někdy strácím nervy. Někdy to vzdám a vrátím se k problému později, prostě zatím jsem se bez těch výprasků obešla. Přesto mají kluci kamarády a stížnosti ze škol také nejsou (starší je v pubertě tak rád diskutuje a to se všem také nelíbí - to narovinu přiznávám) tak nemyslím, že jsou vychovaní špatně.
 brzobohatka 


Re: ... 

(1.2.2008 15:09:40)
no je fakt, že je těžké určit, kde končí pořádný výprask a začíná týrání... já jsem proti bití dětí, ale-jak jsem psala-děti zatím nemám a nevím, jak to budu zvládat....mějte se hezky
 Zdenka 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 21:56:37)
Taky jsem proti bití dětí. Klukovi bude rok, na zadek dostal myslím 4x (přes plenu a většinou ještě přes spacák), to když mě schválně kousal při kojení a za podobné úmyslné ubližování mi, kdy nezabral ani pořádný sprďák, po kterém jsem ho nechala chvíli brečet :-( A vždycky s těma schválnostma bylo jako když utne. Teď ho musím občas klepnout přes prsty, zase většinou za ubližování mi :-( Už jsem ho pár dní přes ně neklepla a dneska mě zase začal drapat, před polednem jsem mu to jen zakazovala a v duchu ho omlouvala, že je utahaný, po vyspání a nakrmení mě spokojeně drapal dál :-( Tak jsem ho klepla, tvářil se naštvaně, ale ani nezačal nabírat a dal pokoj.
Takže sice jsem proti tomu, ale bohužel to nejde jinak. Občas se musím skoro přemáhat, když vidím, že zakazování nezabírá, tak ho třepnout. Samozřejmě ho nebiju jak žito, ale když opravdu potřebuju prosadit svou, tak to někdy musí být s dostatečným důrazem :-(
 10.5Libik12 


Re: ... 

(2.2.2008 16:26:51)
úmyslné ubližování u dítěte mladšího roka? To snad nemyslíte vážně.
 Líza 


Re: ... 

(2.2.2008 16:39:30)
Taky nechápu.
"Taky jsem proti bití dětí. Klukovi bude rok, na zadek dostal myslím 4x" - protimluv jak bejk. Dítě, kterýmu nebylo rok, a fyzický tresty?
 10.5Libik12 


Re: ... 

(2.2.2008 16:55:02)
jo a dostal (kojenec) tehdy kdy nezabral ani pořádný sprďák, po kterém jsem ho nechala chvíli brečet

hovoříš o miminu :(

Mně tyhle zprávy nedělají dobře, škoda, že tu nikdo nehledá "systémová" řešení, například rodinnou výchovu. Mlhavě si dovedu představit, že nejkřiklavější rodičovské úlety, jako je zavírání dětí pod schody, společnost odsoudí, ale nějaká ta facka jako Brno nikoho nepřiměje k jakémukoliv konání.

 10.5Libik12 


Re: ... 

(2.2.2008 16:57:20)
přes vážnost věci mě ješitně rozladilo, že mi naskočil uni smajlík místo mých oblíbených dvojteček se závorkou, ty infantilní kolíčka nesnáším.
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 20:53:23)
Odkohopak se asi chlapeček naučil, že se lidi navzájem bijí a fyzicky ubližují?

Kámoška taky plácá svou holku (1,5). Když jí to holčička vrátila, dostala ještě více, protože TOHLE SI PŘECE NESMÍ DOVOLOVAT.

Naše dcera taky zkusila na prso zoubky. Prostě je chtějí vyzkoušet. Můj upřímný jekot zabral:-).

Kdy je to "plácnutí", kdy bití? Pro mě hra se slovíčky. A kdy začíná týrání a nejlépe ve jménu prospěchu dítěte?

L.
 Zdenka 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 21:20:13)
Věřte tomu nebo ne, ale on to opravdu dělá SCHVÁLNĚ. Moc dobře je na něm vidět, že zkouší, co si může dovolit. Fakt si myslíte, že ho s umíněným výrazem škrábu do obličeje a dloubu mu do očí? Tak kde se to naučil? Opravdu věříte tomu, že dítě si vynucuje své jen pláčem, že nedokáže použít tvrdší prostředky? A jak se dítě naučilo brečet? Na porodním sále na něj někdo začal řvát? To se mám jeho prvních narozenin dočkat s vydloubanýma očima, obličejem rozdrásaným do krve a nohama samou modřinu od jeho štípanců? Přečtěte si můj původní příspěvek celý, opravdu to dělám, až když to nejde jinak, nikdy ne po tom, co mi ublíží poprvé, jenže nějaké upřímné vyjeknutí přestlo zabírat někdy po půl roce :-( A to co udělám já jemu je opravdu jen symbolické třepnutí.
Třeba to jeho škrábání jsem mu trpěla dost dlouho, i když s tím byl všem okolo už docela nebezpečný. Asi před měsícem jsem týden vypadala jako když mě někdo vezme po tváři hráběma, tak jsem ho přes ty prstíky třepla, při příštím pokusu znova a jako když utne, až teď po měsíci to zkusil znovu.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ... 

(2.2.2008 21:44:00)
Zdenko, jasně, že to zkouší a ty musíš stanovit hranice, ale jsou i jiné metody, jak dát najevo, že je to nepřípustné - ruku zachytit a podržet, dítě okamžitě odložit a odejít ...
 Ivana Procházková 


Re: ... 

(2.2.2008 21:46:51)
Tak jestli chceš vědět, co tím svého synka naučíš, tak leda to, že tebe škrábat nesmí, protože ty jsi silnější a od tebe dostane na budku (a protože si dokážeš vynutit fyzickou sílou, aby přestal). Takhle asi vznikají grázlíci..
 10.5Libik12 


Re: ... 

(2.2.2008 21:50:31)
Zdenko, pokud opravdu věříš tomu, že je dítě od přírody zlostné a ubližuje schválně, měla bys to konzultovat s někým, kdo je pro tebe autoritou, kvůli sobě a kvůli malému.

Jestli jsem tě dobře pochopila, uvádíš novorozenecký pláč jako projev zlé vůle, protože není důvod brečet(nikdo na něj na sále neřval). To je tak smutný, co říkáš, až je mi špatně. Mimino prožije cestou na svět dost velkou zátěž a ocitne se v neznámém světě, brečí strachy a fyzickou nepohodou.
Jinak z tvého příspěvku vyplývá, že již v prvních měsících života podsouváš dítěti zlé myšlenky, s nimiž ti škrabalo do obličeje a opodstatňuješ tak pokřikování a bití takto malého dítěte.
Tak předně, pokud mu ostříháš nehty, nemá tě čím škrábat a pokud zapomeneš, holt odtáhneš obličej.(to do té doby než tě někdo , proboha, řekne, jak je to)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ... 

(2.2.2008 22:09:08)
Libik, já to s tím pláčem pochopila tak, že ne všechno dítě muselo u někoho vidět, aby to zkoušelo.
 Zdenka 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 23:03:21)
Pochopila jsi to úplně jinak, než to bylo myšlené. Není to projev zlé vůle, je to vyžadování nebo vynucování něčeho. Jeho pláč mi neubližuje, proto ho jako signál nějakého problému, se kterým chce ode mne pomoci akceptuji. Krvavé škrábance neakceptuji. Fakt věříš, že je možné nehty ostříhat tak, aby s nimi nešlo škrábnout? Nehty mu stříhám pravidelně, tedy spíš to, co z nich zbývá, protože drápe s chutí do lecčeho i tvrdšího než je můj obličej :-(
Když držíte dítě v náručí, tak mu tu ruku nemáte šanci zachytit (rozhodně na pokaždé), protože seká jako kocour. Ale ani od něj v takové chvíli neodejdu, protože se mi tím (bohužel) snaží dát najevo, že něco potřebuje. Tedy nereaguju hned na ten nepříjemný náznak, ale dám mu možnost to dát najevo jinak, nenechám ho napospas jeho problému.
Stejně tak ta síla, on na mě používá větší sílu než já při tom "trestu". On mě drápne tisíckrát, já ho třepnu dvakrát. Jak bych z tohohle pohledu měla hodnotit to zadržení ruky, metodu pevného objetí ... To je přece mnohem větší důkaz fyzické převahy.
Jak třeba vnímáte, když se kojenec nějak nešikovně překulí a uhodí se, neví co to bylo, neví proč to bylo. Jeho první takovéhle nešikovné pokusy jsem taky odnášela různými škrábanci, když jsem se ho snažila utěšit, a on byl vzteklý, že mu pro nic za nic bylo ublíženo. Teď už to chápe, že je to následek pádu a utěšování přijme. "Násilí" jsem na něj použila asi tak 8x a opravdu symbolicky, kolik myslíte, že jich dostane od kamarádů ve školce a ve škole? Budou pak pro vždycky ti zlí, a nikdy už s nima nebude kamarádit? Nebo bude chápat, že to třeba mělo nějaký důvod, proč se kamarád naštval?
Navíc kdyby se to neodnaučil, tak nevím, jak bych ho věčně udržela mimo dosah psa. Oba jsou pěkně rychlí a pořád se derou k sobě, kdyby jeho drapnul do čumáku nebo do oka, tak by se pes mohl ohnat a nechtěně mu ublížit :-( Jinak čuba je zlatá a od neteře si nechá líbit první poslední (od malého taky, ale toho pořád držíme pod maximálním dohledem, neteřinka by z toho měla už mít dávno rozum, ale občas to tak nevypadá).
Zrovna na ty zvířata se podívejte, když nevěříte, že se každý narodí jiný. Proč některá štěňata i ve stejném vrhu napadají ostatní a dokazují jim svojí převahu? Proč jiné jen kňučí, každému se podřídí a nikdy nevyjede jako první?
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: ... 

(2.2.2008 23:10:49)
Zdenko,

opravdu pises o diteti, kteremu bude rok???
 Stáňa a dva kluci 


Re: ... 

(2.2.2008 23:21:37)
Zdenko, já tě za to nesoudím, i když to nepovažuju za správné, ostatně nejsi tu jediná, kdo plácne přes ruku nebo přes zadeček. A to, že já měla štěstí a mám zatím oba kluky bezproblémové, ještě neznamená, že takové musí být všechny děti.
 M+4 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 23:43:10)
Ahoj Zdeno, na rozdíl od ostatních reakcí na tvé příspěvky, s tebou souhlasím. Moje osobní zkušenost je taková, že moje děti občas třepnu, jsou vyrovnané a společenské. Moje sestra své děti nikdy nebije (používá pevné objetí), zato ony mlátí svou matku i děti v kolektivu...
Moje roční děti poznají, když jim za něco "nadávám" a už i začínají rozumět. Někdy na nich doslova vidím, jak si říkají o vymezení hranic, třeba když 5x po sobě opakuji, že něco nesmí a oni zkouší, jestli to řeknu i po 6x a pozorují, jestli mě vytočí:-) M.
 10.5Libik12 


Re: ... 

(3.2.2008 1:15:59)
Neumím si představit takové vnímání dítěte, jak to máte vy. Zaplaťpánbůh. A neměla jsem to ani když bylo mým velkým dětem málo. Neznám pocit obav, že mě dítě nebude poslouchat nebo mi přeroste přes hlavu. Je to nepřirozený postoj, boj o jakési pozice, kdo z koho.

Dospělý syn neřezán, žije ve společnosti.
Dospělá dcera neřezána, žije ve společnosti.
Momentální batole bych neuhodila nikdy, nedovedu si představit že mě vytočí. Jak vytočí? Vás vytáčí normální projevy kojenců, to je celé.


 Líza 


Re: ... 

(3.2.2008 5:28:43)
Zdenko, jak je možné, že tvoje fyzická převaha stačí na to, abys ho bila, ale nestačí na to, abys ho držela takovým způsobem, že tě nepodrape? Mám tomu rozumět tak, že to dítě je bito, protože maminka není dost šikovná? Dítě skutečně můžeš při chování držet tak, aby tě nemohlo poškrábat, a s pevným objetím to nic společného nemá, jen se zdravým rozumem. A možná bys mu tím lépe pomohla ovládat jeho vlastní pohyby, než tím, že mu opakovaně fixuješ, že být u mámy je bolestivé.
 Líza 


Re: ... 

(3.2.2008 5:34:35)
Uááááá, biješ kojence kvůli psovi???
Hele, v tomhle věku, je-li v jedné místnosti dítě i pes, tak přece u toho nonstop máš být! Co to je za alibismus! Naučit dítě, jak se má chovat ke zvířeti, je otázka mnohem pozdějšího věku než ani ne roku - teď fakt můžeš jen hlídat a zasahovat a omezovat a odnášet! Co to po malým chceš? Fakt chceš, aby v tomhle věku dokonale ovládat svoje pohyby tak, aby tě nepodrapal, když mlátí rukama při rozčilení? Fakt chceš, aby v tomhle věku věděl, nebo si představuješ, že v tomhle věku "naučíš" pomocí fyzickýho trestání, jak se má chovat k pejskovi, aby ho nepokousal? Nepřeceňuješ ho trochu? Tohle, co po něm chceš, je otázkou mnohem pozdějšího věku a i když některé věci naschvál dělá (a u jiných se to možná jen domníváš), tvoje fyzická převaha je taková, že ti umožňuje to řešit mnohem mírněji.

Jeje, čtu dál a musím se smát. A fakt si myslíš, že v roce a půl nebo dvou je s dítětem lepší domluva než s miminem? Fakt se chystáš zabránit vzdoru dvouletých???
 parishilton 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 22:30:50)
že tě syn škrábe nebo kouše.Ty na jeho chování reaguješ agresí,takže mu vlastně ukazuješ,že na agresi nic špatného není,a jestli myslíš,že on to nevnímá,tak jsi vedle jak ta jedle.A co čekáš od ročního dítěte,prosím tě-že s tebou povede diskuse na téma proč je nespokojený,že škrábe či kouše?Ano,máš pravdu,to jsi napsala správně,že to zkouší.Každé dítě v určitém věku zkouší,co všechno si může dovolit a kam až může zajít.A je na rodičích,aby mu ukázali kde jsou hranice.Ale myslíš,že hranice se vymezují bitím?Věř mi,že roční dítě(a nejen roční,ale dítě jako takové) nechápe,proč do něj člověk,který by měl být jeho největší jistotou a oporou,člověk,který by mu měl projevovat nejvíc lásky,do něj najednou začne bušit-a nezáleží na tom,jestli dítě zbiješ,nebo mu jen jednu plácneš.Představ si situaci,že tvůj manžel přijde domů a vrazí ti facku,protože zjistí,že není teplá večeře nebo že že nemá vyžehlenou oblíbenou košili.Bude ti jeho chování připadat adekvátní?Bude pro tebe normální,že ti jednu vrznul?Asi ano,vždyť je to jen jedna facka,že?Já osobně zastávám názor,že rodiče,kteří bijí či plácnou své děti,neumí vyřešit situaci jiným způsobem,tudíž nejsou zralí k výchově dětí a žádné dítě by mít neměli.Každou,skutečně každou situaci je možné vyřešit jiným způsobem než jich dítěti pár nandat.A ten kdo si s tím neumí poradit si neumí poradit ani sám se sebou.Připomínáš mi jednu matku,kterou jsem kdysi kdesi potkala s asi tak 4.-5.letým klučinou-to byla neuvěřitelná scéna-plačící chlapeček,matka vlekoucí ho za ruku a bušící do něj hlava nehlava se slovy"tak ty budeš mlátit ostatní děti?To se dělá někoho bít?" a řezala do kluka až jsem na ni zařvala dost sprostý slova a řekla že na ni zavolám policajty.Takhle si představuju tebe.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 22:34:51)
Šárko, rodič, který neví, jak to vyřešit jinak, může být k výchově zralý, ale může mu jen chybět dobrý vzor nebo informace. Často jedeme ve vyjetých kolejích, protože jsme nepoznali/nerozpoznali nic jiného, protože si řekneme "mě rodiče bili a vyrostle ze mě slušný člověk", mésto aby si správně řekli "vyrostl ze mě slušný človek NAVZDORY tomu, že mě bili" ...
 Stáňa a dva kluci 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 22:44:41)
Jojo, děti nebiju, ale na některé slovní reakce, než jsem vymyslela jiný způsob, taky nejsem zrovna hrdá:((...ale jsme jen lidi a děláme chyby.

Já k tomu mám ještě jednu věc, děti jsou fakt dobré zrcadlo. Pokud je nějaké dítko agresivní, určitě je v jeho okolí někdo s podobným problémem(nemyslím teď děti s ADHD apod.) A agresivita někdy bývá dost skrytá...
 Stáňa a dva kluci 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 22:57:21)
Markét a víš, co je ještě zajímavý? Že hodně z těch, co byli bitý, to navíc ještě omlouvá a tvrdí, že si to vlastně zasloužili...
A vůbec je nenapadne se podívat hlouběji, že oni třeba šli do vzdoru a zlobení právě kvůli reakcím rodičů, kteří je považovali za špatné....
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 23:15:55)
Jak jsem se ptala vyse - mne teda neprijde, ze Zdenka pise o rocnim diteti a ani "vysvetlovani" a "domluva" mi neprijde adekvatni veku - ale to mi nepislusi hodnotit - to je jenom muj nazor... rada bych si precetla Zdenky nazor, kdyz bude klucikovi tak o dva roky vic - a to pak bude VEDOME zkouset...
... ja detem sem-tam placnu pres zadek, nekdy pres ruku - kdyz vysvetlovani nepomaha - a hlavne - vzdycky vedi PROC. A treba referuji vecer tatinkovi: Mama me dnes placla - to nebylo hezky vid? Ale ja jsem delal... a to taky nebylo az tak spravny... (starsi kluk)
 Zdenka 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 23:34:04)
Já věřím, že to bude lepší. On hodně dobře rozumí, a už teď je znát, že leccos chápe. Viz to včerejší třepnutí přes ruku. Už s tím drapáním dal docela dlouho pokoj a teď ho to zase chytlo. Bylo to fakt jen symbolický klepnutí, přísně sem ho pokárala, že ví, že drapat nesmí. On se chvíli škaredil, ale nakonec se ani nezačal vztekat. Pak jsem mu už mírně říkala, že přece ví, že to nemůže, že mě to bolí. Na něm bylo vidět, že to chápe, že už ví, že dělal co neměl. Pak jsme se začali muchlovat a bylo to naprosto v pohodě. A přesto, že se včera zase docela rozjel (drápnul mě před tím aspoň 20x, nic po dobrém nepomáhalo), tak od té chvíle ani náznak.
 Gábina 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(3.2.2008 16:41:07)
Milá Zdenko,
mám pocit, že jsem jediná, kdo tady pochopil, co tím myslíte. Mám tři syny a neřežu je. Jednak proto, že to nemá absolutně smysl a pokud kluci udělají něco špatně a namíchnou mně, tak bych se tím jen vybila a nikoliv vychovávala. Jenže mám taky chlapečka stejně starého jako vy. Je to sluníčko, mazel, kterej vás dokáže jediným úsměvem posadit na zadek a taky s tím úsměvem vám láskyplně prokousnout bradavku nebo vydloubnout oko. Všimli jste si, že když dítě nechce jídlo, nebo lahev s pitím, tak do něho plácne nebo ho odstrčí? Stejně tak rychle pochopí, že když mu plácnete přes ručičku (samozřejmě ne tak, aby jste mu ji urazily) nebo ho odsrtčíte, že dělá něco, co nechcete.
 Zdenka 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(3.2.2008 21:31:37)
Bohužel většina lidí tady si asi myslí, že ho mlátím vší silou. Můžu říci, že na ten zadek dostal vlastně víckrát, někdy když spolu blbneme při přebalování, tak ho taky z legrace poplácám, a on se tomu může uchechtat. Přitom ta síla je srovnatelná jako když u toho použiju ten přísný tón. Ale to ví, že je kárán a že to není z legrace.
To bylo takové to kritické období kolem 3/4 roku, teď už začíná dost rozumět a už je opatrnější, tak už to přestává být potřeba. Ale že by mi ubližoval, protože neumí uřídit své pohyby? Když mi něco udělá 50x za sebou a po jednom plácnutí jako když utne? Když mi něco udělá nechtěně, tak ho ani nekárám, maximálně se snažím ho trochu zklidnit, když je moc rozjívený. Ale když něco dělá naprosto vědomě, několikrát je kárán a pak nasadí výraz "tak schválně, jak moc vážně to myslíš?" a vrazí mi ten palec do oka znova, nebo pořádně silou hryzne do prsa, nebo sekne rukou jak kocour, tak to ho prostě učit nebudu, že to je OK.
Jestli mě něco mrzí, tak to není v poslední době nějaké třepnutí přes ruku nebo přes zadek, ale během jeho prvního půl roku, byl ten typ dítěte, co řve únavou a nedokáže usnout. A já jsem i přes veškerou snahu občas byla nervózní a i když jsem se snažila to nedat najevo, tak on to vycítil. Nevěděla jsem, co s ním, jak ho uspat, nepomáhalo nic, zavinování, houpání v náručí, pochodování po bytě ... Padala jsem na hubu únavou a nevyspáním, od příchodu z porodnice jsem během 5 měsíců shodila 20 kilo, tudíž na nějakých 10 kg podváhu, bylo to hrozný. Samozřejmě jsem na něj tenkrát ruku nevztáhla, ani na něj nijak nezvýšila nebo nezpřísnila hlas. Jen si dneska myslím, že byla možná chyba, když jsem začínala být nervózní, že jsem od něj řvoucího nedokázala na 2-3 min odejít, zklidnit se a pak mu ten klid předat. Byla jsem u něj a předávala mu tu nervozitu a nejistotu :-(

Já sama byla od miminka tak divoká, že jako jediné vnouče se prarodiče báli mě hlídat, že mě neuhlídají samu před sebou. Ostatně synek si taky dokáže ubližovat pěkně sám, taky už se párkrát podrapal, když se mi podařilo uhnout, tak ve vzteku bral, co přišlo pod ruku. Pak se obvykle vykulil, ještě vztekleji se drápnul znova a pak toho radši nechal :-)
Mě nikdy rodiče neuhodili silou, ale nějaké to symbolické plesknutí občas bylo. A upřímně, když jsem byla tak na hranici školní docházky, něco jsem vyvedla a mohla jsem si vybrat trest, tak ty tři na zadek byly jednoznačně lepší než třeba zákaz večerníčku :-)

Taky by mě zajímalo, jak zde přítomné dámy drží roční dítě v náručí? Když ho na jedné ruce držím, on se po mě ožene, tak mu tu ruku třeba ještě chytím, ale tím mě jaksi ruce došly a čím mu chytím tu druhou, kterou se ožene vzápětí po tom, co tou první nemůže?
Většina rádkyň mi tu připomíná mojí kamarádku, která má holčičku o 4 měsíce starší. Od narození dokonalé miminko, samý úsměv, zaplakala jen občas kvůli hladu. Krásně sama spala v postýlce i v kočárku. Ani se zoubky neměly problémy, první objevila dokonce babička. Do roka používali monitor dechu, tak holčičku drželi v postýlce. Pak při prvním problémku povolili, teď zná holčička postýlku jen z dálky, je skoro plně kojená, máma má prsa jednu jizvu vedle druhé, pokud už holčičce někdy řekne ne, tak po prvním zaplakání to vzdá. Prvních 3/4 roku rozdávala na všechny strany rady, jak pečovat o miminko, teď už má dost svých starostí než poučovat druhé.
 Stáňa a dva kluci 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(3.2.2008 22:26:22)
Zdenko, neobhajuj se, vždycky se najdou lidi, co tě budou soudit...a tady jich je spousta, stejně jako v životě. Děláš to nejlepší, co umíš. Podle toho, co píšeš, tak je syn spíše hyperaktivní, divoké dítko. Já osobně bych akorát hledala cestu, jak se těm tělesným trestům vyhnout. TAky funguje zaměřit se spíš na to pozitivní. Prostě neřešit pořád to bití a škrábání, říct, to se nedělá, ale můžeš dělat to a to, nebo odvést pozornost, jít si hrát a tak a co nejvíc oceňovat to, co dělá dobře!!!! A píšu to i sama sobě;)
 Lizzie 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 2:33:29)
Zdenko,

jako tyrana tě nevnímám, prostě ti ujely nervy (což neospravedlňuji, dámy!!!). Jenže člověk je ,,jen" člověk. Mě už taky nebaví vysvětlovat, že mám jedny z nejliberálnějších rodičů,co znám, ale byla jsem pubertálním spratkem s velkým S.

Holt zdejší temperamentní diskuse..
 Líza 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 5:37:42)
Ano, i starší než roční. Je mnoho způsobů, jak držet dítě tak, aby na tebe rukama nemohlo, doporučuju je natrénovat dřív, než přijde období vzdoru dvouletých, jinak ho pak fakt budeš muset utlouct.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 7:31:11)
Víš, Zdeni, já si nemyslím, že bys něco dělala, až tak špatně, jde holt o to, že my ostatní si tu situaci prostě nedovedeme představit. Věřím ale tomu, co píšeš, protože i tak malé děťátko může být pěkný naschválníček - nakonec se o tom píše i v knížkách, např. to, že mimi schválně kouše při kojení - ano, dámy, ne všechny děti jsou andílci. A kdo toho andílka doma má (počítám se tedy mezi ně, když pominu, že je to téměř andělský uragán, ta moje holka), měl by si toho asi vážit.

Ještě jsem chtěla podotknout něco k tomu, jak píšeš, že tě mrzí, že ze začátku jsi byla nervozní, že se to na malého přenášelo. Tak to, člověče, mi ukaž jednu z nás, kterou pláč na začátku nerozhodil - já jsem jednou tak vyměkla, že jsem hystericky volala manželovi do práce, ať okamžitě přijede, že nevím, co jí je, že je něco hrozně špatně, klepala jsem se nad postýlkou, brečela - když mi slíbil, že přijede, uklidnila jsem se, dítě okamžitě usnulo a manžel přijel a klepal si prstem na čelo :-D, hormony holt dělají svoje. A žádná z nás se matkou nerodí, každá z nás si tou cestou musela projít. Cestou někdy trnitou, leč doopravdy krásnou.
 Vlaďka+Daniel 3/05 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 10:37:34)
Zdenko, bít či nebít považuju za dva legitimní způsoby výchovy. Danýsovi jsou tři roky a teď, když vím, že zkouší mou trpělivost vědomě, jsem stále ještě nepřehodnotila postoj. Taky dostal přes plínku když při kojení kousal. Bylo to jediné, za co do roka dostal na zadek, taky jsem ho nebila víc než když jsem ho poplácala při hře, vím, že bolet ho to nemohlo, ale jasně poznal, že tohle hra není a že to si dovolovat nesmí. Není o nic agresivnější než děti, které rodiče nebijí (aspoň co máme okolo sebe), je společenský a je to docela hodné dítě, čímž nemyslím, že by si nedokázal prosazovat svou když něco chce. Ale do dvou a půl roku to taky bylo éro, aktivní, v devíti měsících chodil aniž by se musel držet nábytku, takže neuhlídatelné dítě. Pak se zklidnil. Sám. Nechápu dodneška proč. Teď pomalu najíždíme na systém vysvětlovat a vysvětlovat až do úplného zblbnutí, protože konečně mám pocit, že když mu něco řeknu, dokáže si to dát do souvislostí a po omezenou dobu i pamatovat. Ale rozhodně to neznamená že na zadek už nikdy nedostane. Ale stále stačí symbolicky třepnout, nebo (ne vždy) i jen říct, že udělal něco ošklivého. Za tenhle přístup mě tu určitě spousta maminek ukamenuje, ale rozhodně nejsem sama, kdo děti vychovává za pomoci fyzických trestů.
 luthienka 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 10:41:28)
No, podívejte se do diskuse Trestání dětí. Tam se diskutuje o tom, zda mlátit proutkem na holou, či přes kalhoty. To už je jiný kafe;((
 MSteflova 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 10:50:22)
Proutkem i na holou - pokud se tu bavíme o trestání rodičů :(
 luthienka 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 11:05:00)
Lassie- všechno se nám vrátí v našich dětech. I ta surovost a bezcitnost.
 MSteflova 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 13:37:15)
Luthienko, s tím souhlasím. Nechápu, jak může vzít někdo na dítě proutek, pásek a jiné "výchovné" pomůcky.
 parishilton 


Re: ...jasně, 

(4.2.2008 11:04:15)
některým maminkám připadají tělesné tresty naprosto normální.Jen se ani jedna nedokáže vyjádřit k tomu,zda by jim takhle normální připadalo,kdyby jim(mám na mysli těm matkám)jejich manžel občas taky jednu vrznul.Zřejmě na to nemají žádný argument.
 Bebíčko 
  • 

Re: ...jasně, 

(4.2.2008 11:25:38)
Šárko, tak nějak jsem nepochopila proč by mě měl manžel občas jednu vrazit. Manželsky vstah je založen na partnerstvy a rovnocenosti, já jsem dospělá a svéprávná, nesu zodpovědnost sama za sebe.
Zatím co vstah rodič-dítě, je alespoň u nás založen na lásce a vychově, proto když vše selže, tak jsem zastánce mírného tělesného trestu.
Pokud vnímáš manžela jako autoritu tak to vidíš jinak.
 parishilton 


Re: Bebíčko,já nevidím manžela jako autoritu. 

(4.2.2008 11:46:25)
Já to vidím tak,že matka použije na dítě tělesný trest,když se jí nelíbí nějaké jeho chování.Takže když se partnerům též nelíbí nějaké chování manželky,a nějakou výhradu,byť sebemenší,má občas každý chlap,tak proč by to nemohl řešit použitím nějakého tělesného trestu?
 Bebíčko 
  • 

Re: Bebíčko,já nevidím manžela jako autoritu. 

(4.2.2008 12:09:15)
Protože, manželka je už vychovaná.~j~ -ne promiň to byl hloupy vtip.

Dítě ptřebuje mít v rodičích alespoň nějakou autoritu, kamáradský vstah je supr, ale pořád je nějaká potřeba vychovy. Já mám s našima užasný vstah, ale jistou autoritu v ních cítím do teď.
Bohužel někdy nepomúže domluva, někdy u nas padna rána.
Ona ještě jedna rana na zadek nikomu neublížila. Teď nemyslím tyraní a modřiny.

No a tu manželku fakt nechápu, manželství je pro i nás kompromis, a ne vychova. ( no kdybych mu strkala prst do oka a nedokázala pochopit, že ho to bolí asi by mi ho do oka strčil taky)
 parishilton 


Re: Bebíčko,já nevidím manžela jako autoritu. 

(4.2.2008 12:41:51)
Já jsem přesvědčená,že autority se dá dosáhnout i bez použití tělesné síly.Jinak jak se tady píše o kousání do bradavek,dceru jsem kojila velmi dlouho,a když jí byl -no,už si nevzpomínám,asi jí ještě nebyl rok,protože vím že ještě neuměla mluvit,při kojení mne doslova prokousla bradavku na pravém prsu.Opravdu prokousla,měla jsem tam díru jak do vrat.Vím že to neudělala schválně,že to nebyl záměr,jako"tak,mámo,teď tě pořádně hryznu,abys měla taky z kojení nějaký zážitek."Prso šíleně bolelo,mohla jsem z něj kojit jen s obrovskými potížemi,ale kdybych se tedy neovládla a dceru plácla,myslíš že by věděla,proč jednu chytla?Bylo by účelné v takovém případě trestat?Myslím,že jediný efekt by byl ten,že bych dítě akorát vylekala a hlavně zmátla,bylo by vystrašené a nechápalo co se děje.
 Bebíčko 
  • 

Re: Bebíčko,já nevidím manžela jako autoritu. 

(4.2.2008 12:55:01)
No mě když dcera opakovaně kousala a nepomáhala nic, tak jsem jí kousla taky, aby pochopila jak to bolí. To zabralo. Nechci aby to vyznělo, že jsem to plánovala, prostě mě jenom ujeli nervy a zabralo to.
 vxv 
  • 

Re: Bebíčko,já nevidím manžela jako autoritu. 

(4.2.2008 13:14:03)
No, s tou prokouslou bradavkou se to ale u nás stává opkovaně, a myslím, žebez nějakého fyzického upozornění to nepochopí, takto aspoň částečně se to lepší. U nás zabírá, když moc stiskne, tak mu pevně stisknu ruku a on pochopí, že musí povolit tlak.

Mimochodem, já jsem nejvíc nenávidělap rávě takové řeči jako "my tě prodáme, my tě vymění me, ty vůbec nejsi hodná" atd... pronášené rádoby mírným hlasem. Zdrhala jsem před tím k sousedům, kde občas nějaká přiletěla, ale byla tam slunná pohoda a bylo jasné, že mají svoje děti i mě rádi, byly tam jasné hranice. Takže se připojuju k těm, co říkají, že kdyby se můj partner choval k dítěti byť jen na okamžik tak, jak popisuješ, nebyla bych s ním ani minutu. Znám spoustu takových, co byli v dětství třeba týraní a k dětem se chovají hezky. Nechápu, proč se Tvůj partner musí pomalu měnit celé měsíce, proč prostě po první domluvě nezměnil své chování.
JO a na okraj - psychopatie je vrozená porucha, ta se výchovou ani terapií nedá moc změnit.
 parishilton 


Re: ...A jinak 

(4.2.2008 12:27:07)
já jsem zase nepochopila proč jednu vrazit dítěti.Mimochodem,asi nyní trošku odbočím,ale zrovna nedávno dcera přišla ze školky s tím,že když šli po obědě spát,nějaký chlapeček který má postel vedle ní jí nechtěl nechat spát,tahal jí peřinu,tahal jí za vlasy,strkal do ní apod.Učitelka ho okřikla,ale dceři řekla že nemá být užalovaná.Což mne tedy docela zarazilo-takže moje dítě(a nyní to nemyslím jen pokud jde o mé dítě,ale všeobecně)si má nechat líbit když mu někdo ubližuje a nemá žalovat?V této souivislosti jsem se zamýšlela nad tím,zda též tímto způsobem nevzniká šikana,s níž se později nejen ve škole děti setkávají.Ano,nežaluj-bez ohledu na to,co ti kdo provede.Je jedno,jestli po tobě spolužák chce tvé svačiny,je jedno,jestli jsi musel na záchodě plivat na žárovku nebo štěkat,je jedno jestli píšeš za spolužáka domácí úkoly.Vyřeš si to a nežaluj.Proč se tolik dětí bojí,třeba v případě šikany,někomu svěřit?Těch důvodů je samozřejmě více,ale já vidím jako jeden z hlavních tento.Pro mě je žalující dítě dítě hledající pomoc,a pokud ho odbydu,dávám mu najevo,že o tu pomoc žádat nemá,protože mu stejně nikdo nepomůže.Já učím dceru,aby se mi svěřovala se vším co ji trápí,už z důvodu její bezpečnosti.Nechci se jednou dočkat toho,že nebudu vědět(nyní pouze hypoteticky),že ji třeba obtěžoval nějaký cizí muž když šla ze školy a lákal ji např.na zmrzlinu.Ale proč píšu o té šikaně.Právě v souvislosti s používanými tělesnými tresty,čímž ovšem nemám na mysli,že plácnutí dítěte považuji za šikanu nebo že každé dítě které matka plácne bude v budoucnu týrat spolužáky,to určitě ne.Jen srovnávám,co někomu tedy připadá omluvitelné a co ne-dobře,tak proč některý matkám připadá přirozené použít tělesnou sílu ,nebo tělesný trest na dítě?Proč těm samým matkám připadá špatné,pokud by měl tělesný trest použít někdo na ně?A vadí některým matkám,že mají doma agresora,který mlátí jiné děti?Nebo jim to nevadí a považují to za správné?Jakým právem mohu plácnout své dítě-právem silnějšího?Pak spolužákovi taky mohu rozbít držku právem silnějšího,ne?Mimochodem,nyní když to píšu,vzpomínám si,jak jsem šla v páté třídě se spolužačkou odpoledne ze školy a kousek před námi šel spolužák ze třídy.Najednou se sehnul a naprosto bez důvodu po nás začal házet kameny.Ne nějaké několika centimetrové kamínky,ale kameny,šutry.Neříkám že byly nějak obrovské,(mohly být jak půlka housky)ale to není podstatné.Podstatné je to,že to vůbec dělal.Trefil mne,nyní již nevím úplně přesně,někam k oku,do spánkové oblasti,a já pak několik dnů špatně viděla na oko.A pamatuji si,že učitelka to tenkrát odbyla jako nějakou úplně bezvýznamnou věc.A zajímalo by mne,jak matky,které plácají své kojence,budou reagovat na děti o rok ,dva ,tři později,v období vzdoru.Myslíte si,že bude stačit dítě třepnout aby poslechlo?
 Bebíčko 
  • 

Re: ...A jinak 

(4.2.2008 12:51:46)
Období vzdoru jsem zatím nezažila, nevím jak to budu řešit, uvidím. Nejspíš stejne jako když mi rupnou nervy teď - zabouchnu dveře a jdu si dát čaj.

Já si myslím, že šikana není o tom občasným třepnutí přes zadek. Nejspíš bude souviset s větším problémem v rodině, nebo to jsou takové ty děti které jsou zahrnovány přílišnou (opičí) láskou. Dítě se musí naučit jak se chovat v kolektivu, to asi neumí a zaleží na rodičích co ho naučí.

Žalování taky neberu jako špatnou věc, ale musíš rozlišit mezi upozornění na špatnost, nebo jestli to je klasické žalování ze zlomyslnosti. Učitelka by měla mit děti natolik prokouklé, aby to rozlišila.
 vxv 
  • 

Šárko 

(4.2.2008 15:02:16)
pořád tady nesmyslně srovnáváš výchovu dítěte a násilí mezi partnery. Jestli nechápeš, že jiný vztah má normální člověk k partnerovi a ji ný k dítěti, protože dítě prostě není hotová rozumná bytost a musí se vše teprve naučit, není ještě samostatné a zodpovědné za své činy atd... tak to promiň, ale to není normální. POkud dítě bereš jako rovnocenného partnera se vším všudy, tak ho extrémně psychicky zatížíš a hodně mu ubližuješ - žel bohu to často dělají matky které jsou s dítětem samy. Dítě má žít v dětském světě s dětskými starostmi a ne být uměle stavěno do role dospělého!
 parishilton 


Re: Šárko 

(4.2.2008 21:55:13)
Nepovažuju dítě za rovnocenného partnera a napsala jsi to správně-dítě se musí vychovávat a učit.Takže děti učíme to,že je správné,když se jim něco nelíbí,že ji mohou druhému plesknout,ano?Mne by zajímalo-když se začíná plácnutím u kojenců-čím to skončí?Nebo lépe řečeno,kde je pro matky které plácnou roční dítě ta hranice,kdy s tělesným trestem skončit?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Šárko 

(4.2.2008 22:04:17)
Já bych doplnila - vychovávat a učit s respektem k němu samotnému. O tom je koneckonců i ten uvedený článek - nejen vnucovat dítěti naši vůli, ale taky se občas zamyslet, jak se přitom cítí, a jak bychom se na jeho místě cítili my. Občas je to velmi překvapivé ...

Někdy pochopit, PROČ se tak dítě chová, vydá za tisíc slovních i fyzických opatření - protože pak můžeme jít ke kořenu situace, nikoli pouze řešit vnější projevy; tím se možná projevy másilím potlačí, ale příčina zůstane.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 11:26:04)
Třepnutí přes zadek ještě nikomu neuškodilo, ba co více, myslím si, že je to pro dítě lepší, než jak reaguju na vyprovokování já - ječím jako siréna - a to je asi horší. Štve mě to, ale nedokážu to pak už ukočírovat - raději bych v klidu dala přes zadek a bylo by...
 Bebíčko 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 11:31:56)
Jano, mám stejný názor.
 Zdenka 
  • 

Zvednutí hlasu 

(4.2.2008 22:36:29)
To si taky myslím a i to vidím na jeho reakcích. Ostatně co vím, tak většina psychologů tvrdí, že malé dítě (s kterým ještě nejde rozumně mluvit) vnímá to fyzické plácnutí jako přiměřený trest, ale křik jim vadí. A já to na synovi taky vidím, na plácnutí ze naštvaně zaškaredil, ale tím to bylo vyřešeno, za pár vteřin jsme kamarádi, ale to co nemá dělat, zkusí znovu tak za měsíc. Ale na zvýšený hlas reaguje zoufalým brekem, i když na sebe třeba zavoláme z jedné místnosti do druhé, tak se rozbrečí. A když přijde někdo cizí a čuba se na něj agresivně rozštěká, on rozliší i tón toho štěkotu a začne brečet. Když štěká z radosti, že jde někdo koho má ráda, tak je syn v pohodě.
Takže zatím opravdu radši plácnu než zvednout hlas.
Pokud to srovnávate se vztahem s partnerem, tak myslím že symbolické plácnutí dítěte, se kterým se ještě nejde domluvit, je srovnatelné jako když partnerovi za něco vyhubujete, a neříkejte mi, že jste to nikdy neudělaly.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Zvednutí hlasu 

(5.2.2008 9:48:52)
No..je pravda, že děti potřebují vést a vychovávat, ale zároveň potřebují respekt a úctu. Oni se od nás zas tak moc neliší. Jejich rozumové schopnosti trochu zaostávají a vyvíjejí se postupně, ale pocity vnímají od začátku velmi silně(já si to ještě pamatuju moc dobře, když jsem byla malá). TAkže se cítí naprosto stejně, jako my, když nás někdo uhodí. Je tam ponížení, vztek, vzdor, strach, chuť to vrátit. Podotýkám, že nemusí cítit všechno, ale ona stačí jen jedna ta emoce, ne? A já osobně nechci, aby se mé děti tak cítily.
Navíc děti naprosto přesně kopírují své vzory, vidím to na klucích, jsou jak opičky. TAkže když já je budu plácat, oni budou taky...
Ale každý svého štěstí strůjcem;)...
 Ajina a Tobiášek 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(4.2.2008 13:23:31)
je mi docela uzko, jak tady kamenujete chovani Zdenky, damy. Ja tedy take jednoznacne nesouhlasim s ublizovanim diteti!!!, ale o tom tady dle me nebyla rec. Cetli jste po sobe tu lavinu nenavistnych, odsuzujicich a zlych (vy skvele hodne matky) poznamek, co jste proti Zdene vyprodukovali?
vsechny sve deti milujeme!!, bojujeme za ne a dychame jen pro ne, jsou to milackove... a nektere z nas maji muchlaci zlate deti od rana do vecera, nektere ale maji pekne zivousky, kteri na zadecku vydrzi sedet jen kratky okamzik. vsechno montuji, niceho se neboji a maji poradnou silu (a nekdy jejich laskyplne projevy opravdu boli - kdyz to udelaji se sibalskym usmevem po 20ti mirnych, lec marnych napomenutich typu "to nesmis", "auau, tytyty", tak se zdence nedivim, ze jejiho maleho ho po rucicce trochu placla). a doufam, ze rozeznam rozdil mezi placnutim po rucicce nebo plince a uderenim ditete!!! takove matky snad ta debaty o mimikamch ani nelezou!
co se clanku tyce, diky nasemu 9 mesicnimu zlaticku jsem od porodu zhubla z nabranych 20 už 25 kilo, takze na mne vse visi. donedavna jsem k nemu v noci vstavala i 8x, protoze me "volal" a chtel se prisat, chovat, konejsit. pak zacal prepijenim se mlicko zvracet, ale dudlik ani pohlazeni nefungovalo, musela jsem sedet, chovat, houpat... pak se mi neudelalo dobre a pani doktorka rekla, ze to musi skoncit. ze v tomto veku uz se mnou dite cvici a vynucuje si to svoje. malej u nas doma porad "sefuje" vsemu, je milovanej nami, prarodici, celym okolim, ale v noci ted spi sam v pokojicku, place, jeci, lomcuje postylkou, ale nejdu k nemu.. ackoliv mi srdce krvaci.. pry to bude jeste chvili zkouset, ale pak nam to nase spani obema "pujde".
jen doufam, ze me tu nebudete pranyrovat, ze tyram sve dite.
 Ajina a Tobiášek 
  • 

proc ten boj?? 

(4.2.2008 13:19:30)
je mi docela uzko, jak tady kamenujete chovani Zdenky, damy. Ja tedy take jednoznacne nesouhlasim s ublizovanim diteti!!!, ale o tom tady dle me nebyla rec. Cetli jste po sobe tu lavinu nenavistnych, odsuzujicich a zlych (vy skvele hodne matky) poznamek, co jste proti Zdene vyprodukovali?
vsechny sve deti milujeme!!, bojujeme za ne a dychame jen pro ne, jsou to milackove... a nektere z nas maji muchlaci zlate deti od rana do vecera, nektere ale maji pekne zivousky, kteri na zadecku vydrzi sedet jen kratky okamzik. vsechno montuji, niceho se neboji a maji poradnou silu (a nekdy jejich laskyplne projevy opravdu boli - kdyz to udelaji se sibalskym usmevem po 20ti mirnych, lec marnych napomenutich typu "to nesmis", "auau, tytyty", tak se zdence nedivim, ze jejiho maleho ho po rucicce trochu placla). a doufam, ze rozeznam rozdil mezi placnutim po rucicce nebo plince a uderenim ditete!!! takove matky snad ta debaty o mimikamch ani nelezou!
co se clanku tyce, diky nasemu 9 mesicnimu zlaticku jsem od porodu zhubla z nabranych 20 už 25 kilo, takze na mne vse visi. donedavna jsem k nemu v noci vstavala i 8x, protoze me "volal" a chtel se prisat, chovat, konejsit. pak zacal prepijenim se mlicko zvracet, ale dudlik ani pohlazeni nefungovalo, musela jsem sedet, chovat, houpat... pak se mi neudelalo dobre a pani doktorka rekla, ze to musi skoncit. ze v tomto veku uz se mnou dite cvici a vynucuje si to svoje. malej u nas doma porad "sefuje" vsemu, je milovanej nami, prarodici, celym okolim, ale v noci ted spi sam v pokojicku, place, jeci, lomcuje postylkou, ale nejdu k nemu.. ackoliv mi srdce krvaci.. pry to bude jeste chvili zkouset, ale pak nam to nase spani obema "pujde".
jen doufam, ze me tu nebudete pranyrovat, ze tyram sve dite.
 10.5Libik12 


Re: proc ten boj?? 

(4.2.2008 14:40:41)
Osamělé dítě v postýlce, které to prý zkouší, takže tam musí řvát ve strachu a paní doktorka, co ví všechno, má smysl vůbec něco říkat?
 helča 
  • 

Re: proc ten boj?? 

(4.2.2008 21:35:44)
Po strašně dlouhý době jsem sem vlezla, a je mi z toho tady nanic, nechapu jak mohou někteří rodiče dělat svým dětem co tady popisují a vy sem prosím Vás užraději nepište :(((((((((((((((((((((
 Petra + holčička 13 měs. 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(5.2.2008 11:21:35)
Ahoj holky, reaguji možná později .... rozhodně nejsem zastáncem bití takhle malých dětí, později s nějakou výchovnou souhlasím. Děti si samozřejmě chtějí vyzkoušet všechno a většinou všechno pro ně zajímavé je zakázané. U nás to začalo oškubáváním kytek někdy v 7 měsících. (hlavně jsem měla strach aby to nesnědla) V ten den jsem začala s "ne" ...ručičku pryč a ne, Barborka zase po kytce, já znovu ručičku pryč a ne ...ten den jsem "ne" řekla snad 80x, důrazně a pokaždé když se ke kytce přiblížila ...pochopila. Od té doby ví co "ne" znamená a poslechne na to. Samozřejmě, že ze začátku ne pokaždé na 100%, ale postupně ano. Občas se najde něco silnějšího, tak alespoň prstíčkem se dotkne, ale ví, že to nesmí. U kojení si samožřejmě taky vyzkoušela zoubky, to jsem jí na radu kamarádky cvrnkla do nosu, zkusila to 2x, 2x jsem jí cvrnkla a bez kousání kojíme dodnes.
Jsou situace kdy jsem vytočená, ale snažím se držet, protože si myslím, že i na časté zvyšování hlasu si dítě vlastně zvykne a začne být proti tomu imunní. Když pak půjde o něco vážného (vběhnutí do silnice) tak na křik nezareaguje.
Měli jsme období kdy nechtěla večer jíst a v noci jsem vstávala i 6x, samozřejmě měla hlad. To jsem byla už před jídlem vytočená, nevyspalá, ale takhle malému dítěti nemůžu říct, nechceš, tak pak nic nedostaneš. A to jsem měla připravené i 3 druhy jídla. Prostě jsem si řekla, maličká je jednou, tohle je jen přechodná doba a snažila se to vydržet v klidu.
Ještě dneska nespí celou noc, 2-3 kojíme. Asi to bude o zvyku, ale mám jí nechat vyřvat si hlasivky? ...na to nemám srdce.
 Ajina a Tobiášek 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(5.2.2008 17:50:33)
neuposlechůa jsem doporučení jedné z pisatelek, že už sem nemám lézt, a jen píšu, že po 4 nocích spaní o samotě se myšánek budí jen jednou, nakojíme a hned spinká dál až do rána! první uplakaná noc byla uplakaná i pro mě, druhá též, ale pak OK a teď je to bezva. byla jsem reakcemi maminek trochu vystresovaná, tak jsem volala do poradny pro děti a tam mi paní řekla, že Tobiášek bude spát lépe, protože jej v noci nebudu rušit svou přítomností a mateřskou vůní. je-li tohle ta příčina lepšího spánku, nevím, ale Tobiášek je ráno pěkně vyspinkaný, není rozmrzelý a to je hlavní. na závěr jen, že nechat děti pár nocí vyplakat je ověřená dlouholetá studie, kterou jsem našla na netu. a dloooouho si ji rozmýšlela aplikovat na tom nejcennějším, co mám...
 Kohnova 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(5.2.2008 18:00:52)
Ajino, ono je to proste tak, ze zalezi kdy jak a na kom se ona metoda "nechat vyrvat" pouzije, protoze ac to vypada vnejskove stejne, v ruznych kontextech jde o rapidne ruzne pristupy.
Priste se nenech ani otravit, natoz vystresovat, nechat si ubirat sily internetovym diskusnim forem je kontraproduktivni :-).
 Zdenka 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(5.2.2008 21:21:09)
Já bych na tohle asi neměla, ale vůbec neodsuzuju někoho, kdo to dělá. Pro dítě je šok ta náhlá změna, ale to je vše. Jsem proti téhle metodě u moc malých dětí, ale kolem toho 3/4 roku už opravdu hodně chápou a brečí, protože nemají rády změnu, není to hlad ani strach, že máma zmizela. Mě se naštěstí kluk okolo půl roku budil jen asi 3x za noc, horší bylo, že noc trvala tak od 21 do 5 a při probuzení nechtěl znovu usnout :-( Srovnalo se to samo tak v 10 měsících. To už jsem ho uspávala rovnou v postýlce a vypadalo to, že po pár minutách ho svojí přítomností spíš ruším než uklidňuju. Tak jsem ho uložila, chvilinku ho zklidňovala a šla jsem, pár minut plakal spíš únavou, pak jsem se vrátila a nechal se uspat na počkání. Během pár dní si zvykl, že se vrátím a začal usínat dřív než jsem se vrátila. Teď ho dám do postýlky, zhasnu, dostane pusu, popřeju dobrou noc a jdu. Má v postýlce malou látkovou hračku (tu prostě jednou před spaním nechtěl vydat tak jsem mu jí tam nechala) a když není tak moc unavený, tak ještě v chůvičce slyším pískání té hračky a vrzání postýlky, ale jinak ani nekníkne a za pár minut je tak jako tak ticho. Obvykle noc trvá od 20 do 7 h, budí se 2x a v pohodě znova usne.
 Zdenka 
  • 

80x ne 

(5.2.2008 20:59:39)
Mám známého, který má vnuka cca 2,5 roku, podobné kvítko jako mám doma já. Když mu byl sotva rok, tak už začínal povídat, takže s podobnými věcmi to u nich vypadalo tak, že malý natáhl ručičku k tomu, na co nesmí sahat, prohlásil "nenene" a honem si sáhnul ... Ono jak které dítě, některé prostě schválně zkouší porušovat zákazy, a to už v tom roce.

Jinak zrovna nad tím jsem dneska přemýšlela, jak tu spousta lidí tvrdí, u tak malého dítěte vždy odvádět pozornost ... u jak malého dítěte? Do 3 let a pak ať se z něj učitelka ve školce osype? Protože mému mazánkovi nebude moci pořád být za zadkem a odvádět jeho pozornost od lumpáren? Právě takové děti totiž bijí ty ostatní, byly přece pořád moc malé na to, aby se naučily, že existují nějaké hranice. Ano otázka je jak vychovávat a to myslím záleží hlavně na osobnosti dítěte. Ale od kdy? Podle mě v podstatě od narození a v době, kdy se samo začne pohybovat už rozhodně ano.
 parishilton 


Re: ...Markéto, 

(2.2.2008 23:27:07)
to o čem nyní píšeš já řeším doma téměř denně,a věř mi že je to velice náročné.Můj přítel,který je o dost starší než já,svobodný,bezdětný,měl,jak jsem pochopila z jeho vyprávění,velice dominantní matku,která ho řezala za každou blbost a vyžadovala bezvýhradní poslušnost.Přítel takovéto jednání nyní zkouší aplikovat na moje dítě a je zastáncem názoru,že děti je třeba řezat,řezat,řezat,že se jim nic nesmí dovolit,nic jim nepatří do ruky,nejsou to rovnocenné osoby,ale podřízení,kteří by měli poslouchat na slovo a pokud ne,trestat,trestat,trestat.Odvolává se na to,že díky takové výchově z něj vyrostl slušný člověk.Ano,je to slušný člověk,ale v tomto směru výchovou matky normálně zdegenerovaný.Je pravda,nikdy dceru neuhodil,ale myslíš je je příjemné poslouchat téměř denně řeči o tom,že mi dcera přeroste přes hlavu,že je rozmazlená,zlobivá,že ji vyměníme,prodáme apod.Myslíš že je to normální,aby se takto choval,protože jeho matka za mlada neměla ty správné informace?Denně jsme se kvůli tomu dříve hádali,neustále jsem mu musela dávat najevo,že takto se k mé dceři chovat nebude,dokonce jsem se jednou ,když se mi zase něco nelíbilo,rozbrečela a chtěla od něj odejít,takže pomalu začal své chování měnit,ale stále ještě má přiblblé řeči,které mne štvou a neustále ho musím usměrňovat a nevím,jak toto dopadne.Pokud s tím nepřestane úplně,donutí mne odejít,což bych sice nerada,protože po jiných stránkách je naprosto báječný a kromě tohoto není nic,co bych mu mohla vytknout.Ale nehodlám těmto názorům dceru dlouhodobě vystavovat.On moji dceru miluje,to ano,ale jeho matka se na něm bohužel podepsala tak,že on není schopný přijmout dítě jako nehotového,nedokonalého,zatím ještě nezralého člověka,který teprve poznává svět a učí se,a mám snad jeho chování omlouvat tím,že jeho matka neměla ty správné informace o výchově?
 Stáňa a dva kluci 


Re: ...Markéto, 

(2.2.2008 23:43:05)
Šárko, to neznamená, že ho máš omlouvat, to, co dělá, je špatně a je jen na něm, jestli to přehodnotí nebo ne. Znamená to, že mu můžeš porozumět, PROČ to dělá a neodsuzovat ho za to. Prostě jen nevědomě přejal výchovu své matky...A Markéta psala o ZRALÉM rodiči, na což tvůj partner bohužel nevypadá...
 vxv 
  • 

Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 1:58:52)
souhlasím s Markétou, mám doma podobné dítko a taky věřím, že ho vychováme dobře. Nocméně - daleko horší, než občasné třepnutí přes ruku nebo plesknutí je podle mě to, co popisuješ ty o své rodině - to, že přítel dceři říká takové věci, to, že jste ve výchově totálně nejednotní a tak, takže nevím, jestli zrovna ty bys měla ostatní kritizovat a poučovat.
 parishilton 


Re: ...vxv, 

(3.2.2008 12:54:57)
máš pravdu že je velmi špatné co dělá přítel,já to vím a nesouhlasím s ním.Neomlouvám ho,on je dospělý a on musí umět své chování a situaci přehodnotit a chovat se tak,aby to nemělo negativní dopad na dceru.Ale vzhledem k tomu,že má snahu s tím aspoň něco dělat,uvědomovat si že by se takto chovat neměl,tak mu ještě chci dát čas a šanci aby své chování eliminoval úplně.Například jsem velmi ocenila,že to byl on,kdo navrhl návštěvu dětské psycholožky,abychom si tam o všem promluvili,a uznávám že od doby co jsme spolu začali žít se situace zlepšila tak o osmdesát procent.Samozřejmě to byl tehdy pro dceru obrovský stres,nové bydliště,nástup do školky,a po letech kdy byla jen se mnou se najednou musela o maminku dělit s úplně cizím chlapem,který se k ní choval hnusně.Začala zlobit,počůrávat se v noci,stále plakala,začala si kousat nehty.Musela jsem jí neustále dodávat jistotu,že je a pořád bude moje milovaná holčička,dávat jí najevo desetkrát víc lásky než dosud a vysvětlovat,že to že mám ráda ještě někoho jiného neznamená,že už nemiluju ji.Časem to pochopila,už se nepočůrává a dokonce už občas říká,že má Zdeňka ráda,přijde se s ním pomazlit,nebo řekne že se jí po něm stýská,když jsme u mých rodičů.Takže já vidí velký krok dopředu jak u dcery,tak u přítele,vím že to ještě není v pořádku tak jak by to mělo být,ale jak jsem již řekla,chci tomu dát ještě čas,protože vidím u přítele tu snahu a to je pro mě důležité-že mu to není jedno a že si též uvědomuje své chování.Pokud by mělo ustat v této fázi,bude mi to líto,ale donutí mne k rozchodu.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 8:11:15)
Šárko, včera mi to už nešlo procpat ... rozdodně ho nemáš omlouvat! Na co jsem chtěla původně zareagovat byla implikace "neumí to jinak než bít děti, tudíž nejsou dost zralí, tudiž by neměli bít děti". Jsou lidé, kteří jsou dost zralí, přestože "zatím" své děti plácají, a v okamžiku, kdy se k nim donese informace o respektujícím stylu výchovy, okamžitě ten zažitý z rodiny opustí. Kdyby v té době děti neměli, tato informace se k nim možná nikdy nedostane. Tj. zralost pro děti zažitý styl výchovy spolu nemusí nutně souviset.
 parishilton 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 13:13:08)
nevím,zda mám s tebou v tomto souhlasit či ne,s tím že pokud dotyčný pojme nové informace,přehodnotí své chování a začne se chovat jinak.Ano,uznávám že někdy to tak být může,sama jsem udělala takovouto zkušenost když přítel aspoň z velké části přehodnotil a změnil chování k mé dceři po návštěvě psycholožky a mém každodenním vysvětlování,ale nemyslím,že by rodiče kteří na své děti používají tělesné tresty hromadně od nich začali upouštět jen proto,že si přečetli proč se děti bít nemají.Jak jsem již psala Zdence-zda by se jí líbilo,kdyby jí manžel vždycky jednu natáhl když by s něčím nebyl spokojený,zda by ho omlouvala tím že on nemá ty správné informace jak se má chovat k ženám....Myslíš si,že násilníci kteří týrají své oběti je přestanou mlátit jen proto,že jim vysvětlí nějaký psycholog,proč ženu bít nesmí a jak se k ní má chovat?Takže ano,někdy taková informace může pomoci,ale pro mne je to otázka toho,zda to má člověk srovnané sám v sobě,aby tu informaci zpracoval.Samotný fakt že se s těmi informacemi setká sám o sobě totiž nezmění vůbec nic.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 17:29:37)
To máš samozřejmě pravdu, ale asi se mi stále nepodařilo vyjádřit, co jsem chtěla říct :( Když někdo dítě občas plácne, může být přesto zralým vychovatelem, který když se dostane k alternativě, tak ji začne rád používat.

Asi jsem moc poznamenaná matematickou logikou a kvantifikátory, prostě mi vadila ta jednoznačné vyjádření "každý, kdo je je ochotný dítě plácnout, není zralý mít a vychovávat děti".

Ale tebe hodně poznamenává to, co právě prožíváš, tak je jasné, že tuhle "měkkou" variantu nevidíš snadno.
 parishilton 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 17:45:13)
asi jsem to nedefinovala zrovna nejlépe,že kdo plácne dítě nemá mít děti,ono to takhle doslova být nemá,,a pokusím se vystihnout přesnější vyjádření,jak to bylo myšleno.
 Markéta 
  • 

Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 14:38:01)
ty takoveho cloveka nazyvas " pritel "??? jak s nim muzes byt, vzdyt to je hrozny, ted se takhle chova k tve dceri, jednou ji zacne i bit a pak dojde i na tebe. a ty ho budes porad omlouvat, ze jinak je to spravnej chlap.
vzpamatuj se a rychle od nej pryc!!! radsi zadnej chlap nez takovej!!!
 parishilton 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 17:38:38)
zatím si nedovolil jen malíčkem nám ublížit.Pokud by se to stalo,okamžitě od něj odejdu.Říkat že jednou nás ztluče mi připadá stejné jako říkat "jednou bude mít můj muž milenky,tak se s ním radši hned rozvedu,"nebo "co když z mého syna jednou vyroste kriminálník,rychle s ním do dětského domova."Asi je to o proiritách,o tom co kdo upřednostňuje.Pro mě je důležité,že je na přítele naprostý spoleh,co řekne to udělá,je zodpovědný,nepije,nebije nás,nemusím řešit žádné nevěry,nehraje automaty,s čímkoli potřebuji mi pomůže,stejně tak pomáhá v domácnosti má spoustu kladných vlastností.Stejně tak je pro mě důležité,že přítel se chce napravit,že si uvědomuje své špatné chování a něco s ním dělá.Ono odstranit něco takového ze dne na den nelze a já vidím za těch pár měsíců obrovský pokrok.Takže abych ho zatratila,že je grázl,když se tak snaží,to neudělám.Zřekla by jsi se třeba svého dítěte,kdyby jsi zjistila že několikrát kradlo v sámošce nebo šikanuje spolužáky?Těžko,že?Snažila by jsi se najít všechny možné cesty k tomu,aby se začalo chovat jinak a věřila,že se ti to povede.A já zatím důvod nevěřit nemám.Kdyby přítel nechtěl,nestáli jsme mu za to,tak by se na to taky mohl vykašlat a říci že si máme políbit p....
 Lizzie 


Re: ...Markéto, 

(3.2.2008 14:58:25)
Šárko,

podle mě to není normální člověk: ,,řezat, řezat, řezat.." - a ještě si to dovolí říct vůči dítěti, které není jeho (jak jsem pochopila),promiň, ale to je hodně hustý. A k pojmu ,,slušný člověk" mi to nesedí, snad jen z pohledu povrchního pozlátkového hlediska.
Že se tak na něm podepsala jeho matka??? Možná, ale běžné a dogmatické to není..znám dost lidí z ať už vztahově či jinak nevyhovujících rodin, z domova si odnesli trauma, přiznávají, že je to ovlivnilo..ale většinou se minimálně hodně hlídají, aby nepřenášeli chyby rodičů/příbuzných na druhé. Tedy, když mají všech pět pohromadě..
..omlouvám se za poněkud emotivní příspěvek, ale na jakýkoliv projev dominance partnerů jsem dost háklivá (doma jsem se s ničím podobným nesetkala, bylo mi vštěpováno, ať ,,neposlouchám" ale snažím se o kompromisy), tak mě ten popis trochu vytočil.
..neznám tvou životní situaci, asi k němu máš citový vztah..ale já bych někoho podobného nesnesla vedle sebe.
 parishilton 


Re: ...Ano, 

(3.2.2008 17:13:08)
taky znám několik lidí poznamenaných výchovou a zejména otce mé dcery,na kterém se jeho rodina podepsala takovým způsobem,že má velmi těžkou poruchu osobnosti a odnáší to celé okolí.Už několik let se léčí,ale výsledek nikde.
 Lizzie 


Re: ...Ano, 

(3.2.2008 17:26:39)
To je smutný..
 Zdenka 
  • 

Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 23:20:05)
Hm, a proč si mě nepředstavujete, jak svého syna podřezávám a čtvrtím? Když jsem všechno zosobněné zlo tohoto světa? Napřeháníte trochu s tím napadáním?
Budete se divit, ale většina lidí v mém okolí, co má divočejší děti, tak je okolo toho roka občas třepli přes plenu nebo klepli přes prsty. Tak od roka a půl už ne, protože už se s dítětem dá relativně domluvit. I když toho třeba dítě moc nenapovídá, tak ale dobře rozumí a už chápe, že když se něco zakáže, tak to prostě nesmí. Rozumí vyhubování za překročení zákazu, chápe trest typu nebude něco oblíbeného ...
Kdyby to bylo podle Vás, tak snad všichni lidé, kteří znám, řežou svoje děti hlava nehlava až do dospělosti. Ono to naštěstí podle Vás nefunguje.
 parishilton 


Re: ...No já se ti nedivím, 

(2.2.2008 23:42:57)
Jasně,ono to naštěstí takhle podle nás nefunguje,někteří rodiče neřežou své děti do dospělosti,pouze někteří dospělí řežou své partnery a připadá jim to naprosto normální,že to tak má být a že měli právo týrat,a nejmutnější na tom je,že ty týrané osoby žijí s vědomím,že si zasloužili natrhnout ucho nebo zkopat na zemi,protože partnera něčím vyprovokovali,takže si to násilí zasloužili a je to tak vlastně v pořádku,že?Vím o čem píšu,měla jsem přítelkyni týranou zakomplexovaným žárlivým blbečkem,to že tohle s láskou nemá pranic společného pochopila až po dvou letech ,když jí v nemocnici přišívali ucho a sešívali tvář.
 Bekla 


Re: ... 

(3.2.2008 6:20:49)
Ahoj Zdenko, nectu celou diskusi a nepoustim se do polemik ohledne placnuti ditete, ale v tve reakci jsem nasla mne velmi dobre znamou situaci, tak posilam radu, co u nas zabralo, treba se ti, nebo i dalsim, bude hodit. Nas maly (kolem 1 roku) nas take umyslne skrabal a placal do obliceje a my mu to ne a ne vysvetlit a odnaucit a vetsinou vyuzival napr. situaci, kdy jsem ho oblekala a musela tedy byt primo "na dosah". Zkousela jsem take mirne placnuti, ale nebylo ucinne, jeho touha byla silnejsi. Jednou jsem mu navrhla, ze mi muze delat crrr na nos, ale nic jineho. Kdykoliv pak zacal s nejakym zasahem do obliceje, vzdy jsem rekla tohle ne, ale muzes delat crrr na nos. Vzdy to perfektne zabralo, delal crr smal se a na ostatni zapomnel. Tahle metoda se mi ostatne osvedcuje i pri jinych vychovnych problemech - proste vzdy se snazim najit nejake "vhodne chovani" jako nahrazku za spatne. Ostatne to mi i potvrzuje duch celeho clanku, ze dite je hodne, chce neco delat, ale nekdy zvoli spatnou cestu. Jakmile dostane dobrou alternativu, rado ji vetsinou vyuzije a negativniho zanecha. Mej se moc hezky, at se ti vychova tveho drobka dari a at mas z nej spoustu radosti.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: ... 

(3.2.2008 8:07:12)
Beklo, to je skvělý tip!
 Stáňa a dva kluci 


Re: ... 

(3.2.2008 13:08:31)
Beklo, taky používám u staršího, když začal opakovat nevhodná slovíčka, tak mu řeknu, že se to neříká a nabídnu mu slušnou variantu a taky funguje!! A zkusím to i u mladšího, který teď občas rád zkouší plácání, dík za tip:-)
 vxv 
  • 

Re: ... 

(4.2.2008 12:28:41)
No u nás to je stejné, jenžeani crrr ani nic jiného na zabavení nefunguje, na NE! nereaguje... Když je nejhůř, posadím dítě na zem a jdu na minutu dvě pryč, nic jinýho už mě nenapadá...
 Zdenka 
  • 

Re: ... 

(4.2.2008 22:56:26)
A ono tam to dítě zůstane? Nebude hystericky řvát a mámu pronásledovat, a když se před ním máma někam zavře, tak máte vyhraženou místnost, kde nemůže nic ve vzteku zničit nebo si sám ublížit? Dneska se nám asi zase ozvaly zoubky, dopadlo to tak že večer unavený uvztekaný před koupáním bouchal hlavou do podezdívky u vany a s každým bouchnutím řval ještě víc, dokud jsem všechno nepřipravila a nedala ho do vany se ráchat. Pak vytuhnul uprostřed kojení, tak jsem ho dávala do postýlky spícího napůl najedného bez vyčištěných zubů, tak byl unavený.
Ráno jsem zkusila to crr na nos, jenže jsem zapomněla, že on (stejně jako kdysi já) jde do všeho s děsnou vervou. Takže mi ten nos mačkal s rozmachem, asi 5x se místo toho trefil do oka, do toho nosu mi drápnul mockrát, asi 3x dost nepříjemně taky do horního rtu :-( Já jsem ani necekla, když jsem ho k tomu navedla :-( ale sám viděl, že se nám hra nějak nedaří, tak toho nechal. Přešli jsme na naše oblíbené. Sice to není moc hygienické, ale už dlouho se mu děsně líbí zuby, tak je na něj vycením a do nich mě může i drapat :-) Jen výjimečně mě trochu drápne do dásně nebo rtu a hlavně k očím je dost daleko. A když se na mě rozmáchne, tak ty vyceněné zuby navíc otevřu, párkrát se o ně sám praštil a už si dává pozor ;-)
A když ho akutně zlobí zoubky při kojení, to jsme si vyjasnili, že do prsa kousnout nesmí, tak přestane pít, vezme mě za prst a kousne do něj :-) To má dovolené, vím že kvůli zubům prostě potřebuje kousat a jemu samotnému na tohle "chutná" ten prst víc - je tvrdý a to on potřebuje.
 Jana 2děti 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 15:38:26)
Tak to je můj případ. U nás doma se pro facku nikdy nešlo daleko......občas i ta vařečka přišla ale nejčastěji facky, ale ne jen výchovný, bohužel........Jsem teď už velká holka :-)) mám dvě děti, ale je to ještě nedávno, co jsem se bála své mamky. Mamku mám ráda, ale nikdy jsme neměli a ani nebudem mít takový vztah matka-dcera jak bych chtěla.Kdykoliv mamka jen udělala prudší pohyb, já už se krčila...dokonce se mi to stalo i s manželem. Mám báječného manžela, většího flegmatika jsem ještě neviděla, je hrozně hodný, má rád děti...ale ten obranný reflex je stále ve mě. Jednou udělal blízko mne nějaký prudký pohyb a já už se bála :-(( Mamka mě a bráchu mlátila docela často a prakticky za všechno, známky, rámus, zlobení..... Vždycky jsem si říkala, že já taková nikdy nebudu a snažím se.......stojí mě to ale hodně sil, hodně koncentrace, furt na to musím myslet, protože ať chci nebo ne, nějak to mám v genech - maličkost mě hned vytočí, ale díky bohu své děti nebiju. Jasně, občas padne nějaké to plácnutí přes zadek, ale je to spíš takové přátelské, aby děti věděli, že to už stačí. Přeju Vám ˇať v sobě najdete dostatek sil, aby jste nikdy nebyla jako vaše mamča.
Já své děti nijak nedrezíruju, výchova je u nás volnější, což se mi občas nevyplácí, ale děti se mě nebojí, jsme kamarádi.
Mám kamarádku, která má svého syna (2,5) vycepovaného až to hezké není. Za všechno musí děkovat, musí se přitom dívat do očí, o všechno prosit.....podřizovat se potřebám mámy....chodit ven když ona chce atd....někomu to přijde normální, ale mě ne. Já chodila s dětmi ven každý den jinak, jak bylo třeba ,jak to vyšlo, nikdy jsem neměla problém s tím, že by mi třeba od roka nespali (viz. moje kamarádka - každý den v deset ven, v jednu zase, ale že malej chce spát v jedenáct to je jeho problém!! )
Nějak moc jsem se rozepsala, ale to nejdůležitějším jsem sand napsala.
 brzobohatka 


Re: ... 

(4.2.2008 9:33:01)
Děkuju, paní Jano, vidím, že jsme na tom byly opravdu skoro stejně (taky jsem donedávna měla ten "obraný reflex" u prudších pohybů), partnera mám neskutečně klidného a tolerantního, tak začínám věřit, že tu výchovu dětí společně zvládnem i bez bití....mějte se hezky.
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 14:46:12)
Lucinka má dva roky a občas mě "svrbí ruka". Cítím, že je to jen MŮJ vztek, únava a když si nevím rady. A jednou mám trpělivost větší, jednou menší, takže bití by ani nebylo "spravedlivé". Stačí napočítat do pěti a je to pryč:-). Pak si uvědomím, že to přeci nedělá schválně... Většina malých dětí kolem mě dostává, neříkají tomu bití, ale jen "plesknuní". Rozhodně to dětem nebrání v tom, aby ignorovali příkazy a "zkoušeli to":-). Často bijí své maminky i jiné děti.

My doma s bráškou dostávali při dělání úkolů, oba jsme měli problémy se soustředit.

Překvapuje mě, že si myslíš, že jsi si zasloužila násilí. Já si teď myslím, že to naši prostě nezvládali. Já si rozhodně zasloužila výchovný zákrok, ale žádnou ránu rákoskou!

L.
 MSteflova 


Re: ... 

(1.2.2008 14:49:25)
Lusilko, já s tebou souhlasím. Ale jednou napočítáš do pěti a kolikrát za sebou to vydržíš? Já mám někdy pocit,že mě malá vyloženě vytáčí a testuje mě, jak dlouho vydržim, než mi ruka ujede :-(
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 16:59:47)
Znám to. Občas to jako zkoušení z jejich strany vypadá a je velice těžké obstát. A pořád vymýšlet způsoby odvádění pozornosti taky není snadné.

Hodně mi prospívá polední pauza, žádné nádobí, odpočinout si. Taky vybít energii, dopoledne chodíme na cvičení i plavat, odpoledne na procházku.

L
 Lizzie 


Re: ... 

(1.2.2008 15:06:10)
Lusiko,

já si to zasloužila. Moji rodiče jsou mírní a hodní lidé, ovšem já se k nim chovala hnusně a hodně jsem jim ubližovala.
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(1.2.2008 16:54:42)
A pochopila jsi pak, že být na druhé hrubá není správné?
 Lizzie 


Re: ... 

(1.2.2008 17:32:56)
Pochopila, už proto, že na matce vidíš, jak je jí ta facka líto.
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(2.2.2008 20:59:10)
Jednou jsem se setkala s domácím násilím.
Kluk bil svou partnerku, moji sousedku. Řekla mi, že ona si to ale zasloužila, protože byla drzá. Podobné, že? Moc ti přeji, že násilí zůstalo jen u rodičů a nepokračovalo již v další etapě tvého života.

L.
 Lizzie 


Re: ... 

(2.2.2008 22:40:41)
Lusiko,

co blázníš? Já tohle tu facku za násilí nepovažuji, spíše za zoufalou reakci! To, cos uvedla s tím klukem je zcela a úplně jiná kategorie!
...když se tak bavím se svými vrstevníky i jinými lidmi, nějakou tu facku občas chytil každý a vesměs jsme se shodli, že zvlášť v telecích letech to prospělo (není nad blbější nápad puberťáka než týrat rodiče, mám nejlepší rodiče, co znám, a nad tvým příspěvkem se musím pousmát..promiň, ale je to tak.
 Lusika 
  • 

Re: ... 

(3.2.2008 20:23:29)
Facka je facka. Doufám, že se bez toho nadále při výchově obejdu:-).
 Lizzie 


Re: ... 

(3.2.2008 20:57:32)
A já trvám na tom, že jsem si ji zasloužila, páč jsem se chovala jako pěkný haj!l:-) Tečka. Hezký den.
 Bumbi&05,08,10 


Re: ... 

(1.2.2008 12:25:42)
Lizzie,
ten článek nebyl o tom, že máš nechat děti dělat, co chtějí. Ale měl spíš asi přiblížit, co děti vnímají a jaké jsou následky "zkřížení" jejich plánů... To proto, abychom to my rodiče pochopili - děti nezlobí schválně, často to nechápou jako zlobení, jen dělají věci, které se nám nelíbí a my jsme tu od toho, abychom jim pomohli rozlišti, co je ok a co je nebezpečné a nevhodné. A že když se dítě začne vztekat, není asi úplně nejlepší za ním zavřít dveře a nechat ho topit se v zoufalství a bezradnosti... (teda jo, chvilku asi jo, ale pak přijít a "udobřit" se - buď přijde dítě, nebo rodič).

A s vyřváváním malých dětí také nesouhlasím, zlomení dítěte se nám do budoucna zle neoplatí...
 Siddhártha 


Re: ... 

(1.2.2008 12:58:59)
Lizzie, konkrétně na příkladě s Annou, jsem hodně věcí pochopila. Ono nejde o to, aby rodiče svým dětem všechno dovolili, ale aby v klidu a přiměřeně věku vysvětlili, proč to či ono nemá dělat. U malých u větších děckách se mi osvědčilo, že pokud dáš dítěti srozumitelný důvod, proč něco nemá dělat, pochopí to velmi rychle a pamatuje si to. Ale na "protože jsem to řekla, protože to ničíš..." děcka nezabíraj.

Mně se článek líbil moc!

Bohužel v naši zemi to je přesně tak, jak je tam psané, i s tím hřištěm. Často jsem slyšela o jiných rodičů "ty lakomče, poděl se, půjč...". Já se třeba své dcery ptám, jestli třeba tu lopatičku, se kterou si právě nehraje, chce půjčit Honzíkovi, který by si s ní na chvíli rád hrál, že nám ji pak určitě vrátí. A třeba přidám, že zase jindy nám nějaké jiné mimi půjčí něco jiného. Málokdy se stalo, že by půjčit nechtěla. Nežádám od ní půjčování hračky, se kterou si hraje a půjčování hračky, kterou má novou a je z ní ještě hodně nadšená. Naštěstí jsem po pár týdnech na hřišti našla stejně smýšlející rodiče, takže ke konci léta tam hračky kolovaly jedna radost :-)
 gabča 
  • 

S odstupem času 

(1.2.2008 10:31:29)
Když to tak čtu, tak jen pokyvuji a říkám je to tak, chudinky malé. Já bych to řešila tak a tak. :o)
Odsuzuji své kamarádky "které špatně vyvhovávají své děti". Ale zpětně vím moc dobře, jak těžké a nemožné je, reagovat vždy s chladnou hlavou.
Mám dcerku 5 let a když čtu článek úplně bije do očí, jak některé mé nároky jsou a byly pro dcerku náročné.
 Míša 
  • 

t a komunikace 

(1.2.2008 10:37:00)
Kdyby jim člověk viděl do hlavičky, tak by se asi předešlo mnoha zbytečným slzičkám, ale když ta komunikace s těma dětičkama je taková trochu složitější. a hlavně, já vím, že nejtoužebnějším přáním je jezdit každý den vláčkem někam, no ale když maminka musí jít vydělávat korunky, a školka čeká.
Ostatně, že bych dala přečíst článek paní vedoucí, s tím, že mi každodenně způsobuje trauma, když mě nutí oproti mým tužbám denně pracovat? :-))
 ZuziP 


Re: t a komunikace 

(3.2.2008 19:26:18)
Miso... zjavne si nepochopila.
 majdaleenka +07+11 


Zní to krásně ... 

(1.2.2008 10:45:06)
ale děti přece potřebují také hranice, nehodlám být tyrankou, co bude smýkat dítětem za sebou, podle některých hodnocení si spíš zadělávám na malého tyrana;-)Každý člověk se musí naučit, že nejde vždycky všechno, a podle mého je lepší, když se to naučí v láskyplném domácím prostředí, než aby ho pak tvrdě otloukal svět (což stejně bude, ale může být aspoň trošku "připravené" na pravidla venku). A pokud mu nebudu dávat hranice od začátku, tak potom mu budu ubližovat mnohem víc, protože nebude mít základy, na kterých by ty hranice mohly vyrůst (vidím to na dceři známých, je to fakt boj, ale na druhou stranu stačí trocha positivní motivace a jdou zázraky - tím je nepomlouvám).
Když říkám "od začátku" nemyslím tím od kolébky a nemám na mysli vychovávání miminek, ale zatím si stále ještě naivně představuji, že až začne lozit či chodit, bude načase začít vysvětlovat co ne a proč;)asi se přejmenuju na naivku~k~
 Siddhártha 


Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 13:15:20)
Majdaleenko, dávat hranice ano, ale dítě musí chápat, proč, takže když to vysvětlíš, a jak sama píšeš, v milujícím prostředí domácnosti, myslím, že dítě ty hranice mít bude. A budou se mu lépe dodržovat, protože si připomene důvod a bude chápat proč.

Když byl malé půlrok a měla jsem ji při vaření na zemi, povídala jsem si s ní třeba style "maminka ted vaří, ale ty musíš být kousek dál, protože jídlo je vařící, při nehodě bys měla bolístku. I maminka musí být opatrná". Ted nemám žádný problém s tím, že by se mi hnala ke sporáku. Když při začátku chůze tu snahu měla, už jsem ji to jen připomněla, nalákala na něco jiného a bylo.
 MSteflova 


Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 13:50:06)
Niobe, neumím si představit, že půlročnímu dítěti vysvětluješ, že ho vařící jídlo může spálit....ale jestli to tak děláš a funguje to, pak obdivuji tvou trpělivost a také musím konstatovat, že máš velmi chápavé dítě. Já raději přesvědčila přítele, aby provrtal kuchyňskou desku a namontoval mi chránič sporáku. Vysvětluje se mi tak daleko lépe. Tedy pro případ, že jednou jí na tom sporáku přeci jen něco zláká...
Jinak článek považuji za velmi užitečný. A to všechny články, které nutí člověka se sem tam zamyslet sám nad sebou. Já mám také pár šrámů na svědomí, kdy mi ujely nervy a zpětně teď vím, že dcera neudělala nic tak zlého, aby musela být potrestána.
 Siddhártha 


Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 13:59:41)
Lessie, ale já ji to nevysvětlovala proto, aby to chápala, ale proto, že jsem si s ní povídala, a už mě nic nenapadalo, tak mě jednou osvítilo, že můžu mluvit o tom, co právě dělám (klidně jsem ji vyklopila celý recept, děcku je to jedno, je rádo, že mámu slyší, nebo že s ním komunikuje), no a u toho jsem i zmínila to, že miminka k vařiči nesmí a aby si nepřipadala moc odstrčená, připojila jsem to, že i maminka musí být opatrná. Používala jsem u toho ton, který když použiji dnes, malá to chápe napoprvé.

Samozřejmě nemůžu posoudit, jestli je to jenom tím vysvětlováním nebo že je malá zlatá, že se více potatila než pomamila :-)

Přesně, zpětně vím, že malá neudělala nic špatného.... Ale ono to je zase velké ponaučení. Tím, že mě to žere dodnes, si dávám velký pozor, abych k tomu nesklouzla a raději dělám "sochu" (sednu si třeba na paty a skloním hlavu a zavřu oči. Odejít z místnosti nesmím, to malá chápe asi jako odepření lásky, protože začne řvát ještě víc)a v ní počítám a uvědomuju si situaci s tím, že nesmím bouchnout.
 MSteflova 


Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 14:02:05)
Aha, jo tak to jo. Už jsem si přešlápla :-)
 Lusika 
  • 

Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 15:03:36)
Ahoj, taky všechno vysvětluji už od mala. A musím říci, že s plotnou nemáme problém, po chodníku za ruku není problém... Samozřejmě se může "zapomenout".

Myslím, že nevíme, kdy to dítě začne opravdu chápat a jistě alespoň vnímá, že respektuje jeho osobnost a časem i že zákazy nejsou pro nic za nic.

Hodně se setkávám s tím, že maminky něco zakazují z vlastní pohodlnosti, např. nelez na ty schody. Museli by jít s nimi za ruku a vyjít to nahoru aspoň 10x. Známe to, občas na cvoknutí opakování donekonečna. Ale když dítě na své představě "trvá", takže nakonec třeba i ustoupí a dítě ztrácí hranice. Nebo neustopí a takové zákazy z pohodlnosti obklopí dítě a má méně prostoru. Já zakazuji jen to, co je opravdu nevhodné, pak prostě nemůžeš ustoupit, a taky se mi hodně osvědčilo rovnou navrhnout jinou činnost a zákaz krátce a jasně vysvětlit.

Ale každá matka má jen jedny nervy, nikoho neodsuzujeme, já si např. mohu dovolit zanedbávat domácnost, manžel to respektuje.

L.
 Katka 
  • 

Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 21:07:13)
Mám 2 děti (3 a2 roky). Máme dost malý dětský pokoj ( 5x2m), takže máme 2 postele na patře a pod nima je nábytek ( stůl, šuplíky, skříň...). No a aby se děti dostaly do postele, tak musí po žebříku. Dvouletému Honzíčkovi taky zakazuju chodit na žebřík, když nejsem v pokojíku já nebo taťka. A rozhodně to nedělám z pohodlnosti. Je to proto, že neumí ještě slézat po žebříku dolů, a když tam nebudu ( budu vařit, vysávat...), tak aby nespadl. Jinak žebřík trénujeme každý den, ať může co nejdřív spinkat v pokojíčku se sestřičkou, ale má ještě krátké nožičky :-). Jinak článek je hezký, ale - naučila jsem si syna na čaj, a přes noc byl schopný vypít litr a půl čaje. Takže jak jsem ho to odnaučovala, nechávala jsem ho v postýlce prostě vyřvat. Vím, že nechtěl mámu, ale svůj čaj. Povedlo se, i když to byly docela krušné chvilky :-)
 Lusika 
  • 

Re: Zní to krásně ... 

(2.2.2008 20:07:01)
Žebřík je mrzutý, my nebezpečná lákadla prostě odstranili. Žebřík neodstraníš.
Nechat žebřík v blízkosti děcka, je dle mého názoru stejné, jako mu nechat v pokoji bombon a zakázat mu ho sníst:-). Naše Lucka by si něco takového taky pravděpodobně nenechala zakázat, výškové překážky jsou pro ni úžasnou výzvou.
Muselo tě to stát spoustu nervů a sil. L.
 La Pepa, holka 7/05, kluk 7/07 


Re: Zní to krásně ... 

(1.2.2008 15:11:04)
jo, sporák a trouba - někomu stačí říct, někomu nepomůže ani plácnout, my kontrolovaně pálili o troubu, ovšem dcerka je čiperka, za pár dní přišla s chňapkou
 katka+katka 
  • 

s něčím v článku souhlasím, s něčím ne 

(1.2.2008 10:46:34)
Já jsem třeba dítě vyplakat - vyřvat nechávala. Děsila jsem se toho,že by to u nás mohlo dopadnout jako u sestřenice, kdy k dítěti běhali doslova při každém vzdechnutí, holčička si zvykla, že si všechno vypláče a je vždy po jejím, popisovat to tady nemá cenu, bylo by to dlouhé. Konec je takový, že sestřenice bere antidepresiva, chodí k psychiatrovi a manželství se díky tomu hroutí, holčičku nechce nikdo hlídat (nemá na to nervy).
Takže já Katku nechávala vyplakat. Dokonce jsem si všimla, že někdy pláče jen tak skutečně bez důvodu, že má špatnou náladu. My, dospělí, když máme špatnou náladu, jsme rozmrzelí, můžeme být prostě nemluvní, třískat dveřmi nebo být nepříjemní na všechny kolem. Dítě se může vyjádřit jen tím pláčem.
Ale líbí se mi příběh o Anně, obdivuju všechny mamky, které když něco zakážou, dokáží neustále kontrolovat,zda to dítě dodržuje. Já mám jednu oblast, kde jsem to prostě vzdala. Na zahradě mám (měla jsem) růže, tisíckrát jsem mohla opakovat, že přes záhon se nesmí běhat a stejně to nebylo moc platné. Po třech letech jsem to vzdala:-)
 Míša 
  • 

Re: s něčím v článku souhlasím, s něčím ne 

(1.2.2008 10:52:33)
taky jsem se snažila u podstatných věcí neuhýbat a musím říci že u něčeho už slavíme úspěchy. Třeba mě potěšilo, když mi paní učitelka řekla, že malá v koupelničce povídala: "nemůžu pouštět sama vodu, je to moc horký" - doma se skutečně pokoušela pořád pouštět vodu, a samozřejmě že vždy otočila pákou na úplně vařící vodu, stále jsem jí opakovala že by se opařila že nesmí. takže něco si i zapamaovala. - no a paní učitelka, duše dobrá nic netušící, povídla že může, že ve školce neteče horká voda - no a za to dopoledne vytíraly s malou společně cca 4x koupelničku. :-)
 Siddhártha 


Re: s něčím v článku souhlasím, s něčím ne 

(1.2.2008 13:20:01)
Míšo :-)), jo jo, to znám, když si třeba s malou přes týden něco dohodnem, tatkovi to jen oznámím, jemu se to samozřejmě hned tak neuloží, když to nemá zažité, a pak o víkendu,kdy je sní hodně času, na to přijde sám (u nás konkrétně z poslední doby - otvírání dvd přehrávače a vkládání CD. Hustila jsem do malé, že jen máma a táta můžou a táta... no, taky si to vyžral :-) )
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: s něčím v článku souhlasím, s něčím ne - nechat děti vyplakat 

(8.2.2008 11:07:57)
To je téma složitější, protože "nechat vyplakat" lze skutečně jen dítě, když je trochu nevrlé, poplakává a chce se vysloveně domoci chování, jen tak, že se třeba nudí... ovšem pláče-li dítě bolestně a vytrvale celé hodiny, je to podle mne špatné. Zažila jsem to a vím o čem mluvím. Kojená dcera mi plakala celé hodiny, i nakrmená, přebalená atd.atd. dokonce pak i plakala při chování,měla špatné zažívání, větry atd. Když jsem ji nechala ležet třeba jen pět minut, bolestí se kroutila a modrala. Nepomáhalo prakticky nic. Půl roku jsem ji neustále chovala. Myslím, že by bylo dobré, pokud by v té době existovaly velké šátky, jako měla později moje dcera na moji vnučku, kdy dítě není napnuté v postýlce a tudíž bříško tak nebolí. A jsou bohužel i rodiče, kteří nejen dítě nechají plakat bolestí, ale v krajním případě mu poté i ublíží, neboť pláč nevydrží. To myslím není rozhodně případ ani jednoho rodiče z této diskuze, takové rodiče podobné diskuze ani nečtou a jejich děti velice lituji a myslím si, že by skutečně měl být mnohem větší zájem ze strany sociálních pracovnic, aby takové děti netrpěly, i když zamezit úplně se tomu nedá, pouze kdyby dítě bylo rodičům odebráno, než přijde k úrazu...
 ZUzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: s něčím v článku souhlasím, s něčím ne - nechat děti vyplakat 

(8.2.2008 11:11:53)
oprava v textu ..... "takoví rodiče"...
 parishilton 


Moc krásně napsané 

(1.2.2008 11:07:45)
Tak tenhle článek mě chytil za srdíčko,naprosto souhlasím.Bohužel spoustu lidí považuje děti za malé dospělé.DÍTĚ NENÍ MALÝ DOSPĚLÝ,DÍTĚ JE DÍTĚ.Myslím si,že je velká škoda,že většina dospěláků již zapoměla na to,jaký byl jejich dětský svět když oni sami byli dětmi.Že to byl magický,fascinující svět,plný zázraků,protože děti vidí svět úplně jinýma očima než my dospěláci.Dítě má naprosto odlišné myšlení,proto se chová tak jak se chová.My si to však vysvětlujem po svém.Někdy na dítě křičíme,jsme netrpěliví,myslím že největší problém rodičů je,že děti absolutně nedokáží respektovat.Pamatujme na to,že ty naše zlatíčka mají taky své sny,představy,přání,radosti,ale i starosti.V jejich dětském mozečku,který ještě pořádně nepoznal svět(díky bohu),může mít problém, pro nás naprosto banální, rozměry obrovské koule,která se valí a valí a dítě má pocit,že ho převálcuje.Přimlouvám se za to,aby se rodiče víc zamýšleli nad tím,jaké důvody vedly dítě k tomu či onomu,podívaly se na věc z pohledu dítěte a mnohem více s dětmi komunikovali.O všem.A mnohem více naslouchali.Děti nás potřebují,tak tady pro ně budme.Nevěřím tomu,že si nikdo nemůže najít během dne aspoň dvě půlhodinky,kdy se naplno,cele oddá dítěti a sdílí s ním jeho dětský svět.Já mám výhodu,že v určitém směru jsem zůstala docela infantilní,takže mi vůbec nedělá problémy třeba na hřišti lézt s dcerou po kolenou,hloubit tunely nebo plazit se po zemi a houkat jako vlak.Ostatní maminky se bojí,aby si nějak nezadaly,neztrapnily se,jsou přece dospělé,tak se takové chování nehodí.Je pro ně důležitější to,aby si o nich ostatní nemysleli,že jsou případ pro psychiatra,než aby udělaly radost svému dítěti a ukázali mu věnovanou chvilkou,že jim na něm záleží.Jednou mě tady tedy pořádně nazvedl příspěvek jedné maminky,která psala o tom,že její dcera má chůvu,a ona maminka že se dceři věnuje tím způsobem,že ji vezme na nákupy a užijí si to spolu.Zeptala se někdy dcery,zda její představa o krásně prožitém odpoledni je bloumání v nákupním centru?Nebylo by pro holčičku mnohem větším štěstím,kdyby si s ní máma udělala z přehozů bunkr pod stolem a nechala hru zcela v režii dcery?Moje malá si někdy chce hrát tím způsobem,že vyžaduje,abych byla pes nebo koník,ona je můj pán a stará se o mne.Já lezu po zemi,řehtám,štěkám,apod,což se vůbec nelíbí mému příteli,protože má pocit,že mne dcera takto manipulativně ovládá,že já jsem v podřízené pozici a ona mi velí a dává rozkazy,nechápe že to je pouze rámec hry.Ale dcera má radost že se jí věnuju,že si na ni ten čas udělám,každý večer si udělám čas i na pohádku před spaním,i když nyní jsem nemocná,kašlu,nos ucpaný,tak nečteme,protože to bychom z toho nic neměli,ale snažím se hrát si a věnovat se jí tak,jak si představuje ona,ne já.A taky se ztotožňuji s odstavečkem o půjčování věcí.Od mala jsem dceru vedla k tomu,že pokud si zrovna s něčím hraje,půjčovat to nemusí,ale že to nesmí druhým dělat ani ona sama,a také že nesmí nikomu nic brát z ruky.Nevidím,proč by jí někdo měl v tu chvíli,kdy to používá,onu věc sebrat.Bylo mi jedno,jestli se to někomu líbí nebo ne.To přirovnání v článku s mobilem bylo velmi výstižné.A ještě jedna věc.Zjistila jsem,že děti zlobí,když potřebují naši pozornost,a že pokud si na dceru udělám během dne několikrát chvíli čas,kdy se naplno oddám jen jí,je jak beránek a nemám s ní nejmenší problém.Pokud si uvědomíme,že naše zlatíčka nejsou zlobivá(no,přiznávám,jsou i vyjímky,znám rodinu kde to funguje tak že pány v bytě jsou děti a rodičů je poslouchají),že jsou jen jiná než mi,a že je potřeba otevřít oči,abychom to viděli,a řídili se tím,změní se k lepšímu vztahy mezi dětmi a rodiči.Stačí jen vrátit se o X let zpátky,do světa,kdy jsme sami byli dětmi.
 Siddhártha 


Re: Moc krásně napsané 

(1.2.2008 13:27:27)
Šárko, tos napsala krásně. Mluvíš mi z duše.
A jsem i ráda, žes tu uvedla to, jak vnímá Tvé chování Tvůj přítel. Tohle jsem zase já zažila od tchánovců. My jsme měli přes sušák (když tam neviselo prádlo) přehozenou deku, byl to takový domeček a malá nás tam vyloženě tahala a tlačila, jen prostě chtěla, aby tam s ní někdo byl. Už jsem od tchánovců byla zvyklá, takže jsem se ozbrojila a na řeči typu "ta teda s tebou mává" jsem nereagovala, jako kdyby nikdo nic neřekl. A ono se to zlomilo, dopadlo to tak, že i babi nakonec šla na kolena a vlezla se do domku. (Jinak moje máti šla na kolena hned, jen se bála, jestli se tam aspon trochu vleze :-D )
 MM, 2 kluci 
  • 

Šárko, souhlasím... 

(1.2.2008 15:41:05)
... - taky se mi článek líbil a snažím si ty věci připomínat. Jen bohužel pak zase na to pozapomenu, obzvlášť ve stresových situaích, kdy reaguji napřna děti netrpělive, apod. :-/
Ale je to fakt o té snaze se do nich vcítit.

A třeba to o tom zkratu bylo v článku popsáno dobře - ty dvouletí děti, co se válejí po zemi, mají totiž (jak dokládají četné studie) ještě nevyzrálý nervový systím a při nějaké náhlé "frustraci" /změně plánů apod./ nedokáží jaksi rychle přehodit na jiný program a jet normálně dál - něco jak když se "zasekne" počítač a potřebuje restart. Proto to taky nemá smysl řešit tresty!
 Katka 
  • 

Re: Moc krásně napsané 

(1.2.2008 21:16:43)
Přesně, Šárko, moc krásn jsi to napsala :-)
 honolulu 


Re: Moc krásně napsané 

(2.2.2008 14:14:16)
Úplně s tebou souhlasím, krásně jsi to vystihla:-)
 Lusika 
  • 

Re: Moc krásně napsané 

(2.2.2008 20:18:15)
Spíš se setkávám s tím, že lidi vidí v dětech podřízenou či hloupější osobu. L.
 parishilton 


Moc krásně napsané 

(1.2.2008 11:07:47)
Tak tenhle článek mě chytil za srdíčko,naprosto souhlasím.Bohužel spoustu lidí považuje děti za malé dospělé.DÍTĚ NENÍ MALÝ DOSPĚLÝ,DÍTĚ JE DÍTĚ.Myslím si,že je velká škoda,že většina dospěláků již zapoměla na to,jaký byl jejich dětský svět když oni sami byli dětmi.Že to byl magický,fascinující svět,plný zázraků,protože děti vidí svět úplně jinýma očima než my dospěláci.Dítě má naprosto odlišné myšlení,proto se chová tak jak se chová.My si to však vysvětlujem po svém.Někdy na dítě křičíme,jsme netrpěliví,myslím že největší problém rodičů je,že děti absolutně nedokáží respektovat.Pamatujme na to,že ty naše zlatíčka mají taky své sny,představy,přání,radosti,ale i starosti.V jejich dětském mozečku,který ještě pořádně nepoznal svět(díky bohu),může mít problém, pro nás naprosto banální, rozměry obrovské koule,která se valí a valí a dítě má pocit,že ho převálcuje.Přimlouvám se za to,aby se rodiče víc zamýšleli nad tím,jaké důvody vedly dítě k tomu či onomu,podívaly se na věc z pohledu dítěte a mnohem více s dětmi komunikovali.O všem.A mnohem více naslouchali.Děti nás potřebují,tak tady pro ně budme.Nevěřím tomu,že si nikdo nemůže najít během dne aspoň dvě půlhodinky,kdy se naplno,cele oddá dítěti a sdílí s ním jeho dětský svět.Já mám výhodu,že v určitém směru jsem zůstala docela infantilní,takže mi vůbec nedělá problémy třeba na hřišti lézt s dcerou po kolenou,hloubit tunely nebo plazit se po zemi a houkat jako vlak.Ostatní maminky se bojí,aby si nějak nezadaly,neztrapnily se,jsou přece dospělé,tak se takové chování nehodí.Je pro ně důležitější to,aby si o nich ostatní nemysleli,že jsou případ pro psychiatra,než aby udělaly radost svému dítěti a ukázali mu věnovanou chvilkou,že jim na něm záleží.Jednou mě tady tedy pořádně nazvedl příspěvek jedné maminky,která psala o tom,že její dcera má chůvu,a ona maminka že se dceři věnuje tím způsobem,že ji vezme na nákupy a užijí si to spolu.Zeptala se někdy dcery,zda její představa o krásně prožitém odpoledni je bloumání v nákupním centru?Nebylo by pro holčičku mnohem větším štěstím,kdyby si s ní máma udělala z přehozů bunkr pod stolem a nechala hru zcela v režii dcery?Moje malá si někdy chce hrát tím způsobem,že vyžaduje,abych byla pes nebo koník,ona je můj pán a stará se o mne.Já lezu po zemi,řehtám,štěkám,apod,což se vůbec nelíbí mému příteli,protože má pocit,že mne dcera takto manipulativně ovládá,že já jsem v podřízené pozici a ona mi velí a dává rozkazy,nechápe že to je pouze rámec hry.Ale dcera má radost že se jí věnuju,že si na ni ten čas udělám,každý večer si udělám čas i na pohádku před spaním,i když nyní jsem nemocná,kašlu,nos ucpaný,tak nečteme,protože to bychom z toho nic neměli,ale snažím se hrát si a věnovat se jí tak,jak si představuje ona,ne já.A taky se ztotožňuji s odstavečkem o půjčování věcí.Od mala jsem dceru vedla k tomu,že pokud si zrovna s něčím hraje,půjčovat to nemusí,ale že to nesmí druhým dělat ani ona sama,a také že nesmí nikomu nic brát z ruky.Nevidím,proč by jí někdo měl v tu chvíli,kdy to používá,onu věc sebrat.Bylo mi jedno,jestli se to někomu líbí nebo ne.To přirovnání v článku s mobilem bylo velmi výstižné.A ještě jedna věc.Zjistila jsem,že děti zlobí,když potřebují naši pozornost,a že pokud si na dceru udělám během dne několikrát chvíli čas,kdy se naplno oddám jen jí,je jak beránek a nemám s ní nejmenší problém.Pokud si uvědomíme,že naše zlatíčka nejsou zlobivá(no,přiznávám,jsou i vyjímky,znám rodinu kde to funguje tak že pány v bytě jsou děti a rodičů je poslouchají),že jsou jen jiná než mi,a že je potřeba otevřít oči,abychom to viděli,a řídili se tím,změní se k lepšímu vztahy mezi dětmi a rodiči.Stačí jen vrátit se o X let zpátky,do světa,kdy jsme sami byli dětmi.
 Xantipa. 


Výchova dětí je skutečně moc těžká 

(1.2.2008 11:23:38)
Když některé z dětí "zlobí", vím, že to nedělá proto, aby mi způsobilo problémy, vím, že to je proto, že to je prostě vyjádření toho, že dneska nemá svůj den. Čím je dítě menší, tím spíš si to musíme uvědomovat, neumí se jinak vyjádřit. Nedovolím svým dětem jen tak pro radost mačkat knoflíky na věži, běhat mi po záhonech s kytkami, škrábat něčím po stole apod. Už od malička musejí pochopit, že jsou pro mě vším, ale celý svět se kolem nich nebude točit, ani já ne. Myslím, že to dítě ví a je schopno pochopit. Tedy moje, mám pocit, že to chápou. Svoje děti miluju, ale skákat po hlavě si je nenechám. Nebiji je, proč taky. A i když byly malé, vybrečet do usnutí jsem je nenechávala, utrhlo by mi to srdce. V jejich pláči jsem slyšela strach z něčeho neznámého. Proč bych je měla nechávat bát se? Myslím, že děti, které vědí, že jsou milovány, dokáží si uvědomit, že slovo NE není nic proti nim a že vyjádření zákazu neznamená, že je nemám ráda.
 katka+katka 
  • 

Re: Výchova dětí je skutečně moc těžká 

(1.2.2008 12:50:57)
Máš pravdu, děti musí vědět, že slovo NE není nic proti nim, ale že nejsou pupíkem světa a že se vše netočí kolem nich.Myslím si, že je důležité dát dětem najevo, že někde jsou hranice. Znám několik rodin, kde stále opakovali, že děti jsou na tohle a tohle malé a vše promíjeli a pak najednou zjistili, že děti jsou už zase moc velké na to, aby je mohli změnit. Takže jak píšeš více méně jim skáčou po hlavě, někdy jen obrazně, někdy skutečně.
Někdo tu psal o pokousání a poškrábání dítěte, tak tohle bych si skutečně líbit nenechala. Odmalička jsem Kačku učila, že když něco chci, musím použít slovíčko PROSÍM (ze začátku teda používala jen POSIM). Jsem zastáncem toho děti nebít, jen plácnout přes ruku.
S četbou literatury o výchově mám taky zkušenosti, během těhu jsem si koupila dvě knížky, co v jedné doporučovali, v druhé zamítali, koupila jsem si třetí a ta se stavěla zamítavě k praktikám z obou dvou knížek:-)
S ničením kytek na záhoně jsem to skutečně vzdala, jedno odpoledne jsem si totiž myslela, že budu asi zase bezdětná a nejspíš ve vězení, jestli to budu muset ještě řešit. Skutečně obdivuju maminky, které mají tu trpělivost všechno tisíckrát vysvětlovat.
 jana38 


Re: Výchova dětí je skutečně moc těžká 

(1.2.2008 16:02:02)
My máme květinovou zahradu, spoustu záhonů, ale i trávník a v něm různý samostatný rostliny, skalku a zatím zahrada přežila péči dvou batolat a čtyřicetikilovýho psa celkem bez úhony;) Příroda přežije všechno:-))
Pravda, taky když jdou zalejvat, tak vylejou deset konviček na jedno místo, takže se kytky topí po krk v bahně, taky ulomili pivoňce a rododendronu několik větví (obé přežilo), očesali naráz tři rostliny rajčat (i když uměj barvy, tak to vzali jedním vrzem, zelený rajčata - červený rajčata, prašť jako uhoď), a vrcholný číslo předved junior na jaře, kdy jsem si přesazovala za oknem vypiplaný kytičky ven do hlíny a on v nestřeženým okamžiku vytahal z kelímků všechny sazeničky mračňáku, otrhal jim jednotlivý lístečky, mrtvolky pohodil na trávník a zeminu si pečlivě přesypal do igelitky, aby měl matroš na vožení v náklaďáku. Kupodivu i ty bezlistý mrtvolky, který jsem zasadila s pocitem naprostýho zmaru, jenom tak, aby se neřeklo se chytly a kvetly~k~ No co, když nejde o život, tak jde o prd:-D
 petra 
  • 

Re: malí zahradníčci 

(4.2.2008 12:55:17)
Madlo,

já studuji zahradní architekturu, takže řádění mé dcerky na zahradě mě dost dostávalo.
Dcerka je narozený vodnář, takže voda ji magicky přitahuje.
Tak jsem jí koupila malou konvičku a dala jí na starost jeden stromek, který bude jenom její a o který se má starat a pořádně ho zalévat.
Výsledek se dostavil hned - vrba stála permanentně v bahně a moje dcerka zahradnice byla celá zabahněná taky, jak pořád nosila další a další vodičku...
Jiank ví, že na kytičky se nesahá, že se k nim jenom čuchá, takže zatím přežily i růže...
(no a pár ulomených větví přežije každý keřík, odboně se tomu říká zmlazování...)
 Babyna,Patricie07,Michael10 


Re: Výchova dětí je skutečně moc těžká 

(1.2.2008 12:58:38)
Xantipo, je to tak, jak píšeš. Rodiče by měli respektovat svoje dítě, ale dítě musí respektovat svoje rodiče. Neznamená to, že dítě může ničit mamince záhonky nebo třeba rozbít věž.
 bramby 


někdy to jde,někdy ne 

(1.2.2008 11:28:47)
Mám taky takový jeden příklad. Chodíme do Mateřského centra, dcerce jsou 2 roky. Pěkně si hrála s autíčkama, ale hold jedno autíčko chtěl chlapeček. Podotýkám, že téměř o rok starší. On svýma děckýma očima viděl, jak si bude krásně hrát s autíčkem a tudíž se jal ho dostat. Dcerka z toho vyšla se třemi velkými škrábanci přes celou tvář a od maminky chlapečka jsem se dozvěděla, že chtěl jenom to autíčko přece. No a druhá holčička za chvíli přiběhla s pěkným kousancem na ruce.....Děti musí mít hranice, kdyby chlapeček ve svých třech letech věděl, kde jsou, holky takhle nemusely skončit. Stačilo o hračku požádat, nebo měla maminka chlapečkovi vysvětlit, že si s ní teď hraje někdo jiný a za chvilku si hračky vymění.......
 Siddhártha 


Re: někdy to jde,někdy ne 

(1.2.2008 13:33:57)
Bramby, ano, taky znám. My tu máme jen jedno MC,které funguje denně, takže nemám na výběr. Bohužel, 80% matek si tam jde posedět a poklábosit, děcka at si dělají, co chtějí, občas na ně od velkého stolu zařvou, to je vše. Pak tam je teda ten zbytek - 20%, což je někdy celé 2 maminky, které jsme mezi dětmi, necháváme je hrát si,ale pozorujeme a zabranujeme sporům. Někdy mě to už pěkně štve, protože mám pocit, že tam akorát chodím vychovávat cizí děti.
 bramby 
  • 

Re: někdy to jde,někdy ne 

(1.2.2008 14:06:02)
Jo, přesně tak Niobe. Taky si chodím pokecat do MC, ale svou ratolest si hlídám. Vadí mi, že některé děti jsou nastaveny tak, že musí ubližovat. Dcerka měla taky kousací období kolem toho jednoho roku, ale tak nějak jsme to zvládli a teď je v poho. Ale nezdá se mi dobrý, když 3-letý kluk si hračku vynucuje škrábáním nebo kousáním. No a taky je hezké, jak maminky píšou, že neplácnout, chovají a nenechají mimi uřvat. Starší dcerka byla naprosto pohodová, poslušná, chodí spinkat sama do teď, a ta druhá je diametrálně odlišná. Je to rafan, snaží se prosadit, spinkat sama rozhodně nechodí. A jak se prořvala do asi 3-měsíců-tak to fakt nevím,jak jsem to zvládla, byla jsem zralá na psychinu. Takže jsme přestali chovat, poněvadž to stejně nebylo k ničemu. Dovezli jsme kočár do bytu a ono to pomohlo, sice řvala, ale už jen někdy a chvíli než se udrndala. Měla to už napsané v dg. z porodnice- extrémně neklidná. No a teď je to náš mazel,
všechny nás má omotané a je milá, ráda se směje...Ale je taky tvrdohlavá a jak říká náš děda- hold roste nám další velmi výrazná osobnost.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: někdy to jde,někdy ne 

(1.2.2008 15:52:27)
To znám, taky když jsem ještě chodila do MC (dokud jsem na to teda upřímně ještě měla nervy), tak jsem si malou musela hlídat. Nejednou jsem musela na cizí dítě spustit, že to se prostě nedělá - nejvíce mě bavilo, jak se žádná matka ke káranému dítěti nepřihlásila. Ale jsou určité hranice, přes které nejsem ochotná jít - mému dítěti, které nic nedělá nebude nikdo ubližovat! Jednou jsem řekla malé holčičce, aby jí nebrala tu panenku - flákla sebou na zem a spustila takový hurónský řev, že se všichni otočili a muselo to vypadat hodně zajímavě. Teď už na to nemám, hádat se s malými nevychovanci, protože maminky si zásadně sedají ke kávičce zády k dětem - nikdo už by mě tam nedostal ani heverem.
 Lusika 
  • 

Re: někdy to jde,někdy ne 

(2.2.2008 21:23:17)
Taky jsem jednou "vychovávala" v MC holčičku, co "sejmula" Lucinku. Velmi důrazně jsem ji napomenula, že takto se k jiným nemůže chovat. Celé MC ztichlo a dívalo se ně mě...
Pak přišla maminka od kafíčka a omlouvala se mi, že holčička je trošku agresivní. To zahnalo mé výčitky, že napomenutí bylo přehnané pod vlivem řevu dcerky. Holčička to pak zkusila i na jinou holčičku. S námi si přišla pěkně hrát. Ale ne vždycky to asi dopadne dobře.
Nebo jsem se setkala se školkou, co si hrála na děckém hřišti. Začali po sobě házet oblázky a dost intenzivně. Jedna z maminek je hlasitě napomenula. Obě učitelky krafající na lavce, měly hluboko skloněné hlavy. L.
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: někdy to jde,někdy ne 

(2.2.2008 23:07:57)
K tomu pujcovani hracek - prestala jsem vest deti k tomu, ze MUSI pujcovat hracky. Jsou to jejich hracky, takze kdyz si nekdo chce pujcit a pozada - muzou se rozhodnout jestli pujci nebo ne... vzdycky je u toho ale komentar: ... ted si s tim nehrajes, tak MUZES pujcit chlapeckovi, oni ti pujci tohle...
 iva 
  • 

krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 11:34:05)
já jsem se obzvlášt první půl rok malému naprosto věnovala - dala jsem mu co chtěl a kdy to chtěl. A on chtěl hlavně být u mě, pak byl v pohodě, sladký, veselý kluk.

Dnes je velmi samostatný, hodně si sám hraje, je moc veselý, ve školce si ho chválí, vydrží i týden u babičky sám, bez problémů - přijde mi, že má prostě silný pocit, že je milován a je štastný. Zní to jako příšerné klišé, ale je to tak.
Také usíná sám v pokojíčku - i když v noci pak přijde za námi. A když nepřijde, tak mi chybí, protože vím že už to nebude dlouho trvat a on chodit přestane.

Děti jejichž matky je nechávaly uřvat a bojovaly s nimi.. s nimi bojují dodnes, mám pocit. Bojují o usínání, o vztekání, pořád si na své děti stěžují, i před nimi.. vždyt to ty děti musí cítit, musí je to bolet.

Děti jsou opravdu hodné. Taky na syna někdy zakřičím, ale pokud mi to zpětně přijde přehnané, potom se mu omluvím :) a on se mi začal přirozeně také omlouvat, pokud se někde vzteká. je to fajn.. a už se těším na dašlí mimi.
 Hanka+ 2 prckové 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 11:49:56)
Mluvíte mi z duše, přesně takhle to mám i já s dcerou a to doslova. Nikdy nepoznala, co je to plakat sama v postýlce, spala klidně s námi v posteli, vždycky se jí někdo věnoval, pochoval jí atd. Nyní je samostatná, nedělá jí problém být u babičky, ve školce je za šikulku i s tím spaním i omlouváním to máme stejné jako vy. Teď má malého brášku, je na něj hodňoučká, starostlivá, snaží se pomáhat ...... Prostě jsou to naše hodná zlatíčka :o)
Hanka
 maceška 


Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 11:58:42)
To máš, Ivo, štěstí. Moje kolegyně začínala stejně jako ty - svému synovi se vždycky hodně věnovali, ona i tatínek, určitě se mohl cítit milovaný, šťastný a v bezpečí. Ve 3 letech šel do školky, pěkně pomaličku, postupně, se zvykáním...dnes je to tak, že odmítá chodit, trvá na tom, že ho musí maminka nosit, jinak má hysterák, který končí astmatickým záchvatem, ráno si navymýšlí tisíce věcí, které musí splnit, aby byl ochotný vůbec do školky odejít, atd. Nechci popisovat všechno, to není účel, jen že to není vždycky všechno tak jednoduché.
 Markéta 
  • 

macesko??? :-( 

(1.2.2008 16:53:09)
takovy prispevek me zrovna od tebe, macesko, hodne prekvapil. pisu odpoved i kdyz uz si to asi neprectes a neodpovis mi.
ja nevim jak to u ivy presne funguje, ale tak jak to popisuje mi to pripada velmi sympaticke. podle tvych clanku jsem doposud mela pocit, ze mas podobny pristup a ted vidim, ze asi ne.:-(
svoje dite (ted rok) jsem prvni pul rok skoro porad nosila v satku, vsichni mi rikali, ze si znicim zada, ze mala bude porad vyzadovat chovani a ja nevim co jeste .. a je to naopak, kolem sebe vidim opravdu hodne deti, ktere jsou v jejim veku bojacne, chteji se porad chovat, nehnou se od maminek a ta moje je tak v pohode, ze tim vsechny udivuje. smeje se na cely svet a nosit ji skoro nemusim.
taky si myslim, ze kdyz mi ujede pusa a na dite se rozkriknu kvuli malichernosti, je dobre se omluvit. svemu manzelovi se taky omluvim, kdyz se nekdy zachovam jako semetrika a on se mi taky omluvi, kdyz se moc rozkrikne, treba ze je pretazeny a nemyslel to tak.
to, ze se omluvim prece neznamena, ze ustupuji ze svych pozadavku a uvolnuji hranice. treba male reknu at netaha za ubrus, ale nemusim to na ni snad kricet. ona to nedela proto, aby me zlobila, ale proto ze ji to strasne laka. a ja respektuju, ze ona to chce , ji se to prece smi libit, ona to smi chtit.
jasne, ze ji to kvuli tomu nedovolim, ale ona prece neni muj protivnik, prece na ni nebudu rvat.
kdyz uz rvu, je to vzdycky kvuli tomu, ze ja sama mam problem a vyleju si na ni nespravedlive zlost. ona si zaslouzi tu moji omluvu.
ostatne, jak se ma naucit sama se omluvit, kdyz ja se ji nikdy neomluvim?
nevim jak to u ivy funguje, ale jestli pise, ze diteti vse dovolila, urcite to neznamena, ze ho nechla hrat s nozem , okusovat kabely, lezt z okna. ze vzdy okamzite se vsim prastila a sla ho chovat, kdyz plakal.
prvni pul rok jsem nemela nikdy vcas uvareno a uklizeno. proste jsem radsi malou sla pochovat, mycka prece pocka, a koneckoncu muze byt k veceri i chleba se syrem. postupne zacla byt schopna si hrat dele a dele sama. uz za mnou nechodi po peti minutach, ale az treba za pul hodiny. pochovam, pet minut se ji venuji a ona zase odejde a hraje si sama. nacerpa tu svoji jistotu a je v pohode. neznamena to, ze si me vyrve kdykoli to potrebuje, nekdy taky nemuzu a tak ji treba zpivam a snazim se ji uklidnit. ale mycku treba muzu vyklidit o deset minut pozdeji. nerikej mi, ze uvidim, ze si na sebe siju bic atd. to neni pravda. az toho mala bude schopna, reknu ji, pomoz mi vyklidit mycku budu to mit rychleji hotove a pak si budeme hrat.
stavim hranice, ale respektuji, ze dite ma sve sny a prani.
 maceška 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 18:53:30)
Tobě, Markéto, vadí, že jsem napsala, jaké problémy s dítětem má moje kolegyně? Proč? Vím, že ji to velice trápí, protože svého synka oba rodiče velice milují. Právě u ní vidím, že i děti jsou různé osobnosti stejně jako my, dospělí, a že tam, kde jeden slavil úspěch, může druhý pohořet. Jsem přesvědčená, že laskavé instinktivní rodičovství je velmi dobrá volba, ale osobně se domnívám, že jeden zaručený výchovný styl neexistuje, protože proměnných je příliš mnoho: osobnost rodičů, osobnost dítěte, resp. dětí, vztahy mezi jednotlivými členy rodiny, momentální situace, nálada, zdravotní stav, atd.
K článku jsem se nevyjadřovala, myslím si, že jde o velmi komplexní problematiku, kterou nelze shrnout několika větami. Právě proto, že máme výchovnou zkušenost s několika dětmi, které jsou velmi rozdílné, zůstávám v pokoře před každým, kdo má odvahu podávat návody k výchově. Tím nemám na mysli obecné pravdy, že děti potřebují lásku, přijetí, respektování.
 Siddhártha 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 19:12:02)
Lusiko, to je síla, Tvým rodičům bych nesvěřila ani prázdný kočárek.

Lindo, ve chvíli, kdy malá zkouší, co vydržím, kdy je jasné, že je to naschvál, sednu si opodál a totálně ji ignoruju. Jak zjistí, že je mi to putna, tudíž ji nedávám žádnou pozornost, přestane. Nejvíc mi to pomůže, když někam zpěcháme. VYpadá to sice divně, že si sednu a vlastně ztrácím čas, ale než bych ji přesvědčila, at to nedělá a přečkala řvoucí záchvat, trvalo by to déle.
A článek není o tom, že hodné děti jsou prostě hodné a žádné jiné, ale o tom, co všechno se může dít v dítěti, když začne "zlobit", jako ukázka, proč "zlobí".

Markéto, u nás to bylo taky tak, první 3 měsíce jsme byly k sobě přirostlé, pak jsem ji už mohla i vedle sebe položit, kolem půlroku už mě tolik nepotřebovala - svět okolo je tak zajívamý a ted, ve 20. měsících se třeba hodinu věnuju úklidu, malá si hraje, třeba co 10-15 za mnou přijde mi něco ukázat, tak se k ní otočím, prohodíme spolu pár vět a ona zase sama odběhne. Stihnu hodně věcí. (jen na pc můžu když spí, nebo je manžel doma :-) ) Po úklidu si s ní třeba zase hodinu hraju a ona sama od sebe přeruší hru a jde si hrát sama. Na hřišti a vůbec v kolektivu nás nepotřebuje vůbec.
 Siddhártha 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 19:17:20)
Madelaine, ale to přeci není o tom,dát dítěti vše a rezignovat. Jde o to, že jsou věci, které nejsou životně důležité a před dítětem nemají přednost. Pak jde o to, dítěti vysvětlit, proč některé věci ne a stále na nich trvat - jedno povolení a dítě rychle zjistí, že zákazy nemusí být myšlená až tak vážně a tudíž to pak zkouší.

Maceško, já článek nechápu jako návod na výchovu, ale jako doporučení, jak se můžou rodiče podívat na to, když se dítě vzteká. Z pohledu dítěte. O nic jiného tam nejde. Jestli jo, tak si to snad přečtu ještě jednou.
 maceška 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 19:25:23)
Omlouvám se, neumím se dobře vyjádřit - článek není návodem na výchovu, proto píšu, že se nevyjadřuju k článku. Možná jsem to měla líp rozdělit do odstavců nebo volit jiná slova. O výchově jsem mluvila spíše v souvislosti s kolegyní, tzn. že předpoklad, který mnohým vyšel (nám taky), jim prostě nevychází, a těžko se dá říct, že by byli "špatní rodiče" nebo dělali ve výchově nějaké zřejmé chyby.
 Siddhártha 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 20:16:09)
Maceško, v tom s Tebou souhlasím. To je jako se vším, na většinu něco funguje, ale prostě jsou i tací, na které ne. Mně spíš ale připadá, že to není těma dětma,ale spíš jsme jako dospělí ještě neobjevili, co za tím může být a tudíš nevíme, jak postupovat. No věděli snad naši rodiče to, co víme ted? Myslím, že třeba za 20 let bude výchova zase jinde. A odsuzovat některé rodiče, když jsme si to místo nic nezkusili, je nesmysl.
 Lenka** 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 20:48:56)
Maceško,

vím, že to není k článku, jen mi nedá, abych nereagovala na to, cos psala o kolegyni. Co mě okamžitě napadlo, by bylo vyhledání rodinné terapie. Proč? Kombinace toho, že je tam malé dítě (má největší problémy, a to dokonce diagnostikované - psychosomatické)a jeho zoufalí rodiče, kteří jsou pod velkým tlakem (nejen tlakem chování dítěte, ale i tlakem jeho diagnózy - a to i když asi maminka je sama lékařka nebo zdravotnice). Někdy se docela vyplatí vzít v potaz rodinu jako jednotku, vždyť pro to dítko je to jeho základní prostředí. A rodiče si taky zaslouží nějakou tu podporu. Vím, že hledat dobrou RT je docela náročné, zároveň to ale jde. V Praze určitě, ale dá se najít i jinde.
 maceška 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 20:59:30)
Asi máš pravdu, zkusím jí to poradit, i když příliš nevěřím tomu, že by byli ochotní RT podstoupit. Radila jsem jí metodu VTI, znám i velmi dobrou videotrenérku, ale odmítla to. Je to těžké i pro rodiče, chápu to. Mě trvalo několik let než jsem přijala fakt, že naše dcera je "divná" a vyhledala odborníka. Dnes vím, že jsme si mohli ledacos ušetřit, ale zároveň rozumím tomu postoji "ještě chvíli počkáme, třeba to odezní samo".
 Lenka** 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 21:12:59)
Určitě i VTI by mohl být dobrý způsob. A jak dobrý rodinný terapeut, tak i dobrý videotrenér by měli umět k těm rodičům přistupovat tak, aby jim nabídli ne hledání deficitů, ale možností, kterých si zatím (jen) nepovšimnuli.
 maceška 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 22:07:24)
Já vím, Lenko. Právě proto, že mě metoda VTI velice zajímá, mám o ní celkem dobré představy. Doufám, že časem našetřím na to, abych se ji mohla naučit :-). Ale zároveň vidím, že spousta rodin, kde by mohla VTI pomoci, se tomu brání...není pro ně "normální" pustit si někoho do svého intimního soukromí, říkají, že to zase není tak hrozné, že se ledacos musí vydržet, apod. V naší širší rodině byl v minulosti velký problém s chováním dítěte, a dalo mi strašně moc práce přesvědčit je, že by metoda VTI mohla být přínosná. Nakonec to zkusili, a potíže, které se zdály být neřešitelné, se zvládly docela rychle. Dokonce mi potom videotrenérka říkala, že s nimi se krásně pracovalo.
Později jsem doporučovala metodu VTI do školy, když jsem den co den poslouchala, jak příšerné mám dítě. Paní učitelka to zděšeně odmítla, ale přestala si na ni stěžovat. To jsou situace, kdy si říkám, co je vlastně lepší, protože už jsem potom nemohla pomáhat radou ani já :-(
Myslím, že pořád je mezi lidma hrozně moc předsudků a zkreslených představ, bojí se jít k psychologovi nebo vyhledat pomoc. S angínou jdou k doktorovi klidně, ale s problémy podobného charakteru raději sedí doma:-(
Tím nechci někoho hodnotit, sama jsem nebyla jiná. Určitě to zkusím kamarádce poradit. Díky :-)
 Siddhártha 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 22:25:23)
Maceško, co to je za metodu VTI? Stačí odkaz, děkuji.
 maceška 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 22:50:15)
Niobe: http://www.spin-vti.cz/

Simčo, tak tvoje prostřední dcera je celý Jeníček :-) Kolik má roků?
Máš pravdu, že děti jsou každé jiné, i když stejných rodičů a ze stejného výchovného prostředí. Já když vidím naše kluky, jeden dospělý, druhý skoro, tak jsou pořád takoví, jací byli jako miminka :-) a samozřejmě každý jiný, každý svůj. Je v tom velký potenciál a naděje pro ty, kdo se bojí přijmout dítě do NRP. Když mluvíme se žadateli, tohle je jedna z věcí, na kterou přijde vždycky řeč...jen aby dítě nebylo jako jeho rodiče! Svatá prostoto! Nic není složitějšího než lidská osobnost :-)
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: macesko??? :-( 

(1.2.2008 23:30:50)
Maceško,

ano, ano, mluvíš mi z duše.
Kdybych adoptovala něco takového, jako je můj vlastní syn, byla bych naprosto zděšená :-)

V článku mi chybí hlubší pohled na agresivitu dětí, kterou si děti mohou přinést ve své genetické výbavě, a na nedostatek sebekontroly, který snad (doufám) souvisí s předškolním věkem. Nemůžu se spokojit s tvrzením, že „Když je nic netrápí, jsou spokojené, klidné a vyrovnané“.

Mám dvě děti (se stejným manželem), vychovávám je stejně, jsme stejná rodina.... a ty děti jsou naprosto odlišné.
Miminka obě pohodová, až kolem 1 roku se nám syn nějak úplně zbláznil. Několikahodinové záchvaty vzteku, agresivita..kvůli naprostým maličkostem (a k tomu veliká fyzická síla, železné zdraví). Když jsem kojila druhé dítě, kolem hlavy mi svištěla plechová auta, čůral mi schválně v obýváku na podlahu, počmáral stěny, skříně, oškrabával omítku, kopal mě při každém oblékání a přebalování (dávno předtím, než se mu narodila sestra), do krve mi rozkopnul zarostlý palec, když jsem mu chtěla zabránit v přístupu k nějakému přístroji a lehla jsem si na sedačku, tento jednoroční chlapeček odsunul sedačku i s ležící mámou! Koupala jsem malou, začal jí cákat vodu do obličeje, když jsem ho poslala ven z koupelny, rozmlátil na kusy plastový lavor....
Chtěla jsem ho odvést na psychiatrii, nakonec mi trochu pomohla psycholožka.
Nicméně naše dítě je zvláštní a nikdo mě nepřesvědčí o tom, že to je výchovou. Svoje kamarádky ve školce třeba pozdraví tak, že jim dá pěstí do zad. Jen tak, místo pozdravu. Sestru začne bezdůvodně mlátit každou chvíli. Někdy to vypadá, že jí ani nechce ubližovat. Že to je snad dokonce jeho projev náklonnosti. Myslela jsem si, že pomůžou třeba sportovní aktivity. Někdy jo – jedná-li se o individuální sporty, ve kterých je rychlost. Jakmile má ovšem se skupinou dětí respektovat nějaké pokyny, přestane ho to zajímat.
Ve školce ho zatím chválí. Mimo domov se dobře ovládá. A s věkem se to zlepšuje. Tak snad to nakonec přežijem.
 Lenka** 


Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 14:10:18)
No jo, rozumím, já jsem "naší" škole darovala CD ze Spinu o metodě VTI (speciální pro školy), a to jako matka, jejíž dítě NEMÁ problémy, takže tam nebyl žádný odpor v tomto směru a navíc ta škola je dost progresivní (prošli různým vzděláváním typu Respektovat a být respektován aj.). Nicméně, jak už to tak s nevyžádanými radami (a dary) bývá, tak myslím že to mají někde v regálu, kde se na to jen práší:-).

Jeden starý a moudrý doktor (psychiatr) říkával: "Koně k vodě dovedeš, ale napít nepřinutíš." Prý ruské přísloví, sedí perfektně. Takže - ano, informace můžu dodat, ale co s tím ten druhý udělá, to už je taky na něm.
 iva 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 12:37:31)
maceško, hlavně mi prosím vysvětli, proč ho to nechají dělat??? Jak jsi psala o mém synovi - já bych ho to prostě dělat nikdy nenechala a myslím že to samé si myslí ostatní holky, které byly s prckem svázané první tři, šest měsíců přes sýčkování ostatních jakého rozmazlence vychováme. Nakonec máme klidné a hodné děti, tak to je. Ale mantinely mají přitom víc dané, než ty neklidné děti. v 99% to tak bohužel je.
 helena 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 13:49:20)
Iva,
v zásade súhlasím s tým, čo tvrdíš, len ten spôsob, akým to prezentuješ, mi pripadá dosť sebavedomý, až arogantný.

Verím, že dieťa potrebuje predovšetkým bezpodmienečnú a lásku a rovnako potrenuje aj pevné hranice, uplatňujem to pri všetkých svojich piatich deťoch (2 z nich sú osvojené) už 18 rokov (to je vek najstaršieho).

Napriek tomu si myslím, že tvoje vyjdrenia tipu: u mňa by mu to neprešlo, alebo moje dieťa by si to nedovolilo, sú dosť trúfalé. Z vlastnej skúsenosti viem, že deti sú veľmi odlišné a nie je všetko také jednoduché, ako by sme chceli...
 Alka3 


Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 14:14:19)
Dobrý den!!!!
Zaujal mne váš názor na výchovu dětí.MÁm 2 děti holku 13,a kluka 2r.Askloubit zájmy obou je mnohdy obtížné.A o výchově ani nemluvím ,jsem zastáncem toho že vždy se dá domluvit ,moje dcera je poměrně hodné dítko ale vše mi vynahrazuje náš rošták ,kdykoliv ho pokárám tak hledá útočiště u své sestřičky a pak vypadám jako uličník já .Mnohokrát jsem ji domlouvala ale stejně ho vždy utěší.Náš Jeník když ho potrestám tak ještě je drzý a zkusí tu věc udělat znovu aznovu a pak z brekotem utíká pryč .Prosím o radu .Nejsem příznivec tělesných trestů ale občas mi už ruka ujede.
 helena 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 15:06:12)
Podobný problém sme mali s našimi dcérami, keď k nám (postupne, s odstupom niekoľkých rokov) prišli dve najmladšie - osvojené - deti. Vždy, keď som im niečo zakazovala alebo ich za niečo chcela potrestať (od veku jedného roka až do cca šiestich, siedmich), dcéry ich obraňovali a mne vyčítali, že som na nich príliš tvrdá. Argumentovali hlavne tým, že veď oni mali od narodenia ťažký život v detskom domove a že im to musíme vynahradiť.

U nás čiastočne pomohlo to, keď sme sa s dcérami obaja (ja aj s manželom) niekoľkokrát "radili", ako to robiť, aby sme tým najmladším deťom dávali veľa lásky ale aj ich vychovávali. Nastolili sme ako problém, ako sa snažiť o to, aby z tých malých vyrástli zodpovední a dobrí ľudia po tom, čím všetkým už v živote prešli. Že ich musíme učiť, čo je dobré a čo nie, lebo v domove bolo veľa detí a nikto nemal čas venovať sa takýmto veciam... Riešili sme to niekoľkokrát s každou z nich osamote a aj spolu, snažili sme sa, aby mali pocit, že ich berieme ako "veľké" a že aj ich názor je dôležitý.

V takejto situácii sa niekedy stalo, že oni samé si uvedomili, že niekedy musíme byť tvrdší. (Napríklad dvanásťročná dcéra "prišla na to", že je dobré dávať menej zákazov a príkazov, aby malé dieťa nemalo pocit, že celé dni mu niekto niečo zakazuje a prikazuje, ale na tých, ktoré už "boli vydané", treba trvať.) Mám pocit, že dievčatá, takto "zapojené do výchovy" začali reagovať skutočne zodpovednejšie. Už sa stalo aj to, že som dcéru (13) poslala na triednu schôdzku do triedy jej brata - prváka. Doniesla celý papier popísaný poznámkami, kde nechýbalo nič z toho, o čom sa tam hovorilo.

Pred tými menšími tiež zdôrazňujeme, že musia sestry poslúchať, hlavne keď ich majú na starosti, lebo rodičia napríklad nie sú doma, a že sestry sú vtedy za nich zodpovedné. Mám pocit, že dievčatá to berú veľmi vážne a nespomínam si, že by niekedy svoju zodpovednosť zneužili.

Myslím, že v rodine (a čím väčšia rodina, tým viac to platí) je dôležité, aby bol každý stotožnený so svojou pozíciou. Teda že starší má viac povinností, ale aj privilégií, má síce občas na starosti mladšieho, ale zase môže ísť na "dospelácky" film a pod. V tomto duchu teda naznačujem starším deťom, že sú aj oni, hoci len málinko spoluzodpovedné za výchovu mladších...

Pardon, nejako som sa rozpísala, snáď ti to na niečo bude... :-)
 iva 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 14:39:31)
helenko,

ale ono to tak je. Jak jsem psala níž - nebo výš - kdyby si jako syn od macešky kamarádky vymýšlel, co všechno musíme splnit než půjde do školky.. to prostě nemůže. Na to jsem reagovala.

Já mu nic takového plnit nebudu. Takže to tak nejen můžu, ale snad i musím napsat - u mě by mu to neprošlo na 100%, nepřipustila bych to, že já budu stát na hlavě, když on se obouvá. Já prostě budu stát na zemi a on se obout musí, at už mu to vysvětlím nebo ho obuju za řevu, že chce abych se na tu hlavu postavila.. rozumíš mi?

Taky se snaží diskutovat, že si třeba nebude čistit zuby nebo oblékat pyžamo. Je malý, tak to jde často ukecat bez jeho vzteku nebo nějak obejít, ale pyžamo si prostě vzít musí a zuby si taky vyčistí, at jsou mu dva nebo šest. Arogantní to není, je to pravdivé - u mě by mu to neprošlo.

 helena 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 15:27:38)
Iva, svoj príspevok som začínala tým, že s tebou súhlasím v tom, čo tvrdíš, u nás to funguje v podstate rovnako, len som za tie roky (a s piatimi deťmi) zistila, že to nie je vždy také jednoduché.
Jedna vec je prinútiť k niečomu dvoj-trojročné dieťa, iná vec je dieťa staršie a hlavne dieťa, ktorého povaha je nepoddajná, ktoré nemá vôbec problém doviesť konflikt až na hranicu, keď má jeho matka pocit, že ju jej vlastné dieťa nenávidí a podobne. Poznám deti (na moje šťastie to nie sú moje deti), ktoré pôsobia, že si také situácie priam užívajú, zatiaľ čo zúfalá matka po večeroch plače v posteli - zápasiť celé dni s vlastným deckom nie je ľahké a je to hrozne únavné.
Môj prvý syn bol veľmi príjemné a pddajné dieťa, stačilo dať najavo, že pánom som ja a on to prijal a nemal potrebu denne skúšať, či to myslím vážne. Potom prišla dcéra, ktorá si aj niekoľkokrát denne overovala, či by nemohla byť pánom ona. Vtedy som pochopila, že nie je všetko také čierno-biele, ako som si myslela, keď som sa tak trošku zvysoka pár rokov predtým dívala na svoje kamarátky, zápasiace so svojimi deťmi o to, kto je šéf.
 iva 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 14:40:30)
jinak reaguji na příspěvek macešky výše, kde popisuje jak syn její kamarádky si mj. klade podmínky, aby vůbec šel do školky.
 iva 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 14:40:39)
helenko,

ale ono to tak je. Jak jsem psala níž - nebo výš - kdyby si jako syn od macešky kamarádky vymýšlel, co všechno musíme splnit než půjde do školky.. to prostě nemůže. Na to jsem reagovala.

Já mu nic takového plnit nebudu. Takže to tak nejen můžu, ale snad i musím napsat - u mě by mu to neprošlo na 100%, nepřipustila bych to, že já budu stát na hlavě, když on se obouvá. Já prostě budu stát na zemi a on se obout musí, at už mu to vysvětlím nebo ho obuju za řevu, že chce abych se na tu hlavu postavila.. rozumíš mi?

Taky se snaží diskutovat, že si třeba nebude čistit zuby nebo oblékat pyžamo. Je malý, tak to jde často ukecat bez jeho vzteku nebo nějak obejít, ale pyžamo si prostě vzít musí a zuby si taky vyčistí, at jsou mu dva nebo šest. Arogantní to není, je to pravdivé - u mě by mu to neprošlo.

 Líza 


Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 16:12:37)
A ještě drobnost: pokud dítě každý ráno vysekne astmatickej záchvat, protože má takhle nekompromisní maminku, která neustoupí ani o krok, můžeš se taky dostat do situace, že ho nedáš za rok do školky ani za dva roky do školy ani nikdy nikam. Někdy holt nezbývá, než dělat věci trochu jinak, než by si člověk optimálně představoval.
 ? 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(3.2.2008 19:05:20)
syn od macesky kamaradky ...? ty jsi ceska ivo?
 ? 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(3.2.2008 19:05:56)
syn od macesky kamaradky ...? ty jsi ceska, ivo?
 Markéta 
  • 

macesko, asi jsem te spatne pochopila 

(1.2.2008 21:24:48)
myslim, ze jsem tvuj prispevek spatne pochopila. a ty zase mou odpoved na tvuj. me samozrejme vubec nevadi, ze pises o tom, ze tvoje kolegyne ma problemy. proc taky.
me zarazilo, ze o tom pises prave v souvislosti s tim, co napsala iva o svem, podle me respektujicim pristupu.
pro me to, co jsi jako reakci na ivin prispevek napsala, vyznelo asi takto: respektovani detskych prani, omlouvani se diteti, caste noseni miminek v naruci atd. nema cenu, ba dokonce rodice si takto na sebe sijou bic, viz priklad tve kamaradky, ktera to take zkousela po dobrem, a kam to dopracovala, ted s ni synek cvici. tj. po dobrem to nejde.
neznam tvoji kamaradku, mozna maji v rodine nejake nevyresene komunikacni problemy (kdo je nema) a je to na rodinou terapii, ale to je dost tezka vec, ja bych se do ni uprime receno take nehrnula, mnoho lidi to citi jako noseni vlastni kuze na trh a nechteji s " cizimi " o svych problemech mluvit.
a mozna ma jeji synek nejake uplne jine potize, proste nevim. nevyjadrovala jsem se zkratka k tvoji kamaradce.
 maceška 


Re: macesko, asi jsem te spatne pochopila 

(1.2.2008 21:50:57)
Zareagovala jsem zrovna na Ivin příspěvek, protože se jako první dotkla toho, co mě v poslední době hodně zaměstnává :-) Víš, já vždycky žila v domnění, že když projevím dítěti důvěru, bude to pro něj natolik cenné, že se ji bude snažit nezklamat. Byla jsem taková já i naše starší děti. Naprosto mě zaskočilo, když si jedno z našich dětí projev důvěry vyložilo po svém, jako naši slabost, jako volnost pro sebe, takže jsme, ač neradi, museli sáhnout i k metodám, které považuju do značné míry za ponižující, jako jsou kontroly a ověřování různých tvrzení. Stejně tak jsem vždycky žila ve šťastné představě, že když budu svému dítěti naslouchat (tím nemyslím slovům, ale jeho životním projevům), milovat jej, respektovat, vnímat ho, tak nemůže nastat situace, že mu nebudu rozumět. Kamarádka se mě stále ptá, kde dělají chybu. Jsem naprosto upřímně přesvědčená, že nikde. A přesto svému dítěti nerozumí, sama má z toho psychosomatické potíže, i když má jinak takovou bezvadnou povahu, není vůbec bolestínek. Má smysl pro humor, je spolehlivá, v komunikaci přímá, má skvělého manžela, dobré širší zázemí, na dítě se těšili, dávali mu vždycky dostatek pozornosti a něhy, prostě nechápu to. Tak proto jsem napsala, že Iva měla štěstí, protože vidím, že neplatí vždy ta přímá souvislost mezi chováním rodičů a adaptačními schopnostmi dítěte.
 iva 
  • 

Re: macesko??? :-( 

(2.2.2008 12:35:08)
maceško,

proto asi šokuje všechny moje kamarádky, že syn od mala ví, že s věží se nehraje, na kytky se nešlape, ke zvířatům musí být hodný.. jednou se pokusil kousnout chlapečka s kterým si hrál a dostal poprvé přes zadek - pak jsem mu vysvětlila že se to nedělá. Já mu dávám všechno co se týká lásky a podpory. A hlavně to, že musí mít úctu k lidem, zvířatům i věcem.

Já ho nenechám dělat všechno, ale snažila jsem se mu dát základ té lásky a klidu; ted jsem často v něčem přísnější než ostatní.

Dnes jsem na něj třeba zakřičela, když kopal do nočníku a nechtěl přestat, to se prostě nedělá.. viz úcta k věcem.. a omlouvat se mu za to samozřejmě nebudu.

A ohledně tvé kamarádky - tohle by si syn u mě nedovolil.REspektive, já bych mu to nedovolila. O věcem, které se dělat musí se nediskutuje, ačkoliv jsem ochotná mu třikrát říct, že si jdeme vysvětlit zuby naprosto v klidu, nebo se snažím nalákat pozitivně - že si bude moct sám umýt ruce a budeme dělat blbosti před zrcadlem. Pak ale jít musí, at chce nebo ne. Vymýšlet nic nemůže.
Pokud třeba chvátáme a chce se oblékat sám, což ho normálně podporuji, tak mu to vysvětlím, že dnes to nejde.. a pak mu řeknu prostě "bez diskuze" a obleču ho, at rve nebo nerve. Nicmene potom ho vezmu do naruce, dam mu pusu a rikam mu, jestli by to priste neslo bez toho jekotu, že ho mám moc ráda a nechci se s ním takhle prát, že musí poslouchat.. a ze az se vratime, tak se sam vyslece.. a on se pak nekdy omluvi.. a tiskne se ke mně..a zatím to bylo si měsíc v klidu, vis?

to je moje dalsi pravidlo - na vsechno co provedl se okamzite zapomina a nikdy se to nevytahuje. A klidne hned po tom co na nej musim zakricet nebo ho vyjimecne placnout, mu vysvetlim proc.. a neni duvod se hned potom nepomazlit. A funguje to. Ale mantinely má větší, než děti těch "bojujících" matek - on se pokusil kousnout jednou, kolem roku. Ty děti co napadají ostatní ted mají kolem dvou, tří, čtyř let a matky je nechají - můj syn by dostal přes zadek a musel by se omluvit.
 Simča 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 22:28:27)
Maceško,plně tě chápu,nic není černobílé.Těch možností,jak přistupovat k dětem je stejně tolik, jako je lidských povah.Mám dvě děti(od malička docela pohodové) a po delší době jsem si pořídila miminko.Do třech měsíců takřka nespalo.Ve dne v noci plakalo.Nepomáhalo nic a nebýt mých dvou dcer,asi bych se zbláznila.Občas mi to nejmenší braly a chvíli taky nosily,protože jsem už neměla sílu.Nevěřila jsem tomu,že mě něco takového může potkat a říkala jsem si proč?Měla jsem pocit,že miminko mě nemá rádo,ostatně že vůbec není rádo na světě.Naštěstí jsme to překonali a dnes je to super pohodové devítiměsíční mimi.Ale už dnes je vidět,že je úplně jiné povahy,než dvě starší děti(byť jedněch rodičů).Jen jsem ještě chtěla říct,že prostřední dcera byla od narození anděl,kterým přestala být v cca 3 letech.Chtěla,abych ji nesla do školky,ze školky,dostávala hysterické záchvaty,dodnes je taková tvrdohlavější,ale její povaha vyžaduje docela pevný řád,musí vědět,co se kdy bude dělat,už jsem se jí i omlouvala za svou přehnanou reakci ale řekla,že o omluvu nestojí ap.Kdybych to brala vážně,tak nic jiného nedělám,než řeším a donekonečna pořád omílám komunikační problémy.Maceško,díky za tvé hezké příspěvky.
 iva 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 14:44:25)
tak abych to zkrátila - už jsem na to odepisovala vždycky níž nebo výš :)

prostě tohle by synovi neprošlo.. pokud by měl velký problém, tak bych ho ze školky určitě na rok vzala; pokud by to byl rozmar, tak by to musel zvládnout. Určitě bych ho nenosila a neplnila mu přání.

A k tomu zvykání - myslím, že je lepší ho tam nechat rovnou na dopoledne; přijde mi, že děti jsou pak zmatené, že neví kolikrát to "ukecají" abys tam s nimi zůstala a kolikrát ne. Ve školství se díky příbuzným a známým trošku pohybuji a na tomhle se shodli všichni.. postupné zvykání je prý lepší jen pro maminky :)

Jinak ten můj myšák chodí do jesliček na otrkanou už od dvou let - jednou byly slzicky, ale jak jsem zmizela ze dveri, slysela jsem, ze prestal. V tomhle asi máme štěstí, vstupu do školky jsem se bála, člověk neovlivní tolik to, jak se mu bude líbit s ostatními dětmi.

Ale kdyby mi dával podmínky co mám dělat aby tam vlezl, tak to teda NE-E :)
 Líza 


Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 16:11:00)
Ivo, tvoje rezolutní postoje jsou až trochu úsměvné. Přeju ti, aby ti například s příštím, a povahově úplně odlišným, dítětem, nezamrzl povýšený úsměv na rtech.
Děti nepřicházej na svět jako tabula rasa a ani nejlépe zvládnuté výchovné přístupy nevedou ve sto procentech k perfektním výsledkům.
BTW, možná za pár let budeš i ty trochu bezradně stát nad svým už starším dítětem, a uvažovat, jak na něj, když se dítě zasekne, ty už "prostě přinutit" nemůžeš, a kompromisní postoje jsou pro tebe příliš měkké...
 Simca 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:04:40)
Lizo, vis,asi budes muset trochu cist mezi radky,ten Ivin prispevek vubec nevyzniva povysene,jen ma to dite jen jedno,tak reaguje presne na jeho povahu.Ja mam ty deticky 3 a jak uz jsem psala,prostredni dcera je dost tvrdohlava,tak ji nekdy projde to,co te starsi nikdy neproslo a u dnes miminka to v budoucnu bude trebe zase uplne jine.Prostredni dcera taky chtela nosit ze skolky a tak jsem ji nekdy nesla,nekdy nejak premluvila,priste jsem zase byla tvrdsi,proste podle momentalni situace.Ja myslim,ze Iva to nemysli nekompromisne,spis to tak vidis jen ty,je to jeji nazor,jeji zkusenost,tak to nikomu neshazujme a vymenujme si nazory,jak je komu libo/ale ne hadave,to jsem tady taky videla a to me silene popuzuje.
 Líza 


Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:22:41)
Simco, Iva velmi kategoricky píše, jak ona by zatočila s dítětem, o němž psala maceška. Ona se neomezuje na to, že píše o svém dítěti. Ono mezi řádky číst je fajn, ale číst v diskusi víc než jeden příspěvek, tak jak jdou reakce za sebou, je fajn taky. Iva se staví do pozice experta, kterej prostě ví jak to je, a taky to umí za všech okolností vyřešit, a ostatní dělají ty chyby ;-)
 Simca 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:46:50)
Lizo,nebudu se obhajovat proti tvemu nesmyslnemu tvrzeni/cteni jednoho prispevku.Myslis me,nebo Ivu?No a k tomu cteni mezi radky/a to je odpoved i pro Libika,aspon vidite,jak to kazda vnimame jinak.Pro me cteni mezi radky znamena spojovani si souvislosti,premysleni nad prispevky,uvazovani nad tim,jestli se chce pisatelka jenom pohadat nebo fakt chce diskutovat,ne chyceni se jedne linie a tu jen zkritizovat,zkritizovat a zkritizovat,....Ale asi jsi to videla jinak,uz k tomu nemam komentare.
 10.5Libik12 


Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:55:57)
Já chápu, co je čtení mezi řádky a myslím si, že na Rodině je málo šílenců, kteří se sem chodí hádat, ale naprostá většina těch, co domýšlejí, co chtěl asi básník říct, ačkoliv ten o tom nemusí mít ani tuchy.

 Simca 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:59:59)
No,Libiku,ja bych tomu taky rada verila,ale vis,sveho casu jsem chodila i na jine diskuse o vychove a to bylo neco silenyho.Tam byly tak hadave zenske,ze jsem tam uplne prestala chodit.Mela jsem problem,a ony si resily jen ty sve hadky.Kdyz se nekdo objevil s dotazem,kdo byl mimo jejich rozhadanou diskusi,byl smeten.
 10.5Libik12 


Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:24:49)
Jedním z velkých nešvarů Rodiny je "čtení mezi řádky", tedy čtení něčeho, co v textu není.
Iva píše, že je kabrňák přes výchovu a že by se jí nic mimo její představu nepřihodilo, to je v každém případě legrační zvolání.
 iva 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 15:43:07)
Libiku, to jsi mě pobavila :)

smyslem mého prvního příspěvku byla reakce na článek a má vlastní, velmi podobná zkušenost.

Pak jsem reagovala na příspěvek, z kterého vyznělo že jsem zřejmě příliš liberální;viz příklad jiné matky- proto jsem psala, že syn má i své hranice a například tohle jednání by mu přes veškerou mou lásku neprošlo.

To že jsem expert na výchovu a mám na všechno odpověd .. já nevím Libiku, vy hlavní "diskutérky" jste často důkazem toho, že naopak Vy máte tu svou pravdu a ostatní by neměli snad ani přispívat. Pořád píšu o tom, jak takovou situaci řeším nebo bych řešila se synem.

Je mi z tvého příspěvku smutnom, pokud te to zajima - ano, citim se az "ponizena" tady na diskuzi... a už bohužel končím s přispíváním na tento článek... díkybohu za všechny neregistrované, milé holky, které i když se mnou polemizovaly nebo já s nimi, tak na mě neútočily. Díky holky :)
 10.5Libik12 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 18:36:24)
To jsi ponížená docela zbytečně.
Předně nejsem žádná hlavní diskutérka, pokud na mě někdy někdo reaguje, bývá to často velké nepochopení a celkem kotel.
Ty jsi používala vyhlášení typu, že bys něco nedovolila, rp. tvůj syn si nedovolil, což mě vzhledem k mému 23 let dlouhému mateřství přišlo úsměvný a až budeš stará páka, vzpomeneš-li si, taky se zařehtáš.
Nic jinýho v tom celkem nebylo.

Myslím si, že by se zdejší svět měl prožívat přiměřeně, tohle je chat, skutečné rodiny máme za zadkem, děvčata.
 ZuziP 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 19:55:14)
"Ve školství se díky příbuzným a známým trošku pohybuji a na tomhle se shodli všichni.. postupné zvykání je prý lepší jen pro maminky"

Ano, aj ja som tento nazor pocula castejsie ako nazor, ze postupne zvykanie je lepsie. Ale vzdy to bolo od uciteliek zo skolok, ktore v zivote postupne zvykanie neskusili.

Nazor, ze je postupne zvykanie lepsie, som pocula len od par uciteliek, ktore ucili najprv v beznej skolke s narazovym zvykanim a potom v alternativnej, kde to robili inac, takze vlastne porovnavali.

Ja som si tiez skusila obidva sposoby. A som jednoznacne za postupne zvykanie prisposobene potrebam mrnusa... su deti, ktorym staci na zvykanie, ak s nimi sme 5 minut rano v triede, su deti, ktore potrebuju 2 tyzdne. V nasich poslednych skolkach to robili skoro vsetky deti a ziadne z nich nemalo problem potom tam ostat samo. A v tej skolke nebyval pocut ziadny plac.
 Lenka 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 20:50:00)
Maceško, že se mu hodně věnovali je sice hezké. Ale pro výchovu je neméně důležité, aby nebyl "bohem a sluncem jejich domácnosti". Těžko to přesně vyjádřit, ale dítě, které odmala necítí přítomnosti nějakých mantinelů, dítě, které ví, že rodiče povolí vše, že si vše vyvzdoruje, tak pánbů s takovými rodiči do budoucna...

sprostě napsáno, chlapeček je už fakánek a rodiče mu to bohužel stále "žerou"

ON řekne, že chce do školy odnést - oni to udělají...atd.

ONI DĚLAJÍ VŠE, CO ON SI VZPOMENE A ON TO NA ZÁKLADĚ PŘEDCHOZÍCH ZKUŠENOSTÍ VÍ.
 maceška 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 10:42:13)
Ivo, Lenko, nikde jsem nepsala, že rodiče dítěti splní všechny jeho požadavky. Reagovala jsem na Ivin poměrně jednoznačně napsaný příspěvek, že ona se dítěti zejména prvního půl roku maximálně věnovala, a proto se její syn cítí milován a v bezpečí, a tudíž nemá žádné problémy se samostatností a zařazením do kolektivu. Napsala jsem, že ne vždy to takto funguje, a použila jsem příklad synka své kolegyně. K Iviným pozdějším příspěvkům - jak jsem už psala výše: máme 5 dětí, z nichž některé jsou už dospělé, ale netroufla bych si tvrdit o kterékoliv výchovné metodě, že je vždy a za všech okolností účinná. Takže v tomto rozhovoru nejsem pro tebe, Ivo, partner. Držím ti palce.
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 13:54:25)
Kéž by tahle rovnice (maximální věnování se dítěti v prvním půl roce = samostatné a velmi spokojené dítě) fungovala!Můj syn už se velmi spokojený narodil a celkem mu to vydrželo, ani jsem se mu prvního půl roku moc věnovat nemohla, protože pořád spal. Bez problémů se vyrovnal s chůvou i se školkou. Moje kamarádka se svému synkovi věnovala a věnuje maximálně, ze školky ho museli odhlásit, protože začal koktat, nespal, zvracel a jánevímcovšechno. Nastupoval (napoprvé) skoro ve čtyřech. O rok později to už zvládl, ale spát tam dodnes nechce (v září půjde do školy).
 Siddhártha 


Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 14:01:11)
Markéto, nebylo v tom něco jiného než ta výchova? Třeba opravdu ve 3 letech nebyl duševně zralý na školku. Z Tvého příspěvku mi to není moc jasné.
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(4.2.2008 9:23:19)
To já nevím, co všechno v tom bylo, jak bych taky mohla. Jen jsem zareagovala na příspěvek, ze kterého mi jasně vyplývá závěr, že dítě, kterému se matka maximálně věnuje (hlavně první půlrok?) je šťastné, pohodové a samostatné dítě.Takhle jednoduše to , bohužel, podle mého názoru nefunguje.
 luthienka 


Re: krásné, krásné, krásné 

(4.2.2008 9:54:56)
Přílišná péče není také to pravé ořechové. I malé dítě je občas rádo "samo". Myslím tím, nechat ho hrát si s prstíčky, hračkami, pozorovat okolí,...
 brzobohatka 


Re: krásné, krásné, krásné 

(1.2.2008 14:19:29)
ahoj markéto, jestli syn tve kamarádky začal náhle ve školce kokat a zvracet, tak to je většinou pocuchaná psychika a reakce na stres, něco nebo někdo ho tam velice trápí(l).
 Lusika 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 21:03:59)
A kdo ví, jak by to s ním vypadalo, kdyby se mu ta maminka nevěnovala!!:-) L.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: krásné, krásné, krásné 

(2.2.2008 17:22:18)
Není to takhle černobílé, a ty máš spíše, než patent na výchovu, prostě štěstí. Moje holky jsou taky v pohodě, ale v několika diskuzích jsme se mohli dočíst, že rodiče se kolikrát mohou zbláznit a pohoda doma není.
 Lenka 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:25:18)
takové řeči o věnování jsou s prominutím "kecy"

Ten druhý chlapeček, co zvracel ve školce ve čtyřech letech je očividně jiný případ, než ten, co se tam milostivě nechal donést.
Ten uplakánek je budto hodně úzkostný, fixovaný na matku a domov a nezvyklý kontaktům s jinými lidmi a dětmi - což měli řešit průběžným otužováním už odmala...anebo ho může traumatizovat učitelka ve školce, šikanovat jiné dítě tam...anebo se třeba rodiče po nocích hádají a dítě je celkově úzkostné a vykolejené...cokoliv... A to by bylo nejlíp řešit v pedagogicko-psychologické poradně.
Ne každý, kdo prezentuje, že se věnuje dítěti 24 hodin denně mu skutečně dává to nejlepší. Můžete se dítěti takto "věnovat" a přitom z něj vychovat třeba rozmazlence, sobce, dítě úzkostné stejně jako je úzkostná jeho matka a spoustu jiných případů.
Znám i spoustu opičích matek, co splní dítěti, co mu na očích vidí, a že by to mělo na dítě kladný efekt...spíš právě naopak.

LÁSKA JE SRDCE A ROZUM RUKU V RUCE S EMPATII ZA ZÁDY. A nemít velké problémy sám se sebou a s vlastní osobností. Nebot traumata, které nám předali rodiče, předáváme často různě zmutované i svým dětem, i když třeba neúmyslně.


Pokud je dítě vychovávané JEN SRDCEM, je často nekriticky zbožnovaným zpovykancem. POkud jen rozumem, má citově chladnou výchovu...a trpí.
 Lenka 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:27:10)
Simco, když už si člověk nese vlastní šrámy na duši, tak pokud to jde, neměl by i upadnout do druhého extrému, než mu předali vlastní rodiče.

tj. tvrdě vedené dítě by nemělo v dospělosti vlastnímu dítěti poskytnou právě tu naprosto volnou výchovu...

Bohužel, tragédie je, že budto děláme totéž, co nám dělali rodiče, nebo ze zásady pravý opak.
 Lenka 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:32:17)
mimochodem, at si mě klidně někdo kamenuje, ale pokud by mě moje dítě OPAKOVANĚ NAPŘ. škrábalo a nereagovalo na žádné napomenutí, udělala bych mu to samé.

A dítě pochopí velice rychle smysl: Co se ti nelíbí, nečin jinému.

Dneska se všelijakými nálepkami hyper- a dys- omlouvá naprosto neomluvitelné.

Chápu, že hyperaktivní dítě lítá jako pošuk, protože se potřebuje vybít. Ale nechápu, proč by mělo bít, štípat atd...v rámci vybití energie svoji matku, ke které by notabene mělo mít proboha vybudovaný nějaký citový vztah. Nebo si takhle za chvíli bude svoji nálepku hyper- vybíjet na jiných dítětech nebo zvířatech a taky se to bude omlouvat?

OSOBNĚ VYCHOVÁVÁM SVOJE DÍTĚ V HESLU - NIKOHO NENAPADEJ SAMO, ALE KDYŽ NĚKDO NAPADNE TEBE, BRAN SE!
 Lenka 
  • 

Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:35:10)
proboha, jak to vůbec začalo, že jste se nechaly od vlastního dítěte bít, škrábat atd...takové maminky jsem viděla v praxi kolem sebe - dítě matce ubližuje a matka s úsměvem trpící madony opakuje jen něco takového: To se nedělá, MILÁČKU!!!!

 Stáňa a dva kluci 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:37:26)
Teda Lenko, ty jsi nějak v ráži, zřejmě máš doma dokonalé andílky, trocha empatie z předchozího příspěvku by neškodilo~j~
 parishilton 


Re: Lenko, 

(4.2.2008 11:17:02)
nevím kde jsi viděla takové matky Madony,asi je to pro tebe nepředstavitelné,ale existují i jiné způsoby,jak dát dítěti najevo že něco nesmí dělat a odvést jeho pozornost.Jenom ty matky jsou pohodlné a nechce se jim přemýšlet nad způsobem,jakým by mohli dítě zvládnout.Mezi námi,ono totiž dítě plácnout je pro matku ta nejméně náročná a nejpohodlnější cesta,že?
 Lenka 
  • 

Re: Lenko, 

(4.2.2008 11:26:24)
fajn, holky, vy jste na mě velký vědátorky. Holt na to máte propracovanou metodu. Tak hlavně, že vám tam metoda funguje, že?

na co se řídit zdravým rozumeme, že když něco opakovaně vysvětlím, ukážu atd...a nefunguje to, tak můžu i ó bóoože, jaká hrůza plácnout přes ručičku.

Ne, když už dojde na to strašné násilí, tak já si radši nechám nabacat sama. Možná na mě dítě v pubertě vytáhne pásek, protože bacalo maminku odmala. Jasně, vy zase řeknete, že od bacající matky se dítě naučí modelu násilí.

No nic, necháme toho.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:37:26)
Lenko, možná je to nedorozumění, ale tady snad nikdo neobhajoval, že se má dítěti dovolit kousat a škrábat - polemizovalo se jen o způsobech, jak tomu zabránit. Ono to plácnutí přes ruku atd. bývá nejjednoduší, co nás napadne, dané jak výchovou, tak naší podvědomou agresí, ale od toho jsme lidé, abychom hledali jiné, méne agresivní způsoby, jak na agresi reagovat, ne?
 parishilton 


Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 11:23:42)
Víš vůbec co píšeš?CO SE TI NELÍBÍ,NEČIŇ JINÉMU-a proto když se ti nelíbí,že tě tvoje dítě bije,tak ho zbiješ (plácneš) taky.Naprosto nepochopitelné.Ty se zlobíš na agresivní dítě,a protože se ti to nelíbí,tak mu stejným chováním ukážeš že ta agrese je správná.Nejsi trochu mimo?
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 11:27:44)
Mimo jsi ty, protože jedna přes zadek (pochybuju, že některá z nás by bila dítě tak, aby to fakt cítilo) není agrese.
 parishilton 


Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 14:00:49)
Ne? a co je tedy agrese?Myslíš že agrese začíná teprve tam kde je potřeba po nějakém násilí lékařské ošetření?
 Lizzie 


Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(5.2.2008 0:19:16)
Ježkova noho..
 Lenka 
  • 

Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 11:28:32)
Šárko, já si myslím, že dítě, které se chová násilnicky k okolí a jeho rodina mu oplácí nenásilnicky v dobrém, si přinejmenším odnese do světa zkreslená měřítka. Jako že může kolegu ve školce štípat, kousat....a on se nebude bránit...např.
 Lenka 
  • 

Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 11:30:22)
jo a ted si vzpomínám - i v Chůvě v akci jsem viděla takové maminky - dítě matku klidně koplo a maminka stála naprosto rozpačitě a VŮBEC NECHÁPALA, JAK SE ZACHOVAT!!!!!!!!


a takových agresí bylo víc


tak než toho, radši pár časných plácnutí, aby dítě vědělo, jak to ve světě chodí

NA HRUBÝ PYTEL, HRUBÁ ZÁPLATA.
 Lenka 
  • 

Re: To si dost protiřečíš,ne? 

(4.2.2008 11:32:32)
A NAPOSLEDY: NE, ŽE MU UKÁŽEŠ, ŽE AGRESE JE SPRÁVNÁ.

Ale jak to ve světě chodí mezi rovnocennými jedinci: tj. když jeden spáchá násilí na druhém, má ten druhý naprosté právo se bránit. A tak to skutečně je.


Když mu dokážeš agresi vymluvit dřív, aby jí neopakovalo, tím samozřejmě lépe. Mluvím o opakovaně agresivních dětech.
 10.5Libik12 


Re: krásné, krásné, krásné 

(3.2.2008 22:43:11)
Ježíš, ty jsi chytrá jako papír od sekaný, s tím srdcem a rozumem.

Pořád se bavíme o kojencích, kojenci neubližují. Je-li jejich forma poznávání světa pro matku destrukční, může se jí vyhnout.

Teorie o tom proč mlátit půlroční děti jsou mimořádně hnusné a nemají nic společného s uvažováním o tom, jak vychovávat děti..
 brzobohatka 


tak úplně nesouhlasím 

(1.2.2008 11:44:33)
Každá lidská bytost, když se narodí, má v sobě potenciál dobra i zla. Myslím, že i některé vlastnosti se dědí a např. byl-li dědeček cholerik, může mít dítě již odmala sklony se chovat vztekle. Záleží už pak na okolonostech (rodina, společnost, síla osobnosti), jak moc se tyto negativní, nebo pozitivní vlivy budou prosazovat a pěstovat.
 Pipa 
  • 

Tez se ucime za pochodu 

(1.2.2008 12:10:59)
Je to cele opravdu slozite a clanek ma v mnohem pravdu. Az posledni dobou se mi dari vcitit se do pocitu, ktere asi v ten dany moment proziva me dite. Snazim se vic divat na svet jeho ocima. Driv jsem to vubec nedelala, proste me to nenapadlo. V tomto je clanek myslim opravdu dobry.
Na druhou stranu si myslim, ze musime deti uz od malicka ucit tomu, ze mame urcite povinnosti, kvuli kterym si zrovna ted nemuzeme hrat, napr. musime odvezt starsiho syna do skoly, jit k lekari, maminka chce uvarit apod. Nektere veci se odlozit nedaji. Kdyz uz jsou deti starsi, tak se da treba slibit, ze si budeme hrat na to ci ono, kdyz se od lekare vratime, a slib dodrzet.
Take se ucim davat detem vetsi moznost rozhodovat o urcitych vecech - z jejich pohledu podstatnych - jake tricko si oblekne, talirek jake barvy si vybere na obed, kterym smerem pujdeme na prochazku, ktere hracky vezmeme na hriste. Jsou to malickosti, ale detem to dela radost a citi se dulezite.
Mam take zkusenost, ze deti zlobi, pokud se jim nevenuju. Samozrejme se jim nemuzu (prave kvuli tem povinnostem) venovat cely den, ale pulhodinky, kdy se jim naprosto oddam, je uspokoji a potom si zase dokazi nejakou chvili hrat sami. Pokud je jen tak odbyvam nejakym "jo", tak uz me prokoukli, ze vlastne nejsem myslenkami moc s nimi. Take (spise toho starsiho - 4,5 roku) ucim, ze si chci treba chvili sednout a vypit kafe a potom si s nim budu hrat. Respektuje to. Zatim. :-)
Stastne vychovavani vam vsem!
 Olga Metálová,4 děti 
  • 

Krásný 

(1.2.2008 12:23:39)
Souhlasím naprosto s obsahem článku. Jsem na děti sama o spousty známých nechápe,jaký vztah mám se svými dětmi. Nikdy od nich neuslyším mámo,nic nechtějí bez slovíčka prosím a děkuji a já v nich mám velikou oporu. Ale já se omlouvám,udělám-li chybu, prosím,potřebuji-li něco,respektuji jejich názor,schopnosti i přání,nelžu jim nikdy a jsem tu pro ně,neboť oni si zaslouží to nejvíc,co jim mohu dát a tím není myšleno materiální blaho,ale právě to citové.
 kveta19 


nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(1.2.2008 12:31:11)
Dcerku jsem plakat nenechavala.Celych 6 tydnu po porodu ji mel nekdo v ruce-asi divne,ale bylo to prvni dite,moc jsme se na ni tesili.
Prece mama je od toho,aby dite konejsila a tesila.Pracka a jine povinnosti mozna pockaji.Dneska je z ni mila samostatna slecna.Sice si jeste neumi nazout zimni boty :-),ale to se naucime.
A kdy to vzdavam? Kdyz jsme na vychazce a ona si najednou vzpomene,ze nejde dal.
Ma proste zasek.Nosit ji nehodlam,ma 16kg(3 roky) a jsem v 5mesici tehotenstvi.
Takze,nez abych tam stala dve hodky a premlouvala ji,navrhnu,ze si doma budeme kreslit,modelovat,strihat atd...
Obcas ji i koupim Kinder vajicko.Jo-asi bude rozmazlena.Jenze me to bavi.:-)
 Siddhártha 


Re: nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(1.2.2008 13:43:30)
Cheorchio, já si taky myslím, že rodič by měl být připraven na to, že se plány mohou rychle změnit, čili že třeba na procházce, kterou jsme plánovali na hodinu, může mít dítě zásek a konec. Já bych třeba zkusila se malé zeptat, co by teda ráda dělala a kdyby nevěděla, navrhla bych ji to, cos napsala.

Horší je, když se prostě nějak dojít musí a ten plán se změnit nedá :-( Ale to by zase dítě mělo být od mala učené, že takové věci jsou a musí se udělat. Někdo už tu psal, "ted vařím, ted třeba pračka...". U nás to funguje tak, že když malá ví, že ta činnost není napořád, že když ji vysvětlím, co budu dělat a že se pak k ní vrátím, dopadne to tak, že si jde sama hrát (většinou po celém bytě) a často i tak dlouho, že si po dané činnosti stihnu i hrnek čaje vypít.
 iva 
  • 

Re: nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(2.2.2008 12:40:19)
cheorchio, pod to se mohu podepsat. Já už ho taky nenosím, když si postavím hlavu, taky ho lákám na cokoliv domů a hrooozně chválím jaký je šikulka když skoro vzteky brečí ale tape :)
A jestli bude rozmazlený? To nevím, ale spokojený určitě :)

 Jana 2 děti 
  • 

Re: nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(2.2.2008 18:18:39)
Tak to máme stejné. Já obě své děti neustále nosila, konejšila, chovala atd.....nezdá se´mi že by teď byly rozmazlené. Syn má teď 14kg(21měs) a už ho nosit odmítám, když chce pochovat, tak si sedneme a je to. Obě mé děti jsou ale docela vzteklé, ale to nebude rozmazleností, ale věkem a nebo to mají po mamince :-) V obchodě nic nechtějí a to i přesto, že jsem jim kdykoli cokoli koupila. Když si tchýně bere děti tak je z toho úplně hotová, že nic nechtějí. Proč? Protože to vždy měli, není už co chtít, nic jsem jim nikdy neodpírala.....tedy myslím sladkosti v obchodě. Když na mě 5-ti letá dcera zkouší, že chce nějakou panenku za 1500kč, tak jí řeknu, že na to nemáme a je to. Hrozně mě baví jim dělat radost a skoro nikdy neodolám a když někde jsem bez nich tak jim vždy něco přivezu......jsem blázen, nebo snad špatná matka??
 kveta19 


Re: nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(3.2.2008 9:29:55)
Ale vubec nejsi spatna mama.Myslim,ze delat radost detem je prece dulezite.
Pokud na to rodice maji,rikam proc ne? :-)
Zenska si taky udela radost,kosmetikou,oblecenim.Da se rici,ze by byla rozmazlena? :-) :-)
Jsme oba s manzelem z velkych rodin,takze financi v detstvi moc nebylo.Takze si asi detske sny vynarazujeme na detech.
No a nase mala chce vetsinou bud novyho konika(dostane jak kdy...)nebo lentilky(dostane je vzdycky,kdyz je s babickou).
Dat diteti hezke a bezproblemove detstvi je mozn to nejmensi,co se da pro deti udelat.
A myslim,ze zivot je jednou nauci......Tak proc si nedoprat v detstvi trosku rozmazlenosti :oD
 Jana 2 děti 
  • 

Re: nase dcerka bude rozmazlena :-) 

(4.2.2008 7:25:07)
To je přesně ono.....my jako děti nedostávali skoro nic, o hračkách našich snů jsme si mohli nechat jen zdát a tek si to kompenzuju teď. Je pravda, že i když jedu někam do nákupáku sama, tak hned zajdu do oddělení hraček. NIc nekoupím, jes si vše prohlížím.
Dětem nekupuji nic drahého, jak píšeš, lentilky, lízátko, sem tam Kinder vejce, hraček mají přiměřeně............je to určitě o tom jaké měl kdo dětství. Já na prd . . .a tak si užívám teď.
 Lusika 


hodné dítě 

(1.2.2008 14:01:31)
Co je to hodné? Ještě horší je varianta "poslušné dítě". Jednou jsem četla hezký článek:

Rodiče se divili, že jejich hodný a poslušný Honzík se "chytl party". Rodiče ho sice naučili poslušnosti, jen začal poslouchat někoho jiného - partu.

Myslím, že hodné dítě je zabavené dítě:-).

L.
 brzobohatka 


Re: hodné dítě 

(1.2.2008 14:31:10)
haha, to mi připomnělo, že když se někdy říká: "ty jsi táák hodnýý" rovná se: "ty jsi taáák blbýý". tady asi mysleli hodný=dobrý protiklad ke zlý. kdyby mysleli hodný=nezlobí, tak to by se pěkně spletli, každý někdy zlobí i dobrý člověk (dítě).
 MSteflova 


Re: hodné dítě 

(1.2.2008 14:38:43)
Naše Katka je slyšet pořád. A když je náhodou klid, tak to většinou něco provádí a to neznačí nic dobrého. A nebo je někde zalezlá a kaká :-)
 brzobohatka 


Re: hodné dítě 

(1.2.2008 14:48:57)
:-D tak nevím, jestli to, že kaká je pozitivní, protože je na hrnci a tlačí, nebo jestli někde tajně znečišťuje byt....
 Lusika 
  • 

Re: hodné dítě 

(1.2.2008 15:09:14)
Teď jsi na to kápla s tím hodný=blbý. Proto mě tak rozčiluje, když říkají o dceři jako je hodná! Úplně mě to vždycky naštve a mám chuť je přesvědčovat o opaku!:-))
L.
 myš 
  • 

Miminka a brečení 

(1.2.2008 14:51:08)
Taky si myslím, že by se minminka neměla nechávat vybrečet. Někde ve starších diskuzích jsem našla odstrašující příklad jedné paní, která se pyšnila tím, že byla přísná na svého kojence!! a že se jí to vyplatilo. Nechávala ho v intervalech brečet ve dne v postýlce, protože se musel naučit být sám a i večer potmě v postýlce aby se naučil usínat sám a nazývala to výchovou. A to bylo dítě mladší 4-5 měsíců. Měla pocit, že tak pochopil, že máma někde je a časem přijde, ale spíš ho naučila, že brečet nemá smysl, protože stejně nikdo nepřijde a tak rezignoval.
Asi byla vyzbrojená poučkami matek a babiček ať ho proboha nerozmazlí. Myslím, že ta výchova by měla začít až později a nevím, kde se vzaly ty obavy, že když budu konejšit několikaměsíční mimčo, tak mi ve 3 letech přeroste přes hlavu. Všechno má svůj čas.
 Lusika 
  • 

Re: Miminka a brečení 

(1.2.2008 16:26:23)
Moje tchýně svého syna v posteli přivázala, protože z ní vylézal a chtěl s nimi koukat na bednu. Udělala to pro jeho dobro, aby se nezranil.
První mu sešila dupačky k sobě a když se z toho vysoukal, přivázala ho. Rodiče si dali špunty do uší. Moc chytře na to vyzráli, co říkáte... Svěřili byste jí vnoučátko?

L.
 majdaleenka +07+11 


Re: Miminka a brečení 

(1.2.2008 17:19:46)
jasně, ale jen cizí a plyšový...
k tomu pláči mě napadá, že děti v kojeňácích taky nepláčou (rozhodně méně než děti v rodinách), právě proto, že zjistí, že to nemá cenu. Kamarádka adoptovala holčičku nějak těsně po šestinedělí a vyprávěla, jak se ta maličká učila plakat - nejdřív nic, potom trošku, když byla u ní a nakonec jela jako tur:-) Já malého taky vyřvat nenechávám, připadá mi to jako nesmysl, protože se akorát víc a víc vytáčí, celý se zpotí a je to na nic. radši jsem u něj, pochovám ho, dám mu kapičky Baby calm, ty mmch zabírají i na spánek;) a zkusíme to znovu a ono to jde:-) a přes den mám ruce a šátek a chleba se sýrem je, jak někdo psal výš, výborná večeře, kromě toho, přecpávat se na noc je nezdravé~j~
 Helena 
  • 

Re: Miminka a brečení 

(1.2.2008 17:54:15)
Keď sme dostali jedno z našich adoptovaných detí, ktoré malo vtedy 9 mesiacov, prvé 3-4 dni vôbec neplakalo. Keď sa tento syn v noci zobudil, ležal s otvorenými očami a čakal, čo bude. Aj ráno som ho našla ležať v postieľke bez pohybu, len s palcom v puse.Ani cez deň nijako nedával najavo, čo sa mu páči a čo nie - mohla som ho prebaľovať, uvazovať mu čapicu, dávať rukavice, rezignovane ležal alebo sedel a nehýbal sa.

Keď začal asi po týždni poriadne dávať najavo, čo ho hnevá, oslavovali sme, že sa už u nás cíti dostatočne bezpečne, že si trúfne aj plakať...
 Katka 
  • 

Re: Miminka a brečení 

(1.2.2008 21:46:06)
Co na to říct? Maras!!! Nechápu, proč to dítě měli...
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: Miminka a brečení 

(2.2.2008 23:42:17)
... taky jsem kluky nenechala vyrvat a na jizlive poznamky babicek /mamy a tchyne/ jsem mela odpoved: Nejsem na materske kvuli uklizenemu bytu, ale kvuli diteti...
pravda, situace pak byla trosku jina, kdyz se narodil Martin (jsou od sebe 26 mesiců) - ale to jsem si spis musela vyresit ja sama v sobe...
 Kohnova 
  • 

Svata 

(1.2.2008 14:54:49)
prostoto. Kdopak nam pro zmenu zaspal v sedesatych letech? Toho uzurpatora, co neveri, ze ma dite dusi-city-rozum a bezohledne ho tyranizuje, bych chtela videt obzvlast mezi ctenari tohohle serveru.
 brzobohatka 


Re: Svata 

(1.2.2008 15:05:00)
no, v šedesátých letech né, to byly květinové děti a ty měly svoje děti rády (uch, ty i-y), tak to vidím spíš na sedumdesátá léta...;)
 Kohnova 
  • 

Re: Svata 

(2.2.2008 0:26:37)
Mozna jo, ja mam nejak za to, ze na zaklade tohohle druhu tezi, zacala revoluce ve vychove ve svete uz v sede. Hippies byli na vrcholu na prelomu sedesatych a sedmdesatych.
 veronika77 


změna plánu 

(1.2.2008 16:07:07)
článek je moc pěkný... Naše malá Hanička (2,5roku) má také své plány:-) Je z ní teď "konzervativec" a chce setrvávat u právě dělané činnosti. Tedy - když jsme doma, nechce ven, když jsme venku, nechce domů... Pozitivní motivace někdy pomáhá, někdy táhnu řvoucí dítko domů (po přemlouvání a nabízení jiných zábavných aktivit doma),protože musíme třeba i vařit oběd. Nejsem zastánce "lámání vůle" dítěte,ale někdy se to prostě bez plácnutí přes zadeček neobejde. co myslíte?
 Zuzana 
  • 

Re: změna plánu 

(5.2.2008 21:30:53)
Procházíme přesně tímhle obdobím (syn 2,5 roku). Zjistila jsem ale, že tady nemá plácnutí přes zadek žádný význam (neurychlím jeho přizpůsobení se situaci, nezmírním řev ani jiný projev protestu). Nejdřív se snažím ho na situaci připravit dopředu - několik minut předem hlásím: za chvíli se oblečeme a půjdeme ven, jak tohle dohrajeme odcházíme domů... Potom zavelím a snažím se o pozitivní motivaci (co bezva na místě bude). Když to nepomáhá, tak ho klidně obleču sama (je to opravdu rychlejší než čekat, až se vyvzteká a uráčí to udělat sám), popř. odvleču na cestu ven. Tam už se téměř vždy uklidní a dále jde sám. Pokud mám víc času, můžu ho zavřít do pokoje s připomínkou, že až se uklidní, ať přijde za mnou a pokračujeme podle plánu. Jak nemá obecenstvo, tak ho vztek přejde mnohem dřív.
 veronika77 


Re: změna plánu 

(14.2.2008 17:18:50)
ahoj,díky moc. v podstatě to u nás vypadá stejně.Hanču dopředu připravuji a stejně se jí někdy nechce.A když nepomůže pozitivní motivace,tak pohrozím plácnutím a hned to jde. Takže to plácnutí je fakt vyjímečně... ještě jednou dík V.:-)
 Linda 
  • 

...ale uměj i zlobit, ne že ne 

(1.2.2008 16:28:58)
Ne že by v zásadě děti nebyly hodné a kolikrát je to až dojemné, jak jsou hodné a vnímavé vůči svému okolí. Na druhou stranu ale taky umí dělat naschvály, a to cíleně, aby zjistily, co všechno si můžou dovolit a jaká bude reakce rodičů! Minimálně od takových 2 let své dcerky (ne-li dříve) to pozoruju, něco jí zakážem a ona to just udělá, a znova a znova. Jenom aby viděla, co my na to (a fakt není tak blbá, aby dopředu netušila, že nás naštve). Miluju své dítě nadevše a maximálně si to s ní užívám, ale taky mě dokáže pěkně vytočit, někdy nechtěně, ale jindy cíleně.

Ten článek je sice hezký, ale na můj vkus příliš jednostranný, omlouvající vše co dítě udělá. Ono všechno se dá omluvit, nebo přinejmenším vysvětlit z hlediska toho, kdo co udělal - i krádež, vražda, týrání atd.....Prostě si myslím, že jako jsou dospělí někteří "hodní" a jiní "zlí", nebo někdy "hodní" a jindy "zlí", je to to samé i s dětma. Nedělám si iluze, že by všechny děti byly jenom "hodné" - pokud by to tak bylo, tak ať mi autorka vysvětlí, co to vlastně znamená být hodný a proč dospělí hodní nejsou a v jakém věku tedy lidé přestávají být hodnými!
 mellie 


No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(1.2.2008 20:38:42)
Tenhle článek mě dost nazdvihl ze židle. Jsem alergická na proklamace "Když malé miminko pláče, chce jen svoji mámu, její náruč, její teplo, její lásku." Ano, zní to krásně a některá miminka to tak možná mají. Moje miminko do tří měsíců plakalo, ať se nosilo, nebo ne. Když jsem si ho zkoušela přitulit, tak se odstrkovalo a brečelo ještě víc. Mám pár kamarádek, jejichž děti byly naprosto klidné. Neplakaly, klidně vydržely v kočárku, a spaly 8 hodin přes den. Právě tyhle kamarádky nikdy nemohly pochopit, že nevím, proč moje miminko pláče. Že pláče skoro pořád. Že skoro nespí. Podle nich bylo moje miminko pořád buď hladové, nebo počurané, a já byla špatná máma. Byla jsem na to fakt alergická. A mám pocit, že tenhle článek je stejný, a nebere v potaz, že každé děti jsou jiné a co funguje na jedno, nefunguje na druhé.

Ve třech měsících se to najednou zlomilo, holčička se úžasně uklidnila, a dnes (11 měsíců) se pořád směje, hraje si s babičkama a ostatníma dětma, ale zabaví se i sama. Prostě je to nejbáječnější miminko na světě (ne, že by někdy nebylo).

A btw., taky jsem ji nikdy nenechala vybrečet, nosila jsem ji skoro pořád, celé hodiny jsem jí vyprávěla a zpívala a měla jsem v sobě takové koňské dávky mateřských hormonů (a pořád mám), že jediná negativní emoce, na kterou jsem se vzmohla, byla lítost, že svojí berušce nedokážu líp pomoct.
 10.5Libik12 


Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(1.2.2008 21:03:46)
Mellie, ten článek je o tom, že malá děcka nezloběj schválně, ne o tom, že děti správných matek neřvou.
 M+4 
  • 

Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(3.2.2008 21:52:34)
Libiku, podle průběhu diskuse odhaduji, že zde patříte mezi nejzkušenější matky. Prosím mohla byste napsat, zda Vaše děti někdy cíleně a mnohonásobně opakovaně testovali Vámi dané hranice. V případě, že ano, tak od jakého věku, případně, jak jste na to reagovala. Zajímalo by mě, jestli vždy stačilo jen opakovat zákaz pořád dokola nebo jste někdy musela použít jiný výchovný prostředek. Děkuji. M.
 Markéta 
  • 

Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(1.2.2008 21:34:06)
ale tak se tolik nerozciluj :-). samozrejme, ze i spokojene, milovane deti placou. myslim, ze zrovna autorka tohoto clanku by se na tebe krive nedivala. sama rikas, ze jsi dite prvni tri mesice skoro porad nosila. tak jsi udelala vse, co jsi jen mohla.
moje dite nastesti tolik neplakalo, ale obcas taky melo nevysetlitelne zachvaty place, mozna prdiky, proste opravdu nevim. taky jsem udelala vse, prebalila, nakrmila, chovala a dite rvalo dal. rekla jsem si, ze je porad lepsi, kdyz rve v mem naruci, nez samo v postylce, zkousla jsem zuby a chovala dal.
kdyby brecelo nepretrzite tri mesice, nevim co bych delala. pokud jsi svoje dite trpelive chovala a nosila a navic snasela krive pohledy svych kamaradek, zaslouzis urcite obdiv a jsi dobra mama.
myslim, ze i autorka clanku by ti tohle rekla.
 Siddhártha 


Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(1.2.2008 21:41:19)
Mellie, naše malá taky první 3 měsíce prořvala, skoro nespala, padali jsme na hubu, ale i tak jsem ji nosila, dělala ji úlevové polohy pro případ, že by to byla kolika. To přeci neznamená, že když nevíš, proč brečí, že k tomu nemá důvod.
 Grainne 


Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(1.2.2008 23:36:19)
Nezáleží to tak trochu dost na tom, jaké dítě se nám doma "vylíhlo"? Kdybych měla jen svého třetího synka, klidně bych viděla dětský svět takhle pozitivně. Zato těm dvěma starším jsem téměř neustále zabraňovala se zabít při různých nebezpečných činnostech. Tudíž jsem občas dost drsně narušovala jejich svět. Vzhledem k tomu, že se dožili ve zdraví dospělosti, myslím, že opravněně.
 iva 
  • 

Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(2.2.2008 12:44:30)
melie, ale právě proto je ted hodná.. žes ji nenechala vybrečet. Já jsem prochodila první čtyři měsíce, syn se uklidnil JEN v náručí a JEN za chůze, ve dne i v noci. Trvalo nám asi čtyři měsíce, než najel na režim den-noc, a od pátého šestého měsíce to bylo úplně nové dítě.
On fakt chtěl být jenom u mě.. myslím, že se tím děti strašně uklidní.. představ si že jsi poloslepá, zvyklá na neustálý pohyb u maminky v bříšku, slyšíš její srdce, trávení, hlas, teplá voda... máš kolem sebe stěny.. najendou ležíš v postýlce, rozhodíš ruce a vyděsíš se k smrti :) nikde nikdo, teplotu si hlídáš sama, už neslyšíš ten hlas co máš ráda... no já nevím, ale já ty děti celkem chápu, i když to bylo hrozně náročné období. Ale podle mě se mi vrací ted.. stejně jako psaly holky nahoře :)
 majdaleenka +07+11 


Re: No jasně, spokojené děti nepláčou! 

(2.2.2008 22:52:23)
tyjo, to známe:-)už je líp, ale bylo zle, na procházku jsme chodili jen v šátku, v němž bylo miminko vlastně celý den, když jsem vzala malého ven v kočárku, ječel celou procházku a já ujížděla jako šus okolo "lavičkových odbornic", které už pomaličku vstávaly, aby mi daly nějakou dobrou radu. Stejně jsme procházky nakonec páchali v náručí a já jednou rukou tlačila kočárek, nebo měla mimi v šátku a kočárek byl místo nákupní tašky. Ale jednoho dne to prostě přešlo, ani nevím, jak a přesně kdy, ono to bylo den ode dne lepší... Teď je malému skoro 7 měsíců a fakt si nemůžu stěžovat (skoro). Ale ty chvíle, kdy pláče a já už fakt nevím, co mu můžu ještě udělat k dobru, ty jsou na skočení z mostu, ještě, že tu žádný není:-)
 Martina, 21 měs. syn 
  • 

U nás 

(2.2.2008 1:06:58)
Náš syn je hodný, to jen já jsem občas nevyspaná, unavená, podrážděná a bez nálady. Děti jsou naše zrcadlo - někdo tady psal, s tím musím souhlasit, když jsem protivná já, je protivný i náš syn. Má skoro dva roky, je chytrý a vnímavý, umí si hrát i sám, ale raději si hraje se mnou. Je šibal, zkouší a hledá své hranice. Ví, že nesmí šahat na troubu, ale zkusí to a dívá se při tom na mě, co já na to. Tříská s hračkou, zle se na něj podívám, přestane, ale za chvíli to zkusí zase, sice jemněji, ale zkusí.
Už dostal - na zadek - a každá rána bolela víc mne :-( Takhle jsem to přece nikdy nechtěla, ale někdy to fakt nedávám a volím tu nejrychlejší a nejméně účinnou metodu - plácnutí přes zadek.

 Rooza 
  • 

jak na nadměrnou představivost? 

(2.2.2008 10:23:36)
Zajímalo by mě co by měla udělat matka Anny aby si ty představy její dcera neuchovávala do dospělosti?
 luthienka 


Re: jak na nadměrnou představivost? 

(4.2.2008 9:53:07)
Anně jsou dva roky. Tudíž nechápe čas- co bude za hodinu, zítra, za týden. Postupným vyzráváním čas pochopí, ale ve dvou letech je to brzo. Prý se děti naučí lépe chápat čas , pokud pochopí principy rodinných vztahů- babička je maminkou maminky,takže nejdřív byla malá holčička moje babička, pak moje maminka, pak teprve jsem se narodila já,atd. To je jasný model časové přímky.
Také křížím dceři její plány, ale nějak výrazně to neprožívá. Nikdy jsme neměli moc rituálů,jsme spíš akční a je na to zvyklá od mala. Pokud je nespokojená, tak ji pochovám a to ji uklidní. Pokusím se jí změnu vysvětlit. Pokud vidím, že to nemá cenu, tak to zkrátka udělám a odvedu pozornost k něčemu jinému.
 Káča, žádné děti 
  • 

re 

(3.2.2008 8:17:33)
... velmi pěkně specifikováno, psal hold člověk, co max. dobře vnímá :-)
 Lucik 
  • 

au-pair 

(3.2.2008 16:18:33)
Škoda, že každá holčina před tím, než má vlastní děti neodjede jako au-pair a nestará se o cizí dítě od miminka tak do 5ti let... Je to nemožné, samozřejmě, ale mně se to povedlo a otevřelo mi to oči. Článek je naprosto pravdivý a pisatelka velice dobrá máma.
Přijela jsem do UK, jako 18ti letá, zkušenosti jen s miminkem a dostala jsem do péče 8mi měsíční holčičku, nejmladší ze 3 dětí. 8-10 hodin denně, občas sole charge(sama na všechno:-D) na celý týden, když rodina jela lyžovat nebo na jiné akce se staršími dcerami.
Dali mi naprostou důvěru, že péči zvládnu (která z vás by svěřila 19ti leté holčině a jejímu 26letému příteli roční miminko a odjela na týden do Francie?!!) a mně nezbylo, než být nejlepší jaká můžu, zbavit se vlastní sobeckosti a podřídit vše co dělám harmonogramu batolete... :-)
Nejenže jsem přijela s představou, jak vychovávat děti, kterou jsem sice uplatňovala, ale musím přiznat, že sice důsledně, ale minimálně. Děti opravdu kopírují to co vidí. Dnes je malá k obrazu mému, aniž bych ji kdykoli musela uhodit. A to jsem přijela s představou, že bez občasného plácnutí přes zadek výchova nefunguje. Funguje. Malá je se mnou zlatá a jak přemýšlím tak přemýšlím, v podstatě nevím proč. Možná proto, že jsem vždy důsledná, ale snažím se být spravedlivá, jsem vždy ochotná naslouchat a omluvit se za chybu, příkoří i za to, že je kvůli mně někdy malá smutná (promiň, že nemůžeš sedět vepředu v autě, ale je to nebezpečné, je mi to taky líto, taky se těším, až se mnou jednou budeš moct sedět vepředu). Chovám se k ní tak, jako se chovám k sobě. Hodně očekávám, ale hodně taky dávám. Za celý den s ní si nesednu, až u pohádky na dobrou noc.
Její máma takové štěstí bohužel nemá. Není maminkovský tip, malé si nevšimne co je rok dlouhej. V máminé péči se holčička mění v neovladatelné monstrum. Příjde mi, jakoby se narodili dvojčátka v jedné holčičce. Mámě "oplácí" stejným dílem a mně respektuje stejně jako já ji. Mnohokrát ode mě taky slyšela, že na našem vztahu musíme pracovat, nesmíme si dělat naschvály, jinak budeme obě nešťastné a jak to funguje!!! "Promiň, dnes jsem protivná..." je věta nás obou, druhá na to odpovídá "já ti pomůžu, já tě rozveselím". Tohle je pravidlo, které se nesmí porušit, aby vztah, na kterém se musí tvrdě pracovat fungoval.
Třeba je to přizpůsobivé dítě, nevím, třeba je to náhoda, ale vztah jaký mám s touhle holčičkou asi nebudu mít ani s vlastními dětmi...
Myslím, že kdyby každý bral vztah se svými dětmi jako prioritu a práci, ve které je pořád sledován, a ve které musí podat ten nejlepší výkon a na ničem jiném nezáleží a vše ostatní může počkat, bylo by mnohem víc šťastných dětí i rodičů.
Pokud se totiž dokážete dostat na úroveň svých dětí a trávit s nimi čas, zjistíte, že lepší přátele v nikom jiném nenajdete :-).
 mamina, 3 děti 
  • 

Díky za tuto diskuzi... 

(3.2.2008 18:25:36)
Milé maminky!
Četla jsem pozorně tuto diskuzi a musím konstatovat, že je mi nesmírně líto, že něco takového neexistovalo před 18ti lety. Sama jsem nezažila dobrou výchovu (maminka zemřela, taťka byl často mimo - nikdy mě netloukli, ale o to víc mě řezali starší bratři). Mé první dítě (syn) se mi narodilo ve 20ti letech. Od počátku jsem ho milovala, ale lásku jsem mu neuměla vyjádřit. Nebyl jako ostatní děti, vždycky byl kapánek nepřizpůsobivější a neposlušnější než jeho vrstevníci, ale dnes vím, že to nebylo nezvladatelné. Nevěděla jsem jak ho vychovávat. Navíc jsem na něho zůstala sama. Chtěla jsem to dělat dobře a místo toho jsem ho drezúrovala a trestala taky od batolecího věku. Hledala jsem pomoc i u psychologů, chtěla jsem radu, jak na něj. Ale ať jsem se obrátila kam jsem chtěla, nikdo mi nevěřil, co s ním mám za problémy (na lidi působil miloučce). V jeho sedmi letech jsem se vdala a odstěhovali jsme se za manželem. Podotýkám, že oba dva se milovali. Potíž byla, že jsme každý vychovávali jinak. Já chtěla důslednost a manžel byl až příliš tolerantní. A korunu všemu nasadila tchyně, která bydlí s námi a neustále omlouvala synovo veškeré špatné chování (když píšu špatné, myslím opravdu špatné - jako třeba i krádeže, rozbíjení věcí, lhaní atd. a dokonce syna štvala proti mě. Celá léta všichni trpíme v narušeném vztahu a dodnes nevím, kudy z toho ven. Psychologů jsme prošli pěknou řádku a nikdo nevěřil a nepomohl. Jeden nás dokonce po pěti minutách doslova vyhodil z ordinace. Dnes je synovi 18 a když je doma, většinou jsou u nás hádky a křik. Je pravda, že děti jsou zrcadlem dospělých, ale ještě si k tomu přidají. Vystupňují, to co vidí od rodičů. Zůstává až rozum stát nad tím, co dokáže ze syna vypadnout za věty i chování.
Na druhou stranu další dvě děti (dcera 10 a syn 6) jsem od mala zahrnovala láskou. Obzvlášť nejmladší jí potřeboval hodně a bylo to někdy také hodně vyčerpávající. Vyjímečně jsem je třepla přes prstíky, když bylo něčeho příliš. Děti mi důvěřují, vědí, že je miluju a máme prima vztah.
Částečně takto reaguji na příspěvek MarkétyP, která psala, že jsou i rodiče, kterým chyběl dobrý vzor nebo informace a přesto nemusí být nezpůsobilí k výchově. I když mě možná některé z vás odsoudí, přesto vím, že miluju všechny tři děti stejně a že jsem jim všem vždycky chtěla dát do života to nejlepší. Jen jsem před lety nevěděla jak na to a teď "sklízíme so jsme zaseli".
 Simca 
  • 

Re: Díky za tuto diskuzi... 

(3.2.2008 22:05:31)
Mamino,to je strasne smutne,cist pribeh o tve zivotni zkusenosti.Urcite je to tim, ze ti v prvnim rodicovstvi chybel tvuj vlastni vzor z detstvi.Tapala jsi prilis dlouho,navic v ne prilis vyhovujicich podminkach,takze to takhle dopadlo.A podle meho nazoru je to tak vzdycky.Znam ze sveho okoli-vzdelany muz,vyrustajici jen s matkou-alkoholickou je sice zaprisahly absinent,ale neumi vychovat deti,nezna uctu k zene nebo kamaradka vyrustajici s despotickym otcem se rozhodla vychovavat sve dite naprosto liberalne, a dnes je kluk na drogach a alkoholu.Nevedela, jak na to,nikdo ji neporadil.Je mi z takovych pribehu moc smutno....
 Iris 
  • 

Re: Díky za tuto diskuzi... 

(4.2.2008 14:35:28)

Třeba by Váš syn ocenil, kdybyste si s ním v klidu promluvila a řekla mu zhruba to, co jste napsala v příspěvku. V 18-ti letech by mohl být zralý na to, aby pochopil, že rodiče ani děti nebývají ideální, že se každý snaží, jak dovede, něco se povede víc něco méně. Můžete spolu zkusit hledat, co oceňuje on na vás a vy na něm. Také bych se zkusila zamyslet, zda mu z toho "zlobení" neplynou nějaké výhody - vaše pozornost, uvolnění vnitřního napětí... V 18-ti už těžko budete syna vychovávat, jde spíš o to najít způsob, jak spolu co nejlépe vycházet. Držím palečky.
 Martina, 2 kluci 


Takových pravd se najde... 

(4.2.2008 13:23:38)
"děti jsou naše zrcadla"
"na děti se přenáší naše nervozita"
"pokud budu reagovat na dětský pláč, vychovám hodné dítě"
"kdo doma zlobí cítí se doma bezpečně"
"kdo doma zlobí, tak k němu rodiče blbě přistupují"
"kdo zlobí venku, vybíjí si zlost, doma se rodičů bojí"

...naprosto 100% souhlasím s Maceškou - při výchově je tolik proměnných faktorů, že univerzální recept nelze nalézt. A TAKÉ - nelze nikoho považovat za špatného vychovatele (vyjímám rodiče dopouštějící se protizákonných věcí).
Připomíná mi to návrh hodnotit nemocnice dle úmrtnosti pacientů (porovnání onkologie s kožním oddělením by bylo zvlášť pikantní), hodnotit učitele dle dosažených známek svěřených dětí...hodnotit rodiče podle toho, jak se chovají děti...hodnotit děti podle toho, jak se chovají jejich rodiče...říkat, že já bych něco nedovolila, když jsem tomu nikdy nebyla vystavena...
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Takových pravd se najde... 

(4.2.2008 13:50:15)
Máš naprostou pravdu - tak mě napadá, snad to psal někdo, kdo má alespoň jedno dítě :-D
 Martina 
  • 

Moc hezké 

(4.2.2008 14:14:48)
Při čtení článku jsem viděla sama sebe, souhlasím s ním na 100%. Já byla přesně takto vychována - jsem ročník 73 a uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem měla vlastní dítě a učila se k němu zaujímat postoje, mí rodiče mi pomohli v tom, že se k synovi chovám taky tak - to znamená on je na prvním místě a já si musím uvědomit, že to období dětství je přechodné a krátké a musím se mu přizpůsobit a chovat se tak, aby necítil nejistotu atd. Spousta věcí přišla o svoji důležitost - pořádek v bytě, moje práce, moje vizáž, manželství má jiný rozměr...., když mě syn potřebuje, tak jsem s ním a vše jde stranou (praktické věci jako vaření, praní organizuji tak ,aby situací, kdy musím něco nutně udělat a malý mi visí na noze bylo co nejméně...:)
 Jana a 2 děti 
  • 

Fascinuje me vase "moudrost" 

(15.2.2008 9:21:41)
Fascinuje me, jak se tady spousta lidi pustilo do Zdenky, ktera uprimne rekla, jak to se svym synem dela. Nikdo neni dokonaly a ani vy, matky, ktere tady davate rady, nejste. Misto, aby jste si sly hrat se svymi detmi, sedite u pc u tech nekonecnych diskusi. Taky je obcas prectu, ale rozhodne tedy nemam tolik casu, abych v kazde reagovala, tak jak to delate vy.
Nikdo nema pravo soudit druhe, jak vychovavaji sve deti. Kazdy ma jine dite, mam kamaradky, jejichz deti vydrzi cely den v kocare a ony s nimi couraji po meste. V noci pak spi jak zabite a vubec vyzaduji malo pozornosti. To ja tedy opravdu neznam.
Muj syn je od mala hyperaktivni, dodnes v noci nespi a ja jsem leckdy tak unavena, ze se rozhodne nechovam jako dokonala matka, ktera by s nim stavela vlacky, chodila pravidelne ven a jeste mu varila zdrava jidla. Situace s mym synem me naucila jedne pro zivot velmi dulezite veci: Nikdy nesud situaci, v niz jsi sam nebyl. Co vy vite o tom, jaky je Zdenky syn.
A jeste jedna vec: Nikdy nikdo nedokaze porovnat lasku, kterou matky ke svym detem citi. Je klidne mozne, ze Zdenka sveho syna miluje daleko vic, nez vy sve deti.
 asad 


Re: Fascinuje me vase "moudrost" 

(21.2.2008 14:09:48)
Všechny reakce jsem na Zdenčino příspěvek do pranice nečetla.Taky mám kousací dítě na zadek teda nedostalo, potrestala bych se tím jenom sama.Přestala jsem v devíti měsících kojit už to bylo pro mě utrpení.Sem tam mě kousne, máme doma malou kajmanku..../necelé dva roky/ Přes ručičku jsem jí plácla a bez efektu, měla z toho srandu a začala mě plácat taky, tak tudy cesta nevede.Tak jsem jí to oplatila, píšu to s tím, že na mě místní dámy zavolají sociálku.Výsledek - na chvíli přestala a pak začala znovu.Tak vysvětluju a snažím se odpoutávat pozornost něčím jiným.
Mám sousedy manželé oba jsou vystudovaní učitelé a svoje dítě ani né roční sem tam "vychovávali" bitím - podotýkám né nějakým výpraskem, přestali asi to nikam nevedlo, teď Vám klidně poradí jak co máte dělat a bít dítě za co? udiveně se zeptají, nepřiznali by to svoje selhání ani za nic.
Já klidně to svoje přiznám, dítě máme jedno nespící kousající a taky strašně hodné.
 Sára 
  • 

děti 

(20.2.2008 22:07:45)
Je to zvláštní,můžete své děti zahrnovat láskou a oni Vás časem začnou,až odrostou,za vaši starost-nenávidět.Na druhou stranu jsou děti,které rodiče odložili do ústavu a ony ,až odrostou,tak své rodiče omlouvají a milují.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.