| Lizzie | 
 |
(1.2.2008 10:06:59)
Máma nejsem, mé dítě (děti) pravděpodobně lehce rozmazlené budou..ale ten článek mi připadá jak z čítanky obviňující rodiče z toho, že děti nenechají růst jak dříví v lese. Příklad s Annou mě hluboce dojal..jako malá jsem pěkně poškrábala celkem novou sedačku autíčkem. Možná mě mamina měla nechat..hrála jsem si přece na závody
|
| brzobohatka | 
|
(1.2.2008 10:35:46)
Nazdar Lizzie, ten článek je fakt jak z čítanky, ale zas tak obviňující ne, spíš mi přijde příliž pozitivistický. Každý rodič je ještě z dětství ovlivněn-alespoň trochu-výchovou svých vlastních rodičů a tyto vzory (at´v dobrém, nebo špatném) přejímá i do výchovy svých vlastních dětí. Takže kolikrát ví, že by to mohl udělat jinak, ale holt zažitý zvyk....
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 10:49:52)
Ahoj brzobohatko,
jo to je fakt, na stranu druhou se nemá nic přehánět Jinak přiznávám, že ač jsem nějakou tu facku (dodnes vím, že zaslouženou a ještě bych se omluvila) chytla, měla jsem dost volnou výchovu, oproti některým mým vrstevníkům, ale pravidla byla..
..a nepochybuji o tom, že jsem byla milovaným děckem, což je nejdůležitější.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 10:56:38)
Hm, tak to závidím, my jsme byli biti jako řešeto, ještě jsme si mohli vybrat: vařeku, prakl, vodítko na psa nebo šlauch (gumová hadice)....áchich
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 11:02:27)
To je mi líto:-( Já jí chytla, když už jsem je hodně vytočila, což jsem tedy uměla dobře..ale stejně je to výraz toho, že už prostě nemohli dál, neboť jsem vyváděla fest.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 11:22:34)
zlobila jsi moc? já mám jedinou obavu, abych (až budu mít děti) je taky nebila (jako že nechci!).... záleží taky na partnerovi-tatínkovi, mamka na nás byla sama a myslela si, že když nemáme v rodině"pevnou mužskou ruku", tak zvlčíme-tak nás bila i za známky.
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 11:27:20)
Za známky? Tak to je celkem síla. Jak píšeš o mamce,asi záleží i na okolnostech, když je toho na člověka moc, občas si vybere špatnou cestu...Já nezlobila ,,klasicky", ale byla jsem neskutečně hubatá, drzá a vzteklá. Vlastně odmalička. Zpětně uznávám, že to se mnou neměli jednoduché.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 11:32:17)
a o tom to je...někdy má dítě trošku "drzejší" povahu-jako ty už odmalička, takže článek je trošku mimo s tím, že povahy dětí jsou andělsky dobré....rodiče to mají někdy těžký, chápu je....
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 11:38:21)
Já taky, proto se bráním charakterovým soudům/navíc sama děti dosud nemám. Ale malé sviště vídám spoustu let a vím, že děcka umí být vzteklá i pěkně ,,vyčuraná" doslova odmalička. A nějaké to usměrnění (nemluvím o bití) je jen k jejich dobru.
|
|
|
|
| Mya | •
|
(1.2.2008 13:06:00)
tak to my obcas taky dostali. Ale nikdy ne třeba v afektu nebo tak. Když sjme něco udělali, bylo nám řečeno az co a táta nám dal páskem. Ale jen tak do 6ti, 7mi let, pak uz ne. A nikdy ne za známky. Ale treba kdyz sjem se nekde toulali a nasi o nas nevedeli nebo tak.
ja osobne jsem proti vychove typu dite vi nejlip, co chce. mam par hodne odstrasujicich prikladu, pak uz bylo na nejakou prevychovu pozde.
|
|
| Siddhártha | 
|
(1.2.2008 13:06:34)
Brzobohatko, to je šílený, co píšeš
Bumbi to napsala přesně, článek je o tom, aby pomohl rodičům pochopit, co dítě vnímá při změně plánu ze zaběhnutého denního režimu, nebo při změně jeho plánu, které si samo vytvořilo a o kterém rodiče nemají ani páru.
Taky jsem na malou párkrát vylítla, někdy mě to žere ještě dnes. A to nemám až tak temperamentní dítě. Prosazuje si svou, to jo. Ale znám i divočejší děti a tam, pokud by nešlo o život, šla bych stále cestou vysvětlování (ale ne doblba, i té naší oznámím, že ji to ted vysvětluju naposledy a pak ji nabídnu jinou hru, než mačkání čudlů na telce). Myslím, že i hodně temperamentní děti to čase pochopí, i když nejspíš za delší čas a rodiče se musí hodně hodně obrnit trpělivostí.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 14:11:31)
ahoj, šílený to je, moje mamka byla "postižená" nesprávnou výchovou zase její mamky a ta zase její mamkou....dneska už je jiná doba a člověk má možnosti se spoustu věcí dozvětět sám, ne jen (špatnou) tradicí v rodině a to je velké štěstí....doufám, že budu dobrá matka.
|
| Cindule | •
|
(2.2.2008 22:17:34)
neboj se toho, že bys bila své děti. Často je to tak, že děti ví, co jim vadilo, když byli sami děti a pak se toho snaží - alespoň pokud možno - vyvarovat ve výchově svých dětí. Moje babička měla také dost těžký život. V 50 ovdověla, a to měla na krku ještě 5 dětí (z 8) - nejmladšímu byly 4 roky. Musela se o vše postarat a asi toho na ní bylo hodně, tak děti hodně často bila. Moje máma věděla, že to u mě nechce, takže volila většinou jinou taktiku - na zadek jsem za celé dětství dostala snad 5 x. Moje teta, sestra mámy, své děti nejen bila, ale klidně i zkopala do krve - dnes by byla souzena za týrání dětí - a dcera, kterou nesnášela nejvíc a nejvíc ji mlátila, svou matku bezmezně miluje. Sama ovšem svého syna vychovává velmi demokraticky - někdy až příliš. Vše mu vysvětluje, výchovnou nedostal ještě ani jednou a rochu toho i zneužívá.
Bude záležet nejvíc na tobě, jak k výchově svých dětí přistoupíš.
Já mám 14 měsíční dcerku. Zatím jsem ji jen 1 x trochu plácla přes zadeček, když mi málem při přebalování spadla z přebalováku. Maličká, zdá se, je jinak celkem pohodové a zvladatelné dítě. Doufám, že to tak bude i nadále. Nejsem zastáncem bití, ale občas - velmi výjimečně - jedna výchovná neuškodí.
|
| brzobohatka |
|
(4.2.2008 9:43:48)
díky, Cindule, za podporu, věřím, že to půjde. Taky si myslím, že nemusíme pořád dokola "kopírovat" zažité vzory (výchovy). S mamkou jsme si to vyříkaly už dávno a hořkost zmizela, nemusím ji na nikom a na ničem vybíjet. Mějte se i s dcerkou hezky!
|
|
|
|
|
| Barča, 2kluci | •
|
(1.2.2008 14:20:26)
Toho se neboj, my jsme s bráchou taky dostávali šlauchem, ale nikdy ne za známky spíš za lumpárny. Brácha byl "normální" kluk a já jako holka jsem se prala a toho kluka připomínala. Moje děti schytaly pár na zadek taky, ale dalo by se to spočítat na prstech. Jinak, každý dítě je jiný. Náš starší byl "uvědomělý a ctižádostivý" už od mala - puberta momentálně tyhle vlastnosti zatemnila. Mladší je pravý opak - hyperaktivní a co děla ve dne to dělá v noci, tvrdohlavý, odmlouvačný a přesto nedostával (fakt jen párkrát na zadek) není zlý nebo podlý. Prostě si myslím, že bití nic nevyřeší, ale je také fakt, že na každé dítě se musí jinak s tou výchovou, nechat dítě rozhodovat samo je myslím cesta špatným směrem.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 14:25:36)
Jojo, taky si myslím, že na každé dítě platí něco jiného...a na někoho prý platí jen výprask. nic se ale nemá přehánět. aby se děti bály rodičů, to není ono a naopak už vůbec ne
|
| Barča, 2kluci | •
|
(1.2.2008 15:01:42)
Já myslím, že výprask není vůbec na nic. Moje děcka dostali přes zadek, ale výpraskem se to nazývat doufám nedá. Jinak starší byl malý-dospělý a když např. přinesl ze školky první sprostá slova tak mu stačilo říct, že vypadá hloupě, když tak mluví. Nebo, když něco provedl tak jsme se mu snažili vysvětlit, proč je to špatné, proč se nám to nelíbí. Stačilo to. U mladšího se snažíme o to samé, ale on je prostě jiný a tak při neustálém vysvětlování někdy strácím nervy. Někdy to vzdám a vrátím se k problému později, prostě zatím jsem se bez těch výprasků obešla. Přesto mají kluci kamarády a stížnosti ze škol také nejsou (starší je v pubertě tak rád diskutuje a to se všem také nelíbí - to narovinu přiznávám) tak nemyslím, že jsou vychovaní špatně.
|
| brzobohatka |
|
(1.2.2008 15:09:40)
no je fakt, že je těžké určit, kde končí pořádný výprask a začíná týrání... já jsem proti bití dětí, ale-jak jsem psala-děti zatím nemám a nevím, jak to budu zvládat....mějte se hezky
|
| Zdenka | •
|
(1.2.2008 21:56:37)
Taky jsem proti bití dětí. Klukovi bude rok, na zadek dostal myslím 4x (přes plenu a většinou ještě přes spacák), to když mě schválně kousal při kojení a za podobné úmyslné ubližování mi, kdy nezabral ani pořádný sprďák, po kterém jsem ho nechala chvíli brečet :-( A vždycky s těma schválnostma bylo jako když utne. Teď ho musím občas klepnout přes prsty, zase většinou za ubližování mi :-( Už jsem ho pár dní přes ně neklepla a dneska mě zase začal drapat, před polednem jsem mu to jen zakazovala a v duchu ho omlouvala, že je utahaný, po vyspání a nakrmení mě spokojeně drapal dál :-( Tak jsem ho klepla, tvářil se naštvaně, ale ani nezačal nabírat a dal pokoj.
Takže sice jsem proti tomu, ale bohužel to nejde jinak. Občas se musím skoro přemáhat, když vidím, že zakazování nezabírá, tak ho třepnout. Samozřejmě ho nebiju jak žito, ale když opravdu potřebuju prosadit svou, tak to někdy musí být s dostatečným důrazem :-(
|
| 10.5Libik12 | 
|
(2.2.2008 16:26:51)
úmyslné ubližování u dítěte mladšího roka? To snad nemyslíte vážně.
|
|
| Líza | 
|
(2.2.2008 16:39:30)
Taky nechápu.
"Taky jsem proti bití dětí. Klukovi bude rok, na zadek dostal myslím 4x" - protimluv jak bejk. Dítě, kterýmu nebylo rok, a fyzický tresty?
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.2.2008 16:55:02)
jo a dostal (kojenec) tehdy kdy nezabral ani pořádný sprďák, po kterém jsem ho nechala chvíli brečet
hovoříš o miminu 
Mně tyhle zprávy nedělají dobře, škoda, že tu nikdo nehledá "systémová" řešení, například rodinnou výchovu. Mlhavě si dovedu představit, že nejkřiklavější rodičovské úlety, jako je zavírání dětí pod schody, společnost odsoudí, ale nějaká ta facka jako Brno nikoho nepřiměje k jakémukoliv konání.
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.2.2008 16:57:20)
přes vážnost věci mě ješitně rozladilo, že mi naskočil uni smajlík místo mých oblíbených dvojteček se závorkou, ty infantilní kolíčka nesnáším.
|
|
|
| Lusika | •
|
(2.2.2008 20:53:23)
Odkohopak se asi chlapeček naučil, že se lidi navzájem bijí a fyzicky ubližují?
Kámoška taky plácá svou holku (1,5). Když jí to holčička vrátila, dostala ještě více, protože TOHLE SI PŘECE NESMÍ DOVOLOVAT.
Naše dcera taky zkusila na prso zoubky. Prostě je chtějí vyzkoušet. Můj upřímný jekot zabral.
Kdy je to "plácnutí", kdy bití? Pro mě hra se slovíčky. A kdy začíná týrání a nejlépe ve jménu prospěchu dítěte?
L.
|
|
| Zdenka | •
|
(2.2.2008 21:20:13)
Věřte tomu nebo ne, ale on to opravdu dělá SCHVÁLNĚ. Moc dobře je na něm vidět, že zkouší, co si může dovolit. Fakt si myslíte, že ho s umíněným výrazem škrábu do obličeje a dloubu mu do očí? Tak kde se to naučil? Opravdu věříte tomu, že dítě si vynucuje své jen pláčem, že nedokáže použít tvrdší prostředky? A jak se dítě naučilo brečet? Na porodním sále na něj někdo začal řvát? To se mám jeho prvních narozenin dočkat s vydloubanýma očima, obličejem rozdrásaným do krve a nohama samou modřinu od jeho štípanců? Přečtěte si můj původní příspěvek celý, opravdu to dělám, až když to nejde jinak, nikdy ne po tom, co mi ublíží poprvé, jenže nějaké upřímné vyjeknutí přestlo zabírat někdy po půl roce :-( A to co udělám já jemu je opravdu jen symbolické třepnutí.
Třeba to jeho škrábání jsem mu trpěla dost dlouho, i když s tím byl všem okolo už docela nebezpečný. Asi před měsícem jsem týden vypadala jako když mě někdo vezme po tváři hráběma, tak jsem ho přes ty prstíky třepla, při příštím pokusu znova a jako když utne, až teď po měsíci to zkusil znovu.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(2.2.2008 21:44:00)
Zdenko, jasně, že to zkouší a ty musíš stanovit hranice, ale jsou i jiné metody, jak dát najevo, že je to nepřípustné - ruku zachytit a podržet, dítě okamžitě odložit a odejít ...
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(2.2.2008 21:46:51)
Tak jestli chceš vědět, co tím svého synka naučíš, tak leda to, že tebe škrábat nesmí, protože ty jsi silnější a od tebe dostane na budku (a protože si dokážeš vynutit fyzickou sílou, aby přestal). Takhle asi vznikají grázlíci..
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.2.2008 21:50:31)
Zdenko, pokud opravdu věříš tomu, že je dítě od přírody zlostné a ubližuje schválně, měla bys to konzultovat s někým, kdo je pro tebe autoritou, kvůli sobě a kvůli malému.
Jestli jsem tě dobře pochopila, uvádíš novorozenecký pláč jako projev zlé vůle, protože není důvod brečet(nikdo na něj na sále neřval). To je tak smutný, co říkáš, až je mi špatně. Mimino prožije cestou na svět dost velkou zátěž a ocitne se v neznámém světě, brečí strachy a fyzickou nepohodou.
Jinak z tvého příspěvku vyplývá, že již v prvních měsících života podsouváš dítěti zlé myšlenky, s nimiž ti škrabalo do obličeje a opodstatňuješ tak pokřikování a bití takto malého dítěte.
Tak předně, pokud mu ostříháš nehty, nemá tě čím škrábat a pokud zapomeneš, holt odtáhneš obličej.(to do té doby než tě někdo , proboha, řekne, jak je to)
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.2.2008 22:09:08)
Libik, já to s tím pláčem pochopila tak, že ne všechno dítě muselo u někoho vidět, aby to zkoušelo.
|
|
| Zdenka | •
|
(2.2.2008 23:03:21)
Pochopila jsi to úplně jinak, než to bylo myšlené. Není to projev zlé vůle, je to vyžadování nebo vynucování něčeho. Jeho pláč mi neubližuje, proto ho jako signál nějakého problému, se kterým chce ode mne pomoci akceptuji. Krvavé škrábance neakceptuji. Fakt věříš, že je možné nehty ostříhat tak, aby s nimi nešlo škrábnout? Nehty mu stříhám pravidelně, tedy spíš to, co z nich zbývá, protože drápe s chutí do lecčeho i tvrdšího než je můj obličej :-(
Když držíte dítě v náručí, tak mu tu ruku nemáte šanci zachytit (rozhodně na pokaždé), protože seká jako kocour. Ale ani od něj v takové chvíli neodejdu, protože se mi tím (bohužel) snaží dát najevo, že něco potřebuje. Tedy nereaguju hned na ten nepříjemný náznak, ale dám mu možnost to dát najevo jinak, nenechám ho napospas jeho problému.
Stejně tak ta síla, on na mě používá větší sílu než já při tom "trestu". On mě drápne tisíckrát, já ho třepnu dvakrát. Jak bych z tohohle pohledu měla hodnotit to zadržení ruky, metodu pevného objetí ... To je přece mnohem větší důkaz fyzické převahy.
Jak třeba vnímáte, když se kojenec nějak nešikovně překulí a uhodí se, neví co to bylo, neví proč to bylo. Jeho první takovéhle nešikovné pokusy jsem taky odnášela různými škrábanci, když jsem se ho snažila utěšit, a on byl vzteklý, že mu pro nic za nic bylo ublíženo. Teď už to chápe, že je to následek pádu a utěšování přijme. "Násilí" jsem na něj použila asi tak 8x a opravdu symbolicky, kolik myslíte, že jich dostane od kamarádů ve školce a ve škole? Budou pak pro vždycky ti zlí, a nikdy už s nima nebude kamarádit? Nebo bude chápat, že to třeba mělo nějaký důvod, proč se kamarád naštval?
Navíc kdyby se to neodnaučil, tak nevím, jak bych ho věčně udržela mimo dosah psa. Oba jsou pěkně rychlí a pořád se derou k sobě, kdyby jeho drapnul do čumáku nebo do oka, tak by se pes mohl ohnat a nechtěně mu ublížit :-( Jinak čuba je zlatá a od neteře si nechá líbit první poslední (od malého taky, ale toho pořád držíme pod maximálním dohledem, neteřinka by z toho měla už mít dávno rozum, ale občas to tak nevypadá).
Zrovna na ty zvířata se podívejte, když nevěříte, že se každý narodí jiný. Proč některá štěňata i ve stejném vrhu napadají ostatní a dokazují jim svojí převahu? Proč jiné jen kňučí, každému se podřídí a nikdy nevyjede jako první?
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(2.2.2008 23:21:37)
Zdenko, já tě za to nesoudím, i když to nepovažuju za správné, ostatně nejsi tu jediná, kdo plácne přes ruku nebo přes zadeček. A to, že já měla štěstí a mám zatím oba kluky bezproblémové, ještě neznamená, že takové musí být všechny děti.
|
|
| M+4 | •
|
(2.2.2008 23:43:10)
Ahoj Zdeno, na rozdíl od ostatních reakcí na tvé příspěvky, s tebou souhlasím. Moje osobní zkušenost je taková, že moje děti občas třepnu, jsou vyrovnané a společenské. Moje sestra své děti nikdy nebije (používá pevné objetí), zato ony mlátí svou matku i děti v kolektivu...
Moje roční děti poznají, když jim za něco "nadávám" a už i začínají rozumět. Někdy na nich doslova vidím, jak si říkají o vymezení hranic, třeba když 5x po sobě opakuji, že něco nesmí a oni zkouší, jestli to řeknu i po 6x a pozorují, jestli mě vytočí M.
|
| 10.5Libik12 |
|
(3.2.2008 1:15:59)
Neumím si představit takové vnímání dítěte, jak to máte vy. Zaplaťpánbůh. A neměla jsem to ani když bylo mým velkým dětem málo. Neznám pocit obav, že mě dítě nebude poslouchat nebo mi přeroste přes hlavu. Je to nepřirozený postoj, boj o jakési pozice, kdo z koho.
Dospělý syn neřezán, žije ve společnosti.
Dospělá dcera neřezána, žije ve společnosti.
Momentální batole bych neuhodila nikdy, nedovedu si představit že mě vytočí. Jak vytočí? Vás vytáčí normální projevy kojenců, to je celé.
|
|
|
| Líza |
|
(3.2.2008 5:28:43)
Zdenko, jak je možné, že tvoje fyzická převaha stačí na to, abys ho bila, ale nestačí na to, abys ho držela takovým způsobem, že tě nepodrape? Mám tomu rozumět tak, že to dítě je bito, protože maminka není dost šikovná? Dítě skutečně můžeš při chování držet tak, aby tě nemohlo poškrábat, a s pevným objetím to nic společného nemá, jen se zdravým rozumem. A možná bys mu tím lépe pomohla ovládat jeho vlastní pohyby, než tím, že mu opakovaně fixuješ, že být u mámy je bolestivé.
|
|
| Líza |
|
(3.2.2008 5:34:35)
Uááááá, biješ kojence kvůli psovi???
Hele, v tomhle věku, je-li v jedné místnosti dítě i pes, tak přece u toho nonstop máš být! Co to je za alibismus! Naučit dítě, jak se má chovat ke zvířeti, je otázka mnohem pozdějšího věku než ani ne roku - teď fakt můžeš jen hlídat a zasahovat a omezovat a odnášet! Co to po malým chceš? Fakt chceš, aby v tomhle věku dokonale ovládat svoje pohyby tak, aby tě nepodrapal, když mlátí rukama při rozčilení? Fakt chceš, aby v tomhle věku věděl, nebo si představuješ, že v tomhle věku "naučíš" pomocí fyzickýho trestání, jak se má chovat k pejskovi, aby ho nepokousal? Nepřeceňuješ ho trochu? Tohle, co po něm chceš, je otázkou mnohem pozdějšího věku a i když některé věci naschvál dělá (a u jiných se to možná jen domníváš), tvoje fyzická převaha je taková, že ti umožňuje to řešit mnohem mírněji.
Jeje, čtu dál a musím se smát. A fakt si myslíš, že v roce a půl nebo dvou je s dítětem lepší domluva než s miminem? Fakt se chystáš zabránit vzdoru dvouletých???
|
|
|
|
| parishilton |
|
(2.2.2008 22:30:50)
že tě syn škrábe nebo kouše.Ty na jeho chování reaguješ agresí,takže mu vlastně ukazuješ,že na agresi nic špatného není,a jestli myslíš,že on to nevnímá,tak jsi vedle jak ta jedle.A co čekáš od ročního dítěte,prosím tě-že s tebou povede diskuse na téma proč je nespokojený,že škrábe či kouše?Ano,máš pravdu,to jsi napsala správně,že to zkouší.Každé dítě v určitém věku zkouší,co všechno si může dovolit a kam až může zajít.A je na rodičích,aby mu ukázali kde jsou hranice.Ale myslíš,že hranice se vymezují bitím?Věř mi,že roční dítě(a nejen roční,ale dítě jako takové) nechápe,proč do něj člověk,který by měl být jeho největší jistotou a oporou,člověk,který by mu měl projevovat nejvíc lásky,do něj najednou začne bušit-a nezáleží na tom,jestli dítě zbiješ,nebo mu jen jednu plácneš.Představ si situaci,že tvůj manžel přijde domů a vrazí ti facku,protože zjistí,že není teplá večeře nebo že že nemá vyžehlenou oblíbenou košili.Bude ti jeho chování připadat adekvátní?Bude pro tebe normální,že ti jednu vrznul?Asi ano,vždyť je to jen jedna facka,že?Já osobně zastávám názor,že rodiče,kteří bijí či plácnou své děti,neumí vyřešit situaci jiným způsobem,tudíž nejsou zralí k výchově dětí a žádné dítě by mít neměli.Každou,skutečně každou situaci je možné vyřešit jiným způsobem než jich dítěti pár nandat.A ten kdo si s tím neumí poradit si neumí poradit ani sám se sebou.Připomínáš mi jednu matku,kterou jsem kdysi kdesi potkala s asi tak 4.-5.letým klučinou-to byla neuvěřitelná scéna-plačící chlapeček,matka vlekoucí ho za ruku a bušící do něj hlava nehlava se slovy"tak ty budeš mlátit ostatní děti?To se dělá někoho bít?" a řezala do kluka až jsem na ni zařvala dost sprostý slova a řekla že na ni zavolám policajty.Takhle si představuju tebe.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(2.2.2008 22:34:51)
Šárko, rodič, který neví, jak to vyřešit jinak, může být k výchově zralý, ale může mu jen chybět dobrý vzor nebo informace. Často jedeme ve vyjetých kolejích, protože jsme nepoznali/nerozpoznali nic jiného, protože si řekneme "mě rodiče bili a vyrostle ze mě slušný člověk", mésto aby si správně řekli "vyrostl ze mě slušný človek NAVZDORY tomu, že mě bili" ...
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(2.2.2008 22:44:41)
Jojo, děti nebiju, ale na některé slovní reakce, než jsem vymyslela jiný způsob, taky nejsem zrovna hrdá(...ale jsme jen lidi a děláme chyby.
Já k tomu mám ještě jednu věc, děti jsou fakt dobré zrcadlo. Pokud je nějaké dítko agresivní, určitě je v jeho okolí někdo s podobným problémem(nemyslím teď děti s ADHD apod.) A agresivita někdy bývá dost skrytá...
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(2.2.2008 22:57:21)
Markét a víš, co je ještě zajímavý? Že hodně z těch, co byli bitý, to navíc ještě omlouvá a tvrdí, že si to vlastně zasloužili...
A vůbec je nenapadne se podívat hlouběji, že oni třeba šli do vzdoru a zlobení právě kvůli reakcím rodičů, kteří je považovali za špatné....
|
| Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) | 
|
(2.2.2008 23:15:55)
Jak jsem se ptala vyse - mne teda neprijde, ze Zdenka pise o rocnim diteti a ani "vysvetlovani" a "domluva" mi neprijde adekvatni veku - ale to mi nepislusi hodnotit - to je jenom muj nazor... rada bych si precetla Zdenky nazor, kdyz bude klucikovi tak o dva roky vic - a to pak bude VEDOME zkouset...
... ja detem sem-tam placnu pres zadek, nekdy pres ruku - kdyz vysvetlovani nepomaha - a hlavne - vzdycky vedi PROC. A treba referuji vecer tatinkovi: Mama me dnes placla - to nebylo hezky vid? Ale ja jsem delal... a to taky nebylo az tak spravny... (starsi kluk)
|
| Zdenka | •
|
(2.2.2008 23:34:04)
Já věřím, že to bude lepší. On hodně dobře rozumí, a už teď je znát, že leccos chápe. Viz to včerejší třepnutí přes ruku. Už s tím drapáním dal docela dlouho pokoj a teď ho to zase chytlo. Bylo to fakt jen symbolický klepnutí, přísně sem ho pokárala, že ví, že drapat nesmí. On se chvíli škaredil, ale nakonec se ani nezačal vztekat. Pak jsem mu už mírně říkala, že přece ví, že to nemůže, že mě to bolí. Na něm bylo vidět, že to chápe, že už ví, že dělal co neměl. Pak jsme se začali muchlovat a bylo to naprosto v pohodě. A přesto, že se včera zase docela rozjel (drápnul mě před tím aspoň 20x, nic po dobrém nepomáhalo), tak od té chvíle ani náznak.
|
| Gábina | •
|
(3.2.2008 16:41:07)
Milá Zdenko,
mám pocit, že jsem jediná, kdo tady pochopil, co tím myslíte. Mám tři syny a neřežu je. Jednak proto, že to nemá absolutně smysl a pokud kluci udělají něco špatně a namíchnou mně, tak bych se tím jen vybila a nikoliv vychovávala. Jenže mám taky chlapečka stejně starého jako vy. Je to sluníčko, mazel, kterej vás dokáže jediným úsměvem posadit na zadek a taky s tím úsměvem vám láskyplně prokousnout bradavku nebo vydloubnout oko. Všimli jste si, že když dítě nechce jídlo, nebo lahev s pitím, tak do něho plácne nebo ho odstrčí? Stejně tak rychle pochopí, že když mu plácnete přes ručičku (samozřejmě ne tak, aby jste mu ji urazily) nebo ho odsrtčíte, že dělá něco, co nechcete.
|
| Zdenka | •
|
(3.2.2008 21:31:37)
Bohužel většina lidí tady si asi myslí, že ho mlátím vší silou. Můžu říci, že na ten zadek dostal vlastně víckrát, někdy když spolu blbneme při přebalování, tak ho taky z legrace poplácám, a on se tomu může uchechtat. Přitom ta síla je srovnatelná jako když u toho použiju ten přísný tón. Ale to ví, že je kárán a že to není z legrace.
To bylo takové to kritické období kolem 3/4 roku, teď už začíná dost rozumět a už je opatrnější, tak už to přestává být potřeba. Ale že by mi ubližoval, protože neumí uřídit své pohyby? Když mi něco udělá 50x za sebou a po jednom plácnutí jako když utne? Když mi něco udělá nechtěně, tak ho ani nekárám, maximálně se snažím ho trochu zklidnit, když je moc rozjívený. Ale když něco dělá naprosto vědomě, několikrát je kárán a pak nasadí výraz "tak schválně, jak moc vážně to myslíš?" a vrazí mi ten palec do oka znova, nebo pořádně silou hryzne do prsa, nebo sekne rukou jak kocour, tak to ho prostě učit nebudu, že to je OK.
Jestli mě něco mrzí, tak to není v poslední době nějaké třepnutí přes ruku nebo přes zadek, ale během jeho prvního půl roku, byl ten typ dítěte, co řve únavou a nedokáže usnout. A já jsem i přes veškerou snahu občas byla nervózní a i když jsem se snažila to nedat najevo, tak on to vycítil. Nevěděla jsem, co s ním, jak ho uspat, nepomáhalo nic, zavinování, houpání v náručí, pochodování po bytě ... Padala jsem na hubu únavou a nevyspáním, od příchodu z porodnice jsem během 5 měsíců shodila 20 kilo, tudíž na nějakých 10 kg podváhu, bylo to hrozný. Samozřejmě jsem na něj tenkrát ruku nevztáhla, ani na něj nijak nezvýšila nebo nezpřísnila hlas. Jen si dneska myslím, že byla možná chyba, když jsem začínala být nervózní, že jsem od něj řvoucího nedokázala na 2-3 min odejít, zklidnit se a pak mu ten klid předat. Byla jsem u něj a předávala mu tu nervozitu a nejistotu :-(
Já sama byla od miminka tak divoká, že jako jediné vnouče se prarodiče báli mě hlídat, že mě neuhlídají samu před sebou. Ostatně synek si taky dokáže ubližovat pěkně sám, taky už se párkrát podrapal, když se mi podařilo uhnout, tak ve vzteku bral, co přišlo pod ruku. Pak se obvykle vykulil, ještě vztekleji se drápnul znova a pak toho radši nechal
Mě nikdy rodiče neuhodili silou, ale nějaké to symbolické plesknutí občas bylo. A upřímně, když jsem byla tak na hranici školní docházky, něco jsem vyvedla a mohla jsem si vybrat trest, tak ty tři na zadek byly jednoznačně lepší než třeba zákaz večerníčku
Taky by mě zajímalo, jak zde přítomné dámy drží roční dítě v náručí? Když ho na jedné ruce držím, on se po mě ožene, tak mu tu ruku třeba ještě chytím, ale tím mě jaksi ruce došly a čím mu chytím tu druhou, kterou se ožene vzápětí po tom, co tou první nemůže?
Většina rádkyň mi tu připomíná mojí kamarádku, která má holčičku o 4 měsíce starší. Od narození dokonalé miminko, samý úsměv, zaplakala jen občas kvůli hladu. Krásně sama spala v postýlce i v kočárku. Ani se zoubky neměly problémy, první objevila dokonce babička. Do roka používali monitor dechu, tak holčičku drželi v postýlce. Pak při prvním problémku povolili, teď zná holčička postýlku jen z dálky, je skoro plně kojená, máma má prsa jednu jizvu vedle druhé, pokud už holčičce někdy řekne ne, tak po prvním zaplakání to vzdá. Prvních 3/4 roku rozdávala na všechny strany rady, jak pečovat o miminko, teď už má dost svých starostí než poučovat druhé.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(3.2.2008 22:26:22)
Zdenko, neobhajuj se, vždycky se najdou lidi, co tě budou soudit...a tady jich je spousta, stejně jako v životě. Děláš to nejlepší, co umíš. Podle toho, co píšeš, tak je syn spíše hyperaktivní, divoké dítko. Já osobně bych akorát hledala cestu, jak se těm tělesným trestům vyhnout. TAky funguje zaměřit se spíš na to pozitivní. Prostě neřešit pořád to bití a škrábání, říct, to se nedělá, ale můžeš dělat to a to, nebo odvést pozornost, jít si hrát a tak a co nejvíc oceňovat to, co dělá dobře!!!! A píšu to i sama sobě
|
|
| Lizzie |
|
(4.2.2008 2:33:29)
Zdenko,
jako tyrana tě nevnímám, prostě ti ujely nervy (což neospravedlňuji, dámy!!!). Jenže člověk je ,,jen" člověk. Mě už taky nebaví vysvětlovat, že mám jedny z nejliberálnějších rodičů,co znám, ale byla jsem pubertálním spratkem s velkým S.
Holt zdejší temperamentní diskuse..
|
|
| Líza |
|
(4.2.2008 5:37:42)
Ano, i starší než roční. Je mnoho způsobů, jak držet dítě tak, aby na tebe rukama nemohlo, doporučuju je natrénovat dřív, než přijde období vzdoru dvouletých, jinak ho pak fakt budeš muset utlouct.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(4.2.2008 7:31:11)
Víš, Zdeni, já si nemyslím, že bys něco dělala, až tak špatně, jde holt o to, že my ostatní si tu situaci prostě nedovedeme představit. Věřím ale tomu, co píšeš, protože i tak malé děťátko může být pěkný naschválníček - nakonec se o tom píše i v knížkách, např. to, že mimi schválně kouše při kojení - ano, dámy, ne všechny děti jsou andílci. A kdo toho andílka doma má (počítám se tedy mezi ně, když pominu, že je to téměř andělský uragán, ta moje holka), měl by si toho asi vážit.
Ještě jsem chtěla podotknout něco k tomu, jak píšeš, že tě mrzí, že ze začátku jsi byla nervozní, že se to na malého přenášelo. Tak to, člověče, mi ukaž jednu z nás, kterou pláč na začátku nerozhodil - já jsem jednou tak vyměkla, že jsem hystericky volala manželovi do práce, ať okamžitě přijede, že nevím, co jí je, že je něco hrozně špatně, klepala jsem se nad postýlkou, brečela - když mi slíbil, že přijede, uklidnila jsem se, dítě okamžitě usnulo a manžel přijel a klepal si prstem na čelo , hormony holt dělají svoje. A žádná z nás se matkou nerodí, každá z nás si tou cestou musela projít. Cestou někdy trnitou, leč doopravdy krásnou.
|
|
| Vlaďka+Daniel 3/05 | 
|
(4.2.2008 10:37:34)
Zdenko, bít či nebít považuju za dva legitimní způsoby výchovy. Danýsovi jsou tři roky a teď, když vím, že zkouší mou trpělivost vědomě, jsem stále ještě nepřehodnotila postoj. Taky dostal přes plínku když při kojení kousal. Bylo to jediné, za co do roka dostal na zadek, taky jsem ho nebila víc než když jsem ho poplácala při hře, vím, že bolet ho to nemohlo, ale jasně poznal, že tohle hra není a že to si dovolovat nesmí. Není o nic agresivnější než děti, které rodiče nebijí (aspoň co máme okolo sebe), je společenský a je to docela hodné dítě, čímž nemyslím, že by si nedokázal prosazovat svou když něco chce. Ale do dvou a půl roku to taky bylo éro, aktivní, v devíti měsících chodil aniž by se musel držet nábytku, takže neuhlídatelné dítě. Pak se zklidnil. Sám. Nechápu dodneška proč. Teď pomalu najíždíme na systém vysvětlovat a vysvětlovat až do úplného zblbnutí, protože konečně mám pocit, že když mu něco řeknu, dokáže si to dát do souvislostí a po omezenou dobu i pamatovat. Ale rozhodně to neznamená že na zadek už nikdy nedostane. Ale stále stačí symbolicky třepnout, nebo (ne vždy) i jen říct, že udělal něco ošklivého. Za tenhle přístup mě tu určitě spousta maminek ukamenuje, ale rozhodně nejsem sama, kdo děti vychovává za pomoci fyzických trestů.
|
| luthienka | 
|
(4.2.2008 10:41:28)
No, podívejte se do diskuse Trestání dětí. Tam se diskutuje o tom, zda mlátit proutkem na holou, či přes kalhoty. To už je jiný kafe
|
| MSteflova | 
|
(4.2.2008 10:50:22)
Proutkem i na holou - pokud se tu bavíme o trestání rodičů
|
| luthienka |
|
(4.2.2008 11:05:00)
Lassie- všechno se nám vrátí v našich dětech. I ta surovost a bezcitnost.
|
| MSteflova |
|
(4.2.2008 13:37:15)
Luthienko, s tím souhlasím. Nechápu, jak může vzít někdo na dítě proutek, pásek a jiné "výchovné" pomůcky.
|
|
|
|
|
| parishilton |
|
(4.2.2008 11:04:15)
některým maminkám připadají tělesné tresty naprosto normální.Jen se ani jedna nedokáže vyjádřit k tomu,zda by jim takhle normální připadalo,kdyby jim(mám na mysli těm matkám)jejich manžel občas taky jednu vrznul.Zřejmě na to nemají žádný argument.
|
| Bebíčko | •
|
(4.2.2008 11:25:38)
Šárko, tak nějak jsem nepochopila proč by mě měl manžel občas jednu vrazit. Manželsky vstah je založen na partnerstvy a rovnocenosti, já jsem dospělá a svéprávná, nesu zodpovědnost sama za sebe.
Zatím co vstah rodič-dítě, je alespoň u nás založen na lásce a vychově, proto když vše selže, tak jsem zastánce mírného tělesného trestu.
Pokud vnímáš manžela jako autoritu tak to vidíš jinak.
|
| parishilton |
|
(4.2.2008 11:46:25)
Já to vidím tak,že matka použije na dítě tělesný trest,když se jí nelíbí nějaké jeho chování.Takže když se partnerům též nelíbí nějaké chování manželky,a nějakou výhradu,byť sebemenší,má občas každý chlap,tak proč by to nemohl řešit použitím nějakého tělesného trestu?
|
| Bebíčko | •
|
(4.2.2008 12:09:15)
Protože, manželka je už vychovaná. -ne promiň to byl hloupy vtip.
Dítě ptřebuje mít v rodičích alespoň nějakou autoritu, kamáradský vstah je supr, ale pořád je nějaká potřeba vychovy. Já mám s našima užasný vstah, ale jistou autoritu v ních cítím do teď.
Bohužel někdy nepomúže domluva, někdy u nas padna rána.
Ona ještě jedna rana na zadek nikomu neublížila. Teď nemyslím tyraní a modřiny.
No a tu manželku fakt nechápu, manželství je pro i nás kompromis, a ne vychova. ( no kdybych mu strkala prst do oka a nedokázala pochopit, že ho to bolí asi by mi ho do oka strčil taky)
|
| parishilton |
|
(4.2.2008 12:41:51)
Já jsem přesvědčená,že autority se dá dosáhnout i bez použití tělesné síly.Jinak jak se tady píše o kousání do bradavek,dceru jsem kojila velmi dlouho,a když jí byl -no,už si nevzpomínám,asi jí ještě nebyl rok,protože vím že ještě neuměla mluvit,při kojení mne doslova prokousla bradavku na pravém prsu.Opravdu prokousla,měla jsem tam díru jak do vrat.Vím že to neudělala schválně,že to nebyl záměr,jako"tak,mámo,teď tě pořádně hryznu,abys měla taky z kojení nějaký zážitek."Prso šíleně bolelo,mohla jsem z něj kojit jen s obrovskými potížemi,ale kdybych se tedy neovládla a dceru plácla,myslíš že by věděla,proč jednu chytla?Bylo by účelné v takovém případě trestat?Myslím,že jediný efekt by byl ten,že bych dítě akorát vylekala a hlavně zmátla,bylo by vystrašené a nechápalo co se děje.
|
| Bebíčko | •
|
(4.2.2008 12:55:01)
No mě když dcera opakovaně kousala a nepomáhala nic, tak jsem jí kousla taky, aby pochopila jak to bolí. To zabralo. Nechci aby to vyznělo, že jsem to plánovala, prostě mě jenom ujeli nervy a zabralo to.
|
|
| vxv | •
|
(4.2.2008 13:14:03)
No, s tou prokouslou bradavkou se to ale u nás stává opkovaně, a myslím, žebez nějakého fyzického upozornění to nepochopí, takto aspoň částečně se to lepší. U nás zabírá, když moc stiskne, tak mu pevně stisknu ruku a on pochopí, že musí povolit tlak.
Mimochodem, já jsem nejvíc nenávidělap rávě takové řeči jako "my tě prodáme, my tě vymění me, ty vůbec nejsi hodná" atd... pronášené rádoby mírným hlasem. Zdrhala jsem před tím k sousedům, kde občas nějaká přiletěla, ale byla tam slunná pohoda a bylo jasné, že mají svoje děti i mě rádi, byly tam jasné hranice. Takže se připojuju k těm, co říkají, že kdyby se můj partner choval k dítěti byť jen na okamžik tak, jak popisuješ, nebyla bych s ním ani minutu. Znám spoustu takových, co byli v dětství třeba týraní a k dětem se chovají hezky. Nechápu, proč se Tvůj partner musí pomalu měnit celé měsíce, proč prostě po první domluvě nezměnil své chování.
JO a na okraj - psychopatie je vrozená porucha, ta se výchovou ani terapií nedá moc změnit.
|
|
|
|
|
| parishilton |
|
(4.2.2008 12:27:07)
já jsem zase nepochopila proč jednu vrazit dítěti.Mimochodem,asi nyní trošku odbočím,ale zrovna nedávno dcera přišla ze školky s tím,že když šli po obědě spát,nějaký chlapeček který má postel vedle ní jí nechtěl nechat spát,tahal jí peřinu,tahal jí za vlasy,strkal do ní apod.Učitelka ho okřikla,ale dceři řekla že nemá být užalovaná.Což mne tedy docela zarazilo-takže moje dítě(a nyní to nemyslím jen pokud jde o mé dítě,ale všeobecně)si má nechat líbit když mu někdo ubližuje a nemá žalovat?V této souivislosti jsem se zamýšlela nad tím,zda též tímto způsobem nevzniká šikana,s níž se později nejen ve škole děti setkávají.Ano,nežaluj-bez ohledu na to,co ti kdo provede.Je jedno,jestli po tobě spolužák chce tvé svačiny,je jedno,jestli jsi musel na záchodě plivat na žárovku nebo štěkat,je jedno jestli píšeš za spolužáka domácí úkoly.Vyřeš si to a nežaluj.Proč se tolik dětí bojí,třeba v případě šikany,někomu svěřit?Těch důvodů je samozřejmě více,ale já vidím jako jeden z hlavních tento.Pro mě je žalující dítě dítě hledající pomoc,a pokud ho odbydu,dávám mu najevo,že o tu pomoc žádat nemá,protože mu stejně nikdo nepomůže.Já učím dceru,aby se mi svěřovala se vším co ji trápí,už z důvodu její bezpečnosti.Nechci se jednou dočkat toho,že nebudu vědět(nyní pouze hypoteticky),že ji třeba obtěžoval nějaký cizí muž když šla ze školy a lákal ji např.na zmrzlinu.Ale proč píšu o té šikaně.Právě v souvislosti s používanými tělesnými tresty,čímž ovšem nemám na mysli,že plácnutí dítěte považuji za šikanu nebo že každé dítě které matka plácne bude v budoucnu týrat spolužáky,to určitě ne.Jen srovnávám,co někomu tedy připadá omluvitelné a co ne-dobře,tak proč některý matkám připadá přirozené použít tělesnou sílu ,nebo tělesný trest na dítě?Proč těm samým matkám připadá špatné,pokud by měl tělesný trest použít někdo na ně?A vadí některým matkám,že mají doma agresora,který mlátí jiné děti?Nebo jim to nevadí a považují to za správné?Jakým právem mohu plácnout své dítě-právem silnějšího?Pak spolužákovi taky mohu rozbít držku právem silnějšího,ne?Mimochodem,nyní když to píšu,vzpomínám si,jak jsem šla v páté třídě se spolužačkou odpoledne ze školy a kousek před námi šel spolužák ze třídy.Najednou se sehnul a naprosto bez důvodu po nás začal házet kameny.Ne nějaké několika centimetrové kamínky,ale kameny,šutry.Neříkám že byly nějak obrovské,(mohly být jak půlka housky)ale to není podstatné.Podstatné je to,že to vůbec dělal.Trefil mne,nyní již nevím úplně přesně,někam k oku,do spánkové oblasti,a já pak několik dnů špatně viděla na oko.A pamatuji si,že učitelka to tenkrát odbyla jako nějakou úplně bezvýznamnou věc.A zajímalo by mne,jak matky,které plácají své kojence,budou reagovat na děti o rok ,dva ,tři později,v období vzdoru.Myslíte si,že bude stačit dítě třepnout aby poslechlo?
|
| Bebíčko | •
|
(4.2.2008 12:51:46)
Období vzdoru jsem zatím nezažila, nevím jak to budu řešit, uvidím. Nejspíš stejne jako když mi rupnou nervy teď - zabouchnu dveře a jdu si dát čaj.
Já si myslím, že šikana není o tom občasným třepnutí přes zadek. Nejspíš bude souviset s větším problémem v rodině, nebo to jsou takové ty děti které jsou zahrnovány přílišnou (opičí) láskou. Dítě se musí naučit jak se chovat v kolektivu, to asi neumí a zaleží na rodičích co ho naučí.
Žalování taky neberu jako špatnou věc, ale musíš rozlišit mezi upozornění na špatnost, nebo jestli to je klasické žalování ze zlomyslnosti. Učitelka by měla mit děti natolik prokouklé, aby to rozlišila.
|
|
| vxv | •
|
(4.2.2008 15:02:16)
pořád tady nesmyslně srovnáváš výchovu dítěte a násilí mezi partnery. Jestli nechápeš, že jiný vztah má normální člověk k partnerovi a ji ný k dítěti, protože dítě prostě není hotová rozumná bytost a musí se vše teprve naučit, není ještě samostatné a zodpovědné za své činy atd... tak to promiň, ale to není normální. POkud dítě bereš jako rovnocenného partnera se vším všudy, tak ho extrémně psychicky zatížíš a hodně mu ubližuješ - žel bohu to často dělají matky které jsou s dítětem samy. Dítě má žít v dětském světě s dětskými starostmi a ne být uměle stavěno do role dospělého!
|
| parishilton |
|
(4.2.2008 21:55:13)
Nepovažuju dítě za rovnocenného partnera a napsala jsi to správně-dítě se musí vychovávat a učit.Takže děti učíme to,že je správné,když se jim něco nelíbí,že ji mohou druhému plesknout,ano?Mne by zajímalo-když se začíná plácnutím u kojenců-čím to skončí?Nebo lépe řečeno,kde je pro matky které plácnou roční dítě ta hranice,kdy s tělesným trestem skončit?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.2.2008 22:04:17)
Já bych doplnila - vychovávat a učit s respektem k němu samotnému. O tom je koneckonců i ten uvedený článek - nejen vnucovat dítěti naši vůli, ale taky se občas zamyslet, jak se přitom cítí, a jak bychom se na jeho místě cítili my. Občas je to velmi překvapivé ...
Někdy pochopit, PROČ se tak dítě chová, vydá za tisíc slovních i fyzických opatření - protože pak můžeme jít ke kořenu situace, nikoli pouze řešit vnější projevy; tím se možná projevy másilím potlačí, ale příčina zůstane.
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(4.2.2008 11:26:04)
Třepnutí přes zadek ještě nikomu neuškodilo, ba co více, myslím si, že je to pro dítě lepší, než jak reaguju na vyprovokování já - ječím jako siréna - a to je asi horší. Štve mě to, ale nedokážu to pak už ukočírovat - raději bych v klidu dala přes zadek a bylo by...
|
| Bebíčko | •
|
(4.2.2008 11:31:56)
Jano, mám stejný názor.
|
|
| Zdenka | •
|
(4.2.2008 22:36:29)
To si taky myslím a i to vidím na jeho reakcích. Ostatně co vím, tak většina psychologů tvrdí, že malé dítě (s kterým ještě nejde rozumně mluvit) vnímá to fyzické plácnutí jako přiměřený trest, ale křik jim vadí. A já to na synovi taky vidím, na plácnutí ze naštvaně zaškaredil, ale tím to bylo vyřešeno, za pár vteřin jsme kamarádi, ale to co nemá dělat, zkusí znovu tak za měsíc. Ale na zvýšený hlas reaguje zoufalým brekem, i když na sebe třeba zavoláme z jedné místnosti do druhé, tak se rozbrečí. A když přijde někdo cizí a čuba se na něj agresivně rozštěká, on rozliší i tón toho štěkotu a začne brečet. Když štěká z radosti, že jde někdo koho má ráda, tak je syn v pohodě.
Takže zatím opravdu radši plácnu než zvednout hlas.
Pokud to srovnávate se vztahem s partnerem, tak myslím že symbolické plácnutí dítěte, se kterým se ještě nejde domluvit, je srovnatelné jako když partnerovi za něco vyhubujete, a neříkejte mi, že jste to nikdy neudělaly.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(5.2.2008 9:48:52)
No..je pravda, že děti potřebují vést a vychovávat, ale zároveň potřebují respekt a úctu. Oni se od nás zas tak moc neliší. Jejich rozumové schopnosti trochu zaostávají a vyvíjejí se postupně, ale pocity vnímají od začátku velmi silně(já si to ještě pamatuju moc dobře, když jsem byla malá). TAkže se cítí naprosto stejně, jako my, když nás někdo uhodí. Je tam ponížení, vztek, vzdor, strach, chuť to vrátit. Podotýkám, že nemusí cítit všechno, ale ona stačí jen jedna ta emoce, ne? A já osobně nechci, aby se mé děti tak cítily.
Navíc děti naprosto přesně kopírují své vzory, vidím to na klucích, jsou jak opičky. TAkže když já je budu plácat, oni budou taky...
Ale každý svého štěstí strůjcem...
|
|
|
|
|
| Ajina a Tobiášek | •
|
(4.2.2008 13:23:31)
je mi docela uzko, jak tady kamenujete chovani Zdenky, damy. Ja tedy take jednoznacne nesouhlasim s ublizovanim diteti!!!, ale o tom tady dle me nebyla rec. Cetli jste po sobe tu lavinu nenavistnych, odsuzujicich a zlych (vy skvele hodne matky) poznamek, co jste proti Zdene vyprodukovali?
vsechny sve deti milujeme!!, bojujeme za ne a dychame jen pro ne, jsou to milackove... a nektere z nas maji muchlaci zlate deti od rana do vecera, nektere ale maji pekne zivousky, kteri na zadecku vydrzi sedet jen kratky okamzik. vsechno montuji, niceho se neboji a maji poradnou silu (a nekdy jejich laskyplne projevy opravdu boli - kdyz to udelaji se sibalskym usmevem po 20ti mirnych, lec marnych napomenutich typu "to nesmis", "auau, tytyty", tak se zdence nedivim, ze jejiho maleho ho po rucicce trochu placla). a doufam, ze rozeznam rozdil mezi placnutim po rucicce nebo plince a uderenim ditete!!! takove matky snad ta debaty o mimikamch ani nelezou!
co se clanku tyce, diky nasemu 9 mesicnimu zlaticku jsem od porodu zhubla z nabranych 20 už 25 kilo, takze na mne vse visi. donedavna jsem k nemu v noci vstavala i 8x, protoze me "volal" a chtel se prisat, chovat, konejsit. pak zacal prepijenim se mlicko zvracet, ale dudlik ani pohlazeni nefungovalo, musela jsem sedet, chovat, houpat... pak se mi neudelalo dobre a pani doktorka rekla, ze to musi skoncit. ze v tomto veku uz se mnou dite cvici a vynucuje si to svoje. malej u nas doma porad "sefuje" vsemu, je milovanej nami, prarodici, celym okolim, ale v noci ted spi sam v pokojicku, place, jeci, lomcuje postylkou, ale nejdu k nemu.. ackoliv mi srdce krvaci.. pry to bude jeste chvili zkouset, ale pak nam to nase spani obema "pujde".
jen doufam, ze me tu nebudete pranyrovat, ze tyram sve dite.
|
|
|
|
| Ajina a Tobiášek | •
|
(4.2.2008 13:19:30)
je mi docela uzko, jak tady kamenujete chovani Zdenky, damy. Ja tedy take jednoznacne nesouhlasim s ublizovanim diteti!!!, ale o tom tady dle me nebyla rec. Cetli jste po sobe tu lavinu nenavistnych, odsuzujicich a zlych (vy skvele hodne matky) poznamek, co jste proti Zdene vyprodukovali?
vsechny sve deti milujeme!!, bojujeme za ne a dychame jen pro ne, jsou to milackove... a nektere z nas maji muchlaci zlate deti od rana do vecera, nektere ale maji pekne zivousky, kteri na zadecku vydrzi sedet jen kratky okamzik. vsechno montuji, niceho se neboji a maji poradnou silu (a nekdy jejich laskyplne projevy opravdu boli - kdyz to udelaji se sibalskym usmevem po 20ti mirnych, lec marnych napomenutich typu "to nesmis", "auau, tytyty", tak se zdence nedivim, ze jejiho maleho ho po rucicce trochu placla). a doufam, ze rozeznam rozdil mezi placnutim po rucicce nebo plince a uderenim ditete!!! takove matky snad ta debaty o mimikamch ani nelezou!
co se clanku tyce, diky nasemu 9 mesicnimu zlaticku jsem od porodu zhubla z nabranych 20 už 25 kilo, takze na mne vse visi. donedavna jsem k nemu v noci vstavala i 8x, protoze me "volal" a chtel se prisat, chovat, konejsit. pak zacal prepijenim se mlicko zvracet, ale dudlik ani pohlazeni nefungovalo, musela jsem sedet, chovat, houpat... pak se mi neudelalo dobre a pani doktorka rekla, ze to musi skoncit. ze v tomto veku uz se mnou dite cvici a vynucuje si to svoje. malej u nas doma porad "sefuje" vsemu, je milovanej nami, prarodici, celym okolim, ale v noci ted spi sam v pokojicku, place, jeci, lomcuje postylkou, ale nejdu k nemu.. ackoliv mi srdce krvaci.. pry to bude jeste chvili zkouset, ale pak nam to nase spani obema "pujde".
jen doufam, ze me tu nebudete pranyrovat, ze tyram sve dite.
|
| 10.5Libik12 |
|
(4.2.2008 14:40:41)
Osamělé dítě v postýlce, které to prý zkouší, takže tam musí řvát ve strachu a paní doktorka, co ví všechno, má smysl vůbec něco říkat?
|
|
| helča | •
|
(4.2.2008 21:35:44)
Po strašně dlouhý době jsem sem vlezla, a je mi z toho tady nanic, nechapu jak mohou někteří rodiče dělat svým dětem co tady popisují a vy sem prosím Vás užraději nepište ((((((((((((((((((((
|
|
|
| Petra + holčička 13 měs. | •
|
(5.2.2008 11:21:35)
Ahoj holky, reaguji možná později .... rozhodně nejsem zastáncem bití takhle malých dětí, později s nějakou výchovnou souhlasím. Děti si samozřejmě chtějí vyzkoušet všechno a většinou všechno pro ně zajímavé je zakázané. U nás to začalo oškubáváním kytek někdy v 7 měsících. (hlavně jsem měla strach aby to nesnědla) V ten den jsem začala s "ne" ...ručičku pryč a ne, Barborka zase po kytce, já znovu ručičku pryč a ne ...ten den jsem "ne" řekla snad 80x, důrazně a pokaždé když se ke kytce přiblížila ...pochopila. Od té doby ví co "ne" znamená a poslechne na to. Samozřejmě, že ze začátku ne pokaždé na 100%, ale postupně ano. Občas se najde něco silnějšího, tak alespoň prstíčkem se dotkne, ale ví, že to nesmí. U kojení si samožřejmě taky vyzkoušela zoubky, to jsem jí na radu kamarádky cvrnkla do nosu, zkusila to 2x, 2x jsem jí cvrnkla a bez kousání kojíme dodnes.
Jsou situace kdy jsem vytočená, ale snažím se držet, protože si myslím, že i na časté zvyšování hlasu si dítě vlastně zvykne a začne být proti tomu imunní. Když pak půjde o něco vážného (vběhnutí do silnice) tak na křik nezareaguje.
Měli jsme období kdy nechtěla večer jíst a v noci jsem vstávala i 6x, samozřejmě měla hlad. To jsem byla už před jídlem vytočená, nevyspalá, ale takhle malému dítěti nemůžu říct, nechceš, tak pak nic nedostaneš. A to jsem měla připravené i 3 druhy jídla. Prostě jsem si řekla, maličká je jednou, tohle je jen přechodná doba a snažila se to vydržet v klidu.
Ještě dneska nespí celou noc, 2-3 kojíme. Asi to bude o zvyku, ale mám jí nechat vyřvat si hlasivky? ...na to nemám srdce.
|
| Ajina a Tobiášek | •
|
(5.2.2008 17:50:33)
neuposlechůa jsem doporučení jedné z pisatelek, že už sem nemám lézt, a jen píšu, že po 4 nocích spaní o samotě se myšánek budí jen jednou, nakojíme a hned spinká dál až do rána! první uplakaná noc byla uplakaná i pro mě, druhá též, ale pak OK a teď je to bezva. byla jsem reakcemi maminek trochu vystresovaná, tak jsem volala do poradny pro děti a tam mi paní řekla, že Tobiášek bude spát lépe, protože jej v noci nebudu rušit svou přítomností a mateřskou vůní. je-li tohle ta příčina lepšího spánku, nevím, ale Tobiášek je ráno pěkně vyspinkaný, není rozmrzelý a to je hlavní. na závěr jen, že nechat děti pár nocí vyplakat je ověřená dlouholetá studie, kterou jsem našla na netu. a dloooouho si ji rozmýšlela aplikovat na tom nejcennějším, co mám...
|
| Kohnova | •
|
(5.2.2008 18:00:52)
Ajino, ono je to proste tak, ze zalezi kdy jak a na kom se ona metoda "nechat vyrvat" pouzije, protoze ac to vypada vnejskove stejne, v ruznych kontextech jde o rapidne ruzne pristupy.
Priste se nenech ani otravit, natoz vystresovat, nechat si ubirat sily internetovym diskusnim forem je kontraproduktivni .
|
|
| Zdenka | •
|
(5.2.2008 21:21:09)
Já bych na tohle asi neměla, ale vůbec neodsuzuju někoho, kdo to dělá. Pro dítě je šok ta náhlá změna, ale to je vše. Jsem proti téhle metodě u moc malých dětí, ale kolem toho 3/4 roku už opravdu hodně chápou a brečí, protože nemají rády změnu, není to hlad ani strach, že máma zmizela. Mě se naštěstí kluk okolo půl roku budil jen asi 3x za noc, horší bylo, že noc trvala tak od 21 do 5 a při probuzení nechtěl znovu usnout :-( Srovnalo se to samo tak v 10 měsících. To už jsem ho uspávala rovnou v postýlce a vypadalo to, že po pár minutách ho svojí přítomností spíš ruším než uklidňuju. Tak jsem ho uložila, chvilinku ho zklidňovala a šla jsem, pár minut plakal spíš únavou, pak jsem se vrátila a nechal se uspat na počkání. Během pár dní si zvykl, že se vrátím a začal usínat dřív než jsem se vrátila. Teď ho dám do postýlky, zhasnu, dostane pusu, popřeju dobrou noc a jdu. Má v postýlce malou látkovou hračku (tu prostě jednou před spaním nechtěl vydat tak jsem mu jí tam nechala) a když není tak moc unavený, tak ještě v chůvičce slyším pískání té hračky a vrzání postýlky, ale jinak ani nekníkne a za pár minut je tak jako tak ticho. Obvykle noc trvá od 20 do 7 h, budí se 2x a v pohodě znova usne.
|
|
|
| Zdenka | •
|
(5.2.2008 20:59:39)
Mám známého, který má vnuka cca 2,5 roku, podobné kvítko jako mám doma já. Když mu byl sotva rok, tak už začínal povídat, takže s podobnými věcmi to u nich vypadalo tak, že malý natáhl ručičku k tomu, na co nesmí sahat, prohlásil "nenene" a honem si sáhnul ... Ono jak které dítě, některé prostě schválně zkouší porušovat zákazy, a to už v tom roce.
Jinak zrovna nad tím jsem dneska přemýšlela, jak tu spousta lidí tvrdí, u tak malého dítěte vždy odvádět pozornost ... u jak malého dítěte? Do 3 let a pak ať se z něj učitelka ve školce osype? Protože mému mazánkovi nebude moci pořád být za zadkem a odvádět jeho pozornost od lumpáren? Právě takové děti totiž bijí ty ostatní, byly přece pořád moc malé na to, aby se naučily, že existují nějaké hranice. Ano otázka je jak vychovávat a to myslím záleží hlavně na osobnosti dítěte. Ale od kdy? Podle mě v podstatě od narození a v době, kdy se samo začne pohybovat už rozhodně ano.
|
|
|
|
|
|
| parishilton |
|
(2.2.2008 23:27:07)
to o čem nyní píšeš já řeším doma téměř denně,a věř mi že je to velice náročné.Můj přítel,který je o dost starší než já,svobodný,bezdětný,měl,jak jsem pochopila z jeho vyprávění,velice dominantní matku,která ho řezala za každou blbost a vyžadovala bezvýhradní poslušnost.Přítel takovéto jednání nyní zkouší aplikovat na moje dítě a je zastáncem názoru,že děti je třeba řezat,řezat,řezat,že se jim nic nesmí dovolit,nic jim nepatří do ruky,nejsou to rovnocenné osoby,ale podřízení,kteří by měli poslouchat na slovo a pokud ne,trestat,trestat,trestat.Odvolává se na to,že díky takové výchově z něj vyrostl slušný člověk.Ano,je to slušný člověk,ale v tomto směru výchovou matky normálně zdegenerovaný.Je pravda,nikdy dceru neuhodil,ale myslíš je je příjemné poslouchat téměř denně řeči o tom,že mi dcera přeroste přes hlavu,že je rozmazlená,zlobivá,že ji vyměníme,prodáme apod.Myslíš že je to normální,aby se takto choval,protože jeho matka za mlada neměla ty správné informace?Denně jsme se kvůli tomu dříve hádali,neustále jsem mu musela dávat najevo,že takto se k mé dceři chovat nebude,dokonce jsem se jednou ,když se mi zase něco nelíbilo,rozbrečela a chtěla od něj odejít,takže pomalu začal své chování měnit,ale stále ještě má přiblblé řeči,které mne štvou a neustále ho musím usměrňovat a nevím,jak toto dopadne.Pokud s tím nepřestane úplně,donutí mne odejít,což bych sice nerada,protože po jiných stránkách je naprosto báječný a kromě tohoto není nic,co bych mu mohla vytknout.Ale nehodlám těmto názorům dceru dlouhodobě vystavovat.On moji dceru miluje,to ano,ale jeho matka se na něm bohužel podepsala tak,že on není schopný přijmout dítě jako nehotového,nedokonalého,zatím ještě nezralého člověka,který teprve poznává svět a učí se,a mám snad jeho chování omlouvat tím,že jeho matka neměla ty správné informace o výchově?
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(2.2.2008 23:43:05)
Šárko, to neznamená, že ho máš omlouvat, to, co dělá, je špatně a je jen na něm, jestli to přehodnotí nebo ne. Znamená to, že mu můžeš porozumět, PROČ to dělá a neodsuzovat ho za to. Prostě jen nevědomě přejal výchovu své matky...A Markéta psala o ZRALÉM rodiči, na což tvůj partner bohužel nevypadá...
|
|
| vxv | •
|
(3.2.2008 1:58:52)
souhlasím s Markétou, mám doma podobné dítko a taky věřím, že ho vychováme dobře. Nocméně - daleko horší, než občasné třepnutí přes ruku nebo plesknutí je podle mě to, co popisuješ ty o své rodině - to, že přítel dceři říká takové věci, to, že jste ve výchově totálně nejednotní a tak, takže nevím, jestli zrovna ty bys měla ostatní kritizovat a poučovat.
|
| parishilton |
|
(3.2.2008 12:54:57)
máš pravdu že je velmi špatné co dělá přítel,já to vím a nesouhlasím s ním.Neomlouvám ho,on je dospělý a on musí umět své chování a situaci přehodnotit a chovat se tak,aby to nemělo negativní dopad na dceru.Ale vzhledem k tomu,že má snahu s tím aspoň něco dělat,uvědomovat si že by se takto chovat neměl,tak mu ještě chci dát čas a šanci aby své chování eliminoval úplně.Například jsem velmi ocenila,že to byl on,kdo navrhl návštěvu dětské psycholožky,abychom si tam o všem promluvili,a uznávám že od doby co jsme spolu začali žít se situace zlepšila tak o osmdesát procent.Samozřejmě to byl tehdy pro dceru obrovský stres,nové bydliště,nástup do školky,a po letech kdy byla jen se mnou se najednou musela o maminku dělit s úplně cizím chlapem,který se k ní choval hnusně.Začala zlobit,počůrávat se v noci,stále plakala,začala si kousat nehty.Musela jsem jí neustále dodávat jistotu,že je a pořád bude moje milovaná holčička,dávat jí najevo desetkrát víc lásky než dosud a vysvětlovat,že to že mám ráda ještě někoho jiného neznamená,že už nemiluju ji.Časem to pochopila,už se nepočůrává a dokonce už občas říká,že má Zdeňka ráda,přijde se s ním pomazlit,nebo řekne že se jí po něm stýská,když jsme u mých rodičů.Takže já vidí velký krok dopředu jak u dcery,tak u přítele,vím že to ještě není v pořádku tak jak by to mělo být,ale jak jsem již řekla,chci tomu dát ještě čas,protože vidím u přítele tu snahu a to je pro mě důležité-že mu to není jedno a že si též uvědomuje své chování.Pokud by mělo ustat v této fázi,bude mi to líto,ale donutí mne k rozchodu.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(3.2.2008 8:11:15)
Šárko, včera mi to už nešlo procpat ... rozdodně ho nemáš omlouvat! Na co jsem chtěla původně zareagovat byla implikace "neumí to jinak než bít děti, tudíž nejsou dost zralí, tudiž by neměli bít děti". Jsou lidé, kteří jsou dost zralí, přestože "zatím" své děti plácají, a v okamžiku, kdy se k nim donese informace o respektujícím stylu výchovy, okamžitě ten zažitý z rodiny opustí. Kdyby v té době děti neměli, tato informace se k nim možná nikdy nedostane. Tj. zralost pro děti zažitý styl výchovy spolu nemusí nutně souviset.
|
| parishilton |
|
(3.2.2008 13:13:08)
nevím,zda mám s tebou v tomto souhlasit či ne,s tím že pokud dotyčný pojme nové informace,přehodnotí své chování a začne se chovat jinak.Ano,uznávám že někdy to tak být může,sama jsem udělala takovouto zkušenost když přítel aspoň z velké části přehodnotil a změnil chování k mé dceři po návštěvě psycholožky a mém každodenním vysvětlování,ale nemyslím,že by rodiče kteří na své děti používají tělesné tresty hromadně od nich začali upouštět jen proto,že si přečetli proč se děti bít nemají.Jak jsem již psala Zdence-zda by se jí líbilo,kdyby jí manžel vždycky jednu natáhl když by s něčím nebyl spokojený,zda by ho omlouvala tím že on nemá ty správné informace jak se má chovat k ženám....Myslíš si,že násilníci kteří týrají své oběti je přestanou mlátit jen proto,že jim vysvětlí nějaký psycholog,proč ženu bít nesmí a jak se k ní má chovat?Takže ano,někdy taková informace může pomoci,ale pro mne je to otázka toho,zda to má člověk srovnané sám v sobě,aby tu informaci zpracoval.Samotný fakt že se s těmi informacemi setká sám o sobě totiž nezmění vůbec nic.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(3.2.2008 17:29:37)
To máš samozřejmě pravdu, ale asi se mi stále nepodařilo vyjádřit, co jsem chtěla říct Když někdo dítě občas plácne, může být přesto zralým vychovatelem, který když se dostane k alternativě, tak ji začne rád používat.
Asi jsem moc poznamenaná matematickou logikou a kvantifikátory, prostě mi vadila ta jednoznačné vyjádření "každý, kdo je je ochotný dítě plácnout, není zralý mít a vychovávat děti".
Ale tebe hodně poznamenává to, co právě prožíváš, tak je jasné, že tuhle "měkkou" variantu nevidíš snadno.
|
| parishilton |
|
(3.2.2008 17:45:13)
asi jsem to nedefinovala zrovna nejlépe,že kdo plácne dítě nemá mít děti,ono to takhle doslova být nemá,,a pokusím se vystihnout přesnější vyjádření,jak to bylo myšleno.
|
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(3.2.2008 14:38:01)
ty takoveho cloveka nazyvas " pritel "??? jak s nim muzes byt, vzdyt to je hrozny, ted se takhle chova k tve dceri, jednou ji zacne i bit a pak dojde i na tebe. a ty ho budes porad omlouvat, ze jinak je to spravnej chlap.
vzpamatuj se a rychle od nej pryc!!! radsi zadnej chlap nez takovej!!!
|
| parishilton |
|
(3.2.2008 17:38:38)
zatím si nedovolil jen malíčkem nám ublížit.Pokud by se to stalo,okamžitě od něj odejdu.Říkat že jednou nás ztluče mi připadá stejné jako říkat "jednou bude mít můj muž milenky,tak se s ním radši hned rozvedu,"nebo "co když z mého syna jednou vyroste kriminálník,rychle s ním do dětského domova."Asi je to o proiritách,o tom co kdo upřednostňuje.Pro mě je důležité,že je na přítele naprostý spoleh,co řekne to udělá,je zodpovědný,nepije,nebije nás,nemusím řešit žádné nevěry,nehraje automaty,s čímkoli potřebuji mi pomůže,stejně tak pomáhá v domácnosti má spoustu kladných vlastností.Stejně tak je pro mě důležité,že přítel se chce napravit,že si uvědomuje své špatné chování a něco s ním dělá.Ono odstranit něco takového ze dne na den nelze a já vidím za těch pár měsíců obrovský pokrok.Takže abych ho zatratila,že je grázl,když se tak snaží,to neudělám.Zřekla by jsi se třeba svého dítěte,kdyby jsi zjistila že několikrát kradlo v sámošce nebo šikanuje spolužáky?Těžko,že?Snažila by jsi se najít všechny možné cesty k tomu,aby se začalo chovat jinak a věřila,že se ti to povede.A já zatím důvod nevěřit nemám.Kdyby přítel nechtěl,nestáli jsme mu za to,tak by se na to taky mohl vykašlat a říci že si máme políbit p....
|
|
|
| Lizzie |
|
(3.2.2008 14:58:25)
Šárko,
podle mě to není normální člověk: ,,řezat, řezat, řezat.." - a ještě si to dovolí říct vůči dítěti, které není jeho (jak jsem pochopila),promiň, ale to je hodně hustý. A k pojmu ,,slušný člověk" mi to nesedí, snad jen z pohledu povrchního pozlátkového hlediska.
Že se tak na něm podepsala jeho matka??? Možná, ale běžné a dogmatické to není..znám dost lidí z ať už vztahově či jinak nevyhovujících rodin, z domova si odnesli trauma, přiznávají, že je to ovlivnilo..ale většinou se minimálně hodně hlídají, aby nepřenášeli chyby rodičů/příbuzných na druhé. Tedy, když mají všech pět pohromadě..
..omlouvám se za poněkud emotivní příspěvek, ale na jakýkoliv projev dominance partnerů jsem dost háklivá (doma jsem se s ničím podobným nesetkala, bylo mi vštěpováno, ať ,,neposlouchám" ale snažím se o kompromisy), tak mě ten popis trochu vytočil.
..neznám tvou životní situaci, asi k němu máš citový vztah..ale já bych někoho podobného nesnesla vedle sebe.
|
| parishilton |
|
(3.2.2008 17:13:08)
taky znám několik lidí poznamenaných výchovou a zejména otce mé dcery,na kterém se jeho rodina podepsala takovým způsobem,že má velmi těžkou poruchu osobnosti a odnáší to celé okolí.Už několik let se léčí,ale výsledek nikde.
|
| Lizzie |
|
(3.2.2008 17:26:39)
To je smutný..
|
|
|
|
|
|
| Zdenka | •
|
(2.2.2008 23:20:05)
Hm, a proč si mě nepředstavujete, jak svého syna podřezávám a čtvrtím? Když jsem všechno zosobněné zlo tohoto světa? Napřeháníte trochu s tím napadáním?
Budete se divit, ale většina lidí v mém okolí, co má divočejší děti, tak je okolo toho roka občas třepli přes plenu nebo klepli přes prsty. Tak od roka a půl už ne, protože už se s dítětem dá relativně domluvit. I když toho třeba dítě moc nenapovídá, tak ale dobře rozumí a už chápe, že když se něco zakáže, tak to prostě nesmí. Rozumí vyhubování za překročení zákazu, chápe trest typu nebude něco oblíbeného ...
Kdyby to bylo podle Vás, tak snad všichni lidé, kteří znám, řežou svoje děti hlava nehlava až do dospělosti. Ono to naštěstí podle Vás nefunguje.
|
| parishilton |
|
(2.2.2008 23:42:57)
Jasně,ono to naštěstí takhle podle nás nefunguje,někteří rodiče neřežou své děti do dospělosti,pouze někteří dospělí řežou své partnery a připadá jim to naprosto normální,že to tak má být a že měli právo týrat,a nejmutnější na tom je,že ty týrané osoby žijí s vědomím,že si zasloužili natrhnout ucho nebo zkopat na zemi,protože partnera něčím vyprovokovali,takže si to násilí zasloužili a je to tak vlastně v pořádku,že?Vím o čem píšu,měla jsem přítelkyni týranou zakomplexovaným žárlivým blbečkem,to že tohle s láskou nemá pranic společného pochopila až po dvou letech ,když jí v nemocnici přišívali ucho a sešívali tvář.
|
|
|
|
| Bekla |
|
(3.2.2008 6:20:49)
Ahoj Zdenko, nectu celou diskusi a nepoustim se do polemik ohledne placnuti ditete, ale v tve reakci jsem nasla mne velmi dobre znamou situaci, tak posilam radu, co u nas zabralo, treba se ti, nebo i dalsim, bude hodit. Nas maly (kolem 1 roku) nas take umyslne skrabal a placal do obliceje a my mu to ne a ne vysvetlit a odnaucit a vetsinou vyuzival napr. situaci, kdy jsem ho oblekala a musela tedy byt primo "na dosah". Zkousela jsem take mirne placnuti, ale nebylo ucinne, jeho touha byla silnejsi. Jednou jsem mu navrhla, ze mi muze delat crrr na nos, ale nic jineho. Kdykoliv pak zacal s nejakym zasahem do obliceje, vzdy jsem rekla tohle ne, ale muzes delat crrr na nos. Vzdy to perfektne zabralo, delal crr smal se a na ostatni zapomnel. Tahle metoda se mi ostatne osvedcuje i pri jinych vychovnych problemech - proste vzdy se snazim najit nejake "vhodne chovani" jako nahrazku za spatne. Ostatne to mi i potvrzuje duch celeho clanku, ze dite je hodne, chce neco delat, ale nekdy zvoli spatnou cestu. Jakmile dostane dobrou alternativu, rado ji vetsinou vyuzije a negativniho zanecha. Mej se moc hezky, at se ti vychova tveho drobka dari a at mas z nej spoustu radosti.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(3.2.2008 8:07:12)
Beklo, to je skvělý tip!
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(3.2.2008 13:08:31)
Beklo, taky používám u staršího, když začal opakovat nevhodná slovíčka, tak mu řeknu, že se to neříká a nabídnu mu slušnou variantu a taky funguje!! A zkusím to i u mladšího, který teď občas rád zkouší plácání, dík za tip
|
|
| vxv | •
|
(4.2.2008 12:28:41)
No u nás to je stejné, jenžeani crrr ani nic jiného na zabavení nefunguje, na NE! nereaguje... Když je nejhůř, posadím dítě na zem a jdu na minutu dvě pryč, nic jinýho už mě nenapadá...
|
| Zdenka | •
|
(4.2.2008 22:56:26)
A ono tam to dítě zůstane? Nebude hystericky řvát a mámu pronásledovat, a když se před ním máma někam zavře, tak máte vyhraženou místnost, kde nemůže nic ve vzteku zničit nebo si sám ublížit? Dneska se nám asi zase ozvaly zoubky, dopadlo to tak že večer unavený uvztekaný před koupáním bouchal hlavou do podezdívky u vany a s každým bouchnutím řval ještě víc, dokud jsem všechno nepřipravila a nedala ho do vany se ráchat. Pak vytuhnul uprostřed kojení, tak jsem ho dávala do postýlky spícího napůl najedného bez vyčištěných zubů, tak byl unavený.
Ráno jsem zkusila to crr na nos, jenže jsem zapomněla, že on (stejně jako kdysi já) jde do všeho s děsnou vervou. Takže mi ten nos mačkal s rozmachem, asi 5x se místo toho trefil do oka, do toho nosu mi drápnul mockrát, asi 3x dost nepříjemně taky do horního rtu :-( Já jsem ani necekla, když jsem ho k tomu navedla :-( ale sám viděl, že se nám hra nějak nedaří, tak toho nechal. Přešli jsme na naše oblíbené. Sice to není moc hygienické, ale už dlouho se mu děsně líbí zuby, tak je na něj vycením a do nich mě může i drapat Jen výjimečně mě trochu drápne do dásně nebo rtu a hlavně k očím je dost daleko. A když se na mě rozmáchne, tak ty vyceněné zuby navíc otevřu, párkrát se o ně sám praštil a už si dává pozor ;-)
A když ho akutně zlobí zoubky při kojení, to jsme si vyjasnili, že do prsa kousnout nesmí, tak přestane pít, vezme mě za prst a kousne do něj To má dovolené, vím že kvůli zubům prostě potřebuje kousat a jemu samotnému na tohle "chutná" ten prst víc - je tvrdý a to on potřebuje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana 2děti | •
|
(2.2.2008 15:38:26)
Tak to je můj případ. U nás doma se pro facku nikdy nešlo daleko......občas i ta vařečka přišla ale nejčastěji facky, ale ne jen výchovný, bohužel........Jsem teď už velká holka ) mám dvě děti, ale je to ještě nedávno, co jsem se bála své mamky. Mamku mám ráda, ale nikdy jsme neměli a ani nebudem mít takový vztah matka-dcera jak bych chtěla.Kdykoliv mamka jen udělala prudší pohyb, já už se krčila...dokonce se mi to stalo i s manželem. Mám báječného manžela, většího flegmatika jsem ještě neviděla, je hrozně hodný, má rád děti...ale ten obranný reflex je stále ve mě. Jednou udělal blízko mne nějaký prudký pohyb a já už se bála :-(( Mamka mě a bráchu mlátila docela často a prakticky za všechno, známky, rámus, zlobení..... Vždycky jsem si říkala, že já taková nikdy nebudu a snažím se.......stojí mě to ale hodně sil, hodně koncentrace, furt na to musím myslet, protože ať chci nebo ne, nějak to mám v genech - maličkost mě hned vytočí, ale díky bohu své děti nebiju. Jasně, občas padne nějaké to plácnutí přes zadek, ale je to spíš takové přátelské, aby děti věděli, že to už stačí. Přeju Vám ˇať v sobě najdete dostatek sil, aby jste nikdy nebyla jako vaše mamča.
Já své děti nijak nedrezíruju, výchova je u nás volnější, což se mi občas nevyplácí, ale děti se mě nebojí, jsme kamarádi.
Mám kamarádku, která má svého syna (2,5) vycepovaného až to hezké není. Za všechno musí děkovat, musí se přitom dívat do očí, o všechno prosit.....podřizovat se potřebám mámy....chodit ven když ona chce atd....někomu to přijde normální, ale mě ne. Já chodila s dětmi ven každý den jinak, jak bylo třeba ,jak to vyšlo, nikdy jsem neměla problém s tím, že by mi třeba od roka nespali (viz. moje kamarádka - každý den v deset ven, v jednu zase, ale že malej chce spát v jedenáct to je jeho problém!! )
Nějak moc jsem se rozepsala, ale to nejdůležitějším jsem sand napsala.
|
| brzobohatka |
|
(4.2.2008 9:33:01)
Děkuju, paní Jano, vidím, že jsme na tom byly opravdu skoro stejně (taky jsem donedávna měla ten "obraný reflex" u prudších pohybů), partnera mám neskutečně klidného a tolerantního, tak začínám věřit, že tu výchovu dětí společně zvládnem i bez bití....mějte se hezky.
|
|
|
|
|
|
| Lusika | •
|
(1.2.2008 14:46:12)
Lucinka má dva roky a občas mě "svrbí ruka". Cítím, že je to jen MŮJ vztek, únava a když si nevím rady. A jednou mám trpělivost větší, jednou menší, takže bití by ani nebylo "spravedlivé". Stačí napočítat do pěti a je to pryč. Pak si uvědomím, že to přeci nedělá schválně... Většina malých dětí kolem mě dostává, neříkají tomu bití, ale jen "plesknuní". Rozhodně to dětem nebrání v tom, aby ignorovali příkazy a "zkoušeli to". Často bijí své maminky i jiné děti.
My doma s bráškou dostávali při dělání úkolů, oba jsme měli problémy se soustředit.
Překvapuje mě, že si myslíš, že jsi si zasloužila násilí. Já si teď myslím, že to naši prostě nezvládali. Já si rozhodně zasloužila výchovný zákrok, ale žádnou ránu rákoskou!
L.
|
| MSteflova |
|
(1.2.2008 14:49:25)
Lusilko, já s tebou souhlasím. Ale jednou napočítáš do pěti a kolikrát za sebou to vydržíš? Já mám někdy pocit,že mě malá vyloženě vytáčí a testuje mě, jak dlouho vydržim, než mi ruka ujede :-(
|
| Lusika | •
|
(1.2.2008 16:59:47)
Znám to. Občas to jako zkoušení z jejich strany vypadá a je velice těžké obstát. A pořád vymýšlet způsoby odvádění pozornosti taky není snadné.
Hodně mi prospívá polední pauza, žádné nádobí, odpočinout si. Taky vybít energii, dopoledne chodíme na cvičení i plavat, odpoledne na procházku.
L
|
|
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 15:06:10)
Lusiko,
já si to zasloužila. Moji rodiče jsou mírní a hodní lidé, ovšem já se k nim chovala hnusně a hodně jsem jim ubližovala.
|
| Lusika | •
|
(1.2.2008 16:54:42)
A pochopila jsi pak, že být na druhé hrubá není správné?
|
| Lizzie |
|
(1.2.2008 17:32:56)
Pochopila, už proto, že na matce vidíš, jak je jí ta facka líto.
|
| Lusika | •
|
(2.2.2008 20:59:10)
Jednou jsem se setkala s domácím násilím.
Kluk bil svou partnerku, moji sousedku. Řekla mi, že ona si to ale zasloužila, protože byla drzá. Podobné, že? Moc ti přeji, že násilí zůstalo jen u rodičů a nepokračovalo již v další etapě tvého života.
L.
|
| Lizzie |
|
(2.2.2008 22:40:41)
Lusiko,
co blázníš? Já tohle tu facku za násilí nepovažuji, spíše za zoufalou reakci! To, cos uvedla s tím klukem je zcela a úplně jiná kategorie!
...když se tak bavím se svými vrstevníky i jinými lidmi, nějakou tu facku občas chytil každý a vesměs jsme se shodli, že zvlášť v telecích letech to prospělo (není nad blbější nápad puberťáka než týrat rodiče, mám nejlepší rodiče, co znám, a nad tvým příspěvkem se musím pousmát..promiň, ale je to tak.
|
| Lusika | •
|
(3.2.2008 20:23:29)
Facka je facka. Doufám, že se bez toho nadále při výchově obejdu.
|
| Lizzie |
|
(3.2.2008 20:57:32)
A já trvám na tom, že jsem si ji zasloužila, páč jsem se chovala jako pěkný haj!l Tečka. Hezký den.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(1.2.2008 12:25:42)
Lizzie,
ten článek nebyl o tom, že máš nechat děti dělat, co chtějí. Ale měl spíš asi přiblížit, co děti vnímají a jaké jsou následky "zkřížení" jejich plánů... To proto, abychom to my rodiče pochopili - děti nezlobí schválně, často to nechápou jako zlobení, jen dělají věci, které se nám nelíbí a my jsme tu od toho, abychom jim pomohli rozlišti, co je ok a co je nebezpečné a nevhodné. A že když se dítě začne vztekat, není asi úplně nejlepší za ním zavřít dveře a nechat ho topit se v zoufalství a bezradnosti... (teda jo, chvilku asi jo, ale pak přijít a "udobřit" se - buď přijde dítě, nebo rodič).
A s vyřváváním malých dětí také nesouhlasím, zlomení dítěte se nám do budoucna zle neoplatí...
|
|
| Siddhártha |
|
(1.2.2008 12:58:59)
Lizzie, konkrétně na příkladě s Annou, jsem hodně věcí pochopila. Ono nejde o to, aby rodiče svým dětem všechno dovolili, ale aby v klidu a přiměřeně věku vysvětlili, proč to či ono nemá dělat. U malých u větších děckách se mi osvědčilo, že pokud dáš dítěti srozumitelný důvod, proč něco nemá dělat, pochopí to velmi rychle a pamatuje si to. Ale na "protože jsem to řekla, protože to ničíš..." děcka nezabíraj.
Mně se článek líbil moc!
Bohužel v naši zemi to je přesně tak, jak je tam psané, i s tím hřištěm. Často jsem slyšela o jiných rodičů "ty lakomče, poděl se, půjč...". Já se třeba své dcery ptám, jestli třeba tu lopatičku, se kterou si právě nehraje, chce půjčit Honzíkovi, který by si s ní na chvíli rád hrál, že nám ji pak určitě vrátí. A třeba přidám, že zase jindy nám nějaké jiné mimi půjčí něco jiného. Málokdy se stalo, že by půjčit nechtěla. Nežádám od ní půjčování hračky, se kterou si hraje a půjčování hračky, kterou má novou a je z ní ještě hodně nadšená. Naštěstí jsem po pár týdnech na hřišti našla stejně smýšlející rodiče, takže ke konci léta tam hračky kolovaly jedna radost
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)