| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Byli jsme ideální pár

 Celkem 202 názorů.
 Líza 


Žádné kdyby 

(11.12.2007 9:47:34)
Evo, je mi moc líto, co se stalo. Nevyčítej si, že jsi nebyla silnější, někdy člověk, který zůstane na všecko sám, prostě nemá kde tu sílu brát. A ty jsi na to sama zůstala. Určitě by se dalo přemýšlet, co kdyby... a začít - kdyby manžel neselhal, kdyby bylo dost podpory z okolí, kdyby na tebe nikdo netlačil... Jenže jsme lidi, nemáme bezedný zdroj sil a i když teď se trápíš a truchlíš, přijde chvíle, kdy pozvedneš hlavu ke svému synkovi a kvůli němu z těch chmur zase vylezeš ven.
Do té doby snad jen jednu větu: TY NEJSI VINNA.
Budu na tebe moc myslet.
 feuer 


Re: Žádné kdyby 

(12.12.2007 0:19:38)
Prave, ze kdyby neexistuje. Lidsky zivot ma i dalsi dimenze a tehotenstvi i prave proto trva 9 mesicu. Chapu, ze pisatelce neni nejlepe, bylo to jeji dite, ktere nechala "odejit". Je to bolest, ktera bude trvat. At byl duvod jakykoliv, jde o ztratu, kterou si musi odzit. Je chyba se vzdavat ditete at jsou okolnosti jakkoliv nepriznive. Bylo tu a najednou neni. Proc? Kvuli tomu, ze se jeji partner zachoval jako idíot?! Ale trpi ona. Jiste by nebylo jednoduche vychovavat dalsi prirustek sama. Ale byla by sama? To dnes nevi ani ona. Ne, neodsuzuji, jen z vlastni zkusenosti vim, ze nektere fatalni zivotni udalosti, nelze resit najednou a pro ted, maji totiz vyznam, o kterem v dane dobe nic nevime anebo vedet nechceme. Jenze to nic nemeni na faktu, co se stal.
 Lvice 


Re: Žádné kdyby 

(13.12.2007 14:38:32)
pekny nazor, lec pokud mlada pani musi brat leky na uklidneni, tak by to pro mimi nebylo vhodne, mohlo by potom mit nejakou vrozenou vadu Kazdopadne ji jeji situaci nezavidim a jsem stastna, ze jsem nic podobneho resit nemusela.
 Katka a Lukášek 
  • 

úplně stejný příběh 

(31.12.2007 17:14:12)
Ahoj moc s tebou cítím mě se stalo úplně to samé na vánoce 24.12.2007 jsem zjistila že manžel má milenku a 27.12.místo na první ultrazvuk jsem šla a řekla jsem že chci na miniinterupci. Mám Chlapečka 3,5 roku a je pohybově postižený a ještě mamka žije v cizině tak bych opravdu to druhé dítě nezvládla. Hrozně mě to bolí ale nejde to v pátek4.1. mě to čeká. Řikam si proč mě přišlo že máme teď nejhezčí vztah za celou dobu. Drž se a přeju hodně síly do nového roku vždycky se každému vše vrátí a já věřím že pro mě to bude lepší budoucnost a doufám že pro tebe taky pa pa Kačka
 Studentka (18) 
  • 

To je strašné! 

(12.12.2007 20:01:39)
Jsem zklamána a znechucená nad vaším nešťastným osudem.Hrozně mě štve, jak dokáže být vrtkavý, hrozně mě to trápí, trápí mě to, co se vám stalo.Když jsem si to přečetla, trnula jsem hrůzou a chce se mi plakat... hrozně se bojím jít do opravdového života.Jsem hodně citlivý člověk a něco takového mě může i zabít.Jak popisujete to těšení se, zamilování a znenadání odhalení milenky, odchod manžela od rodiny... myslím, že jste byla silněkší, než si myslíte.V mých očích určitě jste určitě silná osobnost, když jste si miminko chtěla ponechat (ač to potom dopadlo jak to dopadlo).Jen mi prosím řekněte, jak jste si mohla nechat dítě, když vás váš muž natolik zradil?Já vím, nejsem dostatečně zkušená, ale tohle nedokážu pochopit, musí mi to někdo vysvětlit... nedívala byste se na to dítě potom s bolestí v očích? Nepřipomínalo by vám hanbu a roztrhané srdce na padrť? :""-(((
 Renatus 


Re: To je strašné! 

(15.12.2007 22:44:44)
Tohle se nedá tak brát a zřejmě je to Tvou (jak sama píšeš) nedostatečnou zkušeností. Mám dvě děti, druhé přišlo bez plánování a celkem rychle po prvním, nikdy v životě bych nechtěla jít na potrat, připadala bych si, že jsem zabila vlastní dítě. Nejsem z těch, co těhotenství prožívají jako nejkrásnějších 9 měsíců v životě, ale stejně už cítím tu zodpovědnost a lásku k novému životu.
To miminko bylo počato s láskou, ikdyž třeba jen poloviční. Něco jiného je, kdybych čekala dítě s někým, kdo mě přinutil ke styku násilím a já ho nenáviděla.

Chtěla bych ještě dodat, že je mi líto, jak vše dopadlo a Evě přeji ze srdce už jen a jen dobré!!! Není vinna, nenese odpovědnost za nic, co se přihodilo a teď by se hlavně měla zaměřit na příjemnější stránky života, na svého syna a jejich společnou budoucnost. Osud si s námi často ošklivě zahrává, ale mějte na paměti, Evičko, že co Vás nezabije, to Vás posílí! Vy máte svědomí čisté, jděte proto vpřed a dozadu se neohlížejte!
Přeji Vám i Vašemu synkovi tolik štěstí, kolik jen unesete a budu na Vás myslet! Jak už tu bylo napsáno, jste silnější, než si myslíte!!! Renata
 Lenka 
  • 

Re: To je strašné! 

(16.12.2007 8:53:30)
Je mi moc líto paní Evy a je opravdu neuvěřitelné, co jsou někteří muži schopni. Jen asi neni uplně nejlepší ji utěšovat tím, že člověk nenese odpovědnost za to, co se mu děje v jeho životě. Paní Eva teď jistě není ve stavu, kdy by mohla přemýšlet a domýšlet, co se jí to všechno v životě semlelo, ale věřím, že až přebolí nejhorší, bude muset projít svoje životní kroky a najít, kde si ona sama vytvořila podmínky pro to, aby s ní manžel takhle zacházel. Jistě to mnohé z nás známe. Myslím, že právě třeba to, že si dítě chtěla původně nechat navzdory opuštění ukazuje na to, že je v nitru velmi silná a umí si nést svá rozhodnutí. Přeji tedy brzký návrat k této síle a potěchu v synovy, kterého máte. Moc držím palce.
 pavlína 
  • 

neměla zabít dítě 

(6.1.2008 9:24:30)
myslím si,že té paní nejde o chápavost lidí vůči jí-opuštěné a barbarskému manželovi,sviňárnu nevěry každá ženská vytěsní z hlavy
a žije a bojuje dále bez takového chlapa...
myslím a tuším,že ji vadí,že zabila svoje vlastní dítě...a v tom ji chápu a je mi ji líto...neměla to dělat...
 Veru+2 


Hodně síly 

(11.12.2007 9:47:34)
Držím Vám moc pěsti ať to dobře zvládnete.V takové situaci si nemáte co vyčítat a myslím,že jste silná i přes to,co se stalo.
Ještě máte syna,tak to nevzdávejte kvůli němu,on Vám vše jednou vynahradí,ale teď Vás potřebuje víc než kdy jindy.
 Míša 
  • 

hodně síly, život nekončí! Naopak! 

(11.12.2007 9:50:32)
Chtěla bych pisatelku podpořit, popřát hodně síly v této tak těžké situaci. To, že jste se vzdala miminka, je hodně bolestivé, ale nemá cenu mít výčitky. Máte přece i druhé dítě, které Vás čeká a máte se o koho postarat, máte koho milovat. A máte sebe! Ikdyž muž od Vás odešel, vypadá to pro něj jako lehké rozhodnutí, věřte, pokud zůstanete silná, bude to do budoucna pro něj horší, než pro Vás. Neztrácejte naději, život v takových případech mnohdy naopak začíná, alespoň druhá půlka, která může být i krásnější než ta první. Zkuste se v mysli něžně rozloučit s nenarozeným miminkem, ono Vám odpustí. Neodsoudí Vás nikdo, protože ten kdo si podobnou situaci prožil, pochopí, ten kdo ne, ten na to nemá právo. Nezanevřte ani na svého muže, není to dobrá věc, žena se tak zavírá i ostatním vztahům. Zkuste se otočit více k sobě a svému prvnímu dítěti. Najít si nové zážitky, prožitky, zájmy, přátele. Hodně odpočívejte - buď relaxací nebo naopak pohybem, co Vám bude vyhovovat. Přeji hodně síly a štěstí! Právě teď máte možnost dokázat sama sobě, co ve Vás je! Zní to možná jako řeči, ale zkuste to!
 Irena 
  • 

Držím palce 

(11.12.2007 9:53:28)
Evo, je mi moc líto co tě potkalo. Je neuvěřitelné, že se někteří chlapi umí chovat jako hovada (hovado odpustí, že ho urážím). Jak už tady zaznělo, nejsi vina! Držím palce! Uvidíš, že tě čeká mnoho dobrého...
 Apačka Lapačka 


Jste silnější, než si myslíte! 

(11.12.2007 10:02:59)
Milá Evo, Váš příběh a především Vaše současná situace je strašně smutná, opravdu to mnou pohnulo a ráda bych Vám tímto způsobem vyjádřila svůj obdiv a podporu "na dálku". Asi nemá cenu psát, že vše vyléčí až čas (i když je to stoprocentní pravda!), na to je Vám teď asi příliš ouvej. Nejsem kdovíjaký zastánce potratů, ale NIC SI NEVYČÍTEJTE! To především! Osud si s námi občas pohraje šíleněji než blbý scénář seriálu. Přijměte podporu rodiny i lékařů a myslím, že se brzy dostanete do stavu, kdy si uvědomíte i ztracenou vlastní sílu jít dál. A to nastane třeba dřív, než si teď dokážete představit. A ještě jednu věc - určitě se Vám dostane "rady" typu: MUSÍŠ se dát rychle do kupy! Máš přece dítě! - na to bych se, být Vámi vykašlala (ne na dítě, samozřejmě :-). Dohromady se dáte, to mi věřte, a pak budete svému dítěti skvělou mámou, ale dejte na svůj zdravý rozum a sama si zvolte tempo, buďte sobecká, obětovala jste se až až. Ještě mám samozřejmě z pozice nezávislého pozorovatele chuť napsat, že ten idiot by zasloužil nakopat do p.dele, ale tady věřím, že se mu to bohatě vrátí i s úroky!
Mám podobnou zkušenost z vlastní rodiny, kdy se manžel sestřenice "zamiloval" a přímo na Štědrý den jí nic netušící oznámil, že odchází. Klukům bylo 5 a 7 let. Taky se zhroutila a bylo to velmi, velmi špatné. Po dvou letech má sesřenka nového přítele, pracuje na své kariéře, teď si třeba teprve udělala řidičák a jen kvete. Nikdy nebude taková jako dřív, je silnější a moudřejší. Bývalý muž se s dominantní přítelkyní hádá a chce být na Vánoce se starou rodinou. Nebude, podělal si to sám. Vím Evo, že Váš příběh není stejný, ale třeba Vás to povzbudí. Rozhodně v tom nejste sama.
Moc Vám, Evo držím pěsti a zdravím z Brna.
 zuzana 
  • 

to je smutne 

(11.12.2007 10:04:05)
Je mi moc lito co se ti stalo, bud silna. Musi to byt moc tezke, ale cas to aspon castecne zhoji i kdyz jizva zustane. Preji ti at to ze synkem zvladnete a ver, ze te nikdo nema pravo soudit a ty sama si nic nevycitej.
 Marcela, 2 deti 
  • 

Zivot je vetsinou tezky nez lehky 

(11.12.2007 10:29:02)
Mila Evo,
je to opravdu moc smutna vec, kterou jsi ted musela prozit. Jak rozpad takove dosud hezky fungujici rodiny, tak ztrata nove vznikleho zivota. Uplne kazdemu se v zivote prihodi neco zleho, at je to ztrata blizkeho pribuzneho, nemoc nebo nejake jine trauma. Kdyz tak o tom premyslim, hezkych a veselych obdobi v zivote neni mnoho a kdyz jsou, tak si je mame stoprocentne uzivat. Urcite i na tebe ceka jeste hodne hezkych chvil a stesti, uvidis. Az prekonas tu nelehkou soucasnot, zacne se ti jiste darit lepe. Vlasnte uz dnes se ti dari lepe nez vcera a zitra uz ti bude zase lepe nez dnes. Neni to jen prazdna veta, ze cas vsechno zahoji. Je to pravda a nekdy to treba trva zatracene dlouho, ale bude lip. Marcela
 irlev 


:( 

(11.12.2007 10:43:21)
Evo, moc ti držím pěsti, aby jsi se znovu narovnala. Jak píše Líza, opravdu nejsi ničím vinna. Bude hrozně těžký tuhle etapu života odžít, ale půjde to. Chce to jen čas. Máš krásnýho malýho kluka - a to je obrovská výhra.
 Petra+2kluci 
  • 

Nechápu... 

(11.12.2007 10:44:19)
Evi,nechápu chování Tvého muže. Jak mohl zahodit svou rodinu kvůli milence a jak mohl s Tebou plánovat miminko, když už tu milenku měl(nejspíš)Copak dospělý člověk může odejít od rodiny kvůli nějaké momentální zamilovanosti? Je to od něj zrada, když bez nějakého varování, se sbalí a nechá tě Tvému osudu napospas. Mám s manželem taky hormonický i přátelský vztah a dala bych za něj ruku do ohně, ale to ty možná předtím taky. Je mi z toho smutno, když čtu Tvůj článek...Ale máš ještě syna a rodinu, která se za Tebe postavila, když bylo nejhůř a to je dobře. Přeji Ti už v životě jen šťastné chvíle a jednou možná najdeš člověka, který Ti všechny ty zlé chvíle vynahradí...
 Zuuuza 


Re: Nechápu... 

(11.12.2007 10:51:56)
Zdravím Evu i ostatní. Je mi z toho smutno a těžko. Totéž se teď nedávno stalo i naší kamarádce. Zničehonic se manžel sbalil a odešel. Mají 3,5letou holčičku a mimčo na cestě (cca 16. týden)... Nedá se to pochopit. Bez varování. Našel si slečnu...
Evi, držte se! Chce to čas. A nevyčítejte si, že jste podstoupila interrupci. Člověk je jen člověk a nemůže vydržet všechno. Jste silná, bude líp! Hodně štěstí.
 Nikola 
  • 

Re: Nechápu... 

(11.12.2007 21:15:00)
Nikdy neříkej nikdy! Taky jsem si myslela, že za svého muže můžu kdykoli strčit ruku do ohně a před 3 měsíci jsem se dozvěděla, že má 1,5 roku milenku - nic jsem nepoznala, naopak věnoval se nám, vlastně jako bych při čtení příběhu viděla naší rodinu - idyla a láska, nádherný vztah.
A všechno bylo jinak. Muži to bez jakýchkoli výčitek hrají na dvě strany. Šťastná rodina - milenka. Kdybych se to nedozvěděla, trvalo by to samozřejmě dál!
Zrovna před chvílí mi řekl, že ho život se mnou nebaví a že se máme odstěhovat.
Je to ty poslední 3.měsíce jako na houpačce - chvíli šílená láska a pak nezájem a přehlížení, kritizování...
Člověk neví, jestli něco neudělá špatně a ten druhý zase nezačne vyhrožovat.
Jsem v podobné situaci, jen je mi líto, že jste musela prožít takovou bolest s nenarozeným děťátkem, ale to nejhorší už máte za sebou a teď už to bude jen lepší!
Ti muži si naši lásku nezaslouží, ale Váš
syn ano! Je to čerstvé, bolavé, ale Vy to zvládnete už kvůli synovi!!!
Budu na Vás myslet!
 Dada 
  • 

Re: Nechápu... 

(12.12.2007 22:49:29)
Ahoj, neznám Vaši bytovou situaci, ale přijde mi hrozné, že ti manžel řekne, že se máte odstěhovat. Ty a děti. I kdyby byl byt jeho, zkusila bych trvat na tom, aby odešel on. Kam asi máš s dětmi jít? Měly by mít právo, aby jim zůstal domov, když už se na ně táta vykašlal. Tohle mě vždycky dostane. Nejenom, že utečou, ale ještě se chovají takhle uboze. Přeju hodně sil a moc držím palce!!!!!! Vám i autorce článku.
 Kolofajzna 
  • 

Re: Nechápu... 

(5.1.2008 23:14:38)
To ze muz, je jeden den jako milius a druhy se certi, muze nasvedcovat i tomu, ze situace s milenkou je rovnez napjata. Sice Vam to bude pripadat nedustojte, zkuste vsak s vasim Casanovou pohovorit. Asi mu jeho "novy objev" zadne teple hnizdecko lasky nenabidne, ze Vam vyhrozuje. Na konce stejne k nejake domluve mezi Vami musi dojit.
 Karolína 
  • 

Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 10:50:06)
a k tomu už není co dodat :-(
 Jana 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 11:32:56)
souhlasim, chlapi jsou svine a slabosi. Me se stalo neco podobneho, po desetiletem vztahu jsme si naplanovali miminko, podarilo se hned, manzel byl nadseny presne ctyri mesice, pak se zacal chovat divne, odtazite, kdyz jsem byla v sedmem mesici tehotenstvi, rekl mi, ze si se mnou nerozumi, ma pry nejakou kamaradku, se kterou si rozumi, a se mnou zit nechce. Z kamaradky byla milenka a my jsme s dcerou bez taty :-( Ted jsou male tri mesice, manzel me vyhodil z bytu, ze je jeho, tak jsem u rodicu a v depresich, resime rozvod. Jediny svetly bod je moje dcerka, snad se na ni neprojevi ty moje stavy, kdy jsem brecela zoufalstvim. Zase jsem ale rada, ze mi to povedel az v sedmem mesici, kdovi jak bych se zachovala, kdyby se to stalo na zacatku tehotenstvi, mozna bych to take neunesla a malou bych ted nemela. Kvuli tem malym brouckum stoji za to zit, drz se, verim ze bude lip.
 Líza 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně - dodatek 

(11.12.2007 11:36:52)
Nemůžu si pomoct, i když chápu tu formulaci v záhlaví příspěvku, musím říct, že NĚKTEŘÍ chlapi takoví jsou a díkybohu je jich menšina.
 suzann 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně - dodatek 

(11.12.2007 13:34:35)
přidávám se...
mám skvělého chlapa, i když má občas "své" chvilky, vím, že mu můžu důvěřovat, že mě podrží a otevřel mi oči ve spousta věcech....
 Hryzalka, 2 myši 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 11:46:53)
Definici bych trochu poopravila. Chlapi nejsou svině, jen někteří se, bohužel, zachovají svinsky.

MMCH - to mě vede k otázce "jak vychováváme své syny?"
 LU,2děti 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 13:10:40)
Hryzalko, taky mám strach spíš z výchovy syna než dcery. Chci z něj mít silného,zodpovědného, ale citlivého chlapa. No snad se zadaří, snad toho na něj nenakládám moc, ani málo.
Je zajímavé, kolik lidí si chce "spravit" vztah zplozením dítěte. Přitom mě přijde, že dost často je to právě naopak.
Autorce držím palce, ať je brzo líp. Možná za čas zjistí, že i tohle zlé období jí v něčem posílilo.
 suzann 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 13:49:33)
to je dobrá uvaha.
Např. srovnám mého bráchu a mého muže - můj muž by asi v životě nežil, nebydlel sám... můj brácha při studiu na VŠ zvládá bydlet v podnájmu.
můj brácha umí trochu šít, žehlit vařit (i když nerad) - můj muž ani jedno.
můj muž je zvyklý neřešit, co kde nechal položené "on to někdo/nějakej vůl uklidí" - můj brácha si umí vše dát po sobě do pořádku...
Docela jsem v duchu spílala mé tchýni... no dovedete si to představit. Když jsme tam třeba byli na návštěvě, on si bral mlíko a já na něj "Chytni to pořádně, ať to nerozleješ." "A proč??" "No asi abys to pak nemusel uklízet" a jeho máma se do toho vložila "To je jednoooo, to SE uklidí, to nevadí!!!" Jí prostě nijak netrápí běhat za každým s hadrem, uklízet po všech a tak podobně, já na to nejsem stavěná a nehodlám to za něj dělat... Ona jeho tchýně si asi jiný způsob soužití nedovede představit, ale jednu dobu jsem se sama sebe ptala, jak si asi připadá, když ví, jak vychovaného muže předala své snaše... proč ho vychovala k nesamostatnosti a jistým způsobem k nezodpovědnosti ... (fakt jen určitým způsobem, on je jinak dost zodpovědný a třeba opatrný v jiných věcech... no snad rozumíte co chci říct)
 Evule 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 8:23:51)
Muj pritel je na tom podobne jako Vas muz. Kupodivu i kdyz nekolik let bydlel sam v byte (pradlo mu ale prala a zehlila maminka), dokazal prezit pul roku sam v Australii i na kolejich ve Fracii. Jenze vsechny dovednosti jakoby zapomnel, kdyz jsme se sestehovali do spolecneho podnajmu. Prvni mesic jsem ho ucila, ze nadobi se po pouziti odnasi do kuchyne a nenechava na stole. Ted je tak vycviceny, ze ho obcas i umyje sam od sebe. Kos taky vynasi. Ale k ostatnim domacim pracem ho musim premlouvat.
Jinak bych rekla, ze je samostatny, zodpovedny a pracovity. Holt ale jeho maminka po nem nikdy nic nechtela a ted za to trpim ja. Svoje syny bych chtela vychovavat k tomu, aby dokazali v domacnosti prilozit ruku k dilu sami od sebe.
 Eva21546 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(28.12.2007 18:28:17)
Ahoj, moje tchýně taky manželovi nic nedovolovala a ještě mu tloukla do hlavy, jak je nešikovný a na domácí práce nevhodný.
Vždyť o jejich chlapečka se určitě někdo bude starat stejně obětavě a s chutí, i když určitě ne tak kvalitně jako ony sami:-).
EVA
 Bob the Ghost 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 8:37:32)
Suzann,
připadá ti normální sekýrovat dospělého chlapa, jak má držet krabici mlíka?
Pokud je to podle tebe takovej nekňuba, tak proč sis ho probůh brala?
 Eva 
  • 

Moc vám děkuju 

(12.12.2007 8:46:45)
Moc vám všem děkuju za podporu. Já ráda bych dodala, že si to neumím vysvětlit, ale svého manžela i přes to všechno co mi udělal miluju a potřebuju ho. Nevím s čím se vyrovnat dřív. Zda s odchodem manžela, nevěrou, ztrátou miminka..že je a bude všechno úplně jinak než mělo být... Těšila jsem se na vánoce, jak budem všichni spolu, já s malým bříškem. A teď budem jen dva. Nechápu jak se to mohlo všechno tak sesypat během chvilky. Strašně to bolí.
 helena,dva kluci 
  • 

Re: Moc vám děkuju 

(12.12.2007 13:14:43)
Milá Evo, seberte se na svátky a pokud to jen trochu půjde,jeďte k rodičům kpříbuzným.At nejste se synem na Štědrý den a tvůj svátek / všechno nejleppší a pllllno síly !!! přeji / sami. U maminky se pláče mnohem lépe a když vás bude mít u sebe, budete na tu hrůzu lépe vybavení..I syn se bude moci lépe odreagovat. Je to pro něj mnohem nepochopitelnější než pro vás a zkuste ho do toho moc nezatahovat. Plačte u mámy a u táty, ne u syna. Berte poctivě léky , stulte se do klubíčka a čas pomůže. Držím palce. Helena
 Jitulínek 
  • 

Re: Moc vám děkuju 

(21.12.2007 17:14:37)
Evi, moc Vám držím pěsti.
Mně se takhle zhroutil svět před nějakým časem. Měla jsem vše - manžela, bydlení, čekali jsme miminko. Jenže... té malé kuličce v bříšku jednoho dne přestalo tlouct srdíčko. A postupně to šlo do háje všechno.
Dneska jsem rozvedená, po Vánocích se budu stěhovat k partnerovi, se kterým mi je moc hezky a plánujeme svatbu, miminko...
Neříkejte si "kdyby". Prostě to takhle mělo být.
Pokud si nebude vědět rady sama, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc. Není pravdou, že kdo vyhledá psychologa musí být nutně blázen. Sama mám zkušenost, i v těžkých dobách jsem od mé paní doktorky odcházela s nadějí a vůbec s daleko příjemnějším pocitem, nežli jsem tam přišla.
Budu na Vás myslet, aby to brzy přebolelo a bylo zase dobře.
Jita
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 8:59:04)
Zjevně si manžel vybral totéž co měl s maminkou - akorát že ta za něj uklízela a manželka za něj myslí.

Škoda, že to nedaly dohromady, moh by mít fakt kompletní servis :-)

 suzann 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 13:29:21)
Jééé. Jak u blbejch. Já ho nehlídám na každým kroku, jako to dělají některé maminky u malých dětí. Prostě ta situace byl jen příklad, na kterém jsem mimo jiné pochopila, proč je můj muž takový jaký je, protože jsem viděla reakci jeho mámy. Nevěřím tomu, že třeba ty občas "nehlídáš" některé počínání svých nejbližších, ať manžela nebo dětí (viz příklad v mé odpovědi Bobovi). Já ho taky nechávám ať si dělá co chce, pokud něco rozleje u mě, nechám ho to klidně rozlejt, ale i uklidit. Ne jako u jeho maminky. A ani, co se týče "myšlení za něj".
 suzann 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 13:22:02)
na to ti můžu odpovědět jedině takto: Máš ženu? Pokud ano, teď se prosím hluboce zamysli... Nikdy, opravdu nikdy jsi jí třeba neřekl... "Dávej pozor, ať při otvírání neodřeš auto" "Hlídej tu svíčku, ať neshoříme"... atd, nic víc mě teď nenapadá,... můj muž to dělá celkem běžně a připadá mi dost normální, že pokud vidí nějakou možnou "katastrofu", upozorní mě, já to zas dělám v případech možné "katastrofy" z mého pohledu. Pokud ženu nemáš, asi nepochopíš o čem je řeč. Říct mu, ať tu krabici chytne pořádně, když jí drží tak, že z ní kape, mi fakt ale fakt nepříde ujeté. Toť můj názor
 Bob the Ghost 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 20:10:15)
Proč bych jí proboha říkal takové pitomosti?

Je to dospělá a velmi inteligentní žena.
 suzann 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(13.12.2007 7:16:47)
OK, bobe, asi sme úplný debilové oba dva, jak vidím.
 Dada 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 22:54:30)
Bobe, možná proto, že to rozlité mlíko po něm bude utírat.....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(12.12.2007 23:25:20)
Proč by ho měla utírat?
 Bob the Ghost 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(13.12.2007 0:36:54)
Jeno,
přesně :-))
 Radka 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(17.12.2007 17:46:31)
Jsem asi natvrdlá. Proč by to měla ona po něm uklízet?
 Karolína 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 13:21:21)
No, nevím jak vy, ale já svého syna vychovávám podle nejlepšího vědomí a svědomí, chci, aby byl soběstačnej a nezávislej(hlavně na mě), aby uměl pomáhat, aby nepovažoval ženský za méněcené tvory atd., spíš to vypadá na opačný extrém, zatočí s ním nějaká mrcha nevychovaná.
 LU,2děti 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 13:30:14)
Moje mamka taky bráchu vychovávala s nejlepším vědomím a svědomím. A brácha je alkoholik, své ženy si neváží, na dětech mu nezáleží. Udělala chybu naše máma, nebo ho jen tak semlel život? Budu vychovávat svého syna stejně? Snad ne, zatím to vypadá dobře:-)
 Myss 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(29.12.2007 10:16:36)
semlel ho zivot,geny,nevim.Vychova je jen pulka.Nasi adoptovali dite z detskeho domova,vyrostlo s nami od batolete,stejne podminky vse.Bohuzel.Kluk delal hrozne veci a rodice to stalo mnoho let zivota.na me a brachu uz nebyl cas,byli jsme bezproblemovi,vsechny sily dali na toto dite,ktere stejne v 17-ti uteklo.
 Jaana2 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 20:14:40)
Karolíno na to bacha, to se stalo s mým bráchou, který je opravdu fajn chlap. Jenže narazil právě na "mrchu", která ho nejen obrala, ale došlo i k tzv. syndromu zavrženého dítěte, kdy jeho vlastní dcera ho pomalu ani nepozdraví, když se potkají ( dcera je už velká, dnes by mohla mít rozum, že?).
NAŠTĚSTÍ potkal časem svou nynější ženu, jsou spolu rádi a váží si jeden druhého.

Pro zajímavost - četla jsem nedávno článeček jednoho táty, kdy popisuje svou schizofrenní výchovu dětí. Dceru učí, aby si vybrala chlapa, který se o ní postará a bude jí na rukou nosit a bude dělat toto a toto a toto ...., aby se ona měla v životě dobře a syna učí, aby nebyl blázen a hlavně se nenechal od nějaké vyžírky ženský využívat a aby ukázal hned na začátku, kdo je doma pánem. Takže tak.










 nicnic 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(11.12.2007 21:33:25)
Jaano, rodina je o spolupráci. Tu dětem máme vštěpovat - bez rozdílu pohlaví.
 Radka-2 deti 
  • 

Re: výchova synů 

(11.12.2007 20:04:17)
Přesně to si myslím taky. Já tady tluču do synáčka, že si musí mýt po toaletě ruce, že si 2krát denně čistíme zuby atd, co je to však platné, když tatínek to zásadně nedělá? Děsím se dne, až se mě syn zeptá, proč se táta ráno nemyje, když on musí. Už se vidím, jak mu říkám, že je táta prasátko. A tak je to se vším. Manžela jsem na tyto věci několikrát upozorňovala, ale stejně jede ve svých starých kolejích. A já si stejně myslím, že teď už je na "výchovu" pozdě. Tak to aspoň naučím syna.
 severanka 


Re: výchova synů 

(11.12.2007 20:56:08)
člověk si 100 může říkat, nebudu jako otec který opustil rodinu, nebo chodil domů opilý a pak dělal doma ,,veselo" a pak stejně zapadne do stejných kolejí. Vidím to u své setry, ještě před 10 lety její manžel odsuzoval to, co sám dnes dělá a když mu to sestra vyčítá tak se urazí nebo hádá, hlavně si nepřizná že by se měl napravit. Je už pro něj normální z práce chodit do hospody, z hospody domů, srovnat starší dítě do latě že brečí, a to vše jen kvůli neuklizené hračce a o půlroční dítě nezavadí ani pohledem. sedne si na gauč a sleduje TV. Když to vidím, je mi špatně a jsem ráda že to mám doma úplně jiné. Asi by se měl člověk při výběru partnera podívat i na to, jak to funguje u nich doma. V poslední době i od kamarádek zjišťuju, že holky nakonec stejně napodobí své matky a chlapi své táty.
 Kja 


Re: výchova synů 

(12.12.2007 9:29:00)
Bojim se, ze vychova neni samospasitelna. Mam dva kluky 16 a 17 let a zijeme sami. To jenom na okraj, aby bylo jasno, ze nemaji zadny "spatny priklad" v otci. Asi do 13-14 let byli uplne vzorni. Spinave pradlo nosili do kose, uklidili po sobe ze stolu, veci meli relativne uklizene.... Rikala jsem si, ze pri trose duslednosti to jde, a v duchu citila jiste uspokojeni ;-)
S pubertou se to zlomilo a jejich pokoj je zraly na "prehazeni vidlemi". Kazde rano musi vyvetrat a ustlat. Kazdy vecer je donutim vyhodit odpadky, odnest nadobi, uklidit saty, oni to bez reci udelaji, a behem dvou hodin to tam vypada zase jako v doupeti. Umyvadlo v koupelne je permanentne spinave, na zachode zustavaji rolicky od toaletniho papiru, a milion dalsich drobnosti, ktere me vytaceji. Ale nepropadam zoufalstvi. U mych bratru to kdysi vypadalo uplne stejne a dnes jsou z nich normalni lide.
 Káťa 
  • 

Vychovejte prosím pořádné kluky 

(11.12.2007 22:23:37)
Maminkám synů - já mám dcery a kluka už mít nebudu, takže prosím maminky, které mají kluky, VYCHOVEJTE nám je dobře pro naše dcery.My,mámy dcer,se taky snažíme, abychom nevychovaly "potvory", které klofnou ženatého muže nedejbože s těhotnou partnerkou.Nevychovejte prosím zhýčkané mazánky,zvyklé,že kolem nich běhají maminky,babičky,sestry,ale pořádné chlapy,kteří se umí žen zastat,a hlavně-umí si žen vážit.Možná se nám tak podaří alespon částečně zachránit nastávající generaci mladých mužů a žen před bolestí,kterou vzájemná neúcta a sobectví dokáže způsobit...díky
 bohunak 


Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 2:10:56)
Jen mam jednu pripominku, deti ale nemuze vychovavat jenom mama, ale taky otec(samozrejme se bavim o uplne rodine)Vy tady porad pisete, maminky...vychovavejte. Ale to dite ma mit priklad z OBOU rodicu a vychovu take.Ja si myslim,ze pokud dite vidi, ze otec mamu miluje, obejme ji, pomuze ji a je to samozrejmost, tak ma ten dobry zaklad do zivota.

Evi, je mi tve situace moc lito.Dostanes se z toho vseho a urcite bude lepe, musi byt!Moc stesti a taky podpory. Bo
 Káťa 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 8:20:49)
Přesně tak, tatínky jsem opomněla.Samozřejmě,pokud je to možné, k výchově patří oba rodiče.Já jsem měla asi na mysli spíš to "mamánkovství" u chlapců,víte,co myslím.Když už ta máma nebo jiná blízká příbuzná bude u svých kluků pěstovat citlvost a vyžadovat určitou míru úcty k ženám,není možné,že nám pořádní chlapi nevyrostou.Bohužel v dnešní generaci třicátníků a výše se na takové hodnoty příliš nedalo.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 12:09:30)
Přesně tak, tatínky jsem opomněla.Samozřejmě,pokud je to možné, k výchově patří oba rodiče.Já jsem měla asi na mysli spíš to "mamánkovství" u chlapců,víte,co myslím.Když už ta máma nebo jiná blízká příbuzná bude u svých kluků pěstovat citlvost a vyžadovat určitou míru úcty k ženám,není možné,že nám pořádní chlapi nevyrostou.Bohužel v dnešní generaci třicátníků a výše se na takové hodnoty příliš nedalo.

No tak v rodině, kde otec po příchodu z práce lehne na gauč a synovi vysvětluje, že určité druhy práce jsou jen pro baby, asi bude dost problém naimplementovat dítěti úctu k ženám. Samozřejmě, že k výchově patří oba rodiče a nejlepší je výchova příkladem. Já myslím, že u nás je to OK, syn neví, že jsou nějaké "mužské" a "ženské" práce - vlastně ano, vařím já a knoflíky přišívá a plyšáky zašívá můj muž. Ale nemám pochyb o tom, že i takto vedený syn, pokud se dostane do péče ženy - hospodyňky, bude za pár měsíců nespolupracující lenoch.
 Irena 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 9:27:46)
Ahoj, mám syna, další už asi nebude, a snaha vychovávat ho dobře u mě je. Jenže... narážím na manžela. Když chci vést synka k tomu, že je normální dělit se o práce v domácnosti, vedu ho aby mi pomáhal u vaření, skládal ponožky apod, zasáhne manžel s tím, že "to je přece pro baby a on, chlap, se přece nebude shazovat dělat podřadné práce". Kupodivu, syna baví ochomítat se kolem vaření, nebo mi pomáhat s úklidem, ale jen když ho tatínek nevidí. A dědeček, můj otec, je to samé. Jen sedí u televize, nadává, a vydává mámě rozkazy (podej mi pivo, přines mi něco k jídlu apod. Nedávno jsem se rozhlížela v hračkářství, a docela mi vadí, že pro holčičky jsou hračky typu smeták, žehlička, pračka... Jako by to předurčovalo. Manžel mi nadává do feministek. Neznám úplně přesnou definici feminismu, ale pokud to znamená soužití dvou pohlaví v úctě, vzájemné pomoci a nepohrdání druhými, tak sem feministka. Syna se snažím vychovat jak nejlíp to jde, ale vliv jeho otce asi udělá své. Ono je taky pohodlnější ztotožnit se s tím co říká táta (domácí práce jsou pro ženské) než pomoct mámě.
 Kimmy, 2 deti 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 9:35:20)
Deti jsou zatim hodne tvarne - vytrvej! My dali holcicce loni k Vanocum uklidovou sadu a muj syn z ni byl nadseny a segru akorat komandoval. Taky ma svuj vlastni mop a oba milujou umyvani auta a terasy - kdyz dojdou napady na hrani, je to moje rezerva - zatim neselhala. Tady miluji takovy ten rucni vysavas... Muj manzel se nastesti domacich praci neboji, takze to mam jednodussi, ale je treba ten zacarovany kruh preseknout...

Preju hodne vytrvalosti a trpelivosti!

Kimmy
 10.5Libik12 


Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 9:47:40)
Vychovám kluka tak, aby on měl co nejméně problémů a byl šťastný, takže ho učím se dohodnout a komunikovat, technická stránka sebezajištění je samozřejmá.
Apel na to, abych vychovávala syny pro nějaký dcery mi přijde legrační. Aby vydržel s něčí dcerou, musí umět vysávat, vařit, luxovat a mluvit, být fér. Kvůli sobě, ne kvůli tý dcerce, ta mě zatím kór moc nezajímá.
 Káťa 
  • 

Nezajímá tě to? 

(12.12.2007 11:04:56)
Libiku, tebe ten, koho si jednou vezme tvůj syn, moc nezajímá...?Mě tedy zajímá, jak v životě má dcera obstojí nejen sama za sebe, ale i ve vztahu k jiným lidem.Už dnes se s ní bavím o lidských vztazích, které vidíme kolem sebe, učím ji toleranci,empatii,schopnosti komunikovat, domluvit se.Je moc důležité, aby na tom světě byla sama za sebe, aby se uměla prosadit,nedat se, ale taky jednou bude chtít obstát v manželství a rodičovství, a na to, ukazovat ty správné příklady, není nikdy brzy...
 10.5Libik12 


Re: Nezajímá tě to? 

(12.12.2007 14:59:48)
Ale bavíš se s ní proto, že chceš, aby ona obstála.
Já si myslím, že většinu ušlechtilých věcí děláme kvůli sobě (potažmo kvůli svým dětem), je hezké že nás naplňují (bezproblémové soužití, kde je dobře všem třeba), ale je to o našem egu, naší potřebě.
Výzva k myšlení na cizí dcerky je klam.
 Káťa 
  • 

Re: Nezajímá tě to? 

(12.12.2007 15:29:48)
Promiň, Libiku, nejsem prostoduchá, ale já tvé slova nechápu.Ráda bych ti odpověděla, ale to je tak strašně obecné, že v tvých slovech nemůžu najít ani hlavu, ani patu.
 10.5Libik12 


Re: Nezajímá tě to? 

(12.12.2007 17:10:41)
Ále, zbytečně jsem se pozastavila nad tím, že se navzájem vyzýváme k tomu, abychom dobře vychovaly děcka proto, aby s nimi jiná děcka mohla žít.
Přitom vychováváme vlastní děti tak, aby hlavně ony mohly v pohodě přežít a být šťastné. Dneska , pokud nějaká máti naučí synáčka, že všechno obstará manželka, je hlavně proti němu, ne proti té potenciální snaše.
 MSteflova 


Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 10:50:13)
Ireno, hlavně to nevzdávej a bojuj. Snacha ti jednou poděkuje :-).
 LEPE 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(12.12.2007 15:49:02)
Ireno, promiň, ale na těch hračkách - žehličkách, smetácích apod. , je někde napsáno, že jsou jen pro holky?
My máme zatím jen syna, ale pár těhle hraček doma máme, nikomu to nikdy nepřišlo divné a syn si s nima rád hraje, stejně jako rád s námi vaří, peče, uklízí... /nemluvím o uklízení hraček apod. :-) /
a za druhé, jaktože dovolíš svému muži, aby se takto choval????
Promiň, ale opravdu nechápu stesky žen, kterí to mají takto doma zařízené, asi mám ideálního muže, nebo že by byl pod pantoflem?? Ale rozhodně bych ho nikdy neobskakovala, resp. ve smyslu, v kterém popisuješ třeba svojí mamku apod... S manželem se obskakujeme navzájem, a myslím, že se k tomu ty chlapi ani nemusej nijak složitě na začátku vztahu "vychovávat". prostě něco dělám, něco ně.Něco si nechám líbit, něco ne
 & 


Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(13.12.2007 7:22:40)
Lepe,

Mas pravdu na tech hrackach je napsano, ze jsou jenom pro holky. Nedavno mne zaujal detsku vysavac, v krame meli jenom ruzovy s napisem "only for girls". Zadny modry s napisem "only for boys" jsem nenasla :o}}} Jinak synek ma dama zasteru i lopatku se smateckem a detske nadobicko.
 suzann 
  • 

Re: Vychovejte prosím pořádné kluky 

(13.12.2007 12:50:18)
Ireno, Tak to je docela síla. Stát se to mě, tak se ozvu asi tímto způsobem: "Tak podřadné? Práce pro baby?" a nesáhnu na nic, co podle něj je podřadné, copak já si zasloužím dělat podřadné práce? ...Můj mi třeba řekl větu "On to nějakej vůl uklidí" a bylo jasno, přece ze sebe nebudu dělat, jak řekl, vola! A řikat takové věci před dítětem, a tím mě stavět do role toho, kdo se má těmi "podřadnými" věcmi nechat shazovat - to by mohl zkusit....
 Linda 
  • 

Ano 

(11.12.2007 23:03:13)
Bohužel je to tak, člověk si vždycky řekne, že už ho chlap ničím nepřekvapí, ale tohle teda asi bylo "pěkný" překvápko, zvlášť když už jste spolu X-let a máte syna - tam už bych nic takového nečekala (jakože ten chlap už ví, co to obnáší mít dítě...nemusel by být překvapený jako můj otec, který údajně záhy po mém narození zjistil, že je ještě moc mladý a nechce se vázat). Sakra, proč je těch správných chlapů tak málo (a když už si ženská myslí, že má toho správného, tak najednou zjistí, jak se plete)?! Přeju hodně síly a věř, že v tom nejsi sama!
 Lizzie 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(29.12.2007 16:08:47)
Karolíno, vím, že tvůj příspěvek je sice hodně emotivně zabarvený a svým způsobem to chápu a toleruji...
..ale mohu ti říct, že mnohdy dovedou podržet a pomoci víc než jakákoliv ženská.
Čímž na nás - ženy - nežehrám, jen mi to nedá, nenapsat..
Hezký den a hodně štěstí ve vztazích (všem).
 Moula 2 kluci 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(14.7.2008 9:46:59)
Nejen chlapi jsou svině. Plánovali jsme s manželkou 3 dítě, ale bohužel se po 2 měsících nezadařilo a moje žena najednou otočila - jasně, že se asi po 4 měsících ukázalo, že má milence. Byli jsme ideální pár - já jí miloval a udělal jsem ji vše co jsem ji na očích viděl ještě dřív než si o to řekla a stejně ( prý si to chtěla vyzkoušet a utopila se v tom ). To co následovalo byl jednoduše masakr. Okamžitě prodala dům ktarý jsme právě dodělali a já se musel odstěhovat do pronajatého bytu. Vše směřovalo k rozvodu, ale děti nám oznámili, že chtějí být u mě a to byl další zlom - manželka si najednou uvědomila, že přichází o vše a vrátila se. Já se nyní topím v myšlenkách, že je to jen kvůli dětem 14 a 9 let a jestli má cenu pokračovat. Jsem akorát zralý na psychouše. Ta strašná nedůvěra mě sžírá, ale snažím se věřit. Nyní pracujeme na 3 dítěti a já přenýšlím jestli bude vůbec moje. Jo jo dámy - život je svině a vyhrává ten kdo miluje míň a já holt prohrál. Je jedno jestli je to chlap nebo žena - je to o sobeckosti. Pokud někomu řeknu ano a jsem v našem případě 15 let šťastný/á , tak opravdu nemáme právo riskovat štěstí dětí a partnerů jenom pro to, že se chceme pobavit.
 marketovna 


Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(14.7.2008 10:10:32)
ahoj...Jediné co nechápu je, proč pracujete na třetím dítěti, když ji tak nevěříš...proč si nedáte od dělání dítěte pauzu, až si budeš jistější.....Jestli je to na záchranu, tak je to dítě spíš obět....Být tebou, tak popřemýšlím....dělat si třetí dítě s tím, že nemáš jistou, že nebude tvoje mipřijde trochu jako masochismus..
 Moula 2 kluci 
  • 

Re: Chlapi jsou holt svi*ně 

(14.7.2008 10:24:46)
Je to možná postavené na hlavu, ale já ji strašně miloval a miluju. Popravdě skutečně věřím, že nám to pomůže - já další dítě strašně moc chci a strašně se snažím věřit, že když udělala takovou chybu a dopadla vlastně díky tomu taky na dno, že už se to nikdy nestane. Věřím, že by měla dostat druhou šanci, ale ten vnitřní pocit se šílený, ale snad to čas zahojí.
 Hana 
  • 

Odpustit si je moc těžké, 

(11.12.2007 11:19:34)
ale věř mi,Evo, že to jde. Nepotřebuješ, teď odsouzení, protože seš ho teď sama plná a nikdo tě neodsoudí, tak dokonale, jako ty sama. Jdi tam, kde je pro tebe láska a odpuštění - dokonalá a bezpodmínečná a to u našeho Boha. Věř, že když přijmeš odpuštění od Boha, budeš schopná odpustit i sama sobě.
Přeji Ti hodně síly a víry do dalšího života, také hodně lidiček, kteří tě podpoří a zahrnou tě láskou.
 Maruška Z. 


Evo, přeju ti, aby bylo zase dobře 

(11.12.2007 11:26:27)
Evo, vím, že ti je teď asi hrozně moc těžko a smutno a cítím s tebou. Moc bych ti přála, aby se na tebe co nejdřív zase usmálo štěstí. Co my víme, třeba to tak mělo být... Kamaráda opustila manželka a byl to taky dost smutný příběh, trápil se, ale pak našel novou ženu, která je úplně k nezaplacení.
Chtěla bych ti něco napsat i ohledně miminka, ale nějak mi docházejí slova... Nevím, co se děje s nenarozenými miminky, ale pokud nás vidí, určitě vidí i to, jak jsi to měla těžké a jak se pro něj trápíš, a dávno ti to odpustilo.
Přeju hodně síly a do budoucna jen to dobré!!
 Katka,,3,5letá dcera, sama 
  • 

bolest přejde,úhel pohledu se změní! 

(11.12.2007 12:38:03)
Evko,
MOC s tebou soucítím, musí to být pro tebe šok.
Z vlastní zkušenosti vím (manžel si také našel jinou když měla dcera 15 měsíců), že situace, kterou právě prožíváš, se změní.Nebude stále vše tak bolestné.Antidepresiva vřele schvaluji, není na tom nic špetného.Interrupci si nevyčítej, v danou chvíli a za daných okolností jsi udělala vše, jaks nejlépe dovedla. Interrupce nemusí nutně znamenat chybné rozhodnutí.Vždyť další dítě ještě třeba budeš mít-a s někým, kdo si Tě zaslouží!
Soustřeď se teď hlavně sama na sebe a na dítko, měj se ráda, opraš koníčky,navštěvuj přátele, snaž se "něco dělat". Vím, že se to snadno řekne, i já mám stále občasné depky a taky se v tom občas plácám.Ale intenzita řídne-a tak to bude i u tebe.Věř, opravdu bude lépe!!!!
Držím palce!!!!
 Jana, 2 děti 
  • 

Nejsi v tom sama 

(11.12.2007 12:59:41)
Milá Evo, Tvůj článek mě velmi zasáhl, protože se právě nacházím v podobné situaci. Jen ty 2 dětičky, 2 krásný holčičky mám a můj muž možná dostal rozum. Píšu možná, protože ještě nevím, jak to u nás dopadne. Taky jsme chtěli oba druhý miminko, holčička se narodila, když byly té starší 4 roky přesně, jak jsem si přála. Teď jí je 10,5 měsíce a já se před týdnem dozvěděla, že můj muž má milenku a že si s ní začal 14 dní před mým porodem a trvalo to až do teď. Kdybych na to bývala nepřišla, asi by to trvalo i nadále. Bylo mi divné, proč se poslední dobou dost hádáme, manžel na mě hledal pořád chyby, chytal se blbostí, aby se mohl se mnou pohádat a pak odejít, spával častěji mimo domov, šel na 3, jezdíval na školení a pracovní porady atd.
Zažila jsem týden hrůzy a ještě to není všechno za mnou, prý se mám dívat do budoucna. Manžel zůstal s námi, teď tvrdí, že mě miluje a že od nás odejít vlastně nikdy nechtěl, ale důvěra je pryč a mě to příšerně bolí. Zrovna ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, rodila jsem v bolestech a ve strachu o malou (klesaly jí ozvy), nakonec jsem skončila na druhém císaři, tak byl srdcem a myšlenkami někde jinde. TeĎ se moc snaží dát vše do pořádku a já pořád nevím, jestli to půjde dál. I když právě vím, že čas všechno zahojí a kvůli holkám se snažím, nechci, aby přišli o tátu, kterého milují.
 Káťa 
  • 

Re: Jano 

(11.12.2007 22:01:34)
Jano, mám podobnou zkušenost(viz můj příspěvek výše -Znám...).Také nám se po provalené nevěře narodila druhá dcera, obě holčičky jsou pro mě vším.Přiznávám, že jsou a budou pro mne celý život víc než manžel.S tátou se mají holky moc rády a já jsem za to vděčná, ale já už tu upřímnost,lásku a důvěru hledám moc těžce....a 100%důvěru k manželovi už nenajdu asi nikdy.Žijeme vcelku spokojeně, ale pochybnost,ta zůstala...bohužel.
 Život není černobílý 
  • 

Přijde chvíle a uvidíte světlo 

(11.12.2007 13:22:15)
Dobrý den,

Váš příběh je velmi podobný příběhu, který jsem zažila. Vydržte, protože Vás čeká dlouhá cesta, než zvednete hlavu nad hladinu a nadechnete se. Lékaři a terapeuti z Vás budou vypiplávat bytost, která si sebe sama začne zase vážit, protože to dokázala. Dokázala se zvednout, pohlédnout sobě znovu do očí a jen Vy sama až do smrti budete vědět, že víte.... A ty co nevědí, házejte za hlavu.

Mně to trvalo celých 5 let, než jsem z nejhoršího byla venku. Dodnes vzpomínám každoročně, ponesu si břemeno až do konce života. Ovšem za takové věci nikdy nemůže člověk sám.

Opatrujte se a naučte se spoléhat a věřit sama sobě. Nikdo tu dlouhou cestu za Vás ujít nemůže. Už teď jste dokázala mnohé a proto věřím, že jednou budete velice silná a kvalitní žena.
 Markéta, Beruška 03+Cvalda 08 


Neboj, bude líp :o) 

(11.12.2007 13:28:28)
To nejhorší máš už za sebou. Teď už může být jenom líp. Užívej si svého klučiny a nachystej mu krásné Vánoce. Já když jsem na dně, tak mi pomáhá zabrat se do práce a nemít čas myslet na to špatné. Určitě si nic nevyčítej. Držím Ti palce a myslím na tebe.
PS:Nikdo nemůže mít pořád jenom smůlu, ono se to otočí.
 Paulina 
  • 

Re: Neboj, bude líp :o) 

(11.12.2007 13:52:05)
Evi,tvůj příběh je smutný,ale věř že bude líp.
Máš chlapečka,který tě potřebuje.
Manžel se asi odstěhoval k milence,ale věř,že jednou zjistí,že mu chybíte a že udělal chybu.Tak hodně zdravíčka a štěstíčka do dalších dnů.
 Mardolinka 


nechápu... 

(11.12.2007 14:57:33)
nechápu ty chlapy proč to dělají? Vždyt když odejdou od rodiny za slečnou, tak ta slečna taky jednou snad bude chtít mít děti ne? a to odejdou zas, když je to nebaví???Nějak nenacházím logiku nebo nevím co děláme ženský tak špatně...
 Mardolinka 


Re: nechápu... 

(11.12.2007 14:59:53)
Jinak teda přeji autorce hodně štěstí, zdraví a sil.
Mně bylo taky několik let vyčítáno, že nemáme děti a nyní se chlapovi nechce nic dělat, ani dělat doma, ani chodit do práce, fakt to nechápu.
Takže taky nevím jak to dopadne a poprvdě sem v takové depce, že je mi to aji jedno
 Katoun 


Hodně síly 

(11.12.2007 21:45:24)
Milá Evi,
když čtu Váš článek, je mi líto, čím vším jste musela v posledních dnech projít. Také jsem zažila jeden rozchod, kdy mi partner z ničeho nic řekl, že ukončíme náš vztah. Já byla u něj na návštěvě a on mě šel vyprovodit k autobusu, tohle mi řekl těsně před nástupem do autobusu, pak mě doslova strčil, abych nemohla zareagovat jinak a ještě mi zamával ... bylo mi 18 a já naprosto nic nechápala, protože jsme spolu ten rok vycházeli moc hezky. Samozřejmě se to nedá vůbec srovnat s Vaší situací. Mělo to být snad povzdechnutí nad tím, že muži opravdu nejsou z této planety a proto se snažit pochopit jejich jednání je zcela zbytečné.
Stejně jako ostatní maminky Vám asi poradím, abyste si uvědomila, že máte svoji cenu, svoji hrdost a hlavně syna, pro kterého musíte dál žít, protože on vás potřebuje a Vy zase potřebujete jeho. Společně tu bolet překonáte. Pro něj je také určitě hodně těžké pochopit, proč táta odešel ze dne na den.
Vašeho miminka je mi moc líto, pro ženu je vždy těžké, když z jakéhokoliv důvodu příjde o dítě. Není to dlouho co jsem možná i na těchto stránkách četla odkaz na www. Anjeliky.sk v souvislosti s článkem o maminkách, které přišly o své děti.
Přeji Vám hodně síly zvládnout situaci a žít dál ...
 kveta19 


udelat mu ze zivota peklicko :-)) 

(11.12.2007 21:48:41)
Je mi moc lito,co se Ti stalo.Na Tvem miste bych se poradila s pravniky,existuje i bezplatna poradna.Neco podobneho se stalo me kamaradce.Manzel ji musel platit vysoke vyzivne-aby se udrzel standart rodiny,na ktery byla zvykla :-)+ vyzivne na deti.Jeste bych se poradila s psychologem,pro Tvuj zivot je moc dulezite,abys byla v poradku.
Je hezke byt hrda a mit hlavu nahore-ale proc nechavat milence vsechno,co jste s manzelem OBA DOHROMADY dokazali?
Jak se rika"Za svuj uspech vdeci muz sve prvni zene,za svou druhou zenu vdeci svemu uspechu"
Preju hodne sil -budes je potrebovat:-))
 Káťa 
  • 

Re: udelat mu ze zivota peklicko :-)) 

(11.12.2007 22:11:57)
Víš,Cheorchio, ono to hezky zní.."udělat mu trochu peklíčko", ale ne každá žena na to má(nemyslím finančně).Taky mám kamarádku, která pomocí právníků a šikovných kamarádek pořádně manžela přidusila.Já jsem spíš ten opačný případ, taky bych chtěla, ale bohužel,nemám na to povahu.Nejsem žádná slepice,která si nechá všechno líbit a jenom doufá,že se manžílek umoudří a vrátí,spíš naopak, jsem k chlapům dost kritická,ale když dojde na lámání chleba, jsem možná příliš seriozní,možná se chci až příliš urputně domluvit po dobrém,zkrátka, ani v takové situaci nejsem schopná ublížit...možná k mé škodě.
 kveta19 


Re: udelat mu ze zivota peklicko :-)) 

(12.12.2007 11:27:51)
Taky jsem to nedavala jako "UNIVERZALNI MANUAL" :-)Spis male zamysleni.
Ja bych se po dobre domluvit nechtela.Uz jen proto,ze on se taky nechoval dobre.Jsem asi pomstychtiva svine,ale myslela bych predevsim na dite.
Proc nechavat cizi zensky potazmo ty,ktera zije s mym manzelem veskery NAS majetek?
NE NE NE!Kamarade-mel sis to rozmyslet!Kdyby se choval ferove,prisel a rekl-nerozumime si,pojd to vyresit -PREMYSLELA BYCH O TOM.
Ale pokud mi tak ublizi,ze se mnou planuje dalsi miminko?
Mam na toho hajzla vztek!
 Moni-Brodi 


Ahoj Evi! 

(11.12.2007 22:16:25)
Snad jsem si dala přezdívku, kterou poznáš:) Přečetla jsem si Tvůj článek a hned jsem Tě poznala... Jsem ráda, že ses rozhodla podělit se s ostatními o svůj smutek, myslím, že reakce a názory a podpora všech, co Ti píší, Ti může hodně pomoct. Myslím na Tebe každý den a víš, že na nás se můžeš kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Nechci Tě však do ničeho nutit, protože je mi jasné, že si musíš projít tím smutněním, že se potřebuješ vyplakat, vyvztekat - zkrátka projít si vším, co taková situace přináší. Držím Ti pěsti, ať se z nejhoršího dostaneš co nejdříve - už kvůli tomu malému "zemědělci", co máš doma. Mám Tě moc ráda. Drž se. Ahoj.
 16.5Salám&Lajka14 


Nikdy 

(11.12.2007 22:52:25)
nemůžeš za nikoho dát ruku do ohně. Za NIKOHO.
Vsázet všechno na jednu kartu je přinejmenším neprozřetelné. A tohle jsou bohužel logické důsledky. Možná to zní hnusně, ale nenechat si vzít soběstačnost a samostatnost je asi jediný způsob, jak minimalizovat dopad podobných událostí, které se prostě dějí, to je fakt, ať už se to někomu líbí nebo ne...
 Míša 
  • 

Přesně tak 

(11.12.2007 23:02:35)
Za žádnýho chlapa nikdy ruku do ohně,NIKDY, i za sebezlatějšího.Důležité je opravdu zachovat si svou vlatní životní cestu a nezávislost,jedině tak lze podobné situace přežít.Nejsem zatrpklá feministka, muže mám ráda, ale věřte, vím o čem mluvím....
 Linda 
  • 

Re: Přesně tak 

(11.12.2007 23:07:54)
Máš pravdu, čím větší závislost na chlapovi, tím větší riziko. Bohužel každé těhotenství pro ženu toto riziko přináší a matka 5 letého dítěte, navíc těhotná, opravdu nemá příliš lehké postavení :-( Za sebe musím říct, že svého muže považuju za hodného a férového chlapa; přesto jedním z důvodů, proč nechci mít více než 1 dítě je to, že chci být za všech okolností schopna se o toto dítě postarat sama, ať už by mě k tomu dohnaly jakékoliv důvody...
 nicnic 


Toto je kvalitní názor 

(12.12.2007 0:14:36)
Sory, opakuju se z níže uvedených důvodů.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nikdy 

(12.12.2007 7:37:40)
Monty, souhlas - my to máme doma bezvadné, jsme spolu už 11 let a je to čím dál lepší - ale opravdu raději říkám, že ještě netuším, jak to s námi dopadne, protože, co já vím? - ale musím přiznat, že by mě to hodně mrzelo a těžko bych se s tím srovnávala. Proto se v duchu směju svým kamarádkám, které si vykřikují do světa - nám by se nic takového nemohlo stát. Je to sice hrozné, ale každému se tohle může stát!
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Nikdy 

(12.12.2007 8:54:17)
Monty, to mi zní jako by se tu řešila nějaká nepřiměřená závislost manželky na manželovi.
Ale tady jde o to, že když máš s někym dítě a plánuješ další, tak to je vpodstatě dohoda, že se oba budou snažit bejt mu rodičem. A jasně že nemůžu nikomu slíbit, že ho budu do smrti milovat, ale tady se bavíme v řádu MĚSÍCŮ.

Na jakou druhou kartu bys chtěla sázet s jednim dítětem za ruku a druhym v břiše?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: cítím to stejně jako Monty 

(12.12.2007 11:17:51)
Madelaine, s tim souhlasim. Jistotu nemá nikdo a neni to jen v tom umět odhadnout partnera, páč jsou věci, který se semelou tak, že to ani nelze předvídat.

Jenže Monty uvěřila chlapovi, kterýho prakticky neznala, pak řešila, že chtěl dítě a nechce se o něj starat a i přesto, že s nim neměla mnohaletou dobrou zkušenost jako autorka článku, od něj odcházela několik let.
A teď tu píše, že je potřeba nesázet na jednu kartu...

Její chyba byla někde úplně jinde - ona se zachovala poměrně naivně, když vkládala důvěru v někoho, koho prakticky neznala, zatimco autorka byla v situaci, kdy k důvěře měla hodně velkej důvod - její manžel předtim roky fungoval spolehlivě.

Prostě si nejsem jistá co vlastně chtěla Monty svym příspěvkem říct.
 Alice + 3 


Re: cítím to stejně jako Monty 

(12.12.2007 12:53:11)
Jasně, v téhle situaci, jak byla popsaná, si nemůžeš nic vyčítat a uvádět se tak třeba do ještě větší depky (ale ani ti to nepomůže), musí to být pěkně těžký, se s tím vyrovnat, že ten nejbližší člověk tě zradil takovým způsobem a popřel tím vlastně všechno co bylo, není pro něj omluva..

Přesto ti přeju ať v sobě kvůli synovi i sobě najdeš sílu udělat tlustou čáru a začít znovu..
 suzann 
  • 

Re: Nikdy 

(12.12.2007 13:41:50)
no, na druhou stranu, pokud se dva lidé vezmou, pak nevím, proč by si neměli být věrní do smrti, vím že se to dnes nenosí, ani nedělá, ale myslím si, že pokud už se ti dva rozhodli ke svatbě, tak není důvod nebavit se o víc než pár měsících. V dnešní době to moc lidí nebere tak vážně, ale podle mého je svatba určitý závazek, smlouva, který nelze jen tak vypovědět. A na to v našem vztahu myslím jak z mé strany, tak i z jeho. Druhá věc ovšem je, že pokud člověk chce odejít, pak si ho nikdo ničím neudrží no. Ale právě podle mě by člověk, který se rozhodnul se oženit/vdát, neměl v žádném případě pomyslet na to, aby chtěl odejít, prostě ne. Na to se přece nemusel ženit/vdávat, žejo. A dál si myslím, že pokud to takhle berou oba dva, pak se i budou snažit o to, nezapomenout do smrti jeden druhého milovat a také si to dávat najevo, tak, aby vztah byl stále "aktivní". Ovšem jak to funguje v praxi, je zas jiná věc. Já jsem vdaná rok a pár měsíců, takže ty úvahy tomu jistě odpovídají. No, když mi vydrží co nejdéle, budu jen ráda. Já svůj závazek od oltáře splnit chci... :-))
 MSteflova 


Re: Nikdy 

(12.12.2007 13:49:20)
Suzann, ono by to bylo krásné, vodit se za ruce ještě v 80 :-) Potíž je, že se tyhle věci slíbit nedají. Je to něco jako slíbit, že budeš vždy zdravá...Ano, věrnost můžeš ovlivnit sama, ale to, že budeš dotyčného za 10 let stále milovat, si můžeš přát. A držím palce, aby ti to vyšlo :-)
 suzann 
  • 

Re: Nikdy 

(12.12.2007 13:55:57)
jasně, to chápu, proto jsem se zmínila o tom "nezapomenout si lásku projevit" (myslím, že pokud si lásku dáváme najevo způsobem kterému ten druhý rozumí, tak to nebude bez odezvy). Já jsem navíc měla skvělý příklad v mých rodičích, který se mi vryl pod kůži tak, že věřím, že lze milovat i po ix letech. Naši se dokonce po letech prázdna a hádek naučili jeden druhého fakt milovat. Pro mě vypadá trochu divně, když si nějak výrazně projevují lásku (což v posledních letech činí), protože to nebylo běžné. Opět k sobě našli cestu. A to je myslím hodně hodně těžké, se k takovému kroku rozhodnout, když po tolika letech v sobě máte spousta nehezkých zážitků. Znovu se otevírat, prokazovat mu lásku, když nevidíte důvod, proč to dělat. Ale o to možná jde, podle mě láska nemůže být z nějakého důvodu. Láska je rozhodnutí. Budu tě milovat, i když... nebo Přestože... O tom, že to je někdy dost těžké, ani nemusím mluvit...
 Alice + 3 


Re: Nikdy 

(12.12.2007 15:42:57)
Není to o slibu lásky a věrnosti (ale proč dávat sliby, které ani moc nechci plnit?), to je na jinou diskusi, ale neskutečně bezcharakterní je zradit vlastní děti..a rodina není jenom o lásce těch dvou
 suzann 
  • 

Re: Nikdy 

(12.12.2007 13:45:12)
no, na druhou stranu, pokud se dva lidé vezmou, pak nevím, proč by si neměli být věrní do smrti, vím že se to dnes nenosí, ani nedělá, ale myslím si, že pokud už se ti dva rozhodli ke svatbě, tak není důvod nebavit se o víc než pár měsících. V dnešní době to moc lidí nebere tak vážně, ale podle mého je svatba určitý závazek, smlouva, který nelze jen tak vypovědět. A na to v našem vztahu myslím jak z mé strany, tak i z jeho. Druhá věc ovšem je, že pokud člověk chce odejít, pak si ho nikdo ničím neudrží no. Ale právě podle mě by člověk, který se rozhodnul se oženit/vdát, neměl v žádném případě pomyslet na to, aby chtěl odejít, prostě ne. Na to se přece nemusel ženit/vdávat, žejo. A dál si myslím, že pokud to takhle berou oba dva, pak se i budou snažit o to, nezapomenout do smrti jeden druhého milovat a také si to dávat najevo, tak, aby vztah byl stále "aktivní". Ovšem jak to funguje v praxi, je zas jiná věc. Já jsem vdaná rok a pár měsíců, takže ty úvahy tomu jistě odpovídají. No, když mi vydrží co nejdéle, budu jen ráda. Já svůj závazek od oltáře splnit chci... :-))
 Bosorka2 


Závislost když s někým plánuju dítě?Záruky? 

(12.12.2007 15:13:55)
Monty:
Taky už jsem slyšela o metodě jak omezit svou závislost na mužském, se kterým plánuju dítě-
pod dojmem toho, že on nemusí být žádná jistota a já se pár let o sebe nebudu moct finančně postarat, když chci být s dítětem na mateřské-

Prostě před pořízením dítěte sdělíš manželovi nebo příteli, AŤ TI DÁ NA KONTO NĚJAKOU FINANČNÍ REZERVU-
AŽ BUDEŠ MÍT DÍTĚ, TAK JI MŮŽEŠ POUŽÍT, KDYBY SE ROZHODL TĚ OPUSTIT.kDyž tě neopustí, finance zůstanou v rodině :-).
Slyšela jsem to od jedné, která má na kontě milion :-).

Ale jestli se tahle metoda ujme a jestli je průchozí-
nebo jestli by naopak jakýkoli požadavek finanční záruky ze strany žen vedl spíš naopak k výraznějšímu omezení porodnosti- to teda fakt nevím:-).
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Závislost když s někým plánuju dítě?Záruky? 

(12.12.2007 16:47:10)
Tak mě napadá, že bych sice měla prachy - ale stejně bych byla psychicky na dně proto, že jsem přišla o chlapa, kterého miluju - tak nevím. Je to o tom, že lásku si nepojistíš - ovšem plánovat s manželkou miminko, a to prosím milence za zády - to je zrůdnost hodna opovržení - chápu, že autorka článku je smutná a nešťastná, ale když se to tak vezme, o kvalitách tohoto člověka asi nemusíme vůbec přemýšlet.
 Apačka Lapačka 


Re: Závislost když s někým plánuju dítě?Záruky? 

(12.12.2007 17:44:09)
Metoda to není špatná, ale asi není pro aplikovatelná u většiny mladých rodin. My třeba všechny peníze dali do rekonstrukce bydlení, protože dítě je na cestě (s manželem jsme 7 let). Někde jsem četla, že za svůj úspěch vděčí muž své první ženě a svému úspěchu za svou druhu ženu. Jak si pojistit, abych zůstala první navždy, to nevím.
 MiladaL 


Re: Závislost když s někým plánuju dítě?Záruky? 

(13.12.2007 0:25:02)
taky si myslím, že určitá nezávislost na partnerovi je v době, kdy je 40 % rozvodovost (a kdy se může stát, že muž odejde od těhotné ženy), je prostě fajn. já sama pracuju (máme dcerku 10 M), přestože muž vydělává řádově více než je běžné a o penězích rozhodujeme pouze společně. jsme spolu dlouho a je to hodný chytrý kluk, ale přesto nevidím důvod být na něm 100 % finančně závislá a za dobu mateřské přijít komplet o kvalifikaci.

právě proto se divím, s jakým opovržením se na těchto diskusích setkávají matky, které si s dítětem dovolily pracovat. může mi to někdo vysvětlit? naše holčička je aktivní pohodářka; s chůvou tráví 20 hodin týdně, já pracuju na 80 % úvazek (dost často po nocích, mám home-office). jsem přesvědčená, že doba strávená s chůvou (je to citlivá milá žena, lékařka v důchodu) je pro ni větším přínosem než kdybychom o ni pečovali pouze s mužem.
 LeoLea 


Jen bez záruky? 

(16.12.2007 9:35:53)
Škoda, že jsem si tento článek nepřečetla dřív. Taky jsem "naletěla" a tak blbým způsobem, že nechápu, jak se to mohlo stát. S přítelem jsem se znala přes rok, z toho půl roku se ke mně choval dost blbě - rozhodla jsem se s ním rozejít (letos v létě).

Když pak v září přišel s tím, že chce, aby bylo vše OK a že chce mimčo, naletěla jsem. Vyšlo to hned napoprvé, což mu zřejmě dost překazilo jeho plány a od té doby řeším jeden stres za druhým. Asi bych se s tím měla smířit, přestat řvát, utápět se v depresích, litovat se, ale přiznám se, že mi to moc nejde. Pořád si říkám, jak jsem mohla být tak pitomá.

Celý život jsem byla na vše opatrná, protože jsem si vše musela obstarávat a zajišťovat sama a teď tohle... Fakt tomu nerozumím.
 Eva21546 


Re: Jen bez záruky? 

(29.12.2007 14:39:23)
Všichni děláme pitomosti a chyby, to si přeci nemusíš vyčítat.
Vědomě ublížit partnerce je trošku o něčem jiném. Zajdi si ke kadeřníkovi, kup si nějaký nový hadřík a vyraz si s kámoškou na vínkou nebo výlet. EVA
 Eva21546 


Re: Jen bez záruky? 

(29.12.2007 14:39:43)
Všichni děláme pitomosti a chyby, to si přeci nemusíš vyčítat.
Vědomě ublížit partnerce je trošku o něčem jiném. Zajdi si ke kadeřníkovi, kup si nějaký nový hadřík a vyraz si s kámoškou na vínko nebo výlet. EVA
 MSteflova 


Re: Nikdy 

(12.12.2007 11:08:46)
Také jsem se naučila řešit věci sama, což udělalo určitě i spousta jiných žen, jejichž otec odešel od rodiny a matka tím pádem zůstala namydlená. Byla to pro mě škola do života. Nicméně jsem zároveň i dost impulzivní bytost, takže sem tam šlápnu vedle a pak musim své chyby napravovat, což je jistě taky dobrá škola.
Co se týče výběru partnera, opravdu mi záleželo na tom, aby to byl člověk, kterého si vážím, nesobecký jedinec do pohody, což se mi, zaplaťpánbůh, povedlo.
Kdyby odešel, byla bych z toho vyřízená, ale po svých dřívějších zkušenostech to rozhodně nemohu vyloučit, stejně jako to, že neodejdu já. Svému partnerovi ale věřím a neumím si představit život plný nejistot a pochybností o tom druhém.
Osobní svoboda, řekla bych, je pro mě důležitější, než jakýkoliv vztah, ale ještě před pár lety bych tvrdila opak.
 Michelle, 3 kluci 
  • 

Re: Nikdy 

(17.12.2007 14:42:50)
Nesouhlasím s tebou, mám několik lidí (manžel, rodiče, přátelé...), za něž bych dala ruku do ohně a sama se snažím žít tak, aby oni dali ruku za mě. To není o závislosti, ale o důvěře.
Když se na sebe partneři nemůžou spolehnout, zůstanou si podle mě cizí a takové manželství musí stát za houby. Chlapa, který by za mě nedal ruku do ohně, bych nechtěla.
Jasně, že se můžu někdy spálit. Pak je důležitý mít po ruce správný mastičky a obvazy, někoho, kdo to pofouká a nemyslet si, že s jednou spáleninou je člověk invalida.
 Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 


Zlatíčko drž se 

(12.12.2007 8:15:59)
Vím,že je to pro tebe strašně těžké....ale ty to zvládneš a přesně jak už tu někdo psal...zvedneš hlavu a budeš žít dál a budeš mít krásný život....máš rodinu,která je s tebou...svého syna,který tě potřebuje a kvůli němu to jako máma dokážeš.....
A pak jsme tu ještě my....my tvoje kamarádky snažilky a za námi můžeš kdykoliv přijít a nebo kterékoliv z nás napsat či zavolat....moc na tebe myslíme a posíláme hodně síly!
Drž se a opatruj se
 Eva 
  • 

Moc vám děkuju 

(12.12.2007 8:48:34)
Moc vám všem děkuju za podporu. Já ráda bych dodala, že si to neumím vysvětlit, ale svého manžela i přes to všechno co mi udělal miluju a potřebuju ho. Nevím s čím se vyrovnat dřív. Zda s odchodem manžela, nevěrou, ztrátou miminka..že je a bude všechno úplně jinak než mělo být... Těšila jsem se na vánoce, jak budem všichni spolu, já s malým bříškem. A teď budem jen dva. Nechápu jak se to mohlo všechno tak sesypat během chvilky. Strašně to bolí.
 PajaMM 


Re: Moc vám děkuju 

(12.12.2007 8:54:51)
Evi,
neboj se, casem bude lip, i kdyz to ted tak nevypada. Nejdriv ho budes chtit zpatky a bude ti hrozne chybet...pak se to postupne zmeni ve vztek a zacnes ho nesnaset...a pak se to uklidni a bude lip.
Znam to. Nestalo se mi uplne to, co tobe, ale muj byvaly manzel nas opustil, kdyz byly Klarce 3 mesice - pres sms. Bylo to strasne, ale zvladly jsme to - s pomoci rodiny a pratel, samozrejme. A ty mas zazemi taky, to je zaklad. No a dnes uz jsme schopni spolu normalne komunikovat - kvuli Klarce, zadna zast, zadna nenavist, zadne naschvaly...taky k tomu dojdete. Jestli mu zalezi na synovi, tak to prekonate. Muj byvaly 4 roky zajem nemel a najednou se v nem neco hnulo...a snazi se. Mozna dospel, mozna je to jen poza, netusim. Ale hlavne, ze je Klarka stastna...

Tak moc a moc drzim palecky, bude lip...slibuju. A nic si nevycitej!!!
 lea 
  • 

Re: Moc vám děkuju 

(13.12.2007 9:23:57)
Milá Evi,zažila jsem něco podobného jen s tím,že jsme děti plánovali a kvůli budoucím dětem jsme se vzali.Do roka byl rozvod ,protože si ex našel milenku a mně sdělil,že se mnou vlastně ani děti mít nechce.ALE poučila jsem se a zjistila jsem ,že vše špatné je k něčemu dobré.Vlastně bych bývalému muži měla poděkovat.Potkala jsem super chlapa,kterému na mně záleží a jsem zamilovaná jako nikdy předtím.Moc si přeje mimi a žít se mnou.Nezoufej,nech to přebolet,najdi si jiné zájmy a hlavně na něj přestaň myslet.Vím lehko se to říká ,ale je to pravda.Určitě na tebe čeká někdo báječný,který si tě zaslouží.A bude líp.Držím pěsti a nevzdávej se.
 berunkav 


Re: Moc vám děkuju 

(12.12.2007 9:20:41)
Když jsem si přečetla Váš příběh, přišlo mi, že někdo píše vlastně můj. Stalo se mi úplně to samé před 7 lety - byly to nejhorší Vánoce mého života. Rada - Vaše dítě Vás potřebuje a hodně. Jestli mu to nevysvětlíte, bude si myslet, že tatínek odešel protože ono něco provedlo. Navíc - nic nezničí dětskou psychiku spolehlivěji, než nešťastná máma. Nejste závislá na konkrétním partnerovi - i když Vám to tak připadá, ale na způsobu života, který jste vedla a připadal Vám šťastný. Věřte mi - když jste zvládla starat se o celou rodinu, zvládnete i tento skok do neznáma a časem se Vám to bude i líbit. Odstřihněte svého manžela co nejdříve - hlavně to neprotahujte, ale trvejte na tom, že MUSÍ fungovat jako otec! Přeji Vám hodně síly a uvidíte, že až se dáte dohromady, za rohem čeká další partner!!! A potom si to náležitě užijte - rodinu už zakládat NEMUSÍTE - jste vlastně volná, jediné co musíte, je vychovat co nejlépe své dítě! Hodně štěstí! V.
 ClaireD 


Re: Moc vám děkuju 

(12.12.2007 11:25:57)
Ty víš, že na tebe myslíme, držíme ti palečky,a jsme s tebou... Netýrej se za to, jak to dopadlo, nesuď se za to... nebyla to tvá vina. Bude to zase dobré, musíš se dívat dopředu, kvůli synkovi, kvůli sobě... Buď statečná. Zvládneš to, určitě. Já to vím.
 Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 


Re: Moc vám děkuju 

(12.12.2007 11:26:25)
Drž se kočičko...jsme s tebou :o)
 Iveta75 


Re: Moc vám děkuju 

(16.12.2007 15:19:01)
Dobrý den,
zatím to máte krátce za sebou, takže ho milujete a chcete, aby se vrátil. Chtěla jsem to 3 měsíce. Hodně jsem se snažila. Pak jsem ho nenáviděla, a teď už je mi ten člověk lhostejný. Ať si žije svůj vlastní život, ono se mu stýská, chybíme mu, to už přiznal. Ale nám nechybí, jsme s prckem spokojeni (relativně) i sami a já se naučila i takové věci jako dolévat olej do auta, vrtat vrtačkou.... Tak si říkám, proč vůbec bych ho měla vzít nazpět? NE!!!
Už jsem trochu pochopila i mužskou psychiku, rozebírala jsem to s mnoha muži. Chlapi dokážou mít rádi cizí dítě a přijmout ho za vlastní, takže věřte, že takového najdete a bude si vás vážit a hýčkat vás. Myslete na NĚJ a ne na bývalého. Hodně sil a držte se!!! On za ty slzy nestojí!
 Monika, 10 měs.syn 
  • 

Prožila jsem peklo před rokem 

(16.12.2007 22:24:18)
Milá Evo,
prožila jsem si něco podobného před rokem. Ze začátku stejný scénář jako u vás. Nádherná romantická svatba,pak snažení o miminko, více ze strany manžela. 4 měsíce těhotenství v klidu a pak ze dne na den změna ze strany manžela. Začal na mě hledat chyby, kritizoval moji kulatící se postavu..... prostě všichni, co to zažili ví, o čem píšu. Zanedlouho jsem zjistila, že má milenku.Odstěhoval se k ní a mě nechal samotnou daleko od rodiny (cca 400km) bez pomoci.Prožila jsem peklo v 2. půlce těhotenství, silnou těhotenskou cukrovku vlivem nervů a stresu. Nevěděla jsem, co bude dál a bála jsem se, jak to vše poznamená naše miminko a jak vše úplně sama zvládnu. Naštěstí se mi narodil zdravý nádherný chlapeček. Dodnes nevím, co bude dál,ale už se na to nedívám tolik tragicky. Manžel má o malého zájem, ale chce si ho brát k milence. Bojím se okamžiku, kdy mi ho odveze, ale jednou to přijde.... Nicméně už neprožívám takové peklo jako před rokem a snažím se dívat dopředu a plánovat trochu budoucnost, spím, jím, žiju... Mám velkou radost z malého sluníčka.Mějte se a držte se.
 Alča+2 děti (6/00,8/03) 


My ženské jsme silné...  

(12.12.2007 14:19:14)
Ahoj Evi,

Moc a moc s tebou soucítím - nestalo se mi sice to, co tobě s miminkem, o to to máš horší, ale taky od nás manžel odešel. Loni mi zničeho nic oznámil, že už mě prostě nemá rád a že by potřeboval pauzu a bydlet sám..byl to pro mě hrozný šok.. párkrát jsme byli v poradně, ale manželův názor se neměnil, prostě mi nedával žádnou naději! Ale rozvod nechtěl. Půlrok jsme takto žili nežili, víceméně kvůli dětem, a letos na jaře mi manže sdělil další "jobovku" - že chce jít pracovat do jiného města asi 100 km od našeho bydliště. Po tomto uz jsem psychicky nevydržela a sbalila jsem ho, at si jde bydlet jinam- manzel se vůbec nebránil, asi na to čekal, a od té doby jsem s detmi sama. Za jinou slečnou prý neodešel, nebo aspoň se mu to daří dobře tajit, o to je to divnější, jen tak mě vyprchaly veškeré city ke mně! Nechápu, jak někdo, koho jsem si brala z lásky, plánovala s ním společnou budoucnost, mám s ním krásné děti, mně může takto odkopnout! Pořád jsem doufala, že si uvědomí, jak mu chybíme, že nedokáže přežívat bez dětí, ale prý mu to vyhovuje! Navíc teď chce mermomocí i rozvod.. uvidíme, co za tím vším nakonec bude.. ale já každý den nad tím přemýšlím a hledám důvod, který jaksi není....Evi, říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, teď to třeba nevidíš, ale určitě v budoucnu si to řekneš.. já teď na tom už nejsem úplně nejhůř, to už asi bylo, ale dobře mi taky není. Přeji hodně štěstí a spokojené vánoce v rámci možností (u nás bude taky štědrý den bez otce, budeme u našich)
 m-endulka 


bohužel znám 

(12.12.2007 16:49:41)
Když jsem četla tento článek zatajil se mi dech..ano přesně toto jsem letos také zažila.Jen za mne naštěstí velké dilema vyřešila příroda sama.
Evo..netrap se.Přijde bohužel ještě spousty chvil kdy budeš plakat a říkat proč a nač atd..srdíčko bolí.Nedokáže vypnout ani přepnout.Mám rád,nemám rád,chci,nechci..stěhuji se a jdeme dál. Ale čas vše zahojí. Jen musíš chtít a najít sílu vykročit..neohlížet se a dívat se jen dopředu…
Já vím,lehce se to řekne…také jsem to za 10m ještě úplně nezvládla….ale věřím si
 Eva 
  • 

Re: bohužel znám 

(12.12.2007 17:22:25)
M-endulko prosím co jsi zažila? Možná by mi pomohlo vědět, že někdo zvládl stejnou situaci. Prosím, jestli to zvládneš napiš mi. Můžeš i na email. eva.evka@seznam.cz Děkuji.
 kj. 
  • 

Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 17:27:49)
"tahat" se s ženatým mužem, který nutí svou těhotnou manželku zabít chtěné, plánované nenarozené dítě?

Máte k tomu milenky co říct? Jak to vidíte?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 17:50:41)
No, já nejsem milenka, ale kdybych byla, asi bych o těhotenství téhle manželky vůbec nevěděla, páč pochybuju, že by se mi s tim ten chlap pochlubil.
Kdoví, jestli milenka ví aspoň to, že je ženatej, nebo jestli jí chlap nenamluvil, že mezi ním a ženou už to dávno neklape a žili spolu jen kvůli dítěti.
 kolemjdoucí. 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 18:39:26)
No jestli mají milenky klapky na očích, je to jejich vina a blbost.

Ale zajímají mě milenky, které o tom ví a přesto....
 MSteflova 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 18:41:32)
Kolemjdoucí, klapky na očích má většina čerstvě zamilovaných, speciálně mladé, naivní holky.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 19:03:15)
ty, které o tom ví
- buď věří tomu, že kdyby to doma fungovalo, tak by ten chlap neměl milenku
a když on neodchází od rodiny a ony jsou stále milenkami, tak věří, že je to proto, že on je svělej otec, kterej nechce ublížit dětem nebo musí splatit hypotéku nebo... dosaďte dle libosti
a když on odejde (jako manžel autorky článku) tak proto, že z toho nefungujícího vztahu ho vysvobodilo štěstí, který poprvé v životě prožívá až s ní

- nebo to berou tak, že to je notorickej proutník, kterej s ženou vychází dobře, takže nemá důvod se rozvádět, ale milenky bude mít pořád a když ne tuhle, tak nějakou jinou, takže je to fuk
 Miguelka, S9/03 a ? 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(12.12.2007 21:32:09)
V první řadě Evo,prošla jste peklem,ale je za vámi,je jen bolestnou vzpomínkou,které čas otupí hrany a bude snesitelná i když teď to tak nevypadá.Přeji vám,ať se ta rána hojí rychle a bez komplikací,nebojte i s velkou jizvou se dá šťastně žít.Držím vám a vašemu synkovi palce a přeji už jen a jen štěstí.
A teď ad milenky:Jako devatenáctiletá naivní holka jsem se dostala do situace,kdy zajiskřilo mezi mnou a mým ženatým kolegou z práce.Vyslechla jsem si od něho všechny ty otřepané bláboly o tom jak si s ženou nerozumí,jak je pro ni přednější syn než on,jak jim to neklape,bla,bla,bla.Jenomže já ji znala a věděla,že je to skvělá ženská a tak jsem jako velmi mladá ztratila iluze o chlapech.Zůstalo jen u platonického zajiskření,které časem vyprchalo,ale nebylo to nic platné,protože stejně potkal holku,které nevadilo,že ho doma čeká žena a dítě.Já bych tedy milenkou být nedokázala,mám svědomí a milenky,ruku na srdce o manželce víte téměř vždy.Mám pár kamarádek,které se svědomím nezaobírají a klidně měly ženáče.Když jsem se jich na to ptala,tak říkaly,že o manželkách,případných dětech prostě nepřemýšlí a poslouchají slovo od slova stejné bláboly jako já před lety.Ti chlapi se to snad někde hromadně učí nebo co?:o)A jak jsem dopadla já jako manželka?No mám prostě smůlu,že mému muži stojí v cesté samé holky bez svědomí a je to přesně typ 2,který popisuje Jena,nenapravitelný proutník.Mám za sebou taky svoje soukromé peklo,ale naučila jsem se s tím žít a těžit z toho co se dá.Mám totiž čtyřletou dceru,která tatínka miluje a on je pro ni opravdovým a fungujícím tatínkem.Ale to už je jiná kapitola.
 Káťa 
  • 

Vdaná milenka 

(13.12.2007 9:51:51)
Nejsem milenka- byla jsem podváděná manželka.A můj muž mě podváděl s vdanou ženou.Ta žena byla ve svém manželství navenek spokojená,ale měla velmi vytíženého muže,který cestoval a cestuje po kongresech po celém světě.Nudila se, chyběl jí sex,...?Nevím, možná všechno dohromady.Vztah s mým mužem si začala v době,kdy ona byla bezdětná,vdaná,můj muž již se mnou chodící,ale svobodný.Paralelně se mě i jí narodily dvě děti(dnes pevně věřím,že každé z nás s vlastním manželem),já jsem se vdala.Nebudu dál popisovat svůj příběh,to už jsem tady napsala,jen chci říct,že toto je jeden z nejnebezpečnějších vztahů,jaký může být.Ona svého milence k ničemu nenutí, v podstatě je ona i on spokojeni se stavem věci,jen se občas ozve....Neměla jsem sílu jí zavolat,oslovit jejího manžela...No není to k zbláznění?
 Sylvie 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(13.12.2007 10:28:52)
Taky jsem jako mládě byla milenkou a přesně jako píše Jena - jeho manželku jsem neřešila. Je to jeho manželka, ne moje On je proutník, kdyby nebyl se mnou, byl by s jinou, ostatně, jednou jsem se s ním náhodou potkala na jedné společenské akci a ta dáma, co ho doprovázela, rozhodně nebyla jeho manželka Já ho od rodiny odvést nechtěla, on proti své manželce nikdy neřekl špatného slova a pokud jsem se dozvěděla, co se děje u nich doma, tak to byly jenom občas nějaké střípky. Občas jsem měla pocit, že teď momentálně by byl radši s manželkou, ale protože vzhledem k okolnostem nemůže, tak bere zavděk aspoň tím, že je vedle někoho jiného.
 Bosorka2 


Co na to milenky?Klapky na očích? 

(13.12.2007 11:21:46)
No, pokud dotyčný dokázal přesvědčit vlastní manželku která ho znala už mnoho let a dítě s ním měla- k tomu aby se snažili o další dítě- a ona měla dojem jak skvěle fungují a o milence netušila nic...
tak patrně stejně dobře dokázal přesvědčit jinou ženu- milenku- která ho neznala tak dlouho- třeba o tom, že se ženou nespí, nefunguje mu to a je s ní jen kvůli dítěti, kterékdysi vzniklo podrazem nebo z jeho hlouposti.
Nevěřím že by nějaké jiné vykládal, že se s manželkou snaží o dítě.

Nevím jestli bych to házela na ty ženské, že mají klapky na očích-
spíš to vidím tak, že dotyčný je opravdu svině-
a udělal podraz jedné, udělal ho i vlastnímu dtěti- udělá to patrně i znova...
 Markuša 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(14.12.2007 0:23:21)
Je to moc smutné!
1. poprvé v životě jsem se setkala s holkou co to táhla s ženatým chlapem. Bylo jí asi 20. Nadávala na jeho ženu jaká je to kráva-doslova-jak se k němu hnusně chová a jak on musí spát v obýváku na gauči, protože ho vyhodila z ložnice. On to trpí kvůli dětem. Vůbec ji neznala. byly to pouze slova, které slýchávala od něj!!!
2. podruhé jiná dívka, které už bylo asi 25. líčila story úplně stejně!!! ač to byl jiný pár. Tahle šla dál. Žena na ni-milenku přišla a pozvala si ji domů. Dívka klidně šla a potom ji-manželku nevybíravě kritizovala a vysmívala se ji. Cítila, že je v převaze, protože od svého milence na ni slyšela jen samé negace.
3. sama jsem se dostala do situace, kdy až po čtvrt roce bližšího přátelství s mužem z jiného města jsem se dozvěděla, že je ženatý a má děti. Když jsem se rozzuřila uklidňoval mě, že má po prvním rozvodovém stání. Až za další dobu jsem se dozvěděla, že toto první rozvodové stání měli před třemi lety. Bla bla bla o tom jak mu žena nerozumí a on musí spát v obýváku na gauči mě už ani nepřekvapilo.
4. nezávisle na těchto mých zkušenostech mi mamka vypráví příběh ženatého záletníka a říká:.....no a on vyprávěl jak mu žena nerozumí, že si připadá hrozně sám, ani s ním už nechce spát a on musí spát v obýváku na gauči...."

Musela jsem se smát. Ty mužský jsou vážně jelita. Jsou to nedokonalé bytosti :-)) a svoje nedostatky mají některé z nás pěkně naložené na zádech.
Doufám, že také nejsem v očích nějaké dívky jako příšera, která svého muže nechápe a nutí ho spát v obýváku na gauči. Ale kdo ví co bude zítra......

Moc Evičce přeju ať najde moc moc síly, aby byla malému "zemědělci" dobrou, hodnou a hlavně usměvavou maminkou, která se povznesla nad nedostatky a velikou charakterovou slabost jeho otce! Evičko bojuj!!!

 Šárka+Terinka 4 roky 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(17.12.2007 13:03:30)
Taky jsem byla kdysi milenkou ženatých mužů.První se objevil,když mi bylo osmnáct,jemu třicet.Měl manželku a osmileté dítě,táhla jsem to s ním dva roky.Nikdy jsem nechtěla,aby se rozvedl,ale co mě hodně zabolelo,bylo to,že během našeho dvouletého vztahu si udělal s manželkou další dítě.Ale rád mě asi měl,trávil se mnou obrovskou spoustu času.Pak to skončilo,potkala jsem někoho jiného a začala nový vztah.Pak jsem měla ještě další dva vztahy se ženatým,nikdy jsem ho však do ničeho nenutila a naopak mi vyhovovalo,že je ženatý a nechce se na mě vázat.A jeho manželka mě nikdy nezajímala.Pak jsem ale žila s jedním ženatým,který měl ženu a dvě děti,ale ona žila s milencem,děti taky,jenže jakmile zjistila že má její manžel nový vztah,nemohla to přenést přes srdce a najednou ho začala strašně milovat a chtěla se vrátit,začala dělat zle.No,nějak jsme to po všelijakých peripetiích ustáli,ale po čtyřech letech jsem se s ním stejně rozešla.
 Káťa 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(18.12.2007 13:10:49)
Nechci, Šárko, moralizovat, ale z vašich slov mi běhá máz po zádech.Je mi z toho špatně a smutno.Vím,že chlapi jsou hnusní a dokážou provést svým manželkám nemožné,ale taková slova od ženy mi jsou proti srsti.Přečtěte si zde některé příběhy a zkuste se vžít do pocitů těch podváděných manželek(těhotných,s dětmi,...).Nepřála bych vám to,máte také dítě,nevím,jaký ted prožíváte vztah,ale jak by vám asi bylo,kdybyste nějaké milence svého partnera byla "UKRADENÁ"?Ještě ted je mi fyzicky(doslova od žaludku) špatně, když projíždíme městem,ve kterém bydlí bývalá(?) milenka mého muže,ještě dnes,když slyším její jméno,nahání mi to hrůzu.Ta urputnost,se kterou usilovala o čas a tělo mého muže,je neuvěřitelná....
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(18.12.2007 22:09:34)
Nějak špatně jsi to Katko pochopila.Já jsem napsala,že mě jeho manželka nikdy nezajímala,ne že mi byla ukradená.Nezajímalo mě,jak vypadá,co dělá,kde dělá,jaký má vztah k manželovi,jaký on k ní.Nehodlala jsem poslouchat o tom,jak s ní je jen kvůli dětem,jak ona mu nerozumí,že spolu již nespí apod.Prostě téma manželka bylo tabu.A nevím proč by mě to mělo trápit a měla bych mít nějaké výčitky svědomí,když jsem ho nikdy od rodiny netahala,nechtěla aby od ní odešel ani jsem se nesnažila aby se to dozvěděla jeho žena.A co oči nevidí,to srdce nebolí.Když chceš vědět,jak se stavím k nevěře v mém vztahu,řeknu ti to naprosto natvrdo.Ačkoli jsem nevěru mého partnera řešit nikdy nemusela,tak mne nezajímá,zda má můj chlap někde nějaké bokovky.Pro mne je důležité,že jsem to já,koho má doma,ke komu se vrací,komu šeptá láskyplná slova a komu nosí kytky.A že si někde šťouchne bokem?Promiň,ale očekávat absolutní celoživotní věrnost mi přijde tak naivní jako perpetuum mobile.Ten chlap,milá Katko,je se mnou,protože se mnou chce být.Ne pro to že musí.Takže pokud tady ty,co odsuzují milenky,považují chlapa za svůj majetek,ne za člověka který je svéprávný se sám rozhodovat o tom,kde a s kým bude žít,nedivím se že mají problém.Pro mne je důležité to,jak se chová ke mne.Ne to že si jde někam na dvě hodiny zasouložit.Pokud muž nebude ve vztahu spokojený,odejde,ani nemusí mít milenku.a pokud má,nezáleží na tom,zda to je Šárka,protože když mu Šárka odolá,najde si Hanku,když to nevyjde s Hankou,bude mít Barču.Prostě pokud chlap chce milenku,bude ji mít a ženská se může třeba vzteky rozkrájet.A jinak mě zase dojímají takové ty rádoby moralistky,které říkají "já bych nikdy v životě nemohla..." Každá by mohla.Záleží jen na tom s kým.NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.A ještě něco,kdo kdy rozhodl o tom,že si muž a žena musí být celý život věrný?Vždytˇje to jenom umělá berlička.
 sarka25 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(18.12.2007 22:27:45)
Že Tě jeho rodina nezajímá - sobec nade vše vid? Jsem bohužel z rodiny, kde ten táta taky rád chodil k milence - ona mu totiž tak úžasně rozumí, zatímco manželka mu vaří, pere apod. A děti - kolikrát jsem šla spát a chtěla mít aspoň chvíli tátu u sebe, zajít si s ním někam, pohrát si apod. - neměl čas, musel být u milenky a milenky samozřejmě děti a rodina nezajímají.
Výsledek - Já i bratr naprosto pohrdáme ženskými tvého ražení i naším otcem. (nutno podoknout, že mamka se naopak snažila, abychom tátu opravdu navštěvovali a stýkali se s ním)
 Šárka+Terinka 4 roky 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 10:33:37)
Šárko,ale to je tvůj problém,ne můj,kým pohrdáš.Ty se s tím musíš vyrovnat.Stejně tak jako to že tvůj otec trávil veškerý čas s milenkou.To bylo jeho rozhodnutí,ne rozhodnutí milenky.Nebo byl snad tvůj otec nesvéprávný a milenka mu držela pistoli u hlavy a nechtěla ho pustit domů?Či ho měla uvázaného za nohu u stolu?V některých diskusích sleduji,jak se některé ženy schovávají za určitý alibismus a jsou strašné chudinky,které podvádí manžel s milenkou,samozřejmě za to může ta milenka,manžel je svatoušek,nebýt milenky,seděl by spořádaně doma a skákal kolem ženušky a dětí,že?Ty asi hledáš nějaký ideál,ale žádný ideál není.Víš,někteří otcové nejsou doma s dětmi,protože sedí v hospodě a chlastají pivo.Jiní sedí u automatu a vesele přihazují výplatu.Někteří jsou v práci a protože chodí domů pozdě,děti je pořádně ani nevidí.No a jiní nejsou se svými dětmi,protože jsou zrovna se svojí milenkou(pak jsou samozřejmě ty otcové,kteří spořádaně po skončení pracovní doby naklušou domů a věnují se dětem a manželce.)No a co,přestanem kvůli tomu vyrábět pivo,zakážeme automaty,zrušíme práci a zabijeme ženy,aby nemohly být milenkami ženatých mužů?Nemůžeš spasit svět,to je holt život.Sleduji na některých diskusích,jak se některé ženy schovávají za alibismus toho,jak ony jsou chudinky podváděné,jak za všechno může milenka,jak chudáčka manžela lapila do svých sítí.On to ten chudáček manžel ale chtěl,víš?A neznám žádnou ženskou,která by se zamyslela nad tím,jestli není nějaká chyba taky v ní,když měl manžel potřebu najít si milenku.Já nic,já muzikant,to milenka je svině která tahá otce od rodiny,že?Manželka se vždy považuje za svatou.A když to zkusíme otočit-proč by chlap NEMOHL mít milenku a žena milence?Kdo to zakázal?Ty?Z důvodů nějaké morálky?Co to je morálka,prosím tě?Mimochodem,moje teta byla se strejdou třicet let.Pak najednou bum a strejda měl milenku.Po čase k ní i odešel.Teta samozřejmě byla naštvaná,zlobila se na strejdu i na ní,najednou to byl hajzl,kripl a ještě horší nadávky,milenka byla kurva která tahá chlapa od rodiny a oba byly nejhorší na světě.Ale to,že teta už se strejdou delší dobu nechtěla spát,že ho neustále buzerovala,neustále ho honila do práce kolem baráku a sama seděla na prdeli,to si přiznat nechtěla.Za komunistů se s ním měla jak prase v žitě,každý rok na zahraniční dovolené,každou chvíli v tuzexu,to jí nevadilo.Ale že po strejdovi chtěla aby on skákal jak teta pískala,o tom už radši nikde nemluvila a pak se jen divila,že má strejc milenku.A samozřejmě,co myslíš že udělala teta?Začala proti němu štvát děti,zakázala jim stýkat se s ním,ačkoli strejda děti miloval a měl zájem se s nimi stýkat,snažil se o kontakt s nimi,ale ty byly tak naočkovaný od matky,že otec pro ně byl najednou ta největší zrůda.To ti přijde od těch ženských normální?Vy moralistky se totiž považujete za svaté,ale atˇhodí kamenem kdo je bez viny.A ještě jedna otázka.Proč by milenku měla zajímat manželka?
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 10:55:01)
Ještě dodatek.Tím vůbec nechci říci,že je takové jednání,kdy chlap má milenku,správné.Ale život není jen černý nebo jen bílý,není takový jak si ho člověk nalajnuje.Musí se brát takový jaký je,s tím dobrým,ale i s tím špatným.A nikde není dáno,že i když chlap tu milenku nemá,že od rodiny neodejde.Komu budeš dávat vinu pak?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 12:26:02)
Nezlob se, ale musím se smát. Já jsem s maželem teprve 17let a jsme partneři a důvěřujeme si ve všem. Nezlob se, ale mít manžela jen proto, abych ho měla je pod mou úroveň. Aby si dělal co chtěl, vrznul si kde chtěl a ským chtěl já tady hrdě prohlašovala jak mi to nevadí hlavně, že bydlí se mou - to je fakt síla. Já bych takového chlapa nechtěla, protože je to vina samozřejmě toho chlapa, kdyby nechtěl tak nezahne. Na druhou stranu přímo vidím ty nevinné dívky, které jen tak potkají ženáče - samozřejmě nešťasného, hlavně chudého, nezajištěného s megerou za krkem - a ony mu vlastně pomohou z jeho soukromého neštěstí - samozřejmě jen v posteli, nemusí vařit, žehlit, prát, ale mohou hodně brát.
Asi jsem hodně hloupá, ale k sexu snad patří vztah (láska) a pokud by můj manžel měl milenku asi už ke mě nic necítí, tak ať jde - budu se trápit, bude to bolet, ale snižovat se k tomu, abych dělala "zázemí" nějaké chuderce, která nemá na to, aby si našla nezadaného fakt nemusím.
Tobě přeju, ať Ti ten Tvůj "vztah" vydrží a ať si bokem hodně užijete (doufám, že se aspoň chráníte dnes je těch nemocí fakt dost).
 Šárka+Terinka 4 roky 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 14:38:12)
Barčo,to je sice hezké,že si s mužem důvěřujete,ale to ještě neznamená že ti nikdy nemohl zahnout.My si s partnerem taky důvěřujeme,ale ruku do ohně za to,že mi nikdy nezahnul a nezahne,bych nedala nikdy.Tak naivní tedy fakt nejsem.Pro mne je důležité,že máme krásný vztah a jestli někde někdy podlehnul svodům nějaké krásky mě fakt nezajímá a nepátrám po tom.Proč by mělo?On je se mnou,ne s ní,a pokud bude chtít odejít,udělá to bez ohledu na vše kolem.Jde jen o to,že chudinka podvedená manželka musí na někoho ukázat,že je ten špatný.Je logické,že těžko ukáže na sebe,že?Nebo na manžela,kterého pořád miluje.Takže jako to zlo které může za rozpad rodiny označí zákonitě milenku.A když si celou tu situaci převrátím,proč by manžel musel zůstat s manželkou?Není to sobeckost taky ze strany manželky?Ty sis toho chlapa koupila,že máš pocit,že je jen tvůj?Je to tvůj majetek?Ty si asi neuvědomuješ jedno.Ten chlap je na světě sám pro sebe,ne pro tebe.Není tady proto,aby jsi na něm stavěla svoje štěstí.Je s tebou,protože s tebou chce být,sám se tak rozhodl.Ale když se stejně tak sám rozhodne,že už s tebou být nechce,tak je najednou špatný?Dost divné,ne?Aha,mám pocit že to pomalu začínám chápat.Manželka ho potřebuje,aby mohla rozhodovat o tom,jaký má ten chlap vést život,aby to bylo podle ní a správně.Tak to potom jo.
 Sylvie 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 14:44:44)
Pro mne je důležité,že máme krásný vztah a jestli někde někdy podlehnul svodům nějaké krásky mě fakt nezajímá a nepátrám po tom.

Hehe, Šárko, já myslela, že tyhle myšlenkové stereotypy ("podlehl svodům nějaké krásky") mají právě ty podváděné manželky :o) Vždyť toho nevěrníka ona dotyčná kráska vůbec nemusí svádět, ona může být v roli té sváděné... a vlastně to ani nemusí být kráska


--------------
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 15:06:04)
V tom s tebou souhlasím,Sylvie,nemusí to být kráska ani nemusí svádět,může svádět muž,ale to na situaci nic nemění.
 Bleška27 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 15:21:39)
Šáry myslím, že vaše názory jsou absolutně v pořádku, jsem na tom podobně, nepátrám jestli si manžel někde "ustřelí", vědět bych to asi nechtěla, ale co oči nevidí... Hlavně, že je skvělej partner, táta, kamarád apod. Je to holt realita a lepší s tím počítat než se z toho hroutit.
 Eva21546 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(29.12.2007 15:16:52)
Myslím, že jedna věc je jednorázový sex a jiná dvouletá známost bokem. O jednorázovky se taky nezajímám. U
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 16:18:37)
V mnohém Ti musím dát zapravdu. Pokud chce chlap odejít, tak odejde a je jedno jestli má milenku nebo ne. Mě jen přišlo směšné jak bojuješ za milenky. Já taky nepátrám a je lepší nevědět, ale uznej, že pokud opustí těhotnou ženu tak je to sviňárna. Nemyslím si, že je vina jen na milenkách, to asi ne. Je to jako ve všem, každý má na vzniklé situaci svou "vinu". Ale uznej, že situaci nemůžeš paušalizovat. Jsou chlapi sviňáci, jsou manželky megery, ale jsou také vypočítavé milenky a to je fakt. Mě se to nestalo a doufám, že nestane, ale na mou povahu bych se mu snažila ukázat, že on není středobodem mého života a poradím si i bez něj. Určitě po odhalení milenky bych mu prostě sbalila věci a když se zamiloval a má jinou tak ať jde a ona se o něj stará se vším všudy.
Z mé strany jsou to jen teorie (naštěstí), ale já jsem hrdopych a tak bych se asi zachovala takhle.
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(19.12.2007 21:42:38)
Jasně,uznávám že je sviňárna opustit těhotnou ženskou a uznávám i spoutu jiných věcí,ale nepaušalizuji a nezastávám se milenek právě proto,že každý případ je individuální,jen mi vadí,jak každá opuštěná nebo podvedená žena dává vinu pouze milence.Neznám jedinou,ani zde na diskusi jsem nečetla příspěvek od ženy,která by napsala něco v tom smyslu-ano,mám podíl na tom že ode mne manžel odešel.Nikdy není chyba jen na jedné straně.Zato všechny podvedené tady píšou o těch sviních milenkách,které mohou za rozpad jejich vztahu.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(20.12.2007 11:46:30)
Ale s tím přece musí (ta milenka) počítat. Málokdo hledá vinu u sebe spíš se setkávám s tím, že vinni jsou všichni kolem.
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(2.1.2008 22:27:10)
jasně,a výrobci alkoholu a automatů musí počítat s tím,že mohou za rozpad rodiny v případě alkoholika a gamblera,takže si zaslouží zavřít a výroba alkoholu zrušit.
 Myss 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 12:25:41)
ty jsi asi byla taky milenka,co?Jasne,co na tom.Berem,co zivot prinasi,ne?Takovy mam z tebe pocit.Chtela bych videt Tve hrdinstvi,kdyby te popisovana situace zasahla-naostro.Zda bys porad razila-kdyz chce odejit,at odejte-silna slova.(pokud jsou deti,ktere ho maji rady...,nemluvim o bezdetnem manzelstvi)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 15:30:36)
Rozvodem/rozchodem se na faktu rodičovství nic nemění...
 MSteflova 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 17:00:29)
Monty, ale na jejich dětství se toho změní celkem dost...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 20:57:28)
Ano.
Někdy je to dokonce i změna k lepšímu. Takový otec alkoholik, například...
Ovšem, když zůstaneme v "klasických" podmínkách; pokud jsou oba rodiče normální, dokážou se domluvit tak, aby děti strádaly co nejméně. Já nevím, někdy mi přijde, že se tady hovoří o rodinách, které si navzájem koukají 24 hodin do očí a nehnou se od sebe, ani když jdou na WC, ale z praxe kolem mne to vidím spíš tak, že otcové, co živí rodiny, choděj domů obvykle až když děti spí a užijou si je maximálně o víkendu, pokud vůbec. Takže z mého úhlu pohledu je to celé jen o tom, že se dospělí nedokáží nechovat jako naprostí debilové. Dětem podle mého názoru nevadí, že vidí tatínka 2x do týdne, ale traumatizují je scény, řev, pláč a podobné průvodní jevy rozvodů/rozchodů.
 10.5Libik12 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 21:15:43)
Monty, děti mají potřebu hnízda. Moje děti například, když jim odvál tatínek, jemuž jsem nechala volný přístup do bytu a velice přátelsky jsem s ním vycházela, propadaly panice, zda-li má například , kde spát (5 let) a co má k večeři, také jestli mu není smutno:)
A to ho do té chvíle znaly víceméně z víkendů a vyprávění.
Kdo ví, jestli to není dobře. Navzdory osobním prohrám, pokládám funkční rodinu za úžasnou věc.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 21:34:08)
Libiku,
já bych nepaušalizovala... syna jsem vzala k sobě do bytu, pravil že tam nechce bydlet, že zůstane s tatínkem. No tak jsme se domluvili tak, že je u tatínka a já je navštěvuju. Ano, ze začátku se snažil nás dát dohromady, po čase zjistil, že to nemá smysl a zvykl si. Neřekla bych, že trpí. Nikdo před ním neřve, nedělá scény, nehádá se...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 22:06:08)
Asi nemá smysl to rozebírat, mám prostě jiný názor a jiné zkušenosti, možná i jiné priority. Zažila jsem, jak "úžasné" je udržovat rodinu "jen kvůli dětem" na vlastní kůži a fakt to nepokládám za rozumné řešení.
 10.5Libik12 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 22:16:53)
Funkční rodina, která je úžasná, není rodina kvůli dětem. Nevím, na co jsi byla napojená poznámkou o tom, že víc zla nadělají hysteričtí rodičové (což je pravda) než fakt, že rodina není.
Já jsem psala o tom, že můj životní názor neodmítá jakýsi úkor dětí rozvedených rodičů ve jménu té nějaké rodiny ideální(jakože mrzí mě rozpad vztahu rodičů, jednou se zařídím jinak).
Kdyby to ty děcka braly jako housku na krámě, asi by nebyly normální (nebo my všichni). Neříkám, že nemůžou bejt šťastný a hlavně, že se jim normálním chováním nedá hodně pomoci.Mmch, jsem matka dvou dětí z rozvráceného manželsví.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 22:30:10)
Libiku,
jo, v tom bude asi ten zakopaný pes. Neznám funkční rodinu, která by byla úžasná a nejsem normální, protože to odjakživa beru jako housku na krámě. :o)
 10.5Libik12 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 22:37:41)
No potom jsi mimořádný a otužilý jedinec bez jakýchkoliv gebírů radit těm normálním:)))
Už jsem tě chtěla zvát na kafe, abys poznala úžasnou rodinu, ale 10 let asi není dostatečný stupeň doživotní úžasnosti, udělám to za 30 let.
Zatím ti popřeju šťasný nový rok, jsem docela ráda, že tobě, tady, poněkolikáté. Měj se.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 22:41:50)
Libiku,
díky - já věřím, že existuje spokojená rodina, třeba i úžasná, kde jsou všichni v pohodě a mají se navzájem rádi a jsou na sebe hodný. Zas až tak pesimistická nejsem. :o)
Pro mne osobně to ale není až tak důležitý, tudíž asi neumím svýmu dítěti nic podobnýho budovat.
Tolik k tématu, rovněž přeji úspěšné vykročení do nového roku! :o)
 Myss 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(29.12.2007 9:59:54)
Monty,
dovedu Ti rozumet.Prozila jsem krasne detstvi,silene dospivani-rozvod rodicu,rana z cisteho nebe,pro me konec sveta,protoze do te doby se nasi vubec nikdy nepohadali.Sana jsem se brzy vdala a jeste na VS mela dite.Pak po 15letech rozvod.Rekla bych,ze jsem byla stejna,jako ty,mela podobne nazory.Prece spolu nebudem,kdyz to nejde,pro dite se prece nic nemeni,ty jsi otec,ja matka,to prece zustava...Boze!Meni se vsechno.Rozvodem rodicu(nemluvim o manzelstvi s alkoholikem,nasilnikem aj.)ztraci dite jistotu,pevnou pudu pod nohama,ja to citila jako konec sveta.(kdyz jsem byla dite ja).Presto jsem to svemu diteti udelala taky,tam jsem ale nemela pocit,ze mu nas rozvod tolik vadi.Dnes vidim,jak moc se to na nem podepsalo(ma 20),jako na kazdem decku,i kdyz si to vubec nepripoustime.
Znovu jsem se vdala a mam 4leteho chlapecka.Prevratil se mi zivot a s nim jsem vse prehodnotila i ja.Nic neni pro me dulezitejsi nez rodina.Mam fantastickeho manzela,fantasticke manzelstvi.To mozna ale taky proto,ze muj nechodi domu az vecer,aby dite videl jen spici a je naprosto samostatna fungujici jednotka jako ja.Dite vychovavame spolu,a o tom to je.Nemuze fungovat rodina,kde otec je pouze zivitel.Neni to ani otec,ani manzel.Mame to stesti,ze vydelavam ja,pracuji na smeny,takze jsem hodne doma(pro sousedy porad-nevidi me totiz,ze jdu treba na nocni nebo o vikendu),tak jsme rodina porad spolu.Jde o to zvladnout to,ze nemam manzela reditele firmy,ktery nosi domu 70tis.Me staci vedet,ze by jim mohl byt,kdybych prisla o praci ja.Jeden prijem nam staci a je jedno,kdo ho domu prinese.Zijeme tim padem spolu a stastne.
 Lusika 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(1.1.2008 14:12:20)
Ahoj, tak to zní jako idilka a dost mě děsí, jak často tohle vychází až na druhý pokus..

Jinak si myslím, že ve fungujícím vztahu nehrozí, aby si chlap našel milenku, leda jednorázově pod vlivem alkoholu. Tím pádem nevidím vinu na milence, ale v našem vztahu. Manžel je mi (pravděpodobně:-)) věrný, ale nevěru v partnerství jsem zažila, trvalo to asi 14 dní a viděla jsem chybu v nás obou, prostě jsem nebyli spokojení ani jeden a za nějaký čas jsme to ukočili. Ale poznala jsem to na něm.

EVA
 MSteflova 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(27.12.2007 21:41:25)
Monty, ale to mluvíš o patologických rodinách... Já myslela spíše ty situace, kdy je rodina relativně spokojená, muž se zamotá s milenkou, několik let to úspěšně tají a pak přijde pro manželku a děti rána z čistého nebe. Pro děti to musí být dost náročné, když se rodina během několika týdnů rozpadne. Samozřejmě neobhajuji společné soužití za každou cenu. Když to nejde, tak to nejde.
 Eva21546 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(29.12.2007 19:43:26)
Ahoj,

já znám v rodině případ, kdy otec odešel od své manželky a dvou dětí, k milence a jejím dvou dětem. S ní je momentálně dvacátý rok a ke jejím dvou vychovávají ještě jedno společné.

Nic není černobílé. Milenka může být taky nešťastná opuštěná ženská, která je vděčná za jakéhokoliv chlapa.

E
 Markuša 


Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(21.12.2007 8:40:02)
Je to hrubě a vulgárně řečeno, ale máš PRAVDU. S tím co jsi napsala souhlasím. Odpovídá tomu dnešní doba.
NO AŽ NA TO, ŽE SPÁT A MÍT VZTAH S CHLAPEM O KTERÝM VÍM, ŽE MÁ RODINU....NEVÍM....JESTLI MŮŽE MÍT ČLOVĚK S TROCHOU CHARAKTERU KLID V DUŠI.....
 Káťa 
  • 

Re: Co na to milenky ženatých mužů?: 

(22.12.2007 22:40:11)
Tvoje slova, Šárko, jsou dost drsný, ale možná tě tak život "zocelil."Já jen reaguji na tvá slova,že ti manželky tvých milenců byly lhostejné,zkrátka že tě nezajímaly.Na to asi člověk musí mít fakt žaludek.Já ležet s chlapem,tak mám tu jeho rodinu před očima pořád(i kdybych ji neznala).A ten chlap vedle mě by se mi začal hnusit.Jak tak vidím dnešní dobu,podle mě by každý takový chlap zasloužit nakopat.... a to jak manželkou,tak milenkou.
 Studentka (18) 
  • 

To je strašné! 

(12.12.2007 20:08:10)
Jsem zklamána a znechucená nad vaším nešťastným osudem.Hrozně mě štve, jak dokáže být vrtkavý, hrozně mě to trápí, trápí mě to, co se vám stalo.Když jsem si to přečetla, trnula jsem hrůzou a chce se mi plakat... hrozně se bojím jít do opravdového života.Jsem hodně citlivý člověk a něco takového mě může i zabít.Jak popisujete to těšení se, zamilování a znenadání odhalení milenky, odchod manžela od rodiny... myslím, že jste byla silněkší, než si myslíte.V mých očích určitě jste určitě silná osobnost, když jste si miminko chtěla ponechat (ač to potom dopadlo jak to dopadlo).Jen mi prosím řekněte, jak jste si mohla nechat dítě, když vás váš muž natolik zradil?Já vím, nejsem dostatečně zkušená, ale tohle nedokážu pochopit, musí mi to někdo vysvětlit... nedívala byste se na to dítě potom s bolestí v očích? Nepřipomínalo by vám hanbu a roztrhané srdce na padrť? :""-(((
 Lizzie 


Re: To je strašné! 

(13.12.2007 8:22:44)
Studentko,

děti za rodiče nemůžou. Sama si říkám, že i kdyby mělo to potencionální za tátu sebevětšího de_ila, nechám si ho a v tom názoru nejsem sama (ostatně antikoncepci brát můžu, ale nic není 100% naplánovatelné)..

Co se toho strachu týče, těžko ti nějak zvlášť poradím, věřím, že časem bude líp - snad jen, existuje dost opravdu hodných kluků, tak nevěš hlavu...pár jich mám za kamarády. Všechno nelze brát tak úplně negativisticky..

Co se článku týče - je hrozné, co se autorce stalo, hodně štěstí a síly do budoucna..
 Jana + 3 rošťáci 


Re: To je strašné! 

(13.12.2007 18:32:44)
Nic není horší, než přijít o dítě. Já se rozváděla, když bylo dcerce ani ne 2 roky! Mám proto dceru nenávidět? Nikdy!!! Moc ji miluji, vždyť je to hlavně MOJE dcera!!! To jsem byla já, kdo ji 9 měsíců nosil pod srdcem! Uběhlo už víc, jak 7 let, mám další dvě děti s novým partnerem, ale k té nejstarší mám trošku jiný vztah. Copak ona může za to, kdo ji zplodil? kdo na ni "dal" jedinou buňku? Až bedete, slečno, starší, a budete mít také ten úžasný voňavý uzlíček, pak teprve pochopíte, co ta mamča prožívá. Ale vzhledem k vašemu věku váš názor chápu. Jsem už o něco starší, je mi 30, tři dětičky doma - dvě holčiny a malý klučík. Já měla veliké štěstí, mám nový život, nového tátu pro VŠECHNY 3 DĚTI!
 Tragika 


JENO, 

(12.12.2007 20:30:07)
těch variant je daleko víc. Třeba zrovna ta, která postihla mně. Milenka byla informována, že manželka na chudáka muže ušila boudu a vysadila antikoncepci, aby si ho pojistila. Zvlášť pikantní to je, když se v reálu ti manželé snaží o dítě mnoho let.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: JENO, 

(12.12.2007 23:14:32)
Vidíš, tahle varianta mi úplně vypadla z hlavy a přitom už jsem ji slyšela taky několikrát. Včetně verze "manželka je těhotná, to by mě zajímalo s kym, protože já s ní už dávno nespim".

Ale to už jsme zase u naivity některých milenek.
 Ema, 2 děti 
  • 

To znám... 

(12.12.2007 21:53:14)
Milá Evo,
procházíš si strašně těžkým obdobím. Já si prošla něčím velice podobným. Také nevěra, také druhé těhotenství, totální kolaps, odvoz sanitkou do nemocnice, nebezpečí medikace, psychiatr... Měla jsem štěstí, že se za mě obrovskou silou postavila celá rodina i všichni naši společní přátelé, vč. jeho kamarádů z dětství. Nakonec to pro něj byla "facka za fackou". Ale bylo to peklo. Navzdory celé mé "malé armádě zachránců" jsem v jednu chvíli málem skočila z okna. Šílené okamžiky přinášejí šílené činy. Buď silná, hledej pomoc všude, kde to bude jen možné. Neviň se za slabost! Ta bolest odeznívala spoustu měsíců/let. Drž se! Moc na Tebe myslím! Ema
 mateřídouška 
  • 

je to síla 

(12.12.2007 22:01:05)
jen mám poznámku,k tomu pánovi: pokud si bere do rukou lidský život,aby se on mohl sobecky rozhodnout zda jsou jeho city k tobě k vám dost velké (rozumím-li tomu dobře)nemalovala bych si to dál s ním,co by bylo příště,jaký kousek by předvedl dál...vím že jsi asi stále v šoku,a jak píšeš ho miluješ,schází ti (nebo ti schází někdo o koho se můžeš opřít),ale patrně rozchod s ním byla výhra
snad to nevyzní nějak hrubě
mnoho sil dál
 Lahvinka 


manžel mě opustil 

(12.12.2007 22:15:19)
Je to hrozné, co všechno člověka může v životě potkat. Můžu vás utěšit jen tím, že v tom opravdu nejste sama. Plánovali jsme s manželem první miminko, po pár dnech, co jsem zjistila, že jsem těhotná, odešel. Po dvou měsících se vrátil na 14 dní a odešel opět, aniž by mi cokoli řekl.Podal žádost o rozvod, do měsíce jsme měli být rozvedení,poté si to rozmyslel, brečel, že chce být se mnou, skočila jsem mu na to, stále jsem doufala, že budem žít jako normální rodina, že mě miluje, tudíž jsem s odkladem souhlasila, ale to jsem neměla dělat. Celou dobu (3 měsíce)mě ujišťoval v tom, že se vrátí. Dokonce jsme byli na společné dovolené, kde mi sliboval, že se poté nastěhuje zpátky, samozřejmě se tak nestalo, odbyl mě smskou a já opět padla na dno. Celý jeho postoj byl velmi sobecký, vůbec si neuvědomoval, že mě psychicky týral, opravdu si to nikdo nedovede představit. Byly jsme spolu skoro 7 let, nikdy bych to do něj neřekla. Po uplynutí tříměsíční odkladní lhůty jsem žádost o rozvod podala já, chtěla jsem mít do porodu jasno, ale rozvod se nekonal, v den rozvodu jsem rodila. Nejhorší je, že já po tom všem, co mi prováděl za celou dobu, ho stále miluju a chtěla bych být s ním. Divím se, že mám úžasné, hodné, zdravé tříměsíční miminko, protože pohodu v těhotenství jsem opravdu neměla, aspon že fyzicky jsem to zvládala skvěle.Trvá to již 11 měsíců, stále mě to hodně bolí, ale jsem optimista a stále věřím, že se budu mít líp buď s manželem nebo bez něj. Mohu si za spoustu věcí určitě sama, manžel již má dvě děti z prvního manželství, ze kterého odešel, když byly děti malinké, bohužel mě v tu domu nenapadlo, že mě potká něco podobného.TAkže se držte a věřte, že bude líp!!!
 Eliska 
  • 

Re: manžel mě opustil 

(12.12.2007 22:44:07)
Zazila jsem neco podobneho. S pritelem jsme spolu 11 let, mame 5ti letou dceru, toto leto jsme se meli brat. Meli jsme snubni prstynky, rozeslane pozvanky, ale ...., {pritel jezdil pracovat do zahranici}, jednoho vecera mi poslal pouze sms, kde mi oznamil, ze si me nevezme, protoze se zamiloval do jine {19ti lete divciny}. Zhroutil se mi svet. Pote jsem zjistila, ze to s ni tahnul uz od doby, kdy jsme planovali svatbu, ze uz si s ni planoval, jak spolu budou bydlet a jak s nasi dcerou pojedou na dovolenou....No jeste ted je mi z toho zle. Po mesici se k nam ale vratili, tvrdi, ze nas miluje, ze kdyz nas ztratil, tak teprve zjistil, o co prisel, ja citim, ze miluji jeho, ale 100%ni duveru k nemu uz asi nikdy mit nebudu.
Tobe Evi drzim pesti, at se co nejdriv ze vseho dostanes a hodne sily do dalsich dni, mesicu.......
 Deni+František+Ella 


Pro Boba 

(12.12.2007 23:13:56)
A uz jsme zase u tech chlapu co? Kolik zen kdyz otehotni odejde od manzela????
 Blizenka 


Re: manžel mě opustil 

(12.12.2007 23:57:47)
Bože můj! To jsou neskutecny pribehy! Pokud se na takove situace vubec lze nejak pripravit, pak snad tak, ze ma clovek krome partnera kolem sebe porad dalsi blizke, nikdy se neupne jen na jednu osobu. Protoze jen diky skutecnym pratelum a rodine je mozne to prezit. Evi, i kdyz si to ted asi neuvedomujes, mas v tom nestesti i velke stesti, ze mas kolem sebe lidi, kteri Te podrzi. Vsechno preboli a uvidis, ze si najdes partnera, ktery bude mit vetsi kvality. Chapu i to, ze stale manzela milujes, ale neboj, vse preboli a budes s odstupem casu rada, ze s clovekem, ktery se takhle zachoval, nemusis travit zbytek zivota. Ted tomu mozna sama neveris, ale uvidis, ze za par tydnu uz to uvidis jinyma ocima, za par mesicu zase jinak a za rok za dva uz budes zase stastna a silnejsi nez kdyz predtim! Preju Ti hodne sily a hodne stesti!
 Gabina 
  • 

Co se stalo? 

(13.12.2007 17:00:36)
Evo,chtěla jsem se jen zeptat-vaše miminko bylo těmi léky ohroženo na životě, že jste podstoupila inerrupci?Lékař vám takto škodlivé léky pro plod předepsal? Nechápu totiž to,že se bylo rozhodnuto za vas,jak píšete?Je to velmi smutné,ale život máte ještě před sebou a navíc s malým chlapečkem,který vám přinese ještě mnoho radosti.
 MM, 2 kluci 
  • 

To jsem taky nepochopila... 

(13.12.2007 23:00:21)
... každopádně je to celé hrozně smutné :-(!
 rexona 
  • 

Plky 

(15.12.2007 13:51:58)
Kdo vymýšlí tyhle články, je to sice romantika, ale skutečnost tam není ani náznakem.
 Kata 
  • 

Re: Plky 

(15.12.2007 21:13:23)
Neprala bych ti to, Rexono, ale vse, co jsem tady o sobe napsala, je bohuzel kruta realita.Nepochopi asi ten, ktery neprozil.Nestezuju si, nic neprikresluji, svuj pribeh vnimam jako realitu, ktera se proste stala stejne jako tisicum prede mnou i po me, ale ty chvile bezmoci a zklamani clovekem, ktereho jsem milovala, se kterym mam deti, jsou opravdu strasne.Ale kdo nechce pochopit,nemusi.../mozna ani nechce.
 Iveta , syn 21.měsíců  
  • 

Už to mám za sebou 

(16.12.2007 14:56:29)
Dobrý den,
tak koukám, že toto se stává celkem často. Mrzí mě to, co se vám přihodilo, protože je to hnusné a nikdo si to nezaslouží. Kdo to nezažil, nepochopí.
Mně manžel koncem července oznámil, jak jsem sobecká, líná,...a že se chce se mnou rozvést. Nechápala jsem. Začátkem srpna se odstěhoval. Já se dva měsíce utápěla v tom, jak jsem hrozná a nesnesitelná ženská. Nad vodou mě držel jen můj 17. měsíční synek. A po těch dvou měsících jsem zjistila, že má milenku. Prý to byla kamarádka, za kterou si jezdil povídat, když mně tvrdil, že jede na ryby, jezdil i přes noc. Ona bydlí 60km od nás, vůbec nevím, kde k ní přišel. Přes týden bydlí u matky a na víkendy jezdí k ní. Prcka jsem mu poprvé dovolila vzít na víkend až po 3 měsících. Nemám žádné hlídání, tak toho už na mě bylo dost. Ke tchýni si prcka vzít nemůže, tak si ho bere k ní.
On chtěl jedináčka, a tak si našel starší paní se 2 dětmi.

Věřte, bude lépe. Sice si pořád popláču, proč se to stalo právě mě, když jsme měli tak hezký vztah. Kupovali jsme dům, podepsali předkupní smlouvy a místo kupních smluv jsme podepisovali odstoupení od kupní smlouvy. Dost peněz nám zůstalo v realitce. Ale už jsem zjistila, že chlapů je dost a určitě sama ani já ani vy nezůstaneme. Snad to zvládnete v pohodě, ale máte rodiče, kteří pomůžou, proto je to snadnější. To já nemám.

Hlavu vzhůru! Jsme ženské a zvládneme to!!! Co nás nezabije, to nás posílí!
 Linett (2děti) 
  • 

Re: Už to mám za sebou 

(16.12.2007 16:10:21)
Jsem také v takové situaci.Manžel mi po 7mi letech manželství oznámil,že poslední 3 roky trpěl, jsem líná,sobecká(nějak se nám to opakuje,že?), hádává a on chce mít klid.Uprostřed noci se sbalil a odešel.
To,že se blíží Vánoce, a máme dvě děti, ho nijak nepřinutí ke změně rozhodnutí.No a je pryč...

Nemusím popisovat,jak mi je,jak se třepu hrůzou,co dál.Nejhorší je,že tu jsem v JEHO domě,takže to určitě nebude mít trvání, že bych tu zůstala.

Nevím,co dál,jak budu silná to všechno překonat.

A Vánoce za týden...

Mám to před sebou.

 Iveta75 


Re: Už to mám za sebou 

(16.12.2007 20:45:08)
Ono se to hodně opakuje. Byla jsem na kontrole u oční lékařky, se psem u veterinářky a stejný scénář, ale i slova úplně stejná. Jsme prostě hnusné a oni jsou tak dokonalí. Ikdyž tomu nevěříte, hledejte za tím jinou. Ani já jsem nevěřila.
První dva měsíce jsem se v tom opravdu topila, ale mám hodně kamarádek a po každé jeho nuvštěvě či telefonátu jsem s někým musela mluvit a tak mě i mým kamarádkám stouply účty za telefon. Každý den jsem ještě fyzicky musela u někoho být nebo někdo u nás. Po dvou měsících, když jsem na tu ženskou přišla, jmenuje se Petra a já už čím dál méně tvrdila kamarádkám, jak je můj ex skvělý, tak mi kamarádka dala na seznamku inzerát. A chlapi reagovali a celkem dost, s několika jsem si vyšla na kafe, ale na vztah nejsem pořád připravená. Ale zjistila jsem, že chlapů je hodně a že jsou mnohem lepší, hodnější, milejší, pracovitější,...

Moje,už podruhé vdaná kamarádka mi radí, ať vždy večer před usínáním si v duchu říkám:" Tak chlape, kde jsi, je tu místo, najdi si mě!" A já doufám.

Bude líp, věřte, taky jsem nevěřila, ale my ženské zvládneme vše.

Ani já to nemám s bydlením růžové. Náš domek jsme prodali a měli kupovat nový. Taky se budu muset vystěhovat, ale kam.... Já si dala takové předsevzetí, že do konce roku vyřeším city (to už mám, ten chlap už je mi šuma fuk) a po Novém roce začnu shánět bydlení.

Držím pěstičky!
 Iveta75 


Re: Už to mám za sebou 

(16.12.2007 20:48:27)
Doporučuji zajít k psycholožce a já brala i antidepresiva.
My spolu byli 12,5 let.
 Caecil 
  • 

Manželská tonutí 

(16.12.2007 16:32:35)
Milá Evo,

plně s Vámi soucitím. Od manžela je to nechutné, ponižující a nefér. Zkomplikovalo se to ještě o ten potrat, vyrovnat se s tím je určitě náročné. Neváhejte zajít za psychologem, možná už jste u něj byla...

Myslím, že sebelítost ani výčitky (manželovi nebo sobě) nepomůžou situaci řešit. Máte-li o muže dál zájem (ze středečního příspěvku si mi zdá, že ano, ostatně kdo vám zaručí, že někdo příští Vám neudělá totéž, a že bude lepší táta pro vašeho syna?), zkuste vztah zachránit. Neváhejte zkusit partnerského poradce. Nebo přečíst si něco od odborníka. Třeba Manželská tonutí od Plzáka.
Pro začátek zkuste toto:
http://www.super.cz/plzak-to-vi-lepe/2822-odhalila-jsem-neveru-sveho-muze.html
Není to úplně přesně Vaše situace, ale něco se třeba najde i pro Vás.

Držím palce!
 Markéta 2 kluci ( rok a tři ) 
  • 

Jsme také sami 

(16.12.2007 21:18:56)
Ahoj Evo,
tvůj příběh je opravdu smutný. Mám bohužel také podobné zkušenosti, jen to druhé dítko se narodilo zdravé a táta nás opustil před měsícem, kdy malému bylo přes rok. Měl stejný důvod jako tvůj manžel :-(
Zjistila jsem, že má milenku už skoro rok!! Po celou dobu se choval jako, že se nic neděje a že je vzorný otec. Koncem léta jsem už něco tušila,ale nechtěla jsem si to připustit a nechtěla jsem aby kluci byli bez táty.
Je to měsíc a stále se s tím nedokážu vyrovnat, chodím k psycholožce, která mi pomáhá. Je to nestranný člověk a můžeš se u ní vybrečet a vypovídat. Určitě bych ti to doporučila, rozhodně tě do ničeho nebude tlačit. Jseš dospělý člověk a musíš se rozhodovat sama.
Nejsem z toho také venku a mám dny, kdy jsem v pohodě a dny kdy probrečím celý den jako želva. Mám ale u sebe svoje kluky a pro ně musím fungovat jako máma. Oni jsou sice malý, ale cítí,že se něco děje a taky mě podrží( přijdou mě obejmout, když brečím, nebo pomazlit)Určitě taky cítíš podporu od tvého dítěte:-)
Nesmím se ohlížet co bylo a co bude, musím žít z toho co je!! Je to strašně těžký, ale doufám že čas všechno zahojí.
Přeji Ti, moc, moc štěstí do dalšího života.
Markéta
 Míša, syn Tomáš 
  • 

Znám... 

(17.12.2007 12:03:17)
Ahoj Evi!
Předem bych Ti chtěla popřát hodně sil, protože ty velice silná jsi, i když si to teď možná ani nepřipouštíš. Máš přece své přátelé, známé, rodinu a hlavně syna, který ti zůstal a to ti bude dávat hodně sil do dalších chvil, které teď prožíváš.
Zažila jsem teď podobnou situaci, ještě jsem se z toho ani sama nevzpamatovala:
S manželem jsme už 6 let, měla jsem problémy otěhotnět, nakonec po 4 letech manželství se to podařilo a teď máme 2 letého synka. Před 3 měsíci mi manžel oznámil, že si našel slečnu, se kterou chce být a chce se se mnou rozvést. Jenomže problém je v tom, že si ji našel v Íránu - kam odjíždí na pracovní cesty. Takže: jiná mentalita, jiný styl života, prostě všechno jiné. Nemohla jsem tomu uvěřit, když mi to říkal. Dostavěli jsme před 3 lety dům, splácíme hypotéku, všechno ideální a on mi tohle sdělí. Přijel domů, kde byl 1,5 měsíce a pak zase odjel znovu do Íránu. Tu dobu, co byl doma, se to nějak neřešilo, pak jsme dokonce jeli ještě i na dovolenou a já měla pořád pocit, že se to všechno spraví, že prostě řekne, že to byl omyl a zůstane s námi. Po dovolené jako když do něj střelí, začal probírat rozvod, jak to všechno bude s dělením majetku, jak budeme postupovat s výchovou synka, prostě hrozný. Do týdne jsme byli u právničky podepisovat rozvod. Takže přijel z pracovní cesty, kde se zamiloval, po 5 dnech mi to oznámil, pak se jakoby nic nedělo a pak během tří týdnů jsme podepisovali rozvod. Byla jsem jak praštěná, brečela jsem den co den, pořád jsem si říkala, kde jsem udělala chybu, když si našel jinou holku, k tomu ještě cizinku, kam odhodil našich 6 let manželství, naše vzpomínky, kam pohřbil slib, že chce zůstat napořád se mnou a synem. Kdybych se vzorně nestarala o domácnost, syna, nedělala skoro každý den teplé večeře, kdybych něco zanedbala, tak to pochopím, ale takhle ne.
Jsem z toho všeho zoufalá, každý den si říkám, že už jsem to překonala, že mi nestojí zato, abych se kvůli němu trápila, když mi tohle dokázal udělat, ale každý den znovu beru do ruky kapesník a brečím.
Říkám si, že musím být silná, už kvůli synovi, který mě bude nejvíce potřebovat, kvůli všem, kteří mě podrželi, když jsem jim to oznámila, že naše manželství ztroskotalo...
Teď tam odjel na začátku listopadu znovu, má se vrátit těsně před Vánocemi, chce je ještě strávit s námi, ale já právě nevím, jestli to všechno zvládnu. Usmívat se na něj, dělat mu štědrovečerního kapra, rozdělovat dárky... Nevím, co dělat.
Budu silná, musím být. Prostě jen proto, že syn je pro mě tím, kdo mi zůstal, ale je to velice velice těžké. Nemám někdy už sílu brát energii, abych to všechno zvládla...
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Znám... 

(17.12.2007 12:17:06)
Míšo, zní to hrozně, nechci být sprostá, ale poslala bych ho do hajzlu! Žádný kapr, žádné vánoce, ať táhne kam chce, to je takové citové vydírání, že je mi z toho zle.
 Eva 
  • 

Re: Znám... 

(17.12.2007 19:56:57)
Míšo já ti naprosto rozumím. Úplně tě chápu jak se teď cítíš. Taky si říkám, že musím být silná, ale prostě to nejde. Nejde ho ani poslat do háje. Mísí se ve mě teď pocity zoufalství, beznaděje, lítosti, výčitek, nenávisti, prostě všeho. Pořád mám pocit, že je to jen zlý sen a musím se probudit.Vždyť přece vím co mi udělal a pořád slyším, jak můžu stát o někoho, kdo mě podvedl a dohnal k potratu.Zní to logicky, ale...Taky ti držím palce, ať to zvládneš. A ten vánoční čas nám moc neprospívá.
 Helena, 2 mladata 


Kolik nas je ? 

(17.12.2007 22:53:16)
Milá Evo,
ale také m-endulko, dlouhonožko, Emo, Markéto, Iveto, Iveto 75, Míšo, Moniko, Jano …. a další, které jste prožily podobné - nečetla jsem všechny příspěvky, možná je vás tam víc, na světě je vás víc určitě – vlastně nás : mám za sebou taky velmi poučný vztah s otcem mých dvou dětí. Taky kamarádky/milenky v těhotenství (kdy jsem kvůli krvácení musela ležet), v době, kdy jsem byla na operaci .... mám za sebou deprese, psychologa…. Dneska je to skoro za mnou, a vím, že : on SI ME NEZASLOUŽÍ. Doporučuji všem podívat se na to z této stránky : on si Vás prostě nezaslouží. Tento přístup je rozhodně méně sebedestruktivní, než přemýšlet, kde jsme udělaly chybu a nakonec mu ještě uvěřit, že jsme opravdu tak líné, sobecké …. Taky jsem to slyšela :-)
Nechci nic zlehčovat, ale ty z vás, kterým se „partner“ odstěhoval, měly ještě štěstí – ten můj bývalý, nemá ani tolik cti v těle aby si sbalil kufry… naopak mě obviňuje z rozpadu rodiny. Taky to hodlám řešit po novém roce, ty vánoce zkusím, kvůli dětem, nějak přežít ….
Holky, vím, že mluvit o tom strašně pomáhá, pokud budete chtít, napište na mou adresu, sejdeme se – pokud nebudeme z druhého konce republiky a jsem snad schopná i poradit, případně na nějakou dobu pomoci s bydlením.
Ale abych si jenom nestěžovala na chlapy, musím napsat, že je mi Evo opravdu líto, jak to s Tvým druhým dítětem dopadlo. Teskni pro něj, ale Ty jsi jej nezabila, moc bych Ti přála, aby si časem našla někoho, kdo se na vaše společné dítě bude těšit s Tebou. Ale máš před sebou období, kdy se Ti budou střídat nálady – jednu chvíli bude líp, pak zase budeš vidět všechno černě … chce to vydržet ty chvilky, kdy budeš na dně, časem jich bude míň a míň.
Helena, 2 mláďata
Kontakt : aubergine31@seznam.cz
 Katka , dcerka Eliška 
  • 

přijmi realitu svého života 

(19.12.2007 7:15:03)
je to určitě moc těžké ale zkus přijmout svoji přítomnost! je to tak, stalo se to. Je to zkušenost jako každá jiná. Nikdo nejsme špatný ani dobrý. Duše tvého miminka to ví a určitě se k tobě vrátí jestli budete obě chtít! však život je nekonečný... hlavně zkus neztrácet dobrou náladu a pamatuj, že máš přece ještě jedno dítě které mělo víc štěstí a mohlo se narodit... držím pěsti tak hurá do života:))
 Beruška 
  • 

Držte se ! 

(19.12.2007 23:20:29)
Ahoj Evo...
Všechno zlé je pro něco dobré. Říká se to přece... A já tomu začínám věřit. Měla jsem spokojené manželství. Byla jsem plánovaně těhotná a strašně šťastná. Měla jsem již 5 letého synka, milujícího manžela a nádherný dům, který jsme si společně postavili a kde jsme chtěli vychovávat naše děti. A přesto... Na Štědrý den v roce 2004 se mi zhroutil svět. Manžel se po letech setkal se svojí bývalou láskou.... Ani ve chvíli, kdy mi jen tak mezi slovy oznámil, že od nás odchází a další dítě nechce jsem ho nepřestala milovat... Spíš, jsem se nějak nedokázala srovnat s tím, že ten báječný muž nás chce prostě vyměnit. Následovalo však něco, nad čím přestává rozum stát. Něco, co bych nazvala lidskou bezcitností. Manžel se zcela změnil. Začal mě psychicky týrat a fyzicky napadat.Děti chtěl dostat do opatrovnictví. Po jisté době jsem z toho všeho byla tak vyčerpaná a zlomená, že jsem odešla z našeho domu s naším synem i s narozeným miminkem. Manžel vyměnil zámky a ihned si tam nastěhoval svoji milenku i s jejími dětmi. Odmítl mi cokoliv vydat z mých osobních věcí a ještě ze mě udělal někoho, kdo může za rozvrat manželství. Prý si mě moc romazlil. Byl to šok za šokem. Chtěl všechno... Dům, děti, postavení, moc, peníze, majetek... A hlavně jinou ženu... Blázen. Blázen... Myslela jsem, že umřu a taky jsem si to přála. Ale byly to právě naše děti, pro které jsem našla sílu znovu žít a vyrovnat se s tím, že jsem přišla o všechno, co jsem 10 let budovala. Teď jsem 2 měsíce rozvedená. Soud uznal jako viníka rozpadu manželství jenom jeho. Házel na mě tolik špíny. Myslela jsem, že to neunesu. Lež za lží. Přetvářka. Hrubost. Zkrátka hyena s lidskou tváří....
Někdy se v chlapech něco zlomí... Začnou jinak přemýšlet... Nevím... Do dneška jsem to neprokoukla. Nepochopila. Nerozumím tomu, ale jsem zcela jistě smířená, že tahle životní kapitola je pro mě již uzavřená. Mám nového partnera, který mě miluje. Váží si mě. Miluje moje děti. Udělá pro ně víc než jejich vlastní otec, který o ně tak bojoval.Plánujeme společný život... Kluci ho zbožňují. Našla jsem si také skvělou práci. Takovou, kterou jsem si vždycky přála mít a v místě minulého bydliště jsem si o ní mohla nechat jen zdát. Při bilancování vím, že můj bývalý manžel nebyl člověk, se kterým bych chtěla zestárnout. To, co udělal se nedá odpustit. A ty to musíš vidět také tak. Snaž se začít znovu, od začátku... Snad i na jiném místě. Zakořeníš, neboj... Budeš mít u sebe svého syna a přestože bolest ztráty dítěte je nesmírně velká, ty ji překonáš... V životě je tolik bolestí. Nejsi sama. Vím jaké to je, když se zhroutí půda pod nohama. Rozpad rodiny a ztáta milované osoby, je jedna z nejtěžších zkoušek v životě. Překonáš to. Přebolí to, ač se to teď zdá jako něco, čemu nelze věřit. Nic si nevyčítej. Muselo se to stát. Snaž se tomu uvěřit. Všechno má určitý smysl. Mysli na to, že máš dítě... Tvůj syn chce vidět mámu veselou a v pohodě. Postarej se o to, aby měl hezké dětsví... Jsi jeho jistota, zázemí. Vzpomínky na dětství ho budou provázet celý život. Ať jsou jen pěkné... Držím ti pěstě a myslím na vás na oba. Držte se...
 Kočanská 
  • 

mám dcerku Evu 

(20.12.2007 20:21:56)
Milá Evo - máš stejné jméno jako moje malá dcerka, jako moje kadeřnice (které před 3-mi lety před vánoci tragicky zahynul manžel) a jako moje paní doktorka, která letos v září náhle zemřela (bylo jí 45 a byla moc milá a vitální).
Proč takhle začínám? Jen proto, že život nám chystá spousty krásných, ale i krutých zážitků. Přestože je to taková ohraná fráze, tak je podle mě velmi pravdivá - kdyby si člověk neprožil smutek a neštěstí, tak by nebyl schopen rozpoznat, kdy je šťastný.
Já jsem před dvěma lety potratila a pamatuji si jako by to bylo dnes, jak jsem brečela a manžel mě konejšil, že příští vánoce už tady s náma bude naše miminko a já mu nevěřila (protože v tom neštěstí se mi zdálo neuvěřitelné, že bych tak brzy mohla být šťastná). A on měl pravdu.
Evo, jedno děcko už máte a určitě se společně dočkáte dalšího přírůstku.

Tak hodně štěstí
 Tereza 
  • 

Názor, za který mě asi ukamenujete, ale... 

(21.12.2007 10:58:31)
No neumím si představit, že bych na svém partnerovi nepoznala, že se něco děje, že je vše idylka a že tedy dítěti nic nebrání. I můj exmanžel asi našel jinou, jen se k tomu nechtěl přiznat, tak jsem na něj uhodila, a bylo po všem. Přišlo to ve chvíli, kdy jsem kvůli nemoci přišla o práci, a rozvodem přišla i o bydlení. Všechno jsem přežila. Protože člověk přežije všechno. Dneska se se svým exmanželem normálně bavím. Nehodili jsme se k sobě, a nebyli jsme spokojený ani jeden. Ta nemoc to jen ukrátila. Nicméně to, že někdo chce řešit vztah dítětem, to je špatně, to svědčí o jeho nezodpovědnosti a nevyzrálosti. Smůla je, když si takového chlapa člověk najde za muže.
A co se týče potratů, moje sestra na něm byla v 18 letech a taky to přežila. Kdyby si to měla vyčítat, tak se zblázní, člověk to musí všechno brát, že se to stalo a život jde dál. Kdyby byl život peříčko, tak by snad ani neměl smysl. Člověk totiž roste skrze bolest a utrpení, jen pak může ocenit dobré časy a vážit si mála, životní radost tvoří maličkosti, ne velké věci.
Obecně si ale myslím, že ničemu nepomůže, když si autorka článku bude vyčítat potrat, když to bude vyčítat partnerovi a vidět jej za vinínka. To, že si našel milenku, k tomu ho asi něco přivedlo. Buď se jedná o typ chlapa, který bude mít milenky celý život, a nebo měl pocit, že mu něco schází. Nikdo z nás není dokonalý, a proto pocit ztráty může přijít i v sebeidyličtějším vztahu a pak člověk hledá úniky. Ruku na srdce, kdo z nás je nikdy nehledal, ačkoliv měl třeba velké závazky, nebo to v dané chvíli bylo nevhodné a vůči někomu nefér...



 Eva 
  • 

Re: Názor, za který mě asi ukamenujete, ale... 

(21.12.2007 18:57:57)
Terezo, opravdu i za takový příspěvek moc děkuju. Je to názor jako každý jiný a musím přiznat, že v mnohém i logický. Opravdu moc mě oslovil a stojí za úvahu. Díky.
 nicnic 


Re: Názor, za který mě asi ukamenujete, ale... 

(21.12.2007 19:47:37)
Jo, Terezo, taky tě neukamenuju:
když jsem už měla pocit, že už opravdu nemůžu a opravdu jsem na to i vypadala, řekla mi pediatrička mého dítěte, když nemůžete, věřte, že vám pořád zbývá ještě tak padesát procent sil.
Autorce článku tvůj příspěvek momentálně hned nepomůže, nicméně později si asi stejně, jako já na slova naší děckařky, vzpomene.
Bolest je hrozná věc, ale když se přežije, člověka to posílí...
 Iveta75 


Re: Názor, za který mě asi ukamenujete, ale... 

(21.12.2007 23:53:16)
Dobrý večer,
těch 50% sil můžu jenom potvrdit. Mně to u porodu říkala porodní asistentka. Měla jsem hodně těžký a zdlouhavý porod a když jsem jí s vypětím sil říkala, že už nemůžu, řekla, že to je fain, že to už jsme v půlce.

Jestli jste viděli Medvídka (český film o vztazích, rozchodech,...), tak podtitulek tohoto filmu bylo to, že ženy tyhle situace posílí, kdežto muže oslabí.
A je to tak, když vidím svého ještě manžela, jak si vyzvedává prcka, je smutný a bez radosti do života. A já? Vždyť já mám teď 1x za 14 dní volné víkendy a můžu si konečně pořádně pokecat s kamarádkama.

Buďme rády, že jsme ženské, my zvládneme všechno, ikdyž v životě to máme těžšší.
 lajda 
  • 

Byla to chyba, ale utrpení ji odčiní 

(14.1.2008 9:53:22)
Ač je to kruté, život ti připravil těžkou zkoušku, ve které jsi bohužel neobstála ... Interupce z vlastní vůle je hřích ... To jsi už poznala sama tím, jak moc tě svědomí nyní trápí. Ale věř, že utrpením, které nyní prožíváš si svoji vinu odpykáváš a jednou přijde den, kdy ti bude odpuštěno. Snad také díky svému prožití jednou pomůžeš jiné ženě v podobné situaci, která díky tobě stejnou chybu neudělá. Držím palce.
 Moni-Brodi 


Re: Byla to chyba, ale utrpení ji odčiní 

(20.1.2008 13:13:35)
Takže vše je JEJÍ chyba? To že ji manžel přemluvil a pak ji opustil, ona se zhroutila, nasadili jí léky, které poškozují plod... Takže přivést na svět postižené dítě by byla menší chyba? To by bylo správné? Vědomě nechat narodit člověka, který by se trápil??? Nechápu. Mám manžela s vrozenou vadou, takže vím, o čem mluvím. A navíc, věta: "Měla jsem být silnější" podle mne znamená, že si přeje, aby se byla nezhroutila a nemusela brát ty tabletky, nikoli, že se rozhodla dát dítě pryč. Pro interupci se sama nerozhodla, jestli jsi to četla pozorně! Aspoň tak to vidím já.
 vafle 
  • 

Re: Byla to chyba, ale utrpení ji odčiní 

(25.2.2008 0:03:57)
mila zlata, samozrejmne jste mela pravo to ucinit.vsichni se musime neustale rozhodovat mezi veci mene nebo vice zlymi, takovy je zivot. pokud nekdo chce vlastni zivot obetovat peci o postizene dite je to jeho svobodna vule, ale neni to eticky kodex. pouze u katoliku. Stejne tak, pokud by narozeni ditete mne privedlo do tezke zivotni situace, neni moji povinosti jej donodit a porodit a dat k adopci. Na svete je tolik deti, ktere nemaji rodinu a potrebnou peci.
O tom, co se bude dit s mym telem a mym organismem rozhoduji jen ja sama. A krom toho, vetsinou je velmi snadne udelat si dalsi dite. To bude znit jako rouhani, ale je to proste tak. Uz slysim ty katolicke vyhruzky....
Ja sama jsem byla na potratu. Otec dite nechtel, ja ano, ale kdyz jsem postupne zjistila, co by to vsechno obnaselo, rezignovala jsem.A udelala jsem dobre. misto zivoreni, shaneni jesli a skoljy a zivota na existencnim minimu mam dnes chtene dite, ktere je mi skutecnou naplni soucaneho zivota. a to by tak v tom prvnim pripade nebylo. To by byla byvala obet.A ja sy myslim ze obeti uz bylo dost a zeny by nemyl byt obetmi a nemely by se obetovat. to je prezitek.
A jak tu take zaznelo, pokud je z nejakeho duvodu vlastni potomek nemozny, adopce je vzdy mozny. pokud opravdu je velka touha nekoho vychovat. Jde o kvalitni potomky nebo jen o kvantitu????
 Jarka 
  • 

Re: Byla to chyba, ale utrpení ji odčiní 

(13.3.2008 20:47:41)
Vafle promiň, ale chce se mi o tobě vyjádřit opravdu nelichotivě. Podívej se na svoje dítě, které, jak sama píšeš, je náplní tvého života, a zkus si představit co bys dělala, kdyby ti je někdo zabil. Třeba proto, že by bylo někde nadbytečné... Dokázala bys ho zabít teď ty sama? Asi ne. A přesto jsi to jednomu svému dítěti udělala. Lidský život je nenahraditelný, již nikdy se nenarodí nikdo jako tvoje dítě které jsi dala zabít.
A pro autorku článku: udělala jsi velkou chybu a já chápu že se trápíš. Ale věř mi, že existuje opravdové odpuštění. To odpuštění ti může dát jen Ten, kdo je dárcem života. Ano, mluvím o Bohu. Přiznej před ním svoji chybu, vyznej mu svou lítost a popros Ho za odpuštění. Máš za co prosit, sama to víš.
Můžeš jít ještě dál a přijmout odpuštění všeho, co jsi udělala špatně. Nemůžeš nikdy odčinit svoji vinu, existuje jediné řešení jediná cesta a tou je Ježíš. On zemřel za tvoji vinu a chce ti odpustit a tvoji vinu tak smazat. Jen Mu to všechno řekni a popros Ho, aby se ti dal poznat. On je jediným tvým východiskem, protože může usmířit tvé svědomí. A taky dát tvůj život dopořádku. Na Něj se můžeš spolehnout, On tě neopustí. Miluje tě tak, že za tebe zemřel...
Přeji ti abys našla Ježíše. S láskou Jarka
 Ann 
  • 

Život je ... ? 

(19.3.2008 13:53:08)
Když jsem si článek přečetla, nějak to na mě zase padlo... Zažila jsem něco podobného. Byli jsme pro všechny "ideální pár", já se cítila opravdu šťastná, s manželem jsme si koupili pozemek a chtěli začít stavět dům (přišel s tím on, mně by stačilo zůstat v bytovce), říkal mi, jak mě miluje..., koupil větší auto "pro rodinu", plánoval atp. - ale prostě asi jen lhal (i sám sobě?), protože těsně před desátým výročím svatby mě opustil. Z minuty na minutu. (Ještě ten den mi několikrát volal a měl pro nás "program".)Odkopl mě, řekl, že mi už nedá šanci. ( A horší rány mě ještě čekaly...)Složila jsem se. Zůstala jsem sama. Dnes už je to docela dobré, žiju dál. Všem holkám přeju, co nejmíň zklamání. Pokud možno žádné. A sílu jít vždycky zas dál. :-)
 Jana+2děti  
  • 

CHápu 

(3.10.2008 23:23:21)
Vše chápu a cítím to jako vy..Nevím, zda bych se takto zachovala, ale asi ano..Jste silná osobnost, jste skvělá matka a nikdo nemá právo vás odsuzovat..Moc štěstí do dalšího života..Jana
 badule 
  • 

DITE NEBO ROZVOD 

(26.11.2012 8:06:37)
Me se ted stalo to,ze jsem zjistila ze jsem tehotna,prvni manzelova reakce byla smich a zadne vycitky, za par dnu mi rekl at se rozhodnu jak koli bude to respektovat a po tydnu mi rekl ze v zadnem pripade, to nechce ,pokud si dite necham nevadi mu to ale rozvede se semnou.jsem nestastna ,bez prace a penez ,a mam se rozhodnout mezi manzelem a nenarozenym drobeckem.Mam strach ze to nevydrzim,moc to dite chci,i kdyz je mi 40 a mam dve deti z prvniho manzelstvi a ted mame spolu chlapecka.Nedokazu si predstavit zabit to. Ale taky si uvedomuju ze pokud to udelam jen kvuli nemu ,neodpustim mu to nikdy.
 Perlotka, tři děti 
  • 

Re: DITE NEBO ROZVOD 

(10.3.2014 10:44:39)
Dobré dopoledne, ráda bych věděla jak jste dopadla a jak jste se rozhodla. Stalo se mě to samé a jsem ted před velkým rozhodnutím, akorát s tím, že já čekám již své čtvrté dítě.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.