| kveta19 |
 |
(5.12.2007 11:52:13)
Me to trvalo skoro sedm let,nez jsem pochopila,ze se to nikdy nezmeni.
Nasledky si sebou nesu dodneska.Ne fyzicke,ale ty horsi.Nasledky na dusi.Strach z hluku.A dalsi.Rodina byvaleho manzela mi nikdy neodpusti,ze jsem ho chudacka opustila.On to tak nemyslel.A ja byla spatna zena,ze jsem ho rozcilovala...
Jen jizvy nam pripominaji,ze minulost je skutecna.
|
| Monika | •
|
(5.12.2007 17:17:05)
Dobry den. Ja jsem se s domacim nasilim ve svem zivote doposud nesetkala. Snad i proto je pro me nepochopitelne, proc se obet nebrani nebo nedokaze od tyrana odejit.
Vam se to po velmi dlouhe dobe podarilo k cemuz Vam gratuluji.
|
|
| Monika | •
|
(5.12.2007 17:18:03)
Dobry den. Ja jsem se s domacim nasilim ve svem zivote doposud nesetkala. Snad i proto je pro me nepochopitelne, proc se obet nebrani nebo nedokaze od tyrana odejit.
Vam se to po velmi dlouhe dobe podarilo, k cemuz Vam gratuluji.
|
| Jana | •
|
(5.12.2007 18:06:57)
Také jsem se naštěstí nikdy nestala obětí domácího násilí a bohudík neznám nikoho takového ze svého okolí - ženy ani muže. Asi z toho důvodu také z mého pohledu "nechápu", jak se může stát, že agresor útočí a druhá strana se třeba dlouho nijak nebrání (třeba tím, že odejde). Když se ale víc zamyslím, už vidím, že to není tak lehké: člověk je člověkem, protože MILUJE a ODPOUŠTÍ, bojí se SAMOTY a OPUŠTĚNÍ, spousta věří lidem a říká si "já jsem dobrý člověk, ten druhý musí být také takový, tohle byl jen nějaký špatný den"...a pokud je někdo pesimistický a nevěří příliš v sebe, má nízké sebevědomí, asi také hledá často chybu u sebe, přestože to tak není.....Takže vlastně teď už "chápu", proč není tak jednoduché uniknout. Moc ale přeji všem, kteří jsou takovouto obětí, aby v sobě našli hodně síly a dostali se ven z toho začarovaného kruhu.
|
| Markéta | •
|
(5.12.2007 18:13:59)
mila jano,
dekuji za velm pekny prispevek. malokdy se najde nekdo, kdo se takhle dokaze vcitit do jemu nezname situace...
|
| M | •
|
(5.12.2007 18:39:32)
Třeba jste se setkali a nevíte o tom... Že ta veselá paní od vedle doma pláče.. A přitom má pocit, že musí všechno vydržet, že musí zachránit rodinu. Že nemá právo si stěžovat. Musely mi to říct moje děti: mami, necháš si všechno líbit. Ve chvíli, kdy se k tlaku od manžela přidala i tchýně a dcera byla u toho. Když se mně potom psycholožka zeptala, komu jsem si mohla postěžovat, zjistila jsem, že nikdo takový nebyl. Stále se klepu, když zazvoní telefon...
|
|
|
| Zdenka | •
|
(5.12.2007 21:36:07)
To je hodně zlé. Asi byla chyba, že po těch letech si s ním pořídila dítě. Ale už se stalo, teď musí hlavně bojovat o dítě. Že jí vzal věci pro dítě, to je nepříjemné, ale v tomhle věku je to dítěti jedno a těch pár hadříků, ze kterých za chvilku vyroste, a hraček, kterého ho omrzí, může pořídit někde v sekáči za pár korun. Je u rodičů, ti jí snad v tom nejhorším podrží. Jestli moc peněz nemají, tak ona má 7600 rodičák, to není až tak málo.
Jestli nejsou manželé, tak je to lepší, on nemá takové možnosti si něco vynucovat. Jestli jsou manželé, tak honem rozvod, dokud je děcko co nejmenší. Jednak se co nejdřív zbaví nervů a co nejmíň to zasáhne dítě, ale hlavně je v tomhle věku jednoznačně závislé na matce a těžko ho dostane otec, který pracuje. Úplně ideální by bylo, jestli kojí, tak už jen kvůli tomuhle to vydržet co nejdéle, nebude tak otec mít možnost si vynutit předávání dítěte na delší dobu než nějakých pár hodin.
|
| nicnic |
|
(5.12.2007 23:37:43)
http://www.blisty.cz/art/37434.html
|
|
|
|
|
| suzann | •
|
(6.12.2007 7:15:01)
tak ono se to většinou nerozvine tak, že hodný a slušný manžel po třeba 4 letech přijde domů nalitý a začne ženu mlátit hlava nehlava. To by asi odešla každá. Jenže ono se to dost často děje plíživě, komu z vás manžel třeba neřekl, že se vám dejme tomu nepovedlo jídlo, nebo že jeho prádlo není pořádně vyprané. Když se to začne pomalu opakovat, přibývat na intenzitě, člověk se jen snaží se "zlepšit". Pak to pomalu přejde v urážky, pak se třeba přidá fyzické napadání... ale začne to často celkem pomalu. V tom, co by možná ty neúčastněné z vás nazvaly prvním momentem, by asi neodešla žádná z vás...
Jinak ale podotýkám že já se s násilím nesetkala, a tak nemluvím z osobní zkušenosti, třeba to co píšu tak ve skutečnosti není....
|
| Kimmy, 2 deti | •
|
(6.12.2007 8:02:42)
Suzann - mne treba manzel nikdy nerekl, ze se mi nepovedlo jidlo nebo ze jeho pradlo neni poradne vyprane.
Ale jinak souhlasim - tento psychologicky teror je plizivy a zena, ktere chybi sebevedomi, mu podlehne.
Kimmy
|
| Míša | •
|
(6.12.2007 8:32:52)
Té ženě ani nemusí chybět sebevědomí, a na své okolí může působit jako velmi silná osoba. Jenže doma se to nějak zvrtne. Zejména nedošlo li k opravdu těžkému násilí, spíš když jsou to jen takové drobné náznaky, tu vyjímečně žďuchanec, spíš častěji slovní napadání, drobné výhružky typu "postarám se o to aby ti sebrali dítě" a ona ví, že by to dokázal, co si budeme nalhávat o spravedlnosti našich soudů, hlavně o rychlosti, a pokud skutečně nejde o život, žena se snaží aby nedávala zbytečné podněty, vyčíhne co mu udělá radost a co ho naopak rozlítí. A pokud je partner vychytralý a dává si pozor před ostatními, aby každý řekl "takový slušný člověk, kdo by to do něj řekl", před dětmi, aby ho milovaly a nechtěly od něj utéct, je to velmi složité. Dá se od toho odpoutat, ale za cenu ztráty všeho, včetně dětí, protože bojovat s tímhle je nemožné. a tak to člověk snáší a snaží se, aby mu a zejména jeho dětem nešlo o život. A samozřejmě to platí i opačně, ženy takto můžou manipulovat s muži.
|
|
| MSteflova | 
|
(6.12.2007 8:48:05)
Přesně tak. Přítel by to také neřekl. Většinu týdne je na služebce, tak toho moc nenavařím, navíc on vaří lépe, než já...ale KDYŽ UŽ uvařím, tak jedině chválit, chválit , chválit - a hodně dlouho mluvit o tom, jak to bylo dobré. To bych hned vařila zas :-)
|
|
|
| kveta19 |
|
(6.12.2007 8:46:33)
JE TO PRESNE TAK!!!!!!
Dokonale jsi popsala moji situaci.A jak tady zaznelo v diskuzi-pomuze jen smrt,bohuzel.Muj manzel zemrel na mozkovou prihodu.46let. Rok,po tom,co jsem od nej odesla.Nutno podotknout,ze mu k tomu (podle meho-nejsem lekar!!) pomohl alkohol.Takovy lide se nikdy nezmeni.Proste maji problem,nevedi,jak to ustat,tak se hoji na slabsich.Jsou to zbabelci.
Ja mam zase vztek a strach,kdyz si na to vsechno vzpomenu.Takze si jdu udelat kafe :-) Je to PRYC.
|
|
| terka | •
|
(6.12.2007 10:37:44)
Suzan, mas pravdu,je to tak jak pises.Ja sem si prosla psychyckym terorem.Deje se to pomaloucku.Agresor z pocatku ukazuje jen tu dobrou stranku, je milej, pozornej, chvali, vse je v nejlepsim poradku,pak pomalu zacne vystrkovat ruzky.Byla sem hodne mlada a mela takove ty "ruzove bryle",takze i presto ze sem casto brecela kdyz me urazil,nebo ponizil,a pokazde rikala ze snim koncim,neslo to.Pomalu si me omotaval,moji rodinu pomlouval a dokonce me i presvedcil jak jsou okolo me vsici spatni a jak jsou sobecti atd.Ale pred nima ani muk,to byl suprovej kluk(jen ma mamka ho prokoukla hned),at byl kdekoli tak tam byla sranda.Bohuzel oni uz potom nevideli co se delo az jsme odjizdeli.Ja vsude mlcela a byla ta "poslusna"holka.Pak sem snim zacala zit a to nastalo terno.Nic co sem udelala nebylo dost dobry.Na vsem byla nejaka chyba.Varit sem mela hlavne takova jidla co chutnaly jemu.Sklenicky musely byt vylestene,nadobi utrene(ikdyz uz bylo suche),veci usporadane.Nikdo z me strany knam na navstevu nesmel,jedine az bude doma i on.No bylo toho tolik,az jsem chtela zkocit pod auto.Nemela sem zadne sebevedomi(na zacatku vztahu sem ho mela naopak dost),neverila sem si.Po dlouhych 7mi letech sem ten vztah ukoncila.Bylo mi najednou krasne.Nikdo mi do niceho nemluvil.Zacala sem sportovat,koupila si auto,zjistila ze neni nic co bych nezvladla.Zkusila sem vztah i s jinym,ale nevydrzelo to.Chtela sem znovu byvaleho.I pres to vsechno co sem snim prozila.
Ted jsem snim 9 mesicu,zijeme spolu.A prave proto ze vim jakej je(on se nezmenil)tak ho takovyho i beru.Nic si ovsem nenecham libit.Kdyz navarim(varim podle sveho)budto si da,nebo at je hlady.Kdyz se mu nelibi vyzehlene tricko,dam mu zehlicku at si ho prezehli sam.Kdyz je v umyvadle spousta uspineneho nadobi a me se ho nechce umyvat,tak se stava ze ho umyje on sam.Ze zacatku mel reci,ted uz ho prechazeji-zjistil ze jsou mu knicemu.Kdyz se mu semnou nekam nechce(mame to domluveny dlouho dopredu),tak jdu sama(on je ztoho nastvanej vic nez ja).Sice posloucham jak jsem sobecka a jak myslim jen na sebe,ale neni to tak.Vim kde mam sve hranice.
|
| Míša | •
|
(6.12.2007 12:42:03)
A nemáš strach, že až se jednou naštve trochu víc, ublíží ti fyzicky? nebo třeba až budete mít děti, bude je taky ponižovat, a protože se třeba nedokážou bránit, tak je to bude ničit? A že třeba bude fikanej a počká si až nebudeš doma, a před tebou bude hodnej?
|
|
| suzann | •
|
(6.12.2007 13:00:38)
terko, to jsi teda odvážná, já bych na to asi neměla odvahu, být znovu s tím agresorem. Hodně štěstí do dalšího společného života :-)
|
| terka | •
|
(6.12.2007 13:42:11)
Samozrejme,pokud by me zkusil fyzicky napadnout,je mu jasny ze odchazim.Vi to moc dobre.Ale nezije pod zadnym natlakem.Nechavam vsemu volnost.Kdyz chce jit nekam s klukama,at jde.Kdyz prijde domu opilej,tak jemu bude potom spatne,ne me.A vi ze okolo nej behat nebudu.Kdyz je pak nevyspanej,je to jeho problem.Ja kdyz se domluvim nekam s holkama,tak se ho neptam jestli muzu,ale oznamim mu ze tehdy a tehdy jdu s holkama a ze prijdu podle toho jak se budu citit(jsem tehotna)a v pripade ze ma nejakej komentar,tak mu ktomu reknu svy.Samozrejme beru ohledy i na to,jestli nemame neco domluvenyho,nebo tak.
Ale jde to,jen nesmim byt citlivka.
|
| Eva21546 |
|
(6.12.2007 18:09:07)
Ahoj, to mi nepřipadá jako partnerství, ale "soupeřství". Zatím jste rovnoprávní a nezávislý partneři, ale pokud od toho budeš chtít více, zvaž to. EVA
|
|
| Karotka | 
|
(6.12.2007 23:44:40)
Terko, já bych se velmi bála mít s takovým partnerem děti. Velmi bych to zvažovala. Pokud by k tomu došlo, určitě bych se nevdávala a neuvedla ho jako otce. Když bude vše fungovat a bude to vyhovovat, tak to nevadí, až na pár administrativních složitostí. Pokud se vztah zvrtne, tak je to prima pojistka. Pokud jsi těhotná, přemýšlela jsi, jak si rozdělíte péči o dítě? Nebo k rodičovství přistoupí tak, že domácnost je tvoje a tedy i dítko máš opečovávat ty?
|
|
|
|
| Luca | •
|
(6.12.2007 21:48:11)
Terko přesně to co popisuješ jsem měla doma 10 let. Az v zaveru pomoci psychologa jsem pochopila o co jde. On si tam kupodivu šel udělat testy se mnou, trochu byl k tomu přitlačen. Co popisujes je MANIPULATIVNÍ OSOBNOST a může být velmi nebezpečná, pokud se neví jak na něj. Psycholog mi doporučil metodou bič a med. Výbornou obranu proti tomuto manipulativnímu jednání popisuje kniha "NENECHTE SEBOU MANIPULOVAT" od Isabelle Nazare-Aga. Doporučuji, pomůže to jednak odhalit jednotlivou manipulaci a také si natrénovat správnou reakci na ní. Hodně úspěchu a síly přeje Luca
|
|
|
|
| kveta19 |
|
(6.12.2007 8:40:47)
Ano bylo to presne tak.Manzel mi pokazde slibil,ze uz to neudela,ze mu ujely nervy.Byl velmi vytizeny podnikatel.Verila jsem tomu.Byla jsem o 16 let mladsi.Pochazim z velmi chudych pomeru.Myslela jsem si jako mlada,asi i hloupa,nezkusena,ze mu mam byt vdecna za zivot jaky mam.Take mi to zduraznoval,odkud jsem prisla.Ten,kdo se ma kam vratit,nebo ma pratele,mozna tak dlouho o odchodu nepremysli.Trvalo to roky,nez jsem pochopila,ze mi nikdo nezbyl.Pomalu me izoloval od vsech blizkych.
|
| Míša | •
|
(6.12.2007 10:31:23)
to je jako s tou vařenou žábou. když dáte žábu do studený vody a necháte jí pomalu vařit, voda se jí bude zdát postupně tplejší a teplejší, bude na to přivykat, až bude najednou vařená. ale kdybyste jí chtěli hodit do vroucí vody, možná se trochu spálí, ale vyskočí. Nikdo si dobrovolně nevezme očividného násilníka a opilce, ale když se vám postupně začne z toho kdo je váš nejbližší, nejmilovanější, klubat zrůda, tak dlouho tomu nechchete věřit, až vás má v plné moci a jde z toho utéct jen za cenu strašných osobních ztrát.
|
| Insula | 
|
(6.12.2007 12:23:28)
Teda Míšo, napsala jsi to naprosto přesně.
|
|
| Eva21546 |
|
(6.12.2007 15:55:58)
Ahoj, já se setkala s domácím násilím. Byli to moji domácí v Kladně.
Zprvu jsme nic nepozorovala, až na Silvestra jsme slyšela řev ostré hádky. Že padají rány jsem se dozvěděla od paní domácí až druhý den. Prý to první snášela kvůli dětem, že to vlastně dělá jen když se opije, jinak je fajn...
Její dcera přišla v 16 do jiného stavu s Romem a poprvé dostala v 7 měsíci těhotenství. Jemu je 18. Řekla mi tehdy, víš Evi, já si to zasloužím..
Co v takové situaci dělat? EVA
|
|
|
|
| Klara + holcicka | •
|
(13.12.2007 22:13:06)
Ahoj Jano, ja zkusenost mam a bohuzel jeste neskoncila. Jsme oba normalni lide s vyssim prijmem, slusni, na pohled by nikoho nenapadlo, ze muj muz muze byt nasilnikem, ba prave naopak. Ke vsem se chova velmi slusne, je sympaticky, gentlmen. Mame spolu 4 letou dcerku, plati vse, jezdime na dovolene, nepije, nekouri. vsechno zacalo v podstate uz na zacatku vztahu, ale me zadny signal nevaroval, byla jsem zamilovana. Nevsimala jsem si "vtipu" typu: ty muj hlupacku, vidis co jsi provedla? Ty bohuzel nemas v hlave nic (nutno podotknout, ze jsme vzdelanejsi a mam take lepsi praci), pojd se podivat, co jsi zase provedla - proste neustale ponizovani. Po vsech tech letech mam sebevedomi nula, cim jsem na to hur, tim je na tom manzel lip. Pokud mam jednou za rok dobrou naladu, musim to odtrpet fyzickou praci. Treba me vzbudi v 6 rano a nuti me i dcerku vstat a okamzite jit na prochazku, treba i prsi, do kopce a rychle domu vystehovat sklep. Kazdy den na me rve a potom me objima, jak moc me miluje, to uz se vetsinou klepu. Potom uvarim obed a zacne na me zase rvat, ze je snad logicky, ze budeme jist jinym priborem! A k dceri prohodi: maminka ma spatnou hlavicku, neni na tom dobre. jsem na tom ted opravdu spatne, premyslim navstivit psychologa. Potrebovala jsem se jen vypsat, ahoj Klara
|
| Markéta | •
|
(13.12.2007 22:45:20)
soustred veskerou energii na rozvod a odchod. odejdi ziva jen s kufrem, nebo spachas sebevrazdu.
ten psycholog je dobrej napad.
drzim palce a opakuji, okamzite utec, vsechno krome ditete tam nech
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)