| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Oběti domácího násilí

 Celkem 74 názorů.
 Martina, 2 kluci 


matka x děti 

(22.11.2007 9:36:21)
Asi to není nějaké výrazné násilí, ale moje mamka je ochotná se stýkat s mou sestrou v podstatě za jakoukoliv cenu - sestra jí po svém příjezdu do MÁMINA domku otře všechny věci v kuchyni - mamka má asi špatně uklizeno, mamku vystěhuje z její ložnice, aby se s rodinkou lépe do domu vešli (vešli by se i bez stěhování), mamka spí na jiné posteli, kde je špatná matrace, špatně se jí spí...sestře se při pobytu věčně něco nezdá, všechno je blbý, poroučí, jak se má vše dělat, ironizuje máminu snahu jim něco dobrého připravit k obědu...
Mluvila jsem o tom s mamkou a ona řekla, že jí to za ty styky s vnučkou stojí, že udělá cokoliv, jen aby sestra s rodinou nepřestala jezdit...dost ji chápu, jen doufám, že si jako máma dvou synů zachovám smysl pro vlastní důstojnou existenci i v jejich dospělosti.
Podotýkám, že mamka je jinak rázná osoba, veřejně činná, spolupracuje s obcí při výběrových stavebních řízeních, prostě žádná chudinka...no, jako v článku :-(
 valdina 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 10:26:35)
Ahoj Martino, celkem chapu tvou mamku, ze chce svoje vnucky vidat za kazdou cenu, to je pochopitelny. Proc si nepromluvis spis se svou sestrou? Prece bys ji mela vysvetlit, ze jak se chova, neni normalni.
 Fifinkaa 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 10:50:15)
Martino, tvoje mamka je vážně chudák a taky si myslím, že bys se setrou mohla promluvit ty. Zřejmě si vůbec neuvědomuje, že matku vlastně šikanuje a vydírá.
Chápu, že matka teď už nic moc dělat nemůže, protože sestra už je zvyklá, že se k ní takto chová, ale proč na to od začátku přistupovala? Přece malé dítě si taky snaží prosazovat svou a vydírat rodiče a čím víc mu ustoupíme, tím víc z něj bude malý tyran. Stala se chyba už na začátku.
 Martina, 2 kluci 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 12:35:00)
Valdino, Fifi,
se sestrou jsem o tom mluvila, odmávla to, že jsem přecitlivělá, že vidím problémy tam, kde nejsou,"ať si tedy mamka řekne, co jí vadí", sestra nevidí žádný problém, je hodně tvrdá, umí se chovat hodně přezíravě.
Já si ji domů zvu pouze kvůli klukům, aby si pohráli se sestřenicí, sestra celou dobu návštěvy mlčí a kouká. Max. občas prohodíme něco neutrálního o dětech.
My u mé sestry na návštěvě nikdy nebyli, nezvala nás.
 Martina, 2 kluci 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 12:36:38)
Ještě, Fifi, nevím, proč na to mamka přistupovala, proč na to tedy původně přistoupili oba moji rodiče - aby vídali vnučku, zřejmě, aby vídali dceru, zřejmě.
Opravdu nevím, jak bych se zachovala, být postavena před tuhle volbu.
 valdina 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 13:54:49)
Martino, a co to udelat naopak? Co treba sestre navrhnout, aby ona zvala maminku k sobe domu? Maminka tak uvidi vnucku a tvoje sestra si nebude muset stezovat, ze ji nechutna jidlo, protoze ho uvarila sama a byt bude taky mit uklizenej podle svyho. To by nefungovalo? Je to smutny. A zkus znovu promluvit s mamkou a poprosit ji, at si s dcerou, myslim tvou sestrou promluvi a rekne ji teda na rovinu, co se ji nelibi. Treba to zabere.
 Martina, 2 kluci 


Re: matka x děti 

(22.11.2007 17:24:48)
Mamka hlídá u sebe doma sestře dítě, o prázdninách třeba 4 týdny v kuse, sestra s manželem na dcerou jezdí na víkendy, sestra se odstěhovala 150 km, takže hlídání, které mamka dělat chce, jinak nejde.
Mamka se nechce na 4 týdny nastěhovat do bytu, když má tady dům se zahradou, a zároveň vnučku hlídá ráda.
 Lenka,2 dospělí kluci 
  • 

Re: matka x děti 

(23.11.2007 7:16:31)
taky mám malou vnučku a nezralou snachu (18),která si myslí, že musí všechno fungovat podle ní. Nenechám se.Synovi jsem řekla, že jestli si na mě snacha míní otvírat pusu, ať radši nejezdí. Ať dojede sám s malou nebo že si pro ni přijedu... Doufám,že časem snacha pochopí, že svět podle ní fungovat nebude :-D
 ANNA dvě dospělé dcery 
  • 

Mám to štěstí.... 

(22.11.2007 15:32:06)
Mám to štěstí, že mám taky dvě dospělé dcery, ale chovají se ke mě moc pěkně obě. Myslím si, že kdyby se jedna začala chovat jako Vaše sestra, tak bych se asi obrátila o pomoc k té druhé. Nejsem sice taky žádná chudinka, taky jsem aktivní a činná,asi jako Vaše matka, ale přece jenom v některých věcech už trochu ztrácím jistotu,a děti i vnučku mám moc ráda, a to člověk snese leccos. Vaše maminka je na tom asi nějak podobně, proto si myslím, že Vaší pomoc potřebuje. Měla byste to se sestrou probrat.Víte, on ten život tak utíká ...... Když mi bylo něco mezi 30ti a 40ti roky, byla jsem tak suverénní a sebevědomá, zdálo se mi, že všechno dělám dobře a nejlíp. Ale postupně jsem se dostala do stavu, že vlastně "vím, že nic nevím", a tak si nechávám od dcer ráda radit i pomoci. Nejvíc jsem znejistěla, když se starší dcera vdala a narodila se malá Viktorka. Pořád si nejsem jistá, jestli jsem tchýně a babička "moc" nebo zase "moc málo". To je Vám složité....Tak razím zásadu, kterou jsem vštěpovala i svým dětem, že : "když něco nevíme, tak se zeptáme".Docela to funguje. Stejně je to všechno o komunikaci. Mlute o tom se všemi, kterých se problém týká, jistě se to zlepší.
 Martina, 2 kluci 


Re: Mám to štěstí.... 

(22.11.2007 17:21:15)
Anno, prosím o radu, když jsi ze břehu matek dospělých dcer :-)
Když mi mamka řekne "nech to bejt, radši to neřeš", mám přesto řešit? Je fakt, když už to zacházelo do krajnosti, byla jsem na sestru hodně ostrá a ona se stáhla a momentálně přestala. Jenže to bych ji musela hlídat jako dráb na každém kroku, ona kudy chodí, tudy rozdává pokyny, rady, žádá změny - je v práci hodně úspěšná, hodně vydělává, asi se tak cítí být i u mamky - vládkyně.
Já myslím, že ode mě je možné řešit jen ty "krajnosti" - tam na ni můžu být zlá, ale pořád? To asi nedokážu. Jo a sestra se nezmění, chová se takto v podstatě pořád a ke všem lidem...ale málokomu se nastěhuje do domu a "vládne".
 ANNA dvě dospělé dcery 
  • 

Re: Mám to štěstí.... 

(23.11.2007 13:06:20)
......asi tě zklamu a neporadím ti. Každá situace si vyžaduje konkrétní řešení podle příčin, situace, atd. Někdy je dobré věci rázně rozetnout, zaujmout jasné a kategorické stanovisko. Ale taky si musíme uvědomit, že někdy tím jediným správným řešením je skutečně to "nechat být" a ony se jaksi samy obrousí hroty a najednou je po problému.Maminka asi čeká, až tvoje sestra jaksi zmoudří a všechno si to uvědomí. Tvoje sestra je asi pořádná "ranařka". Tyhle typy znám, je s nimi těžko vyjít. Ale jde přece o maminku a sestru, a věřím, že vás má ráda, jenže má tenhle nešťastný způsob chování a já si dokonce myslím, že ona je hluboce přesvědčena, že to co dělá je ku prospěchu všech a nepochybuje o tom, že je to tak správně. Nic nevymyslím, jenom se snaž jí ty věci vysvětlovat, v klidu, povídat si o tom s ní i s maminkou. Uvědomte si, a řekněte si to, jak je fajn, že se všechny tři máte, tak si to užívejte, i když to někdy může skřípat.
 Líza 


Re: matka x děti 

(23.11.2007 5:57:32)
Martino, do jaké míry jsi toho průběhu návštěv sama svědkem?

Proč se ptám: Před cca 15 lety: máma si mi opakovaně stěžovala na moji starší sestru, jejíhož syna batolecího věku denně celý den hlídala. Dojem, který jsem získala od mámy, byl takový, že hlídání si vymohla moje sestra a matka jí tedy jaksi ustoupila, aby neměla problémy (jako ta ségra). Že jí za to v životě nepoděkovala. Že má spousty požadavků na to, co a jak má doma být, večer přijde, ani nezavrčí, popadne malého a odejde. Máma je vyčerpaná ale na její signály o tom, že už dál nemůže, ségra nereaguje. Máma by potřebovala k doktorovi nebo do knihovny, ale nedostane se tam, protože ségra ji zneužívá.

To, co viděla ségra: Zeptala se mámy, zda může studovat a zda by jí díky svému důchodu a společnému bydlišti hlídala malého. Máma řekla bez zaváhání, že ano. Od té doby ani nepípla a své potřeby a únavu omílala jen ve své hlavě nebo s jinými lidmi za zády ségry.

Podotýkám, že jsem tam dokonce tehdy bydlela, i když jsem tam trávila minimum času, a mámě jsem její manipulativní výroky žrala i s navijákem.

Až ve chvíli, kdy o mnoho let později moji rodiče z vlastní iniciativy navrhli, že bychom se mohli nastěhovat do téhož domu, a bez jakýchkoli nátlaků jsme se jako dospělí lidi domluvili na tom, kde bude kdo bydlet a jaké se udělají úpravy, zjistila jsem, že máma o mně povídá, že jsem ji vystěhovala z jejího pokoje, že jsem jí udělala to a ono proti její vůli a že je zneužívám - tentokrát pro změnu já.

Až v tu chvíli jsem pochopila, jak to bylo se ségrou a s hlídáním malého. Takže bych byla opatrná s tím, jestli tvoji mámu ségra vystěhovává na proleželou matraci nebo jestli maminka sama naléhá, ať spí ségra v její ložnici... a pak ze sebe dělá odstrčenou.

Nevím, neříkám, že to tak nutně musí být. Jen bych řekla, abys byla hodně opatrná v těch soudech, pokud jsi ty situace skutečně neviděla na vlastní oči.
 Líza 


Re: matka x děti 

(23.11.2007 5:59:15)
Jo a kdyby to snad náhodou bylo, jak píšu, pak i chápu, proč při návštěvách u vás ségra nemluví a nebaví se. Ví, že jste zpracovaní...

Možná pitomost, neznám vaši situaci. Ale manipulace je silná zbraň a věci často vypadají jinak, než se zdají na první pohled. Protože tuhle zkušenost sama mám, píšu ti ji, abys to mohla zvážit.
 Martina, 2 kluci 


Re: matka x děti 

(23.11.2007 7:43:13)
Lízo, bohužel je to, co jsem psala, pravda.
Když ještě byl táta, sestra se trochu víc ovládala, ale bývala jsem svědkem např. toho, že tehdy malá neteř MUSELA spát v obýváku, kolem se v celém patře nesmělo mluvit nahlas, náš tehdy už dost nemocný otec si nemohl jít poo odpočinout na gauč, protože by holčičku vzbudil, tedy odpočíval na židli, což jeho operovaným nohám nesvědčilo. Mamka mi až teď řekla, že už chápe, proč se táta tehdy po operaci tak bránil pobytu mé sestry u nich...neubránil, mamka přijala, že přijedou, a bylo to.
Když jsme u ní pobývali my i s prvním symen-mimi, museli jsme se odstěhovat do menšího pokoje po příjezdu mé sestry, protože byla na svůj pokoj zvyklá.
Ve svém domě bych nic takového nedovolila, "buď ber, co je nabízeno nebo můžeš odjet", ale pokud se mámy na něco ptám, ptám se jí, proč to všechno dovolí, proč si to nechá líbit, vyjde z toho, že jsem špatná já, protože do toho šťourám...když se o tom nemluví, máma to strpí, oni nakonec odjedou a je klid. Neříkám, že sestra nemá mámu ráda, ale asi nějak po svém, sobecky. Např. když byl dlouhodobě nemocný táta, pobýval v umělém spánku, Dr. doporučil, abychom ho navštěvovali, vyprávěli mu, pobývali s ním, i když nereaguje, sestra přijela pouze 1x za celé ty 3 měsíce a to ještě pod mým nátlakem. Na pohřeb nakonec dorazila :-((
 Anna, dvě dospělé dcery 
  • 

Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(23.11.2007 13:31:08)
Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu - tedy z pohledu těch tchýní a babiček. Zase jsme u toho, co sama v sobě řeším, tedy abych nebyla babička "moc" nebo "moc málo". Je to skoro jedno z nejtěžších dilemat, která jsem v životě řešila. Bydlíme s manželem s naší dcerou, jejím mužem a malou Viktorkou v jednom domě . Myslím (snad je to objektivní), že ve všem spolu velmi dobře vycházíme a naštěstí máme každý pro sebe dost prostoru. Viktorce jsou 3 roky, a já si opravdu nejsem jistá, jak moc se o ní starat. Už mi došlo, že když je nemocná, já už nejsem ta první, která jí má těšit a starat se o ní , vždyť nejsem její maminka. na druhé straně zase přece nemůžu čekat, až za mnou přijde dcera celá vyčerpaná a požádá mě, abych se teď starala já. Tak se snažím, aby to bylo tak nějak mezi. Snad je to dobře. Ale vždycky si úplně jistá nejsem. Co když si mladí říkají něco jako....kdyby raději babička nechala toho čtení ( internetu, zahradničení atd.atd,) a chvíli si s malou pohrála..Prostě nevím.A taky si říkám, že aby si nás mladí vážili,abychom byli všichni spokojení, musíme mít s manželem taky nějaký svůj život, zájmy, přátele atd. Nemůžeme být jenom 24 hodin denně připravení hlídači jejich dětí - z takových lidí jsou pak vyčerpaní a mnohdy nepříjemní prarodiče, kteří se " obětují" a očekávají za to vděk, který nepřichází. Když si dospělé děti založí vlastní rodinu, ten vztah mezi nimi a jejich rodiči se kvalitativně naprosto změní. Teď jde o to jak se změní. Najít tu optimální kvalitu.
 Gréta 


Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(26.11.2007 17:05:44)
Milá Anno,
přesně chápu, co myslíš tím - být babička moc nebo málo.
Pokud Ti to pomůže, napíšu Ti, proč mám ráda svou tchyni a vážím si jí:
můžu jí totiž věřit. Hlídá nám děti často, ale vím, že pokud nebude chtít nebo někam jede, řekne to a hlídat prostě nebude. Takže když hlídání nabídne, je to pro ni v pořádku a nebude si na to pak stěžovat. (To by mě moc mrzelo.)
Znám ji už deset let a líbí se mi, že dokáže jasně říct, co ano a co ne.
Malinko opak je to s mojí mamkou, kde jsou děti stejně často, ale hlídání bere spíš jako svou povinnost babičky než radost a bohužel je to znát. Já bych radši, aby hlídala mnohem míň, ale s radostí a z lásky k těm dětem. Takto ji to vyčerpává, ale bohužel k tomu přistupuje z této stránky.
Takže být Tebou, s dcerou se dohodnu, co a jak by se jí hodilo. A protože bydlíte spolu, určitě vnučka přijde i sama - tak bych se jí věnovala, pokud mám čas, a vrátila bych ji, pokud mám své plány.
 ANNA dvě dospělé dcery 
  • 

Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(27.11.2007 11:01:55)
Gréto, děkuju za radu.Snažím se to dělat tak nějak jak říkáš. A myslím, že postupně se mi to daří čím dál víc (ale abych to nezakřikla). Opravdu vzájemná komunikace je velmi, velmi důležitá. Ono se toho hodně namluví ( a napíše)o tom, jak je zásadní změnou v životě ženy, když se stane matkou. Ano, to je pravda. Ale víte, že je taky problém ( a dost velký) když se z maminky stane babička? Jak musí všechno přehodnotit, myslím hlavně vztahy. Nejtěžší je si uvědomit, že moje dcera už není jenom mým dítětem, je z ní maminka, musí být nejvyšší autoritou pro své dítě a to musím respektovat. Pořád se máme rády, ale tak nějak jinak. Tak prostě jde život, a miminko je velký zázrak, naše pokračování i odměna. Často si říkám: čím jsme si zasloužili, že se narodilo, že tady je, že nás obšťastňuje.... Jsem nějaká patetická. To jsem nechtěla. Ještě k té změně ženy v babičku. U prvního vnoučete je to trochu šok. A většinou přijde v době,kdy si uvědomujeme, že už nejsme mladé a žádoucí, kdy bojujeme s potížemi klimaktéria, mnohdy se hlásí nemoci.... Taky do partnerských vztahů to zasáhne, obzvlášť když dospělé dítě odejde z domova ( syndrom prázdného hnízda). Je třeba tu změnu překonat a zhodnotit,uvědomit si, co přinesla pěkného a kde je teď naše místo - tím nemyslím, že máme život za sebou. Prostě je to všechno jinak.Myslím, že takhle nějak to prožívají snad všechny novopečené babičky. Akorát se o tom málo mluví. Vy mladé maminky o všem diskutujete( ráda to čtu), ale naše generace tak zvyklá není. Spíš máme tendenci nemluvit a dělat - no a pak si třeba stěžovat, což není vůbec dobré. Moc ráda bych viděla na těchto stránkách diskuzi k tématům, která trápí nás, babičky. Jenže zatím jsou babičky málo internetové. To až zestárne vaše generace, to si poklábosíte.
 Zuuuza 


Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(27.11.2007 17:20:38)
Anno, jste moudrá a milá žena. Věřím, že jste i skvělá máma a babička... Hezky jste to napsala. Ať se daří.
 hexe 
  • 

Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(27.11.2007 18:58:13)
Milá Anno,
píšu z pozice novopečené maminy a řekla bych, že na to jdete dobře :-). Kéž by se moje vlastní maminka nad sebou takhle zamyslela! Vím, že má svoji vnučku velice ráda, ale to, že by respektovala mě a viděla ve mně vůči dítěti nejvyšší autoritu, o tom nemůže být vůbec řeč. Kdykoli od malé něco chci (něco jako jdeme se koupat - jdeme se převléknout a podobně) a slečna začne protestovat, okamžitě babička přiskočí a "zachrání" ji. Pokud s ní mluvím o tom, jak se své dítě snažím vychovávat, pohrdavě mě odbyde tím, že to mám "z knížek" (jako by snad na tom bylo něco špatného?). A nejvíc mě mrzí, že když se dcerka kvůli něčemu rozpláče, jde ke mně a já ji utěšuji, babička přiběhne a vezme mi ji z náručí - to je mi opravdu moc líto. A nejhorší je, že mamce nemůžu ani říct, jak moc mi to vadí, protože se mi buď vysměje, že jsem přecitlivělá, nebo rozpláče, jak to s ní mluvím :-(. Opravdu nevím, co mám dělat.
 Markéta 
  • 

Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(28.11.2007 0:29:20)
velmi jasne a strucne rict, ze ti nema mluvit do vychovi.
je babicka, at bere vnucku na poute, do zoologicke, kupuje ji plysove hracky a treba ji i trochu rozmazluje. neboj ona si to mala prebere, ale do vychovy at se ti maminka neplete.
opakovani je v tomhle pripade matka moudrosti.(nevim jak casto se vydate, pokud ne az tak casto, tak bych treba i trochu ustoupila a nechal to byt). ale vysvetlovani v tomto pripade nema smysl.
proste : dekuji za radu, ale ja si to budu delat dal po svem. vim, ze to myslis dobre, ale nemluv mi prosim do vychovy, maminko.
 Markéta 
  • 

Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(28.11.2007 0:29:59)
pardoooon
vychovy, samozrejme
 ANNA dvě dospělé dcery 
  • 

Re: Zkuste na to kouknout z toho druhého břehu 

(29.11.2007 14:42:49)
Milá hexe, ani nevíš, jak tě chápu. Dnes je mi sice 55 let, ale velmi živě si pamatuju na tu dobu, kdy se mi narodila první dcera.Studovala jsem ještě pátý ročník VŠ, nic jsem nestíhala a všechno dění okolo miminka bylo velmi chaotické. A jak jsem byla zvyklá pořád studovat, tak jsem i všechny vědomosti a zásady péče o dítě brala z knih, jen občas jsem se na něco zeptala maminky. Bydleli jsme tehdy s manželem u jeho matky a byla tam ještě i stará babička. Jednou, když malá dost vytrvale plakala a já jsem to zhodnotila, že nemá žádnou příčinu, tedy je to tzv."pláč před spaním", tak jsem jí klidně nechala plakat. Najednou se bez varování rozlétly dveře naší ložnice a na prahu stála osmdesátiletá babička. Tloukla holí do podlahy a křičela na mě: co tady té malé děláte, neslyšíš, že plače, hned jí pochovej!Zůstali jsme s mužem jako opaření, já jsem miminko vzala k nám do postele a babička zase zavřela dveře a zmizela jako zjevení. Bylo to šokující, ale poučné. Když dnes vyprávím tu příhodu dcerám, smějí se tomu. Ale musím říct, že ještě nikdy jsem neběžela pochovat a utěšit plačící vnouče, když u toho byli jeho rodiče. A kolikrát se jen těžko přemáhám. Až když pak dcera za mnou přijde a ukáže mi už uklidněné dítě s rozbitým kolínkem nebo boulí, tak si Viktorku chovám a těším a snažím se jí zabavit, aby na tu bolístku zapomněla.Hexe, zkuste si s maminkou popovídat na téma, jaké to bylo, když ona měla malé dítě,jak se jí do toho pletli nebo nepletli prarodiče. Třeba se taky rozvzpomene.....
 Romana a Ondřej 
  • 

Zázemí 

(22.11.2007 11:21:54)
Je to hrozné, úplně mi běhá mráz a husí kůže po celém těle při čtení těchto příběhů. Když si přečtu, že poměrně velké procento žen (mužů) je týráno, tak určitě i v mém okolí mám někoho takového a nevím to. Kdyby mě manžel ublížil, okamžitě bych od něj odešla. A já vím kam! Domů! Moje maminka by mě okamžitě přijala a vím, že by mi pomohla. Je to strašně fajn, vědět, že mám zázemí.
 Lizzie 


Re: Zázemí 

(22.11.2007 12:11:11)
Romano,

je skvělé mít zázemí, nejen proto, aby se člověk měl kam vrátit, ale hlavně proto, aby ti dalo pocit, že v životě za něco stojíš, seš svou paní a jedinečnou osobností, kterou nikdo nesmí utlačovat. Mnoho žen (i úspěšných) si v sobě nese skrytý kus méněcennosti, který je užírá a v případě, že se z jejich manžela/přítele vyklube násilník, obětí se stanou poměrně snadno. Mám pocit, že my, co jsme to nezažili nepochopíme, můžeme si nastokrát říkat, že bychom utekly apod, což bych tedy já po první facce udělala, ale těžko oběti soudit...Nevěřila bys, co i krásné inteligntní holky za svobodna (!) dokáží prominout ve vztahu..
 Martina, 2 kluci 


Re: Zázemí 

(22.11.2007 12:38:20)
Holky, já myslím, kdo neprožije, nemůže vědět, co by v té situaci dělal. Představit si něco a prožít jsou dvě odlišné věci.
 Insula 


Přesně tak 

(22.11.2007 13:12:45)
Ano Martino, teď jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Je to přesně tak. "Teorie a praxe" jsou dvě věci.
 Lizzie 


Re: Zázemí 

(22.11.2007 14:15:22)
Martino,

však také píšu, že těžko pochopíme..

..jinak v 1. příspěvku mám překlep, za což se omlouvám:-)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Zázemí 

(19.7.2009 22:24:25)
já bych to napsala ještě trošku jinak....
Myslím si o sobě, že jsem dost silná poprat se se životem jako takovým (a doufám, že se jednou nebudu moc divit ~;)).

Můžu si ale takový pocit dovolit proto, že mám ZÁZEMÍ. Mám milujícího manžela, se kterým mi vztah výborně funguje. Jsme manželé, partneři, kamarádi.
Takže můžu bojovat s celým světema a přitom vím, že je místo, kde si můžu v klidu lízat rány. Že mám své DOMA, kde mě mají rádi, kde jsem v bezpečí.

Toto týrané ženy (a vlastně kdokoliv) nemají. Místo, které by měli považovat za nejbezpečnější - domov - je pro ně místem strachu, bolesti, nejistoty...
A to je na tom to nejsmutnější. Nemoci věřit partnerovi, člověkovi, se kterým jsem vztah začala z lásky, který by mě měl milovat.
 Tana 
  • 

Re: Zázemí 

(22.11.2007 13:33:01)
Je to pravda, kdo nezažil, nepochopí, věřte tomu, že je mezi Vámi hodně obětí domácího násilí. A ten kdo nemá zázemí, nejlépe maminku, tak je v hrozné situaci. Chce to hodně odvahy a dobrou kamarádku.
 Tana 
  • 

Re: Zázemí 

(22.11.2007 13:33:48)
Je to pravda, kdo nezažil, nepochopí, věřte tomu, že je mezi Vámi hodně obětí domácího násilí. A ten kdo nemá zázemí, nejlépe maminku, tak je v hrozné situaci. Chce to hodně odvahy a dobrou kamarádku.
 valdina 


Re: Zázemí 

(22.11.2007 14:43:05)
Ahoj Romano, ja jsem si to taky myslela, ze by clovek okamzite odesel. Jenze kdyz uz jsou deti a zena je treba na materske, v podstate odkazana na manzela, tak je to mnohem tezzi. Meli jsme pripad v rodine, stalo se to jednou asi pred 2 lety. A ted babo rad. Mohlo to byt zkratkovite jednani, ktere uz se nebude opakovat, ale zena by odesla od manzela i s detma. Podle me je strasne tezke najit tu hranici, kdy opravdu vzit nohy na ramena. Jak rikam, muze se to stat jednou a nikdy vice anebo to prejde do trvaleho terorizovani. Jenze to clovek dopredu nikdy nevi.
 ANNA dvě dospělé dcery 
  • 

A kde je ta hranice, kdy odejít??? 

(22.11.2007 15:14:49)
Sama jsem nic takového nezažila a doufám, že ani nezažiju. Ale musím vyjádřit svůj obdiv k těm, které se rozhodly a řekly: už dost- teď nastal ten okamžik sbalit se a odejít. Kam až musí dojít to ponižování a utrpení, aby se žena, jako třeba ta v původním článku o partnerském násilí, odhodlala opustit dům se zahradou, prostředí, které jistě ráda a s láskou vytvářela pro svou rodinu. To vše opustila a žije teď s dětmi v azylovém domě, což je jistě záchranou před násilím, ale nic si nenamlouvejme, prostředí nic moc a pocitově to asi taky nebude nejlepší.Všem, které tato hrůza postihla přeju, aby se jim podařilo zase žít, (případně i s dětmi) důstojným a plnohodnotným životem.
 Mateřídouška1 
  • 

Re: A kde je ta hranice, kdy odejít??? 

(22.11.2007 16:10:04)
Ta hranice je podle mě už nepřekonatelný strach, pokus o záchranu. Člověk, který opustí svůj domov, tady třeba zmiňovaný dům se zahradou, se asi musí bát o svůj život nebo život dětí. Až tam to asi zachází.
 lussi 
  • 

Re: A kde je ta hranice, kdy odejít??? 

(9.12.2007 0:59:02)
Ano, kde je ta hranie? Znam ze sveho okoli pripad, kdy nedochazelo ke klasickemu fyzickemu nasili, ale tyrani psychickemu - prubeznemu podvadeni manzelem. Toto bylo pricinou castych konfliktnich situaci, ale na druhou stranu kytice, omluvy a zajistovani materialnich podminek ns takove urovni (pred r. 1989), ze nakonec. kdyz melo dojit "na lamani chleba", si kamaradka uvedomila, ze deti jsou zvykle na urcitou uroven zivotniho stylu a tu ona, sama, jim sama ani zdaleka nebude schopna poskytnout, a tak by "prisla" i o ne (pubertalni vek), a tak zije dal s manzelem, a dela, ze "to nevidi", ze je to jen dan za "luxus a pohodu". Tezko soudit, jak by clovek reagoval sam. Ona sama je velice energicka, cilevedoma a inteligentni zena - a presto akceptuje tento stav.
 Zdenka 
  • 

Domácí násilí je opravdu i tam, kde by ho člověk nečekal 

(22.11.2007 21:12:03)
Vím o jedné ženě, je vzdělaná, v práci úspěšná a navíc v pozici, že si musí umět dupnout. Už před 10 lety to měla doma zlé, ale nechtěla s tím nic dělat, prý kvůli dětem. Vystupňovalo se to tak, že už jí asi opravdu začínalo jít o život, muž jí pravidelně krutě bil a znásilňoval. Letos se s ním konečně rozvedla.
Vím to díky tomu, že máme společného velmi dobrého kamaráda, se kterým si hodně svěřujeme. Ona taky ví o mě to, co neví skoro nikdo ;-) A věřím, že většina jejích přátel, příbuzných nebo kolegů nic netušila. Články jako tento jsou hodně užitečné, domácí násilí nesmí být tabu, musí se o něm mluvit. Hlavně proto, aby si samotné oběti uvědomily, že to co se jim děje, je špatné a nesmí to trpět natož omlouvat.
 Eva K. (1dcera) 
  • 

Re: Zázemí 

(24.11.2007 21:53:30)
Sama jsem si rikala, ze by se mi to nikdy nestalo a po prvni facce bych odesla. Jenze ta prisla, kdyz jsem byla tehotna... Od te doby, dva roky, jsem odpustila lzi, facky, nelaskavost, sprosta slova. A porad se musim ujistovat, ze to neni moje chyba, nebot uz mam zrejme syndrom tyrane zeny. Jelikoz pritel me napadl i pred dcerou, ktera se ze strachu v jednom roce rozkricela, neustale si opakuju, ze jde o domaci nasili a musim odejit. Pristi tyden se chci prestehovat k mame a nevim, jestli k tomu budu mit opravdu odvahu. Nejhorsi je, ze doma vladne obdobi klidu, kdy pritel citi, ze se odpoutavam, o to vic se snazi a podvedome me nechce pustit. Drzte mi palce at odejdu. Eva
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Zázemí 

(24.11.2007 23:58:23)
Evi, nepodléhej iluzi, jistěže se snaží, když tuší, že se chceš osamostatnit. Já bych to rozhodně udělala. Pak uvidíš, jak se zachová.

Pokud klidně navrhne, že se bude léčit, že to bude řešit, že je to jen a jenom! jeho chyba, tak bych možná uvažovala o návratu.
Pokud bude vyhrožovat, tak není co řešit. Vím, je to těžké, máte dítě, budeš možná sama, navíc neustále s agresorem za zády, výživné, dítě na víkendy, uživit se, atd. ... ale odejít, znamená řešit. Neodejít, znamená zakotvit ve vztahu, kde budeš čím dál tím větší oběť.
 Eva 
  • 

Re: Zázemí 

(25.11.2007 11:01:49)
Dekuji za odpoved. Je pravda, ze partner se lecit chce, i kdyz nema uplne pocit, ze by to byla jen jeho chyba. Otazkou pak zustava, jestli zustat s nim a vyckat na vysledky psychoterapie nebo se odstehovat a ukoncit vztah i pres jeho snahu. Vim, ze na sobe pracuje, ale nechci spadnout do kolobehu: snazi se, uverim, zustanu a pak to znovu prijde. Ale kdyz odejdu, chci odejit s tim, ze uz se nikdy nevratim. Protoze takovych navratu uz bylo (obecne) a ty zeny si casto stezuji, ze idyla trvala par tydnu, pak to bylo jeste horsi. Proto jsem takovou dobu vahala a vaham. Chci mit v sobe jistotu, ze bud zustanu a bude se lecit s vysledky, nebo odejdu nadobro.
 Kamila,Alex 6 měsíců 
  • 

Re: Utíkej,prosím!!!!! 

(29.11.2007 22:35:34)
Odejdi...věř,že pokud muž jednou začne mít pocit,že je vládce a ty ho musíš poslouchat - už nepřestane.Vím o čem mluvím...táta moji maminku týral až do své smrti a co se týká nás dětí - tak pro výprask neměl nikdy daleko.Bylo nás 5 a maminka nikdy neměla tu sílu odejít...a vlastně ani neměla kam!A těch slibů jak se změní a všechno bude zase fajn jsem slyšela nespočítaně.Odejdi dokud je čas,dokud máš možnost,než to zajde příliš daleko.Vím,že máš strach co by bylo dál(když budeš sama),ale představ si,co by čekalo tvé dítě,když zůstaneš.Držím ti pěstičky,opravdu mooooc.
 Anna, Attila 1 rok 


Re: Zázemí 

(26.6.2008 16:37:47)
Evi,
nikdy jsem nic z toho, co popisuješ nezažila, ale věř mi, že nikdo na světě nemá právo Tě urážet, ponižovat a už vůbec ne vztáhnout na Tebe ruku. Jsi dospělá a plně za sebe i své dítě zodpovědná. Máš právo si vybrat v jakém prostředí a s kým budeš žít Ty a Tvé dítě. Odejdi dokud je čas. Nevěř slibům, ale realitě, kterou zažíváš na vlastní kůži. Udělej to alespoň pro svou dcerku - ikdyby na ni nikdy nevztáhl ruku (co není až tak jisté) už to, že je svědkem týrání své maminky ji velmi ničí. Je lepší žádný otec než špatný otec. Existují lidé, kteří Ti mohou pomoci v různých směrech. Jestli budeš chtít na ně kontakt, tak Ti je pošlu - můj e-mail: felicite@centrum.cz
Doporučuji přečíst knihu "...a muž ti vládnout bude" od Mileny Tomešové.
 Jana 
  • 

Domácí násilí 

(22.11.2007 14:16:02)
Ono se to lehce mluví - odejdu k mamce, mám tam zázemí, ale je spousta žen (mužů), kteří to zázemí nemají a nemají ani kam jít. Pak třeba kvůli zajištění dětí snášejí někdy i těch pár facek.
 Irene 
  • 

Re: Domácí násilí 

(22.11.2007 15:14:34)
Holky, ono to nemusí být jenom o fackách..
Když si vzpomenu, kvůli čemu jsem se za mlada dokázala rozejít s klukem, tak s mým mužem už bych se rozešla nejméně 20x. Ale ono se to docela těžko rozvádí, když má člověk malé dítě a je v jiném stavu...
Vždycky si říkám, že rozvést se je jednoduché, ale zůstat vdaná, to je kumšt.
Ale je pravda, že kdyby muž vztáhl ruku na děti, tak končíme.
 trefaT 
  • 

Re: Domácí násilí 

(23.11.2007 9:15:35)
Ano, s nekterymi chlapi je kumst byt v manzelstvi. Ja sem si prozila psychicke nasili a je to tak,ze sem si nevazila sama sebe,proto sem mu to svym zpusobem dovolovala,urazky,ponizovani.Ja pak jen plac a vycitky.Vse jsem si uvedomila az sem chtela zkocit pod auto-aby on mel klid.Pak sem se snim rozesla a ziskala zpet sebeduveru.Ted sem opet snim,ale uz je to jine.Jeho snahy o urazku me fakt na kolena nepolozi.Je holt takovej, rad prudi.Beru ho takovyho.A nesnazim se ho menit.Jen si on tezko zvyka,ze se nerozplacu hned po nejake hadce,ale naopak,ze se proti nemu postavim.
On je takovej ten zavislacek.Kdyz byl malej,jeho rodice ho dost bili(kvuli blbostem),pak az byl starsi,tak ho ponizovali,povysovali se nad nej.A ktomu mu vymetali cesticku zivotem.Ale na te rodine to opravdu nepoznate,ze by snad byli neceho takovyho schopni.Rozdali by se pro sve deti.
Ted cekame mimco.Vim jaci jsou,vim jakej je on a presto od nej neodchazim.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Domácí násilí 

(24.11.2007 19:45:14)
U nás to bylo naopak, já to měla doma dost špatné s otcem - nikdy mě nebil nebo něco takového, ale jsem citlivější povahy a díky bohu za to, že na mého bratra už své vychovatelské schopnosti nezkoušel. Z bráchy je sebevědomý mladý mužský, mě to teda trvalo poměrně dlouho. A dodnes, když tam jdu, tak mám obavy, že se po mě bude vozit. Jako by vycítil, že jsem jediná, koho to mrzí, na ostatní to nezkouší.
Takže vydržet doma byl kumšt, žít s mým manželem (jsme spolu skoro osm let) je pohádka.
 Lenka,2holky 
  • 

Re: Domácí násilí 

(25.11.2007 10:36:27)
Mám sestru,která je obětí domácího násilí.Její přítel jí mlátí....bohužel mlátí i děti.Když už to došlo tak daleko,že jí hlavu prostčil oknem a pořezal jí na hlavě a na ruce,tak jsem se pokusila zasáhnout.Večer jsem pro ni přijela a řekla jí ať si sbalí věci,vezme děti a jde k nám.Mezi tím co byla u nás,nechala si v bytě vyměnit zámek,aby se tam nedostal.Celý týden mi potom vyprávěla co všechno za hrůzy ji ještě dělal a moc u toho brečela....škrtil ji,znásilňoval....no je toho mnoho.Běhal mi mráz po zádech.Po týdnu u nás jela s dětmi domů.Chodila jsem tam skoro každý den,aby se necítila sama.Jenomže tohle netrvalo dlouho.Nevím kde ho potkala,ale každopádně ji přemluvil,aby ho vzala zpátky.A týrání pokračuje.Nyní se nenavštěvujeme,protože si to nepřeje.Je mi z toho smutno,hlavně kvůli dětem.
 Sabina,2synové 
  • 

Re: těžko řešitelná situace 

(23.11.2007 15:03:08)
Je pravdou,že obět domácího násilí nemusí být zrovna slabou ženou,která se bojí svou situaci řešit.Bohužel v naší zemi,pokud nemáme oporu v rodině kam bychom se mohli i s dětmi přestěhovat,či vysoké příjmy,které by nám tuto možnost poskytly,jsme víceméně bez šance.Vystěhování agresora na 10 dní také není řešení a rozhodně nám trvalého klidu nepřinese.
Já měla štěstí,že mi kamarádka propůjčila domek po babičce ve velmi špatném stavu a sama se 3mi dětmi se přestěhovala do rozestavěného zdaleka nedončeného domu.Jsem jí za to vděčná a děkuji jí za klid,který mi svou pomocí poskytla
 Mateřídouška1 


Tabu 

(22.11.2007 15:14:25)
Chci poděkovat za to, že se téma domácího násilí dostává na hlavní stránku Rodiny a za to, že toto téma není již tabu a i touto formou se dostává mezi lidi, kterých se třeba ani netýká a do konkrétní diskuze by ani nezabrousili.
Mě osobně se domácí násilí momentálně nedotýká, dotýká se mě však lidsky, zejména i proto, že jsem měla bohužel kdysi tu čest s jedním takovým domácím agresorem žít. To soužití naštěstí trvalo jen krátkou dobu, ale dovedu si představit, že během dlouholetého soužití s agresivním partnerem se může vytvořit závislot, kvůli které se potom z toho těžko utíká. Proto dokážu pochopit, v jaké situaci se někteří nacházejí a jak jim asi je, ačkoliv to v mém případě nedosáhlo naštěstí větší intenzity.
Jsem přesvědčená, že člověk, který má násilnické sklony a jednou to zkusí, že se nezmění. Proto radím podle své zkušenosti, aby nebyli agresivní partneři námi omlouváni, překonat to v sobě a rychle od toho pryč, dokud je čas. Raději žít sama, než s člověkěm, který je násilnický, despotický a agresivní. Nezmění se a bude to čím dál horší.
 L. Hrdá 
  • 

Re: Tabu 

(22.11.2007 16:05:31)
Dobrý den,

jsem ráda, že se články setkaly s pozitivní odezvou. Pokračování jsou již připravena. Doufám, že pomohou, když už ne konkrétní oběti, tak "alespoň" osvětou, protože každý by měl vědět, že domácí násilí existuje.

L. Hrdá
 nicnic 


Autorko Lucie, 

(22.11.2007 16:25:16)
je velmi záslužné, co děláte. Moc Vám za to děkuji. Nemáte prosím radu, z jaké literatury čerpat informace o vlivu manipulujícího rodiče na dítě? Manipulátor dost často přesvědčí soud, okolí a občas i oběť, že on je tím pravým, kdo se má o dítě starat. Zmanipuluje často dokonale i své děti a trvá obvykle dost dlouho, než je dítě schopno pochopit, že se taky stalo obětí. Při velké snaze se mi ani u organizací zabývajících se domácím násilím ani u dětských psychologů nepodařilo nalézt vhodnou literaturu, z které by se dalo čerpat, zato se na mne napojilo několik - obvykle matek, které tento problém prožívají a nenalézají informace, o které by se mohly opřít a v případě potřeby jimi argumentovat.
 MSteflova 


Re: Autorko Lucie, 

(22.11.2007 17:08:55)
Ach jo, jsem jasný manipulátor. Zaměřím se na to. Slibuji.
 maja 
  • 

Re: Autorko Lucie, 

(22.11.2007 20:43:20)
Warshak: Rozvodové jedy
Triton, Praha 2003


 nicnic 


Re: Tabu 

(22.11.2007 16:09:47)
chtěla bych se lehce dotknout téma psychického násilí. Zatímco fyzické násilí je viditelné a společensky snáze odsouditelné - z toho vyplývá, že oběť lehčeji získá podporu okolí, dlouhotrvající psych. násilí je v tomto ohledu mnohem zákeřnější. Oběť je na svůj problém více sama, tím snadněji snadněji zneužitelná. Agresor pracuje se sebevědomím oběti, takže nakonec oběť vypadá jako ten nemožný, kdo si permanentní odsuzování zaslouží. Je to těžké, dost bezvýchodné kolečko, vím o čem mluvím.
 nicnic 


Metody a charakteristiky manipulátora 

(22.11.2007 16:11:32)

Francouzská psycholožka Isabelle Nazare-Aga uvádí 30 znaků, podle nichž lze identifikovat manipulátora. Daná osoba je jistě manipulátor, pokud vyhovuje alespoň v deseti bodech.

1. JE EGOCENTRICKÝ.
Zajímá ho jen jeho vlastní osoba a je hluboce přesvědčen o svých dobrých úmyslech. Pociťuje určité ochuzení, úzkost, bezmoc, jakmile se všechno netočí kolem něj. Snaží se proto všemi prostředky přitáhnout pozornost ostatních na sebe. Má nutkavou potřebu, aby ho lidé uznávali jako člověka s báječnými vlastnostmi a schopnostmi. Přeceňuje své schopnosti a vlastnosti a lže, aby si udržel vlastní iluze a zabránil nám prohlédnout. Chce být nepostradatelný a proto je schopný dočasně zadržovat informace, aby ho ostatní potřebovali.

2. PŘENÁŠÍ ZODPOVĚDNOST ZE SEBE NA DRUHÉ.
Nedodržování závazků a slibů, snaha vyhnout se konfrontaci, nezaujímání postoje, vyhýbání se účasti (např. na školení, na řešení problému apod.).
Nikdy jasně neřekne, co vlastně chce nebo nechce. Zamlžuje nebo se vyhýbá rozhodnutí.
Spolupráce s ním způsobuje velký stres. V týmu vládne nejistota o tom, co se má nebo nemá dělat, a vzniklá situace vyvolává pochybnosti o schopnostech všech pracovníků. Připomíná to dvojitou vazbu (double-bind): nejste-li iniciativní a nerozhodujete (místo něho), nechováte se správně a jste označen za neschopného. Rozhodnete-li se však sami, překračujete buď své kompetence, anebo nevedlo-li rozhodnutí k očekávanému výsledku, podal jste mu další důkaz o své neschopnosti.

3. NAVOZUJE U OBĚTI POCIT VINY.
Pozoruje, zkouší a snaží se zjistit slabosti a chyby ostatních. Vyniká ve schopnosti odhalovat u ostatních zranitelná místa, aby mohl uplatňovat moc, která mu poskytuje jistotu.
Ať už nenápadná nebo otevřená kritika těchto chyb ho staví do role dokonalejšího. Psychologové znají tento jev pod pojmem projekce – přisuzování vlastních chyb druhých ve snaze ochránit své ego.
Sám sebe vždy definuje srovnáváním s druhými lidmi, ale do takového srovnání vnáší neblahý prvek despektu a znehodnocování druhých. Nerespektuje je, potřeby, přání, práva a žádosti ostatních pro něj nic neznamenají. Tím jak druhé znehodnocuje a navozuje u nich pocit viny, získává sám na hodnotě a zbavuje se tak odpovědnosti (za své chyby), kterou přenáší na druhé.

4. NESDĚLUJE JASNĚ SVÉ POŽADAVKY, POTŘEBY.
Své žádosti nikdy neformuluje jasně, přesně a zřetelně – dokáže žádat tak, aby mu bylo zatěžko odmítnout nebo jeho naléhání uniknout. Nežádá – vynucuje si.
Demagogicky vás pobízí k vyslovení názoru, jakoby vás žádal o radu, a přitom si už vlastní názor vytvořil. Když neodpovíte, bude naléhat opakováním svého až do té doby, než dáte takovou odpověď, kterou chce slyšet.

5. ODPOVÍDÁ VĚTŠINOU NEURČITĚ.
Vyhýbá se odpovědím, odbíhá od tématu. Nejčastějšími argumenty jsou: „Teď na to není čas...
Nedomnívám se, že by právě to bylo prvořadé... Nechápu, jak to souvisí s naším tématem... O tom teď nehovoříme...“
Jejich myšlení i postoje bývají nejasné.

6. MĚNÍ SVÉ POSTOJE PODLE SITUACE A PODLE OSOBY, S NÍŽ PRÁVĚ KOMUNIKUJE.
Manipulátor se snaží vyhnout konfrontaci, ať už pokojné nebo bouřlivé: nazapojuje se (porada), nezaujímá postoje (rozhodování), vyhýbá se účasti (školení), neřeší problém (konflikt).
Přisvojuje si zásluhy jiných, byť to nedělá zjevně, přenáší zodpovědnost na druhé a vyhýbá se rozhodování apelací na samostatnost, profesionalitu, nebo nedostatek času apod.
Jedná tak, aby se ostatní cítili odpovědni za omyly nebo nedostatky a tento pocit viny ještě posiluje.
Stejně tak jsou schopni skrýt se pod různými maskami podle toho, jak se jim to hodí – podle situace nebo podle cíle, k němuž směřují.

7. SVÉ POTŘEBY ZAKRÝVÁ LOGICKÝMI DŮVODY.
Nejúčinnější zbraně, které používají manipulativní osoby, jsou všeobecně přijatá přesvědčení a ta přesvědčení, jež u nás velmi snadno odhalí. Uznávají všeobecně platné zásady, ale sami se jimi vždycky neřídí, ale o to tvrději je uplatňuji na druhé.
I sebelépe promyšlené rozhodnutí či volba obnáší rizika, protože vnější okolnosti můžeme ovlinit jen v minimální míře (např. počasí). Manipulátor tuto zkutečnost zcela přehlíží a vytýká nám, že jsme nemysleli na vše...

8. POŽADUJE OD DRUHÝCH DOKONALOST, NEMĚNNOST NÁZORŮ APOD.
... je normální nedělat chyby...


9. ZPOCHYBŇUJE KVALITY DRUHÝCH, NENÁPADNĚ DRUHÉ KRITIZUJE A SOUDÍ, HOVOŘÍ O NICH S DESPEKTEM.
Snižuje hodnotu ostatních, aby sám sobě dodal pocitu nadřazenosti a využívá k tomu rozmanitých prostředků. Od přímé kritiky, ignorování, poukazování na nedostatečné vědomosti druhých až po rafinovanou ironii. Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost ostatních lidí. Neúnavně kritizuje a velmi často neprávem, navozuje u ostatních pocit viny ze neexistující nebo nepatrná provinění.
Kritizování druhých mu umožňuje, aby se cítil jiný než kritizovaná osoba. Přísně rozděluje svět na JÁ a NE JÁ (oni), přičemž těm druhým je třeba neustále snižovat sebedůvěru poukazováním na sebemenší nedostatky a pochybení.
Zbytečná dramatizace banálních případů, neustálá kritika a výčitky (bohužel tato zásada je v mnoha podnicích považována za normální a při mobbingu eskalována do neúnosné míry), kompromitace, zpochybňování rozhodnutí, zrazování od motivace, oklešťování kompetencí a zpochybňování odborné způsobilosti.


10. RÁD KOMUNIKUJE NEPŘÍMO - PŘES TŘETÍ OSOBU, TELEFONICKY, PÍSEMNĚ apod.
Neschopnost jasně a normálně komunikovat s ostatnímu lidmi. Nejasné verbální vyjádření pak vede k tomu, že může snadno měnit své záměry.
Své názory předkládá jako obecně platné pravdy a velmi obratně jednotlivé výroky zevšeobecňuje.
Od lidí, kteří s ním hovoří, často slýcháme, že dokáží komunikovat s kýmkoli, jen s ním ne. Vyvádí je z míry a odvádí rozhovor od jeho podstaty, dává najevo, že chyba v komunikace je na jejich straně.
Nepříjemné věci sděluje většinou před prostředníka – posel se bezděky stává „zodpovědným“ za obsah zprávy, kterou předává. I když takovýto nevědomý jev postrává logiku, celá situace se vyvíjí tak, jako by prostředník ručil z titulu své funkce posla za obsah předávaného vzkazu. (I prostředník se tak stává obětí manipulace.) Manipulátorovi se tak nabízí výtečná příležitost, jak v symbolické rovině svalit odpovědnost na jiného a zabránit tak adresátovi, aby odmítl.

11. ZASÍVÁ NESVÁR, PODNĚCUJE PODEZÍRAVOST. ROZDĚLUJE, ABY MOHL LÉPE PANOVAT.
S oblibou vzbuzuje u druhých pochybnosti a podezření, rozeštvává lidi kolem sebe, protože takové postupy mu umožňují zahrávat si s lidmi jako s loutkami a tahat za nitky, jak se mu zlíbí, aniž by to zpozorovali.
Ke sdělení názoru nebo kritiky osobě, na niž se zaměřuje, využívá prostředníka. Lidi odsuzuje jakoby po straně, nepřímo a tím vnáší mezi ně svár a nedůvěru. Tvrdí, že konflikty přímo nesnáší, a přitom je obratně vyvolává.
Nejjistější způsob, jak způsobit rozvrat, je vyvolat podezření.
Předkládá neúplné věty nebo myšlenky takovým způsobem, že si nemůžete zbytek domyslet. Jestliže nahlas vyjádříte, jak jste obsah sdělení pochopili, obvykle namítne, že přece nikdy nic takového neřekl.
Používá neurčitá, mnohoznačná slova. Nejednoznačný význam použitého slova stačí vzbudit v první fázi zájem, ve druhé podivný pocit a podezření, jelikož záhada přetrvává. Nevyřčené vyvolává zmatek a nutí k zamyšlení. Protože však smysl není stále jasný, skrývá se za tím určitě něco negativního (přirozená interpretace). Tím začíná soustavné pozorování podezřelé osoby a toto pozorování bude už předem zabarveno negativně a zaměří se na hledání chyb, které dokazují, že dotyčná osoba je vnímána jako „divná“. Takovým to způsobem dokáže zasévat svár mezi příslušníky dosud harmonické skupiny.

12. ČASTO ZE SEBE DĚLÁ OBĚŤ, ABY HO OSTATNÍ LITOVALI.
Stěžuje si na lidi ve svém okolí, s nimiž nelze vyjít. Přehání své zdravotní potíže. Je přetížený a schází mu čas. Stěžuje si i na to, co by ho mělo těšit. Samotný problém netkví ani tak samotných stížnostech, jako v jejich neustálých opakování. Pozice oběti mu umožňuje čerpat s nabízené (či spíše vynucené) pomoci a vyhnout se prohře, protože manipulativní osobnost nemá ve zvyku v čemkoli prohrávat.

13. NEDBÁ NA ŽÁDOSTI DRUHÝCH, PŘIČEMŽ TVRDÍ PRAVÝ OPAK.
Nebere ohledy ba práva, potřeby a přání druhých lidí, přestože prohlašuje pravý opak. Rafinovaně je nutí, aby se chovali, jak on chce. Využívá situaci na úkor druhých lidí ke svému prospěchu, přičemž je skálopevně přesvědčen, že je to pro jejich dobro a že on má pravdu.
Nerespektuje ostatní a nebere ohled na jejich potřeby, práva a žádosti. Prosazuje své názory, jako by jejich správnost byla zcela samozřejmá. Rozpor mezi tím, co hlásá a ve skutečnosti dělá je evidentní.

14. VYUŽÍVÁ MORÁLNÍCH ZÁSAD DRUHÝCH K NAPLNĚNÍ VLASTNÍCH POTŘEB.

15. CITOVĚ ČI JINAK VYDÍRÁ NEBO VYHROŽUJE. SKRYTĚ NEBO OTEVŘENĚ.
Své snahy obvyklé skrývá za předstíranou nesmělostí nebo lhostejností. Drží se v pozadí. Soudí ostatní pohledem a mlčením, aniž by vyslovil svůj názor ve chvíli, kdy je to potřeba. Jeho přítomnost je pociťována jako tíživá. Lidé v jeho okolí se ho bojí, přesto se mu daří dosáhnout toho, co chce. Velkou roli přitom hraje strach, který vzbuzuje. Jeho zásady platí pro všechny lidi v okolí.
Podléhání citům považuje za vadu zcela nemyslitelnou. Zdvořilý pozdrav nebo „prosím“ či „děkuji“ jsou pro něj ztrátou času. Prožitky, pocity či myšlenky druhých ho nezajímají – podle něj se musí člověk dokonale ovládat. Jestliže to nedokáže nebo projeví slabost, může se jen stydět.

16. ČASTO MĚNÍ TÉMA UPROSTŘED HOVORU.

17. VYHÝBÁ SE PRACOVNÍM SCHŮZKÁM A PORADÁM.

18. ZAMĚŘUJE SE NA NEZNALOSTI DRUHÝCH A SNAŽÍ SE TAK VYVOLAT DOJEM, ŽE „MÁ NAVRCH“.
Zaměřuje se na nevědomost nebo na nezkušenost druhých, aby jim dal najevo svou nadřazenost. Svými poznámkami dává najevo, že platná je jen jeho zkušenost a vy se z ní musíte poučit. Kromě přímé kritiky, zpochybňování schopností ostatních a jejich osobních vlastností, rafinovaných narážek na mezery ve vědomostech se uchyluje ještě k dalším prostředkům – naslouhání s patnou nechutí, ignorování vaší přítomnosti nebo dokonce existence, kladením otázek, na něž čeká okamžitou odpověď.

19. LŽE.

20. HLÁSÁ LEŽ, ABY SE DOZVĚDĚL PRAVDU. PŘEKRUCUJE A INTERPRETUJE VÝROKY DRUHÝCH.
Lže, aby zastřel problém, který ho trápí. Nejběžnější postup spočívá v položení otázky, z níž část je mylná. Úmyslné použití nepravdy (či polopravdy) s cílem dozvědět se pravdu, umožňuje manipulátorovi vyhnout se jasně formulovanému dotazu – dozví se určité údaje, aniž by to druhý postřehl

21. ZÁVIDÍ TŘEBA I OSOBÁM VELMI BLÍZKÝM.

22. NESNÁŠÍ KRITIKU. DOKÁŽE POPÍRAT ZCELA ZŘEJMÁ FAKTA.

23. NEDBÁ NA PRÁVA, POTŘEBY A PŘÁNÍ DRUHÝCH.
Jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Manipulace se úzce pojí s narcizmem. Pro narcistickou osobnost je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti . Každý, kdo narušuje tento jeho obraz je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi..

24. ČASTO VYDÁVÁ POKYNY A NUTÍ DRUHÉ JEDNAT NA POSLEDNÍ CHVÍLI.
Výrazným rysem je zvyk žádat o něco druhého, dávat mu příkazy nebo ho pobízet k akci až na poslední chvíli nebo na poslední chvíli věci změnit. Tento postup by se dal nazvat „nastrčení“ do určité situace.
Dává požadavky druhým co nejpozději, aby jim neponechal prostor k odmítnutí nebo ke komentování – nežádá, ale přikazuje i když se to na první pohled tak nejeví. Rovněž taktika spočívající v používání vzkazů, jimiž vás zpravuje o nějakém úkolu nebo vás o něco žádá, má prvky manipulace, protože ve chvíli, kdy se vám vzkaz dostane do rukou, je pozdě, takže nemůžete odmítnout a couvnout.

25. JEHO SLOVNÍ PROJEV ZNÍ LOGICKY, AVŠAK JEHO POSTOJE, ČINY NEBO ZPŮSOB ŽIVOTA SVĚDČÍ O PRAVÉM OPAKU.

26. DÁVÁ DARY, SNAŽÍ SE ZALÍBIT, LICHOTÍ A NEČEKANĚ PROJEVUJE DROBNÉ ÚSLUHY.

27. V JEHO PŘÍTOMNOSTI SE OSTATNÍ CÍTÍ NEPŘÍJEMNĚ A NESVOBODNĚ.
Jeho vztah k ostatním je svou podstatou destruktivní, ale osoby v jeho okolí to spíše cítí a jen obtížně formulují racionální zdůvodnění.
Odčerpává energii svému okolí. Má totiž potřebu veškerou energii vztahovat k sobě a proto je dlouhodobé soužití s manipulativní osobou ohrožující i po zdravotní stránce – vyvolává strach, pocity viny, smutek a depresi. Na stresové situace odpovídá náš organismus psychickými i somatickými změnami. V rovině psychologické můžeme pociťovat úzkost, depresi, nechuť do jakékoli činnosti, pokles sebevědomí, ztrátu sebedůvěry, podrážděnost.
V somatické oblasti se začnou objevovat poruchy spánku, potíže s trávením, svalové napětí a s tím související bolesti páteře a čelisti, žlučníkové obtíže, kožní poruchy a alergie, sexuální a gynekologické potíže, kardiovaskulární poruchy, bolesti kloubů apod.
V chování se projevuje zvýšená agresivita nebo naopak útlum, neklid, nedbalost. Klesá výkon, protože tenze narušuje soustředění, stres způsobuje výpadky paměti a snižuje schopnost se pro něco nadchnout.

28. JDE NAPROSTO DŮSLEDNĚ ZA SVÝM CÍLEM, OVŠEM NA ÚKOR DRUHÝCH.
Znaky týkající se VEDENÍ:
autorita jediného vůdce nebo úzkého okruhu vedoucích (neomylnost a absolutní závaznost výroků)
utajování struktur (neprůhlednost)

Znaky týkající se OVLÁDÁNÍ:
umělé vytváření souhlasu - snaha o identifikaci se skupinou
zneužívání zákl. potřeb člověka, momentální situace člověka a manipulačních technik
vybízení k rozhodnutím pod nátlakem skupiny (vytváření atmosféry strachu či řízené vděčnosti)
řízené chování, myšlení, emoce, informace

Znaky týkající se UČENÍ:
prohlášení všeho mimo okruh působnosti za zlé (opozičnost)
elitaristická mentalita – výlučnost

Znaky týkající se ŽIVOTA:
uzavřenost (vede k "černobílému" myšlení) nebo i fyzická (izolace)
potírání osobnosti člověka - jeho vlastní hodnoty
prohlubování pocitu viny u členů
členové se stávají psychicky závislými
nemožnost přirozeného

29. PŘIMĚJE OBĚŤ K JEDNÁNÍ, KTERÉ BY O VLASTNÍ VŮLI NEJSPÍŠ NEDOPUSTILA.
Spojení slov psychická manipulace v nás může vyvolat dojem zvláštních, možná až nadpřirozených schopností manipulátora, vůči kterým jsou ostatní zcela bezmocní. Zneužívají však spíše určité přirozené mechanismy lidské psychiky.

30. LIDÉ, KTEŘÍ HO ZNAJÍ, O NĚM STÁLE HOVOŘÍ, I KDYŽ NENÍ PŘÍTOMEN.
 sunsung 


Re: Metody a charakteristiky manipulátora 

(22.11.2007 16:28:18)
Nel to je hodně dobrá definice. Můžeš napsat zdroj?
 marketa 
  • 

Re: Metody a charakteristiky manipulátora 

(23.11.2007 23:56:11)
Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat
vydal Portál
velmi doporucuji, taky jsem jednu takovou manipulatorku potkala, nastesti jsem ji prokoukla drive, nez jsem na ni zacala byt zavisla, mela to byt moje bytna, nasla jsem si neco jineho ....
 Markéta 
  • 

Metody a charakteristiky manipulátora - priklad 

(23.11.2007 23:58:15)
typicky priklad - bob the ghost, ktery rad "diskutuje" zde na netu ...
 Trinny 


Nevím jestli mám poděkovat..... 

(27.11.2007 10:26:54)
Ale právě jsem si přečetla poměrně přesnou chrakteristiku svého manipulativního manžela. DĚKUJI. Už jsem si opravdu začínala myslet, že já jsem ta špatná, neschopná, náročná a neoceňující.......

Co s tím provedu,ale nemám vůbec tušení....
 Laura 


Re: Metody a charakteristiky manipulátora 

(27.6.2010 17:45:52)
Během 1Oleté práce sekretářky, jsem se stala obětí manipulací svého šéfa. Dostal se tak blízko, že koupil i náš dům, který má více spolumajitelů, aby mě mohl ovládat a rozhodovat o mém životě i po tom, co jsem odešla z práce. Nevím, jak dál, protože jsem z toho nešťastná. Způsobuje to u mě totální útlum a deprese, bolesti páteře i nespavost. Všechny činnosti, které jsem měla ráda mě nebaví, soustředěnost je ta tam. Nevím, na koho se obrátit o pomoc.

Hanka
 Laďka 
  • 

Taky jeden příběh 

(22.11.2007 19:48:21)
Ráda bych se svěřila se svým setkáním s domácím násilím. Vdávala jsem se z velké lásky, která už měla následky, čekala jsem na své 18tiny, za půl roku se mi narodila Terezka. Manžel se rád napil, já byla slepá, zamilovaná, dost jsem dokázala odpustit. Za 2 roky jsme si našli svoje bydlení, k tomu dřinu v kravíně, oba jsme se střídali v práci a u dcery. Za rok muž odešel ze zemědělství a začalo peklo. Parťáci z práce rýpali, ty doma uklízíš?, ty hlídáš holku?- ty jsi pod pantoflem.Začal mi psát seznam prací, které je potřeba udělat, včetně vaření, žehlení, praní, čištění kotle, nošení uhlí atd. Po návratu z práce následovala kontrola, pak trest, nejdřív se šel opít, později mi nabančil hned. Měli jsme domácí zvířectvo, starala jsem se sama, pán kvůli návštěvám hostinců neměl, kdy. Věty typu, komu je zima, at si zatopí,(dceru jsem přivedla ze školky do 15 stupňů a on byl celý den doma). Měl ráno odvést dceru do školky, já byla v práci, nechal ji doma samotnou a šel si po svém, prý aby mně potrestal, to jediné mě podle něj opravdu bolelo. Jednou v noci opilý mě před ní znásilnil, byly jí 4roky. Vydržela jsem rok. Pak jsem odešla. Jsem 14 let šťastná s tátou mých dalších dvou dětí. Podotýkám, že mám maturitu a za puťku se nepokládám. Opravdu to může potkat každého z nás.
 Jasminka 
  • 

Re: Taky jeden příběh 

(23.11.2007 9:50:40)
Tiež mám skúsenosť s týraním. Bol to môj "otec", ktorý týral matku a mladších súrodencov. Píšem v minulom čase, pretože si teraz za to sedí vo väzení... Je to strašný príbeh a dosť dlhý... No celkom sa ešte neskončil, pretože o necelý rok by ho mali prepustiť... Neustále sa matke vyhrážal, že keď vyjde z väzania, prvé čo urobí ju nájde a zabije ju. A potom seba... Že to kvôli tomu v tom väzení vydrží... Chcem dúfať - a všetci - že sa to skončí dobre...
 1.3Magráta13 


Dispozice 

(23.11.2007 9:55:48)
Článek i celá kampaň kolem domácího násilí je určitě záslužná věc. Taky souhlasím s tím, že je to věc, která se může přihodit každému člověku. Na tomto poli nejsem úplný laik a proto se domnívám, že ale existují určité dispozice pro to, stát se obětí domácího násilí.
Prostě se domnívám, že určité povahové a osobnostní rysy zvyšují riziko, že se stanu obětí, či aktérem.
Např. se domnívám, že nemší riziko, jak se stát obětí domácího násilí, je u lidí sebevědomých, z dobrým rodinným zázemím, lidí realistických, praktických a hůře ovlivnitelných. Naopak, zvýšené riziko představují lidé snadno ovladatelní, nějakým způsobem zranitelní, lidé submisivní, snílci a lidé trpící určitou životní naivitou.

Často u těch příběhů narážím na pár shodných bodů: Povětšinou začínaly z velké lásky, romanticky. Budu-li teď mluvit o ženách, protože mi zatím není znám případ žádného muže, měly partnerky vždy snahu jednání svych partnerů omlouvat. Povětšinou si vybírali partnery, u nichž se projevovali určité sklony (žárlivost, kladný vztah k alkoholu, nezdravá dominance, zvýšená potřeba uznání...)

Pro ilustraci jeden příběh.
Paní, říkejme jí třeba paní S. Věk 40 let.
Svobodná matka dvouleté holčičky. Hledala partnera a otce pro dítě. Našla dle svých slov báječného muže. Sice se občas napil, žárlil na ní, ale jinak se jako táta choval vzorně. Tak vzorně, že s ním po dvouměsíční známosti otěhotněla. Za další dva roky sebrala všechnu sílu a utelka od něho s již 2 dětmi. Tloukl jí, bral peníze, užíval drogy. přesto ho neustále omlouvá a zdůrazňuje, že ty dva měsíce soužití byly pohádkově krásné.

Osobně si myslím, že je velký problém v tom, že naše společnost ještě stále nadměrně toleruje jakékoli násilí a patologické jevy ve vztahu. Toleruje se žárlivost, alkoholismus, dominance. Mnohým lidem nepřijde divné, když ve vztahu o všem rozhoduje jen jedne z partnerů a druhý se podřizuje.

Tak jen víc takových článků, nejen tady, na Rodině.
 Jo, 2 synové 
  • 

Re: Dispozice 

(23.11.2007 17:33:41)
Jsem sebevědomá, vzdělaná a chytrá. Přesto mám za sebou podobný příběh jako všechny výše popsané. Manžela jsem si nebrala z romantické lásky, ale znali jsme se už nějaký rok, byla jsem těhotná a dítě jsme chtěla. Myslela jsem si, že vše bude postupně jak má být (rodina, bydlení, manžel). I když před narozením dítěte nebyl muž vzorem správného chování, nebil mne a ani mi nenadával. Po narození dítěte se vše ale postupně objevilo. Ani nevím dnes už jak. Především zjištění, že citově jsem zcela připoutána k synovi, že jeho chování vidím jako neomluvitelné a ekonomicky jsem na něm závislá, udělalo z mého manžela tyrana srovnatelného s gestapem v koncetračních táborech včetně vyhrožování smrtí mou či dítěte. Dnes (je to už více než deset let) nedokážu pochopit, proč jsem neodešla dříve (odešla jsem, když synovi byly 3 roky). A to jsem žádný majetek jako dům se zahradou neměla. Tedy tak - zkušenost mám, prošla jsem tím a stejně oběti domácího násilí nechápu. Já dnes a já tehdy jsme prostě dva rozdílní lidé. Pak chtějte, aby to chápali policajti! Vyklepaná ženská, klidný vyrovnaný muž jim vysvětlí, že žena je trochu hysterická, .."to víte, trochu jsme se nepohodli, ale už je to zase dobrý, viď Jani..". A láskyplně ji pohladí... A ona je tak ráda, že už je zase dobře a malej už nepláče...
 Martina 
  • 

Re: Dispozice 

(23.11.2007 20:29:29)
Málokdy se zapojuji do diskuze, ale dneska mi to nedá. Taky se považuju za inteligentní, přiměřeně sebevědomou a "normální" ženskou.. Před svatbou jsme spolu žili asi tři roky, další tři roky jsme čekali na vymodlené dítě... a pak najednou zlom, asi si najednou uvědomil, že teď už mě má "jistou".. začal hrát na automatech, pravidelně při cestě z práce zašel "na jedno", problémy odmítal řešit, tak jsem podala žádost o rozvod (dceři byl rok). Ještě v tu chvíli bych za něj dala ruku do ohně, že je sice cholerik, ale nikdy by mi nedokázal ublížit (tedy jen slovně). Byt jsem měla koupený sama, před svatbou, za své peníze, ale odmítl se vystěhovat. Začal dělat problémy, nechodil k soudu, nepřebíral předvolání.. a během roku se vše postupně stupňovalo - nejdřív mi jen sem tam zastoupil cestu, pak mi párkrát zkřížil ruce za zády, zatahal za vlasy.. až mě jednou mrsknul na kuchyňskou linku a mával mi pěstí před obličejem a řval, jak mě zmlátí (před dcerou). Utekly jsme k sousedce.. Je to i hodně o bezvýchodnosti situace, kamkoliv jsem volala (policie, soudy, různé poradenské linky), všude mi potvrdili, že byt je můj a on se bude muset vystěhovat - ale až po rozvodu... Prostě byl na koni..
Nakonec vše "dobře" dopadlo, jsem rozvedená, teď už žijeme sami a v klidu... ale bylo to z veliké části šťastnou náhodou...
Nikdo, kdo to nezažil, to nemůže pochopit.. v podstatě mě nikdy neuhodil, ale vzpamatovávám se doteď a to už je to víc než dva roky.. Měla jsem všechny výhody, co spousta žen v takové situaci nemá - svůj byt, práci, rodiče - a přesto to bylo tak moc těžké...
Proto hrozně moc držím palce všem, které se odhodlají svojí situaci řešit! Je to strašně moc těžké, to už vím...
 Winky 
  • 

Re: Dispozice 

(23.11.2007 21:03:00)
Tohle mi na tom přijde absolutně nejhorší - jak "dokázat" kdo je poškozený a kdo agresor/manipulátor..... Jste moc statečná že jste to zvládla.
 Kristina 
  • 

Re: Dispozice 

(27.11.2007 9:21:20)
S prvním manželem jsem se rozvedla, když děti byly v pubertě, jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Bydleli jsme v jeho rodinném domě, který dostal od rodičů, přistavěli jsme za společné peníze. Přesto jsem raději odešla, přechodně bydlela u rodičů a poté dostala od obecního úřadu malý studený přízemní byt, ale byla jsem šťastná, že mám klid. Ne že by mě vysloveně fyzicky týral, to ne, spíš psychicky. Byl strašlivě žárlivý - a přitom nevěrný...došlo taky na dvě facky pod vlivem alkoholu, kdy jsem skončila s prasklým bubínkem v nemocnici. Ale jak říkám, to bylo ojedinělé. Rozvedla jsem se s ním ne kvůli těm dvěm fackám, ale kvůli tomu, že jsem si nedokázala představit, že bych s ním byla do konce života. A dodnes mě to nemrzí. Děti sice bohužel byly z rozvedené rodiny, ale určitě to bylo lepší, než kdyby celé roky byly přítomné našim hádkám a možná by se to i vystupňovalo natolik, že by k nějakému fyzickému násilí začalo docházet. Asi jsem se rozvedla v pravý čas.
Lituji hrozně hlavně děti, které jsou nuceny žít v manželství, kde otec fyzicky týrá jejich matku a někdy dokonce i je. Ony nemají možnost to ukončit a odejít, to je jen na ní. Dřív to asi byl větší problém, ale dnes si myslím, že by to měla udělat každá žena a nezůstávat s agresorem jen kvůli tomu, že mají společné bydlení... protože takové útoky se určitě spíš stupňují a stejně k rozchodu obvykle dojde, ale třeba za velmi dramatických okolností a někdy skutečně jde o zdraví, ne-li o život. A skutečně ty děti si to s sebou ponesou celý život. Proto je lepší takový vztah ukončit i za cenu toho, že nemám kam jít. Dřív, hlavně na vesnici, to byl určitě neřešitelný problém, ale dnes jsou ubytovny pro týrané ženy a různé organizace se jim snaží pomáhat, je to určitě lepší pro ženu i děti, než setrvávat v takovém vztahu¨.
 Lenka 
  • 

Velká láska 

(10.2.2010 7:15:27)
Myslím, že tyto příběhy musely začít z velké lásky. Kdyby totiž tyto ženy nebyly tak strašně zamilované, pravděpodobně by valná většina prokoukla partnera daleko dřív a vzaly nohy na ramena. Co jsem pochopila já - tito lidé mají opravdu dvě tváře, zpočátku se dokáži jevit velice sympaticky, šarmantně a galantně. Jen tu a tam vystrčí nenápadné růžky, ale pokud jste zamilovaná, nemáte takřka šanci to zpozorovat...k vyhroceným situacím začne docházet až časem a pak už může být těžké vystoupit z kruhu ven.
 Hryzalka, 2 myši 


Případ oběti domácího násilí v dnešních novinách 

(23.11.2007 13:15:27)
Za vše mluví již adresa článku: www.novinky.cz/krimi/jedenactilety-chlapec-zlomil-klackem-nohu-sve-babicce_127470_dknma.html
 1.3Magráta13 


Re: Případ oběti domácího násilí v dnešních novinách 

(23.11.2007 13:42:48)
Hryzalko,
taky jsem to četla.
No, tam by snad zasloužila klackem ta máma.
 renča + 2 


kdybych to neviděla na vlastní oči - nevěřila bych 

(26.1.2008 22:24:25)
když se moje sestra vdávala, všichni byly štastní. měla první dítě a pak druhý. švagr je hrozně fajn člověk. a pak se začali dít divný věci. se švagrem jsem si vždycky moc dobře rozuměla. chodili k nám na návštěvu všichni a pak najednou přišel jen švagr. začal mě vykládat, že se rozvede, že se takhle žít nedá. další den přišla sestra a nadávala na celej svět. všichni byly špatní, nikdo ju nemá rád, nikdo ju nebere vážně a podobný řeči. švagr se odstěhoval (bydleli v domě jeho rodičů) a sestra pořád chodila na návštěvu. každá návštěva končila stejně. vyčítala všechno. i události, který se staly dávno. řekla jsem jí, že muže přijít na návštěvu, ale jakmile se semnou začne hádat, tak at vypadne. pak jsem jí přestala otvírat. moje nervy to přestaly zvládat.
v té době mě taky švagr ve slabé chvilce řekl, jak to u nich doma probíhalo. ona i přes to že jedna holka chodila do školy a druhá do školky, nejevila zájem o to , aby si našla práci. on když přišel z práce, tak místo večeře měl na stole různý fakrury k zaplacení (např koženou bundu za 8 000,- ) a pokud to odmítl zaplatit, tak po něm letěl třeba talířek.
švagr se rozhodl, že to začne řešit a podal žádost o rozvod. on bydlel v podnájmu a ona bydlela v baráku tchyně a tchána a odmítala platit inkaso a osatatní poplatky, takže tam vznikaly dluhy.
já jsem se dozvěděla, že se má sestra nastěhovat k našim rodičům do domku 3+1, kde bydlela ještě babička.
jela jsem tam a všechno jim řekla.řekla jsem jim, že si nepřeji, aby ji brali k sobě. dopadlo to tak, že já jsem byla nejhorší. tak jsem to nechala být a žila jsem si svůj život. asi po čtrnácti dnech mě zvonil telefon a rodiče mě prosili, abych přijela.
hrozný hádky, sestra je normálně terorizovala. já jsem sehnala všemožný kontakty kam mají volat v případě potřeby a oni mě nakonec řekli, že přece nevyhodí vlastní dceru na ulici.
dneska je to tak, že sestru a její dvě dcery živí moji rodiče a ona jim nepřispívá ani na inkaso. muj otec byl vždycky ráznej a nenechal si nic líbit a svojí vlastní dcery se bojí.
opět jsem jim dala kontakty a řekla, že jim pomůžu. jediný co od nich slyším ona je taky naše dcera, my ju nemůeme vyhodit. a chtějí abych tam jezdila. já mám dvouletou holčičku a nemůžu přece dopustit, aby něco takovýho viděla a slyšela.
naposledy, když jsem tam byla tak jsem jim řekla, že dokud tam bude ona, já nepřijedu. mám o ně velkej strach, ale jak jim mám pomoct, když sami nechtějí.
co by jste dělali na mým místě?
 Járina 


Re: kdybych to neviděla na vlastní oči - nevěřila bych 

(13.5.2008 12:53:02)
Ahoj,
asi bych zkusila kontaktovat některou organizaci zabývající se pomocí obětem domácího násilí - myslím, že už tu byly zmíněné Dona, Rosa a tuším Bílý kruh. S popisem příběhu i otázkou, jak pomoci. Jinak je to velmi obtížné. My doma máme problém s tchyní - došlo to tak daleko, že manžel prohlašuje, že žádnou matku nemá, protože tak, jak ona by se žádná matka nechovala - jde o to, že moje tchyně je dokonalý manipulátor, pokud se jí to hodí, lže Vám klidně do očí a neuvěří Vám, i kdybyste měli natočené na video, že o pár dnů předtím dělala a říkala pravý opak. Je totálně zamilovaná do mého švagra - svého staršího syna - ten je dokonalý, i když se jedná o člověka, který je hrubý a klidně jí řekne, že je kráva. Pokud jsem za těch deset let něco pochopila, projevila se kromě manipulativní povahy i silná tradice (syn je všechno a ten nejstarší je bůh - když se nám narodila dcera, byla babička sice samý med, ale když se po 3 letech narodil syn, prohlásila, že konečně máme také děti(!)), navíc nikdy neodpustila mému muži, že se nenarodil jako holčička. Ještě ke všemu jako dítě vypadal i sladce - kučeravé vlasy, modré oči a štíhlounká postavička - jen byl kluk. Je pravda, že měla v životě těžkou pozici - tchán jezdil po montážích, aby vydělal peníze, starala se sama o dva kluky, žila doma u rodičů, kterým taky pomáhala - tohle všechno chápu. Co nechápu je, že dokázala za všechno, co bylo v životě náročné, odsoudit vlastního syna. Připadá mi, že manžel to vše těžce nese, já sama si nedovedu představit, jak bych reagovala, kdyby mě moje máma tak totálně zavrhla (myslím tím to, co opravdu dělá) a přitom mi do očí tvrdila, že za všechno můžu já. Bohužel manžel nechce ani slyšet, že by bylo dobré se s tím vypořádat i s pomocí psychologa a to přesto, že kvůli depresím se už několik let léčí na psychiatrii. Omlouvám se, možná je to trochu zmatené, ale za těch dnes už více než 10let se toho nahromadilo už trochu moc. Teď se konečně snad odstěhujeme někam dál - shodou okolností bohužel nyní bdlíme poměrně blízko sebe - naštěstí ne v jednom domě. Ale když někdo nemá kam prchnout - to nevím....
 kureE 


Re: kdybych to neviděla na vlastní oči - nevěřila bych 

(21.7.2009 21:09:17)
Sama jsem byla obětí psychického teroru ze strany manžela a jeho rodiny. Jedině moje maminka to odhadla a vycitila. Léta chtěla, ať odejdu, ale já jsem byla už tak zhlouplá a vystresovaná, že jsem už ani nevnímala tu hrůzu kolem sebe.
Nakonec jsem odešla k mamince jen proto, že byla těžce nemocná a já jsem byla jediná, kdo se o ni mohl postarat. Postupně jsem znovu získala seběvědomí a už nikdy se nevrátím.
Moc bych přála tvým rodičům, ať se osvobodí, ale oni jsou , stejně jako kdysi já, v zajetí jakési odpovědnosti a bludu a tom, co se má a nemá. Nikdo, nikdo, nikdo nemá právo šlapat po jiných lidech. Sestra si sama svým chováním vzdala té možnosti být dcerou a matkou. ( a jen Bůh právo soudit, ale on to nedělá) Tví rodiče se trstají a nemají zač. ~m~
 Anna 
  • 

proč čtu ten článek 

(24.3.2008 8:32:16)
nevim
 smutna 


násilí na dětech, partnerech a seniorech 

(20.7.2009 20:57:14)
Násilí na dětech je nejproblematičtější. Děti se nemohou bránit,jsou mnohdy tak velice malé. Kdokoliv by něco neblahého uviděl, či uslyšel, či vypozoroval,by měl na toto upozornit. Asi mi rozumí dospělí, .. sousedi atd..

Partneři- ponejvíce ženy- které se stkají by´t jen jednou s tráoením, týráním, výhružkani...napadením by měli mít připoravený VŽDY někde batůžek, či tašku , kde budou mít doklady,atd..k rychlému opuštění dpomova.

Senioři by neměli nikdy postupovat nemovitosti a majetek před svým skonem. I nejbližším. neznáte motivace jejich,v jsté situaci!! Vždy by měli mít "vše ve svých rukách", notářsky, a zejména poslední vůlí zabezpečené u svého advokáta.Mohou mít stanoveného i vykonavatele, pro jisté případy , rodině specifické, pro případ nemohoucnosti, což může nastat nenadále. Máte na to čas- zabývejte se tím!!
Zdravím
 renata 
  • 

příběh ze života 

(31.7.2009 15:55:14)
Ještě před pár lety jsem se normálně stýkala se svojí sestrou. Dnes jsem ji několik let neviděla a nechybí mi to. Sestra se ve svých dvaceti vdávala měla jedno dítě, pak druhé. Švagr byl a je do dnes klidný mirumilovný člověk (má novou přítelkyni a navštěvujeme se). Moje sestra tenkrát začala s výčitkama, nesmyslné věci několik let staré a zapomenuté vytahovala a vyčítala. ne jenom švagrovi ale i mě jeho rodičum našim rodičum. prostě kdo přišel do rány ten to schytal. Později začala po svém milujícím manžílkovi házet ruzné věci z vybavení bytu a to on nevydržel a požádal o rozvod. Než se rozvedl a podařilo se mu svoji milující manželku vystěhovat byl věčně samá modřina. Podotýkám že on není nějaký tintítko, ale vždycky se mu nepodařilo uhnout, když něco letělo. Moji rodiče, kteří přece nenechají svoji dceru někde pod mostem, i když věděli jaká je, nabídli jí aby se nastěhovala k nim byt 2+1 , s tím že udělají podkroví. Ona souhlasila ale pouzedo té doby než se přestěhovala. Otec zařídil všechno kolem stavby podkroví a naoplátku od dcery dostal rychlovarnou konvicí po hlavě. Prostě když ju chytl amok rozbíjela všechno a schytali to opět všichni. bydlí u rodiču takže nejvíc oni. Dnes se jim snažím pomoct ale oni při jakém koliv návrhu jak ji vystěhovat řeknou, přece ji nevyhodíme na ulici. Policii prý také volali, ale bezvýsledně. Já tam s nimi nebydlím, jezdím k nim, ale Mám dvě malé děti a nechci je vystavovat žádnému nebezpečí, takže jedeme jen když víme že sestra není doma. Je mi to líto, chtěla bych pro ně udělat maximum, jenže oni ji nevystěhují, ani se o to nepokusí. Já když jsem šla na nějaký uřad a vyprávěla co jsem vyděla a zažila, tak mi řekli a co rodiče? to musí řešit oni.
Jsem bezradná a pořád přemýšlím co dělat a jak je přesvědčit aby si to nenechali líbit.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.