| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak se stát rodiči

 Celkem 25 názorů.
 Andrea 
  • 

dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 11:28:47)
Také jsme přijali do rodiny k vlastním dětem i dítě z DD. Příprava pro náhradní rodiče mi nepřišla zrovna zajímavá a pro nás moc přínosná. Informace byly spíše pro adoptivní rodiče, kteří si většinou přáli miminka, což se nás netýkalo.
Asi by pro nás bylo větším přínosem jet na týdení pobyt s pěstonskými rodinami a informace čerpat od nich.
K deprivaci v ústavech bych jenom chtěla podotknout, že je téměř neuvěřitelné co dokáže s dítětem udělat domácí prostředí, pomazlení. Je to už rok, co jsme si přivezli malou citově deprivovanou, zlostnou a zahořkolou holčičku. Teď je z ní milá slečna, která má spuostu lásky na rozdávání.
 Liné 
  • 

Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 12:06:09)
souhlasím s Vámi, máme stejnou zkušenost. Moje děti (přijaté) mi přišly jako prázdná nádoba, kterou bylo potřeba naplnit. A taky to bylo emocionálně nesmírně náročné. Naše příprava probíhala před dvěma lety, nevím jak je to teď, ale upřímně, v kontextu toho, co pak přišlo, byla k ničemu. Jako by těch 70 hodin přípravy byl úvod a na podstatné už nezbýval čas. Ano, bylo velmi důležité probrat manželský vztah, probrat co nás formovalo během života, ale nějak na to už nenavazovala příprava na přijetí dítěte a soužití s ním.
Zavěr: buď je těch 70 hodin málo, nebo je využít jiným způsobem.
 Ladka 
  • 

Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 14:16:34)
"adoptované dítě sice bude naše a že my ho budeme vychovávat, ale že v něm stále zůstane i něco cizího. Něco, co mu vložili do vínku jeho původní rodiče a co my prostě nezměníme. Na všech těch dětech to bylo hrozně znát. Měly v sobě něco, co jim předali pěstounští rodiče a také něco svého vlastního, získaného od biologických rodičů. S tím nejde pohnout. A musejí s tím počítat jak budoucí pěstouni, tak i rodiče, kteří dítě adoptují.“

Tak toto mi přišlo téměř jako o mém vlastním dítěti. Něco má od nás, a něco má své, ani nevíme, kde se to bere. Samozřejmě chápu, že týrání a vydírání aj. zanechá velikou jizvu v duši dětí. A je nutné se s tím naučit pracovat.
Ale pořád mi připadne, že se předpokládá zbytečně veliký rozdíl mezi biologickým a náhradním rodičovstvím. Především co se očekávaného charakteru dětí týče.
 Dasa 
  • 

Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 14:42:59)
Mám adopttivního syna a je na něm vidět současně, že
1. spoustu věcí odkoukal ode mě či od manžela (dobré i ty horší)
2. některé vlasnosti si asi skutečně přinesl v genech (opět dobré i ty horší)
Přinesli jsme si ho jako tříměsíční miminko, takže deprivaci jsme nevnímali. Netvrdím, že nebyla vůbec, ale pár týdnů v KU je něco jiného než roky.
Myslím, že vliv genů asi nelze přeceňovat, ale ani úplně bagatelizovat. A každé dítě musíme milovat takové jaké je a vychovat ho tak, aby se svou "genetickou výbavou" naložilo co nejlépe.
 suzann 
  • 

Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 16:09:22)
Daso, nebo i jiní - také pomýšlíme (zatím jen malinko, jsme na začátku problému zvaného neplodnost, opravdu úplně na začátku) na to, osvojit si dítě - a uvažujeme pokud vůbec, tak miminko, ne starší dítě.
Můžete mi jen ve zkratce napsat, jak je náročný a dlouhý proces od prvotní myšlenky na adopci k její realizaci? A je to opravdu tak, že miminko by mohlo být minimálně zatížené tím, že jej biologičtí rodiče nechtějí?
 Beéli 


Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 20:04:35)
Suzann!! Tvých dotazů se dotýká sekce "náhradní rodina", tady na Rodině.cz. Je tam i poradna, tam je spousta odpovědí na dotazy podobné tvým...a také články, příběhy...:) ..mrkni tam, je tam spousta zajímavého"
 dasa 
  • 

Re: dětičky - naše x přijaté 

(22.11.2007 13:29:49)
Jestli chcete napište na gladya@seznam.cz a zodpovím dotazy. U nás probíhal proces adopce následovně: vyplnili jsme žádost, sehnali několik potvrzení, navštívila nás soc. pracovnice, absolvovali jsme přípravný kurz(my ho měli ještě nepovinný) a psychologické vyšetření. My jsme malého přinesli necelé dva roky po podání žádosti, byly mu tři měsíce a kousek, dnes je mu 9 let. Čekací doba závisí na kraji a dnes může být samozřejmě jiná než před 9 lety.
Určitě platí, že čím méně dítě stráví v ústavech, tím lépe. Ale s možnou deprivací adoptovaných dětí je to na delší debatu. Vývoj člověka přece závisí na celé řadě faktorů. Já osobně jsem "opatrný optimista" a riziko problémů u adoptivních dětí vidím jen nepatrně vyšší než u biopotomků. A upřímně: problémové dítě beru minimálně z poloviny jako selhání rodičů. Myslím těch rodičů, kteří dítě vychovávají, ať jou bio nebo adoptivní.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: dětičky - naše x přijaté 

(21.11.2007 20:51:27)
Laďko, já to často vnímám podobně.

Obzvlášť naše starší dítě má kupu "svých" rysů (včetně diagnózy, která bývá dědičná), který nemělo po kom zdědit. Takže nám dědičnost nějak k ničemu není a ani jsem se nenaučila, že by měla mít nějakej význam.
 maceška 


Příprava 

(21.11.2007 21:16:22)
V červnu byly prezentovány výsledky ročního výzkumu pěst. rodin, ze kterých vyplynulo, že při srovnání s kontrolní skupinou jsou pěstouni lidé, kteří si umí poradit (např. svoje problémy za neřešitelné označily 4% respondentů, oproti kontrolní skupině, kde jich bylo tuším 25)- celý výzkum, resp. jeho výsledky si lze prohlédnout na www.pestounskapece.cz. Za zajímavé v tomto souboru považuju především to, že absolutní většina těchto rodin má děti více než 7 let, tzn. neprošli přípravou. Mnoho z nich se naopak v současnosti na přípravách žadatelů podílí. Ačkoliv to není výsledkem výzkumu, zdá se mi, že to vypovídá o tom, že příprava nebude ten rozhodující faktor, jestli náhr. rodiče budou svoji roli zvládat.

Čímž nechci říct, že příprava být nemá - jenom bych ji zaměřila jinak, víc zážitkově. Ale to je jenom můj soukromý pohled na věc.
 Katoun 


Obdiv 

(21.11.2007 22:29:19)
Problematika náhradní rodinné výchovy mi není vůbec cizí a proto obdivuji páry (ať už bezdětné nebo ty, které vychovaly své vlastní děti), které mají odvahu a místo v srdci pro přijetí dalších dětí do rodiny ať už formou hostitelské péče, pěstounství nebo adopce. Podstatné ale je, aby se na tom shodli všichni čĺenové rodiny, včetně dětí (pokud jsou v rodině přítomny), je krásné, pokud rodina dovede cizí dítě přijmout takové, jako opravdu je, i s jeho nedostatky.
 Liné 
  • 

dítě je celistvá osobnostnost 

(22.11.2007 8:53:56)
Už to tady mnohokrát zaznělo, ale stejně mi to nedá. Mnoho lidí pořád řeší dědičnost, špatné a dobré geny... Myslím si, že bychom byli daleko šťastnější, kdyby se pořád u dětí v náhradní rodinné péči neřešila dědičnost, pořád neoperovalo s pojmy jako je sociální nemocnost (to byl citát odborníka z jednoho DD - bohužel). Když my budeme k dětem přistupovat bez filtrů na očích, ušetříme si mnoho problémů vzniklých z předjímání.

Já tím samozřejmě nepopírám psychickou deprivaci a další důsledky předchozích vlivů. Všechny nás formují naše předchozí zážitky a zkušenosti. Ale zkusme je brát jako daný fakt, a dívat se dopředu, ne jen pořád řešit pravděpodobnost vzniku poruch chování, hyperaktivity, ADHD...

Bohužel se mi zdá, že nejvíc nálepkují takovéto děti odborníci. Náhradní rodiče se zdravým selským rozumem a ušetření odborného vzdělání toto dopředu vůbec neřeší.

Pro dokreslení ze života: můj syn biologický má ADHD, dyslexii, dysgrafii prostě kdeco, v pedagogicko-psychologické poradně jej zdiagnostikovali a poradili, ať z toho neděláme příliš velkou vědu. Můj druhý přijatý syn v pěstounské péči, má podobné potíže, s menšími vnějšími projevy. Jiný psycholog v téže poradně: aha, on je adoptovaný, no tak to se musíte připravit na ........ a následoval několikaminutový výčet poruch a potíží, které nás čekají. Když začal doporučovat psychiatra, tak jsem se vzbouřila já.

Co jsem vlastně chtěla říct - pokud o náhradní rodinné péči uvažujete a bojíte se, jaké vlastně to dítě bude, a co když se dá v dospělosti, pubertě ke svým... Myslím si, že podstatnější je, zda z našeho přijatého dítěte vyroste dobrý člověk, který bude umět milovat zase své děti, protože my jsme jej také milovali takového jaký nám byl dán.
 Ladka 
  • 

Re: dítě je celistvá osobnostnost 

(22.11.2007 9:08:56)
dÍKY, lINÉ. Tento příspěvek dokresluje můj pohled na věc. Stejně jako Tobě, i mně připadne, že není fér očekávat od dětí v náhradní rodinné péči automaticky více problémů než u "biologických rodin".
A jak píše Matějček ve své knize Co, kdy a jak ve výchově dětí: u člověka jsou období velmi vhodná pro výchovu k určitému postoji, ale také ve výchově neexistuje nenapravitelná chyba. Každé takové propásnuté období lze kompenzovat. Toto je mni útěchou. A také může být povzbuzením pro ty, kteří děti berou do náhradní rodinné péče: nedostatek lásky v určitém období i zažité odmítnutí aj. mohou noví rodiče kompenzovat svou láskou a svou péčí.
 LU,2děti 
  • 

Re: dítě je celistvá osobnostnost 

(22.11.2007 10:01:52)
Liné, moc se mi líbí tvůj názor, že se z výchovy(i problémových dětí) nemá dělat věda. Vím z vlastní zkušenosti, že jsou děti, které by místo psychofarmak potřebovaly normální výchovu s pevnými pravidly a mořem lásky.
 Mecháček 


Re: dítě je celistvá osobnostnost 

(22.11.2007 15:09:58)
Liné, kéž by to bylo tak a opravdu se dalo dítě s ústavní zkušeností a negativním genetickým vkladem od bio rodičů pojmout a vychovat úplně stejně, jako to vlastní. Naše zkušenost je bohužel jiná. Nejspíš, nebo vlstně spíš zcela určitě, to přímo souvisí s předchozími negativními zážitky dítěte, jejich celkové délce a intnezitě a samozřejmě i s dobou, strávenou v ústavní péči. Ten náš měl za sebou přetěžkou životní zkušenost z ranného dětství a celkově 7 let ústavní výchovy a to je něco, co prostě musí být vzato do úvahy. Ono to nemusí být, a také mnohdy nebývá, vůbec na první pohled viditelné, dokonce ani na druhý, nám to zůstalo skryto několik let. Ale uvnitř to je pořád je a dříve, či později to musí nutně ven. A pak se teprve ukáže, nakolik je okolí připraveno a schopno tomu čelit. Po pravdě - my moc nebyli...

Takže příprava je určitě dobrá věc, ale jak už tady zaznělo z více stran, snad by stálo za úvahu zamyslet se nad jejím obsahem (a možná i rozsahem).

Všem v NRP přeji hodně štěstí.
 Kateřina, 2 děti v NRP 
  • 

Naše děti v NRP jsou naší kopií 

(22.11.2007 14:09:02)
Také si myslím, že je zbytečné předpokládat, že přijaté děti budou mít automaticky mnohem větší problémy než děti biologické. Adoptovali jsme s manželem sourozence, kteří jsou prakticky naší kopií, či spíše pozoruhodnou směsicí mě a manžela. Nikdy bych nevěřila, že je to možné, ale jsou nám podobní nejen fyzicky, ale i psychicky natolik, že je to až zarážející. Podotýkám, že jsme si je nijak "nevybírali", prostě zaúřadoval osud. Syn sice trpí poruchou řeči (dysfázií), ale zřejmě to nemá vrozené, pravděpodobně ho velmi zanedbali v bio rodině, kde byl do dvou let. Musíme s ním hodně cvičit, ale jeho problémy nejsou ve srovnání s problémy, které řeší mnozí naši přátelé se svými bio dětmi(hyperaktivita je z toho to nejmenší), o nic větší. Takže mě samozřejmě velice dráždí, když mi každý druhý doktor o synovi řekne: On je adoptovaný? To s ním máte jistě spoustu problémů! A můj syn je chudák vlastně poměrně neproblémové dítě (tedy kdyby "nezdědil" půlku vlastností po mně :-)
 Lucie 
  • 

ženy s vlstními dětmi přípravu nepotřebují 

(23.11.2007 8:58:01)
Ženy, které porodí své dítě ale tyto rady a průpravy zřejmě nepotřebují, že?
Vidím spíše to psychologické připravování jako další deptání lidí, kteří nemohou své děti mít, už to je pro ně známka jakéhosi selhání a navíc je psychologové a kdoví jací ouřadové proklepávají ze všech stran, prolézají jim domy a hrabou se jim v těch nejintimnějších záležitostech.
Jděte se podívat, kde žijí děti vlastních rodičů!
Manželský pár, který se rozhodne adoptovat dítě, je ochoten mu všechno dát a všeho se kvůli němu vzdát má v této záležitosti zřejmě jasno již před tím, než k tomuto kroku přistoupí.Nehledě na to, že tito lidé jsou terčem pozornosti po zbytek života, takové věci okolí nezapomíná..
Zajímalo by mě, kolik lidí stát vyhodnotí, že se jako adoptivní rodiče nehodí.
Myslím, že toto procento je mizivé.
Lituji všech dětí v dětských domovech, lituji všechny rodiče, kteří nemají své vlastní děti...
 Marketa a 3:-) 


Re: ženy s vlstními dětmi přípravu nepotřebují 

(23.11.2007 10:20:56)
Máme dvě bio děti, jednoho prcka osvojeného, přípravkou jsme před osvojením také projít museli, přestože jsme již naše dvě biodítka vychovávali. Přípravka určitě zbytečná nebyla, třebaže jsme se nedozvěděli nic úplně převratně nového, dalo nám to nové impulzy k přemýšlení. A na přednášku pana doktora Matějíčka budu vzpomínat ještě dlouho...
 Kateřina, 2 děti v NRP 
  • 

Lucie, adoptivní děti jsou také "vlastní" 

(23.11.2007 10:49:34)
Milá Lucie,
tak to úplně není - my jsme s manželem přípravu absolovali před třemi lety a bylo to velice zajímavé. Alespoň nás to uvedlo docela do reality. Dozvíte se tam třeba, co vlastně pro dítě znamená, že jeho biologická máma brala drogy - jak ho to může nebo nemusí poznamenat a co to znamená pro vás. Také vás seznámí s různými odborníky pro případ, že byste je potřebovali. Já přípravku moc oceňuju, člověk přestane upadat do raomantických představ z knížek a začne mít trošku reálnou představu. A co se týče lítosti - většina adoptivních rodičů, kteří nemají "vlastní" děti zase tak moc litovat nepotřebuje. Nás s manželem naše biologická bezdětnost třeba nemrzí vůbec, takové úžasné děti, jako jsou ty naše adoptivní, bychom v životě nestvořili. A myslím, že se tahle úvahy netýkají jen nás. Takže mohu říct jen - nás nelitujte, my "vlastní" děti máme (adoptivní děti jou přece také vlastní, jen nejsou biologické a to je jediný rozdíl)!
 dasa 
  • 

Re: Lucie, adoptivní děti jsou také "vlastní" 

(23.11.2007 15:20:45)
Souhlasím. My jsme podali žádost o adopci v roce 1997 ( mimochodem na Vánoce 1998 už jsme byli tři) a přípraka v té době nebyla povinná. My jme chodili na přednášky, které se konaly v KU v Praze-Krči, byly i dvě víkendové akce a závěrečné výjezdní soustředění, zdůrazňuji, že tenkrát to bylo dobrovolné.

Lze diskutovat o obsahu, rozsahu a formě přípravy, ale myslím, že rozhodně nebyla zbytečná. Já vidím smysl přípravky ve dvou věcech.

- Potřebné informace o NRP si většina lidí samozřejmě dokáže najít i bez přípravky, ale některé otázky bych si možná bez přednášek ani nepoložila.

- Přípravka opravdu přispěla k tomu, že jsme s manželem měli mnohem víc jasno v tom, na co si "troufneme" z hlediska zdravotního stavu děťátka, etnika apod.

- V rámci přípravky jsme se mohli podívat na děti v KU. Kdybych nechala mluvit emoce, vzala bych si je snad všechny!

A ještě jedna věc, pro adoptivní rodiče i děti je lepší, když bezdětný pár nebere neplodnost jako tragédii a ránu osudu, ale spíš jako výzvu ...- Vím, je to těžké. Možná mám "štěstí": o tom, ře možná budu mít problém otěhotnět jsem věděla někdy od 16 let, tedy mnohem dříve, než jsem o dítěti uvažovala.
Bylo tedy dost času s neplodností vnitřně vypořádat. S vědomím, že "bude problém" jsme se s manželem brali ....
Zkrátka můj syn není náhražka biologického potomka.
 Monika, dvě dcery 
  • 

Re: Lucie, adoptivní děti jsou také "vlastní" 

(23.11.2007 18:12:51)
Kateřino, mluvíte mi úplně ze srdce! Máme také dvě adopt. děti a jsme šťastni! Neměnili bychom, holky jsou úžasné. Tak mimochodem, nikdo z nás neví, jaké geny by si naše biologické dítě přineslo. O tom to vůbec není. Děti budou své, ať se nám to líbí nebo ne, my jim jen rádi pomáháme a jsme nablízku a oporou a ukazujeme cestu. Monika
 Tereza 
  • 

Re: ženy s vlstními dětmi přípravu nepotřebují 

(28.11.2007 8:33:05)
Není pravda, že maminky, které porodí vlastní dítě, nemusí absolvvat příparvu. Vzít si dítě do náhradní rodinné péče (ať už do adopce nebo do pěstounské) je přeci jenom rozdílné od dítěte vlastního, které si tzv. "trošku modelujete" od nejútlejšího věku. Příparva Vás má připravit na to, jaké může mít díéte problémy - hlavně psychické, jak se s nimi vypořádat a jak ke které situaci citlivě přistupovat (např. náhlý hysterický zdánlivě bezdůvodný pláč apod.) Nezapomínejte, že dítě z kojenckého ústavu nebo z dětského domova může být malinké a z biologické rodiny si téměř nic nepamatovat, ale může mu být i více let a své vzpomínky, zážitky a hlavně to, jak bylo formováno ústavní péčí, už nezapomene... to má v sobě. A právě proto je tu příprava... na tohle všechno. Nejde o shazování a zkoumání náhradních rodičů, jde o připravení na určité momenty v životě...
 Monika (tři adoptivní děti) 
  • 

Příprava 

(23.11.2007 12:22:19)
My jsme si podávali žádost o adopci v roce 1999. Měli jsme docela smůlu na sociální pracovnici, která nám nebyla schopna za 2 roky podat jakoukoliv informaci. Naše čekání tak bylo o něco těžší, protože jsme opravdu netušili, co bude. Pokud jsme sociální pracovnici kontaktovali, tak jsme se dozvěděli, že "musíme být trpěliví".

Nakonec jsme si v červnu 2001 z KÚ přivezli desetiměsíčního klučinu, to už platil nový zákon a my naštěstí dostali novou sociální pracovnici. Před příchodem dítěte do rodiny měla proběhnout příprava, ale nestihli jsme to. V květnu 2003 jsme si přivezli tříměsíční holčičku. Na úřadě nám říkali, že bez přípravy dítě nedostaneme. A dostali. Nakonec jsme přípravu absolvovali, když holčičce bylo 8 měsíců. Připadalo nám to jako zbytečné, ale podřídili jsme se. Naše příprava probíhala v Brně a vedlo ji občanské sdružení Trialog. Bylo to naprosto fajn. Spoustu věcí jsme už měli zažitých, přesto to pro nás byl přínos. Setkali jsme se s lidmi z praxe - lékařka z KÚ, úřednice, která o přidělených dětech rozhoduje, mladý muž, který prošel NRP. Velmi jsme litovali, že jsme přípravou neprošli při čekání na první dítě, protože bychom si ušetřili spoustu nervů a omylů, kterých jsme se z nevědomosti dopustili. Navíc jsme získali kontakt na odborníky, na něž se můžeme v případě potřeby obrátit. (A už jsme díky nim např. odolali nátlaku jedné paní soudkyně). Nejhezčím přínosem této přípravy je parta adoptivních rodin, s nimiž se pravidelně 1 - 2x do roka scházíme. Já si prostě myslím, že příprava má cenu.
 Renata, 1adopťátko + 1 biopťátko 
  • 

Re: Příprava 

(24.11.2007 21:09:12)
Souhlasím s Monikou.
Myslím, že příprava má svůj smysl a je opravdu důležitá. Já osobně jsem moc ráda, že jsme ji absolvovali. Kromě odpovědí na spoustu otázek jsme získali i skvělé přátele, se kterými se pravidelně scházíme.
 lida79 


Re: Příprava 

(25.11.2007 14:21:10)
Musím souhlasit, že přípravy pořádané TRIALOGEM jsou skvělé.
Právě minulý měsíc jsme je skončili a je nám to moc líto, ale už se těšíme, že se s naší partou zase setkáme.
Náplň přednášek byla dá se říct vyčerpávající a velmi prospěšná žadatelům o PP i adopci.
Měli jsme se skvěle a všem můžu jenom doporučit.
Samozřejmě jsme měli velkou výhodu, že jsme z JM kraje a Trialog nám byl přidělen.
Všem přeji takové kvalitní přípravy, jakou jsme prošli my.
 Světlana,dvě osvojené děti 
  • 

Příprava se musí opakovat 

(4.3.2008 16:39:15)
Není pravda,že příprava se nemusí opakovat!Máme za sebou přípravu,osvojení a žádáme o svěření dalšího dítěte-ze zákona jsme povinni přípravu opakovat,potvrdila nám to mgr Kotalová na příslušném ministerstvu!To jen pro upřesnění-v závěru článku pan Popela uvádí,že opakování není nutné.Přeji všem na cestě za dítětem trpělivost a hodně štěstí...

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.