| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Malý zázrak

 Celkem 84 názorů.
 Bob the Ghost 


Unáhlený závěr 

(7.11.2007 9:16:19)
Ano,
taky obdivuju svoje děti pro jejich nejrůznější schopnosti.
Ale vyvodit z těchhle tří historek, že děti dokážou nadpřirozené věci, je poněkud unáhlené.

1. O "snu" mohla předtím mluvit hlasatelka, kterou tatínek neposlouchá, zatímco dcerku pochopitelně ano.
2. Děti mají mnohem citlivější uši, takže dcera kočku prostě slyšela. Uši, Ctirade, nikoli třetí oko!
3. Tatínek, vraštící čelo nad knížkou a slovníkem, si mumlá. A dcerka to opakuje. (Například)

Jde o to, jaké vysvětlení chce rodič hledat. Ale vydávat to hned za loženou věc, je nesmysl.
 nekázanka 


Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 9:21:36)
Vzácně s tebou, Bobe, souhlasím. Ať žije zdravý rozum, zázraky se dějí jen výjmečně.
 Winky 
  • 

Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 9:30:14)
Nevím, mě to rozhodně zajímavé přijde....

Je fakt, že třeba moje babička považovala svého psa za zázračného, protože i když řekla hodně potichu "jdeme ven" tak pes se mohl zbláznit radostí a vyskakoval v přemetech...... taky jsme jí nevysvětlili že to ten pes ví...

Tohle je ale jiné - netvrdím že to jsou zázraky, ale prostě věci naprosto neočekávané, což je fantastické protože obvykle od dětí očekáváme všechno možné i nemožné, a když udělají něco, co nečekáme naprosto vůbec, zastaví nás to a donutí k přemýšlení.
 Jáša 
  • 

Jaký závěr? 

(7.11.2007 9:49:49)
Bobe, já jsem žádné vyvození o nadpřirozených jevech nepostřehla, alespoň Ctirad o tom nepsal v tomhle smyslu.

Zvláštní příhody to určitě jsou, možná má holčička opravdu silnou intuici. Kdo ví, co se ukrývá v našem podvědomí a co si přinášíme z minulých životů... Taky jsem měla někdy u syna pocit, že v některých chvílích zalovil někam hluboko do podvědomí, jako by si "vpomněl" na něco, co už kdysi znal.
 Bob the Ghost 


Re: Jaký závěr? 

(7.11.2007 9:58:41)
Jášo,
Ctirad mluví výslovně o zázracích.
Což nadpřirozený jev je.

Ale u tebe mě nedostatek odstupu vůbec nepřekvapuje, když mluvíš o minulých životech jako o naprosto zřejmé věci.
 Cindule (1 ještěrka, 11 m) 
  • 

Pro ducha Boba 

(7.11.2007 16:51:36)
A Bobe, nemyslíš, že největší zázrak je stvoření nového života? Já si to myslím. Proto také považuji dítě za zázrak! Každý lékař nám vysvětlí, jak to v těle probíhá, co nám tam děje, ale nikdo už nevystvětlí PROČ tomu tak je.... Ano, splyne spermie s vajíčkem, ale proč zrovna toto spěje k novému dokonalému človíčkovi... Já znovu opakuji, to je zázrak...
 kety 
  • 

Re: Jaký závěr? 

(11.11.2007 14:00:56)
Naprosto souhlasim, mluvit o zazraku je prinejmensim unahlene, takovych zazracnych deti po svete beha. Kazdy by chtel mit vyjimecne dite, nicmene podobnych historek ma urcite kazdy rodic dost, zalezi jen co s tim udela jeho fantazie.
 Kohnova 
  • 

Re: Jaký závěr? 

(9.11.2007 16:44:27)
Nemyslím, že když někdo slyší přicházet kočku, že by to souviselo s minulým životem. Já tu naši taky slyším, protože prostě dobře slyším.
 Lenka 
  • 

Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 10:19:23)
Bobe, a co třeba přenos myšlenek? Zvlášť u prvního příběhu mi přijde docela pravděpodobné, že si otec přečetl pro sebe název pořadu a jeho dcerka mu „přečetla“ myšlenky. Totéž se mohlo stát u příběhu s knížkou.

Něco podobného jsem několikrát zažila se svou dcerkou, která je velmi vnímavá k mým pocitům. Něco jsem si třeba jen myslela, nahlas to neřekla a ona mi odpověděla, jako kdybych svou myšlenku vyslovila nahlas.
 suzann 
  • 

Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 10:26:13)
něco trochu podobného jsem zažila se svou sestrou, když mě bylo tak 19 a jí 15, kdy já jsem si něco myslela a ona to řekla nahlas. Pokud si dobře pamatuju, jednu z těch mých myšlenek dokonce nahlas rozvinula (šlo o to, že jsem myslela na zmrzlinu, ona řekla "zmrzlina" a pak jsem přemýšlela jak na tu zmrzlinu sedne včela, a ona "včela")
Taky docela drsnej zážitek. Odborně řečeno jsem čuměla :-D
 Bob the Ghost 


Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 10:27:21)
Ano Lenko,
přenos myšlenek je jedno z možných, nicméně velice nepravděpodobných vysvětlení.
 Lucie 
  • 

Vnímání myšlenek je u dětí i zvířat realita 

(7.11.2007 11:22:33)
Řekla bych, že přenos myšlenek je právě to nejpravděpodobnější vysvětlení!
Stává se to u dětí a zvířat dost často. Navíc přenos myšlenek je věc dávno dokázaná, i ve vědeckých kruzích, jen jde o to, se o to zajímat. Já se třeba nezajímám o hokej a jiný sport, takže je logické, že o tom nic nevím..
Proč se třeba běžně stává, že děti vnímají problém mezi rodiči, i když ti se snaží maximálně, nedat nic najevo? A to, co popisuje autor, není vůbec tak ojedinělá zkušenost, má ji spousta rodičů včetně mě.
Mám i známého, který čte myšlenky jiných a kdysi tím vyváděl z míry své kolegy - neodpovídal jim na to, co říkali navenek, ale na to, co si ve skutečnosti mysleli. Moc ho za to pravda rádi neměli..
 Lucie 
  • 

Vnímání myšlenek je u dětí i zvířat realita 

(7.11.2007 11:22:34)
Řekla bych, že přenos myšlenek je právě to nejpravděpodobnější vysvětlení!
Stává se to u dětí a zvířat dost často. Navíc přenos myšlenek je věc dávno dokázaná, i ve vědeckých kruzích, jen jde o to, se o to zajímat. Já se třeba nezajímám o hokej a jiný sport, takže je logické, že o tom nic nevím..
Proč se třeba běžně stává, že děti vnímají problém mezi rodiči, i když ti se snaží maximálně, nedat nic najevo? A to, co popisuje autor, není vůbec tak ojedinělá zkušenost, má ji spousta rodičů včetně mě.
Mám i známého, který čte myšlenky jiných a kdysi tím vyváděl z míry své kolegy - neodpovídal jim na to, co říkali navenek, ale na to, co si ve skutečnosti mysleli. Moc ho za to pravda rádi neměli..
 lulu,9m. 
  • 

Re: Unáhlený závěr 

(10.11.2007 21:10:58)
ja mam podobné skúsenosti sos svojou dcerou,ked ju napríklad uspávam v naruči musim sa sustredit len na nu lebo ked zajdem myšlienkami inde zobudi sa a ja možem začat odznova
 Míša, 1 dítě 
  • 

Re: Unáhlený závěr 

(7.11.2007 11:26:13)
Myslím si, že děti obecně mají mnohem větší intuitivní schopnosti než my dospělí. Tedy, dokud je z nich naše přematerializovaná, extraracionální společnost nevytluče. Takže pokud máte doma malé děti, mějte mysl otevřenou - možná si ani neuvědomujete, jaké zázraky v nich dřímají.

To je jediné, co je napsané o zázraku (jaké zázraky v nich dřímají). Proč by se tyto 3 věty měly hned vztahovat k nepřirozeným jevům apod? Vždyť svým způsobem pro autora to je zázrak. Třeba i to, že dítě slyší lépe, že dokáže to, co on si může jen představovat.
 pezule 


Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(7.11.2007 9:59:31)
Překvapilo mě, že někdo reaguje na běžné dětské intuitivní chování napsáním tohoto "zázračného článku". Děti mají často nečekané reakce na různé situace, ale zázrakem bych to určitě nenazývala. Jsou citlivější a všímavější a opravdu rodiče občas zaskočí. Přejme jim jejich vnímání světa, než z něj vyrostou, ale jinak buďme při zemi...
 Mammita 


Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(7.11.2007 10:24:16)
Děti jsou ještě "nezkažené", nejsou zahlcené médii a jejich svět je tak krásně dětský. Proto jsou vnímavější. Ale hlavně mají bujnou fantazii!!!
V létě se v naší rodině stala tragická událost - zemřel manželův tatínek. Dost špatně jsme to nesli, ale kvůli dětem jsme se drželi... Několikrát se stalo, že když jsme poté jezdili za tchýní na chalupu, abychom ji podpořili, tak Maty přiletěl ze zahrady s očima navrch hlavy, že viděl dědečka na zahradě. Podotýkám, že ten ležel předtím měsíc v nemocnici a tahle událost se stala až po jeho úmrtí, a to opakovaně. Byla jsem z toho zaražená, to uznávám. Na druhou stranu ale, když jsem pak byla schopná uvažovat více racionálně, tak jsem usoudila, že syn na svůj věk vcelku slušně pochopil co se stalo a že to bylo prostě jen jeho silné přání. Pro děti je hranice mezi snem a realitou opravdu mizivá.
Zdravím Boba :o).
 Luciex 


Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(7.11.2007 11:31:47)
To nebyl sen nebo dětský výmysl, on ho reálně viděl..Dědeček odložil jen své tělo, ale dál pokračuje ve svém vývoji. Děti si nevymýšlí..Vždyť i my v řeči logicky oddělujeme slovo já od slova mé tělo. Tak jako mám své auto, svůj dům, tak já mám i své tělo. Ale bez něj jsem to stále já..
 Listopadka 
  • 

Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(10.11.2007 16:58:54)
Tak to není pravda, že si to váš syn vymyslel, on dědečka opravdu viděl. Vždyť posmrtný život a existenci duše dokázali i vědci, stačí se o to zajímat.
 Vilma 
  • 

Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(19.11.2007 23:40:07)
Děláš si legraci, ne?
... nebo by mě zajímalo, kdo je u tebe "vědec"
 Eva21546 


Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(11.11.2007 20:19:11)
Ahoj, když zemřel můj dědeček, měla jsem druhý den pocit, že za námi někdo jde. Máma mě pevně vedla za ruku, ale já se pořád otáčela koutkem oka a vnímala siluetu za námi. Pak jsem se otočila pořádně a byl pryč. Bylo mi tak deset a pamatuji si to velice zřetelně. Eva
 Luciferka 
  • 

Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(7.11.2007 10:25:29)
Já náhodou přesně vím, co má pisatel na mysli. Máme taky nevysvětlitelné příhody. V době, kdy jsem podruhé otěhotněla, sama jsem to jen tušila a o těhotenství doma nepadlo ani slovo, přišla ke mě ráno naše dvouletá Sára, ukázala mi na břicho a povídá: "Mamince miminko do bříška dát" Vytřeštila jsem oči a nezmohla se na slovo. Příští den ráno jsme leželi v posteli a Sára řekla "čekáme na kluka". O pár dní později si manžel a dcera hráli v pokojíčku a manžel se jí ptal, na jakýho kluka čekáme. A ona řekla: "na tamtoho". V tu chvíli jsem vstoupila já a ona řekla: "je tu s náma". Brácha, kterého předpověděla, se opravdu narodil a teď už mu je víc jak rok. Podotýkám, že jsme o miminku nemluvili a už vůbec ne o klukovi, manžel to spíš viděl na druhou dcerku. Takže ano, děti mají intuici a jsou citlivější. Ahoj všem!
 Luciex 


Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(7.11.2007 11:53:48)
Tak jako se zemřelým dědečkem, kterého dítě reálně spatřilo, protože hodně lidí pohybuje po své pozemské smrti poblíž, tak stejně tak mohou děti vidět pohybující se duši kolem maminky, která se připravuje vtělit. Děje se to kolem poloviny těhotenství, kdy nastávají tzv.první pohyby (maminky to zřetelně cítívají.
 Shayla a 3 kluci 


Re: Děti často překvapí, ale "zázraky" to nejsou! 

(13.11.2007 19:00:24)
Luciex, proč až kolem poloviny těhotenství a ne už v okamžiku zplození???
 KMih 


Re: Děti překvapí a zázraky to klidně mohou být :-) 

(8.11.2007 21:41:45)
Musím říct, že něco podobného jsem zažila i já a to když jsme s manželem byli u našich velmi dobrých přátel a jejich starši dcerka (tehdy 6 let) mi s vážným výrazem v obličeji sdělila, že ten kluk co se mi narodí bude pěkný čert a uličník (no není daleko od pravdy, je to malé čírtě i andělským ksichtíčkem). Tehdy jsme holčičkám ještě nechtěli říkat, že budeme mít mimi a tudíž o těhotenství nevěděla a to, že to bude kluk jsme také měli potvrzené jen velmi nejistě a nikomu jsme to neřekli.
Druhá podobná věc je poměrně nedávná, kolegyňka z práce je ve 4. měsíci a náš jinak divoký chlapeček ji něžně hladil po bříšku a dotýkal se jej jen zlehýnka, jakoby věděl, že tam uvnitř je nový človíček.
Nevím jak jiným, ale mě obě příhody přijdou minimálně zvláštní :-).
 Irene 
  • 

Je to tak a je to normální 

(7.11.2007 11:25:42)
čau,
všiml sis něčoho, co reálně existuje, akorát si toho lidé nevšímají. Telepatie je normální. Děti do 3 let ji používají zcela běžně, pak to z nich my dospělí svým způsobem života a výchovy "vytlučem".
Takže pravda je, že tvoje dítě je běžně schopné číst všechny tvoje myšlenky, a věř tomu, že to dělá.
Takže bacha - to co si myslíš není jenom pro tebe :-)

Hezký den
Marcela
 Kiara + 2 
  • 

Re: Je to tak a je to normální 

(7.11.2007 12:35:41)
Ano, vřele souhlasím s Marcelou. Do tří let jsou děti velmi úzce navázány na toho, s kým jsou nejvíce, ty citlivější i na více lidí. Občas něco řeknou a my tomu nevěnujeme pozornost a přitom by to mohlo být pro nás velmi poučné. Upřímně - já sama jsem se chystala na podobné téma napsat článek. Mám dcerku teď čtyřletou,a zhruba kolem těch dvou let jsem taky byla svědkem několika "zázraků". Holčička je hodně nedonošená (30 tt), ale rozhodně s ní o tom nikdo nemluvil. Jednou si tak sedí a najednou povídá : "Mami, já jsem se narodila, protože už jsem chtěla být s vámi. A ty jsi říkala: ještě tam buď!" Zírala jsem na ni jako na zjevení, protože mým nejvroucnějším přáním během porodu opravdu bylo - ještě tam buď. Druhé těhotenství jsem se jí chystala říct, až bude nějaké bříško patrné. Ovšem už v době, kdy jsem o tom věděla jen já s manželem a rozhodně jsme o tom před ní nemluvili, zase povídá: "Mami, my máme miminko." Já na to: "Jo, a kde?" Beze slova ukázala na moje ploché břicho. To, že celé těhotenství byla skálopevně přesvědčená, že to bude kluk a byl, to ani nemusím dodávat. Takovýchto podobných příhod mám ještě několik. Určitě jste si všimli se svými dětmi, že třeba myslíte na nějakou písničku (nebroukáte si ji!) a najednou ji dítě začne zpívat... No, našemu synkovi je rok a už se těším, až začne mluvit, co se zase dozvím!
 Luciferka 
  • 

Re: Je to tak a je to normální 

(9.11.2007 10:00:58)
No tak to je zvláštní, ale máme stejně staré děti, ale i stejné zážitky. Přečti si můj příspěvek 7.11. asi v 10:25. :-) Mějte se krásně! L.
 Lucka 
  • 

Re: Je to tak a je to normální 

(10.11.2007 18:54:24)
Souhlasim s tim, ze deti jsou citlivejsi a vnimavejsi.
Mam take 2 zazitky.
Mam 3 tydny starou holcicku hanu.
Nevedeli jsme s manzelem, jsetli budeme mit holcicku nebo kluka. V kostele, kam kazdou nedeli chodime ke me pravidelne chodil chlapecek a sahal mi na bricho a rikal, miminko.
Na tom by nebylo nic divneho, snad jen, ze od jiste doby zacal rikat holcicka.
A co se nestalo, mame holcicku.
Bavila jusem se o tom s moji poporodni pecovatelkou, ktera mi dochazela pomahat po porodu a ta mi rekla, ze to je normalni, ze briskum s holcickou jsou pozorni kluci a naopak.

Dalsi prihodu mam s Hanickou. Ziji v Nizozemi v pristavnim meste a byla tu vichrice predevcirem. Hana spatne spala a dalsi den jsme museli na usni testy a Hanicka byla neklidna. doktorka mi rekla, ze to je kvuli te vichrici, ze vsechny miminka ten den jsou neklidna.

Byla jsem vazne prekvapena, jak moc citliva miminka jsou.
 Insula 


Milý Ctirade 

(7.11.2007 11:40:08)
mám se svojí dcerou ještě mnohem "podivnější" zážitky. Z některých mě až mrazilo. :-)) Ale jsem na lecos zvyklá. U nás v domě obecně dost straší. :-) Je to dům hrůzy, jak poznamenal můj děda, když ho naši postavili. :-))))
 vzteklina 
  • 

Re: Milý Ctirade 

(7.11.2007 15:32:33)
Insulo, napiš, prosím - jaké zážitky???
 Insula 


Re: Milý Ctirade 

(7.11.2007 18:38:28)
Vzteklinko, nechci to sem psát. Z odmítavé reakce diskutujících jsem pochopila, že to nemá smysl. Nechci se stát terčem. Pokud máš zájem, tak mi písni na mail (v záhlaví) a já ti to napíšu.
 Shayla a 3 kluci 


Re: Milý Ctirade 

(13.11.2007 19:07:11)
Ježiši jenom to ne... já bych si to přečetla, manžel teď bude hodně jezdit na služební cesty a já bych se tu po... strachy. Teď už jsme v noci dlouho nebyli sami, ale dřív jsem si nechávala na chodbě svítit...
 Eva+2 
  • 

Re: Milý Ctirade 

(7.11.2007 23:33:06)
taky se moc přimlouvám, napiš víc ;o)
 Lizzie 


Intuice 

(7.11.2007 12:24:05)
Ctiradovy příhody s dcerkou nevnímám jako zázrak, ale intuici. Malé děti/a jisté typy zvlášť/prostě intuitivní jsou, do pozdějšího/dospělého/věku to vydrží málokomu, ale i takoví jedinci existují.

Možná se do mého názoru pustíte, ale fakt věřím, že existují věci a situace, které naším rozumem nevysvětlíme. Ať už se jedná o čtení nebo shodu myšlenek, různé pocity jako: ,,to už jsem někde viděla nebo zažila i další, mnohem zvláštnější, zážitky.

Lidská psychika i myšlení jsou pořád ne zcela probádané oblasti, naše vědění neobsáhne celý svět, je dobré i přes praktickou racionalitu ponechat ,,otevřená vrátka"..a připustit existenci něčeho, co nám všechny naše dosavadní poučky a definice nevysvětlí:-))

Jinak jsem nedávno, nijak obsáhle (zatím), četla o tzv. indigo dětech a celkem mě to zaujalo.Nevíte někdo víc?
 IrenaČ 


Barvy života 

(7.11.2007 13:13:54)
O indigových dětech a všech ostatních aurických barvách se dočtete v knize Barvy života - tajemství aurické typologie, autorkou je Pamala Oslie. Charakteristika osob podle barvy aury dle mého názoru "sedí" lépe než měsíční znamení. A s takovým indigem si opravdu užijete, sice budete pořád něco hledat, ale když se Vám podaří získat trochu jejich "nadhledu", určitě nebudete litovat :-))
 IrenaČ 


Barvy života 

(7.11.2007 13:14:26)
O indigových dětech a všech ostatních aurických barvách se dočtete v knize Barvy života - tajemství aurické typologie, autorkou je Pamala Oslie. Charakteristika osob podle barvy aury dle mého názoru "sedí" lépe než měsíční znamení. A s takovým indigem si opravdu užijete, sice budete pořád něco hledat, ale když se Vám podaří získat trochu jejich "nadhledu", určitě nebudete litovat :-))
 Lei 


Re: Intuice 

(7.11.2007 17:24:46)
četla jsem zrovna článek o tom, že dejá vu je vysvětlitelné, jde zjednodušeně řečeno o omyl, který mozek udělá při vyhodnocvání nové situace.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Intuice 

(7.11.2007 17:41:16)
Dejávu - je chyba v Matrixu....

Proč my lidi potřebujeme ke všemu vysvětlení, zkusme se trošku odpoutat...
 Lizzie 


Re: Intuice 

(7.11.2007 19:04:02)
Jano,

naprosto souhlasím. Snažíme se až křečovitě vysvětlit všechno, co není dosud uchopitelné. Možná chyba ,,kdesi uvnitř", možná něco jiného. Těžko posoudím.

Jinak Matrix je hodně zajímavý film a Descartes i jemu podobní ve filozofii též. Občas je fajn se nad tím zamyslet, člověk získá nadhled..a přestane se brát tak vážně:-)

 Lizzie 


Re: Intuice 

(7.11.2007 19:25:05)
překlep - filosofie
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Intuice 

(8.11.2007 11:51:16)
Miluju Matrix :))
 Irena, 2 deti 
  • 

Re: Intuice 

(10.11.2007 23:05:27)
Diky tomu, ze neustale hledame vysvetleni, znacna cast z nas zije - prezivame detske obdobi, potize s pocetim, potraty, porody, mame dostatek. To je ta zadouci cast veci, ta druha, pro nekoho mene zadouci, jde holt s tim...
 majka 


I my jsme měli s naší dcerou neobvyklý zážitek 

(7.11.2007 13:26:23)
Když měla rok a půl, opakovaně se stalo něco, pro co není vysvětlení. Najednou vypadala vystrašeně a nakukovala velmi opatrně do vedlejší místnosti. Ptali jsme se co tam je, proč se bojí. Odpověděla "pán".Samozřejmě v roce a půl teprve začíná dítě mluvit, ale slovo pán už znala a znala také jeho význam.A pána viděla několikrát, dokonce už jsme poznali, že něco vidí, změnila chování. Také se najednou bála jít do té místnosti. Zkoumali jsme, jestli nemohla viděte nějaký stín, ale stíny znala, těch se nebála.Trvalo to asi měsíc, pak to přestalo. Také viděla v zahradě koníčka. Žádného nemáme, koně měl můj otec když byl hodně mladý, a měl ho přivázaného v místě, kam dcera ukazovala. V roce a půl nemohla vědět, že její dědeček, když žil a byl mladý, tak že měl koně. Nikdy jsme o tom s ní memluvili. A ona opakovaně stála u okna a říkala, koníček,koníček, tam ..
 Insula 


Re: I my jsme měli s naší dcerou neobvyklý zážitek 

(7.11.2007 15:02:05)
Majko, máme podobné zážitky s naší dcerou. Dokonce se mi zdá, že i syn (20 měsíců) občas "něco" vidí nebo slyší, ale protože ještě nemluví, tak si tím nemůžu být jistá. :-)
 Cindule (1 ještěrka, 11 m) 
  • 

Re: I my jsme měli s naší dcerou neobvyklý zážitek 

(7.11.2007 17:03:42)
Podobné zážitky mívám občas s mou dcerkou a to už od jejích cca 2 měsíců. Velmi často se stávalo, že v noci, když jsem malou po krmení nechávala odříhnout a pak se s ní trochu ještě mazlila, najednou se upřeně zadívala někam nahoru za mě na zeď a hodně často se začala smát. Tak mě vždy napadlo, že ji třeba její ochránce trochu "baví". Často mimicky reagovala na ono "něco". Ale jako praktikující Mistr Reiki věřím, že to, co malá vidí, je jen dobré...
 Zuzana+Terezka 


Re: I my jsme měli s naší dcerou neobvyklý zážitek 

(7.11.2007 19:34:29)
To znám. Já to brala nějak jako hotovou věc, že je tam někde ten její "ochránce". Terezka se na "něj" vždycky tak hezky řehtala. Tak jsem si myslela, jestli to není můj děda, nebo prababička.... no, přestože jsem totální ateista, abych zachovala dobré vztahy i v posmrtné rodině, nazvaly jsme to neutrálně Andělíček :-)). Poznala jsem hned, že "ho" vidí. Tak mi to bylo pak už blbý jen tak tam stát. Tak jsem začala zdravit a vždycky jsem poděkovala, že mojí Terezku tak hezky hlídaj. No fakt. Myslim, že se na ní postupně chodilo dívat již zemřelé příbuzenstvo. Jako jí pozdravit, třeba přivítat na světě....
Myslim, že to vlastně u nás vypadalo jako při normální návštěvě. Akorát dotyčná návštěva byla duch a já mu teda nenabízela kafe.... :-))
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Pro Zuzanku 

(9.11.2007 23:25:38)
Ano, duchové jsou lidé jako my, jen už bez těla. Ale když k tobě chodí zesnulé příbuzenstvo přivítat malou, tak jse dost možné, že nenašli svou cestu za SVĚTLEM. Chtělo by to pomoci jim dostat se tam, aby se mohli opět inkarnovat.
 Ivulka,2 holky 4 a 2r. 
  • 

Děti ale tyto schopnosti mají. 

(7.11.2007 21:11:42)
Díky za reakci tohoto typu - proč se tady spousta lidí snaží chování a intuici malých dětí vměstnat do našeho materialistického a technického a egoistického světa? Copak o nich něco bližšího víme? Copak si my sami pamatujeme něco z tohoto období? Říká se, že do zhruba tří let si děti pamatují i své minulé životy, mají otevřené všechny čakry a vnímají intuitivně, přes energie. Zážitky pana Ctirada nepovažuji za zázrak, ale za dar dětí vnímavému rodiči. Já sama taky praktikuji reiki a mám dvě malé děti, které mi neustále přináší takovéto zážitky - mami,ale já jsem si vybrala,že budu starší; mami, když v bříšku bylo teplo a vodička,ale já už jsem chtěla jít za tebou; ustrnutí uprostřed kojení nebo hry a zadívání se "někam"; přenos myšlenek; a až umřu a ty taky umřeš,tak se zas potkáme... Buďme k drobečkům vnímaví, je to velké obohacení. Všem přeji, aby jim děti přinášely takovéto zážitky.
 Eva21546 


Re: Děti ale tyto schopnosti mají. 

(11.11.2007 20:00:05)
Jednou jsem četla:
Děti přichází na svět, aby nás něco naučily.
Možná nás učí znovu používat právě intuici a cit.
Eva
 Eva21546 


Re: Děti ale tyto schopnosti mají. 

(11.11.2007 20:00:44)
Jednou jsem četla:
Děti přichází na svět, aby nás něco naučily.
Možná nás učí znovu používat právě intuici a cit.
Eva
 gertruda 
  • 

Re: I my jsme měli s naší dcerou neobvyklý zážitek 

(12.11.2007 19:26:09)
nemůžu nezareagovat: syn asi v roce a půl jednoho večera ukázal nahoru na futro (máme vysoké stropy, vysoké dveře) a prohlásil: "pán tam visí". Odmítal několik týdnů chodit uprostřed dveří a pečlivě se protahoval "kolem". Bylo mi z toho hrozně, ale nakonec jsem se rozhodla, že tomu budeme čelit. Postupně jsme se k pánovi přibližovali (ukazoval mi, na kterou stranu má obličej), začali jsme ho zdravit a tím se syn uklidnil. Nakonec o něm přestal mluvit, ale předpokládám, že tam visí dál.
Máme spolu více takových zážitků a ač jsem myslím racionální, ba přímo technický typ, přijde mi to jako velmi přirozená věc.
 Cindule (1 ještěrka, 11 m) 
  • 

pro Gertrudu 

(12.11.2007 20:18:26)
Zdá se, že u vás doma došlo k sebevraždě onoho pána. Mnoho duší sebevrahů zůstává dost dlouho tady na zemi mezi námi.Dobré je to, že vám nedělá žádné potíže. Pokud by se snad vyskytly, můžeš se mi ozvat a zkusili bychom s tím něco udělat.
 Sigrid 


Zpátky na zem 

(7.11.2007 13:31:54)
Jistě, děti jsou velmi citlivé a mají silnou intuici, ale zázrak? To snad ne. Mají taky velmi dobré smysly, takže slyší a pamatují si pak věci, o kterých si my ani neuvědomíme že jsme je před nimi pronesli.
Mám několik přátel, velmi ezotericky zaměřených, a vždycky mě u nich překvapuje jejich obrovské úsilí vysvětlit věci "nadpřirozeně", tedy našroubovat běžné události na teorie, které zrovna pokládají za pravé.
Jak už říká U. Ecco zkuste si změřit rozměry trafiky na rohu a když budete šikovně kombinovat nakonec vám vždycky někde vyjde nějaký zázračný rozměr, násobek Ludolfova čísla, počet vládnoucích faraonů...

PS: nikdo už bohužel nezjistí jak dlouho před dveřmi promrzlá Tonička čekala, než si na ní vzpoměli, že? A co se týče knížky holčička mohla prostě jenom chtít aby tatínek skončil se čtením a šel si hrát (ale to už jsou samozřejmě spekulace)
 Linda 
  • 

Přesně tak 

(7.11.2007 14:31:43)
Já teda na žádné zázraky nevěřím, i když podobné příhody s dětmi jsou někdy fakt překvapivé. Taky si to spíš vysvětluji vnímavostí dítěte a náhodou, případně kombinací obojího. Děti si všímají neuvěřitelných detailů, pamatují si spoustu pro nás nepodstatných věcí, mají nesmírnou fantazii a ano, jsou na nás rodiče duševně napojeny - maximálně nás vnímají. Že by ale dokázaly číst myšlenky? Tak to naštěstí neumějí. Jo, a že děti "poznají", že je maminka těhotná? To bude určitě tím, že už na danou problematiku narazilo (např. už s někým probíralo, že maminky nosí děti v bříšku). Moje dvouletá dcera je taky moc a moc vnímavá, všechno s čím se seznámí jí utkví, své vědomosti překvapivě kombinuje a rozvíjí, ale vždy na základě nějakého impulzu, něčeho, co ji zaujalo a co poznala. Ale třeba na tohle téma těhotenství jsme ještě nenarazily. I kdybych byla těhotná, ani náhodou by mi to nemohla říct, netuší, jak děti vznikají.
 Kiara + 2 
  • 

Re: Přesně tak 

(7.11.2007 15:14:00)
No, a to je právě ono. Vaše dcera netuší, jak děti vznikají, tak co byste si pak myslela o tom, když by vám tvrdila, že máte mimi v bříšku? Nebo jsme byli u bezdětných známých a dcera se na záchodě pozastavila nad tím, že nemají dětské prkénko. Když jsem jí řekla, že nemají děti, tak říká:" Ale tady bylo miminko, ale už tu není." No, a já jsem se teprve po čase dozvěděla, že před nějakou dobou známá byla těhotná, ale potratila. Ne vše lze vysvětlit zdravým selským rozumem a tím, že dítě někde něco zaslechlo....
 Lei 


Jistě, 

(7.11.2007 17:22:33)
budu-li hledat a hledat vysvětlení, pak nějaké realistické najdu. stejně tak ti, kteří budou hledat vysvětlení "zázračné" jej najdou :-). jen bych se zastala pisatele - nazval sice svůj příspěvek Malý zázrak, ale určitě si třeba spousta maminek o svých dětech pomyslela, že jsou to malé zázraky a přitom si umí vysvětlit, jak přišly na zem ;-), autor se mi jako nějaký absolutní zázrakověrec nezdá, článek se mi líbil, jako ostatně vše, co nás vrací trošku zpátky do dob, kdy jsme místo mozku neměli počítač a místo ucha mobil.
 Linda 
  • 

Re: Přesně tak 

(8.11.2007 20:12:08)
Tak to bych si pomyslela, že už se o tom bavila s někým jiným, když jsem já u toho nebyla. Asi jako když dělala "zajíčka v jamce" - ačkoliv já jsem ji to neučila, nepovažuju to za nějaký zázrak, že to má odjinud.
 Petra, 4 děti 


Proč tomu říkat zázrak?? 

(8.11.2007 2:07:36)
To přece nejsou zázraky, to je normální.
Děti to tak mají, to až my z nich časem většinou vychováme materialisty.
I ti, co se tu posmívají, to taky tak měli když byli malí.
Prostě te´d jen věří, že nemůžou nebo že to není možné, protože ve fyzice to slyšeli jinak.
Jsme omezeni tím, nač si můžeme sáhnout....ale i "materilaistická" věda se vyvíjí. To, zač se ve středověku upalovalo, se te´d učí na školách.
Učme se od dětí...a naslouchejme jim. Nemusíme tomu říkat zázraky...je to prostě fakt. Vidí, vědí, cítí, slyší...protože je ještě nestačil vtáhnout nás konzumní svět.
I zvířata víc vidí a cítí než my.....
I my bychom to uměli zase jako děti, kdybychom se mohli zastavit v tom šíleníém kolotči stresů a předsudků, že něco jde a něco ne.
A děti, které řeknou - hele pán????Někteří rodiče se se zájmem podívají a řeknou - "ano"? A někteří - "ale prosím tě, jsi normální, jakej pán.....dy´t tam nic není!" A to druhé dítě pro jistotu už příště vidí taky "nic"....
Hodně malých dětí vidí okolo lidí barvičky - aury....dokážou také rozeznat podle nich pravou povahu lidí - zkuste to. Zeptejte se....dětem to, že vidí energii okolo lidí, připadá normální a proto jim nepřijde důležité o tom mluvit. myslí si, že rodiče vidí totéž. Mizí to většinou okolo 5. roku věku.
 Listopadka 
  • 

Re: Proč tomu říkat zázrak?? 

(10.11.2007 17:09:32)
Máte naprostou pravdu.
 Jutka 


Re: Zpátky na zem 

(8.11.2007 9:31:28)
Lovisso, tleskám! Hezky shrnuto :))
 valkyrija 
  • 

Zazrak?! co je na tomto slovu tak zvlastni! 

(14.11.2007 1:27:11)
Chapu ty co se slovem zazrak v tomto clanku souhlasi i nesouhlasi. Pan Ctirad se chtel podelit jen o pro neho nepochopitelne kratke zazitky aby jsme si MY nastavajici, novopecene maminy uvedomily, ze nemame ocekavat jen to co je napsano v knihah ci to co nam rekne pediatr. Jsou veci mezi nebem a zemi, ale v tomto clanku je slovo ZAZRAK (nadprirozeny jev, ci jak tomu chcete rikat) brano s nadsazkou. Pro nas co jsme to nezazili to muze mit 1000+1 oduvodneni, proc to tak asi bylo. Ale kdyz zazijeme neco podobneho a nase spici dite najednou otevre oci a rekne: "jmeno zvirete" se vratil." a opravdu nas domaci milacek stoji za vchodovyma dverma od baraku (coz jsou vetsinou neprodysne dvere, za kterymy sotva slysime dusot nasi drahe polovicky). Jiste nas to zarazi a povazujeme to za takovy maly zazrak. (toto byl jen priklad) Neni vsechno co se deje kolem nas tak trosku zazrak? Ja jsem dost realista, ale to neznamena, ze vec kterou si prave v tu danou chvili nedokazu vysvetli, nenazvu "malym zazrakem"

Neberte kazde slovo hned vazne ;)to delaji deti! A deti na zazraky veri.
 Mili+2 


Kdo vi... 

(7.11.2007 13:35:05)
Uplne male deti pry komunikuji s andely a s Bohem mnohem intenzivneji nez my...Ja jsem verici,ateistum se to moc zdat ne bude,ale to neva.Kazdy to muze chapat jinak,treba jako intuici.Pro mne jsou zase treba minule zivoty blbost.
 Cindule (1 ještěrka, 11 m) 
  • 

Re: Kdo vi... 

(7.11.2007 17:08:23)
No vidiš, a já si jich zrovna docela dost pamatuji... A velmi často (bohužel) i u ostatních lidí. Alespoň někdy chápu jednání některých lidí... Jinak jsem také věřící v Boha, v co něvěřím je ale církev a náboženství...
 ali36 


Re: Kdo vi... 

(7.11.2007 18:51:36)
Ctirade mám podobnou zkušenost. Když bylo dceři tehdy cca 1,5roku (dnes 15), tak vyžadovala neustálou pozornost a musela jsem na ni pořád mluvit. Takže jsem třeba vařila a vykládala ji, jak zrovna loupu šlupečku z prvního, druhého.......atd. Někdy to bylo vážně únavné. A jednou se na mě zrovna koukala a já chtěla péct jakýsi moučník z krabice. A ona chtěla vědět, co je tam napsáno. Jak jsem byla v ráži, tak se na ni otočím a povídám. Víš co, tak si to přečti sama! A najednou slyším, jak mi přesně odříkává přesný název z krabice. Koukala jsem z otevřenou pusou a dodnes nevím, jak to dokázala........
 Blanče 


Moje zkušenost 

(7.11.2007 21:44:57)
Jsem zcela realistický člověk, mám problémy i s léčbou homeopatiky(vím, že je to vysvětlováno jinak, ale utkvěl mi článek, který srovnává možnost léčby s opitím se jednou molekulou rumu v hektolitru vody:-)), to i přesto, že většina mé rodiny homeopatikům věří a používá je.
Přesto ve věku dvou let náš dnes téměř dospělý syn po několik měsíců oznámil 20 minut před příchodem manžela "táta jde" - tedy v okamžiku, kdy manžel zhruba zamykal kancelář. V pohodě by to bylo, kdyby měl pevnou pracovní dobu, ale on chodil domů v rozmezí od šesti večer do šesti ráno, zcela nepravidelně. V noci se vzbudil(jinak spal celou noc), řekl "táta jde", šel na záchod, napil se, počkal na něj, řekl mu ahoj a do dvou minut spal. Po několika týdnech jsem automaticky po této hlášce začala ohřívat jídlo - k velkému udivení třeba návštěvy. Jen dvakrát se "spletl" - jednou se manžel zakecal cestou a jednou mi volal, že ho na odchodu zastavili kvůli korekturám a zůstává dál. Skončilo to se změnou manželova zaměstnání.
Na tohle má taky někdo vysvětlení?
 Rózinka 


Re: Moje zkušenost 

(7.11.2007 22:16:45)
Dnes jsme byly na navsteve u kamaradky a moje 1,5 leta dcera vzala do rucicky obrazek s andilkem, ktery meli nove koupeny a dlouze se na nej divala. Kamaradka me dceri rekla: "To je andelicek" a moje dcerunka pravila nadsenym hlasem: "Kamarad muj kamarad" Slovo andel ani kamarad do te doby neslysela.
 Marcela 
  • 

Re: Moje zkušenost 

(9.11.2007 9:16:47)
Vysvětlení je jednoduché - prostě to věděl :-)
Oni fakt mají víc informací, než my.

 Iva Čapková 


Paměť 

(7.11.2007 22:34:37)
Z příběhů mých dětí mám nejraději tyto:
1. Když byly synovi necelé 3roky, byli jsme plavat a manžel s ním dělal kotrmelce ve vodě. Po prvním kotrmelci se syn vynořil a s výrazem "na něco jsem si vpomněl" zvolal: "To jsem dělal v bříšku!"
2. V úterý jsem začala číst knihu "Život po životě" o minulých životech. Před (nyný 6ti letým) synem jsem o tom na 100% nemluvila a ani nikdy dřív jsme toto téma nerozebírali. U nedělního oběda mi mezi řečí o něčem jiném povídá: "Mami, víš, že když umřeme, naše duše žije dál?" Ptala jsem se ho, kde o tom četl nebo slyšel a dostala jsem odpověď: "Nikde, to jsem věděl vždycky." Takovéto "náhody" mě fakt hodně baví :-)
iva
 Mili+2 


pamatovat se muze 

(8.11.2007 13:49:25)
Nejspis je mozne ze se dite pamatuje ,tedy ze muze mit jakysi pocit jak mu bylo v brise,nebo si vybavi nektere zablesky z detstvi,nejake to "deja vu".
Ovsem minule zivoty-takove ty baje ze jsem byla princezna nebo mongolsky saman?Ale o to snad v diskusi tolik nejde...
 Kopretin@ 


Nádhera 

(9.11.2007 8:59:21)
Článek jsem četla s nadšením a vidím to jako zázrak :o)

Děkuji za článek.
 goja, 2 dítka  
  • 

Re: PRO CTIRADA 

(11.11.2007 8:29:11)
Ctirade, "blahopřeji ti" k dcerušce. Mám něco podobného doma. Syn mi popsal jak se narodil, jak vypadá jeho strážný anděl a jak mě přebaloval když jsem byla malá, atd... Je to fascinující a děsivé zároveň.(proto ty úvozovky - někdy je to fakt na návštěvu psychiatra). Ničemu z toho se, prosím, nevysmívej, protože jinak ti tvoje malá přestane vyprávět své vize a myšlenky.(jako to udělaly všechny děti rodičů co jim nevěří) A nedej na nikoho kdo se tomu vysmívá, já vím, že oni opravdu VĚDÍ!!!
 Marcela 
  • 

Re: pamatovat se muze 

(9.11.2007 9:21:31)
No, tak romanticky si to nepředstavuj. 95% lidí byli prostí obyčejní vesničani, poměrně hodně lidí v minulosti nemělo ani co jíst. Těch princezen v historii tolik nebylo :-)
 Cindule (1 ještěrka, 11 m) 
  • 

pro Marcelu 

(12.11.2007 20:27:51)
A hlavně, ony ani ty princezny lehký život neměly. Ale pravdou je, že většina z minulých životů byly životy sice zajímavé, nikoli však výjimečné.... tak jako je to i dnes. Minulé životy, které si vybavuji, většinou byly pro mě dost nepříjemné, většinou jsem skončila násilnou smrtí, jednou dokonce na gilotině za fr. revoluce (a to jsem nebyla Marie Antoinette, ale úplně obyčejná nižší šlchtična).... Ale snažím se žít tak, abych si příliš nenabalovala špatnou karmu na příště :-)))
 Marcela 
  • 

Re: pro Marcelu 

(15.11.2007 13:13:39)
Ahoj Cindule,
Já nebyla ani nižší šlechtična, já na tom byla ještě hůř :-) Ale zase jsem sešla věkem.
A když jsem zjistila, že vztahy se svými nejbližšími mám ted zamotané proto, že jsem si je kdysi sama zamotala, tak mě to dost vzalo. Ale všechno do sebe zapadá, že :-)


Hezký den
M.
 Kohnova 
  • 

Vysvětlení 

(9.11.2007 16:41:40)
První příhoda:
dceruška viděla v tv opakující se upoutávky na pořad Sen. Když se zjevil známý obrázek, řekla slovo, které ho obvykle doprovázelo.
Druhá příhoda:
že ty neslyšíš přicházet kočku neznamená, že ji neslyší malé dítě. Má tenké uši, je kočce blíž výškou a hlavně je pro něj její příchod daleko závažnější a očekávanější věc než pro tebe.
Třetí příhoda:
s největší pravděpodobností má slovo DOKONČIL od tebe, že ho před tím ještě neřekla, neznamená, že ho neumí a nechápe jeho význam. Pokud jí často povídáš o tom, jak někdo něco vyrábí a dokončí to..
Magii zdar! :D
 Rozárka 


Proč pátráme? 

(11.11.2007 10:33:00)
Nevím, proč my, dospělí, se vždy snažíme najít nějaké racionální vysvětlení. Vždyť naše děti mají v sobě kouzlo vědění i myšlení a nikdo neví, jak a kdy se to kouzlo k nám dostane. Nejsem žádný okultista, ale proč nenaslouchat našim drobečkům a prostě žasnout, jak jsou fantastičtí? Třeba už nám to nikdy nezopakujou, ale my jsme díky nim najednou bohatší.
 mirka 
  • 

Re: Vysvětlení 

(11.11.2007 19:39:50)
Pro všechny,ať už si myslí cokoliv, doporučuji víc si zjistit informací o ,,indigových dětech,,.Mě samotné to osvětlilo spousty tak zvaných zázraků. Dnešní děti jsou skutečně vnímavější vůči pro nás nadpřirozeným věcem,jim to přijde zcela normální,my to vnímáme jako zázrak...
 Leona, dcera 2,5 roku 
  • 

Děti mají obrovskou intuici 

(11.11.2007 17:57:37)
Plně souhlasím s autorem článku.Mám podobné zkušenosti se svou 2,5 letou dcerou.Projevuje se to zejména v tom, že nejednou už uhodla na co právě myslím - třeba na tatínka apod. nebo když mám nějakou starost, o které nemluvím, tak mi často řekne:"Maminko neboj se, to bude dobré".
 paní Čápová 


vcítění se 

(13.11.2007 13:54:33)
Po přečtení většiny reakcí na zajímavý článek. Musím podotknout, že se každý má podle mě kousek pravdy. Mě napadla ještě jedna myšlenka a to, jestli nám spíš nechybí porozumění dítěti. Já sama u svých dětí často nechápu proč se nějak chovají, proč určité věci říkají, čeho se bojí, proč jsou smutné a proč se znenadání smějí, ale snažím se je co nejvíc chápat. Autor neuvádí, jestli se své dcerky zeptal na to proč říká, že se Kočka vrátila. (možná to ještě neumí vysvětlit, ale až povyroste tak to vysvětlí.) Moje zkušenost je taková, že když s snažím pochopit, tak pochopím. Většinou to má naprostou logiku. Hlavní je snažit se do dětí vcítit, co nejvíce se znát jejich vnitřní svět (dokud nás do něho pouští).
 Lada_ 


Pro Cinduli 

(17.11.2007 10:41:37)
Ahoj, můžeš napsat, jaký postup používáš na odvedení duchů z místností? Posíláš je do Světla, nebo jak? Zajímám se o to. Díky. (skulilova@cbox.cz)
 jana, syn 2 roky 
  • 

něco mezi nebem a zemí je 

(20.11.2007 15:36:24)
já bych řekla, že ne vše, co lidi považují za nadpřirozené je skutečně nadpřirozené, ale jsou věci, které možná opravdu nadpřirozené jsou. Ale co je nadpřirozené? Možná za sto let už to budou jevy zcela běžné, tak jako se lidi báli blesků a později vědci zjistili, proč jsou, třeba to takhle bude i s tím nadpřirozenem. ale abych přidala něco do mlýna, řeknu vám, že syn v roce na chatě udělal pápá na někoho, koho viděl za mnou a když jsem se otočila směrem k lesu, kam se díval, usmíval se a mával, nikdo tam nebyl... a takových přihod mám víc, ale už si z toho tak nějak nedělám hlavu a beru to jako normální.
 Mili+2 


Re: Pro Cinduli 

(21.11.2007 14:33:23)
Kristepane,kam na to chodite?
Pokud mate pocit ze ta nejaka negativni energie v byte opravdu je,nechte si barak vysvetit knezem.
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Vzpomínky na dělohu 

(6.12.2008 14:07:24)
Historka s Toničkou jde opravdu vysvětlit tak, že dítě slyší lépe než dospělý a slovo sen, no to slovo je dost jednoduché, třeba jen tak zažvatlala, souhra náhod. Viděla jsem video, jak novorozeně říká anglicky: /ha:i/ tedy ahoj. Když já byla malá s bráškou dvojčetem a začínali jsme si broukat, né mluvit,jen broukat, prý jsme oba pořád opakovali: koj koj koj koj....což těsně před kojením bylo opravdu veselé. Tady ty zážitky od Ctirada bych nezařadila do skupiny zázraků, ale spíš veselých historek, které se udály souhrou náhod. Moje kolegyně z Kanady mi dala tip, aby až malá začne trošku mluvit, abych se jí zeptala, jestli si pamatuje, jaké to bylo v bříšku. Děti si to prý pamatují, dokud jsou malé, ale nemluví o tom, protože se jich na to nikdo neptá. No nevím dost přesně jak se jí zeptám a kdy. Nevíte někdo o tomto fenoménu, nečetli jste někde něco o tom? Je to vůbec možné?~z~

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.