| Lavanda | 
 |
(25.10.2007 9:09:44)
Nemyslím si, že sourozenecké vztahy jsou tím hlavním důvodem, proč mají lidi více dětí. Někdy si sourozenci rozumí, jindy to dopadne hůř.
Jako rodiče tří dětí jsme si taky často vyslechli a vyslechneme komentáře. Absurdní. Jako by snad naše děti živil někdo jiný.
Pro prostou reprodukci populace by prý měly mít tři děti prakticky všechny rodiny. Pokud by se všechny rodiny rozhodly mít jen jedno dítě z přesvědčení, brzy jako národ vymřeme.
|
| čiřikaví a Jakub 9.10.06 | 
|
(25.10.2007 9:34:52)
ted mame rocniho syna a take neustále narážím na otazku typu a kdy budete mit dalsi... kdyz rikam za 8 let, tak na me vsichni koukaji vic nez divne.
pokud poridime malemu sourozence tak to ale bude opravdu az za nekolik let a ne z duvodu materialnich, ale vyvojovych.
Jsem presvedcena ze prvnich 7 let zivota ditete je nejdulezitejsich - proto se chci techto 7 let diteti naplno venovat a rozvijet ho a ne delit cas, pozornost a energii mezi nej a dalsiho sourozence abych se ve finale nevenovala ani jednomu poradne.
Podle meho nazoru ma mi kazde dite k dispozici dostatek pozornosti od rodice. hlavne v tom vyvojovem veku.
toto je ale moje cesta a rozhodne to neznamena, ze rodiny, ktere maji vice deti se svym detem dostatecne nevenuji - venuji se jim natolik, nakolik mohou.
|
| Hadi a spol | 
|
(25.10.2007 10:54:00)
... no ale my pořád ještě uvažujeme o sourozenci. Vždycky jsem chtěla víc dětí, minimálně dvě a teď mám pocit, že to přece nemůžu holkám udělat, aby byly jedináčekové :-)
|
|
| Mecháček |
|
(25.10.2007 15:58:37)
Milá Katko,
koukám, že jsi tedy pěkně píchla do vosího hnízda, což je samozřejmě jen dobře. Kolik lidí, tolik názorů, také přidám jeden. Ten se ale nebude, možná překvapivě, týkat jedináčků - dětí, ale jedináčků - dospělých.
Dětí jsme vždy doma měli až dost, já sám jsem ze 4, ale o tom nechci mluvit, jednoho jedináčka totiž doma přeci jen máme - a tím je moje žena. Je vážně skvělá, vždyť to se mnou vydržela už tak dlouho, nesmírně oddaná rodině, pro kterou by dýchala a naše děti miluje láskou, která nezná hranic. Byla velmi přísně vychovaná a už od ranného mládí plně samostatná a připravená do života. V podstatě jen samé klady. Až na jednu maličkost - jako jedináček NIKDY nepoznala nutnost kompromisu, přizpůsobení se, poviného dělení a občas samozřejmě i nepříjemných ztrát, které bolí, ale zocelují a připravují na život, se všemi jeho nástrahami. Nikdy tak nedokázala zcela pochopit sourozenecké vztahy a vazby našich dětí, jejich nutné zákonitosti a vývoj, protože si tím sama neprošla. Já to neodsuzuji, její rodiče, stejně jako dnes Vy a mnoho dalších, měli zcela logické důvody proč se rozhodli mít jen ji, mě je jí v těch chvílích jen líto, protože si myslím, že byla o něco hezkého a neopakovatelného ochuzena. Ale tak to je a nedá se to nijak změnit, museli jsme se tomu oba přizpůsobit a to jak při výchově našich dětí, tak ve vzájemném vztahu. Jedináček má prostě některé věci zakódovány jinak, než ten, kdo projde tvrdou sourozeneckou školou. Ale o tom je život, aby byl pestrý, nemůže být vše stejné.
Přeji Vám, abyste jako rodina žili šťastně a spokojeně, ať už Vás bude kolik chce, hlavní je držet při sobě a mít se rádi.
Mecháček
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(25.10.2007 20:33:08)
Mecháčku, přesně!
|
|
| Marťasína, 1 syn | •
|
(26.10.2007 11:02:19)
Krásně a citlivě vystiženo. :-)
|
|
| michelle | •
|
(26.10.2007 12:02:19)
Krasny clanek, Mechacku.
Taky jsem jedinacek, manzel je z rodiny, kde je vic deti. Ted mame 2 deti. Neodsuzuji nikoho, kdo se z vaznych duvodu rozhodne jen pro jedno dite. Ale srovnavam. Asi jako kazdy. Nikdy nezapomenu na ten pocit, ze jsem sama, protoze v problematickem obdobi jsem nemela zadneho sourozence, kteremu bych se mohla sverit se svymi bolistkami (ruku na srdce, ani ta nejlepsi kamaradka neni vlastni krev). Jsem rada, ze si nase deti vyborne rozumi (vekovy rozdil 5 let), a spolu s nimi zazivam ten krasny pocit sounalezitosti, lasky a pratelstvi. Myslim si, ze po psychicke strance jsou mnohem silnejsi nez jsem byvala kdysi ja, prestoze ja mela vse a oni se musi delit a popr. si neco i vydobyt. Nejde o to, mit vse (materialni a kulturni statky), ale sdilet neco. Neco, co si odnesou do zivota a nikdo jim to nevezme.
|
| Renata + 2 děti | •
|
(28.10.2007 1:21:37)
Mám sestru, nikoho bližšího nemám (tím nemyslím, že už nežijí), dýchala bych za ní, její bolest je mou bolestí a když se náhodou trochu nepohodnem (většinou kvůli manželům, každá brání to své), tak mě to strašně mrzí a dlouho to netrvá. I naši manželé si z nás dělají srandu, že nejsme normální, přestože je mezi námi věkový rozdíl 2,5 let a jako malá jsem dostávala co proto :-), je prostě součástí mě samé.
Přála bych si toto i pro své děti, ikdyž mě to přijde až nemožné, je k tomu vychovat, to musí být něco víc. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem chtěla dvě děti. Jedno je pro mne málo a tři už moc :-)Renata
|
| mama78 |
|
(28.10.2007 19:17:00)
Presne vystizeno: jedno je malo, tri jsou moc......ja se rozhodla pro deti hodne po sobe a to zrovna v dobe financni nejistoty. Risk je zisk. Dnes je fin. situace relativne dobra, deti jsou vetsi a ja jsem rada, ze jsem se tehdy pro ne rozhodla. A anglictinu? Me deti ji ucim sama, zadarmo a umi toho uz hodne, trebaze jim je teprve sest a pet let (priznavam ze je vyhoda, kdyz rodice jazyk umi).
|
|
|
| Kudrlinka | •
|
(31.10.2007 16:30:14)
Michelle, hezky jsi to napsala. Mam velmi blizkou kamaradku, ktera ted proziva opravdu strasne obdobi zivota. S rodici si moc nerozumi, je jedinacek a pritele momentalne nema. Takze se vsim musi bojovat sama a neni divu, ze ji to dostalo. Je strasne to rict, ale v podstate se nema na koho krome me obratit. Tedy ne, ze by nemela jine kamaradky, ale zadnou tak blizkou. A prave kdyby mela treba sestru, urcite by se ji zilo lip. Pritom je to skvela holka, bez jedinackovskych "neduhu". Nikoho neodsuzuji, pokud se rozhodne pro jedno nebo dokonce zadne dite. Ale ja osobne verim na to, ze krev neni voda a i kdyz nemam se sourozencem ty nejlepsi vztahy, vzdycky mam nekoho na koho se mohu v krizi obratit.
|
|
|
| barkybarka |
|
(28.10.2007 10:05:56)
Mecháčku,
jak výstižné.
Jsem z pěti dětí, o čemž také nechci mluvit:-)...
V mém okolí je několik jedináčků a kromě toho, co jsi zmiňoval, jsem si všimla velké fixace v dospělém věku, hlavně ze strany rodičů, ale i naopak.
Ti lidé už mají vlastní rodiny, často však žijí větší část života neustále "se svými rodiči", kteří si je až nezdravě nárokují. Umím si představit, že kdybych měla jen jedno dítě, tak bych se na něj také upnula. I z toho důvodu chci mít aspoň dvě. Řekla bych, že to dětěm vyloženě prospívá, když jsou minimálně dvě. Je totiž něco úplně jiného vídat se s kamarády a přepsávat u nich, než sdílet rodinné situace všeho druhu se sourozencem, ale to tobě nemusím psát.
Pěkný den,
Bára
|
| irena (Míša5/00+Maruš3/03) | 
|
(28.10.2007 23:00:03)
Mecháčku, Báro a spol., díky, zajímavé!
Jsem taky jedináček.. hrozně jsem chtěla sourozence - rodiče nechtěli další dítě ;(( tedy oni věděli, proč další dítě nechtějí - a dnes to i chápu - ale tehdy to byla jiná kapitola, to jsem vyloženě brala jako velkou nespravedlnost!
Manžel je ze 3 dětí, nejstarší.
MÁME 2 HOLKY - BYLA JSEM SKÁLOPEVNĚ ROZHODNUTÁ, ŽE JEDINÁČKA NIKDY, PROTOŽE JSEM SI TO SAMA ZAŽILA (z mnoha důvodů - jedináčkovství nedoporučuji coby dítě i coby dospělý-rodič). nechce se mi o tom ani snad víc psát...
Každý to ovšem snáší jinak. já to snášela špatně a myslím, že svůj názor nezměním. i když: každý jedináček je jiný! tak nechci zevšeobecňovat.
bohužel, JSME V SITUACI, KDY MOŽNÁ NEBUDEME MÍT DOST PENĚZ ANI NA 1DÍTĚ, A MÁME UŽ 2 (a to druhé už vracet rozhodně nebudeme;))
Možná naše rozhodnutí bylo krátkozraké a nezodpovědné...
Možná nám ho někdy děti i vyčtou... nevím.
"Doba nebyla nikdy příliš nakloněna volbě mít hodně dětí!" - to myslím někdo moudrý někdy řekl. I to je možná pravda... ;)
doba je vždy "nejistá"...
každý máme samozřejmě právo na svůj názor a na svou volbu.
v našem domově mi ovšem sourozenec moc chyběl (i do party "proti rodičům";)) a i zpětně můžu říct, že jakkoliv jsem se cejchu "sobeckého jedináčka" zuby nehty bránila - určitým způsobem mě to "poznamenalo" - Mecháček to psal o své ženě velmi hezky a výstižně... ;o)
pěkný večer všem!
i.
|
|
|
| panky+Kája+// | 
|
(28.10.2007 19:31:31)
Chtěla bych se přidat k názorům jedináčků. Já jako jedináček vyrůstala, musím říct, že mnohokrát jsem to v koutku obrečela, že nemám sourozence, s kterým bych si mohla hrát, když jsou maminka a tatínek zaneprázdněni prací. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo rozhodnutí mých rodičů, mít pouze jedno dítě, ale rozhodnutí přírody, tak jsem to brala, tak jak to bylo. Nikdy nebudu vědět, jak bych se chovala, kdybych věděla, že moji rodiče už jiné dítě nechtějí, ale to taky záleží na dostatečném vysvětlení situace dítěti.
Někdo už tu psal, jak jsou jedináčkové fixovaní na rodinu, ano to přiznávám, já bych od svých rodičů neuděla pomalu ani krok. Je pravda, že co žiji s manželem (a dcerou), tak se mnohé změnilo a vychovává si mě pomalu k obrazu svému. Člověku prostě pomalu dochází, jak se vlastně chová, ale stejně si na to každý musí přijít sám.
Nakonec bych chtěla říct, že mám osmiměsíční holčičku a rozhodně ji nehodlám nechat jedináčkem! Nikoho ale v jeho rozhodnutí neodsuzuji, všichni nás k našim rozhodnutí něco vede a mě se prostě život jedináčka zas až tak moc nezamlouval.
Přeji všem pěkné rozhodování o počtu členů v rodině. Katka
|
|
| Mya | •
|
(30.10.2007 10:27:47)
Mluvite mi z duse. prave buduji uz skoro tri roky vztah c lovekem, tkery vyrustal jako jedinacek (bratr je o 15 let mladsi). A je to presne - kompromis, delit se neco, souzit s druhym,... je to opravdu hodně jiné. měl všechno pro sebe, my se s bráchou museli o všechno dělit - a že to ěnkdy byl boj ;-), nejde jen o rhaní, ale o soužití, chápání vztahů lidí, kteří spolu sdílí jeden pokojíček,... Do života to hodně znamená.
Ano, vy se rozhodujete, ale nezapomeňte, že se nerozhodujete o koupi kcuhyně, ale o osudu živého člověka.
To já bych radši nechtěla dítě žádné, než jen jedno a to, co vidím kolem sebe mě v tom jen utvrzuje.
|
| Lucka | •
|
(30.10.2007 17:40:16)
Tak já jsem taky jedináček a rozdala bych se.
Žijeme s manželem 10 let ve spokojeném manželství a asi mi to nebudete věřit, ale ještě nikdy jsme se pořádně nepohádali. A to jsou ty kompromisy. Máme 4 letou dceru. Jak někdo psal..., když druhé tak až jí bude cca 6 let.
Podle mě to není v tom jestli je člověk jedináček nebo ne. Můj manžel je ze dvou dětí a vztahy mezi nimi jsou děsné, nesnáší se a brácha by chtěl všechno shrábnout pro sebe a nekouká kolem sebe.
Jak někdo psal, že se neměl komu svěřit, tak mám hodně kamarádek, které se raději svěřily své kamarádce než sourozenci.
Na rodiče v žádném případě nejsem fixovaná ani naopak. Hodně je výchovou a ne jestli je člověk jedináček nebo ne. Nikdy jsem toho nelitovala, že jsem neměla sourozence, ale každý to cítí jinak. Manžel nechce druhé dítě a je ze dvou.
|
| LUCKA2 | •
|
(30.10.2007 17:45:35)
Omlouvám se nevšimla jsem si, že tu mám jmenovkyni....
|
|
|
|
| Jana, 0 dětí | •
|
(16.2.2008 20:58:32)
Určitě nemá cenu řešit, co říká okolí, protože se člověk stejně nezavděčí..:D
Já sem taky jedináček a vážně nemám ráda když se o nás tvrdí, že jsme rozmazlení atd. protože si myslím, že naopak jedináčci to mají těžší..Určitě to má i plno výhod, mám hodně dobrej vztah s mamkou. ale kolikrát bych si přála mít jednoho sourozence, aby to bylo proti rodičům tak nějak vyrovnanější a víc demokratický:D. jedináčci mají takovou "speciální" péči.. myslím, že pak jak se rodiče na to dítě víc soustředí, tak se zabývají věcmi, které by u více dětí i přehlídli, což neni příjemný, poslouchat výčitky za každou drobnost a nemoct nikam jít kvůli přehnané starosti rodičů:D. Ale na druhou stranu jedináčci se umějí chovat mezi dospělýma lidma, protože v jejich společnosti od mala vyrůstají. Ale bohužel, někdy mám pocit, že jsem trošku majetnická Ne co se věcí týče, ale, jaksi lidí, jestli někdo chápe:D A vážně mě to štve, ale strašně těžko se některý ty pocity potlačujou, když jsem se s tim v dětství nesetkávala..možná proto se někomu zdá, že jsme rozmazlení, ale je třeba na to pohlížet i z jiný strany..
A na závěr bych chtěla říct, že opravdu jedináčci tím, že byli zvyklí dostávat tolik lásky, ji prostě tolik rozdávají..:)
|
|
|
| Aja, syn 16m | •
|
(26.10.2007 13:48:40)
Samozřejmě respektuji Tvůj názor, jen přidám jednu svoji zkušenost (a aby sis nemyslela, že poučuju podotýkám, že mám jen jedno dítě - alespoň zatím).
Kamarádka má dva syny 2 roky po sobě - tedy celkem brzy. Podle všeho se věnuje víc staršímu - je trochu rozvernější a potřebuje občas usměrnit. Mohlo by se zdát, že pokud se mladšímu věnuje méně, nebude se tak rychle učit a vyvíjet. Jenže opak je pravdou - právě proto, že kluci nejsou tak daleko od sebe, mladší se velmi rychle učí od staršího a pokud srovnám s vlastním synem (zatím jedináčkem), je určitě napřed - hraje si "pokročilejší hry" atp. Kamarádka mi vždy s úsměvem odpoví - no jo, on to vidí v jednom kuse doma.. a je to. Tzn. mě z toho vyplývá, že mladší sourozenec se vlastně má možnost učit, i když matka nemá momentálně čas (vaří, pere atp. - někdy se to dělat musí :-). No a oba dva se učí respektovat druhého a to je taky hodně důležité.
Kamarádku samozřejmě obdivuju, jak to všechno zvládá, protože zátěž to je samozřejmě veliká a ne každý se do toho takhle brzy po sobě pustí :-)
|
|
| Sylva, syn 4 roky | •
|
(26.10.2007 16:36:19)
Také máme jen jedno dítě a otázky, jaké slýchá autorka článku slýcháme my asi tak 3x za týden. Sestřenice má děti tři a zase musí neustále čelit tomu, proč "tolik" a v "této" době. Moje babička zase říká, že jedno dítě je málo a dvě moc. Nemá smysl se kvůli okolí dělat "hezkým", stejně se nezavděčíte ani nezalíbíte. I já doufám, že časem druhé dítě bude.
|
|
| Kayla, syn 2 roky | •
|
(27.10.2007 13:03:19)
tak tahle otazka me taky depta. u nas je to sice jine, ze my druhe dite moc chceme, ale bohuzel se nam nedari a uz dvakrat jsme o miminko prisli. nas syn ma rad moc deti a strasne se mu libi miminka. nejvice mi vytocila otazka, a co vam brani mit druhe dite. tak mu poridte sourozence. a ja si rikam, co je lidem do toho, ze? prece nebudu kazdemu na potkani vykladat, co mame za problemy.
|
|
| Veveruše |
|
(27.10.2007 21:41:41)
Já si myslím, že nejdůležitější jsou první tři roky - resp. mám to načteno, zejm. od PhDr. Matějčka. Proto doufám ve věkový rozdíl 3, maximálně 4 let, pokud se nám podaří další mrňousek. Původně jsem chtěla věkový rozdíl 2 roky, ale po 1. narozeninách syna jsem ještě neměla sílu. Teď, v jeho 26 měsících, jsem ráda - asi bych se ještě před 2 měsíci s miminem psychicky zhroutila. Naopak teprve teď cítím, že už bych byla schopná zvlánout i druhé dítě, ale 3 roky budou lepší, protože syn se už nebude kočárovat a nebudu muset kupovat dvojkočárek. Rozdíl 7 let si nemůžu dovolit - 1. dítě jsem měla ve 32 letech (resp. skoro 33). Mám sestru o 8 let mladší - máme sice výborný vztah, ale náš vztah se ze vztahu "3. rodič - dítě" na partnerský změnil někdy kolem jejích 14 let... Bývala bych sourozence uvítala mnohem dřív (resp. přála jsem si vždycky o 2 roky staršího bratra - zřejmě díky tomu, že jsem bydlela v domě s o 1,5 roku starším bratránkem, se kterým jsem si jako dítě výborně rozuměla, ale často jsme díky nesourozeneckému vztahu nemohli být spolu - to bylo ale samozřejmě nereálně:-) (a naši by ho bývali uvítali taky, sestřička se jim dlouho nedařila:-)
|
| Kasey | 
|
(28.10.2007 0:04:17)
Ja tedy nejsem jedinacek, mam bratra, ale jsme od sebe sest let, a muzu rict, ze v podstate cely zivot se jako jedinacek citim. Proste uz tech sest je fakt hodne. Kdyz jsem byla mala, jeho zajimaly uplne jine hracky, veci, v puberte jsme byli kazdy uplne nekde jinde, rozumet jsme si zacali az kdyz jsem mela dvacitku za sebou a to si teda myslim, ze je fakt skoda.
Zajisteni jsme sice byli oba dva, nouze u nas nikdy nebyla jak o krouzky, tak o vzdelani, ale mne stejne vzdycky prislo lito, ze proste nemam zadnyho partaka.
Myslim si, ze bud me meli mit rodice driv, idealne tak po trech letech anebo po mne melo nasledovat jeste nejaky ditko.
Vymenila bych klidne vsechny ty krouzky, soukromy ucitele nemciny a angliny, tenisy apod. za nekoho, s kym bych si mohla od malicka hrat.
Zni to mozna hrozne, ale me prijde hroznejsi, ze na zacatku stala stejna touha mych rodicu doprat nam co nejvic :-I
S manzelem jsme si hned na zacatku ujasnili, ze to takhle nechceme. On pochazi ze ctyr deti relativne pekne po sobe a ja mu obcas hrozne zavidim, co si vsechno uzil se svyma brachama a segrama.
Jednoho prcka uz mame skoro dva roky doma a uz cekame dalsiho, podle me je rozpeti mezi detmi dva az tri roky proste nejlepsi.
Fakt bych nedopustila, aby moje dite melo stejnou zkusenost jako ja. A to nejsem ten opravdovej jedinacek.....
|
| Eva | •
|
(29.10.2007 12:00:09)
S tím souhlasím, 6 let je velký skok. Já jsem se ségrou o 3,5 roku a nerozuměly jsme si také. Také měla jiné zájmy, než já. Pak odešla studovat, jezdila domů málokdy, takže jsem si připadala zase sama. Teď si sice rozumíme, ale jsou tam rozdíly (já mám rodinu, 2 děti a uznává svobodu), takže to není úplně ono.
|
|
| michaela z. | •
|
(31.10.2007 11:27:04)
u mě (nebo spíš u nás) bylo rozhodnutí, kolik budeme mít dětí od začátku jasné, vždy jsme chtěli minimálně dvě.
já sama mám sestru o 22 měsíců mladší a nevyměnila bych ji za nic na světě, jak už tady někdo psal, její štěstí je moje štěstí a její bolest je moje bolest a samozřejmě naopak. hodně nás v dětství stmelilo, když se to doma začalo mezi rodiči vyostřovat (máma pila a otec ji bil), nedokážu si představit, že bych toto období měla prožívat jako jedináček, vždycky jsme si totiž k sobě přelezly do postele, objímaly se a navzájem se utěšovaly. nebo i když si naši občas někam vyšli a my zůstaly samy doma, hodně jsem ocenila, že tam nejsem sama, protože i když je ségra mladší, tak rozhodně není takový strašpitel jak já :-)) nehledě na to, že jsme se opravdu učily kompromisu mezi sebou, pořád jsme mezi sebou dělaly různé obchody a výměny atd. měly jsme kamarádku, která je jedináček a bylo nám jí vždycky líto, jediný, koho měla jakože za parťáka byl pes. taky ji to hodně mrzelo, že je sama, ale bohužel ona s tím nic udělat nemohla.
naše matka má o šest let starší sestru, ale říkala, že to je snad nejhorší věkový rozdíl, ona když se narodila, tak sestra už chodila do školy, když máti chodila do školy, tak ségra už byla v pubertě a když máti byla v pubertě, tak ségra už měla první dítě, takže se prostě nikdy jako sourozenci moc nesehrály a nefunguje jim to dodnes. ale tak to bohužel někdy dopadne i u sourozenců, kteří jsou blízko u sebe.
jenom pořád s prominutím (vím, že si tím asi získám ostrou kritiku) nepochopím to, že má někdo jedináčka, protože ho chce fin.zabezpečit (navíc to jsou většinou lidé, kteří se na peníze až tak dívat nemusí). my taky máme pro malého stav.spoření, které dostane, až se rozhodne od nás odejít, nemáme v plánu dávat ho do nějakých prestižních škol a přesto si myslíme, že kvalitní vzdělání může získat i v "normální škole" a kroužků je tu taky dost. nevím prostě, ale až se vás jednou dítko zeptá, proč nemá sourozence, tak mu řeknete, že místo toho má kvalitní vzdělání, nebo chalupu v jeseníkách? já bych třeba za sestru nevyměnila celý hotel hilton.
rozhodnutí kolik mít dětí je samozřejmě na každém z nás a já všem dítkám přeju hoooodně spokojené dětství.
|
|
|
|
| Pavla + rocni prcek | •
|
(30.10.2007 17:35:11)
Uplne s nazorem souhlasim. Taktez mame rocni holcicku, krasna milounka holcicka, ale vyda za dva kluky. Snazim se ji neustale venovat a cely den nestaci. Uz jsem take narazila na otazku a kdy bude dalsi........chci si malou uzit co nejvice a nejdele a venovat se ji a poskytnout ji vse potrebne a ne ji odstavit na druhou kolej. Okoli to nechape. Vsichni maji sve duvody pro rozhodnuti. Nase mala musela bojovat po narozeni a ja take. Narodila se predcasne, ale ted je vse v poradku. Nechtela bych ji ani v nejmensim osidit v nicem. Je mi skoro 32 let a je to moje prvni dite. Chtela bych nejmin do jejich 4 let veskery cas venovat prave ji. No a kdyz si spoctu, ze bych mela druhe mit v 37 letech + -, tak to uz jsme nekde jinde.................zustavala bych u jednoho ditete, protoze ten vek se mi zda hranicni............. je to ale muj nazor. Nejhorsi je, ze ani manzel nechape a zacal hovorit o sourozencich. No a prave manzel je cely den v praci, malou ani nevidi,s nicim nepomuze,nevi co to obnasi starat se o dite,ale vic sourozencu je vic sourozencu a hovori o me sobeckosti vuci male, ze bude sama....co na to rict? Ani muj zdravotni stav neni idealni a sama jsme rada, ze prcka mame. Nikdo by nemel premlouvat ci "ci nejak citove vydirat" partnera.
P.
|
| Hanka | •
|
(30.10.2007 17:48:41)
Pavlí díky za příspěvek. Rozumím ti a nechci se tě dotknout, mě jen napadlo, co kdybys ty chtěla druhé dítě a partner ne, jak bys to vnímala ? Samozřejmě, že když on se dítěti tolik nevěnuje a bylo by druhé dítě jen na tobě, asi bys měla mít "větší hlasovací právo", ale co kdyby (jen nápad, né že to tak u vás je), on by chtěl víc času trávit s malou ne v práci vyděláváním peněz, chtěl by třeba zůstat na mateřské... a chtěl druhé dítě a ty ne.
Víš, já jsem si jen představila, kdyby si tu nějaká maminka postěžovala, že chce druhé dítě a manžel jen jedno, sice se mu naplno manžel věnuje, je skvělý otec, to nemůže říct, že ne, ale ona by ráda dvě děti a pro své dítě sourozence. Jak bychom se tady na severu na toho tatínka možná "sesypali".
Jestli by si ta maminka nemyslela, že by se tatínek měl místo tak moc naplno věnovat jednomu dítěti, podělit svou péči mezi dvě děti.
Nezlob se na mě za tento příspěvek.
Jo a samořejmě vnímám, že tu v rozhodování hraje roli i zdraví a věk, to jsou podstatné věci. To co jsem napsala, byl jen nápad-druhý pohled.
|
|
| Nikola | •
|
(30.10.2007 20:28:44)
taky souhlas. Já měla první dítě skoro v 37 císařem, takže kdybych chtěla druhé, tak se k němu "dopracujeme" nejdřív na prahu mé čtyřicítky. A to už se mi do toho nechce.
A tuhle měla snahu NAŠE JEDINÁČKOVSTVÍ probírat se mnou kamarádka, co teprve ted čeká první dítě a vůbec ještě netuší, jaké bude v praxi dítě mít. Přitom už ted musí do konce těhotenství ležet, protože se otevírá...partner podniká...takže hlídání víceméně mít nebude, ani ze strany babiček...a je předpoklad, že druhé těhotenství bude obdobně problematické.
Nicméně "krafá", když jí řeknu své důvody, tak se mnou polemizuje...přitom si myslím, že se sice snaží navenek ŔEŠIT MĚ, ve skutečnosti ale řeší sebe a svoji nejistotu, kolik vlastně dětí. Ona si vlastně ted v těhotenství ani není jistá, že udělala s dítětem to pravé ořechové.
Hlavně, když má navenek "jasno", že teda jedináčka ne, když už děti...
V duchu jsem se zařekla, že s podobnými "starosty" jako je ona, na toto téma už nic zdůvodnovat nebudu. Prostě řeknu jen, že jsem spokojená se stavem věcí takovým, jaký je. Tečka.
|
|
|
| Silvie | •
|
(31.10.2007 8:14:20)
Trochu chápu, druhé dítě jsem chtěla taky za devět let.
Jen připomínka, k vývojovým zákonitostem taky patří, naučit se dělit o tu pozornost.
Dnes už to vidím jinak, ale souhlasím, že je to každého věc.
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(6.11.2007 10:39:22)
My se k druhemu rozhodovali tezce. Vedeli jsme urcite, ze musi prijit brzy po prvnim, protoze nam je 34 a 38. Manzel chodi v osum vecer z prace, takze o domacnost a o dceru se staram sama.
Manzel videl, ze jsem fyzicky i psychicky casto hodne unavena a do druheho se mu moc nechtelo. Musela jsem ho docela nutit. Trochu jsem to tedy nechavala nahode a rikala si, dobre, kdyz se to ma stat, tak do vanoc otehotnim, jinak holt budeme mit jen jedno dite.
I ted mam strach, ze fyzicky i psychicky mi to druhe vycerpa a nejde jen o prvni, druhy rok zivota, ale dite je na hoooodne let.
Tak z toho mam strach ja, co se vice dite v pozdejsim veku tyce.
Bohuzel, jednu babicku uz nemame a druha je stara.
|
|
|
| Lucka | •
|
(25.10.2007 11:21:00)
Mám syna 1 rok. Porod jsem měla plánovaným císařem - konec pánevní. Po porodu a pak doma, jak to bylo vše strašně těžké, jsem si řekla, že jen jedináčka. Několik měsíců jsem tvrdila že jen jedno dítě. Dnes vím, že jen jedno dítě NE. Na bolest a ty špatné věci se někdy zapomíná, jako třeba u mě. Líbí se mi pozoravat synka jak se rozvýjí. Mám velkou touho, sledovat vývoj ne jednoho dítka, ale dvou, jak si hrají, vyrůstají, učí, zlobí atd.... A hlavně vím, že je fajn mít sourozence z vlastní zkušenosti. Samozřejmě je důležité, aby si rozuměli. Ale to předem nikdo neví. Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence. Ale jelikož mám císaře, tak mám doporučeno počkat 3 roky. Ale to bych počkala, i kdybych mohla dříve. V rodině máme 2 jedináčky (moje sestřenice) a jedna je v pohodě, není sobecká, ale moc jí mrzí, že nemá sourozence a druhá je velmi sobecká, nerada se dělí a taky jí mrzí, že nemá sourozence. Má jedno dítko - neplánovaně v 18 letech a druhé nechce, jen kvůli pohodlí, protože ho prý měla taky sama. Každého věc.
|
| yA+Amálka | 
|
(26.10.2007 10:27:51)
Ahoj Luci, trošku mě zarazilo tvé tvrzení: "Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence.", mě zase přijde sobecké mít děti např. tři a "nedopřát" jim pro finanční nouzi možnost vyzkoušet více než pár cest (na které zrovna budu mít) a obhajovat své počínaní láskou na rozdávání, která je nejdůležitější.
Sama bych asi taky chtěla min. dvě děti, ale naprosto chápu, když se někdo rozhodne pro jedináčka. Sourozenecké vztahy jsou určitě pro vývoj důležitým faktorem, ale stejně důležité vidím zaopatření dítěte směrem ke vzdělání, koníčkům atd. Když se rodina necítí komfortně, aby zaopatřila více než jedno dítě, nemluvila bych o sobeckosti. Je to o prioritách, které máme každý jiné a máme na to právo.
|
| Lucka | •
|
(26.10.2007 15:45:29)
Ahoj, to děkuji za názor. Ale i tak mě přijde sobecké ohledně dítku, když rodiče nepořídí sourozence z důvodu, že sami chtějí ještě cestovat, užívat si života.... Já to nemyslela na tento článek, na Katku že je sobec. Ale já bohužel neznám jedináčka, který by byl spokojený, že je sám. Tuhle mi kamarád jedináček vyprávěl, že si prál vždy sourozence, ale maminky nechtěla kvůli porodu, že se bála bolesti. To mi přijde nesprávný důvod nemít další dítě. Vždy bude trpět jen to dítě. Buď člověk myslí hlavně na sebe a nebo na dítě.
|
| malarka | •
|
(28.10.2007 12:24:16)
Moje kamaradka má taky jedináčka, krásnou holčičku, mají zatím hrozně malý byt, tak si řekli, že to takhle nechají a jaké bylo překvapení, když jim od tří let prcek škemrá, že kdy už budu mít taky doma někoho na hraní, jako ostatní děti:-))). Navíc není nic ztraceno, když budou děti šikovné, tak stejně můžou studovat a cestovat. Jen to nebudou mít všechno zaplacené od rodičů.
Ale neodsuzuji nikoho. Každý má právo rozhodnout se jak chce.
Já jsem teď pár měsíců v Irsku a tady je úplně normální čtyři, pět i víc dětí, ale oni jsou většinou nevychované. To si v duchu říkám, naco máte tolik dětí, když je pak necháte růst jak dříví v lese.
Takže já asi budu volit zlatý střed 2, když pánbůh dá.
|
|
| verysek21 | 
|
(30.10.2007 7:31:49)
Musím s tebou jenom souhlasit, že mít dobrovolně jedno dítě je sobecké. Já osobně znám ze svého okolí 2 kamarádky, co jsou jedináčci a každá si pořídila rovnou děti 3. Můj muž má bratra o 10,5 roku mladšího a taky se cítil jako jedináček. Tohle svým dětem udělat nechtěl. Proto máme děti 2, necelé tři roky rozdíl a není nic hezčího, než je mnohdy pozorovat, jak jsou spolu, nedají na sebe dopustit a jsou velcí kamarádi. Dnes je jim 12 a 15 a doufám, že se jejich vztah nezmění nikdy. Sice dcera neuměla anglicky už v 6-ti letech, ale dnes v patnácti mluví naprosto perfektně a naučila se to až ve škole. Když jsme si zcela vědomě pořizovali druhé dítko, byla to doslova odvaha v naší finanční situaci. Nikdy jsem toho nelitovala, časem se finanční situace o hodně zlepšila a dneska si všeho užíváme ve čtyřech.
|
| fisperanda | 
|
(30.10.2007 7:37:42)
Fakt to nechápu. Nechápu kde se berou názory o sobeckých rodičích jedináčků a o jedináčcích coby rozmazlených, nedělících se spratcích.
To je tak maloměšťácký, až je mi z toho zle.
|
|
|
|
| Veveruše |
|
(27.10.2007 21:49:29)
Moje známá vyrůstala jako jedináček, sourozence si prý vždycky moc přála. Rodiče jí jako důvod, proč nechtějí další děti, argumantovali podobně - že by jí nemohli tolik dopřát (a nijak špatně situovaní nebyli). Ona by bývala ale radši měla sourozence než lepší ekonomické zázemí...
|
| Kristina | •
|
(29.10.2007 8:22:43)
Ano, souhlasím. Znám některé rodiny, kde rodiče si myslí, kdo ví co dítěti nedopřejí, když s ním jezdí např. každý rok k moři - a dítě se často otravuje s rodiči - a přitom by bylo raději, kdyby mohlo někde pobíhat se sourozenci, třeba "za humny"...
Někteří lidé si nepořídí víc dětí i z toho důvodu, že třeba u známých vidí, jak se děti perou a matka má víc starostí. Ano, je tomu tak. Dvě děti se perou, ale taky si spolu hrají! Jsou i tací jedináčci, kteří si sami hrají, ale většina si chce hrát s někým. A tudíž sourozenci se pět minut perou - a během dalších pěti jsou největší kamarádi. Vím, o čem mluvím. A tudíž si nejsem tak moc jistá, když pak jedináček vyroste, zda bude rodičům vděčný, že má sice víc ekonomických prostředků, ale je zcela sám.
|
|
|
|
| Hanka+2holky | •
|
(27.10.2007 15:48:54)
Ahoj,
mám dvě holky-obě sekčně-a jsou od sebe 19M.Vím,byla jsem trochu míň zodpovědná-doporučovali počkat rok-nejméně,ale vzhledem ke komplikacím s hojením jizvy jsem se bála srůstů,prostě jsem šla do toho,stálo mi to za to:-)).Tři roky mi příjde zbytečně moc.Ale možná byly důvody ještě jiné,pak je to jasný.
Jinak k debatě o jedináčcích-jednoznačně jsem pro víc dětí.U nás pravděpodobně zůstaneme u dvou(manžel-jedináček-je z našich divokých holčiček trošku paf),ale obdivuju každého,kdo jde do tří i víc.Určitě je to otázka financí,ale taky i určitého odřeknutí si,obětování se.Jasně,nebudu pořizovat děti při velmi špatné soc.situaci,ale myslím si,že jsou věci,které dítko potřebuje a pak nadstandard.Já doufám,že sourozenec je to nejlepší,co jsme mohli starší dceři pořídit a naopak.Obě se od sebe učí,vždycky upozorňuju manžela,jak je to skvělý,když spolu dorazí po spaní,teď si zrovna hrají na návštěvu....Prostě je to trochu sobecké jen jedno-nechci nikoho urazit-ale jednou možná bude angličtina ve školce málo.Omlouvám se za tenhle dodatek-ale musel ven.
Jinak přeju štěstí a hlavně zdraví.Třeba se názor ještě změní:-)).Není všem dnům konec.
Hanka
|
| Eve | •
|
(28.10.2007 15:55:25)
Nevim, kde nekdo bere tolik jistoty, ze sourozenec je pro dite dulezitejsi nez cokoli jineho. Muj manzel sourozence ma, ale nerozumi si spolu, nestykaji se spolu a kdyby to jen trochu slo, tak by ho jeho vykutaleny bratr jen zneuzival, kdezto zminovany kurz anglictiny by mu mohl byt v zivote prospesnejsi. Takze v jeho pripade by jedinackovstvi bylo urcite lepsi.A znam takovych dost, neni to ojedinely pripad. My planujeme deti dve, tak ctyri roky od sebe, ale rozhodne si jako duvod nebudu davat to, ze porizujeme synovi sourozence, aby nebyl na svete sam a mel si s kym hrat.Proste si chci znovu uzit to male miminko atd. Deti ke hrani se v nasem okoli vyskytuje dostatek, takze ho kvuli tomu nemusime vyrabet :-) Myslim si, ze zabezpeceni ditete je v zivote velmi dulezite, resp. umozneni mu chodit na dobrou skolu, cestovani a pod., to sourozenec nenahradi. Nikomu svuj nazor nevnucuji, at si kazdy ma tolik deti, na kolik se citi a na kolik ma.
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 |
|
(28.10.2007 16:00:17)
.... to vzdelani, praci, zabezpeceni atd. muze clovek ovlivnit sam (anglictinu se muze naucit i ted), ale to, ze nema sourozence ovlivnit nemuze.
Rekla bych, ze z 80% sourozenci spolu vychazi dobre, takze ta sance je velka, ze budou mit v zivote nekde oporu. A s ohledem na rozvodovost je tato oporo vetsi nez partnerova :-(
|
| Lucka | •
|
(28.10.2007 18:16:59)
Krásně napsáno !!!!!!!!!!
|
|
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 7:39:30)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 7:40:18)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 7:41:04)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
| Federika | 
|
(30.10.2007 11:40:45)
Verysku,
tohle je bohužel častý omyl-považovat všechny soukromé školy za kasičky pro bohaté lidi s méně nadanými dětmi....Nejdřív se o to více zajímej, projdi si některé a možná zjistíš, že je sice spousta dobrých státních škol a spousta špatných soukromých škol, nicméně-dnes je už také pár velmi dobrých soukromých škol, jejichž možnosti , styl výuky a třeba možnosti jazykového vzdělání převyšují možnosti státních škol....
|
| Federika |
|
(30.10.2007 11:44:00)
přičemž ale uznávám, že kvůli této skutečnosti bych nemusela mít jedináčka....Já nadále tvrdím, že je každého věc, kolik dětí si pořídí a nemusí s eobhajovat, byť by nechtěl dítě žádné.
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 12:15:48)
Věř tomu, že jsem to udělala a o školy se dostatečně zajímala. Na soukromé škole jsem neshedala žádný nadstandart ve vzdělání, které poskytuje mé dceři výborný státní gympl s obrovským množstvím aktivit "navíc".
Mimochodem má zkušenost se soukromým školstvím je bohužel taková, že ji navštěvuje spousta málo inteligentních dětí velmi bohatých rodičů, kteří si to prostě pouze můžou dovolit. Žádný státní gympl nevezme dítě se čtyřkou na základce, soukromý gympl běžně. Jen v mém okolí blízkých spolupracovníků, kteří sami mají VŠ studuje několik dětí na soukr.školách, protože na státních neuspěly.
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 12:46:07)
Ona naše republika není jenom Praha. Naštěstí.
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 12:51:21)
A co mají v Babicích tak zvláštního, co jinde nenajdu?
|
| Federika |
|
(30.10.2007 12:58:18)
Babice je internátní gymnázium s úplně jiným přístupem, ale já ti uvedu třeba tohle gymnázium:
http://www.porg.cz/
|
| Líza | 
|
(30.10.2007 12:59:18)
Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
|
|
| Líza |
|
(30.10.2007 12:59:26)
Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
|
|
|
| Tereza | •
|
(30.10.2007 21:48:23)
Třeba to, že tě naučí psát slovo nadstandard.
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(30.10.2007 22:39:53)
K těm školám – myslím, že pravda je někde uprostřed.
Měla jsem kolegu a jeho dcera měla v sedmé třídě několik čtyřek a propadala z češtiny. Takže co udělal? Zapsal ji do British International School, kde ji normálně přijali. (Sice tatík dva roky platil 40 táců měsíčně, ale aspoň tu angličtinu tam do ní snad nahustili)
Moje jiná kolegyně měla dceru, která měla zase problémy s chováním - alkohol, snad i drogy… A najednou se ocitla na English College :-). V pohodě. (Většina dětí tam byla stejně česky a rusky mluvících).
Takže není všechno zlato, co se třpytí.
Veryska21 ale jinak taky moc nechápu – ("co máš na mysli umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Leda bych doma měla málo chytré dítě...“) No právě! I to by se člověku mohlo přihodit. Málo chytré nebo jinak nestandardní. I matka málo chytrého dítěte snad může chtít, aby chodilo do dobré školy, ne?
(takže nevím jak vy, já už šetřím na British International School :-)
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(30.10.2007 22:57:02)
Milado,
nevím, neznám nikoho, kdo by tam měl děti. Ale té budovy jsem si nedávno všimla :-).
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(30.10.2007 23:10:14)
Milado,
zajímavý to je už kvůli té geografické poloze :-)
Ale já jsem realista. Buď to nezaplatím nebo to bude ještě jinak
("Education based on a Christian world view which promotes Biblical Christianity as a way of life and a key to genuine enjoyment, security and fulfilment of life").
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(30.10.2007 23:21:29)
Jo, Milado, koukám na tu cenu - pro školáčka 280 tisíc za rok. Máš-li dvě děti, nekup to :-)
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(31.10.2007 4:35:02)
Zuzano, v souvislosti s British International School mě napadlo, že kdysi chodila na diskusi o prvňácích jedna maminka, která tam měla v první třídě dceru. Dítě bylo strašně přetížené, výuka měla hodně hodin, nároky učitelek včetně družinářky byly hodně vysoké a holčička to blbě snášela.
Tak si říkám, že přijmout je jedna věc, a co je dál, druhá. Jestli se tam ta tvoje dotyčná známá taky udrží, nejen že se nechá přijmout ;-))))
K tomu, že dobrá škola jen pro hloupé dítě. Co takhle třeba dobrá škola pro nadměrně chytré dítě, které by v klasické konzervativní škole sedělo, nudilo se a dostávalo poznámky za vyrušování. Co dobrá škola pro dítě, které není příliš zdatné v kolektivu a které by na špatné škole mohlo být obětí šikany? Co dobrá škola prostě jen tak, aby dítě bylo spokojené a ne vystresované a neurotické?
(Nicméně znovu podotýkám, že dobrá škola může být zadarmo, státní, a klidně může být špatná soukromá za spousty peněz.)
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(31.10.2007 7:47:48)
S tou dcerou známého už je to pár let. Ale co vím, úplně v pohodě tam ta holka odchodila poslední dva roky základní školy. Na české základní měla čtyřky, anglicky skoro neuměla.
Jinak souhlasím s tím, že nabídka škol by měla být co největší – pro chytré, blbé, jednostranné, sportovně založené… Jen nelze předpokládat, že každá drahá škola bude dobrá a každá státní špatná. A na druhou stranu je omezenost říct – „na co soukromé školy, když MOJE chytré dítě může chodit do státní?".
|
| verysek21 |
|
(31.10.2007 7:59:51)
Co na soukromé škole, když moje dítě může chodit do VÝBORNÉ státní školy - to je omezenost??? To snad nemyslíš vážně? Připadá mi to jako závist někoho, kdo se tam nedostal....
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(31.10.2007 9:46:03)
Verýsku21,
relax!
Podívej se na rok narození mých dětí. Nějak se mi jenom nezdála tvoje reakce. Některé matky tady prostě zmíní, že vzdělání může stát taky dost peněz (může a nemusí – podle toho, co očekáváš a podle toho, jak standardní/nestandardní je tvoje dítě) a ty na to reaguješ asi tak, že – když budete mít chytrý dítě, tak vám taky vystuduje! Takže tyto finanční výdaje můžete klidně ignorovat – zařiďte si to tak, abyste měli standardní a nadprůměrně chytré dítě. Jako mám já! Dost černobílý, nemyslíš? Zvlášť když připustíme možnost, že i pro tvoje standardní a nadprůměrně chytré dítě někde existuje ještě lepší škola než je ta, kterou zrovna navštěvuje.
Dnešní doba je hrozně rychlá a proměnlivá. Člověk se musí zorientovat v široké nabídce všeho možného. I vzdělání. A je úplně v pořádku, když matky s určitými výdaji na vzdělání počítají. Včera jsem byla u zubaře a nechala jsem si vyčistit zuby. Zaplatila jsem 1100,-. Někdo by si ťukal na čelo. Já zase vím, že když to jednou za čas udělám, ušetřím si čas a mnohem větší výdaje se zkaženými a vypadanými zuby. A tak je to se vším.
Osobně bych se asi vyhýbala školám, kde jediným kritériem výběru je tatínkova nabitá prkenice. Ale to už tady tak vlastně padlo.
|
| verysek21 |
|
(31.10.2007 12:43:09)
Zuzano, možná se budeš divit, ale já s Tebou souhlasím.
Celá ta debata se posunula úplně někam jinam. Od začátku to bylo myšleno tak, že nemusíš mít zase až tak moc peněz, aby Tvoje děti vystudovali kvalitní školy a je škoda si kvůli tomu druhé dítě nepořizovat a o mnohé o ochudit. Moje děti jsou obě naprosto normální, dcera je ale přes svou šikovnost navíc i velmi ambiciozní, pečlivá a jde si za svým. Syn, byť se "učí" velice dobře, tak se vlastně neučí, což je škoda. Pokud ale nezmění přístup, půjde prostě na běžnou střední školu a odmítám mu platit speciální školy i když bych na to měla. Právě proto, že se nechci zařadit do toho zástupu rodičů, kteří penězi nahrazují inteligenci a píli dětí a tyto přesto studují. Znám jich ze svého okolí opravdu dost, občas si dají reparátek a zase se jde dál. Už na základce měli sice 4, ale ono se to nějak udělá, zvláště dokud nebudou státní maturity.
Nejsem z Prahy, kde je situace třeba trochu jiná, než v ostatních městech. Praha je v mnoha ohledech specifická.
Investici do vzdělání nijak nepodceňuji, počítám i se zavedením školného na VŠ a jsem ochotna platit, pokud budu vidět snahu dítka.
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(31.10.2007 13:09:08)
Verysku,
v té základní věci se shodneme – pro mě by peníze taky nebyly důvodem k tomu, abychom zůstali u jednoho dítěte. Ve skutečnosti si myslím, že každý je prostě nastavený na nějaký počet dětí a není potřeba to obhajovat. Ani penězi, ani jinak.
A k těm různě snaživým sourozencům – pokud mě to jednou potká, finančně budu dělit všechno napůl. Pokud mi dítě neudělá nějaký podraz nebo nezačne brát drogy – tam bych mu tu částku odložila na pozdější dobu. Můj názor, nikomu ho nevnucuji.
|
|
|
|
|
|
| MSteflova | 
|
(31.10.2007 10:13:57)
Lízo, já na BISP před lety pracovala, nevzpomínám si, že by tam byly družinářky, alespoň ne u nás na pobočce. Byly tam děti už od roku a půl, některé se s jazykem chytily rychle, jiné trochu tápaly. Inspirovala jsem se tam, poznala fajn lidi, jiné kultury, jiný styl výuky...výborná zkušenost. Ale s klidným srdcem dám svou dceru do státní školy, zase o tolik nepřijde. Raději dám na doporučení ostatních rodičů než na ceny školného. i když teď bydlíme na malém městě, škola je tu jedna. Tak uvidím, stejně máme ještě čas.
|
|
|
|
| verysek21 |
|
(31.10.2007 7:53:27)
Tak jestli jsi studovala proto, aby Tě naučili psát slovo nadstandard, tak Tě zase zapomněli naučit psát "Tě" s velkým písmenem. No jo, ono někoho fakt nejde naučit všechno....
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(31.10.2007 8:07:11)
Když už tu teda probíhá workshop o pravopisu... "Tě" s velkým T se píše tam, kde chceš dotyčnému projevit zvláštní úctu, především pak v osobních dopisech. Rozhodně není porušení pravidel napsat malé "t".
|
|
| Tereza | •
|
(6.11.2007 18:17:05)
Kdo říká, že jsem studovala, ty jsi tady za Šalamouna :o))))
|
|
|
|
|
| Tes | •
|
(31.10.2007 13:11:00)
Chtěl byste mít dítko v Babicích?
|
| Federika |
|
(31.10.2007 13:19:07)
Tes,
někdy tomu mýmu hyperaktinímu, obtížněji vychovávatelnýmu staršímu synovi vyhrožuju, že ho zavřu do Babic:-))
Ale ne, jinak ne, tyhle internátní školy od útlého věku u nás nemají tradici a myslím, že v tomhle věku bych ho tam určitě na celý týden mít nechtěla...
Kdybys mi zavolala takhle někdy večer, kdy ho mám z nějakýho důvodu plný zuby, možná bych nadšeně adpověděla: ano, okamžitě ať si ho tam vezmou:-))
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(31.10.2007 13:27:56)
No, já bych chtěla, aby šel syn na internátní školu do Anglie, až mu bude 12.
Samozřejmě kdyby měl vlohy ke studiu a nadání na jazyky a souhlasil s tím - proti jeho vůli bych ho nestrkala nikam... a taky kdybych na to měla prachy, což v tuhle chvíli nemám, ale ještě mám sedm let času. :o)
|
| Federika |
|
(31.10.2007 13:34:02)
Monty,
prblém je v tom, že tobě zatím připadá věk 12 let jako věk, kdy je dítě téměř dospělé, samostatné, schopné se o sebe postarat....Já mám syna devítiletého, relativně velmi samostaného, ale něějak mi zatím pořád připadá malej, nedokážu si zatím představit, že bych ho ve 12, čili za tři roky poslala na hodně let do školy a vídala ho jen občas nějaký ten víkend...Ano, možná později, to plánuju určitě, ale ve 12 ještě ne.
A těžko to plánovat, když máš syna ještě tak malého...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:39:45)
Federiko,
jenže to se teprve ukáže, jak na tom bude, až mu bude 12.
Je fakt, že je dost přecitlivělý a je na mne hodně fixovaný, jenže te
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:40:45)
SORRY - odklikla jsem to brzo. :o)
Teď je mu 5 a všechno se může změnit, za pár let se může projevovat úplně jinak.
Jak jsem psala - záleží to hlavně na něm, ale kdyby chtěl a byly na to prachy, ráda bych mu to umožnila.
|
| Federika |
|
(31.10.2007 13:44:26)
jasně....nebo uvidíš jiný možnosti a možná se ti do toho tak rychle nebude chtít. Já jen, že v pěti letech se to těžko dá říct, já v té době tápala, kam ho upíchnout, nabídka základních škol je už velká, mezi školama jsou dost velké rozdíly a vybrat dobře je někdy fuška, seknout se můžeš vždycky....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| verysek21 |
|
(30.10.2007 12:49:38)
Rozhodně jsem neshledala, že by měly takové školy něco navíc oproti státnímu gymplu, kam chodí dcera. Nic, kromě školného. A to kvalitu nezaručuje.
|
|
|
| Federika |
|
(30.10.2007 12:56:15)
ano, Verýsko, já psala o jiných soukromých školách...O takových, kam nejen že nevezmou děti s horšíma známkama, kde navíc ale nestačí ani běžnéí testy Scio, které se většinou dělají na přijímačkách na státní gymnázia a které moc o inteligenci dětí nevypovídají....Prostě jen tvrdím, že existují velmi dobré soukromé školy, kam je i těžké se dostat, kde ale za ty peníze dostaneš vyšší kvalitu vzdělání a hlavně ten styl výuky je pro budoucnost jaksi přínosnější....
To jsme se ale fakt poněkud vzdálili od tématu, já sama budu mít třetí dítě, chci všem dát nejlepší vzdělání, kterého ony budou schopny a které jim já budu schopna umožnit a vím, že to jde, když sebou oba mrskneme. Zároveň ale přiznávám, že to něco stojí, např. jazykové vzdělání je u nás na státních základních i středních školách samo o sobě pořád nedostačující...
|
| Federika |
|
(30.10.2007 12:56:38)
Verýsku, ne Verýsko promiň..
|
|
|
| Líza |
|
(30.10.2007 12:58:58)
Varýsku, to nejde takhle paušalizovat. Některé střední soukromé školy (i v Praze) jsou fakt místem, kde se koncentrujou děti dobře situovaných rodičů, které s odřenýma ušima prolezly základku, a podle toho taky vypadají. Ovšem třeba takovej PORG z podobné nekvality podezírat fakt nelze. Stejně tak jsou naprosto příšerné státní školy i státní školy špičkové.
Myslím, že ve školství, podobně jako ve zdravotnictví, se nedá spolehnout ani na to, že pokud se za něco hodně platí, mělo by to být kvalitnější.
|
| Federika |
|
(30.10.2007 12:59:50)
Děkuju, Lízo, zrovna o Porgu uvažujeme....
|
| verysek21 |
|
(31.10.2007 7:45:35)
Ne, mě opravdu nepřesvědčíte, že za peníze si vždycky koupíte kvalitu. Dcera je na státním gypmlu, kde se rozhodně nedělali SCIO, ale právě náročné psychologické testy, mimo jiného. Jazyky mají i s rodilými mluvčími, jezdí do zahraničí, chodí např. do kin výhradně na cizojazyčné filmy.
Školy, o kterých mluvíte, kde je školné 280 tisíc, rozhodně nejsou běžně dostupné, ovšem školné 20-40 tisíc ročně, je dostupné TÉMĚŘ pro každého a právě na těchto školách se nachází hodně málo inteligentních děti bohatých rodičů, o tomto mě fakt nikto nepřesvědčí, i kdyby mě tu napadal, jak dlouho chtěl.
Někomu se asi nedá zase vysvětlit, že za prachy si nekoupíš IQ. O čem značí už jenom to, jak mě někdo poučuje o tom, se píše jedno slovíčko. Tak nezapomeň zase najít nějakou chybku!!
|
| Federika |
|
(31.10.2007 8:38:51)
Verýsku,
on tě nikdo přesvědčovat nechce...ty prostě chceš paušalizovat a nemáš pravdu. Jdi se třeba mrknout konkrétně do toho Porgu-školné je tam podle platu rodičů, takženějakých 10 000-87 tisíc-a uvidíš, že se přece jen styl výuky a nabídka vzdělání poněkud odlišuje od běžného standardu státních gymnázií. Cizojazyčné filmy a rodilí mluvčí-to není nic vyjímečného, i na státních gymnázií, jenže často je tam problém sehnat kvalitní učitele, protože jsou ty pozice zkrázka špatně placené.Buď ráda, že seš na státním gymnáziu spokojená, ale prosím, trochu si poodhrň ty klapky, možná v tvém okolí nejsou kvalitnější soukromé školy, v Praze je jich ovšem už dost....A ty nároky některých opravdu převyšují běžné nároky na žáky státních gymnázií....
Myslím, že jsme se dostali ale opravdu někam jinam...
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)