| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jedináček

 Celkem 573 názorů.
 Lavanda 


Sourozenci 

(25.10.2007 9:09:44)
Nemyslím si, že sourozenecké vztahy jsou tím hlavním důvodem, proč mají lidi více dětí. Někdy si sourozenci rozumí, jindy to dopadne hůř.
Jako rodiče tří dětí jsme si taky často vyslechli a vyslechneme komentáře. Absurdní. Jako by snad naše děti živil někdo jiný.
Pro prostou reprodukci populace by prý měly mít tři děti prakticky všechny rodiny. Pokud by se všechny rodiny rozhodly mít jen jedno dítě z přesvědčení, brzy jako národ vymřeme.
 čiřikaví a Jakub 9.10.06 


a kdy budete mít další ... 

(25.10.2007 9:34:52)
ted mame rocniho syna a take neustále narážím na otazku typu a kdy budete mit dalsi... kdyz rikam za 8 let, tak na me vsichni koukaji vic nez divne.
pokud poridime malemu sourozence tak to ale bude opravdu az za nekolik let a ne z duvodu materialnich, ale vyvojovych.
Jsem presvedcena ze prvnich 7 let zivota ditete je nejdulezitejsich - proto se chci techto 7 let diteti naplno venovat a rozvijet ho a ne delit cas, pozornost a energii mezi nej a dalsiho sourozence abych se ve finale nevenovala ani jednomu poradne.
Podle meho nazoru ma mi kazde dite k dispozici dostatek pozornosti od rodice. hlavne v tom vyvojovem veku.

toto je ale moje cesta a rozhodne to neznamena, ze rodiny, ktere maji vice deti se svym detem dostatecne nevenuji - venuji se jim natolik, nakolik mohou.
 Hadi a spol 


no tak to máte z jedné vody.... 

(25.10.2007 10:54:00)
... no ale my pořád ještě uvažujeme o sourozenci. Vždycky jsem chtěla víc dětí, minimálně dvě a teď mám pocit, že to přece nemůžu holkám udělat, aby byly jedináčekové :-)
 Mecháček 


Re: a kdy budete mít další ... 

(25.10.2007 15:58:37)
Milá Katko,
koukám, že jsi tedy pěkně píchla do vosího hnízda, což je samozřejmě jen dobře. Kolik lidí, tolik názorů, také přidám jeden. Ten se ale nebude, možná překvapivě, týkat jedináčků - dětí, ale jedináčků - dospělých.

Dětí jsme vždy doma měli až dost, já sám jsem ze 4, ale o tom nechci mluvit, jednoho jedináčka totiž doma přeci jen máme - a tím je moje žena. Je vážně skvělá, vždyť to se mnou vydržela už tak dlouho, nesmírně oddaná rodině, pro kterou by dýchala a naše děti miluje láskou, která nezná hranic. Byla velmi přísně vychovaná a už od ranného mládí plně samostatná a připravená do života. V podstatě jen samé klady. Až na jednu maličkost - jako jedináček NIKDY nepoznala nutnost kompromisu, přizpůsobení se, poviného dělení a občas samozřejmě i nepříjemných ztrát, které bolí, ale zocelují a připravují na život, se všemi jeho nástrahami. Nikdy tak nedokázala zcela pochopit sourozenecké vztahy a vazby našich dětí, jejich nutné zákonitosti a vývoj, protože si tím sama neprošla. Já to neodsuzuji, její rodiče, stejně jako dnes Vy a mnoho dalších, měli zcela logické důvody proč se rozhodli mít jen ji, mě je jí v těch chvílích jen líto, protože si myslím, že byla o něco hezkého a neopakovatelného ochuzena. Ale tak to je a nedá se to nijak změnit, museli jsme se tomu oba přizpůsobit a to jak při výchově našich dětí, tak ve vzájemném vztahu. Jedináček má prostě některé věci zakódovány jinak, než ten, kdo projde tvrdou sourozeneckou školou. Ale o tom je život, aby byl pestrý, nemůže být vše stejné.

Přeji Vám, abyste jako rodina žili šťastně a spokojeně, ať už Vás bude kolik chce, hlavní je držet při sobě a mít se rádi.

Mecháček
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(25.10.2007 20:33:08)
Mecháčku, přesně!
 Marťasína, 1 syn 
  • 

Krásně a citlivě.. 

(26.10.2007 11:02:19)
Krásně a citlivě vystiženo. :-)
 michelle 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(26.10.2007 12:02:19)
Krasny clanek, Mechacku.
Taky jsem jedinacek, manzel je z rodiny, kde je vic deti. Ted mame 2 deti. Neodsuzuji nikoho, kdo se z vaznych duvodu rozhodne jen pro jedno dite. Ale srovnavam. Asi jako kazdy. Nikdy nezapomenu na ten pocit, ze jsem sama, protoze v problematickem obdobi jsem nemela zadneho sourozence, kteremu bych se mohla sverit se svymi bolistkami (ruku na srdce, ani ta nejlepsi kamaradka neni vlastni krev). Jsem rada, ze si nase deti vyborne rozumi (vekovy rozdil 5 let), a spolu s nimi zazivam ten krasny pocit sounalezitosti, lasky a pratelstvi. Myslim si, ze po psychicke strance jsou mnohem silnejsi nez jsem byvala kdysi ja, prestoze ja mela vse a oni se musi delit a popr. si neco i vydobyt. Nejde o to, mit vse (materialni a kulturni statky), ale sdilet neco. Neco, co si odnesou do zivota a nikdo jim to nevezme.
 Renata + 2 děti 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(28.10.2007 1:21:37)

Mám sestru, nikoho bližšího nemám (tím nemyslím, že už nežijí), dýchala bych za ní, její bolest je mou bolestí a když se náhodou trochu nepohodnem (většinou kvůli manželům, každá brání to své), tak mě to strašně mrzí a dlouho to netrvá. I naši manželé si z nás dělají srandu, že nejsme normální, přestože je mezi námi věkový rozdíl 2,5 let a jako malá jsem dostávala co proto :-), je prostě součástí mě samé.
Přála bych si toto i pro své děti, ikdyž mě to přijde až nemožné, je k tomu vychovat, to musí být něco víc. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem chtěla dvě děti. Jedno je pro mne málo a tři už moc :-)Renata
 mama78 


Re: a kdy budete mít další ... 

(28.10.2007 19:17:00)
Presne vystizeno: jedno je malo, tri jsou moc......ja se rozhodla pro deti hodne po sobe a to zrovna v dobe financni nejistoty. Risk je zisk. Dnes je fin. situace relativne dobra, deti jsou vetsi a ja jsem rada, ze jsem se tehdy pro ne rozhodla. A anglictinu? Me deti ji ucim sama, zadarmo a umi toho uz hodne, trebaze jim je teprve sest a pet let (priznavam ze je vyhoda, kdyz rodice jazyk umi).
 Kudrlinka 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(31.10.2007 16:30:14)
Michelle, hezky jsi to napsala. Mam velmi blizkou kamaradku, ktera ted proziva opravdu strasne obdobi zivota. S rodici si moc nerozumi, je jedinacek a pritele momentalne nema. Takze se vsim musi bojovat sama a neni divu, ze ji to dostalo. Je strasne to rict, ale v podstate se nema na koho krome me obratit. Tedy ne, ze by nemela jine kamaradky, ale zadnou tak blizkou. A prave kdyby mela treba sestru, urcite by se ji zilo lip. Pritom je to skvela holka, bez jedinackovskych "neduhu". Nikoho neodsuzuji, pokud se rozhodne pro jedno nebo dokonce zadne dite. Ale ja osobne verim na to, ze krev neni voda a i kdyz nemam se sourozencem ty nejlepsi vztahy, vzdycky mam nekoho na koho se mohu v krizi obratit.
 barkybarka 


jedináček vs. sourozenci 

(28.10.2007 10:05:56)
Mecháčku,
jak výstižné.
Jsem z pěti dětí, o čemž také nechci mluvit:-)...
V mém okolí je několik jedináčků a kromě toho, co jsi zmiňoval, jsem si všimla velké fixace v dospělém věku, hlavně ze strany rodičů, ale i naopak.
Ti lidé už mají vlastní rodiny, často však žijí větší část života neustále "se svými rodiči", kteří si je až nezdravě nárokují. Umím si představit, že kdybych měla jen jedno dítě, tak bych se na něj také upnula. I z toho důvodu chci mít aspoň dvě. Řekla bych, že to dětěm vyloženě prospívá, když jsou minimálně dvě. Je totiž něco úplně jiného vídat se s kamarády a přepsávat u nich, než sdílet rodinné situace všeho druhu se sourozencem, ale to tobě nemusím psát.

Pěkný den,
Bára
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: jedináček vs. sourozenci - taky od jednoho jedináčka 

(28.10.2007 23:00:03)
Mecháčku, Báro a spol., díky, zajímavé!
Jsem taky jedináček.. hrozně jsem chtěla sourozence - rodiče nechtěli další dítě ;(( tedy oni věděli, proč další dítě nechtějí - a dnes to i chápu - ale tehdy to byla jiná kapitola, to jsem vyloženě brala jako velkou nespravedlnost!
Manžel je ze 3 dětí, nejstarší.
MÁME 2 HOLKY - BYLA JSEM SKÁLOPEVNĚ ROZHODNUTÁ, ŽE JEDINÁČKA NIKDY, PROTOŽE JSEM SI TO SAMA ZAŽILA (z mnoha důvodů - jedináčkovství nedoporučuji coby dítě i coby dospělý-rodič). nechce se mi o tom ani snad víc psát...
Každý to ovšem snáší jinak. já to snášela špatně a myslím, že svůj názor nezměním. i když: každý jedináček je jiný! tak nechci zevšeobecňovat.
bohužel, JSME V SITUACI, KDY MOŽNÁ NEBUDEME MÍT DOST PENĚZ ANI NA 1DÍTĚ, A MÁME UŽ 2 (a to druhé už vracet rozhodně nebudeme;))
Možná naše rozhodnutí bylo krátkozraké a nezodpovědné...
Možná nám ho někdy děti i vyčtou... nevím.
"Doba nebyla nikdy příliš nakloněna volbě mít hodně dětí!" - to myslím někdo moudrý někdy řekl. I to je možná pravda... ;)
doba je vždy "nejistá"...
každý máme samozřejmě právo na svůj názor a na svou volbu.
v našem domově mi ovšem sourozenec moc chyběl (i do party "proti rodičům";)) a i zpětně můžu říct, že jakkoliv jsem se cejchu "sobeckého jedináčka" zuby nehty bránila - určitým způsobem mě to "poznamenalo" - Mecháček to psal o své ženě velmi hezky a výstižně... ;o)
pěkný večer všem!
i.
 panky+Kája+// 


Re: a kdy budete mít další ... 

(28.10.2007 19:31:31)
Chtěla bych se přidat k názorům jedináčků. Já jako jedináček vyrůstala, musím říct, že mnohokrát jsem to v koutku obrečela, že nemám sourozence, s kterým bych si mohla hrát, když jsou maminka a tatínek zaneprázdněni prací. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo rozhodnutí mých rodičů, mít pouze jedno dítě, ale rozhodnutí přírody, tak jsem to brala, tak jak to bylo. Nikdy nebudu vědět, jak bych se chovala, kdybych věděla, že moji rodiče už jiné dítě nechtějí, ale to taky záleží na dostatečném vysvětlení situace dítěti.
Někdo už tu psal, jak jsou jedináčkové fixovaní na rodinu, ano to přiznávám, já bych od svých rodičů neuděla pomalu ani krok. Je pravda, že co žiji s manželem (a dcerou), tak se mnohé změnilo a vychovává si mě pomalu k obrazu svému. Člověku prostě pomalu dochází, jak se vlastně chová, ale stejně si na to každý musí přijít sám.
Nakonec bych chtěla říct, že mám osmiměsíční holčičku a rozhodně ji nehodlám nechat jedináčkem! Nikoho ale v jeho rozhodnutí neodsuzuji, všichni nás k našim rozhodnutí něco vede a mě se prostě život jedináčka zas až tak moc nezamlouval.

Přeji všem pěkné rozhodování o počtu členů v rodině. Katka
 Mya 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(30.10.2007 10:27:47)
Mluvite mi z duse. prave buduji uz skoro tri roky vztah c lovekem, tkery vyrustal jako jedinacek (bratr je o 15 let mladsi). A je to presne - kompromis, delit se neco, souzit s druhym,... je to opravdu hodně jiné. měl všechno pro sebe, my se s bráchou museli o všechno dělit - a že to ěnkdy byl boj ;-), nejde jen o rhaní, ale o soužití, chápání vztahů lidí, kteří spolu sdílí jeden pokojíček,... Do života to hodně znamená.
Ano, vy se rozhodujete, ale nezapomeňte, že se nerozhodujete o koupi kcuhyně, ale o osudu živého člověka.

To já bych radši nechtěla dítě žádné, než jen jedno a to, co vidím kolem sebe mě v tom jen utvrzuje.
 Lucka 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... ASI NEBUDEME 

(30.10.2007 17:40:16)
Tak já jsem taky jedináček a rozdala bych se.

Žijeme s manželem 10 let ve spokojeném manželství a asi mi to nebudete věřit, ale ještě nikdy jsme se pořádně nepohádali. A to jsou ty kompromisy. Máme 4 letou dceru. Jak někdo psal..., když druhé tak až jí bude cca 6 let.

Podle mě to není v tom jestli je člověk jedináček nebo ne. Můj manžel je ze dvou dětí a vztahy mezi nimi jsou děsné, nesnáší se a brácha by chtěl všechno shrábnout pro sebe a nekouká kolem sebe.

Jak někdo psal, že se neměl komu svěřit, tak mám hodně kamarádek, které se raději svěřily své kamarádce než sourozenci.

Na rodiče v žádném případě nejsem fixovaná ani naopak. Hodně je výchovou a ne jestli je člověk jedináček nebo ne. Nikdy jsem toho nelitovala, že jsem neměla sourozence, ale každý to cítí jinak. Manžel nechce druhé dítě a je ze dvou.
 LUCKA2 
  • 

OMLUVA 

(30.10.2007 17:45:35)
Omlouvám se nevšimla jsem si, že tu mám jmenovkyni....
 Jana, 0 dětí 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(16.2.2008 20:58:32)
Určitě nemá cenu řešit, co říká okolí, protože se člověk stejně nezavděčí..:D
Já sem taky jedináček a vážně nemám ráda když se o nás tvrdí, že jsme rozmazlení atd. protože si myslím, že naopak jedináčci to mají těžší..Určitě to má i plno výhod, mám hodně dobrej vztah s mamkou. ale kolikrát bych si přála mít jednoho sourozence, aby to bylo proti rodičům tak nějak vyrovnanější a víc demokratický:D. jedináčci mají takovou "speciální" péči.. myslím, že pak jak se rodiče na to dítě víc soustředí, tak se zabývají věcmi, které by u více dětí i přehlídli, což neni příjemný, poslouchat výčitky za každou drobnost a nemoct nikam jít kvůli přehnané starosti rodičů:D. Ale na druhou stranu jedináčci se umějí chovat mezi dospělýma lidma, protože v jejich společnosti od mala vyrůstají. Ale bohužel, někdy mám pocit, že jsem trošku majetnická:( Ne co se věcí týče, ale, jaksi lidí, jestli někdo chápe:D A vážně mě to štve, ale strašně těžko se některý ty pocity potlačujou, když jsem se s tim v dětství nesetkávala..možná proto se někomu zdá, že jsme rozmazlení, ale je třeba na to pohlížet i z jiný strany..
A na závěr bych chtěla říct, že opravdu jedináčci tím, že byli zvyklí dostávat tolik lásky, ji prostě tolik rozdávají..:)
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(26.10.2007 13:48:40)
Samozřejmě respektuji Tvůj názor, jen přidám jednu svoji zkušenost (a aby sis nemyslela, že poučuju podotýkám, že mám jen jedno dítě - alespoň zatím).
Kamarádka má dva syny 2 roky po sobě - tedy celkem brzy. Podle všeho se věnuje víc staršímu - je trochu rozvernější a potřebuje občas usměrnit. Mohlo by se zdát, že pokud se mladšímu věnuje méně, nebude se tak rychle učit a vyvíjet. Jenže opak je pravdou - právě proto, že kluci nejsou tak daleko od sebe, mladší se velmi rychle učí od staršího a pokud srovnám s vlastním synem (zatím jedináčkem), je určitě napřed - hraje si "pokročilejší hry" atp. Kamarádka mi vždy s úsměvem odpoví - no jo, on to vidí v jednom kuse doma.. a je to. Tzn. mě z toho vyplývá, že mladší sourozenec se vlastně má možnost učit, i když matka nemá momentálně čas (vaří, pere atp. - někdy se to dělat musí :-). No a oba dva se učí respektovat druhého a to je taky hodně důležité.

Kamarádku samozřejmě obdivuju, jak to všechno zvládá, protože zátěž to je samozřejmě veliká a ne každý se do toho takhle brzy po sobě pustí :-)
 Sylva, syn 4 roky 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(26.10.2007 16:36:19)
Také máme jen jedno dítě a otázky, jaké slýchá autorka článku slýcháme my asi tak 3x za týden. Sestřenice má děti tři a zase musí neustále čelit tomu, proč "tolik" a v "této" době. Moje babička zase říká, že jedno dítě je málo a dvě moc. Nemá smysl se kvůli okolí dělat "hezkým", stejně se nezavděčíte ani nezalíbíte. I já doufám, že časem druhé dítě bude.
 Kayla, syn 2 roky 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(27.10.2007 13:03:19)
tak tahle otazka me taky depta. u nas je to sice jine, ze my druhe dite moc chceme, ale bohuzel se nam nedari a uz dvakrat jsme o miminko prisli. nas syn ma rad moc deti a strasne se mu libi miminka. nejvice mi vytocila otazka, a co vam brani mit druhe dite. tak mu poridte sourozence. a ja si rikam, co je lidem do toho, ze? prece nebudu kazdemu na potkani vykladat, co mame za problemy.
 Veveruše 


Re: a kdy budete mít další ... 

(27.10.2007 21:41:41)
Já si myslím, že nejdůležitější jsou první tři roky - resp. mám to načteno, zejm. od PhDr. Matějčka. Proto doufám ve věkový rozdíl 3, maximálně 4 let, pokud se nám podaří další mrňousek. Původně jsem chtěla věkový rozdíl 2 roky, ale po 1. narozeninách syna jsem ještě neměla sílu. Teď, v jeho 26 měsících, jsem ráda - asi bych se ještě před 2 měsíci s miminem psychicky zhroutila. Naopak teprve teď cítím, že už bych byla schopná zvlánout i druhé dítě, ale 3 roky budou lepší, protože syn se už nebude kočárovat a nebudu muset kupovat dvojkočárek. Rozdíl 7 let si nemůžu dovolit - 1. dítě jsem měla ve 32 letech (resp. skoro 33). Mám sestru o 8 let mladší - máme sice výborný vztah, ale náš vztah se ze vztahu "3. rodič - dítě" na partnerský změnil někdy kolem jejích 14 let... Bývala bych sourozence uvítala mnohem dřív (resp. přála jsem si vždycky o 2 roky staršího bratra - zřejmě díky tomu, že jsem bydlela v domě s o 1,5 roku starším bratránkem, se kterým jsem si jako dítě výborně rozuměla, ale často jsme díky nesourozeneckému vztahu nemohli být spolu - to bylo ale samozřejmě nereálně:-) (a naši by ho bývali uvítali taky, sestřička se jim dlouho nedařila:-)
 Kasey 


Re: a kdy budete mít další ... 

(28.10.2007 0:04:17)
Ja tedy nejsem jedinacek, mam bratra, ale jsme od sebe sest let, a muzu rict, ze v podstate cely zivot se jako jedinacek citim. Proste uz tech sest je fakt hodne. Kdyz jsem byla mala, jeho zajimaly uplne jine hracky, veci, v puberte jsme byli kazdy uplne nekde jinde, rozumet jsme si zacali az kdyz jsem mela dvacitku za sebou a to si teda myslim, ze je fakt skoda.
Zajisteni jsme sice byli oba dva, nouze u nas nikdy nebyla jak o krouzky, tak o vzdelani, ale mne stejne vzdycky prislo lito, ze proste nemam zadnyho partaka.
Myslim si, ze bud me meli mit rodice driv, idealne tak po trech letech anebo po mne melo nasledovat jeste nejaky ditko.
Vymenila bych klidne vsechny ty krouzky, soukromy ucitele nemciny a angliny, tenisy apod. za nekoho, s kym bych si mohla od malicka hrat.
Zni to mozna hrozne, ale me prijde hroznejsi, ze na zacatku stala stejna touha mych rodicu doprat nam co nejvic :-I
S manzelem jsme si hned na zacatku ujasnili, ze to takhle nechceme. On pochazi ze ctyr deti relativne pekne po sobe a ja mu obcas hrozne zavidim, co si vsechno uzil se svyma brachama a segrama.
Jednoho prcka uz mame skoro dva roky doma a uz cekame dalsiho, podle me je rozpeti mezi detmi dva az tri roky proste nejlepsi.
Fakt bych nedopustila, aby moje dite melo stejnou zkusenost jako ja. A to nejsem ten opravdovej jedinacek.....
 Eva 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(29.10.2007 12:00:09)
S tím souhlasím, 6 let je velký skok. Já jsem se ségrou o 3,5 roku a nerozuměly jsme si také. Také měla jiné zájmy, než já. Pak odešla studovat, jezdila domů málokdy, takže jsem si připadala zase sama. Teď si sice rozumíme, ale jsou tam rozdíly (já mám rodinu, 2 děti a uznává svobodu), takže to není úplně ono.
 michaela z. 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(31.10.2007 11:27:04)
u mě (nebo spíš u nás) bylo rozhodnutí, kolik budeme mít dětí od začátku jasné, vždy jsme chtěli minimálně dvě.
já sama mám sestru o 22 měsíců mladší a nevyměnila bych ji za nic na světě, jak už tady někdo psal, její štěstí je moje štěstí a její bolest je moje bolest a samozřejmě naopak. hodně nás v dětství stmelilo, když se to doma začalo mezi rodiči vyostřovat (máma pila a otec ji bil), nedokážu si představit, že bych toto období měla prožívat jako jedináček, vždycky jsme si totiž k sobě přelezly do postele, objímaly se a navzájem se utěšovaly. nebo i když si naši občas někam vyšli a my zůstaly samy doma, hodně jsem ocenila, že tam nejsem sama, protože i když je ségra mladší, tak rozhodně není takový strašpitel jak já :-)) nehledě na to, že jsme se opravdu učily kompromisu mezi sebou, pořád jsme mezi sebou dělaly různé obchody a výměny atd. měly jsme kamarádku, která je jedináček a bylo nám jí vždycky líto, jediný, koho měla jakože za parťáka byl pes. taky ji to hodně mrzelo, že je sama, ale bohužel ona s tím nic udělat nemohla.
naše matka má o šest let starší sestru, ale říkala, že to je snad nejhorší věkový rozdíl, ona když se narodila, tak sestra už chodila do školy, když máti chodila do školy, tak ségra už byla v pubertě a když máti byla v pubertě, tak ségra už měla první dítě, takže se prostě nikdy jako sourozenci moc nesehrály a nefunguje jim to dodnes. ale tak to bohužel někdy dopadne i u sourozenců, kteří jsou blízko u sebe.
jenom pořád s prominutím (vím, že si tím asi získám ostrou kritiku) nepochopím to, že má někdo jedináčka, protože ho chce fin.zabezpečit (navíc to jsou většinou lidé, kteří se na peníze až tak dívat nemusí). my taky máme pro malého stav.spoření, které dostane, až se rozhodne od nás odejít, nemáme v plánu dávat ho do nějakých prestižních škol a přesto si myslíme, že kvalitní vzdělání může získat i v "normální škole" a kroužků je tu taky dost. nevím prostě, ale až se vás jednou dítko zeptá, proč nemá sourozence, tak mu řeknete, že místo toho má kvalitní vzdělání, nebo chalupu v jeseníkách? já bych třeba za sestru nevyměnila celý hotel hilton.
rozhodnutí kolik mít dětí je samozřejmě na každém z nás a já všem dítkám přeju hoooodně spokojené dětství.
 Pavla + rocni prcek 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(30.10.2007 17:35:11)
Uplne s nazorem souhlasim. Taktez mame rocni holcicku, krasna milounka holcicka, ale vyda za dva kluky. Snazim se ji neustale venovat a cely den nestaci. Uz jsem take narazila na otazku a kdy bude dalsi........chci si malou uzit co nejvice a nejdele a venovat se ji a poskytnout ji vse potrebne a ne ji odstavit na druhou kolej. Okoli to nechape. Vsichni maji sve duvody pro rozhodnuti. Nase mala musela bojovat po narozeni a ja take. Narodila se predcasne, ale ted je vse v poradku. Nechtela bych ji ani v nejmensim osidit v nicem. Je mi skoro 32 let a je to moje prvni dite. Chtela bych nejmin do jejich 4 let veskery cas venovat prave ji. No a kdyz si spoctu, ze bych mela druhe mit v 37 letech + -, tak to uz jsme nekde jinde.................zustavala bych u jednoho ditete, protoze ten vek se mi zda hranicni............. je to ale muj nazor. Nejhorsi je, ze ani manzel nechape a zacal hovorit o sourozencich. No a prave manzel je cely den v praci, malou ani nevidi,s nicim nepomuze,nevi co to obnasi starat se o dite,ale vic sourozencu je vic sourozencu a hovori o me sobeckosti vuci male, ze bude sama....co na to rict? Ani muj zdravotni stav neni idealni a sama jsme rada, ze prcka mame. Nikdo by nemel premlouvat ci "ci nejak citove vydirat" partnera.
P.
 Hanka 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(30.10.2007 17:48:41)
Pavlí díky za příspěvek. Rozumím ti a nechci se tě dotknout, mě jen napadlo, co kdybys ty chtěla druhé dítě a partner ne, jak bys to vnímala ? Samozřejmě, že když on se dítěti tolik nevěnuje a bylo by druhé dítě jen na tobě, asi bys měla mít "větší hlasovací právo", ale co kdyby (jen nápad, né že to tak u vás je), on by chtěl víc času trávit s malou ne v práci vyděláváním peněz, chtěl by třeba zůstat na mateřské... a chtěl druhé dítě a ty ne.
Víš, já jsem si jen představila, kdyby si tu nějaká maminka postěžovala, že chce druhé dítě a manžel jen jedno, sice se mu naplno manžel věnuje, je skvělý otec, to nemůže říct, že ne, ale ona by ráda dvě děti a pro své dítě sourozence. Jak bychom se tady na severu na toho tatínka možná "sesypali".
Jestli by si ta maminka nemyslela, že by se tatínek měl místo tak moc naplno věnovat jednomu dítěti, podělit svou péči mezi dvě děti.
Nezlob se na mě za tento příspěvek.

Jo a samořejmě vnímám, že tu v rozhodování hraje roli i zdraví a věk, to jsou podstatné věci. To co jsem napsala, byl jen nápad-druhý pohled.
 Nikola 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(30.10.2007 20:28:44)
taky souhlas. Já měla první dítě skoro v 37 císařem, takže kdybych chtěla druhé, tak se k němu "dopracujeme" nejdřív na prahu mé čtyřicítky. A to už se mi do toho nechce.

A tuhle měla snahu NAŠE JEDINÁČKOVSTVÍ probírat se mnou kamarádka, co teprve ted čeká první dítě a vůbec ještě netuší, jaké bude v praxi dítě mít. Přitom už ted musí do konce těhotenství ležet, protože se otevírá...partner podniká...takže hlídání víceméně mít nebude, ani ze strany babiček...a je předpoklad, že druhé těhotenství bude obdobně problematické.

Nicméně "krafá", když jí řeknu své důvody, tak se mnou polemizuje...přitom si myslím, že se sice snaží navenek ŔEŠIT MĚ, ve skutečnosti ale řeší sebe a svoji nejistotu, kolik vlastně dětí. Ona si vlastně ted v těhotenství ani není jistá, že udělala s dítětem to pravé ořechové.
Hlavně, když má navenek "jasno", že teda jedináčka ne, když už děti...

V duchu jsem se zařekla, že s podobnými "starosty" jako je ona, na toto téma už nic zdůvodnovat nebudu. Prostě řeknu jen, že jsem spokojená se stavem věcí takovým, jaký je. Tečka.
 Silvie 
  • 

Re: a kdy budete mít další ... 

(31.10.2007 8:14:20)
Trochu chápu, druhé dítě jsem chtěla taky za devět let.
Jen připomínka, k vývojovým zákonitostem taky patří, naučit se dělit o tu pozornost.
Dnes už to vidím jinak, ale souhlasím, že je to každého věc.
 Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 


ke clanku jedinacek 

(6.11.2007 10:39:22)
My se k druhemu rozhodovali tezce. Vedeli jsme urcite, ze musi prijit brzy po prvnim, protoze nam je 34 a 38. Manzel chodi v osum vecer z prace, takze o domacnost a o dceru se staram sama.
Manzel videl, ze jsem fyzicky i psychicky casto hodne unavena a do druheho se mu moc nechtelo. Musela jsem ho docela nutit. Trochu jsem to tedy nechavala nahode a rikala si, dobre, kdyz se to ma stat, tak do vanoc otehotnim, jinak holt budeme mit jen jedno dite.
I ted mam strach, ze fyzicky i psychicky mi to druhe vycerpa a nejde jen o prvni, druhy rok zivota, ale dite je na hoooodne let.
Tak z toho mam strach ja, co se vice dite v pozdejsim veku tyce.
Bohuzel, jednu babicku uz nemame a druha je stara.
 Lucka 
  • 

Re: Sourozenci 

(25.10.2007 11:21:00)
Mám syna 1 rok. Porod jsem měla plánovaným císařem - konec pánevní. Po porodu a pak doma, jak to bylo vše strašně těžké, jsem si řekla, že jen jedináčka. Několik měsíců jsem tvrdila že jen jedno dítě. Dnes vím, že jen jedno dítě NE. Na bolest a ty špatné věci se někdy zapomíná, jako třeba u mě. Líbí se mi pozoravat synka jak se rozvýjí. Mám velkou touho, sledovat vývoj ne jednoho dítka, ale dvou, jak si hrají, vyrůstají, učí, zlobí atd.... A hlavně vím, že je fajn mít sourozence z vlastní zkušenosti. Samozřejmě je důležité, aby si rozuměli. Ale to předem nikdo neví. Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence. Ale jelikož mám císaře, tak mám doporučeno počkat 3 roky. Ale to bych počkala, i kdybych mohla dříve. V rodině máme 2 jedináčky (moje sestřenice) a jedna je v pohodě, není sobecká, ale moc jí mrzí, že nemá sourozence a druhá je velmi sobecká, nerada se dělí a taky jí mrzí, že nemá sourozence. Má jedno dítko - neplánovaně v 18 letech a druhé nechce, jen kvůli pohodlí, protože ho prý měla taky sama. Každého věc.
 yA+Amálka 


Re: Sourozenci 

(26.10.2007 10:27:51)
Ahoj Luci, trošku mě zarazilo tvé tvrzení: "Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence.", mě zase přijde sobecké mít děti např. tři a "nedopřát" jim pro finanční nouzi možnost vyzkoušet více než pár cest (na které zrovna budu mít) a obhajovat své počínaní láskou na rozdávání, která je nejdůležitější.
Sama bych asi taky chtěla min. dvě děti, ale naprosto chápu, když se někdo rozhodne pro jedináčka. Sourozenecké vztahy jsou určitě pro vývoj důležitým faktorem, ale stejně důležité vidím zaopatření dítěte směrem ke vzdělání, koníčkům atd. Když se rodina necítí komfortně, aby zaopatřila více než jedno dítě, nemluvila bych o sobeckosti. Je to o prioritách, které máme každý jiné a máme na to právo.
 Lucka 
  • 

Re: Sourozenci 

(26.10.2007 15:45:29)
Ahoj, to děkuji za názor. Ale i tak mě přijde sobecké ohledně dítku, když rodiče nepořídí sourozence z důvodu, že sami chtějí ještě cestovat, užívat si života.... Já to nemyslela na tento článek, na Katku že je sobec. Ale já bohužel neznám jedináčka, který by byl spokojený, že je sám. Tuhle mi kamarád jedináček vyprávěl, že si prál vždy sourozence, ale maminky nechtěla kvůli porodu, že se bála bolesti. To mi přijde nesprávný důvod nemít další dítě. Vždy bude trpět jen to dítě. Buď člověk myslí hlavně na sebe a nebo na dítě.
 malarka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 12:24:16)
Moje kamaradka má taky jedináčka, krásnou holčičku, mají zatím hrozně malý byt, tak si řekli, že to takhle nechají a jaké bylo překvapení, když jim od tří let prcek škemrá, že kdy už budu mít taky doma někoho na hraní, jako ostatní děti:-))). Navíc není nic ztraceno, když budou děti šikovné, tak stejně můžou studovat a cestovat. Jen to nebudou mít všechno zaplacené od rodičů.
Ale neodsuzuji nikoho. Každý má právo rozhodnout se jak chce.
Já jsem teď pár měsíců v Irsku a tady je úplně normální čtyři, pět i víc dětí, ale oni jsou většinou nevychované. To si v duchu říkám, naco máte tolik dětí, když je pak necháte růst jak dříví v lese.
Takže já asi budu volit zlatý střed 2, když pánbůh dá.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 7:31:49)
Musím s tebou jenom souhlasit, že mít dobrovolně jedno dítě je sobecké. Já osobně znám ze svého okolí 2 kamarádky, co jsou jedináčci a každá si pořídila rovnou děti 3. Můj muž má bratra o 10,5 roku mladšího a taky se cítil jako jedináček. Tohle svým dětem udělat nechtěl. Proto máme děti 2, necelé tři roky rozdíl a není nic hezčího, než je mnohdy pozorovat, jak jsou spolu, nedají na sebe dopustit a jsou velcí kamarádi. Dnes je jim 12 a 15 a doufám, že se jejich vztah nezmění nikdy. Sice dcera neuměla anglicky už v 6-ti letech, ale dnes v patnácti mluví naprosto perfektně a naučila se to až ve škole. Když jsme si zcela vědomě pořizovali druhé dítko, byla to doslova odvaha v naší finanční situaci. Nikdy jsem toho nelitovala, časem se finanční situace o hodně zlepšila a dneska si všeho užíváme ve čtyřech.
 fisperanda 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 7:37:42)
Fakt to nechápu. Nechápu kde se berou názory o sobeckých rodičích jedináčků a o jedináčcích coby rozmazlených, nedělících se spratcích.
To je tak maloměšťácký, až je mi z toho zle.
 Veveruše 


Re: Sourozenci 

(27.10.2007 21:49:29)
Moje známá vyrůstala jako jedináček, sourozence si prý vždycky moc přála. Rodiče jí jako důvod, proč nechtějí další děti, argumantovali podobně - že by jí nemohli tolik dopřát (a nijak špatně situovaní nebyli). Ona by bývala ale radši měla sourozence než lepší ekonomické zázemí...
 Kristina 
  • 

Re: Sourozenci 

(29.10.2007 8:22:43)
Ano, souhlasím. Znám některé rodiny, kde rodiče si myslí, kdo ví co dítěti nedopřejí, když s ním jezdí např. každý rok k moři - a dítě se často otravuje s rodiči - a přitom by bylo raději, kdyby mohlo někde pobíhat se sourozenci, třeba "za humny"...
Někteří lidé si nepořídí víc dětí i z toho důvodu, že třeba u známých vidí, jak se děti perou a matka má víc starostí. Ano, je tomu tak. Dvě děti se perou, ale taky si spolu hrají! Jsou i tací jedináčci, kteří si sami hrají, ale většina si chce hrát s někým. A tudíž sourozenci se pět minut perou - a během dalších pěti jsou největší kamarádi. Vím, o čem mluvím. A tudíž si nejsem tak moc jistá, když pak jedináček vyroste, zda bude rodičům vděčný, že má sice víc ekonomických prostředků, ale je zcela sám.
 Hanka+2holky 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 15:48:54)
Ahoj,
mám dvě holky-obě sekčně-a jsou od sebe 19M.Vím,byla jsem trochu míň zodpovědná-doporučovali počkat rok-nejméně,ale vzhledem ke komplikacím s hojením jizvy jsem se bála srůstů,prostě jsem šla do toho,stálo mi to za to:-)).Tři roky mi příjde zbytečně moc.Ale možná byly důvody ještě jiné,pak je to jasný.
Jinak k debatě o jedináčcích-jednoznačně jsem pro víc dětí.U nás pravděpodobně zůstaneme u dvou(manžel-jedináček-je z našich divokých holčiček trošku paf),ale obdivuju každého,kdo jde do tří i víc.Určitě je to otázka financí,ale taky i určitého odřeknutí si,obětování se.Jasně,nebudu pořizovat děti při velmi špatné soc.situaci,ale myslím si,že jsou věci,které dítko potřebuje a pak nadstandard.Já doufám,že sourozenec je to nejlepší,co jsme mohli starší dceři pořídit a naopak.Obě se od sebe učí,vždycky upozorňuju manžela,jak je to skvělý,když spolu dorazí po spaní,teď si zrovna hrají na návštěvu....Prostě je to trochu sobecké jen jedno-nechci nikoho urazit-ale jednou možná bude angličtina ve školce málo.Omlouvám se za tenhle dodatek-ale musel ven.
Jinak přeju štěstí a hlavně zdraví.Třeba se názor ještě změní:-)).Není všem dnům konec.
Hanka
 Eve 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 15:55:25)
Nevim, kde nekdo bere tolik jistoty, ze sourozenec je pro dite dulezitejsi nez cokoli jineho. Muj manzel sourozence ma, ale nerozumi si spolu, nestykaji se spolu a kdyby to jen trochu slo, tak by ho jeho vykutaleny bratr jen zneuzival, kdezto zminovany kurz anglictiny by mu mohl byt v zivote prospesnejsi. Takze v jeho pripade by jedinackovstvi bylo urcite lepsi.A znam takovych dost, neni to ojedinely pripad. My planujeme deti dve, tak ctyri roky od sebe, ale rozhodne si jako duvod nebudu davat to, ze porizujeme synovi sourozence, aby nebyl na svete sam a mel si s kym hrat.Proste si chci znovu uzit to male miminko atd. Deti ke hrani se v nasem okoli vyskytuje dostatek, takze ho kvuli tomu nemusime vyrabet :-) Myslim si, ze zabezpeceni ditete je v zivote velmi dulezite, resp. umozneni mu chodit na dobrou skolu, cestovani a pod., to sourozenec nenahradi. Nikomu svuj nazor nevnucuji, at si kazdy ma tolik deti, na kolik se citi a na kolik ma.
 Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 


Re: Sourozenci 

(28.10.2007 16:00:17)
.... to vzdelani, praci, zabezpeceni atd. muze clovek ovlivnit sam (anglictinu se muze naucit i ted), ale to, ze nema sourozence ovlivnit nemuze.
Rekla bych, ze z 80% sourozenci spolu vychazi dobre, takze ta sance je velka, ze budou mit v zivote nekde oporu. A s ohledem na rozvodovost je tato oporo vetsi nez partnerova :-(
 Lucka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 18:16:59)
Krásně napsáno !!!!!!!!!!
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 7:39:30)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 7:40:18)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 7:41:04)
Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 11:40:45)
Verysku,
tohle je bohužel častý omyl-považovat všechny soukromé školy za kasičky pro bohaté lidi s méně nadanými dětmi....Nejdřív se o to více zajímej, projdi si některé a možná zjistíš, že je sice spousta dobrých státních škol a spousta špatných soukromých škol, nicméně-dnes je už také pár velmi dobrých soukromých škol, jejichž možnosti , styl výuky a třeba možnosti jazykového vzdělání převyšují možnosti státních škol....
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 11:44:00)
přičemž ale uznávám, že kvůli této skutečnosti bych nemusela mít jedináčka....Já nadále tvrdím, že je každého věc, kolik dětí si pořídí a nemusí s eobhajovat, byť by nechtěl dítě žádné.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:15:48)
Věř tomu, že jsem to udělala a o školy se dostatečně zajímala. Na soukromé škole jsem neshedala žádný nadstandart ve vzdělání, které poskytuje mé dceři výborný státní gympl s obrovským množstvím aktivit "navíc".
Mimochodem má zkušenost se soukromým školstvím je bohužel taková, že ji navštěvuje spousta málo inteligentních dětí velmi bohatých rodičů, kteří si to prostě pouze můžou dovolit. Žádný státní gympl nevezme dítě se čtyřkou na základce, soukromý gympl běžně. Jen v mém okolí blízkých spolupracovníků, kteří sami mají VŠ studuje několik dětí na soukr.školách, protože na státních neuspěly.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:46:07)
Ona naše republika není jenom Praha. Naštěstí.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:51:21)
A co mají v Babicích tak zvláštního, co jinde nenajdu?
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:58:18)
Babice je internátní gymnázium s úplně jiným přístupem, ale já ti uvedu třeba tohle gymnázium:

http://www.porg.cz/
 Líza 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:59:18)
Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
 Líza 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:59:26)
Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
 Tereza 
  • 

Re: Sourozenci 

(30.10.2007 21:48:23)
Třeba to, že tě naučí psát slovo nadstandard.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 22:39:53)
K těm školám – myslím, že pravda je někde uprostřed.

Měla jsem kolegu a jeho dcera měla v sedmé třídě několik čtyřek a propadala z češtiny. Takže co udělal? Zapsal ji do British International School, kde ji normálně přijali. (Sice tatík dva roky platil 40 táců měsíčně, ale aspoň tu angličtinu tam do ní snad nahustili)

Moje jiná kolegyně měla dceru, která měla zase problémy s chováním - alkohol, snad i drogy… A najednou se ocitla na English College :-). V pohodě. (Většina dětí tam byla stejně česky a rusky mluvících).

Takže není všechno zlato, co se třpytí.

Veryska21 ale jinak taky moc nechápu – ("co máš na mysli umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Leda bych doma měla málo chytré dítě...“) No právě! I to by se člověku mohlo přihodit. Málo chytré nebo jinak nestandardní. I matka málo chytrého dítěte snad může chtít, aby chodilo do dobré školy, ne?

(takže nevím jak vy, já už šetřím na British International School :-)

 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 22:57:02)
Milado,

nevím, neznám nikoho, kdo by tam měl děti. Ale té budovy jsem si nedávno všimla :-).

 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 23:10:14)
Milado,

zajímavý to je už kvůli té geografické poloze :-)
Ale já jsem realista. Buď to nezaplatím nebo to bude ještě jinak
("Education based on a Christian world view which promotes Biblical Christianity as a way of life and a key to genuine enjoyment, security and fulfilment of life").

 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 23:21:29)
Jo, Milado, koukám na tu cenu - pro školáčka 280 tisíc za rok. Máš-li dvě děti, nekup to :-)
 Líza 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 4:35:02)
Zuzano, v souvislosti s British International School mě napadlo, že kdysi chodila na diskusi o prvňácích jedna maminka, která tam měla v první třídě dceru. Dítě bylo strašně přetížené, výuka měla hodně hodin, nároky učitelek včetně družinářky byly hodně vysoké a holčička to blbě snášela.
Tak si říkám, že přijmout je jedna věc, a co je dál, druhá. Jestli se tam ta tvoje dotyčná známá taky udrží, nejen že se nechá přijmout ;-))))

K tomu, že dobrá škola jen pro hloupé dítě. Co takhle třeba dobrá škola pro nadměrně chytré dítě, které by v klasické konzervativní škole sedělo, nudilo se a dostávalo poznámky za vyrušování. Co dobrá škola pro dítě, které není příliš zdatné v kolektivu a které by na špatné škole mohlo být obětí šikany? Co dobrá škola prostě jen tak, aby dítě bylo spokojené a ne vystresované a neurotické?
(Nicméně znovu podotýkám, že dobrá škola může být zadarmo, státní, a klidně může být špatná soukromá za spousty peněz.)
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 7:47:48)
S tou dcerou známého už je to pár let. Ale co vím, úplně v pohodě tam ta holka odchodila poslední dva roky základní školy. Na české základní měla čtyřky, anglicky skoro neuměla.

Jinak souhlasím s tím, že nabídka škol by měla být co největší – pro chytré, blbé, jednostranné, sportovně založené… Jen nelze předpokládat, že každá drahá škola bude dobrá a každá státní špatná. A na druhou stranu je omezenost říct – „na co soukromé školy, když MOJE chytré dítě může chodit do státní?".


 verysek21 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 7:59:51)
Co na soukromé škole, když moje dítě může chodit do VÝBORNÉ státní školy - to je omezenost??? To snad nemyslíš vážně? Připadá mi to jako závist někoho, kdo se tam nedostal....
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 9:46:03)
Verýsku21,

relax!

Podívej se na rok narození mých dětí. Nějak se mi jenom nezdála tvoje reakce. Některé matky tady prostě zmíní, že vzdělání může stát taky dost peněz (může a nemusí – podle toho, co očekáváš a podle toho, jak standardní/nestandardní je tvoje dítě) a ty na to reaguješ asi tak, že – když budete mít chytrý dítě, tak vám taky vystuduje! Takže tyto finanční výdaje můžete klidně ignorovat – zařiďte si to tak, abyste měli standardní a nadprůměrně chytré dítě. Jako mám já! Dost černobílý, nemyslíš? Zvlášť když připustíme možnost, že i pro tvoje standardní a nadprůměrně chytré dítě někde existuje ještě lepší škola než je ta, kterou zrovna navštěvuje.

Dnešní doba je hrozně rychlá a proměnlivá. Člověk se musí zorientovat v široké nabídce všeho možného. I vzdělání. A je úplně v pořádku, když matky s určitými výdaji na vzdělání počítají. Včera jsem byla u zubaře a nechala jsem si vyčistit zuby. Zaplatila jsem 1100,-. Někdo by si ťukal na čelo. Já zase vím, že když to jednou za čas udělám, ušetřím si čas a mnohem větší výdaje se zkaženými a vypadanými zuby. A tak je to se vším.

Osobně bych se asi vyhýbala školám, kde jediným kritériem výběru je tatínkova nabitá prkenice. Ale to už tady tak vlastně padlo.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 12:43:09)
Zuzano, možná se budeš divit, ale já s Tebou souhlasím.
Celá ta debata se posunula úplně někam jinam. Od začátku to bylo myšleno tak, že nemusíš mít zase až tak moc peněz, aby Tvoje děti vystudovali kvalitní školy a je škoda si kvůli tomu druhé dítě nepořizovat a o mnohé o ochudit. Moje děti jsou obě naprosto normální, dcera je ale přes svou šikovnost navíc i velmi ambiciozní, pečlivá a jde si za svým. Syn, byť se "učí" velice dobře, tak se vlastně neučí, což je škoda. Pokud ale nezmění přístup, půjde prostě na běžnou střední školu a odmítám mu platit speciální školy i když bych na to měla. Právě proto, že se nechci zařadit do toho zástupu rodičů, kteří penězi nahrazují inteligenci a píli dětí a tyto přesto studují. Znám jich ze svého okolí opravdu dost, občas si dají reparátek a zase se jde dál. Už na základce měli sice 4, ale ono se to nějak udělá, zvláště dokud nebudou státní maturity.
Nejsem z Prahy, kde je situace třeba trochu jiná, než v ostatních městech. Praha je v mnoha ohledech specifická.
Investici do vzdělání nijak nepodceňuji, počítám i se zavedením školného na VŠ a jsem ochotna platit, pokud budu vidět snahu dítka.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:09:08)
Verysku,

v té základní věci se shodneme – pro mě by peníze taky nebyly důvodem k tomu, abychom zůstali u jednoho dítěte. Ve skutečnosti si myslím, že každý je prostě nastavený na nějaký počet dětí a není potřeba to obhajovat. Ani penězi, ani jinak.
A k těm různě snaživým sourozencům – pokud mě to jednou potká, finančně budu dělit všechno napůl. Pokud mi dítě neudělá nějaký podraz nebo nezačne brát drogy – tam bych mu tu částku odložila na pozdější dobu. Můj názor, nikomu ho nevnucuji.
 MSteflova 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 10:13:57)
Lízo, já na BISP před lety pracovala, nevzpomínám si, že by tam byly družinářky, alespoň ne u nás na pobočce. Byly tam děti už od roku a půl, některé se s jazykem chytily rychle, jiné trochu tápaly. Inspirovala jsem se tam, poznala fajn lidi, jiné kultury, jiný styl výuky...výborná zkušenost. Ale s klidným srdcem dám svou dceru do státní školy, zase o tolik nepřijde. Raději dám na doporučení ostatních rodičů než na ceny školného. i když teď bydlíme na malém městě, škola je tu jedna. Tak uvidím, stejně máme ještě čas.
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 7:53:27)
Tak jestli jsi studovala proto, aby Tě naučili psát slovo nadstandard, tak Tě zase zapomněli naučit psát "Tě" s velkým písmenem. No jo, ono někoho fakt nejde naučit všechno....
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(31.10.2007 8:07:11)
Když už tu teda probíhá workshop o pravopisu... "Tě" s velkým T se píše tam, kde chceš dotyčnému projevit zvláštní úctu, především pak v osobních dopisech. Rozhodně není porušení pravidel napsat malé "t".
 Tereza 
  • 

Re: Sourozenci 

(6.11.2007 18:17:05)
Kdo říká, že jsem studovala, ty jsi tady za Šalamouna :o))))
 Tes 
  • 

Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:11:00)
Chtěl byste mít dítko v Babicích?
 Federika 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:19:07)
Tes,
někdy tomu mýmu hyperaktinímu, obtížněji vychovávatelnýmu staršímu synovi vyhrožuju, že ho zavřu do Babic:-))
Ale ne, jinak ne, tyhle internátní školy od útlého věku u nás nemají tradici a myslím, že v tomhle věku bych ho tam určitě na celý týden mít nechtěla...
Kdybys mi zavolala takhle někdy večer, kdy ho mám z nějakýho důvodu plný zuby, možná bych nadšeně adpověděla: ano, okamžitě ať si ho tam vezmou:-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:27:56)
No, já bych chtěla, aby šel syn na internátní školu do Anglie, až mu bude 12.
Samozřejmě kdyby měl vlohy ke studiu a nadání na jazyky a souhlasil s tím - proti jeho vůli bych ho nestrkala nikam... a taky kdybych na to měla prachy, což v tuhle chvíli nemám, ale ještě mám sedm let času. :o)
 Federika 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:34:02)
Monty,
prblém je v tom, že tobě zatím připadá věk 12 let jako věk, kdy je dítě téměř dospělé, samostatné, schopné se o sebe postarat....Já mám syna devítiletého, relativně velmi samostaného, ale něějak mi zatím pořád připadá malej, nedokážu si zatím představit, že bych ho ve 12, čili za tři roky poslala na hodně let do školy a vídala ho jen občas nějaký ten víkend...Ano, možná později, to plánuju určitě, ale ve 12 ještě ne.
A těžko to plánovat, když máš syna ještě tak malého...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:39:45)
Federiko,
jenže to se teprve ukáže, jak na tom bude, až mu bude 12.
Je fakt, že je dost přecitlivělý a je na mne hodně fixovaný, jenže te
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:40:45)
SORRY - odklikla jsem to brzo. :o)

Teď je mu 5 a všechno se může změnit, za pár let se může projevovat úplně jinak.
Jak jsem psala - záleží to hlavně na něm, ale kdyby chtěl a byly na to prachy, ráda bych mu to umožnila.
 Federika 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 13:44:26)
jasně....nebo uvidíš jiný možnosti a možná se ti do toho tak rychle nebude chtít. Já jen, že v pěti letech se to těžko dá říct, já v té době tápala, kam ho upíchnout, nabídka základních škol je už velká, mezi školama jsou dost velké rozdíly a vybrat dobře je někdy fuška, seknout se můžeš vždycky....
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:49:38)
Rozhodně jsem neshledala, že by měly takové školy něco navíc oproti státnímu gymplu, kam chodí dcera. Nic, kromě školného. A to kvalitu nezaručuje.
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:56:15)
ano, Verýsko, já psala o jiných soukromých školách...O takových, kam nejen že nevezmou děti s horšíma známkama, kde navíc ale nestačí ani běžnéí testy Scio, které se většinou dělají na přijímačkách na státní gymnázia a které moc o inteligenci dětí nevypovídají....Prostě jen tvrdím, že existují velmi dobré soukromé školy, kam je i těžké se dostat, kde ale za ty peníze dostaneš vyšší kvalitu vzdělání a hlavně ten styl výuky je pro budoucnost jaksi přínosnější....
To jsme se ale fakt poněkud vzdálili od tématu, já sama budu mít třetí dítě, chci všem dát nejlepší vzdělání, kterého ony budou schopny a které jim já budu schopna umožnit a vím, že to jde, když sebou oba mrskneme. Zároveň ale přiznávám, že to něco stojí, např. jazykové vzdělání je u nás na státních základních i středních školách samo o sobě pořád nedostačující...
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:56:38)
Verýsku, ne Verýsko promiň..
 Líza 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:58:58)
Varýsku, to nejde takhle paušalizovat. Některé střední soukromé školy (i v Praze) jsou fakt místem, kde se koncentrujou děti dobře situovaných rodičů, které s odřenýma ušima prolezly základku, a podle toho taky vypadají. Ovšem třeba takovej PORG z podobné nekvality podezírat fakt nelze. Stejně tak jsou naprosto příšerné státní školy i státní školy špičkové.
Myslím, že ve školství, podobně jako ve zdravotnictví, se nedá spolehnout ani na to, že pokud se za něco hodně platí, mělo by to být kvalitnější.
 Federika 


Re: Sourozenci 

(30.10.2007 12:59:50)
Děkuju, Lízo, zrovna o Porgu uvažujeme....
 verysek21 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 7:45:35)
Ne, mě opravdu nepřesvědčíte, že za peníze si vždycky koupíte kvalitu. Dcera je na státním gypmlu, kde se rozhodně nedělali SCIO, ale právě náročné psychologické testy, mimo jiného. Jazyky mají i s rodilými mluvčími, jezdí do zahraničí, chodí např. do kin výhradně na cizojazyčné filmy.
Školy, o kterých mluvíte, kde je školné 280 tisíc, rozhodně nejsou běžně dostupné, ovšem školné 20-40 tisíc ročně, je dostupné TÉMĚŘ pro každého a právě na těchto školách se nachází hodně málo inteligentních děti bohatých rodičů, o tomto mě fakt nikto nepřesvědčí, i kdyby mě tu napadal, jak dlouho chtěl.
Někomu se asi nedá zase vysvětlit, že za prachy si nekoupíš IQ. O čem značí už jenom to, jak mě někdo poučuje o tom, se píše jedno slovíčko. Tak nezapomeň zase najít nějakou chybku!!
 Federika 


Re: Sourozenci 

(31.10.2007 8:38:51)
Verýsku,
on tě nikdo přesvědčovat nechce...ty prostě chceš paušalizovat a nemáš pravdu. Jdi se třeba mrknout konkrétně do toho Porgu-školné je tam podle platu rodičů, takženějakých 10 000-87 tisíc-a uvidíš, že se přece jen styl výuky a nabídka vzdělání poněkud odlišuje od běžného standardu státních gymnázií. Cizojazyčné filmy a rodilí mluvčí-to není nic vyjímečného, i na státních gymnázií, jenže často je tam problém sehnat kvalitní učitele, protože jsou ty pozice zkrázka špatně placené.Buď ráda, že seš na státním gymnáziu spokojená, ale prosím, trochu si poodhrň ty klapky, možná v tvém okolí nejsou kvalitnější soukromé školy, v Praze je jich ovšem už dost....A ty nároky některých opravdu převyšují běžné nároky na žáky státních gymnázií....
Myslím, že jsme se dostali ale opravdu někam jinam...
 MSteflova 


Brácha & kurz angličtiny 

(30.10.2007 8:34:42)
Eve, ale i tak soužití s bratrem Tvého manžela určitým způsobem formovalo, bez ohledu na to, zda se v současné době vídají, nebo ne. Jak už tu několikrát zaznělo, vyrůstání se sourozenci mj.děti naučí, že nejsou prezidenti zeměkoule, že se sem tam musí podělit, brát ohledy na druhé a že někdy prostě nemůžou mít vše, co chtějí. Angličtinu se může každý naučit sám později, já s ní začala až ve 23 letech, pak si udělala státnice a nyní se s ní částečně živím. Sourozence si ale člověk sám dodatečně nepořídí.
 MSteflova 


Re: Brácha & kurz angličtiny 

(30.10.2007 8:43:06)
Jinak tedy věřím, že i jedináček se dá vychovávat v tomto duchu, ale dá to asi větší fušku.
 Jana 
  • 

Re: Sourozenci 

(25.10.2007 11:27:54)
Máme jednu holčičku a nyní čekáme druhého prcka.Malé jsou necelé 3 roky a z okolí jsem jen slyšela kdy bude druhe?Často nad tím přemýšlím,v dnešní době musí mít člověk 2 děti?Když žádné nemá je divný,když má pouze jedno je divný,když má dvě je normální,když má 3 a více je divný.My by jsme s manželem chtěli 3 děti a rodina na nás kouká nenormálně,ale s dvěma souhlasila to jóó to je dnes přeci normální,nad jednim by kroutili hlavou a stejný názor má okolí.Kdo tedy rozhoduje o tom kolik kdo má mít dětí?Jsou to sami rodiče nebo prarodiče či okolí?Je to jen na nás jak se rozhodneme,my se budeme starat o děti,my je zabezpečíme ne nikdo jiný...........
 Lavanda 


Re: Sourozenci 

(25.10.2007 11:33:12)
Třetí těhotenství jsem bohužel potratila.
Nevěřila bych ale nikdy, jakou jsem tím udělala radost tchýni! Mnula si ruce a pořád dokola opakovala, že doufá, že už to znova nebudeme zkoušet!
Když jsem otěhotněla za pár měsíců znova, babička s dědou se se mnou nějakou dobu ani nebavili.
Teď je prcek jejich miláček, jak jinak. Když jsem se tchýně nedávno ptala, proč tak moc nechtěli, abychom měli třetí, řekla, že se báli, abychom nebyli chudí.
 Lenka, Daník 03/03, Kamilka 05/05, bříško 04/08 
  • 

Re: Sourozenci 

(25.10.2007 20:42:44)
Já se setkala s podobnou reakcí mojí mamky. Když jsem jí oznámila, že jsem opět těhotná, práskla mi telefonem. Týden se mnou nemluvila. U nás nejsou problém peníze, ale mamka si myslela, že jako vysokoškolsky vzdělaná se zahrabu se třemi dětmi doma. Vlastně jí její obavy rozmluvila až moje sestra.

Já nikoho neodsuzuju, když se rozhodne mít jedno dítě. Souhlasím, že je to na zvážení každého z nás a velkou roli tam určitě hrajou peníze a potřeba dopřát dítěti co nejlepší start do života. Ale na druhou stranu jsem nechtěla ani já ani manžel dopustit, aby byl Daník jedináček. U mě je to ovlivněno tím, že mám se svojí sestrou moc pěkný vztah. Jsou věci, ve kterých kamarádi, ať už sebelepší, sourozence nenahradí. U manžela je to ovlivněno tím, že je sám jedináček.
 Hana + 3 ks 
  • 

Re: Sourozenci 

(26.10.2007 9:03:24)
To náš tchán při zprávě, že budeme mít třetí mimi se rozkřikl:"No co jste dělali??????????" Hurónský smích včech ostatních mu byl odpovědí. No co asi? Hana
 Hana + 3 ks 
  • 

Re: Sourozenci 

(26.10.2007 9:03:59)
To náš tchán při zprávě, že budeme mít třetí mimi se rozkřikl:"No co jste dělali??????????" Hurónský smích včech ostatních mu byl odpovědí. No co asi? Hana
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(26.10.2007 12:40:40)
dobrá story :)
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: Sourozenci 

(26.10.2007 13:55:57)
No, fakt dobrá story, nám se ovšem stalo přesně to samé (a to naprosto doslovně), ale už u prvního těhotenství :-). Nějak rodina nepočítala, že na to "skočíme hned po svatbě". Pak se nám za to příslušný "provinilec" asi za měsíc omluvil.
 Lavanda 


Cítila bych se neužitečná. 

(26.10.2007 16:18:12)
O tématu počtu dětí v rodině jsem od včerejška hodně přemýšlela.
Myslím, že kdybych měla jen jedno dítě, nebo dvě, cítila bych se nevyužitá a neužitečná. Pokud nejsou doma všichni, dá se říct, že nemám "do čeho píchnout". Teda ne určitě doslova, práce se vždy nějaká najde, zvlášť teď, když jsem zase v zaměstnání.
Nejvíc mě asi trápí představa, abych jednou nelitovala na stará kolena toho, že jsem si nepořídila ještě čtvrté dítě. Protože pak už to nenapravím. Proti hovoří hlavně ten fakt, že se na to už necítím fyzicky. Ale kdyby se to do pár let změnilo k lepšímu, tak do čtvrtého asi jdu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(26.10.2007 17:20:46)
"Nejvíc mě asi trápí představa, abych jednou nelitovala na stará kolena toho, že jsem si nepořídila ještě čtvrté dítě. Protože pak už to nenapravím. Proti hovoří hlavně ten fakt, že se na to už necítím fyzicky. Ale kdyby se to do pár let změnilo k lepšímu, tak do čtvrtého asi jdu."
- jak já ti rozumím... :D furt tak nějak čekám na tu vnitřní jistotu, že už je nás doma ten "správný" počet - a nic :D ... a taky si říkám, abych jednou nelitovala...
 fisperanda 


Re: Cítila bych se neužitečná. 

(26.10.2007 17:38:49)
Tohle mě docela uklidňuje, protože si říkám, jestli mám výčitky že nebudu mít druhý, tak je to blbý, ale kde mám záruku, že se po třetím dítěti nebudu cítit naprosto stejně?
Jakože dají ty hormony vůbec někdy pokoj?
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(26.10.2007 22:22:19)
jo, já myslím, že daj :), ale u každé z nás jindy - znám ženy s dvěma, třemi, čtyřmi, dokonce s devíti dětmi, které litují (a některé josu již dávno babičky), že neměly to třetí, páté, šesté, desáté :D - ale taky znám holky opět s různým počtem dětí, které říkají, že s tím posledním se dostavil pocit "tak, a teď je nás akorát, jsme komplet"... no, a já si právě říkám, že ybch teda teď s těma třema ráda ten pocit už měla :D
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(28.10.2007 19:57:19)
Neboj, až nebudeš vědět, kde ti hlava stojí a co udělat dřív, buď si jistá, že hormony budou ticho jako pěna :-)
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(28.10.2007 20:00:01)
Budilko, obdivuju Tě!! Nemít doma do čeho píchnout u většiho počtu dětí, tak to jsi buď superman a nebo... (vlastně mě ani nenapadá další alternativa :-). Závidím Ti :-))
 cekanka 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(28.10.2007 21:01:13)
tak přesně tohle mi mluví z duše. taky mám tři děti (5, 3 a 8 měsíců) a vážně se zabývám představou, jestli nás je už dost...
děti jsou se mnou doma, tzn. nechodí do školky, jsme celý den spolu. k tomu ještě podnikám, pracuji doma, řídím část firmy. když jdeme po ulici - dost lidí se za náma otáčí - kočár a dva prcci po stranách - to se asi nevidí každý den :-). někteří to i okomentují, ale mnohdy vidím jen ty oči, které říkají "tak ta se asi zbláznila". já ale nechápu, proč by v ČR měli mít hodně dětí pouze romové nebo socky. každé dítě jsme chtěli a moc se na něj těšili. věnuji se jim, ale také jsou naučené trávit nějaký čas hrou, nepotřebovat mne. včetně nejmenšího. z vlastní zkušenosti vím, že mladší se velmi rychle (dovolím si říct - kosmickou rychlostí) učí od starších. chtějí se vyrovnat a proto umí většinu samostatných návyků mnohem dříve než to první (chození na nočník/záchod, držení lžíce, schopnost nakrmit se, držení tužky, obléci se, atd.) v tomto to má pak maminka lehčí. proto mamince, omlouvám se, ale nepamatuji si její jméno, která se rozhodla věnovat prvních sedm let prvnímu dítěti a pak se rozhodnout pro druhé, bych ráda napsala, že si možná neuvědomila, že by tím vychovala dva jedináčky. nicméně, respektuji rozhodnutí každého rodiče o rozdílu věku mezi sourozenci, případně mít pouze jedno dítě. Osobně si ale myslím, že je to pro to dítě škoda, že je to opravdu ani ne tak o dostatku všeho, ale spíše o tom, jak tento dostatek či nedostatek sdílet v rodině, ale to už tady taky někdo výše psal a já s tím beze zbytku souhlasím.
 štěpánka 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(28.10.2007 21:21:41)
Čekanko, já se taky za takovými skupinkami otáčím (maminka s kočárkem a 2 prcci po straně), ale proto, že mi to připadá hezký pohled, trochu obdivuji tu maminku (mám"jen" 2 děti) a taky trochu nostalgicky vzpomenu, jaké to bylo, když byli malí..... Ne každý si musí myslet něco ošklivého.
 čekanka 
  • 

Re: Cítila bych se neužitečná. 

(29.10.2007 20:54:47)
o těch, co se na nás usmívají jsem nenapsala. jsou, samozřejmě, i tací ...
 sunsung 


Re: finance 

(26.10.2007 17:00:51)
pro dítě se rozhoduji na dobu 15-20 let a myslím nikdo nemůže říci, zda bude za tolik let celou dobu zabezpečený, bohatý nebo nezaměstnaný

já jsem se pro drué dítě rozhodla v době, kdy jsem bydlela ve vlastním domě, měla čtyřnásobek průměrného platu a velmi slušně podnikajícího muže, dvě auta - do roka a do dne jsem neměla kde bydlet, žádné auto a žádného manžela, jen ta touha po dítěti mi zůstala a tu jsem si zrealizovala...:o)
 zuzkasim 


Re: finance 

(30.10.2007 14:30:38)
S tímhle můžu jen souhlasit. Nikdo z nás neví, jak na tom bude za X let. Nemoc, úmrtí, kariérní postup či cokoliv jiného mohou přijít na každého. Mám jednu mladší sestru, lehce mentálně postiženou, takže mentální věkový rozdíl se mezi námi časem neustále zvětšoval. Přesto jsem moc ráda, že ji mám a obě jsme si vždycky přáli ještě brášku:-) Sestřenice je ze 7 dětí, další z pěti a další ze čtyř, v těchto rodinách bývalo vždycky veselo, a proto bych si přála mít děti 3.
Ve škole jsem učila dost jedináčků a na velké většině z nich je to poznat. Kamarád nikdy nenahradí sourozence. Respektuju přání rodičů mít jen jedno dítě, ale moc nechápu. Je zvláštní, jaká moc se přikládá financím. Nakonec si ale často uvědomíme, že naše největší zážitky s penězma zas až tak nesouvisely:-)
Mám teď dvouletého a dvouměsíčního skřítka. Ano, tomu staršímu se nemůžu věnovat tolik, jako kdyby byl sám. Myslím, že jeho vztah k bráškovi je mu větším obohacením než moje výhradní péče. Je krásné pozorovat, jak dvouleté dítě umí být něžné, ohleduplné, najednou i víc samostatné, zdá se mi, že najednou rozumí souvislostem v životě víc, jak jeho kamarádi, kteří sourozence zatím nemají.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 14:36:26)
Zuzko,
nedá mi to - omlouvám se všem - ale proč by kamarád nikdy nemohl nahradit sourozence?
Myslím, že jsem to tu už psala. Sourozence si na rozdíl od přátel NEVYBÍRÁME. Můj sourozenec může být pedofil, psychopat, masový vrah, když to budu hnát do extrému, ale za kamaráda/přítele si vyberu někoho, kdo je mi blízký, s kým si rozumím... nebo ne?
Nedokážu si představit, jak nutím syna, aby měl hezký vztah ke svému hypotetickému sourozenci, přestože každý z nich bude úplně jiný co do struktury osobnosti. MUSÍŠ HO MÍT RÁD, PROTOŽE JE TO TVUJ BRATR?
Nemusí. Je to na něm. On si určuje, koho bude mít rád a koho ne...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 14:42:51)
Asi bych to tu neřešila, ale mám teď aktuálně docela velký problém v "rodině", dokonce oboustranně (v "původní" i v manželově) a přestože oceňuju pomoc manželových rodičů co se týče péče o syna, tak ani jeden z lidí v mé "pokrevní" rodině mi není natolik blízký, abych ho třeba požádala o pomoc nebo podporu. Na to mám přátele. Mám na světě dva lidi, o kterých si myslím, že se na ně mohu spolehnout a kterým důvěřuju. Oba beru za svou SKUTEČNOU rodinu, protože se k sobě tak chováme. To není o krvi a o genech... alespoň podle mého názoru. :o)
 fisperanda 


Re: finance 

(30.10.2007 14:50:08)
S tím souhlasím. Neberu názor, že až děti vyrostou, budou mít jeden druhýho. Takový člověk přece v dospělosti by měl mít svou rodinu, přátele atd.. zkrátka lidi, ke kterým vztah pěstoval, kterým dokáže pomoct a oni zase jemu. Spolíhat na to, že budu mít sourozence, kterýho sem si za á ničím nezasloužila a za bé není vůbec jistý, že se budeme mít rádi, tak to je takovej přístup... jak poď na mě z boku :o)
Zkrátka, tohle pro mě taky není argument, že jednou v dospělosti aby dcera měla někoho blízkýho. Pokud bude co k čemu a zaslouží si, aby někoho blízkýho měla, tak to bude fajn, ale je to na ní. Pokud bude samotářka, nebude chtít udržovat žádný vztahy, no tak je mít nebude. A bude na všechno sama. A třeba jí to bude vadit, a třeba taky ne.
 mateřídouška 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 15:28:54)
fisperando ,reaguji na poslední příspěvek,uniká mi diskuse,
to není to to samé kamarádka je kamarádka a ségra je ségra jedno druhým nenahradíš
jasně že se můžete se sourozencem znepřátelit na život a na smrt jako i se svým rodičem a stejně jsem ráda,že nejsem z děcáku,že rodiče mám....můžeš mít známé ve věku tvých rodičů ale rodiče to je snad něco jiného. stejně vztah ke tvému sourozenci s kterým prožíváš chvíle v úzkém kruhu rodiny to je zcela něco jiného než vztah s kamarádkou ať už je sebelepší.
jde o to jakým způsobem jako rodiče budeme vztah sourozenců ovlivňovat. jestli budeme podněcovat (možná nevědomky) soupeření atd
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 15:38:52)
mateřídouško,
ono je to spíš o pojetí vztahů jako takových. Pod pojmem přátelství si každý představuje něco jiného a každý ho bere jinak... pro mne je třeba můj nejlepší kamarád, kterýho znám skoro 20 let "bratr", fungujeme zhruba tak, jak by asi měli ti idealizovaní sourozenci, nicméně každý jsme se narodil úplně jiným rodičům a oba máme své sourozence, se kterými ten vztah rozhodně není na srovnatelný úrovni... sestře bych neřekla "co děláš dneska večer, jestli jsi doma, přijdu k tobě přespat", ale "bratrovi" to řeknu úplně klidně, přestože žije s přítelkyní, která je ještě víc "cizí" a mohlo by jí to vadit. Zum Beispiel. :o)
 mateřídouška 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 15:47:27)
ja,neexistuje jediný návod na život a situace vkaždé rodině je "svá", aber když vezmeš ideální rodinku s ideálními vztahy a ideální kamarídství troufám si říci že to není to stejné
že máš počtem bohatou rodinu není zárukou, že do budoucna ti bude jen oporou,ale troufám si říci že většinou to tak funguje,nicméně nedávám žádné záruky
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 15:51:27)
mateřídouško,
není to stejné. Z mého úhlu pohledu je to lepší. :o) Myslím to "ideální kamarádství". Protože u něj mám větší jistotu, že je dobrovolný. :o)
Ale prostě to má každý jinak a asi je zbytečné to tady pořád omílat dokola. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 15:43:32)
...můžeš mít známé ve věku tvých rodičů ale rodiče to je snad něco jiného.

No, to je. Mamince svý kamarádky jsem schopná se u skleničky vína svěřit s tím, co mně trápí, u vlastní matky by mne to nenapadlo ani s 5 promile v krvi.

Nevím jestli jsem v tom nějaká výjimka, ale já prostě neberu lidi podle toho, CO ve vztahu ke mně jsou, ale JAK se ke mně chovají. Když si budu s rodiči a sourozenci rozumět, super; ale když nebudu, tak na nich proboha nebudu lpět a upřednostňovat je jenom proto, že máme nějaký shodný geny...
 mateřídouška 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 15:52:56)
ono je to o vlastním prožitku
já si se svou mamkou se skleničkou toho můžu říci dost a kdybys měla stejný zážitek věděla bys o čem mluvím,protože něco je skrátka pro druhého nezdělitelné jsou věci které si člověk musí prožít
jistě byli doby kdy mi naši "nerozuměli" a toho času jsem si se sklenkou povídala s tetou mého přítele a myslela si že s mamkou to nejde,časy jdou a vztahy se vyvýjí teď když si povídám takhle s mamkou, říkám ti to není to to samé
je to moje máma
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 16:01:48)
mateřídouško,
sorry, ale tohle nikdy nepochopím. Dělám teď jeden projekt s klukem, kterýho vlastní matka vyhodila z domu, nechala ho fyzicky týrat otčímem, jeho sestru posílala šlapat do Perlovky a on mi řekne - miluju jí, protože je to moje máma.
A co že je to MÁMA? Počít a porodit dítě umí prakticky každej, co je na tom výjimečnýho?
Pro mne není žádnej vztah předem danej jen proto, že někdo někoho nosil v děloze nebo ve varlatech. Vztah se tvoří v průběhu určitý doby. Mění se, vyvíjí. A když mne moje máma bude - dejme tomu - každej den dvacet minut kopat do břicha, jak dlouho to budu omlouvat tím, že to je moje máma???
Já osobně ani den. Bejt něčí biologická matka, biologickej otec, pokrevní sourozenec apod. je samo o sobě MÁLO. Spíš bych řekla přímo hovno, odpusťte mi ten výraz.
Když mi moje matka řekla, že bych jí měla bejt vděčná za to, že mi dala život, tak mi to přišlo naprosto absurdní - copak se o to někdo někoho prosí? Vděčná můžu být za službu, kterou pro mne někdo vykoná, ale za to, že mně porodil? Navíc ona nechtěla porodit mně, kdyby aspoň tak, dalo by se to chápat. Nebudu vděčná žádný ženský za to, že porodila z nějakýho SVÝHO důvodu dítě. Beru lidi podle toho, jaký jsou a jak se chovají, opakuju, a samotný fakt biologickýho rodičovství mi přijde naprosto podružnej.
 mateřídouška 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:10:15)
já nevím,jestli se to má logicky-chápat , jako zub za zub
prostě to nelogicky cítím, "máma"
stejně jako do vztahů druhých vidím naprosto jasně a "vím" co by kdo měl udělat :-)))
tak kolikrát sama sebou nechám vorat,protože nemám ten nadhled zvenčí a nenechám si poradit,jsou v tom city, vztahy...já nevím co ještě
 mateřídouška 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:34:38)
ještě mně napadlo
zda by sis přála takhle nad tou skleničkou si také tak povídat se svou mámou,jestliby sis přála mít hazké idilické vztahy se svou mámou a pokud odpovíš že ano tak to je to "máma" protože jinak by Ti to bylo fuk a jedno,bylo by jedno jestli máme mámy
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:41:31)
souhlasím. Monty, kdyby ti to bylo teda tak jedno, kdo je tvoje bio máma, tak by ses na ni dávno vybodla. (čímž neříkám, že to máš udělat) Ale tobě to očividně jedno není...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 16:49:18)
Ráchel,
to není o tom, že je moje matka. Prostě je mi jí líto, kdyby to byla cizí ženská, se kterou jsem nějakým způsobem v kontaktu, chovala bych se stejně nebo aspoň podobně... pro mne byla máma babička a ta už umřela. Protože se ke mně jako máma chovala - nebo aspoň nejvíc jako máma.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 17:39:38)
Monty, a existuje nějaká taková cizí ženská, ke který by ses takhle chovala?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(30.10.2007 17:43:17)
Ráchel,
samozřejmě. Dokonce bych si tipla, že i s daleko větší intenzitou (matku vídám poměrně sporadicky). :o)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 18:52:43)
ale u té dotyčné ženské nejsi zatížena úvahami, zda má či nemá právo na tvou úctu či vděčnost, takže jiné to asi bude... Co jsem si všimla, tak o své matce tady píšeš nikoliv sporadicky, takže ti asi opravdu nebude ukradená... a myslím, že to je normální, protože vždycky v každém z nás je kousek dítěte, které chce být milováno svým rodičem (sorry za to patetické vyjádření). Ano, určití lidé to mohou v dospělosti do velké míry "vynahradit" - mám kolem sebe "mateřské" a "otcovské" osoby, které mi po určitou dobu byli náhradními "rodiči" - částečně doplnili to, co mi kdysi chybělo, a taky mi pomohli přijmout fakt, že v některých věcech se mí rodiče nikdy nezmění a já je prostě tak musím brát. Ale úplně to vyhojit myslím nikdy nejde.
 Iva 
  • 

Re: finance pro Monty 

(10.11.2007 16:32:57)
Promiň, Monty, jak si čtu tvoje příspěvky řekla bych, že je to tak že TY máš problém(s mámou, ale asi se vztahy obecně) ale prezentuješ to tu jako normu pro všechny. Já to vidím jinak.
Taky mít vztah se sourozenci nijak nevylučuje možnost mít i přátele, a je dokonce pravděpodobné, že je lidé mají a občas si s nimi i rozumí líp. Já osobně jsem měla i dlouhá období kdy jsem se se sestrou nestýkala, pravda ale je že to že tu je je pro mě velká hodnota a svým způsobem jistota, vím, že kdyby mi bylo fakt zle bude tu pro mě, je to koneckonclů moje sestra, a je to oboustranné. Asi se to špatně vysvětluje někomu, kdo nemá tu zkušenost, ale geny význam mají, a taky záleží na tom, jak si vztahy člověk od dětství pěstuje.
A klidně budu mít své děti k tomu, aby se měly rády, a nemyslím si že bych je tím nějak znásilňovala. Ono v životě je o moc víc věcí které si nemůžeš vybrat tak je určitý trénink dobrá věc. Tvůj apel na svobodu rozhodnutí mi přijde tak silný, že mi tam chybí rodičovské vedení a být tvým synem asi bych se cítila v životě trochu ztracená a ponechaná sama sobě. Já bych tohle pro své děti nechtěla, což je mé i tvoje právo si zvolit cestu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:32:46)
...já jsem ale zároveň ráda, že můžu s bráchou sdílet některé vzpomínky, porovnávat pohled na naši rodinu, to, jak jsme některé věci různě vnímali... to s nikým jiným prostě nemám. A to nemáme s bráchou nějakej super duper častej kontakt.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:31:03)
já to spíš vnímám tak, že když se vztah se sourozencem povede (částečně je to na povaze těch dvou a částečně na atmosféře celé rodiny), je to opravdu něco skvělého a vyjímečného. Samozřejmě nikde není zaručeno, že se to povede...
V Bibli je přísloví (teď to nebudu hledat, tak bez přesné citace): "Bližší je přítel než bratr, zrodil se bratrem pro den soužení." A je fakt, že někteří přátelé se mi stali "sourozenci", kteří se zvlášť osvědčili v dobách mého "soužení"... díky Bohu za ně.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(30.10.2007 16:31:10)
já to spíš vnímám tak, že když se vztah se sourozencem povede (částečně je to na povaze těch dvou a částečně na atmosféře celé rodiny), je to opravdu něco skvělého a vyjímečného. Samozřejmě nikde není zaručeno, že se to povede...
V Bibli je přísloví (teď to nebudu hledat, tak bez přesné citace): "Bližší je přítel než bratr, zrodil se bratrem pro den soužení." A je fakt, že někteří přátelé se mi stali "sourozenci", kteří se zvlášť osvědčili v dobách mého "soužení"... díky Bohu za ně.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: finance 

(30.10.2007 17:01:29)
Rozdíl je v tom, že se sourozencem (pokud s ním bydlí v jedný domácnosti) se musí naučit vycházet. S "kamarádem" by se v případě problémů přestal bavit a spoustu věcí by se vůbec nenaučil. To je to, co mu může dát jen sourozenec: učí ho vytrvale řešit vzájemnej vztah. Může se to dost hodit do partnerskýho soužití.
 LU,2děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 13:30:36)
Jojo Monty, takovej brácha alkoholik docela stačí. Pořád je to můj brácha, ale když vidím jak ničí sebe, své děti a ženu, je mi smutno.
Taky jsem si představovala, jak syn (do 8 let jedináček) přijme miminko. Nemám ráda silná slova, ale myslím, že ji fakt má moc rád. Asi jsme ho dobře vychovali:-) ALe v životě tě může zklamat každý- partner, sourozenec, rodiče,přátelé.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 13:38:25)
LU,
nemusí být ani alkoholik. Jak už jsem tu psala, dva sourozenci si můžou být povahově tak vzdálený, že si zkrátka nebudou mít co říct. Alkoholik je extrém...
Mám nevlastní sestru a myslím, že máme docela hezkej vztah. Ne nějak výjimečně, ale vcelku pohodový, ovšem hlavně díky tomu, že jsem flegmatik a nehádám se s lidma, protože sestra je naopak neurotická a emocionálně poněkud labilní. Bydlíme v jednom městě, ale vidíme se tak max. 1x za měsíc, spíš míň. Jo, je hezký, že si občas zavzpomínáme na dětství. Ale když tohle odečtu, není vztah se sestrou v rámci ostatních mezilidských vztahů v ničem výjimečný. Nejsme si "nejblíž na celým světě", protože jsme hodně povahově odlišný. Není to o tom, že bychom si lhaly nebo měly formální vztahy, vím co ji trápí, ona ví, co trápí mne, ale takhle to mám i s přáteli a daleko hlubší, protože ti přátelé jsou mi daleko bližší. Mám třeba dvě kamarádky, které znám od školky, takže těch vzpomínek je taky dost. :o) A když si tak přeberu, co říkám jim, co ony mě, jak často si voláme a vídáme se a jak je na tom sestra - žádný rozdíl... :o)
 LU,2děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 15:10:50)
Monty, štve tě, že se ségrou nejste dobrý kamarádky? Mě třeba opravdu mrzí, že rodina jako širší celek nefunguje podle mých představ- tchánovic nikdy nepřijdou na Vánoce, nikdy nepřijdou na Silvestra. Můj i manželův brácha taky ne. Oslavy se dělají na etapy- vždycky se někdo vymluví. Skoro to vypadá, že jim jde o to, dát dětem dárek (co největší, nebo několik balíčků!)a ne si užít rodinu. A čím míň se vídáme, tím jsme si vzdálenější. Jediná vyjímka jsou moji rodiče- zaplaťbůh za ně. Na druhou stranu je fakt, že mým nejbližším člověkem je můj manžel a dvě kamarádky. Když tak o tom přemýšlím, tak to asi není špatný- odproštění od "staré rodiny" je nutné.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 16:13:49)
LU,
mě ne, protože jsem spíš samotář a tyhle rodinný akce mne spíš děsí a snažím se jim vyhýbat, jak to jen jde... ono je to právě o těch představách, moje ideální představa je mít okruh (ne moc velkej) lidí, na který se můžu spolehnout a oni na mne, se kterýma můžu jednat naprosto na rovinu a od kterých očekávám, že budou jednat na rovinu se mnou... takže tihle lidi logicky VÍ, že např. na Vánoce a na Silvestra chci bejt sama a nesnáším žádný organizovaný veselí, takže mne na žádný ani nezvou. Resp. třeba mi navrhnou, jestli nechci s nima někam jít, ale neurazí se, když řeknu ne. Nevím jestli je to daný tím, že jsem to nezažila jako dítě a nemám k tomu vztah, ale člověk, který je mi blízký to prostě bere tak, jak to je. Naopak s rodinou je to komplikovaný, třeba rodina mého stále ještě manžela na těchhle věcech děsně lpí a to, že já nechci a není mi to příjemný berou jako osobní urážku. A to je právě to - v rodině mám pořád podvědomě pocit, že se to ode mne očekává, protože přece "jsme rodina" a mám blbej pocit z toho, že je to sice rodina, ale lidsky mi ti lidi až tak blízký nejsou a já je svým způsobem opravdu můžu urazit, zatímco přátelé to naprosto akceptujou, protože přátelství je založený na naprostý dobrovolnosti... a pro mne to má i větší cenu. Když bych dejme tomu potřebovala rychle od někoho půjčit třeba pět tisíc, tak si neřeknu ani sestře, ani mámě, protože ony to můžou a zřejmě i budou brát jako povinnost, zatímco přátelé se na mne můžou vykašlat a to, že to neudělají, je pro mne fakt hodně důležitý...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 16:19:35)
Abych to vysvětlila - předem upozorňuju, že si nechci stěžovat, jen konstatovat :o) - vyrůstala jsem v rodině, kde mne MUSELI brát, protože jsem JEJICH, ale o mne jako o člověka a osobnost se nezajímali a ani mi nerozuměli. Snad babička, i když to bylo až v dospělosti, jako dítě se o mne starala z lítosti, že jsem ten chudáček z rozvrácený rodiny, na kterýho otec kašle a matka svým způsobem taky. To se netýkalo MNE, ale nějaký situace, kdybych byla Jaruška Votýpková, měla by ten vztah stejnej. A díky tomu jsem na tyhle věci daleko citlivější. "Cizí" lidi totiž nemají žádný důvod pro mne něco dělat, společnost je nastavená tak, že rodina je pro většinu hlavní a nejdůležitější, protože jsou to "naši" lidi - a já si toho prostě daleko víc považuju, protože tam už je ten vztah o mně, ne o tom, co čí jsem, jestli mi rozumíš. Kdybych to nebyla já, ale Jaruška Votýpková, tak mi nakašlou - to, co pro tebe dělají přátelé dělají opravdu PRO TEBE jako pro osobu. V rodině to tak být nemusí a často ani není... "je to naše dcera, tak se na ní přece nevykašlem"... tam ta pomoc a podpora patří statutu, ne konkrétní osobě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 16:30:46)
Jednou jsem tu psala - a setkala se s poměrně bouřlivou negativní odezvou - že kdyby z mého syna vyrostl fanatický komunista nebo nácek, neměla bych moc potřebu se s ním stýkat. Právě to byl argument: ale byl by to pořád tvůj syn!
Byl, jenže pro mne ty biologický vazby až tak důležitý nejsou, resp. jsou málo důležitý; když jsem naposled viděla svýho biologickýho otce (před 15ti lety), udělal šílenou scénu, byla u toho kamarádka a ta normálně brečela a říkala mi - jéžiš, to je strašný, jak to zvládáš? A já jí po pravdě řekla, že normálně, že sice zamrzí, že je můj biologický otec idiot, ale nijak mne to nedrásá. Jasně, byla bych radši, kdybych měla prima tátu, ale nemám ho, tak to prostě chodí. Vůbec nic k němu necítím, ani nenávist, ani lásku, nic, je to pořád můj otec, ale jako člověk je mi úplně lhostejný. Kdyby se zejtra objevil a něco chtěl, tak se nebudu rozhodovat podle toho, jestli je to můj otec nebo ne, ale zcela na rovinu - podle momentální nálady, asi jako s žebrákem, někdy mu něco dám a někdy ne...
Budu ráda, když si budeme se synem blízký jako lidi, ale beru v potaz i to, že třeba nebudeme. A když nebudeme, tak co? Mám se po zbytek života trápit s tím, že z mýho vlastního dítěte je fanatickej komouš nebo hajlující hovado? Proč? Je to jeho volba, když bude takhle spokojenej, budiž mu to přáno, ale jako člověk tím u mne skončí. Syn nesyn.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: finance 

(31.10.2007 18:24:12)
Monty,

měla jsem podobné dětství jako ty – vychovala mě babička s dědou (od 3 týdnů), rodiče mě převzali v 6 letech. Ale neviděli ve mně nikdy dítě (a nikdy se nám nevěnovali, byli jsme jim šuma fuk). Od začátku se ke mně chovali jako k dospělému člověku a očekávali, že budu vzorná, skvělá, dospělá… Můj brácha ve škole propadal a ve 14 letech si ho vzala babička zpátky (a v posledním ročníku ZŠ měl náhle vyznamenání – zlepšil se o 2 - 3 stupně!!!, dostal se na střední školu, dovedla ho až k maturitě). Otec k tomu například prohlásil, že mu "neodpustí, že odešel z domova“…. Chtěla jsem ti ale napsat něco jiného. Mám dojem, že se na svého syna díváš jako na dospělého člověka. Pokud se z někoho stane fanatickej komouš nebo hajlující hovado, není to jenom jeho volba. Rodiče by měli přiznat svůj díl zodpovědnosti. Je to trochu paradoxní, ale v tomhle mi připomínáš moje rodiče. Jako bys nakládala na svýho kluka břemeno, který nemůže unést.

 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 20:59:16)
Zuzano,
nejsi první, kdo mi to říká... vím, že to možná není tak úplně dobře, ale jinak to bohužel neumím. :o( Chovám se k němu jako k dospělýmu, nakládám na něj víc, než může unést; myslím ve smyslu samostatnosti, odpovědnosti...
Ono je zvláštní, jak lidi v dospělosti buďto naprosto kopírujou styl svých rodičů nebo se proti němu ostře vymezujou a fakt NIKDY nedělají to, co je na rodičích nejvíc štvalo. Budu ten druhý případ a dokonce si uvědomuju, že syn není stejná osobnost jako já a pro něj to nemusí být nutně to nejlepší - ale jak se máš překonat, že jo. Nemůžu dělat nic, co je mi tak strašně proti srsti, i když podvědomě cítím, že to není pro syna na 100% ideální. Nemůžu, nejde to. :o(
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: finance 

(31.10.2007 22:46:16)
Monty,

já si myslím, že to je přece jen trochu jinak. Nemilované děti se brzy naučí nasazovat obrannou masku. Nasazují ji tak často, až je ta maska převálcuje a začnou světu ukazovat jakousi studenou tvář. Bohužel i lidem nejbližším. V partnerských vztazích ti nedělá problém skočit s někým do postele, ale hrozně těžko se ti říká "mám tě rád“… Neumíš to, protože tě to nikdo nenaučil. Myslím si, že v tomhle je ten zakopanej pes ve vztahu k tvému synovi (a možná nejen synovi). Nemusíš „dělat“ to, co tě na rodičích štvalo, a přesto jdeš v jejich stopách. Nevěřím, že tohle je tvoje pravé já. Třeba ho ještě někdy najdeš a budeš překvapená, co všechno se v tvém životě změní. Moc bych ti to přála.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: finance 

(31.10.2007 22:52:29)
Zuzano,
jenže já nemám problém říct synovi, že ho mám ráda nebo ho dejme tomu obejmout, přitulit se k němu - po týhle stránce jsme jak milenci. Sice je fakt, že on je iniciátor, ale já se od něj rozhodně neodtahuju a nebráním se jakýmkoli projevům lásky. To ne. Myslím, že lásku mu dát umím, ale co mu dát neumím a asi ani nechci je běžnej rodinnej režim, jistotu, řád. Protože to není můj přirozenej způsob života, neumím ho nikomu předávat dál.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 23:01:18)
nemůžeme předávat něco, co nemáme v sobě... žádná z nás nikdy nebude dokonalá máma... kéž se nám podaří být alespoň "dostatečné"...
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: finance 

(31.10.2007 23:08:31)
No jó, běžnej rodinnej režim, jistota a řád, to je prostě nuda a vopruz, co si budeme povídat.
Taky už mi to pěkně leze krkem.

Měla jsem na mysli spíš přístup k tomu dítěti. Vztah k vlastnímu dítěti je přece kvalitativně jinde než vztah ke komukoli jinému. Na geny kašleš – celkem to chápu, ale nemůžeš kašlat na všechno, co jste spolu prožili. Je to zvláštní, ale já bych svoje dítě milovala, i kdyby snad někoho zabil. Měla bych vztek, byla bych zdrcená, zhroucená, nechtěla bych ho vidět a tím víc bych ho měla před očima...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 23:26:38)
jo, protože je to moje dítě. svý dítě bych milovala prostě ať by dělalo cokoliv. to neznamená schvalovat to, co dělá...
 LU,2děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 23:38:26)
Zuzko, chtěla jsem jít spát, ale to mě nedalo.
Kde bereš tu jistotu, že bys syna milovala i kdyby byl vrah? Milovala bys ho, kdyby týral tebe? Nebo kdybys viděla, že týrá své děti? To se nikdy nedá dopředu říct. Je to strašně těžké odepsat blízkého člověka, ale někdy je to nutné, aby ses nezničila sama.
Máš malinké děti a jsi na ně silně vázaná. ALe porostou , budou víc a víc samostatné jednotky, přestanou se ti svěřovat. Budou studovat na druhé straně světa a stanou se pro tebe cizími lidmi. Rodiné pouto je pouze předpoklat blízkosti. ALe není to podmínka.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: finance 

(1.11.2007 9:34:13)
Lu,

ale já nemluvím o „rodinných poutech“ ani o „blízkých lidech“. Mluvím o vztahu mámy k dítěti. To je prostě něco diametrálně odlišného. Já mám špatný (skoro neexistující) vztah k biologické mámě, tátu jsem brala jako někoho, s kým se dá pokecat, brácha je sympaťák, ale vyrůstali jsme spolu jen pár let, vlastně ho neznám. Nevlastní bráchy (táta měl nemanželské děti) jsem viděla jednou dvakrát v životě. Vztah s manželem máme celkem fajn, ale taky jsem ho již několikrát dokázala vyhodit (třeba v období poporodního blues).

Mateřský vztah je někde úplně jinde. Dítě je milováno, i když nemá žádné zásluhy. Dokonce i tehdy, když do tebe celé dny jen kope. To už jsem si stihla vyzkoušet :-(.
 Cow :-) 


Re: finance 

(1.11.2007 9:41:44)
Zuzkon ten závěr tvého příspěvku je moc hezký.
To je láska bez podmínek. A přesně tohle si děti zaslouží.
---
Problémy již dospělých dětí a jejich postarších rodičů jsou už trošku o něčem jiném, ale je prima, když rodinné vztahy fungují. Bohužel to tak není všude:-(
 LU,2děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 23:24:44)
Zas s ním třeba budeš schopná o těchle věcech komunikovat. A o tom to je. Taky může tvé chování v něm vzbudit reakci, že to chce úplně naopak než ty. A bude z něj rodinej typ:-) Zlehčuji, ale jsem ospalá. Pokud ho miluješ a občas přemýšlíš, tak masovýho vraha z něj nevychováš:-)A bude to jen na něm, jak ho život semele.
 Valkýra 


Pro Monty 

(1.11.2007 9:39:28)
Monty,
jo, rozumím ti, máme to stejné. Jenže já už vzdávám snahy někomu vysvětlovat, že miluju svoji dceru, až mě překvapuje samotnou, jak moc, protože jsem po dětech nikdy netoužila. Na druhou stranu mě ale hrozně unavuje to, že za ni zodpovídám a svojí nedokonalou výchovou a špatným příkladem na ní páchám nějaké škody. Mateřství jako takové mě nenaplňuje, spíš ničí :-(
Mám pocit, že ostatní matky mění svůj život podle dítěte nějak přirozeněji a samozřejměji.
Takže my spolu můžem blbnout a mazlit se do večera, zažít opravdu pěkné chvilky a pak si uvědomím, že holka už měla spát, nemá připraveno do školy, nic se neučila atd.... V tu chvíli si uvědomím, že bych už konečně měla život uzpůsobit tomu, aby bylo víc času na přípravu do školy, dodržovat víc "režim" atd.. A nějak to hezké vyšumí a já si jen uvědomuju, že nejsem dobrá matka, protože mě tyhle povinnosti zatěžují a není to pro mě samozřejmé.
Prostě si říkám, že by náš vztah byl ještě lepší, kdybych nebyla ve funkci toho, kdo vychovává, kdo je zodpovědný, kdo může snadno selhat, kdo dělá dítěti nepříjemná opatření s tím, že je to pro jeho dobro a jednou mu poděkuje (možná nepoděkuje).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:05:33)
Valkýro,
tak nějak. Mateřství mne nenaplňuje, spíš ničí. Byla bych maximálně spokojená, kdybych měla syna jen na ty hezký chvilky a ten zbytek odbyl někdo jiný. O což se vlastně snažím, protože ve srovnání s většinou matek jsem se synem málo.
Když na mne teď manžel ječel, že se mám odstěhovat, posílat mu na syna alimenty a přijít 2x týdně a vzít si ho na odpoledne, říkala jsem si, že kdyby manžel nebyl duševně nemocnej, nic bych si nepřála víc. :o(
 Cow :-) 


Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:13:07)
monty, neumím se vžít do tvých pocitů:-/
čistě hypotetická otázka. kdybys byla těhotná s mužem svých snů, nebylo by mateřství a vztah k dítětí o něčem jiném?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:15:59)
Veselá cow,
těžko říct. Ale asi ano. Mně totiž na celém mateřství nejvíc vadí to, že jsem díky synovi připoutaná k chlapovi, se kterým nechci žít a jeho rodině, se kterou nemám nic společnýho (myslím názorově, přístupem k životu atd.).
Kdybych měla dítě s mužem, který by se o něj dokázal postarat, měla jsem s ním hezkej vztah... bylo by to o něčem jiným. Ani tak bych ale neobětovala svojí práci, jenže vzhledem k tomu, že Pan Ideální by mi to logicky nemohl vyčítat a podporoval by mne, zas by to bylo o něčem jiným. :o)
 Cow :-) 


Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:31:29)
monty, tak to vypadá, že jsi úplně normální baba:-))))), jen v těžké situaci a přijde mi to jako tvá vnitření rebélie na neuspokojivé okolnosti.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:59:37)
některé věci nás v životě prostě zaskočí, jsou jinak, než bychom je rádi... já mám své děti s mužem svých snů, který se o nás stará, má s nimi hezký vztah, ale přesto jsem u třetího dítěte (chtěného, plánovaného, doslova vymodleného) najednou měla problém se na tohle dítě "napojit", najednou mě "obtěžovalo" se o něj starat - bylo to dáno mnoha okolnostmi, hlavně vnitřním vyčerpáním (přišli jsme před tím o miminko, byla jsem na tom zdravotně nahnutě, manželovi zemřel táta a mnoho dalšího). On si mě ten miláček teda nakonec získal :), hlavně tím, jak se na mě totálně nalepil, což mě nejprve strašně vadilo, ale pak jsem jaksi podlehla jeho kouzlu :), ale určitou dobu jsem si připadala jako naprosto nemožná, citově prázdná matka... asi proto, že jsem v tu chvíli skutečně měla svou "citouv nádrž" dost prázdnou. Vzhledem k tomu, v jaké jsem vyrostla rodině (kde se láska moc neprojevovala, takže je ze mě typický deprivant), tak jak říká můj manžel, moje citová nádrž je bezedná studna. Ono kde nic není, tam není ani co dávat, i když strašně chceme a snažíme se. Takže potřebuju dostatečně čerpat, abych měla dětem co dát - aby z nich nebyli až takoví deprivanti, jako já :) V tomhle musím říct, že potřebuju čerpat "shora", protože ani ten nejvysněnější ideál a ani ti nejbližší přátelé tu moji bezednou studnu nemůžou doplnit... to je nadlidský úkol.
 Valkýra 


Re: Pro Monty 

(1.11.2007 10:13:46)
Monty,
já na dceru právě taky času moc nemám - chodím domů až večer, manžel taky, ona stejně má hodně mimoškolních zájmů, 4x týdně trénink do večera. Jenže teď se rozhoduje, zda na osmileté gymnázium nebo ne a už jsm to probrala s hodně lidma, i na mé domovské diskusi a ukazuje se, že je to asi opět na mojí zodpovědnost, dcera zodpovědně rozhodnout ještě neumí. A že bych to já, jako MATKA měla řešit - prosadit si zkrácení pracovní doby, připravovat ji na přijímačky, motivovat a motivovat. Proč mě to nějakm způsobem zatěžuje a jiné ne? Být to na mě, nechám rozhodnutí o SŠ až na devítku, to už z toho bude mít rozum.
Takhle je to opravdu na zodpovědnost rodičů a na tom, jaké vytvoří podmínky.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 22:55:01)
a v tomto smyslu se od svých bio rodičů těžko odřízneme...
 LU,2děti 
  • 

Re: finance 

(31.10.2007 22:17:30)
Určitě tvůj postoj k rodině je daný tím, že harmonie jsi asi moc nezažila. Možná proto ti nevadí chladné vztahy se ségrou. To já zažila hezký dětství, ale vztah s mým bráchou ochladává a ochladává. A já se s tím pomalu smířila. Ano, brácha je extrém- alkoholik. Ale podobně ochládají i další vztahy (tchánovic, švagr, sestřenice...) Teď jsem si vzpoměla na bratrance, kterého jsem měla celé dětství téměř za bráchu (byl stejně starý)- a dneska já ani nevím, kde žije a 15 let jsem ho neviděla. Vím, že nikoho nemohu nutit, ale vím o co přicházím.(Ó jak sobecké) Paradoxně to máš ty (díky nedobrým zkušenostem) mnohem snazší- máš jasno. Já ale ne.
Rozhodně není pravda, že sourozenec je to nejvíc, co dítěti můžeš dát. Mnohem víc mu dáš tím, že ho dobře vychováš. To, co je dobře, záleží na tvých postojích a zkušenostech, okamžité situaci, ale i na náhodě.
Jinak náš domácí postoj k počtu dětí: první jsem moc chtěla. Pak jsem dlouho nechtěla o ničem ani slyšet, jedno dítě mě naprosto naplňovalo. A najednou BUM! a mě popadl mateřský pud:-) Druhé dítě bylo ještě hodnější a my vyzrálejší a tak nevylučujem, že jednou, možná...Takže- časy se mění a my se měníme s nimi:-)
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 10:50:11)
Sorry, ale tohle mě fakt štve. Názor, že bychom měli mít víc dětí, abychom jako národ nevymřeli ! To je tak směšné v 21 století. Národ je vynález 19. století a co to ten národ vlastně je, že ?
A je opravdu tak důležité do přelidněného světa přivádět další děti na svět ?
Ano, máme průblémy s důchodovým systémem, - jako ostatně všude v Evropě - a jinde na světě děti umírají hlady. A proto je mnohem záslužnější mít tři děti a starat se o reprodukci národa, než mít pořádné zákony a zajistit slušné podmínky pracovníkům z třetích zemí ?

Abych se tak nerozčilovala. Jinak to vidím přesně jako autorka článku. Naprosto respektuji kolik se kdo rozhodně vychovávat dětí. Ale nemyslím si, že mít víc či méně dětí je více či méně záslužné.
Můj názor osobní je, že přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví. Ale jen trošilinku a nikdy bych to nikomu z více dětmi nepředhazovala. Ale naprosto odmítám, že ti co mají více dětí (a sama bych také ráda tři) jsou něco víc. A starají se o to, aby náš národ nevymřel.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 17:08:41)
přivést na svě víc, než dvě děti, je sobectví?! no to snad ne! takhle jsem se už dlouho nenasmála... no, tak až moje děti budou vydělávat na tvůj důchod, tak si popovídáme na nějakém senior webu :DDD
 Markéta 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 18:04:34)
Problém není počet lidí, ale to, že se západní společnost přežírá. Naše planeta by uživila mnohem víc lidí než těch 6,5 miliardy. Ale to by ty západní státy (kde je dnes standardem mít jen 1 dítě a zajistit mu všechno zgruntu, školu, sportovní vybavení, oblečení a mobil, aby se necítilo ochuzené a dovedlo se prosadit mezi dravci), nesměly spotřebovávat 10x víc na hlavu než Afrika, Asie a Latinská Amerika. Takže co je lepší - přivést na "tenhle přelidněný svět" jedno dítě a zajistit mu vzdělání a osobnostní charakteristiky, které ho dovedou na pozici šéfa nadnárodního koncernu (jedináčci mají v tomhle výhodu - jsou průbojnější, samostatnější a vědí, co chtějí), nebo přivést na svět víc dětí a naučit je, že nemohou mít všechno, co chtějí, dokonce ani všechny kroužky, které si na školní nástěnce ukážou? Že cestování není samozřejmost (laciné letenky ničí planetu miliónkát víc než populační exploze v Číně)... KDyž chcete argumentovat vznešeně, tak buďte důsledné. A nebo zopakujte, že do toho nikomu nic není - ale nevysvětliujte nám, že tím, že máte jedno dítě, zachraňujete planetu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 18:05:48)
souhlas!
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 13:58:44)
Makréto, nevím, kde jsi vzala, že vysvětluju někomu, že tím, že mám jedno dítě zachraňuju planetu. Podsouváš věci, které nikdo nikde nenapsal. Kdybys četla pořádně dočetla by ses dokonce, že bych ráda tři děti.

Uvedla jsem, že mi moc vadí, když si někdo, kdo má tři děti myslí, že zachranuje náš národ před vyhynutím a člověku, který má jedno dítě budou v budoucnu děti z tříčlenné rodiny přispívat na důchod.

A jestli tě to zajímá, tak já se i prakticky snažím chovat ekologicky. Tj. necestujeme levnými letenkami po světě a i když bychom na to opravdu měli.
 Markéta 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 14:36:58)
“přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví“; „Nezdá se ti, že 6,5 miliardy lidí je až dost?“

Tak co komu podsouvám?
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 18:41:56)
"Můj názor osobní je, že přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví. Ale jen trošilinku a nikdy bych to nikomu z více dětmi nepředhazovala. Ale naprosto odmítám, že ti co mají více dětí (a sama bych také ráda tři) jsou něco víc. A starají se o to, aby náš národ nevymřel."

Nezdá se ti, že citovat jen první větu, znamená vytrhávat ji z kontextu ?
Mě ano.

Tu druhou větu o 6,5 miliardách jsem nenapsala já. Ale také to tak cítím.
Na jedné straně lidé hladoví a nedokážeme se postarat o děti třetího světa, na druhé straně si cítí altruističtí ti, co si pořídili v ČR tři vlastní děti a rodičům jedináčka budou předhazovat, že mu v budoucnu zajištují důchod. A co když mám jedináčka a přispívám na východu dítěte ve třetím světe ?
Prostě odmítám názor, že někdo, kdo má v našem státě tři děti, se stará o můj důchod. Pořídil si své tři děti kvůli sobě, prostě proto, že mu to vyhovuje. A nezasluhuje se tím o můj důchod. Dám klobouk dolů před někým, kdo řekne, máme dvě děti, chtěli jsme ještě jedno vlastní, ale pak jsme se rozhodli třetí dítě adoptovat,protože tu jsou děti bez domova (a někoho takového i znám). Nebo rozhodli jsme se, že se spokojíme se dvěma vlastními dětmi a to co by nás stála výchova třetího dítěte, poputuje dítěti ve třetím světe. Tak to je pro mne naprosto nesobecké a vysoce etické rozhodnutí, ale ne, že si někdo v ČR pořídí tři děti.


 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 19:24:18)


Takže Hanko,
1. nikdy jsem neřekla, že ti, co mají více dětí, jsou něco víc; taky jsem neřekla, že je "nesobecké" mít tři děti - já si prostě narozdíl od tebe myslím, že samo o sobě to, že někdo má tři nebo dvacet dětí či jedno dítě není o morálních kvalitách
2. tvoje vyjádření o tom, že mít víc než dvě děti je sobectví, mi přišlo tak neskutečně zjednodušené a absurdní, že jsem na ně podobně ZJEDNODUŠENĚ reagovala (mmch-proč teda sama chceš mít sobecky tři děti?)
3. ze sociální politiky (do toho patří důchody a všechno to kolem, co jsi zmiňovala), jsem dělala státnice, tak nejsem až tak mimo :D - no ale díky za podrobný výklad :D - a samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité nespoléhat na to, "že se stát postará"
4. jako rodina podporujeme dítě v třetím světě, naše firma podporuje Fair Trade atd. - mohla bych pokračovat, ale dokazovat tady usilovně naši humanitární činnost mi připadá poněkud trapné... jo a taky k témuž vedeme naše tři děti (vlastně zatím dvě, to tomu třetímu jsou jenom dva roky :)), tak doufám, že se nám je podaří vychovat tak, aby i ony byly jednou ochotné poskytovat druhým
Pa a přeju více nadhledu do života :)


 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 19:27:46)
sorry, z poslední věty mi vypadlo mi slovo POMOC :) no jo, holt je tu kolem nějak rušno :)
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 20:08:02)
Ahoj Ráchel,

škoda, že nereaguješ na můj druhý příspěvek, který byl určený přímo tobě a ne Markétě. Tam jsem s tebou chtěla podiskutovat o důchodovém systému.
Ale vnímám to, že o věcnou diskusi nestojíš. Jestli se pletu, tak můžeme diskutovat. Sorry, ale to že máš z tohohle oboru státnici a že nejsi mimo, mi moc nedalo, když neuvádíš žádné konkrétní argumenty.

To tvoje číslování odpovědí mi spíš vypovídá o tom, že nadhled nemáš ty. A používáš silná slova jako vysmívání. Když jsem tě tak rozesmála, zasloužila bych si snad nějaké věcné vysvětlení, proč jsem byla tak směšná ne ?

Nedávám do souvislosti morální kvality a počet dětí. Respektuji rozhodnutí každého mít tolik a tolik dětí. Ale jak už jsem asi dvakrát psala, moc mi vadí, že někdo se třemi dětmi, si myslí, že rodiči jedináčka bude přispívat na důchod. A stará se o to, aby náš národ nevymřel. I to tvoje jak jsem tě rozesmála - to na mě opravdu působí, jako by sis myslela, že jsi něco víc než rodič jedináčka. Staráš se těm ostatím s méně dětmi o důchody, staráš se, aby národ nevymřel.. tak si to po sobě přečti.

Ano, pořád si myslím, že mít tři vlastní děti je trošilinku sobectví (kdo si přečte tuto větu, at si prosím přečte i mé příspěvky, předtím, at ho to nepřivede do mdlob :-). Vždycky jsem psala trošilinku a vysvětlila proč. A nevím proč bych současně s tím nemohla chtít mít tři děti a být ráda za to, že má dva sourozence. Prostě jsem trošilinku sobecká, umím si to přiznat a jsem ráda za své sourozence a ráda bych měla tři děti.

3. ze sociální politiky (do toho patří důchody a všechno to kolem, co jsi zmiňovala), jsem dělala státnice, tak nejsem až tak mimo :D - no ale díky za podrobný výklad :D - a samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité nespoléhat na to, "že se stát postará"

Tady jsem okopírovala tvůj bod TŘI. Promin, ale tohle není diskuse. Jestli je to tvůj obor, tak napiš věcné argumenty, budu ráda. Psala jsi mi ironicky, že se mnou ráda podiskutuješ na nějaké serveru pro seniory nebo jak to bylo a až mi tvoje tři děti budou přispívat na důchod. Já jsem ti věcně napsala, proč s tebou nesouhlasím a ty mi odepíšeš, že z toho máš státnice a nejsi mimo. A kde je diskuse ?

Díky za to, že mi přiješ nadhled, já bych ti zase popřála více se zamyslet nad tím, než něco napíšeš a naučit se diskutovat.
Ráda podiskutuji, ale z tohohle diskuse nekouká.
Tak ahoj







 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 22:02:43)
Hanko, četla jsem jak ten příspěvek určený mě, tak ten Markétě.
Nechápu, co ti vadí na číslování odpovědí a jak z toho usuzuješ můj nedostatek nadhledu. Nadhled jsem ti přála z důvodu, že diskutuješ, jako by šlo o život :)
Nehodlám psát sáhodlouhé "diskusní" příspěvky, když považuješ to, že má někdo tři děti, za sobecké - to já považuju na morální soud. Ale třeba jen jinak chápeme termín "sobectví", to je možné. Nicméně jak už jsem psala, tvoje vyjádření bylo podle mě zjednodušující a absurdní a proto jsem na něj napsala krátkou, zjednodušující a absurdní odpověď. Rozesmálo mě právě to tvoje zjednodušující tvrzení o sobectví lidí se třemi dětmi. No, asi nemám, co bych dodala.
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(29.10.2007 10:24:02)
Milá Ráchel,

rozdíl mezi našimi příspěvky je, že tam, kde já jsem napsala něco pro tebe šokujícího, dokážu pro své stanovisko uvést věcné argumenty a diskutovat.

Zatímco ty napíšeš např.: že si se mnou ráda podiskutuješ na severu pro seniory, až mi tvoje tři děti budou připsívat na důchod.

Ale jediné tvé vysvětlení téhle agrsitivy, je, že jsi to napsala schválně absurdně, protože můj příspěvek byl taky absrudní, tak jsem si to zasloužila.
Pochopila jsem to dobře ? Účel byl asi ten, abys vyzkoušela, jestli mám "nadhled" a odhalím, že to nemyslíš vážně, že jsi chtěla napsat jen něco nesmyslného a absurdního ? Díky, ale tohle mě nebaví a nemám na to čas.

A že nemáš nadhled usuzuji z toho, že uvedeš pět nebo kolik bodů, pod každým něco napíšeš, ale přínosného nic. K čemu to je napsat, že máš z oboru státnici - to si myslíš, že je agument ? ˇYe je užitečná diskuse a výměna věcných názorů a různých úhlů pohledu, to prostě nevidíš. Jde ti jen o to, "něco" napsat. Přečti si pár příspěvků od Boba a uvidíš k čemu tohle vede. Taky vždkycky perfektně rozvíří absurditou diskusi, jeho příspěvkům se zdaleka vyhýbám.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(29.10.2007 12:19:48)
"Díky, ale tohle mě nebaví a nemám na to čas."
no, tak vidíš, alespoň v něčem se shodneme :)
 Markéta 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 19:57:19)
Psala jsem v množném čísle, těch názorů o zachraňování planety tu bylo víc. A co se týče důchodového systému - to je vlastně konkrétní vyjádření něčeho o dost obecnějšího, totiž toho, že děti jsou naše budoucnost. A cíleně si budoucnost limitovat (třeba i v zájmu "kultivování" - tedy s představou, že když budu mít jen jedno dítě, vychovám ho líp), to je dost nebezpečné. V tomhle, tak jako v jiných věcech, si prostě západní společnost podřezává větev, na které sedí.
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 20:27:38)
Ahoj Markéto,

díky za příspěvek.
Já si představuji, že jsme vždycky něčím limitováni. Že bud se nechám limitovat mým rozhodnutím mít jen jedno, dvě nebo tři děti nebo se nenechám limitovat, tímto svým rozhodnutím a budu jich mít "kolik pánbůh dá" (to je nadsázka), ale pak jsem zase limitovaná více svými omezenými prostředky: financemi (které lidé často uvádí,proč se rozhodli pro jedno, dvě děti), ale i třeba časem, místem na bydlení... Limituje mě to v tom smyslu, že pak nemohu "na hlavu" svým dětem dát tolik. Tohle si asi každý zváží a rozhoduje se.
Ty jsi při tom limitování měla na mysli, to, že se necháváme limitovat svým rozhodnutím mít jen určitý počet dětí ? Naše kultura ?
 Markéta 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 20:57:16)
Ahoj,
no, tak nějak jsem to myslela. Evropská společnost během posledních století přešla od "extenzivního" plození dětí (tedy, vulgárně řečeno, budu jich mít, kolik Pánbůh dá, a budu doufat, že se alespoň některé dožije dospělosti - a pro jistotu se k nim nebudu nijak zvlášť citově vázat) k "intenzivní" populační politice (budu mít dětí méně, zato se jim budu věnovat, hýčkat je a vzdělávat a navážu s nimi úzký citový vztah už v dětství - to je "vynález" mateřské lásky, která začíná někdy v 18. století). V pozadí tohoto rozhodnutí stálo to, co můžeš nazvat "modernizací" - tedy proces, který vynesl západní společnost tam, kde dnes je. Na pozici pána světa. Protože jsme vzali svůj osud do svých rukou. Začali jsme více myslet sami na sebe a méně jsme se nechávali vláčet "přírodou" a okolnostmi. Začali jsme uvažovat o tom, co je smyslem našeho bytí tady na zemi, namísto toho, abysme jen přežívali ze dne na den. A protože se nám znelíbilo křesťanské učení, že jsme na zemi proto, abychom plnili Boží přikázání, rozhodli jsme se, že "existujeme, abychom byli šťastní" (jak jsem si se zájmem přečetla v jednom diskusním příspěvku). A tak jsme na tom svém štěstí začali pracovat. Začali jsme ukládat peníze do banky na horší časy, začali jsme ukládat kapitál vzdělání do svých potomků, místo abysme je nechali růst jak dříví v lese, a doufali jsme, že se nám to vrátí. Myslíme hlavně sami na sebe, na své pohodlí a na své city (pořizujeme si děti, abychom měli mít koho rádi, abychom si ještě jednou užili miminko a jeho mazlení), případně na svou budoucnost (děti jako důchodové připojištění).
Já sama samozřejmě žiju taky tak. Mám ráda výdobytky civilizace, mám ráda svého muže a svoje dvě děti, a zvažuji, jestli bych dalším potomkem těm dvěma starším neubrala víc, než bych jim dala. Tím spíš, že jsem byla ve třetím světě a vím, jaké důsledky má nekontrolovaná plodnost ve spojení s bídou a nevzdělaností.
Ale přece jen mi to nedá a musím se sama sebe ptát, jestli nás ta čím dál větší orientace na kvalitu (i na kvalitu potomků - budu mít jedno dítě, ale to nejlepší, jaké se vůbec dá za peníze a mateřskou lásku sehnat) není cesta do pekel. Protože v západní společnosti se obravdu často spíše než o "péči" jedná o "přežranost".
Sama nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Proto jsem si taky se zájmem přečetla celou tuhle diskusi a občas jsem ji svým rýpáním dál rozpohybovala - docela mě zajímalo, co si o tom myslí ostatní.
Snad jsem to napsala dost srozumitelně - mám tendenci přemýšlet rychleji než psát. Berte to tak, že se nechci do nikoho navážet, že jenom uvažuju nahlas.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 22:06:35)
jo, Markéto, tohle fakt stojí za přemýšlení...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Sourozenci 

(28.10.2007 22:28:56)
Podle mě jsou kroužky pro děti důležité. Chodíme s manželem oba do práce a nemůžemem se dětem pořád věnovat, mají toho volna víc než my:o). Nechceme, aby celé odpoledne seděly u televize nebo u počítače, hlavně teď v zimě je ven nedostanu.

Syn (13)chodí na karate, kroužek plavání, klavír, tývíčko (něco jako televizní technika, učí se pracovat s kamerou, stříhat atd.) Chodil ještě na AJ, ale teď má ve škole NJ a AJ povinné.

Dcera (6)chodí na plavání, karate, flétnu, klavír, chovatelský kroužek a aerobic. Ještě je vytížená málo, občas slyšíme, že se nudí:o).

Připadá mi to lepší, než aby se nudili doma, v týdnu s manželem nemáme čas ani sílu, jim vymýšlet nějaký program.

Nechci říct, že nemáme víc dětí kvůli placení kroužků, celkově se na víc dětí necítíme, 2 jsou maximum, co zvládáme:o).

E.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 18:08:24)
ano, je to hodně lidí... a v Číně zase díky politice jednoho dítěte neuvěřitelným způsobem stárne populace... jsem zvědavá, jak se to bude řešit. takže ono to jednostranné opravdu není.
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 13:54:11)
Jo myslím si, že je to trošičku sobectví přivádět do tohoto přelidněného světa další dítě, tahle planeta není nafukovací :-)

A co se týká toho důchodu, jsem ochotná si o tom podiskutovat už teď.

Myslíš si, že tvoje děti mi (která podle tebe budu mít jedno dítě) jednou budou přispívat na důchod. Hmm, tak jsem se také už dlouho nenasmála. - ale dost nechci být ironická, ale snažit se o diskusi a ukázat ti jiný úhel pohledu.

Třeba se všechny tvé tři děti v dospělosti rozhodnou, že odejdou do ciziny (za partnerem, prací... apod.) a budou přispívat do důchodového systému jiného státu, no pak, mě nepřispějí na důchod ani korunu. A na tvůj důchod bude přispívat něčí jedináček. Budeš se proto cítit špatně ? Asi ne že.
Zatímco já, tvým třem dětem dokud nedospěli, skrz přerozdělovací funkci státu, budu přispívat na vzdělání, základní, střední, vysokoškolské.. na daňové úlevy u třech dětí, na soc. dávky a příspěvky pro rodinu se třeti dětmi budou-li vaše příjmy nižší a dosáhnete na ně..

Nic proti tomu, mě tohle přerozdělování do jisté míry nevadí, ale opravdu mi vadí, když si myslíš, že ty resp. tvé děti, mě v důchodu budeš jednou dovotovat.

Důchodové systémy, jdou snad všude v Evropě v krizi. Cesta z této krize je víceméně jediná a to snížit míru důchodového zabezpečení starých lidí ze strany státu a zvýšit věk odchodu do důchodu. Oboje velice nepopulární.

Tj. tvoje děti mi jednou v mém (v budoucnu relativně vysokém) důchodovém věku, budou přispívat relativně málo. O svůj "důchod=příjmy ve stáří" se musím postarat já sama v průběhu svého života. Je to nepříjemné, ale je to tak. Stát zajistí přerozdělením minimum, tj. aby v duchu sociální politiky evrpského státu, staří lidé netřpěli bídou, měli zajištěné zdravotní služby... ale nečekejme víc, protože na to jednoduše nebude.

Další věc je, že já s manželem (rodina s relativně nadprůměrnými příjmy) přispíváme do důchodového systému velké částky. To jaké za to jednou dostaneme důchody je naprosto směšné. Míra přerozdělení, tj. kolik přispívá člověk s nízkými příjmy a s vysokými a kolik jednou tito lidé budou dostávat (=jejich důchody se moc lišit nebudou) je tady obrovská.
Nemusí to tak být, třeba jste rodina se třemi dětmi a také nadprůměrnými příjmy a odvádíte na daních stejně jako my, ale pokud ne, tak já a manžel (o kterých se domníváš, že budeme mít jedno dítě a vaše děti nám jednou budou přispívat na důchod) odvádíme do systému tolik, že možná odvedeme dohromady víc než vy s vašimi v budoucnu vydělávajícími dětmi dohromady.

Prostě, tvůj pohled, že ty máš tři děti a ty člověku co má jedno, budou jednou přispívat nadůchod je podle mne strašně zjednodušený.

Je tu ještě ta věc, že nezáleží jen na počtu dětí, záleží také na tom, z jakého daňového základu, tyto tvoje děti budou přispívat. Když cizí dítě jedináček bude top manažerem přispěje na "tvůj" důchod, nakonec možná než tvoje tři děti budou-li mít minimální zdanitelné příjmy.

Prostě a dobře, já tuhle problematiku naprosto nevidím přes osobní rozměr "moje tři děti" versus rodiče s jedináčkem, kterým já jednou budou připsívat na důchod. Třeba vůbec nebudeš a ještě ti s tím jedináčkem budou dotovat tebe. To je život, a podle mne to vidíš strašně jednodušše a přičítáš si nezasloužené zásluhy.
 Barča, 2 kluci 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 16:47:19)
Přesně tak, já na své ani ničí jiné děti nespoléhám. Šetřím si už nyní. Protože od ročníku myslím 1969 bude důchod jen nějaká směšná soc. dávka na přežití a zbytek si musíš našetřit. Můj skoro 17letý syn už nyní (protože ví kolik odvádíme, co nás stojí hypotéky, stav.spoření, pojištění apod.) řekl, že radši půjde z této země pryč. Já mu to schvaluji. Mě se také nelíbí kolik lidí "uvízlo" v soc. systému jen z důvodu, že si v něm "rochní" (tím nemyslím rodiny s více dětmi - no jak které). Navíc nikdy nemůžeš dopředu vědět jestli zrovna tvoje dítě se bude živit prací nebo jen proplouvat soc.systémem. Já to samozřejmě taky nevím, ale snažím se mu vysvětlovat a vlastním příkladem ukazovat, že má spoléhat sám na sebe v žádném případě na to že se někdo (stát) postará, že pracovat je to správné a také být zodpovědný za svůj život(a jednou i své rodiny).
 Hanka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 18:59:20)
Jojo, taky si to myslím. Bohužel spousta lidí, vůbec nechápe, že peníze na důchodový a zdravotní systém, jsou vlastně naše daně. Už jsem se setkala s názorem, proč bych si něco měla platit u doktora, když si platím zdravotní pojištění. No, prostě proto, že to nestačí.
Samozřejmě je tu ještě druhá stránka věci, jak s našimi penězi, stát, zdrav. pojištovny, nemocnice hospodaří.
No je to prostě problém. Já si ráda zaplatím u doktora menší částky za prohlídku atd. atd., aby pak bylo na drahé operace, které zachrání zdraví jednotlivci, který by si takovou operaci sám nikdy zaplatit nemohl.
Prostě důchod a zdravotnictví nejsou něco, co můžeme mít všichni, v plné míře a naprosto zadarmo.
A s tím důchodem, je mi líto lidí, kteří dělají zodpovědně profesi, za kterou nedostávají moc peněz a přitom se spoléhají na stát. Nebo třeba člověk, který se stará o nemohoucího partnera, dítě.. nemůže sám chodit do práce a "ušetřit si na stáří". Státu ušetří spoustu peněz, na tom, že není nemohoucí člověk v ústavu, ale jak jednou bude vypadat jeho důchod ? Nic moc a navíc nemá šanci si vedle toho "ušetřit", investovat apod. Snad se to jednou změní a tihle lidé budou v tomhle státě patřičně oceněni. Ale to se spíš populisticky "přilije" střední třídě s více dětmi. Achjo.
 Monika, 1 syn (3 roky) 
  • 

Re: Sourozenci 

(27.10.2007 17:27:29)
Souhlasím s autorkou článku a děkuji jí za vyjádření názoru, který je shodný s mým. Sami máme jedno dítě, a přesto, že manžel by druhé dítě rád měl, tak já již tak přesvědčená nejsem... Sama jsem jedináček a nepamatuji si na jeden jediný den, kdy bych pociťovala samotu, stesk po dětech či nedostatek vztahů. Rovněž argument mnoha lidí, že jedináček je synonymem pro rozmazlený, neakceptuji, a to rovněž z vlastní zkušenosti.
A ještě k argumentu "vymření": po pravdě řečeno mi moc nezáleží na tom, zda-li jako národ vymřeme. A ani tomu moc nevěřím. Věřím v globalizaci:)))!
 malarka 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 12:02:20)
nevim, ale oni to ty africke zeme v klidu dozenou, takze je jedno jestli nas jedno nebo dve, lidi tu bude porad fura
 Zuzka +Toníček+Miška 


Re: Sourozenci 

(28.10.2007 18:56:02)
Tak přesně tak jsem taky uvažovala, než jsem zcela neplánovaně hned po druhým narozeninách mého syna otěhotněla... Takže nyní zcela přehodnocuji svůj postoj k této otázce a přeji vám ostatním spolehlivou antikoncepci :-)
 Zuzka +Toníček+Miška 


Re: Sourozenci 

(28.10.2007 19:01:29)
tak přesně tak jsem taky uvažovala, než jsem zcela neplánovaně po druhým narozeninách mého syna otěhotněla... Všem ostatním, kteří mají tento názor, tak mohu jen přát spolehlivou antikoncepci :-)
 Markéta 
  • 

Re: Sourozenci 

(28.10.2007 19:59:36)
Gratuluju. A věř, že litovat nebudeš, z vlastní zkušenosti mohu říct, že i když to není snadné, pozitiva převáží. A to jsem sama byla ze "dvou čárek" v naprostém šoku a sesypal se mi velmi pečlivě připravený a zodpovědně promyšlený plán budoucích 20 let společného života ve třech.
 Božetěcha 


Re: Sourozenci 

(29.10.2007 21:42:55)
Souhlasím naprosto. Toleruji i jiná rozhodnutí, ale děti jsou budoucnost národa (jak profláklé!) a jedno se mi zdá málo. A možná to zní hloupě pesimisticky, ale dítěti se může stát cokoli, rodiče jsou pak šťastní za to, že nezůstali u jednoho, samozřejmě při vší bolesti, bohužel.
 romca+4,5 dcera 
  • 

Re: Sourozenci 

(7.11.2007 15:31:05)
Kazdy má jiné důvody, proc si pořídit 1, 2,3 deti nebo taky žádné. Ja jsem vždycky říkala, žechci jen jedno, pak manžel začal uvažovat o druhém. Představa, že budu další dva a více let doma, pak pracovat na zkraceny uvazek a taxikarem na zbývající uvazek, je přímo děsivá. Když jsem řekla, že 2. dítě ano, ale manžel bude alespoň 1/2 roku na materské tak to odmítl, že z mého platu bysme nevyžili+ další argumenty. No myslim si, že 1/2 roku bysme to zvladli. Ted chodim do práce na 8 hodin denně a večer jsem urvaná, ale na dceru se teším. když jsme spolu delší dobu, třeba nemocný, je to hrůza. Dcera je ale velice společenská a mezi detmi se ji líbí, takže žádné výčitky co se týče odloženého dítě nemám. No ženská by si to měla rozhodnout hlavně sama a nenechat se moc ovlivňovat hormony a zaneprázdněnýma manželama.
 Jiná Katka 
  • 

Podobná zkušenost 

(25.10.2007 9:12:37)
Také jsem měla jen jedno dítě a domnívala se že tak to i zůstane, měla jsem o něj šílený strach a říkala jsem si že větší strach už neunesu. Také jsem se mu snažili vynahradit to že nemá sourozence. Ze svého okolí také spousta lidí s tím měla "problém" že máme jen jedno, mě dlouho ani nenapadlo toužit po dalším dítěti, pak najednou dospěl do věku kolem 5-ti let a já netoužila po ničem jiném než po dalším dítěti, chvíli jsme počítali, chvíli šetřili, není snadné uvrhnout rodinu ze dvou vysokoškolských platů leč průměrných jen do jednoho a chtít žít jako předtím, lyže, kola, tenis a další koníčky.
Chvíli před jeho 7-mými narozeninami se mu narodila sestřička a nebylo šťstnějších lidí na světě, najednou jsme byli kompletní, i ten strach místo aby se zdvojnásobil zůstal stejný možná menší.
Tím chci říct že chápu postoj matky jedináčka i matky která má děti 2 a více. Každopádně je to o pocitu každého člověka, někdo touží po velké rodině, jiný upřednostňuje jiné věci. Nechte každému jeho pocity, nikdo jiný je totiž nedokáže pochopit.
 mmonika/2 deti/ 
  • 

Re: Podobná zkušenost 

(26.10.2007 7:52:46)
velmi mi z toho clanku zavanaju peniaze ,sorry ale mam ten pocit ,ja som jedinacik lebo druhe uz nebolo mozne ,a preto mam dve deti ,ked dietatu zaplatis najdrahsie kurzy a skoly neznamena ,ze v zivote bude sikovnejsie a dosiahne viac ako tie tri deti spominanej pani ,ktore iba tancuju, ked budu musiet niektore veci dosiahnut vlasnymi silami ,snazit sa o stipendia budu priebojnejsie a sud ich o dvadsat rokov ,a prispevok na byvanie riesit u maleho dietata ,ako ja vzdy vravim najprv musime byt zdravi a dozit sa toho a este jedna poznamka,neratas v tom prispevku z moznostou,ze budes potrebovat aby sa dieta postaralo o teba ,jedno to nemusi stihat ani chciet ,nebudete s manzelom vzdy mladi,pekni ,bohati
 Veveruše 


Souhlas 

(27.10.2007 22:00:57)
Naprosto souhlasím, mám kamarádku z VŠ ze 6ti dětí. Všichni její sourozenci vystudovali VŠ, sportovali, chodili do lidušky, cestovali po světě (pravda, často stopem).
Mimochodem mně moji rodiče sice po ekonomické stránce mohli dopřát ledacos (jsem ze dvou dětí), ale neudělali to, protože pro ně byl všechno problém (zejména kroužky, které mě zajímaly, byly dle jejich názoru daleko - podotýkám, že jsme bydleli v Praze - cca 1/2 hod do centra pomocí MHD...).
Takže učit se na hrát hudební nástroj a dělat sport, který mě baví, jsem začala po 18. roce... (v pubertě by mě bývali sice už pustili jezdit na kroužky samotnou, ale to už jsem byla totálně zakomplexovaná a přešlo mě to až v dospělosti). To píšu pro srovnání, že počet dětí není zdaleka jediný faktor, který má vliv na to, aby děti mohly rozvíjet své zájmy.
 ellianas 
  • 

:-) 

(25.10.2007 9:14:33)
No, tolerantni lide jsou pro me stesti :-) Mam take jedinacka, puvodne jsme nechteli zadne dite, ale pak jsem zacala tikat a bylo rozhodnuto. Ackoli mam syna moc rada a udelala bych pro nej vse, presto si myslim,ze mit dite,neznamena vzdat dosavadni zivot a zacit zit "jen" pro deti. Stiham toho o dost min,ale presto jsme neprestali cestovat, sportovat a venovat se svym zalibam,jen se trosku omezujeme a stridame. Naprosto nam to vyhovuje.. myslela jsem,ze kdyz tedy mame dite, uz nebudeme stredem diskusi na tema: proc nemame deti...jak jsem se spletla, jen jsem otehotnela, uz zacalo nove tema: to budete mit FAKT jenom jedno? a nebude mu smutno? A nebude rozmazlene? Tohle opravdu nepochopim, nevim,proc by jedinacek mel byt rozmazleny...jako, ze se nemusi delit? Omyl, jen se nemusi delit se sourozencem,ale to neznamena, ze se nemusi delit s maminkou :-), nebo s kamaradem...ze mu bude smutno? To je trosku i vec povahy, ja jsem ze trech deti a mela jsem vzdy spoustu kamaradu, muj bratr byl take ze trech deti :-)) a vyrustal sam, stranou kolektivu...takze se uvidi, doufam,ze mu nikdy smutno nebude, koneckoncu ma dva psy a nas a spoustu znamych :-) A nakonec, finance samozrejme take hrajou roli, ja osobne tim,ze jsem se stala matkou, stejne chci chodit pekne oblekana a sem tam ke kadernikovi, na lyze, k mori, na vylet a podobne..a to si muzu dovolit s jednim ditetem. Mozna jsem pro nekoho sobecka, ale me to tak yhovuje.
abych to shrnula, myslim,ze se clovek nikomu nezavdeci a pokud jenom trosinku vycniva z davu, vzdycky bude potkavat pani, ktera vi presne, co ma delat.. ja mam velmi casto rozhovory s matkama(temer vzdy je to generace moji matky-50-60 let)na tema, proc jedno...proste proto :-) A kdybysme meli deti tri, stejne bysme poslouchali tyhle typy zen, ale kvuli necemu jinemu..proste nemaj co delat a maj pravdu a to je blba kombinace :-)
 petluše 


Re: :-) 

(25.10.2007 9:18:34)
Tak jsem ráda, že na počet dětí se mě nikdo neptá, natož aby řešili proč jich mám tolik kolik jich mám.o)). Mám štěstí, ale tohle tedy neprobíráme, každého věc. Nehrala bych to tedy tolik na materiální stránku věci, protože pak se může stát že to děti berou automaticky, ale pokud chcete mít jedno dítě, je to vaše věc, pokud deset je to taky vaše věc, nikdo jiný vám je živit nebude, pokud tedy nebudou snědší a nebudou stepovat před sociálkou každý den.
Já mám dvě malé děti, pokud bude dobrá konstalace hvězd, chtěla bych tak za 6-8 let ještě jednoho benjamínka.o)
 Bob the Ghost 


Re: :-) 

(25.10.2007 9:30:55)
Pojem "rozmazlené dítě" není přesný, s tím souhlasím.
Nicméně je prokázaný a v odborné literatuře popsaný fakt, že jedináčci ve srovnání s ostatními v dospělosti neumějí kooperovat například s pracovním kolektivem, jsou výrazně víc orientovaní na svůj prospěch, běžné konflikty paranoidně chápou jako útoky proti své osobě apod.
A to hlavní - velmi těžko se přizpůsobují tomu druhému v partnerském vztahu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:06:47)
ano, souhlasím. znám ve svém okolí několik dospělých jedináčků. mám je ráda, jsou to kamarádi, ale mají prostě svá, mírně řečeno, "specifika"...
 Jitka 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:34:18)
Ano Bobe, myslím, že to tak asi trochu je. Máme jedináčka (zatím). Je mu 12 let. Rozhodně není rozmazlený "materiálně", ale citově, nebo jak to říct, určitě ano. Je zvyklý, že se mu věnujeme, že se všechno točí kolem něj. Žárlí i na nás. Jak si povídáme s manželem jen spolu, hned přiběhne. A když se ho náhodou odvážíme poslat pryč, tak se buď urazí nebo rozbrečí a říká, že ho nemáme rádi, že si ho nikdo nevšímá, apod. Takže si myslím, že rozmazlený v pravém slova smyslu není (nemá na co si ukáže, je celkem skromný, umí se dělit), ale o naši pozornost se dělit nehodlá:(
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: :-) 

(25.10.2007 10:37:21)
jitko tak třeba tohle by mi vadilo.nemoct si o samotě povídat s manželem,protože by mi jinak děti dělali scény.Takhle si dáváme chvilku pro sebe s čajem a děti spolu řádí v pokojíčku.S dětma se hodně mazlíme,hodně si povídáme,hodně jsme je nosili,spali jsme s nima v posteli..ale ocamcad pocamcaď.Taky chci být sama s mužem
 Jitka 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 11:45:33)
Mně to taky vadí. A to chodí spát nejdřív po jedenáctí, ale spíš až kolem půlnoci:( A chce mít otevřené dveře do pokoje. Ale je fat, že to není úplně pokaždé:) Někdy nás nechá.
 Lavanda 


Re: :-) 

(25.10.2007 10:38:49)
Dvanáctiletý kluk? Že vás nenechá v klidu si promluvit a žárlí? To je asi dost neobvyklé, podobné chování se vyskytuje u mnohem mladších dětí.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:44:11)
určitá soběstřednost není právě u jedináčků až tak neobvyklá. netvrdím, že z toho nemohou vyrůst, ale znám takové dospělé... někdy jsou tím až legrační :)
 Jitka 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 11:52:30)
Budilko, on to má až teď. Jako malej nežárlil, nechal nás klidně o samotě, trávil víkendy u babiček. Teď ani omylem. Že jsme se ho chtěli zbavit a poslali ho do školy v přírodě nám vyčítá už 3 roky. A ve školce v přírodě byl v pohodě. Řekla bych, že se nám teď vymstilo, že jsme ho hodně dávali jako malého k babičkám. Ale on to tenkrát vyžadoval a bral jako trest, když tam nemohl jet. Teď pomalu bere jako trest, že tam jet má:(
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:28:57)
a neděje se ještě něco jiného? Třeba ve škole? šikana? není to třeba pubertou - prostě panikaří, že mu odchází dětství (to není vědomé, samozřejmě)?
 Jitka 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:34:26)
Ráchel, nevím. Ale jsme z toho dost nešťastný. Manžel tvrdí, že je to reakce od doby, kdy jsme začali mluvit o dalším dítěti (tak 3 roky). Ale když se ho zeptám, sourozence chce. Dokonce teď obrečel druhé těhotenství švagrové. Bylo mu líto, že miminko nebudeme mít my. A ve škole je snad taky všechno v pořádku.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:39:45)
těžko soudit na dálku, ale mám dojem, že něco asi zatřáslo jeho "jistotou" - to vůbec neznamená, že jste udělali něco špatně. Jen bych asi být tebou ještě pátrala, co by to mohlo být...
 eau a lipo 
  • 

Re: :-) 

(26.10.2007 12:58:25)
A ma nejake kamarady? neciti se sam? Mam z toho takovy pocit, ze mu chybi nekdo sprizneny...tedy kdyz zarli na vas, tak nekdo na takove urovni intimity, duvery atd...
 Renata + 2 děti 
  • 

Re: :-) 

(28.10.2007 1:57:39)
Já znám 14ti letou slečnu a chová se podobně. Ne, že by nenechala rodiče v klidu, spíš, když mě vidí, jak se mazlím s dětma, tak vyčítá mámě: "No vidíš a ty se se mnou nemazlíš!" a její máma jí jaksi musí vysvětlovat, že se 14ti letou holkou, už to jaksi není takové a dost dobře to nejde :-) Ta holčina každou chvíli mámě předhazuje, že se jí málo věnuje, mít sourozence, tak se rozskočí žárlivostí!!! Jo, je to má neteř. :-)
 Mya 
  • 

Re: :-) 

(31.10.2007 11:17:38)
No, tohle asi taky bude problem. je totiz fajn byt pres den s kamaradama, ale moc si endokazu predstavit ty vecery bez brachy. a vikendy a povidani dlouho do noci (za coz nas nasi hubovali ;-) ). A kamaradi taky nemuzou prespavat kazdou noc. malokdy jsem vecer byla sama. nasi si s nama hodne hrali, ale taky jsem si hravali my sami. Vlastne az na stredni jsem tak zacala mit touhy nekam zalezt s knizkou enbo s kytarou,a le to ejn tak na hodinku. Vecery a vikendy jsme z 99% travili bud vsichni v obyvaku u nejaky hry, nebo i TV - ale spolecne a nebo s brachou (je o 3,5 roku maldsi) a doted se spolu vyblbneme, zahrajem hry,...
A myslim, ze jsou dulezite i ty psychosocialni "hry" - dilemata - neco vyzvonit nebo envyzvonit, udrzet tajemstvi, kdy se postupne dite uci, ze se nevyplaci chovat se sobecky, ze prospech druhyho nemusi byt vzdy ztratou,... to se proste neda prenest. A s temi dospelymi jedinacky muzu jedine potvrdit. Precijen vztah rosic - dite nemuze nahradit vztah na stejne urovni (dite-dite). To je stejne, jako by se tvrdilo, ze kamaradky a dite muze zene nahradit manzela. Jsou to uplne jine vztahy.
 Pruhovaná 


Re: :-) 

(25.10.2007 11:35:27)
Ale no tak.
Uveď (te) zdroj výzkumů.
Takováhle paušalizování jsou vždycky hloupá. Je to totiž všechno dost individuální.
Jsem jedináček. Dost dobře jsem se přizpůsobila v manželství – mám docela dominantního tradičního muže a asi by se mnou jinak nevydržel  - ani já s ním; dobře kooperuji s většinou pracovního týmu a přijatelně s výjimkami – to bych tam už asi nebyla - a zaměření na vlastní prospěch – to je úplně směšné. Sourozenci mého známého nemyslí na nic tolik jako na jejich prospěch, a jedináčci zjevně nejsou.
Nicméně, když toto vše říkám, lze namítnout něco o subjektivním pohledu a o výjimkách a pravidle - nemyslím, že bychom se v názorech na „prokázaná fakta“ a jejich interpretace shodli.
Divná tedy určitě jsem. Například neumím jít do konfliktů, nesnáším je. A vidím své děti, jak jim ve společných pranicích a řešených neshodách roste sebevědomí a komunikační dovednosti. Ale zase - moje šéfová, též jedináček, s konflikty opravdu nemá problém.

Ale přesto právě pro svou zkušenost jedináčka jsem svým dětem něco takového nikdy nechtěla udělat. Nejde o společnost v dětství, o výchovu k sobectví nebo ohleduplnosti (chacha). Jde o to, že na rozdíl od mého muže (dvě starší sestry – to by měl být mazánek rozmazlený a podřízený, ne?  ) nemám nikoho teď, když jsem velká. To co zažijete se sourozenci, společné kořeny a vzpomínky, společná krev, ať už si rozumíte nebo ne – to co vidím, že existuje a já nemám, to mi tak chybí, že ať už si právě teď moje děti myslí co chtějí, dostaly to .
 Helena, 5 deti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:00:19)
Sama som jedinacik a hoci mam na detstvo nadherne spomienky, vzdy som tak trosku zavidela kamaratkam, ktore mali surodencov...

Dnes mam 5 deti, vsetky naplanovane, s pomerne velkymi casovymi odstupmi. Najsarsiemu synovi je 18 najmladsiemu 4. V poslednej dobe mi zacali deti hovorit, ci by sme nemohli mat este dalsie dieta. Ja mam tentokrat pocit, ze uz je to "akurat" a dalsie deti neplanujem. Aby som bola presna, najstarsi syn planuje studium v zahranici a hovori, ze dalsi surodenec by sa ho uz "netykal" a najmladsi syn to neriesi, s tymto napadom prisli ti 3 uprostred.

Vzdy, ked do rodiny pribudlo dalsie dieta, som si davala pozor, aby ziedne z tych predchadzajucich nemalo dovod mat pocit, ze je o nieco ochudobnene. Nevynechali jediny kruzok, sport, nic z oblubenych aktivit.(Par hodin po prichode z porodnice som viezla jedno zo starsich deti na oblubeny tenisovy trening a mimino strazila moja maminka, ktora auto riadit nevie.)

Vychadzam inak z toho, ze mimino je prisposobive - mne sa to potvrdilo. Ziadne z deti neutrpelo, aspon tomu verim, ziadnu ujmu tym, ze muselo travit ako male vela casu cakanim na surodencov ci uz v aute alebo niekde v parku so mnou, zatial co niektory z nich mal kruzok.

Manzel slusne zaraba a ja pracujem ciastocne a doma, takze vyzijeme. Mame dom na okraji velkeho mesta a kazdy mesiac musime strazit, co "navyse" si mozeme dovolit - vikendovy vylet, pripadne obed v restauracii. Deti ale maju kruzky, ake chcu, oblecenie nie nutne znackove, ale k ich spokojnosti. Kazdy rok chodime k moru, nie sice do hotela ale "len" do apartmanu, ale rozhodne nijako netrpime.

Keby sme byvali v sidliskovom byte, zrejme by nasa rodina vyzerala inak, ale za nasich okolnosti mi nikdy nenapadlo, ze sme to s tymi detmi "prehnali". Vzdy sme si davali pozor, aby jednotlive deti mali osobitne aktivity s nami rodicmi, napr. vikend niekde mimo domu len s jednym dietatom a pod. Aby nemali pocit, ze su len sucastou skupiny a nie individualitami. Snazime sa im venovat kazdemu osobitne, nezabudat na starosti kazdeho z nich a pod. Pravda je ale taka, ze si casto pomahaju jeden druhemu, s ulohami a aj "radami do zivota". A ked su sami doma, vzdy im to funguje, hadaju sa zasadne len vtedy, ked maju doma aspon jedneho r z rodicov:-) Vysvetlovali mi to, ze ak su sami, nemozu si to dovolit...

Po 5. dietati som mala zrazu pocit, ze "staci", ze moja kapacita ako aj kapacita rodiny sa naplnila. Verim, ze tento pocit je velmi individualny a nemozno ho uplatnit na inych ludi, ze kazdy ho pociti v inom case.
 aja, syn - 2 roky 
  • 

každý to má holt jinak  

(25.10.2007 14:36:11)
Zatím máme jedináčka, jsou mu 2 roky, takže to vůbec neřeší, nicméně moc bych si přála další dítě. Ne proto, aby si měl s kým hrát a uměl se dělit, ale abychom byli jako rodina kompletní. Prostě ještě někoho doma postrádám. U nás je to ale tak, že každý den děkujeme Bohu za toho jednoho, kterého nám dopřál s pomocí IVF. Dvakrát jsme se už pokusili o další dítě, ale nevyšlo to. Proto si se vší pokorou uvědomuju, že když nám to osud nedopřeje, budeme mít doma jedináčka. No a co? Může mi to snad někdo vyčítat? nebo to nějak za mě vyřešit? Je to pouze a jen naše věc a náš boj. Proto respektuji rozhodnutí každého člověka, kolik dětí chce mít.
Add článek - skoro bych řekla, že ona zmíněná sousedka se 3 dětmi, která stále řeší, že autorka má jenom jedno dítě, může třeba i závidět - že spokojená hezky upravená mamka vede svou dceru v pohodě do školky, zatímco ona sama je ráda, když si vedle těch tří dětí stihne alespoň umýt zuby a nezešílí z toho ranního shonu...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: každý to má holt jinak  

(25.10.2007 20:24:16)
ahoj Ájo! Dneska jsem si stihla umýt hlavu - HURÁ! :D
 pezule 


Každý to cítí jinak... A proč ne? 

(26.10.2007 14:04:41)
Se zájmem jsem si přečetla tento článek i pár názorů k němu. Mám téměř dvouletou dcerku a rozhodnutí, kdy a jestli jí pořídit sourozence mě trápí už delší dobu. Manžel nechtěl vlastně žádné děti (má dva sourozence), ale teď je z malé úplně vyřízený a otázku zda si pořídit ještě jedno mrně zavrhuje stejně jako před narozením dcery. Ten mi tedy nepomůže... Já sama jsem jedináček, ale nemám nic proti větší rodině. U kamarádek vidím různé příklady a každá na to má svůj názor a podle toho se taky většinou zařídila. Ale děti si většinou pořizují alespoň do páru. Mám ale dvě kamarádky, které vždy chtěly velkou rodinu a po pořízení jednoho dítěte je to docela přešlo a od svých plánů značně ustoupili. Jak z hlediska fyzické a psychické náročnosti, tak i z finanční stránky. Ta je dnes taky poměrně důležitá, protože chci-li dítěti dopřát alespoň slušný standard, tak si jich určitě nepořídím pět.
No, rozhodování je určitě na každém z nás, ale neodsuzuji žádný názor, snad jen ten o bezdětnosti, pokud to není ze zdravotních příčin.
Rozhodně bych se ale nenechala ovlivnit a zvyklat vnucováním názorů sousedek, známých, kolegů ap...
 BB 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:14:23)
Taky jsem jedinacek. A je to presne jak pises...jsem rada, ze to za mne nekdo napsal a nemusim ja...:-)
 BB 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:14:57)
Tedy jak to napsala Pruhovana...
 aja, syn 2 roky 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 22:43:45)
skvěle napsané a souhlasím, i když nejsem jedináček. Mám o 2 roky mladší sestru a přesně si vzpomínám, že v dětství jsme se rozhodně spolu nehrály, místo toho jsme se neustále rvaly a že bychom se nějak dělily? túdle, ani náhodou:-)) Taky si vzpomínám na opravdu obrovský pocit samoty sestra-nesestra, což bylo důsledkem rozvodu rodičů...takže spíš než o to být jedináčkem, záleží na rodině, ve které vyrůstá a co dostává bez ohledu na počet sourozenců...
Úplně ale souhlasím s tím, že teď když už jsme dospělé, sice se se sestrou moc často nevídáme, ale víme o sobě a záleží mi na ní...ta minulost a společné vzpomínky jsou s věkem stále vzácnější:-)
 Mery72 


ano 

(25.10.2007 14:22:00)
Je to tak, Bobe. Přesně tohle prožívám já i ostatní mí blízcí jedináčci. Dá se na sobě poněkud zapracovat a leccos změnit, ale to, že kritiku bereme jako osobní útok asi změnit nejde.
 Reya 
  • 

Re: ano 

(25.10.2007 14:30:19)
To je přesně ono. Nejde nebrat to jako kritiku, tj. osobně, když to slyšíte odmala. Ale to Bob the Ghost asi nikdy nepochopí, protože aspoň já jsem ještě nikdy neslyšela, že by někdo někomu vytkl povahovou vlastnost a řekl k tomu něco jako: to je proto, že jsi prostřední ze tří dětí a ještě sestra mladšího bratra, apod. Prost jistý druh kritiky se pojí výhradně s jedináčkovstvím, přitom ne vždy daná vlastnost je jedináčkovstvím způsobená (to, že existují určité generalizace a předsudky, že jedináček je rozmazlený apod. je věc jiná.)

Nechci, aby to vyznělo blbě, ale trochu tu vidím paralelu např. s tělesným postižením. Když se někdo narodí s jednou rukou, taky mu lidi kolem neříkají, ty jsy takový a makový, protože máš jednu ruku. Jo, ona to může být i pravda, ale v tomto případě to zní mnohem neomaleněji než v případě toho jedináčkovství. Přitom jedináček za to, že je sám, může uplně stejně jako ten, co se narodí s jednou rukou.
 Mery72 


Re: ano 

(25.10.2007 16:38:06)
Ke svým dětem se snažím přistupovat s ohledem na jejich pořadí v rodině a s nimi o tom i mluvím (teda úměrně věku a svým momentálním možnostem:-)) Lemanova kniha Sourozenecké konstelace, která je mnohokrát zmiňovaná, mi osobně moc pomohla pochopit sama sebe, přátele, manžela i děti. Opravdu to obvykle funguje, jak to autor popsal.
S tou kritikou mi příjde, že prostě jedináček to nemá na koho svést:-), kdežto už s jedním sourozencem se dá říct - to ne já, to on.
 Lenka, Daník 03/03, Kamilka 05/05, bříško 04/08 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 20:59:44)
S tím souhlasím. Jednoho jedináčka mám za manžela. Pokud nemáme na nějakou věc stejný názor (což se naštěstí nestává tak často), znamená to u nás těžké boje. Manžel se kompromisu podvoluje jen těžko. Neslyší na žádný rozumný argument a pořád si prosazuje svou.
 Milina 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:03:38)
těžko se podřizují nejen jedináčci, ale i ten, kdo byl starším sourozencem, vím to z vlastní zkušenosti. Oba s manželem jsem ten starší a oba jsme dominantní, žádný se nechce podřídit.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:23:07)
podle psychologických výzkumů na tohle téma jsou jedináčvci nejstarším sourozencům skutečně podobní, akorát mají dané vlastnosti ještě zřetelnější. Každé postavení v sourozenecké "konstelaci" má svoje plus a mínus.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: :-) 

(25.10.2007 21:27:30)
No, já na tyhle americký chytristiky moc nevěřím, přijde mi to jak horoskop - kdo se narodil v Raku, bude takovej a takovej, kdo je mladší bratr starší sestry bude makovej... :o) Jde přece taky o to, jak se k dětem staví rodiče, ne v jakým pořadí jsou narozený a kolik jich je, proboha... třeba "benjamínek" může bejt stejně tak rozmazlovaný miláček rodiny jako nechtěný dítě, který se narodilo nad počet, protože bylo pozdě na potrat...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:32:04)
Ale no tak, Monty, "sourozenecké konstelace" nemají s astrologií pranic společného. A ohánět se výrazama jako "americký chytristiky" - to bych do tebe teda neřekla... To, v jakém "pořadí" se narodíme, nás samozřejmě neurčuje nějak fatalisticky, ale je to součást toho, v čem a jak vyrůstáme a to nás samozřejmě ovlivní. A ano, jsou i další věci, které nás ovlivňují... Nejdřív si o tom kdyžtak něco přečti, než budeš zbytečně zjednodušovat. Kdyby to bylo totálně jedno, zda jsme prvorození nebo poslední apod., tak by se na to neptali třeba v pedagogicko-psychologických poradnách (čerstvá zkušenost).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: :-) 

(25.10.2007 21:35:16)
Ráchel,
je to jedna z věcí, která člověka může (nemusí) ovlivnit.
Ale žádnou větší váhu bych tomu fakt nepřikládala... posuzujme věci v kontextu. :o)
Za americký chytristiky se omlouvám, nějak jsem poslední dobou alergická na Carnegieho a Kiyosakiho. :o)))
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:48:36)
no, já si myslím, že to rozhodně ovlivňuje. velmi často na lidech poznám, pokud jsou prvorození či benjamínci, prostřední jsou taky specifičtí. Já neříkám, že to je cosi špatného - to ani náhodou, každý jsme se "nějak" narodili. Každý jsme se taky narodili do jiné rodiny. Já se narodila do rodiny dvou velmi mladých lidí, kteří ještě neměli dítě a bydleli v Praze. Brácha se narodil za pět let do rodiny, kde už jedno dítě bylo (sesadil mě z trůnu, mrchoň jeden mrňavej :D) a bydleli jsme na vesnici. A tak dále... Je někdy až neuvěřitelný, jak to "vychází" - jak to ovlivňuje budoucí partnerské i jiné vztahy, přístup k práci a řadu dalších věcí. Já to ale nepovažuju za nějakej fatalismus. Prostě je dobré to vědět, čím a jak jsme ovlivnění, počítat s tím, kde asi budu na určitej typ lidí narážet - no a podle toho třeba usilovat o nějakej osobní "růst" (nevim, jak to nazvat nějak normálnějc)...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: :-) 

(25.10.2007 21:51:35)
No, dejme tomu. Jsem nechtěný prvorozený dítě z poněkud nestandardní rodiny a jedinej mužskej protějšek, kterej to se mnou zvládal a já s ním byl nechtěný prvorozený dítě z poněkud nestandardní rodiny... :o))) Takhle nějak jsi to myslela? :o)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:54:18)
ale jo, proč ne - vždyť říkám, že třeba to "prvorozenectví" neni všechno, ale součást našeho bytí...
MMCH, to tvoje a moje lpění na formulacích a rozebírání věcí do detailů je dooost typický :D Tak - a teď čekám reakci ve smyslu, že to je ještě přece jen jinak :DDD
 Cheorchia 
  • 

Re: :-) muj manzel 

(26.10.2007 11:24:59)
Ma taky vzdycky pravdu,i kdyz se me snazi presvedcit jemnymi argumenty:-))
Jak mi rekl o manzelstvi jeden chytry pan"kdyz dva jedou na koni,jeden musi sedet vzadu"
 yA+Amálka 


Re: :-) 

(26.10.2007 10:36:08)
:) znám spoustu lidí, kteří mají sourozence a jsou pro život v páru nebo kolektivu daleko větší pohromou :)
 Rendoska 
  • 

Re: :-) 

(28.10.2007 0:00:39)
Tento příspěvek mě zaujal. Sama pracuji neustále s kolektivem pubertální mládeže. Pozoruji, bohužel, že tyto vlastnosti jsou výsadou téměř všech dětí v kolektivu a bez rozdílu, zda jde o jedináčka či dítě se sourozenci. Dnešní děti se snaží prosadit, kooperativu se učí od mala, ale jsou dravci. Každý chce ukořistit velký kus pro sebe. Konzum dělá hodně.
 Rendoska 
  • 

Re: :-) 

(28.10.2007 0:01:49)
Tento příspěvek mě zaujal. Sama pracuji neustále s kolektivem pubertální mládeže. Pozoruji, bohužel, že tyto vlastnosti jsou výsadou téměř všech dětí v kolektivu a bez rozdílu, zda jde o jedináčka či dítě se sourozenci. Dnešní děti se snaží prosadit, kooperativu se učí od mala, ale jsou dravci. Každý chce ukořistit velký kus pro sebe. Konzum dělá hodně.
 Pippilotta 


Jo jo 

(25.10.2007 9:15:26)
Mame jen jedno dite, syna. Kazdy se mi snazi vnucovat, ze pokud si poridime dalsi tak to pro nas bude mnohem jednodusi, protoze si maly bude mit s kym vyhrat a nebude nas tak moc otravovat. Nejdrive jsem byla proti tomu poridit si druhe, snad uz jenom natruc tem co mi vnucuji svuj nazor. Ted zaciname uvazovat o dalsim, ale ne z toho duvodu, ze si maly bude mit s kym hrat. On uz tak maly totiz neni a pokud by se mi ted povedlo otehotnet tak by mu byli tri roky. Nechci si poridit druhe dite jen jako tzv doplnek k jedinackovy jak se mi mnozi snazi namluvit. Chtela bych pokud to bude mozne k mym (budoucim) dvema detem pristupovat jako ke dvema nezavyslym osobnostem a ne je hazet do jednoho pytle spolu se sourozencem jak se to v mnohych rodinach praktikuje.
 Anezka73 


Tolerance 

(25.10.2007 9:18:27)
No, mně se zdá, že se o toleranci sice snažíš, ale moc ti to nejde. Viz tvé předsudky typu AJ kontra tanečky. Promiň, ale AJ ve 3 letech je dítěti víceméně k prdu. V 5. třídě na tom budou děti stejně.
Také je každé dítě vybavené jinak a i ty "jen" tanečky mohou děti bavit.

Já mám dítě sice jen jedno, ale líbí se mi rodiny s více dětmi a nemyslím, že by rodiče více dětí byli méně zodpovědní.

 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Tolerance 

(25.10.2007 9:42:19)
Budilko:-) ahoj
hele náš Kubík na Aj chodí ve školce.pamatuje se všechno,doma po nás hází větama a je to jediné,co ho ve školce baví. Jinak říká že je školka nuda.Tak ikdyby se mu z hlavičky vykouřilo jsem moc ráda,že ho anglina baví. Co bych za to dala,nemuset se jí šrotit na stará kolena:-)
 Lavanda 


Re: Tolerance 

(25.10.2007 9:45:31)
Ahoj, Jiři.
Jasně, pokud to mají ve školce, je to dobrý. Děti pochytí krásný přízvuk. Ale asi bych kvůli tomu svoje děti nikam nehonila. Jinak, naše děti chodily do nepovinné angličtiny ve škole, od první třídy, to se mi už zdálo docela užitečné. Ale asi bych je nevozila někam do Brna ve třech letech kvůli angličtině.
 Lavanda 


Re: Tolerance 

(25.10.2007 9:47:48)
A ještě, ono by to mělo větší smysl, kdyby byla nějaká návaznost. Jenže - dítě se něco naučí ve školce, pak totéž v kroužku ve škole, pak se od třetí třídy začne znova, pak přijde třeba k nám na gympl a od šesté třídy zase začíná komplet nanovo, protože prostě nevíme, na co navazovat, a musíme děti nějak srovnat. Naštěstí nejpozději do Vánoc už se dostáváme na komplet novou látku pro všechny...
 Hanka+2holky 
  • 

Re: Tolerance 

(28.10.2007 11:50:02)
Přesně tohle jsme teď řešili ve školce-jestli se naučit raděj dobře česky nebo několikrát začínat s angličtinou.Já jsem pro tu češtinu a pak třeba nějaký kroužek AJ ve škole,teď upřednostňuju mateřský jazyk a hraní.
 Eva21546 


Re: Tolerance 

(28.10.2007 21:06:24)
Ahoj, četla jsem teď v časopise Psychologie, že do 7 let v podstatě nemá smysl učit dítě cizí jazyk, protože to všechno zapomene. Jiná je situace vícejazyčných rodin, tam je to přirozené.
Já osobně si myslím, že pokud jde o jazyky, budou na tam naše děti dobře, i když nezačnou ve školkách. Eva
 katka+katka 
  • 

Re: Tolerance 

(25.10.2007 10:50:50)
nemyslela jsem to tak, že tanečky jsou fuj. Myslela jsem to tak, že my s jedním dítětem mu dáme výběr na co chce chodit, ale ta paní se třemi dětmi musí počítat a aby mohly všechny děti někam chodit, tak ten výběr zužila na tanečky a kreslení.Jinak i já chodila jako malá na tancování
 jak 


Re: Tolerance 

(25.10.2007 10:55:41)
Kacko a vy nepocitate? take asi, kdyz mate pocit, ze 2 deti by byly moc.
Ja nevim, ale takto to asi nemuzes brat. To je jako, ze dite by mohl mit jen ten, co ma dum a zahradu. Nevi, ale anglictina a krouzky z nekoho jeste nedelaji lepsi mamu nez jen tanecky:)))
A i to pocitani je pro kazdeho nastavene jinak. Ja chci dalsi dite, ale treba ja to mam tak, ze je pro me dulezite vzdelani a prace, takze nepujdu na MD, ale treba ten byt jednou dostanou vsechny me deti. A ted je otazka, jestli to ze me dela horsi mamu nez z Adely, co uz je 6 let na MD a ja jsem pro ni blazen, co se detem nevenuje.
 frantina 


Re: Tolerance 

(25.10.2007 11:10:32)
Nechápu proč by děti měli chodit do kroužků.Já tam nechodila a jsem taky spokojená.Teda chodila jsem na pionýra abych nekecala.Na VŠ jsem nešla,protože na to rodiče neměli.Kdybych tam chtěla,mohla jsem si na to vydělat nebo si vzít půjčku.Na byt jsem od rodičů dostala 25 000Kč ze stavebka na zbytek jsem si vydělala.Nepočítám s tím,že by moje děti dostaly byt,možná pár korun,když budou.Ale počítám,že u nás budou bydlet,dokud si nevydělají na vlastní hnízdečko.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

No vidíš.... 

(25.10.2007 12:36:29)
No vidíš... ty napíšeš "na VŠ jsem nešla,protože na to rodiče neměli".To je přesně to, co bych NIKDY nechtěla,aby se mým dětem stalo. Nechystám se jim pořizovat byty,auta,ale chystám se jim poskytnout MAXIMÁLNÍ možné vzdělání,na které budou stačit. Proto nemám 4,ale jen 2. Holt jsem tedy asi z tvého pohledu materialisticky založený sobec.
Každá rodina má zkrátka priority nastaveny jinak,já se nofrňuji nad rodinami s větším počtem dětí ani nad rodinami s jedináčkem - nikdo kromě jich samých tomu nemůže rozumět.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: No vidíš.... 

(25.10.2007 12:40:58)
ale zároveň píše, že kdyby chtěla, mohla si na ni vydělat. a tak to je. znám spoustu lidí, kteří se na VŠ živili sami. jde to a nevidím na tom nic divného.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: No vidíš.... 

(25.10.2007 12:44:00)
Moje matka mne prosila na kolenou, ať jdu na VŠ, že bude klidně jíst suchej chleba, jen abych mohla vystudovat... :o)))
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: No vidíš.... 

(25.10.2007 12:48:13)
Mě+ osobně taky nepřijde divné, že si na studia dítě přivydělá.Aspon tak to dělají lidi kolem mě co VS studují a přijde mi to normální.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

ježiši 

(25.10.2007 14:03:24)
Ježiši já taky nemám nic proti přivýdělku při studiích. Chtěla jsem jen říci,že je pro mě vzdělání mých dětí na žebříčku priorit hodně vysoko. A že žebříček priorit může mít každý trochu jinak. Nechtěla bych zkrátka svému synovi říkat (v 18 - 19 letech, po střední škole):"pokud chceš studovat,tak za svoje". To by mi prostě vadilo,už proto, že já jsem tu podporu a podmínky od rodičů měla. A od druhého ročníku VŠ jsem chodila někam na brigádu.
Ale kompletně se z toho uživit a ubytovat v místě VŠ ? Tak to bych teda "nedala".Pokud jste to někdo zvládnul (myslím VŠ od prvního ročníku ve vlastní režii),tak smekám.
 Věrka a 3 kluci 


Re: ježiši 

(25.10.2007 15:54:51)
Podle mě, když se bavíme o penězích, tak nejvíc počítá právě ten, kdo se rozhodl pro jedno dítě... chce mu přece zajistit jen to nejlepší, což by dvěma nemohl... jasně, tady je matematika naprosto jasná: něco děleno jedna je vždy víc než něco děleno dvěma a více...

naštěstí výchova není jen o penězích a zabezpečení a o kroužcích a zaplaceném vzdělání... mám zatím dvě děti a čekáme třetí... možná bude i čtvrté... nikdy mě nenapadlo, že je o něco ochuzuji... jsem s nimi téměř bez vyjímek já a můj muž... když se nám narodil druhý syn, tak tomu prvnímu to dalo strašně moc - má si s kým hrát, musí se naučit dělit o hračky, má kámoše, se kterým si může před barákem čutnout do mičudy (a nemusí kvůli tomu chodit za jinejma klukama na treninky) a teď se oba strašně těší na další miminko... nikdy toho staršího nenapadlo, že kvůli tomu mladšímu toho má míň pro sebe... přízeň se snažím mezi ně dělit, ale když náhodou není čas, tak mají jeden druhého a jsou spolu... když nemůžu, tak nejsou sami... vždycky mě dojímá, jak dokážou stát jeden při druhém a bránit se navzájem... to jsou prostě věci k nezaplacení...

navíc si myslím, že v dnešní době se dá na studia děti už dopředu našetřit...finančních produktů je tady na trhu dost...
myslím si, že je to každého věc, kolik má dětí a je nesmysl toto rozhodnutí před někým obhajovat, což jsem ale teď vlastně tímhle příspěvkem dělala :-)
 jana, syn 20měsíců 
  • 

výmluva 

(25.10.2007 15:42:10)
proboha co je to za žvást "na VŠ jsem nešla,protože na to rodiče neměli". Většina vysokých škol je podle mě ještě stále státních a nic se na nich neplatí. Obědy jsou levnější než v jiných stravovacích zařízeních, protože se dá chodit do menzy, k tomu slevy na dopravu, levnější vstupy na kulturní akce, koleje jsou nesrovnatelně levnější než ubytování v podnájmu..co je tedy prosímtě na studiu drahé? Toto je ta nejhloupější výmluva jakou jsem kdy slyšela.
 frantina 


Re: výmluva 

(25.10.2007 15:52:44)
Třeba to ubytování,strava,učebnice,jízdné atd.Taky píšu,že kdybych opravdu chtěla,tak bych si na to vydělala.To,že rodiče neměli ani na to ubytování,stravu....nepoužívám jako výmluvu.Jen mám asi jiný žebříček hodnot,pro mě není vzdělání to nejdůležitější,ani vzdělání mých dětí,proto nebudu počítat,kolika dětem můžu zaplatit VŠ a kolik si jich tedy můžu dovolit.Asi tak je to myšleno.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: výmluva 

(25.10.2007 16:30:50)
Například moje kolegyně z práce na VŠ nešla, protože jí umřel tatínek a maminka prostě sebe a své dvě dcery nebyla schopná uživit (prostě byl potřeba druhý plat). Takže moje kolegyně po střední škole šupajdila do práce, např. proto, aby sestra mohla dostudovat. Teď, při práci, kde jí zaměstnavatel vychází, si tu VŠ dělá.
 valdina 


Re: výmluva 

(25.10.2007 17:21:17)
Jano, jak je to dlouho, co jsi na VS byla? Urcite to neni jen vymluva, ze na to rodice nemaji. Mas predstavu, co dnes stoji ubytovani na kolejich, doprava, ucebnice, skripta, a dalsi a dalsi??? Je spousta rodicu, kteri na tohle opravdu nemaji a neni to vymluva. Sehnat brigadu pri skole se sice snadno rekne, ale mnohem hur udela. Ja shanela praci rok a nesehnala jsem vubec nic, co by se dalo delat pri skole tak, aby clovek mohl chodit na vsechny prednasky a seminare. Takze to vubec neni tak jednoduche, jak ty si myslis.
 Lucka 
  • 

Re: výmluva 

(25.10.2007 17:34:06)
Vysoké školy jsou sice většinou státní,stravování v menze,sleva na dopravu taky existuje,ale kolej vyjde stejně na pěkný peníze i se stravováním v menze,nějaký to kapesný,peníze na učebnice,sešity,oblečení.... Má kamarádka z práce má dceru na vš,měsíčně jí stojí kolej atd.5tisíc kč,pro někoho je to docela dost peněz.Takže vš opravdu stojí dost,pokud mají rodiče ani ne průměrný plat.Sama mám děti dvě,doufám,že jim jednou vš budu moct zaplatit.
 Vája 
  • 

Re: výmluva 

(25.10.2007 19:33:06)
Mně rodiče přispívali od začátku 2500,- - já 250 km od domova na VŠ na koleji, později na privátě... a neexistovalo, že bych přišla domů ještě s nataženou rukou. Zbytek jsem si prostě musela vydělat, už od prváku (do kterého jsem nastoupila v r. 2003, takže ty dva a půl tisíce měly cca stejnou cenu jako dnes). Celkem brzo jsme začli žít s partnerem, teď už manželem, který dostával od rodičů příspěvky jen na vlak když jel domů. Takže vydělávání bylo samozřejmostí pro oba.
Ano, velmi se tomu divili spolužáci, kteří spořádaně chodili na všechny přednášky a semináře, zbytek dne trávili zevlováním na koleji, večery v hospodách nebo pařbami na koleji, když došly prachy, zavolali mamince, když brigádničili, tak proto, aby si vydělali na novější model mobilního telefonu nebo na cool letní dovolenou.
Skripta se dají půjčit v knihovně, stejně tak zápisky od spolužáků, když člověk nemůže chodit na nějakou přednášku (upřímně, rozhodně ne všechny přednášky stojí za to, aby na nich člověk strávil tři hodiny týdně - podtrhávat si barevně pasáže ze skript, které tam nějaký uspavač hadů doslovně recituje, to můžu i doma po večerech). Hodně výdajů se dá zkrátit. Cena obědu v menze je směšná oproti "tržní" ceně jakéhokoli jídla.
Takže moje zkušenost je taková, že studovat pouze se symbolickou (nebo nulovou) finanční podporou rodičů se dá. Pokud někdo CHCE studovat, tak to, že na to rodiče nemají, podle mne není automaticky nezdolatelnou překážkou. Musí se snažit a uskromnit se, ale jde to, ne že ne. Máme dost přátel, kteří to měli či mají podobně, případně to zvládli či zvládají i s dětmi.
Mimochodem to, že mi rodiče takto "nedopřáli", že jsem již od 15 byla vedena k samostatnému hospodaření s docela omezenou finanční částkou, od 17 jsem prázdniny trávila brigádničením, v maturitním ročníku si přivydělávala doučováním, mi v konečném důsledku přijde mnohem užitečnější pro můj osobní rozvoj, než kdybych to měla bez práce.
Myslím, že to, co mi rodiče mohli dopřát a dopřáli, spočívalo v něčem úplně jiném než v bezstarostném bezplatném studiu.
 Viola 
  • 

Re: výmluva 

(25.10.2007 20:51:01)
Tak si myslím, že fakt tady nikdo neví co to je být chudý. A to mi řekni co jsi si za ty 2500,- musela koupit??Oblečení, boty, kabát???jídlo??doprava??To bys hodně rychle skončila. Když na to prostě rodiče nemají, tak nemají....a výmluva to není.
 Lucka 
  • 

Re: výmluva 

(26.10.2007 9:18:22)
Já sama vš nemám,mám střední,jsme 3 děti,ségra s bráchou jsou o dost starší,když jsem byla na střední,ségra už byla vdaná,bydlela jinde,brácha si vidělával.Ale naše to stejně stálo dost,intr-ubytování,jídlo,dojíždění,učebnice,kapesné,atd.kdybych šla dál,dál by mě financovali,ale¨nedostala jsem se.Dnes mám dvě dcery,doufám,že budu mít na to,aby studovaly
 Federika 


Re: výmluva 

(26.10.2007 9:33:04)
Na vysoké škole jsem od rodičů nedostávala ani korunu, 2500 by pro mě bylo asi bohatství..na všechno jsme si vydělávala sama, na ubytování, oblečení, prostě na všechno. Nechápu., proč bych kvůli tomu nemohla studovat, možností je pořád dost, já jsem myla okna, srovnávala flašky ve firmě na nápoje, pracovala za barem na diskotéce, překládala, doučovala, prostě-co se naskytlo...Pro mě to tedy je výmluva....
 Federika 


Re: výmluva 

(26.10.2007 9:34:35)
ovšem rozhodnutí o tom, kolik mít dětí, je na každém z nás...A nemusí si to ani nijak ospravdlňovat. V pořádku je i to, když se člověk rozhodně, nemít děti vůbec, i tak se dá prožít krásný život..
 frantina 


Re: výmluva 

(26.10.2007 9:46:16)
Takže jinak.Kdyby ty peníze měli,nejspíš bych tam šla,ale jen proto,že mi někdo tvrdil,že v mém případě je velká škoda dál nestudovat.Mě to ale nepřišlo tak důležitý,abych se kvůli tomu přetrhla,takže jsem tam kde jsem a jsem moooc spokojená i bez VŠ.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Ted se prosím nenaštvi... 

(26.10.2007 14:34:58)
ale co jsi studovala za VŚ ? Já jsem na technice fakt v prváku neměla na to,sama se živit. Měli jsme 50% "odpad",byla jsem ráda,že jsem ráda.Až tak od druháku,třeťáku se dalo nějaké přednášky "vypouštět" a chodit dělat.Nyní v mé práci zaměstnáváme jako brigádníky vysokoškoláky a musím říci,že nejvíc máme studentů pedagogických fakult... Techniky,stavaře..mediky,ekonomy - na ty moc nenarážíme,alespoň ne na ty z nižších ročníků.prostě tím chci říci,že ne všechny VŠ mají stejnou náročnost (na čas) a studenti tedy nemají stejné podmínky na brigádničení. Ale je fakt,že od mých studií už uplynula hezká doba.
 Lizzie 


Re: Ted se prosím nenaštvi... 

(26.10.2007 16:31:43)
Káťo,

naprosto souhlasím. Nechci nijak srážet studentky pedagogických fakult, ale faktem je, že času mají mnohem více, resp. mívají jinak organizované přednášky a např. jedna má kamarádka má na vysoké absolutní ,,leháro", tvrdí, že na střední to bylo ,,horší". Různé vejšky - různá náročnost. Každé vzdělání je třeba, ovšem u někoho jsou holt různé brigády možné ,,pouze" o prázdninách.
 Federika 


Re: Ted se prosím nenaštvi... 

(26.10.2007 16:58:51)
Katko, studovala jsme FF UK, překladatelství-tlumočnictví....Rozhodně to není lehké studium, přiznávám ale, že jsem později měla často nabídy na překlady nebo sem tam i tlumočení a bylo to pak i relativně dobře placen..Nicméně v prváku a druháku jsme fakt dělala všechno možné, prostě jinak bych si něměla co oblíct a neměla bych s prominutím co do huby....Nečekala jsme od našich nic, vlastně mě to ani nenapadlo, byla jsem zvyklá starat se sama o sebe....
 Ivana Procházková 


Re: Ted se prosím nenaštvi... 

(26.10.2007 22:24:13)
Katko,
taky jsem se živila od prváku sama (mat-fyz). Navíc jsem studovala počátkem 90. let, kdy byla inflace jako prase, což namenalo, že brigoška, která stačila v jednom semestru na pokrytí výdajů, představovala v dalším jenom takové menší kapesné. Ale což, nějak jsem se protloukla a nebyla jsem v ročníku zdaleka sama.
Ve vyšším ročníku jsem "pro jistotu" začala studovat dvouoborově, abych neměla toho volného času příliš :)))))))))).
 Renka + 3 


Re: výmluva 

(31.10.2007 17:00:53)
Když nemají rodiče na to, aby dítě studovalo VŠ je ještě možnost, že si to dítě udělá VŠ dálkově při zaměstnání. Škol, které to nabízejí je dost. Já jsem takhle vystudovala ČZU v Praze a bylo nás tam takových spousta. Takže pokud někdo svádí na rodiče to, že nemá VŠ, je opravdu podle mě výmluva.
 Pavla 
  • 

Re: výmluva 

(26.10.2007 15:03:10)
Původně jsem nechtěla do této diskuze přispívat,ale Jano, to jsi mně zvedla ze židle. Co je drahé? Třeba koleje, jídlo, jízdné...nejsme všichni z města, kde je VŠ, někteří tam musejí i dojíždět víš?
A stojí to cca 4500 měsíčně i více a to je podle tebe málo? to si žiješ dobře. Přeju ti to, jen aby ti to vydrželo...
 Monika, syn 3 roky 
  • 

Re: výmluva 

(27.10.2007 17:31:08)
No tak třeba to, že Tě rodiče živí (tedy pokud nechodíš na brigády) ještě dalších minimálně 5 let, zatímco vrstevníci SŠ se již těch 5 let živí sami, že?
 Jana, syn 20měsíců 
  • 

Re: výmluva 

(28.10.2007 18:52:27)
a to je právě to - "pokud nechodíš na brigády". V tom případě je vysoká opravdu pro rodiče drahá. Já jsem na brigády chodila už od třeťáku na střední. Po škole jsem uklízela - vysávání ve firmě a potom žehlení a úklid domácnosti její paní ředitelky. Párkrát jsem pracovala externě pro reklamku - navrhování obalů. Jednou jsem vyhrála návrh na plakát - dobrých 10tis. Několikrát jsem dělala vlasovou modelku, na výšce jsem potom chodila na noční směnu mazat bagety, o víkendech jsem pracovala jako obřadnice na rozptylové loučce krematoria, občas jsem hlídala dítě, prostě snažila jsme se. Škola mi sice trvala devět let, ale mám ji. No a vzhledem k dalším reakcím - rodiče mají oba jen výuční list a se svýma dělnickýma platama rozhodně nepatří k vyš. soc. třídě.
 Hanka+2holky 
  • 

Re: výmluva 

(28.10.2007 13:06:52)
Asi úplně nevíš,o čem mluvíš.Možná jsi byla z té soc.vyšší rodiny.Mám vysokou,pamatuju si,jak rodiče doplatili letitou půjčku na dům z jednoho platu+ID a pak začli s mou školou-stačilo jen ubytování,sem tam oblečení,občas učebnice-měla jsem štěstí,protože většinu jsme jich dostali.Jízdný nepočítám-taťka nádražák,takže strašná výhoda.I tak prohlásil na promoční oslavě,že jsem jeho auto, a že by na "stará kolena" rád jezdil v něčem jako jeho spolupracovníci.Jsem jim moc vděčná.Sestra už na vš nešla,pravda,nechtěla,ale teď sem tam řekne,že by to ani nešlo.A musím dodat,že jsem byla dost šetrná studentka,v dalších ročnících jsem občas brigádničila,ale pro holky těch možností nebylo tolik,navíc učení bylo dost.Myslím,že jsem se furt nenaučila utrácet-což asi není špatný:-)).Takže neodsuzuj a nehodnoť.Teď se platí daleko víc-moje koleje začínaly na 390kč a končily na 700kč-je to 9let,co jsem skončila,teď údajně stojí i 2700kč,jen internáty prý kolem 1500kč.Do menzy jsem nikdy nechodila,vozila jsem jídlo z domu,vařily jsme špagety,kaše,vajíčka,jinak chleba s něčím.Nestěžuju si,bylo to fajn.
Nezapomenutelný byl zážitek,když jsme šly ještě s jednou spolubydlící pomáhat vybírat rolák další holčině z bytu.Ta druhá byla z rozvedené rodiny,když si ta třetí koupila rolák za 2900kč-tak jsme byly trochu mimo-to byly peníze,kt.mi naši dávali na 3M.prostě všude jinak.H.
 Pavla 
  • 

Re: výmluva 

(28.10.2007 22:48:45)
je to pravda, s tou prací a brigádama s náročností školy, ono když studuješ medicínu nemáš tolik času co na pajdáku nebo třeba ekonomce, že?
A taky když děláš školu třeba v OPavě nemáš tolik možností brigád jako třeba v Praze, že jo..
takže fakt nesuď. záleží vše na okolnostech a taky na tom, že nejen že to rodiče dají nějaké peníze ale že tě podpoří i jinak, což nejde v případě, když ti rodič v 19-ti řekne, že máš sice na VŠ jít ale nedá ti ani na jídlo protože nemá, nebo se mu spíš už nechce. a v celku je mu to dítě ukradený, tak sem pak taky studuje, nebo spíš nestuduje, jinak.
 majka 


Re: moje zkušenost se sourozenci 

(29.10.2007 12:58:41)
Nezajímá mě, proč má někdo jen jedno dítě, je to skutečně jen jeho rozhodnutí. Ale sama musím říct, že bych jedináček být nechtěla a neudělala bych to ani svým dětem. Vzpomínám si na to, jak jsme spolu prožívali vánoce a jiné svátky,jak jsme se společně těšili a povídali si o tom, o škole, i o rodičích. Takovou věc s nikým jiným neproberete.Sourozenci spolu prožívají radost, ale i společnou bolest. Moji rodiče se rozvedli ,po pár letech otec zemřel. Nevím, co bych dělala sama, sama zařídit pohřeb a pohřbít. Hrůza, já vím, že to je něco, na co pisatelka článku vůbec nemyslí, ale to je realita. Vaše dítě bude samo, nebude mít ségru nebo bráchu, se kterým probere takhle důležitý věci jako je štěstí, ale i neštěstí v rodině.
 majka 


Re: moje zkušenost se sourozenci 

(29.10.2007 16:50:59)
Díky
 jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 


Re: výmluva 

(4.11.2007 17:01:02)
taky zvažujeme, jestli mít či nemít druhé dítě.

Jen chci říct, že já nebyla moc ráda, že mám sourozence. Mám dva bratry mladší. Neustále se prali a běhali, rozbíjeli mi hračky atd. Nikdy jsem si s nima nerozuměla a ani teď to není lepší. Kluci měli problémy ve škole a tak se sice naši snažili, ale v podstatě se nikomu nevěnovali, tak jak bylo potřeba.
 frantina 


Re: Tolerance 

(28.10.2007 21:05:27)
Asi jsem to napsala špatně.Myslela jsem tím,že tam nemusí nutně chodit všechny děti.V dnešní době mi připadá,že každé dítě chodí na několik kroužků a rodiče tu řeší,zda si to budou moci dovolit pro víc dětí.Samozřejmě že by se talent měl rozvíjet,ale ne všichni ho mají.Tím ale zase nechci říct,že ten kdo ho nemá by neměl chodit na kroužek který ho baví.Podle mě stačí(pokud moje dítě samo projeví zájem),aby dělalo jednu věc pořádně a rádo,než 5 věcí jen tak aby se neřeklo.Spousta věcí se dá dělat i s rodiči mimo kroužek.
Mimochodem naše společnost nepotřebuje samé vysokoškolsky vzdělané lidi,sportovce,zpěváky,hudebníky a další "úspěšné profese".Někdo musí pracovat rukama,smiřte se s myšlenkou,že to můžou být vaše děti a neberte jako tragédii pokud nevystudují VŠ.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Tolerance 

(29.10.2007 0:00:12)
Učila jsem se hrát na kytaru, zpěvačka s kytarou se ze mě nestala:o), a hru jsem skoro zapomněla. Ve třiceti letech jsem si našla práci, kde se mi hra na hudební nástroj dost hodí. Stačilo si to připomenout, a zase hraju:o). Člověk nikdy neví, kam ho osud zavane, každá dovednost navíc, se může vždycky hodit.

E.
 frantina 


Re: Tolerance 

(29.10.2007 10:27:51)
Možná je to jiné ve městě a jiné v malé vesničce.Já vyrostla na vesnici a v jiné vesnici teď žiju s rodinou.Můj příspěvek se týkal pořizování počtu dětí podle jejich finančního zabezpečení do budoucna.Kdybych neměla na jídlo,střechu nad hlavou,oblečení atd.,tak bych si dítě také nepořídila.Ale my máme co jíst,bydlíme v minidomečku a dítě uživíme.Pokud bych do výdajů začala zahrnovat kroužky a studium na VŠ,asi bych si nemohla pořídit 3 děti,které plánujeme(zatím máme 1).Chodíme na plavání miminek(jsme blízko řeky,tak abych neměla takový strach,že se mi dítě utopí),postupně bych chtěla chodit vždy s nejmladším.Starší už pak můžou chodit do bazénu s námi bez instruktorky.Nebudu odsuzovat tvůj názor,já mám prostě jiné priority než vodit děti po kroužcích.Ráda čtu,jezdím na kole,v zimě na lyžích,chodíme po památkách a do přírody,nejsem domácí pecivál bez zálib.Pokud bude mít moje dítě opravdový zájem,nějak to i s tím kroužkem uděláme.Abych to shrnula:radši budu mít 3 děti bez kroužků než 1 s pěti a více kroužky a našetřeno na studia.
 frantina 


Re: Tolerance 

(29.10.2007 15:06:15)
Nechci se hádat.Plavání je náš jediný placený kroužek.Ráda bych,aby u té jedné aktivity zůstalo i do budoucna,ať už to bude cokoliv.Ale možná změním názor a přibude toho víc,co já vím co bude za pár let.Už jsem vysvětlila,jak jsem mínila svůj příspěvek,který souvisel s tématem.Jestli se chceš dohadovat o slovíčkách,najdi si na to někoho jiného.Nebaví mě pořád dokola omýlat to samé.
 štěpánka 
  • 

Re: Tolerance 

(29.10.2007 18:25:35)
Aha, Frantino, to co jsi vyjmenovala, to jsou pěkně drahé koníčky. Pořídit dětem kola, lyže, sobě občas taky. Pravda, máš výhodu, že děti to mezi sebou podědí, takže i když budou 3, vyjde to asi líp než nám pro dvojčata 2x stejné.
Taky jsem ráda lyžovala, bezdětná jsem strávila na horách čistého času aspoň měsíc - včetně kursů, kde jsem byla instruktor. Plánovala jsem jezdit s dětmi. Dopadlo to tak, že jsme jim ani nekoupili lyže, jedeme 1x za rok na jarní prázdniny, lyže jim půjčíme (taky žádná levná sranda, ale na ten týden se to vyplatí - stálo nás to míň, než pro oba lyže a boty - předpokládám-li, že lyže můžou mít 3-4 roky a boty tak 2, dle toho jak rostou) a my s manželem máme lyže 20 let staré. I tak nás ten týden stojí dost. Kdybychom bydleli v horách, asi by to bylo lepší. Kola mají jen děti a manžel, na 4. nějak nezbylo. Kluci z nich už pomalu odrůstají, tak snad se podaří je prodat, aby bylo na nové. Mít více dětí, než 2, tak se nejspíš na hory nedostanem vůbec.
Ještě jsi psala knihy - no tak ještě, že existují knihovny. My kupujeme už jen občas encyklopedii nebo něco podobného k narozkám a k Vánocům apod....Taky ráda čtu. Bohužel je to tak, že naše životní úroveň stále klesá. Finance máme mnohem více napjaté nežli když jsem před 7mi lety jeli na jeden plat. A do budoucna teď hledím fakt s obavami. Až 20 000 kč z nás vytáhne lékařská péče, zdražilo se všechno, co každodenně potřebujeme - nájem, energie, jídlo,..............
 frantina 


Re: Tolerance 

(29.10.2007 20:00:41)
Upřímně nevím,jak bych to zvládla s dvojčaty.Syn je zatím miminko,možná že se na hory také nedostaneme,jinak máme vše z bazaru,i děti by měli bazarové vybavení.Knih mám spoustu ještě ze svého dětství,pro sebe si půjčuji v knihovně(mám výhodu,že půjčuji knihy v malé knihovně).Hory nemáme moc daleko,tak do 70km.Určitě také nepojedeme tolikrát jako bez dětí.Ale pořád nám zůstávají kola a nohy a bazén.Prostě budeme dělat to,na co nám vystačí peníze a když nebudou,budeme chodit na výlety a jezdit na kole.
Možná jsem nezodpovědná,ale já do budoucna nekoukám s obavami a nepřipouštím si,že může přijít jakákoliv krize.To bych si pak nepořídila ani to jedno dítě.
Mám kamarádku,která kvůli obavám nemá děti.Bojí se že ho špatně vychová,že nebude mít dost peněz,že by mohlo být nemocné aj.Přitom by byla skvělá máma.Kdyby se takhle obával každý,brzy bychom vymřeli.
 štěpánka 
  • 

Re: Tolerance 

(29.10.2007 20:41:17)
Já nechtěla shodit Tvůj postoj, Frantino, jen Ti sundat ty růžové brýle. Jediné věci, které moje děti nemají z bazaru nebo po někom jsou boty a školní aktovka - batoh. Vše ostatní dědíme (zdarma), nebo druhou podobnou věc dokoupím v bazaru za pár korun. S tímto Tvým příspěvkem souhlasím a možná Ti Tvůj optimismus i závidím. když se mi kluci narodili, taky jsem ho měla a plánovala 3. miminko. Prostým rozhlédnutím se kolem sebe (velikost bytu) a zhodnocením stoupajících výdajů zejména na jídlo a školu jsme to s manželem přehodnotili a zůstali u dvojčat. Moji rodiče chtěli mít 4 děti. Poté co se narodila moje mladší sestra (před 36 lety) to přehodnotili a zůstali u 2. A to tenkrát byla trochu jiná situace, zejména pokud jde o výhled do budoucnosti. Držím Tvé rodině palce a zcela upřímně obdivuji rodiny se 3 a více dětmi. Já prostě tu odvahu neměla a nemám a 2 děti mi stačí (a teď už jsem naštěstí na další děti "stará", tak je to snad vyřešeno definitivně).
 Líza 


Re: Tolerance 

(30.10.2007 5:02:53)
No, Milado, jo a ne. Taky můžeš platit dětem kroužky a zjistit, že: angličtina v kvalitním kroužku, za který stojí za to vyhodit peníze - 3500 na pololetí. Tancování zdražili na 2300 na pololetí. Výtvarka 2400 za pololetí... Tomu zas říkám palicí do hlavy já ;-))))
 Verera 


Re: Tolerance 

(26.10.2007 14:25:03)
Katko, ale myslím, že je také důležité, aby děti občas slyšely, že něco nebude, protože je to zbytečně drahé. Ne třeba ani tak, že jsme chudí, a nemáme na to, ale aby si zvykly že není rozumné chtít všechno. A když něco chtějí, musí se o to taky příslušně zasloužit (samozřejmě, až budou větší). A třeba i to, že se jedno dítě musí uskrovnit, aby zbylo na všechny (pokud ne sourozence, tak třeba rodiče, kamarády apod.)

 Lenka 
  • 

Re: Tolerance 

(26.10.2007 15:48:20)
Ja si myslim, ze az tak velky financni rozdil to neni, mit jedno nebo dve deti.
Nezazila si, jake je to mit vic deti nez jedno. A uplne nejhorsi je podle me dite, ktery si musi doma hrat samo. Vim, ze si s dcerou asi hrajes, ale az ji bude treba 9, tak ji asi sourozence nevynahradis, deti maji spolu svoje detske hry a tajemstvi, nebavi je to stale si hrat s dospelymi. A kamaradky u vas predpokladam, take nejsou 24hodin. Myslim si, ze je pro dite super, ze kdyz mama vari, tak si hraje se sourozencem, kdyz je mama nemocna atd.
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: Tolerance 

(29.10.2007 8:43:42)
Je pravda, že angličtina ve 3 letech je na houby. Mám vnuka čtyřletého, velice bystrého, ve školce se také učí angličtinu, ale je to spíše taková legrace. Můj bratr má dceru dvacetiletou, která se ve školce také v necelých pěti letech učila angličtinu a vůbec ji to "nepoznamenalo". Pak se začala učit až ve škole a jsem přesvědčená, že pokud by se ve školce neučila vůbec, výsledek byl stejný.
A tanečky - moje vnučka na ně taky chodí,hrozně ji to baví, taky má ve školce angličtinu, je jí tedy už 5 a půl a je znát ten rozdíl oproti mladšímu bráškovi. A ty tanečky ji hrozně baví, už se těším, jak s ní budu chodit do tanečních, pokud se toho ve zdraví dožiji. Já sama jsem milovala tanec, počínaje normálními tanečními a pak dalšími kurzy včetně tanečních pro dospělé a dávalo mi to radost ze života. A jejich matka, moje dcera, má státnici z angličtiny a začala se ji učit až na gymnáziu. A žádné kurzy jsem jí neplatila, neměla jsem na to prostředky. Myslím si, že když na to někdo má - tedy buňky, ne peníze - tak se to prostě naučí vlastní pílí a třeba líp, než ti, jejichž rodiče jsou dobře situovaní.
 Hanka 
  • 

Re: Tolerance 

(30.10.2007 18:01:21)
Myslím si, že když na to někdo má - tedy buňky, ne peníze - tak se to prostě naučí vlastní pílí a třeba líp, než ti, jejichž rodiče jsou dobře situovaní.

Nojo, to je pravda, ale co když na to někdo nemá ? -ty buňky.

Pak buď dvojnásobná píle, nebo pomůžou peníze. Přiznejme si to, je to tak na světě. Ona jde člověku angličtina mnohem lépe, když si může dovolit kurzy s rodilým mluvčím jen pro jednoho a né pro skupinu 10 lidí.

Já peníze nepřeceňuji, ale zase jim přiznám svou důležitost. Často pomůžou nebo umožní dohonit.
Na angličtinu v raném školkovském věku vyhraněný názor nemám. Co jsem četla, tak se na tom totiž ani odborníci neshodnou.
Shodnou se jen na tom, že je nutno tuto dovednost udržovat, protože jinak schopnost domluvit se cizím jazykem ze školskovskému věku časem vymizí.
A myslím, že strašně důležité je pro dítě chycení správného přízvuku. Ten se ve vyšší věku už získává těžko a už musí "být bunky" na to dosáhnout úrovně rodilého mluvčího. Zatímco dítě pochytí správný přízvuk rodilého mluvčího snadno. To je velká výhoda i pro dítě v budoucnu, bude-li třeba právník či ekonom, že má angličtinu jako rodilý mluvčí. No prostě podle mne, všechno pílí dohonit nelze a mít peníze znamená mít tak trošku výhodu. Ale jde toho hodně i bez peněz.
Vždyt oni i ty "bunky" jsou vlastně nezasloužená konkurenční výhoda, že.

 MSteflova 


Re: Tolerance 

(30.10.2007 18:46:14)
Věřím, že pokud bude chtít dítě být právník či ekonom, jazyk se samo naučí, až ho bude potřebovat. Pocházím z celkem chudých poměrů a právě to asi byl pro mě motor, proč se učit, studovat a být trochu podnikavější. Dokonce ještě plánuji školu, ač mi je přes třicet. Střední mě nebavila a věřím, že pokud by mi další školu zaplatili, byla by velká pravděpodobnost, že ji nedodělám či se tomu v budoucnu nebudu věnovat. Pokud si člověk vše platí sám, jde jen na školu, kterou opravdu chce dělat. Jazyk jsem se naučila jako Au-Pair, vzpomínám si, jak jsem prodávala své knížky do antikvariátů, abych měla na jízdenku do Anglie. Ničeho nelituji, jsem ráda, že mám 2 bráchy a že se o sebe umím postarat.
 Zdislava a kluci 


. 

(25.10.2007 9:20:14)
ahoj, popravde me taky zajimaly duvody proc ma nekdo jenom jedno dite, neodsuzovala jsem to,proste me to jenom zajimalo..mozna jsem byla z reakce prekvapena,ale neodsuzovala jsem to....az do doby nez se nam narodil matej, ano chteli jsme vzdycky s manzelem 2 deti (oba mame jednoho sourozence) duvodu bylo vic :-) pak jsem rekla,ze nepujdu mezi materskyma do prace a na vojtika jsme cekali dost dlouho a podarilo se na poprve,takze mezi klukama je vekovy rozdil 2 roky, az potom mi zacalo dochazet,ze si vlastne vubec nemusi rozumet, kamaradka je z dvojcat a nerozumi si vubec :-( a pak prisli nemoci (takove ty banalni jako ryma a teploty) ale trvali pres 3 zimni mesice (teda ne ze by byli cele 3 mesice nemocny,jenom jsme si to doma prehazovali jako bumerang,kdyz se jeden dolecil a uz jsme mohli jit ven,tak dostal teplotu druhy :-( a pak ja :-( a zase prvni :-( a pak manzel :-( ) to jsme jeste ustali,ale pak se matej nechtel otacet a tak nasledovala rehabilitace a vojtovy cviceni a ja tedka naprosto presne vim,ze se matejovi nevenuju tak jak bych si prala,proste musim brat ohled na vojtika a moc me to mrzi,jenomze taky moc dobre vim,ze tohle obdobi zkonci a oni pujdou do skolky a do skoly a uz tedka z toho mam obavy,protoze jeden prinese nejakou nemoc ze skolky,vyleci se a chytne to druhy a tedka mi reknete kdo v praci by tohle toleroval...... takze pokud se nekdo rozhodne mit jedinacka tak ho CHAPU

jo a je to neco podobneho jako kdyz jsem jela s kocarkem a kdyz se lidi dozvedeli ze mame druheho kluka,tak hned zacali "a do tretice si poridis holcicku" sakrys ja jsem cely zivot chtela kluky,mam kluky a jsem moc stastna za kluky,tak proc mi to stale nadhazujou ze mam mit holku... a nejsem sama, potkala jsem se s moc prijemnou maminkou,ktera ma 2 holcicky ve stejnem veku,tak jsem se ji zeptala jestli ji nestvou otazky ze to treti bude kluk, tak mela takovou jiskru v oku a notovali jsme si ze jsme spokojene s tim co mame a co je komu do toho :-D
 Edita 02/04,06/06 
  • 

Re: .2děti-2kluci 

(25.10.2007 20:20:36)
Zdislavo,my jsme na tom úplně stejně.Momentálně marodíme nesutále od začátku září a já jsem z toho hotová.Je to fakt náročné a pro mě i protoo,že mám vážné zdravotní problémy.Bohužel nám psycholog potvrdil,že starší syn je hyperaktivní,impulzivní ,ale zároveň silně úzkostlivý.A jak tak koukám na mladšího,nbude pozadu-bohužel ještě spíš popředu.Občas večer brečím,jsem zoufalá,říkám si jak je zvládnu a nezhebnu,když už teď mám co dělat.Kde je ta radost jakou mi popisují kamarádky -maminky -jedináčku,nebo maminky holčiček?Mám pocit,že se mi někdy smějí a zároveň jsou rády,že ony zůstaly u jednoho(mají holky).Jenže přes ty zlé chvíle vidím jak každý z kluků je svým způsobem jiný.Mladší je silně emotivní,mazel,k zulíbání.I když se kluci bijí a je u nás neustále řev.tak si umí i k sobě sednout,potulit se a fakt se mají rádi.Starší velmi silně žárlí a ubližuje mladšímu,těžce si vymáhá svoji pozici.A právě i psycholog nám řekl,že je moc dobře,že má sourozence,při své diagnóze být sám je hotová katastrofa.Kdo chce děti a není boháč,musí se uskromnit,ale musí to chtít.někdo si chce užívat,a nehodlá na tom nic měnit.každý jsme prostě jiný a uznáváme jiné priority.I když si se svoji o 10let starší sestrou moc nerozumím-ve hvílích krize vždy táhneme za jeden provaz.A jednou až tady nebudu mít své rodiče,budu tady mít jí.Lituju jedináčky,opravdu přicházeji o moc.Super kroužky,dobré vzdělání a vše co jim rodiče strčí pod nos v dobré víře dát jim vše z nich ještě skvělého,vzdělaného a perspektivního člověka neudělají.Musí chtít hlavně oni sami a musí se snažit.E
 Barča 
  • 

Re: . 

(26.10.2007 17:30:24)
S tím přehazováním nemocí to není tak horký, ony čím jsou děti starší, tím mají vyvynutější imunitu, mimojiné proto, že byly nemocné jako malincí :-), tedy pokud tam není nějaká porucha, že. Máme děti 4 a vždycky byly nemocné naráz, už od miminka jsme jim domů vlastně tahali bacily a teď ve škole jsou nemocní max. 1x ročně.
Myslím, že právě to věnování se nemocnému bráškovi je dokonalá škola života, můžou přece cvičit všichni a představ si, kolik u toho vidí to dítě lásky, soucitu, tolerance, umění kompromisu ... Je to jen Tvůj pocit, žes staršího zanedbala, ve skutečnosti jsi mu dala víc, než kdybys s ním v tu chvíli třeba hrála člověče nezlob se.

A co se týče kroužků u předškoláků ... Myslím, že je to nesmysl na tahání peněz z rodičů.
Maximálně bych to doporučila právě jedináčkům.
Byla jsem se s nejmenší 3letou Elinkou podívat na cvičení s rodiči. Byly tam stejně staré děti, které ale do toho cvičení chodily třeba od 6 měsíců. Naše Eli uměla všechno naprosto stejně, jako děti maminek, které za ty 3 roky cvičení zaplatily několik tisíc, básničky, tanečky, poskakování ... Měla prostě školu svých sourozenců.
Když jsou starší, tak samozřejmě mají nějaké zájmy a pak má kroužek smysl, ale ve školce se v kroužku stejně nic moc nenaučí.
Taky jsme chodili do všech možných i nemožných kroužků, ale nemůžu říct, že by se tam děcka v předškolním věku naučili něco kloudného, spíš jsme zaplácli čas, stresovali se, ať to vždycky stihnem a pobrečeli si na vánoční besídce :-)))
Jedině flétna měla pro kluka jakýs taký přínos a dcera tím, že chodila do gymnastiky je fyzicky velmi zdatná, proti ostatním členům rodiny ...
 M+4 
  • 

Re: . 

(28.10.2007 21:53:32)
Moje řeč :-))))
Ale kdo má jedináčka, tohle nikdy nepozná :-(
 Bob the Ghost 


Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 9:22:35)
Je naprostá pravda, že je každého jeho věc, zda má dětí pět, jedno, anebo žádné.

Akorát považovat za hlavní důvod pro tohle rozhodnutí prachy mi přijde zcela malicherné.

Jsem si zcela jist, že pro to, aby byl člověk šťastný, jsou podstatné vztahy v rodině, a ne kvalita kurzů angličtiny či příspěvek rodičů na garsonku. A ve větší rodině jsou vztahy nesrovnatelně bohatší než v malé.

Živit jedno dítě nebo dvě děti už není takový rozdíl. Byt ti na ně stačí stejný, auto stejné, šaty a jízdní kola po sobě děděj - a ty kroužky a kurzy, případně školné nejsou zas taková položka (pominu-li extrémy).

A na tomhle serveru jsem četl několik zpovědí dospělých jedináčků, jak vždycky trpěli tím, že jsou sami, a žádní kamarádi jim to vynahradit nemohli - naopak u nich viděli, jak jsou spolu sourozenci šťastní.

Tak aby ti dcera tu tvoji přepečlivost jednou nevyčetla.
 Lavanda 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 9:25:45)
Teď mi došlo, že jsem taky znala hodně rodičů jedináčků, no, už to naštěstí jedináčci nejsou...
Někomu "otrne" po šestinedělí, někomu za deset let, ale ty dvě děti mají z nich už všichni, až na jednu rodinu.
 Lucka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 9:38:18)
Ahoj,mám dvě dcery,5 a 3 měsíce,plánovaly jsme dvě děti a máme je,stavíme rd,obě holky budou mít každá svůj pokoj,jsem ze 3 dětí,měly jsme dohromady jeden dětský pokoj,neměla jsem žádné soukromí,ráda jim ho dopřeji,kolik mít dětí,je každého věc,plánovaly jsme dvě,máme je.Ale známí,stále nechtěli rodinu,zařizovali byt,spláceli auto,jezdili na dovolené,chtěli si užívat,dítě by je prý omezovalo,plánovali jen jedno,dvě už jsou prý moc.Když se začali snažit ,prodělali potraty,vyšetření,jejich možnost je umělé oplodnění,nevím zda na něj půjdou,myslím si že plánovat můžeme,ale život to může zařídit úplně jinak.
 ..... (2 děti) 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 16:06:24)
Tohle mi nedá nezareagovat!

Lidi jako ty jsou strašně zlí a často ostatním ubližují. Nevíš, jak je to doopravdy, tak nesuď!

My s manželem 3 roky tvrdili příbuzným, známým a sousedům, že si chceme ještě užívat, spravit barák ... A zatím jsme celou dobu měsíc co měsíc jezdili do poradny pro neplodnost a malej je po IVF.
Možná se podivíte proč jsme neřekli pravdu, ale zkuste si představit naši situaci. Jsme z malé vesnice a přestože chyba je ve mě, tak já mám dceru z prvního manželství. Dokážete si představit, to množství spekulací a dohadů? A skutečně nestojím o to, aby jednou našemu malýmu nějaká dobrá duše řekla, že jeho tatínek není jeho, protože je ze zkumavky. Z dospělých by to snad nikdo neudělal, ale co ostatní děti, které to doma třebas zaslechnou?
 ..... (2 děti) 
  • 

ještě dodatek 

(25.10.2007 16:15:34)
Nikoho nesuďte, že má podle vášeho názoru málo dětí. Nikdy nevíte, co za tím skutečně je.

Někdy jde skutečně o prachy, ale je spousta rodin, které nemonou mít děti, nebo jim to doktoři ze zdravotních důvodů nedoporučili. A ty většinou vaše soudy mrzí.

Mám kamarádku, má dvě děti a za každé zaplatila "jedním okem", dnes je na jedno oko slepá a na druhé má silné brýle. Pokud by chtěla ještě třetí přijde o zrak úplně.
 Lucka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 17:56:47)
vzkaz pro ...2děti: Rozhodně to nebylo myšleno zle,asi jsi to špatně pochopila,tyhle známé o kterých jsem psala znám moc dobře,jsou mi velmi blízcí a mám je moc ráda!!Je mi jich líto.Rozhodně to nebylo u nich tak,že by tajili nějaké potíže.Prostě děti nechtěli,že by je omezovali,že si chtějí ještě užívat,říkali,že je chtějí později a maximálně jen jedno.Když se mi narodila má první dcera,hodně mi plakala,nespala,byla jsem z toho docela zničená,ten známý mi říkal" co sis udělala to máš a jak si holku naučíš tak to budeš mít!" a podobně.Nevím jestli na to umělý půjdou,doufám,že ano.Přála bych jim moc,aby se jim to povedlo.
 .... (2 děti) 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 20:04:02)
Tak to promiň, asi jsem na tyhle věci přecitlivělá. Pro mě tvůj příspěvek prostě vyzněl v duchu: "napřed si chtěli užívat a teď se jim to vrátilo."

Připomělo mi to, čím jsme procházeli a jak to bylo náročné na psychiku, neustále odrážet dotěrné zvědavce. A čím to trvalo dýl, tím bylo těžší zůstat aspoň navenek klidná po větě: "XY čeká dítě a kdy do toho praštíte vy?"
 Lucka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 9:30:25)
Prostě se v životě určité věci nedají naplánovat.Já na ty mé známé moc myslím,doufám,že na to umělé půjdou,když je ta možnost jim pomoct.Jenže ona to chce podstoupit,on ne,problém je v tom,že ona je v pořádku,on ne.Pro oba je to těžké,ale pro ženskou je to umělý přece náročnější.Ona říká,že by to všechno vydržela,jen aby to vyšlo,on má pořád takový řeči jako že je to ostuda,že se mu bude někdo smát a podobně.Tet o tom nemluví,doufám,že na to půjdou.
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 9:34:45)
Já si naopak myslím, že záleží dost na penězích. Sama mám zatím jedno dítě a doma svádíme bitvy o dalším počtu. Vzhledem k tomu, že teď jdeme do hypotéky na dalších 30 let se splátkou okolo 15.000, mě finanční záležitost připadá jako né zrovna malicherná. Chtěla bych dopřát dětem hezké vánoce, vzdělání, kroužky.
Počet dětí je každého věc, každý to má srovnané jinak.Já bych chtěla mít hodně dětí, ale nechci žít z ruky do huby (a tím nechci nikoho urazit).
 Bob the Ghost 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 9:40:28)
Matyldo,
je zvláštní, že větší prioritu u vás mělo rozhodnutí o hypotéce.
A teprve podle toho se rozhodujete, kolik budete mít dětí.

Není logičtější spíš si pořídit barák podle toho, jak velkou mám rodinu?
 Lenka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 10:02:54)
Jo, super, pořídím si pět dětí, zjistím že potřebuju velký barák, ale bohužel MUSÍM MÍT NA SPLÁTKY, což při pěti dětech asi žádná sranda. Takle dnes uvažuje každý, bydlení je základ a kdo nedostal byt nebo dům od rodičů, tak mu nezbývá nic jiného než se podřídit hypotéce. Myslím že kdo hypotéku má, chápe co myslím.
 Bob the Ghost 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 10:06:25)
Lenko,
jasně. Je to o hodnotách.
Ty považuješ za základ bydlení, někdo zase auto, jiný zas oblečení.
No a jsou i lidi, kteří považujou za základ děti.
 Lavanda 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 10:06:53)
Krásně řečeno.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 13:41:31)
No nevím, ale bydlení by mělo být základem ne? Kde chceš bydlet s hodně dětmi ? S manželem jsme chtěli 3 děti. Měli jedno a bydleli v 1+1, manžel na vysoké. Prostě celkem těžké období, ale nikdy jsme si nestěžovali jen jsme se rozhodli, že než si pořídíme druhé dítě musíme vyřešit bydlení. Tak si jsme si vzali hypotéku (tehdy zrovna začínaly a měly úrok 14,7%). Žili jsme skromě, protože absolventi zrovna vysokými platy neoplývali a já čerstvě nastoupila do zaměstnání po mateřské. O druhém dítěti jsme začali uvažovat "až jsme si ho mohli dovolit". Prostě až nám bylo jasné, že nebudeme "živořit" a lítat po sociálkách pro podpory. Dnes máme dvě děti (na druhé jsme si museli trošinku počkat kvůli mému zdr. stavu) nejsme milionáři, žijeme úplně normální život (neživoříme).
Chci jen říct, že mít spoustu dětí a všude naříkat jak na nic nemám, jak se mají všichni líp, protože mají méně dětí z důvodu své sobeckosti je pro mě hloupé. Co když je to z důvodu zodpovědnosti k dětem i k sobě. Jsou tady matky se 3 i více dětmi od kterých jsem nečetla nářky na peníze a pod. - ty obdivuji.
 suzann 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 15:38:40)
Barčo,
promiň ale musím reagovat na tvé "Chci jen říct, že mít spoustu dětí a všude naříkat jak na nic nemám, jak se mají všichni líp, protože mají méně dětí z důvodu své sobeckosti je pro mě hloupé."
Dost ujeté myslet si, že lidi, kteří mají hodně dětí, si automaticky stěžují, jak se ostatní mají líp.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 20:21:03)
Tak to jsi nepochopila. Já znám rodiny, kde mají více dětí, ale neslyším od nich : "Jé vy si můžete dovolit to a to, protože máte jen dvě děti." Znám také rodiny, kde děti jsou "jen" zdrojem příjmu.
Snad mám tolik dětí o kolik se dokážu postarat né? Děti nestačí jen nakrmit a obléci, ale věnovat se jim, investovat do jejich vdělání, zájmů.
Nevím jestli je to ujetý (podle tebe asi jo) ale můj názor je ten, že zodpovědnost má být. Mě zas příjde ujetý názor, že já jsem dala státu x potencionálních daňových poplatníků, tak ať se stát stará.
 Barča 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 17:38:05)
Nevím, mezi jakými lidmi se pohybuješ, ale já v životě neslyšela, že by si lidi, co mají víc dětí stěžovali, že se mají špatně. Vždycky jsem slyšela naříkat nad finanční situací jen rodiny s 1 nebo 2 dětma.
Asi to bude o to žebříčku hodnot ...
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 20:05:18)
To máš pravdu je to o žebříčku hodnot.
U nás je např. jedna rodina se 4 dětmi a nejstarší ve škole plakala, že nemá pěkné oblečení a že nemá čas chodit s dětmi ven a hrát si (je jí 12), protože se musí starat o mladší sourozence. Důvodem tolika dětí bylo to, že žena pokud je zdravá musí rodit děti zvlášť když stát dá na dávkách o 3000 Kč víc, než by žena vydělala. To je ujetý důvod. Moje děti taky nechodí ve značkovém oblečení, ale nechodí v teplácích z charity.
Nehážu opravdu všechny rodiny s více dětmi do jednoho pytle, taky znám více rodin, kteří si naříkají a mají jedno nebo dvě děti, ale tahle diskuse je o tom jaký je důvod k více dětem.
Zdůrazňuji, že peníze je ten špatný důvod. Taky mě se to diskutuje, protože po druhém synovi mi přímo doktor na sále řekl, že další už na 100% ne. Já jen říkám co si myslím.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 20:05:49)
To máš pravdu je to o žebříčku hodnot.
U nás je např. jedna rodina se 4 dětmi a nejstarší ve škole plakala, že nemá pěkné oblečení a že nemá čas chodit s dětmi ven a hrát si (je jí 12), protože se musí starat o mladší sourozence. Důvodem tolika dětí bylo to, že žena pokud je zdravá musí rodit děti zvlášť když stát dá na dávkách o 3000 Kč víc, než by žena vydělala. To je ujetý důvod. Moje děti taky nechodí ve značkovém oblečení, ale nechodí v teplácích z charity.
Nehážu opravdu všechny rodiny s více dětmi do jednoho pytle, taky znám více rodin, kteří si naříkají a mají jedno nebo dvě děti, ale tahle diskuse je o tom jaký je důvod k více dětem.
Zdůrazňuji, že peníze je ten špatný důvod. Taky mě se to diskutuje, protože po druhém synovi mi přímo doktor na sále řekl, že další už na 100% ne. Já jen říkám co si myslím.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 20:09:18)
Je to právě o žebříčku hodnot. Ale přece tady zdůrazňujeme jen to, že rodit děti aniž by jsi měla zázemí (nemusíš být boháč) je nezodpovědné.
 LU,2děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 21:27:01)
Taky je zajímavé položit otázku, proč se rodí první děti stále starším matkám. Že by to bylo kvůli budování ekonomickému zázemí rodiny? To znamená, že ty prachy zas tak nepodsatné nejsou:-)
 Ivana Procházková 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 21:50:39)
No, LU, já třeba první dítě odkládala proto, že mě tehdejší bezdětný život úžasně bavil. S prachama to fakt nesouviselo, těch jsem měla pro své potřeby dost. Minochodem, z obdobných důvodů odkládám nyní druhé dítě - takže možná budu mít nakonec také toho jedináčka, i když si pořád myslím, že ne.. :)
 Mya 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(30.10.2007 15:53:25)
Podle toho, co vidim kolem sebe, si nemyslim, ze yb to bylo o budovani kariery. Spis je tezke najit partnera, antoz takoveho, ktery by chtel deti...:-(
Mne je 27, deti chci uz tak 5 let, ale nikdy jsem se na tom s zadnym partnerem neshodla. mojemu soucasnemu je 35. jsme spolu uz 2,5 roku a taky nesmyslne mluvi o nutnosti nejdriv provest rekonstrukci domu (pritom ja mam svuj byt). takze dalsi dva roky me to neceka. nelibi se mi to, ale nemuzu nic delat.
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 13:49:40)
Ty jsi asi z laciného kraje ? jak jsem již psala, máme hypotéku 14500 měsíčně. minipozemek a je to ten nejlevnější dům co staví. Nebudu se tísnit v 1+1 s 5 ti dětma. Nic jsme nezdědili, a pokud nezdědíme bude dcera sama. Nevím co by nastalo, kdyby manžel přišel o práci. Tvé argumenty mají většinou lid, co k bydlení přišli jako slepí k houslím, pak si můžou nasekat dětí kolik chtějí.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Asi tak nějak... 

(25.10.2007 14:15:05)
napsala jsi to zostra,ale v podstatě s tebou souhlasím. Chytré řeči o tom,jak se nemá dávat přednost majetku před dětmi mají obvykle lidi, co si bydlení pořizovat sami nemuseli....Měli jsme taky hypotéku, nedávno se povedla předčasně splatit.Kdo to nezažil,neumí si to představit.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 0:11:27)
smím se zeptat kolik stojí "nejlevnější dům co staví"? Kamarádka staví dům a hypo budou mít 7000,-, tak to asi nejlevnější dům nemáš, ne?
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 19:32:50)
znovu opakuji, kde ho stavíš a jak velký. My stavíme 15km od Prahy je dvoupatrový, ovšem zastavěná plocha je 81m2-takže nic velkýho, pozemek je pod 400m2. Jestli si tvoje kamrádka nestaví garáž.
 Zuzana+Terezka 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 21:55:47)
Já teda nevim holka, kde žiješ ty a tvá kamarádka, ale tady za 7000 kč měsíčně máš 2+kk na 25 let. A to jsou opravdu levné byty. Žijem v menším městě cca 30km od Prahy.
Není třeba možné, že tvá kamarádka složila na byt nějakou akontaci ? Protože se mi zdá nemožné splácet 7000kč za domek.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 22:51:49)
Zuzano, on jde postavit pěkný jednopodlažní jednogenerační domek docela levně, ale musíš se starat a hledat a taky samozřejmě mít známé a kamarády, kteří tak nějak v těchto oborech podnikají. Samozřejmě, že když si necháš celý domek postavit jednou firmou, tak tě to může vyjít hodně draze.
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(28.10.2007 6:58:07)
ty jsi úplně mimo, co myslíš, že jsme dělali poslední rok. Ve finále nás vyšel dvoupodlažní levnější nez jednopodlažní. Manžel stavět neumí, ale i tak tam spoustu věcí budeme dělat sami. A vyjde nás to ke třem mil. Podívej se na ceny pozemků v okolí Prahy (pak pochopíš proč máme pod 400m2), připočítej tak 150.0OO na inženýrské sítě a teď mi tam dej barák.
 Mya 
  • 

Volba - dum X dite 

(30.10.2007 21:31:40)
kdybych mela volit mezi novym domem a ditetem, zvolim jasne dite. Staci mi bohate byt.
 irlev 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 19:26:37)
Bobe, ale základ klidně může být i jedno dítě. :)

K článku - Je pravda, že svoje důvody nespatřuju ve financích, nicméně, jsou pro mě - v současné době - podstatné. Nemám potřebu je obhajovat, kludně rodině či jiným lidem odpovím, že druhé dítě neplánujeme - jejich pohledy mě nerozhodí, protože s nima nežiju.
Ale chápu, že po čase to může lézt na nervy.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 23:19:31)
ano, někdo považuje za základ děti. Znám takový případ. Já jsem si pořídila své první dítě až ve 27 (studia, podnájem, koupě bytu na hypotéku - žádné užívání si!!!). Dříve jsem si ho prostě "nemohla" dovolit, pokud jsem nechtěla přijít s břichem před tchýni nebo rodiče a starejte se teď o mě.
Mám ale známou, která měla partnera na civilce, žádné finanční ani jiné zajištění - a my chceme miminko. A teď!!!! Tak si ho pořídili. Rodinu postavili před hotovou věc - takže jeho rodiče ve svém rodinném domě zrekonstruovali dvě místnosti (na své náklady, oni přece nic neměli), aby měli kde žít. Bydlí si tam zadarmo, platí jen svou část za vodu a energie - což se slečně zdá mnoho (záměrně píši slečně, protože se samozřejmě nevdala - jakožto svobodná matka měla do loňského roku více peněz, že...).
Na miminko neměli nic našetřené, vlastně nejen na miminko, ona mi pak vyprávěla, kterak neměla ani blbých padesát korun na dupačky ze sekáče - lituj mě!.
Já ale říkám proč??? Někdo k životu přistupuje zodpovědně, snaží se postarat se o sebe a svou rodinu (a od toho třeba odvíjí i to, kolik bude mít dětí). A druhý myslí tím pohlavím, jak už tady někdo vtipně podotkl, no a co bude pak???? No potom se to "NĚJAK" udělá. Existují přece úžasně vysoké sociální dávky, rodina je přece povinná mi dávat, všichni mi musí dávat, protože já nemám. To, že nemám z toho důvodu, že jsem se nikdy nesnažila... ale dejte pokoj....
Pak jsem se od dotyčné dozvěděla, že ona by taky chtěla svůj byt, a že chce auto. Že já asi nechci jet k moři, ale ona ano.... Někdo prostě chce a má pocit, že pro to nemusí nic udělat.
A když chci 4 děti, tak je přece budu mít, ne??? Však ono se to už nějak udělá, štědrý sociální systém vždy bude fungovat a že je to na úkor ostatních??? No tak nebuďte blbí a taky roďte hodně dětí. Děti můžou posedávat na schodech u baráku, na co drahé kroužky.


Toto píši o pár konkrétních případech, které osobně znám. Nechci se dotknout maminek, které mají více dětí - v žádném případě nehážu všechny do jednoho pytle!!! Jen jsem chtěla napsat svůj názor.
 Reya 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(26.10.2007 8:42:26)
Martino, taky znám jeden takový případ, je to jedna moje kamarádka, tedy, bohuzel uz asi bývalá. Na rozpadu pratelstvi se prave projevilo to, o cem jsi psala: pres nepriznivou financni a bytovou situaci si poridili dve deti. Budiz, je to o prioritach, nekdo chce to, jiny ono, a ja podobne jako hodne pisatelu tady nevidim sebemensi duvod, aby kdokoli svoje priority nekomu ospravedlnoval. Nicméne, co mi zacalo vadit, byla prave ta samozrejmost, s jakou zacali prijimat pomoc. Kdykoli jsem ji navstivila, vzdycky jsem neco donesla (i treba jen blbost) - hracky detem, nekdy i obleceni, neco na zub... Ona mi kolikrat sotva uvarila caj. Nechodila jsem za ni samozrejme proto, abych se tam nazrala, ale casem jsem citila jistou disproporci. A hlavne takovy pocit, ze ona to proste tak bere - ze ja jsem ta "bohata", ktera nema deti, zatimco ona ten chudak s detma a bez penez, na ktereho vsichni musi brat ohledy. Projevuje se to v mnoha oblastech, o kterych bych tu mohla psat do vecera. Pritom druhe dite si poridili az tomu prvnimu byly tri - zase nekritizuji, ale myslim si, ze dnes byt na materske sest let v kuse je spis luxus, resp. kdybych mela tak malo penez, jak oni tvrdi, ze maji, snazila bych se vic. Jenze ono je tak pohodle brat ze stedrych rukou (statu, prarodicu, sourozencu, pratel...)!
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 0:15:11)
Svobodná matka měla do loňského roku více peněz? Na to jsi přišla prosím tě jak? Ono je totiž jedno jestli jsi vdaná nebo svobodná a bydlíš s druhem, výsledek je vždy stejný.
 Pudicitia 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(27.10.2007 11:16:27)
hmm, koukam, MartinoNov, ze Vas ten prikladny zivot asi dost vysal, kdyz pisete s takovou zasti o lidech, kteri neplanuji. Take neplanuji. Deti mame tri /manzel by byval chtel jen jedno/ tak to je kompromis mezi planovanim a neplanovanim... Mame dve male mistnosti a prijem cca 30 tsisc mesicne sakumprask. Z toho tretina jde na bydleni. Az budou starsi, budu chodit do prace a situace bude jina z financniho hlediska. A tak si ted prece nebudu lamat hlavu, jak potom zaplatim krouzky. Deti jsem chtela az hystericky vic. Hlavne ne jedno! A dokud jsem mela jen jedno, mela jsem neustale takovy neuroticky pocit, ze je nejake divne, kdyz je samo. Ted jsem v klidu, stastna a spokojena. A tak to asi maji i rodice jedninacku, oni chteji jedno. protoze jsou tak klidnejsi. Kdyby jich meli vic, nebyli by tak spokojeni. A to jestli jsou rodice spokojeni je dulezitejsi nez jestli ma dite sourozence ci ne. Tak at si to kazdy udela jak chce.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 10:13:21)
no, ale dotyčná má zatím jen jedno dítě, takže se rozhoduje, zda mít dvě... pokud dostali takovou vysokou hypotéku, pak nejsou snad tak šíleně chudí, ne?
 MSteflova 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(28.10.2007 11:27:56)
Chudoba je individuální věc. Můj bratr má s přítelkyní příjem 50 00,- čistého měsíčně, neustále mluví o tom, že si rodinu zatím nemohou dovolit, jelikož by nemohli děti zabezpečit. Vypracoval se sám, pracuje velmi tvrdě a to i o víkendech a stojí mu to za to. Co se týče peněz, zvykl si na jistý standart, který jsme doma nikdy neměli.
My s přítelem nemáme dohromady ani půlku, máme malou dceru a rozestavěný dům - naštěstí už máme nejhorší část rekonstrukce za sebou, ale dluhů spoustu a nijak zvlášť si vyskakovat nemůžeme. Přesto jsme spokojení.
Neznám nikoho, kdo by litoval, že má bráchu nebo ségru, znám pár lidí, co si vždy přáli sourozence a nedočkali se ho. Dceři platíme životní pojištění a stavební spoření, nemyslím si ale, že rodič musí dítěti vyšlapat cestičku úplně. Dospělý člověk se musí naučit vydělávat, šetřit a postupně se zabezpečit - není povinností rodičů kupovat dětem bydlení. Je to jen můj názor. Naši byli zadlužení, léta jsem strávila na ubytovnách a levných podnájmech, ale naučila jsem se o sebe starat a hezké bydlení jsme si s přítelem pořídili společně. Je to krůček po krůčku, ale o to větší z toho máme radost.
Souhlasím, že nikdo nemusí obhajovat počet svých dětí, je to každého věc. Naopak nesouhlasím s tím, že dítěti se musí dopřát drahé kroužky a vybavení - proč je to pro někoho důležitější, než další člen rodiny(?). A ptají se někdy rodiče - chtěl bys sourozence, nebo nové lyže..(?).
 bromelie 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 14:30:38)
Lenko, kdybych si vzala hypotéku na byt, tak nikdy žádné dítě mít nebudu, to raději bydlím v nájmu a děti mám, za chvíli končí mateřská a hurá do hypotéky s dětma :-))
 Mya 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(30.10.2007 15:43:47)
Souhlasim s Bobem. ja splacim byt. Ziju zatim sama, plat mam prumerny a vim, ze z tehle penez bych minimalne jedno dite utahla. takze, pokud budu predpokladat, ze pritel ci manzel bude mit prumerny plat, podelime se o spaltky a ja budu mit materskou, nevidim duvod, dve deti uzivime. je to orpavdu o prioritach. ja zkratka nemusim mit nejnovejsi obleceni, auto, skvelej nabytek, dovolenou u more. Uvarim si i upecu sama, nemusim kupovat drahe polotovary. kosmetika mi staci zakladni,...
A hezke Vanoce jeste neznamenaji, ze dite dostane dary za tisice. naopak, je detem potreba ukazat prave hodnoty.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(30.10.2007 15:49:35)
Nejsou žádné univerzální pravé hodnoty.
Dokonce ani zdraví není pro každýho stejně důležitý, ani život sám ne, to by některý lidi nepáchali sebevraždy.
Skromný chudý člověk není lepší než prachatý snob, je jen jiný a jeho hodnoty jsou tudíž také JINÉ.
Navíc, když je někdo skromný proto, že prostě je, nemá obvykle potřebu to někomu vnucovat jako jedinou správnou cestu ke štěstí.
Vím, že je pro dost jedinců těžké pochopit, že jsou lidé různí, ale bohužel je to prostě tak. :o)
 Romana a Ondřej 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 12:39:42)
Nevím Bobe, kde žiješ. Ale hypotéka na 30 let po 15.000,- Kč za měsíc je na 3kk v paneláku v Praze a to je pro tři lidi opravdu akorát.
 terapeutka 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 13:07:55)
To jako stojí byt v Praze 5 a půl milionu? to je trochu blbost ne? Pokud nemáš na mysli apartmán co má 500m čtverečních. My máme 3+1 v Ostravě za 400 000. za 5 a půl milionu bych koupila dva baráky a auto...
 Rosa 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 13:57:13)
No jo, jenže v Ostravě jsou úplně jiné ceny!!! My bydlíme ve Zlíně. Před rokem jsme kupovali starý 4+1 v původním stavu za 1,5 mil. A teď už to stojí 2!! Takže jsme to ještě jakš takš stihli a splácíme 7,5 tis měs. Takže zlatá Ostrava :-)
 Jíťa 
  • 

ceny bytů 

(25.10.2007 17:00:31)
V Ostravě možná. Pokud já vím tak v Brně před takovými 8 lety stál 1+1+menší terasa (nebo spíš větší balkon) 600 tis. Chtěli jsme si jeden takový koupit. Tady na vesnici za to máš 3-4 pokojový barák.
Jestli sis toho neráčila všimnout, tak hodně záleží na lokalitě.
 Bobina 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 14:04:33)
no nemyslím si, že byt 3kk je pro tři lidi akorát, znám hodně lidí co žijí v 3kk s dvěma a dokonce i třemi dětmi a nestěžují si, že by jim to nestačilo, záleží na každém jakou má prioritu a co vyhovuje jemu co se týče bydlení
 Zuzka a Linda 5/07 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 15:09:41)
Hahahaha, ono je 3kk, které má 90m2 a třeba 60m2.
Ten menší máme my a pro 3 lidi je dostačující, na větší bychom neměli (bohatou tetičku v Americe nemáme a naši rodičové žijí tak, že uživí sami sebe, žádné milionové dárky k vánocům se nekonají). Dcerka bude mít pokoj, který má asi 8m2, nacpu jí tam postel, skříň a stůl a víc ani ťuk, bo by se tam ani neotočila. Jen dodám, že my máme ložnici jen o 2,5m2 větší, takže taky žádná výhra.
Byt máme na hypotéku, protože to vyjde nastejno jako si byt pronajmout, ale tohle nám bude za 30 let, tedy pokud to nespadne, říkat pane.
A to jsme si byt koupili, když bylo mladé 10měsíců, půl roku na to manželova firma ohlásila konec působení v Čechách. A popravdě ta nejistota, zda sežene stejně dobře placenou práci, nikomu bych to nepřála.
Jak se říká, o peníze jde až na prvním místě.
 Bobina 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 18:58:23)
máme taky 3+kk 63m a stačí to musí to stačit, máme jedno dítě a plánujeme druhý a samozřejmě v bytě zůstat, já sama jsem vyrůstala s bráchou a měli jsme pokojík společný a nikdy mi to nevadilo
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(25.10.2007 13:44:33)
zvláštní? já chci mít třeba 5 dětí, ale takový barák prostě nezaplatím
pracuji v bance a ročně několika lidem sebereme dům, protože sice mají 20 dětí a velký dům, nemůžou zaplatit. takže asi tolik k financím
 Štěpka 1 dítě 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si nemyslím 

(2.11.2007 13:55:44)
Tak tahle logika mi připadá na hlavu padlá!!!Pořídit si nejdřív kupu dětí,bydlet pod mostem a bejt šťastenj,že mám velkou rodinu??? To snad nééé´!!!
 due soli 


Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 10:47:34)
Matyldo, nějak jsem se zarazila u tvých splátek. Počítám a vychází mi to na 5 400 000,-!!!! To bude dost luxusní. Takže to není o tom, zabezpečit bydlení, ale o výši luxusu. Protože slušné bydlení pro rodinu s jedním dítěmem se dá pořídit daleko levněji.
Jak píše Bob, základ děti a bydlení mohu pořídit klidně do 2mil. A to počítám ve velkém městě.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 10:48:29)
no, v Praze teda ne.
 due soli 


Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 11:14:44)
Ráchel, ale to už je o tom, jestli nové, nebo třeba zrekontruované a na jakém místě. Centrum Prahy klidně i 12mil. ale jinak najdeš do 2. Bydlení jsme sháněli a do 2 jsme se v pohodě vešli, bylo to např. blízko metra 3+1 v paneláku. Tenkrát jsme to nevzali, nelíbilo se nám to. Ale dá se.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 12:25:59)
no, Margaret, kdy ale bylo to "tehdy"? Před dvěma lety to vypadalo, že bychom mohli koupit byt, ve kterém bydlíme, 4+1, cca 120 m2 za cca 4 000 000. Teď by totéž přišlo v hrozném stavu na 6 miliónů, v dobrém na 8 miliónů. Pravda, není to paneláková čtvrť. Ale teď za ty 2 nebude ani ten panelák, ten skok je obrovskej.
 Róza 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 12:54:03)
momentálně stojí byt v paneláku 3+1 v Praze u metra tak kolem 3 mil., my kupovali před rokem a půl za 2,5 mil. S dluhy na opravu domu, které splácíme vlastně za 3 mil.
 due soli 


Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 13:15:05)
3,5 roku zpět.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 13:19:00)
no právě... navíc, nejsme až tak v situaci, že bychom se mohli odstěhovat kamkoliv. Praha je velká a potřebuju určitou dostupnost do centra - kvůli školám, do kterých mé dvě děti chodí. ale samozřejmě uvidíme, jak to dopadne... momentálně uvažujeme o možnosti, že bychom byli v jenom místě těsně za Prahou, ze kterého se dá do centra dojet mnohem líp a rychleji, než z leckteré panelákové čtvrti. tak uvidíme.
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 20:02:59)
ona je Margaret asi z vesnice, pořídit v Praze bydlení levně :-).
 Romana a Ondřej 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 12:48:18)
Mohla bys mi doporučit banku, kde si vezmu hypotéhu 5,400.000,- a za 30 let jim splatím 5,400.000,- ? Tebe asi úvahy o zvyšování či snižování úrokových sazeb moc nepostihly, viď?
 due soli 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 13:28:12)
Obrazně řečeno. Tady přeplatím tak o 1-1,5 mil. nebo o 2? Tím spíš si najdu bydlení, kde nevyhodím ten 1mil. oknem a nenacpu ho bance do chřtánu jen proto, že mi půjčila peníze. Můžu si najít bydlení, které zkrátka tolik nestojí. I my bydlení máme, ale takové, na které máme, aniž by nás napadlo přemýšlet, kolik dětí si kvůli tomu pořídíme..
 Róza 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 13:37:00)
Pokud si půjčíš, tak vždycky přeplatíš. Nemuset si na bydlení půjčovat může dneska málo kdo.
 Katka, Jakub 5, Anička 2 měsíce 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(26.10.2007 12:43:05)
Promiň, ale ty si to představuješ jako Hurvínek válku. Odkud proboha jsi? Do 2 milionů si v Praze nekoupíš v osobním vlastnictví novější bydlení nic jiného než garsonku. My jsme si mohli před třemi lety koupit ve 20let starém paneláku 3+kk za milion a půl. nekoupili jsem a dnes si trháme vlasy, protože nedávno si ten byt někdo koupil za tři miliony. Bydlíme v obecním bytě, měsíčně dáme za nájem, služby a elektřinu přes deset tisíc a to bydlíme na kraji Prahy. MOc se nám v této lokalitě líbí a protože se tu staví, tak jsme koukali po něčem v OV. Jenže byt 3+1 70m2 tu stojí přes 3 miliony. A to jsme pomalu vesnice, takže dostupnost MHD nic moc. Za ty zmíněné 2 miliony bys byla ráda, že by ses dostala k bytu 3+kk ale stále obecní. ty peníze bys někomu nechala jen za přenechání nájemní smlouvy. I to je samozřejmě nelegální.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 0:26:17)
Já teda nevím odkud všechny jste, já nebydlím v Praze, ale mám tam kamarádku a ta teď koupila za Prahou byt 2+1(v novostavbě) s garáží za 1milion, dostupnost do Prahy perfektní, cca 35min vlakem.
 NL 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 11:34:07)
Nechci ti brát iluze, ale já jsem bydlela 5 let poblíž Prahy, konkrétně u Českého Brodu. A přímo v Českém Brodu novostavba 3+1 okolo 2.000.000 Kč. Pokud nevěříš tak se mrkni na http://www.sreality.cz/search_s.php?kind=flat&fce=1&fce=1&lang=cz&k=2&k=2&obec=%C4%8Cesk%C3%BD+Brod&dist=0&dist=0.
Dostupnost do Prahy vlakem každou půl hodinu přes den a jízda trvá 35 minut - k tomu si musíš ale připočítat další dopravu po Praze. Zvláštní je, že tady vždycky radí nejlépe ti co v Praze vůbec nebydlí a místní trh s realitami neznají. Ceny bytů a domů jdou neustále nahoru. Jo a pro porovnání - kamarádka bydlí na začátku Prahy v bytě 2+1 - 60m2, nic moc, protože uspořádání bytu pro druhé dítě moc není a dali za to před 2,5 lety 2.200.000 Kč. Jo samozřejmě si můžeš koupit starší byt, ale za opravy taky dáš majlant. Takže i když tu tvrdíte, že peníze důležitý nejsou tak jsou. Protože za peníze můžeš mít lepší bydlení, vzdělání (ne každý se dostane na stání školu, která taky něco stojí a přitom může být docela dobrý student i na soukromé škole kam se snáze dostane), atd. Vyrůstala jsem v rodině, kde peníze hodně chyběli a vím co to je. Rodiče rozvedení, táta fuč, alimenty neplatil. Na všechno jsme si vydělali, byt neměli, nikde nic nezdědili. Při střední jsem byla neustále na brigádách a to i během školního roku. Dneska se máme dobře, snažíme se pomáhat oběma maminkám, které mají minimální mzdu a sami by si některé věci nikdy nepořídili. Občas mi přijde, že lidé kteří si sami např. na bydlení nemuseli vydělat tak neví o čem je řeč. A to teď nemyslím konkrétně tebe. Ale jsou mezi námi tací.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 12:09:35)
Já sice v Praze nebydlím, ale kamarádka tam bydlí a letos v září koupila u Prahy byt za 1 milion,
práci má v centru, její manžel dojíždí autem. Takže až tak mimo nejsem, víš ono to chce trošičku pohledat, když dostali hypotéku schválenou jen na 1 mil. tak se asi snažili trochu více.
 NL 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 12:28:13)
No a třeba to je i trochu jinak. Třeba měli i nějaké peníze našetřené atd. Nebo možná bydlí v lokalitě kam by většina lidí třeba ani nešla např. Mělník, Kralupy nad Vltavou - zhoršené životní prostředí. Jinak za 1.000.000 Kč okolo Prahy tak to bych chtěla vidět, tedy pokud se bavíme o 3+1, normálním bydlení pro rodinu (Benešov, Beroun - tam tam by určitě nic takového nenašli). Neříkám, že ve 2+1 se bydlet nedá. Pracuji v bankovnictví a vím jak se v Praze a okolo Prahy pohybují ceny bydlení. Možná, že si koupili i nějaké bydlení na vesnici (taky se občas někde staví byty, ale určitě ne blízko Prahy za ty peníze), kde už je ale vše mnohem hůř dostupné. Jinak si myslím, že autorka článku se nechce přizpůsobit stavu financí a bydlet třeba 30 km za Prahou osobně taky by se mi nechtělo :-)). Taky jsem dojízděla do Prahy každý den, jezdila jsem autem cca 40 minut (bylo to rychlejší než vlakem a následně tramvají) a vím jedno, že po MD bych si to nemohla dovolit. Do práce jsem jezdila v půl osmé a vracela jsem se nejdříve o půl sedmé. Takže asi tak. Kdo peníze má , může si dovolit bydlení blíž a i v hezkém prostředí pro děti. My jsme chtěli rodinný domek a velkou zahradu a proto jsme tenkrát zvolili tuto variantu. Nakonec jsme dům, ale prodali a řešili už jinak.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 13:34:10)
Ale já psala, že kupovali 2+1, novostavbu, našetřeno neměli, do Prahy odjeli za prací "chudí jak kostelní myši", cesta do práce jim trvá vlakem 30min. autem nevím, za tu dobu nedojela do práce ani tady u nás. Nevím přesně, kde ten byt je, ale říkala, že to tam je hezké, poptám se. Byt je ale bez kuchyňské linky, tu si nechají udělat sami, vyšla by zbytečně moc draze.
3+1 - normální bydlení pro rodinu? Bydlíme ve 2+1, čekáme druhé dítě, máme dva psy a bydlíme normálně. Většina mých kamarádů a známých bydlí ve 2+1, nevidím v tom žádný problém :-)
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 22:40:49)
Ale já celou dobu píšu o bytě za Prahou ne v Praze :-)
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 22:47:17)
Jsou to Hořovice, ale když jsem koukala na mapu, tak se mi zdálo, že ta cesta vlakem bude trvat déle.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:12:59)
:-D já na to koukala, ale myslela jsem si, že když říkala, že cesta do práce ji bude trvat stejně tak jako z druhého konce Prahy, že to je za Prahou, na mapě jsem se dozvěděla, že jsem se mýlila, tímto se Vám všem omlouvám a už mlčím. :-)
 Zuzana+Terezka 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:01:14)
Ahoj, my jsme nově přestěhovaný do Berouna. Hořovice jsou také tím směrem od Prahy, ale ještě hodně hodně za námi. Vím, že z okolí Prahy nejsi, takže jsi kamarádce věřila, že to má do Prahy kousek. Ale Hořovice (místní osadníci prominou) jsou opravdu místo, kde se dá postavit domek za 7000kč měsíčně. Je to něco mezi vesnicí a městečkem už docela hodně daleko za Prahou. Občas tam jezdíme na výlety, tu lokalitu docela znám.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:07:34)
A jak dlouho ta cesta vlakem může asi tak trvat? Jinak kamarádka s domkem není z Prahy. :-)
Ještě jsem se chtěla zeptat, Vy vůbec nemáte v Praze a okolí státní byty? Jen pro zajímavost. A pokud jo, je nějaká šance, aby ho dostal "obyčejný" člověk?
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:23:23)
Milado, já psala že dělá v centru a na tu dobu se ptám, protože mi říkala, že vlakem to bude trvat půl hoďky. Jinak Zuzi, koukala jsem na stránky, školy tam mají dvě a někomu život v malém městečku nebo na vesnici nevadí. Opravdu se Vám omlouvám, psala jsem, aniž bych si to všechno ověřila, dálší zkušenost, ale jsem holt střelec, mluvím dřív než přemýšlím. :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:25:56)
tak zuzini, podle idosu to z Hořovic do Prahy hl. nádraží trvá 55 minut, neboli skoro hodinu. Je hezké, že tam mají 2+1 za milion, ale rozhodně to nemá s Prahou nic společného
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:32:06)
Ráchel díky. :D
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:42:29)
že to soud stihl nějak rychle co? A já myslela, že u ambu porodů jen vyhrožují. :-(
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:56:23)
Soud to sice stihl, ale neměl absolutně oporu v zákoně - je to tom založená nová diskuse - a já pevně doufám, že to bude mít nějakou dohru pro toho soudce nebo pro lékaře, kteří podnět vydali.
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(28.10.2007 0:17:53)
Já vím Markét, myslela jsem to ironicky. Když něco má udělat rychle, tak to trvá a když k něčemu nemá právo, tak to jde i hned. Klasika. Proč by podporovali rodičku, že?
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(28.10.2007 8:58:43)
no tak to je teda hustý... koukám, že Hořovice je milé, rodinám vstřícné městečko :)
 Kara 
  • 

JEDINÁČEK - přestante se navzájem přesvědčovat 

(28.10.2007 14:47:14)
a co kdybyste se přestaly navzájem tady přesvědčovat, že právě TEN váš počet dětí je ten správný.

Já mám jedináčka a myslím, že u toho zůstanu.
A to proto, že při více dětech bych téměř úplně musela změnit životní styl, jakým chci žít, musela bych se vzdát spousty věcí, které mám ráda - z důvodů finančních, časových atd...

A musela bych se z větší části PŘIZPŮSOBIT tomu většímu počtu dětí, můj život by se dost radikálně změnil.

A je mi jedno, že někdo tomu říká BÝT SOBECKÝ. Udělat proti svému přesvědčení za každou cenu dítěti další sourozenci, i když o tom nejsem stopro přesvědčená, je nejlepší cesta ZMĚNIT SE OD POHODOVÉ VYROVNANÉ MATKY JEDINÁČKA, ve FRUSTROVANOU MATKU VÍCEDĚTÍ. A za sebe vím, že pro mě je jedno dítě tak akorát, abych se mu i mohla věnovat podle svých představ. A vůbec ho nehodlám rozmazlovat.

A TAKTO TO MÁM JÁ A SE MNOU JISTĚ I JINÉ. STEJNĚ JAKO NĚKTERÉ VÍCEMATKY BY BYLY FRUSTROVANÉ, MÍT DÍTĚ JEDNO.

Každý si svoji cestu ke štěstí volí sám. Možná, že bude dcera litovat, že sourozence nemá a možná, že kdyby si ho vydyndala jako já, nakonec s ním nebude mít stejně nijak super vztah.
 Štěpánka 
  • 

Re: JEDINÁČEK - přestante se navzájem přesvědčovat 

(6.11.2007 11:59:36)
Díky za tento názor.Souhlasím!

Štěpka
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:20:49)
Hořovice? hahaha - tak to teda je hooodně za Prahou - resp. je to za Berounem :D a půl hodiny vlakem do Prahy to teda není :D
 malarka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(28.10.2007 13:35:43)
promin, ale horovice je prd l sveta. Vlakem ti cesta zabere do prahy alespon hodinu, autem to bude prez půl hodiny na zlicin. Tak to teda kauf neni.
 Zuzana+Terezka 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 22:08:51)
Milá Zuzini, chci ti jen říct, že byt v okolí Prahy za 1 milion korun NEEXISTUJE !!!!!!! A jsem o tom na 100 % přesvědčená. Musíš mít mylné informace. Zdravím, Zuzana
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 22:39:38)
Jestli ji zastihnu na skypu tak se poptám na lokalitu, ale byt za milion opravdu koupila, jak je to se školkou a jinými nevím.
 Iva 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(10.11.2007 15:52:17)
Na jedináčkovi je nejhorší právě to, jak se s ním rodiče mažou. (můj osobní názor!!!) Tedy to, co oni sami považují za tu výhodu. Navíc pak od toho moc čekají a nemusí se jim to vrátit tak jak si to představovali. Což se ovšem může stát i u více dětí. Myslím, že každý by si to měl vyřešit sám za sebe.

A Češi jako národ by si měli dát za domácí úkol naučit se mít trochu víc respektu k ostatní(což se projeví mimo jiné tak že se staráme o své a neřešíme sousedy).
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 17:04:30)
no, za ten milion bych to teda chtěla vidět :) jde taky o to, kde to u Prahy je, a hlavně, zda tam je také nějaká vybavenost v místě - teď je to v pohodě, dojíždět do Prahy, ale když máš pak děti, potřebuješ mít věci na místě a ne daleko - školy, doktory, nakupování, kroužky :) atd....
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:03:24)
Jinak se omlouvám jestli jsem někoho pohoršila, já jen reagovala na to, že se tady psalo, "platím za hypotéku 15000,- měsíčně, proto si nemůžu dovolit druhé dítě", a přitom, když se chce, jde sehnat bydlení levněji, jen se musíte přizpůsobit, někdo to rád pro děti udělá, někdo má prostě svůj životní standard, který nechce měnit. A jestli se nechce někdo stěhovat z Prahy kvůli dojíždění, tak musím jen dodat, že ona dotyčná, když ještě bydlela v Praze, ovšem na jiném konci než pracovala, to má teď s dojížděním stejné možná lepší.(myslím tu dobu)
 zuzini 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:17:37)
Milado, uznávám a můžeš mi říct jak dlouho ta cesta může asi tak trvat? Rychlíkem? Já myslím, že by se nějak šíleně daleko nestěhovali, právě kvůli dojíždění.
 malarka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(28.10.2007 13:43:13)
ale kolikrat tam ten rychlik jede? A ono to nadrazi je v horovicich trosku z ruky.
 Zuzana+Terezka 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(27.10.2007 23:13:53)
Já bych to s tou délkou dojíždění viděla tedy o něco hůř než ty. Možná jede párkrát za den nějaký přímý spoj do Prahy, ale je to od Prahy fakt už dost daleko. A jde o to, že např. v této lokalitě, kde se dá za levno pořídit bydlení, se ale nedá "normálně žít" v tom smyslu, že školy a supermarkety a nějaké kulturní vyžití atd atd. tam si myslím téměř není. Tvá kamarádka bude muset všude dojíždět a pak vozit všude i děti.
Pro mně osobně bylo to maximum Beroun. Tady je bydlení o dost levnější než v Praze. A je tu všechno, na co si člověk vzpomene. Ale dál už bych nešla ani omylem. To už bych dětem ani sobě neudělala. Pro nás je menší zlo vyšší hypotéka. Někde v Hořovicích bych se zbláznila. Ahojky, Zuzana
 Míša, Tomík 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(6.11.2007 13:16:31)
Myslím, že Hořovice jsou už Plzeňský kraj. Zbiroh teda určitě a do Hořovic je to coby kamenem dohodil. Do Prahy se dá jezdit do práce, ale s dětmi... prostě člověk žije v Hořovicích a basta. S Prahou to nemá nic společného, je to něco, jako když se pořídí byt v Kolíně a dojíždí za prací do Prahy. Taky to není "pražák":) Konečně ani do Brna to není daleko, taky jsem dojížděla do školy z Prahy do Brna xkrát týdně a dalo se. Ale mít např. rodinu v Brně a dojíždět za prací do Prahy (přitom technicky se dá)??? Nevím, nevím. S těmi Hořovicemi je to podobné, autem po plzeňské na kraj Prahy za 45 minut bez zácpy. Možná tatínek - živitel ano (pokud pracuje v centru min. 3 hodiny denně v autě), ne ale maminka, která "má na starost" ještě dítka. Ale technicky všechno se dá.
My zatím jsme pro jedno. Uvidíme, co bude dál, neplánujeme. Možná jsme sobečtí, ale pro koho? Pokud dáme dítěti láskyplný a pohodový domov, tak v tom nevidím sobectví.Moje mamka nestíhala (hodně práce a dětí) a pohoda mi doma vždycky chyběla. Možná bych byla "úspěšnější", ale mám své pochybnosti:) A to stíhám docela dost věcí v životě, tak nějak bych chtěla, aby vše bylo v rovnováze (děti, rodina, mé koníčky, zaměstnání). Je to každého věc, hlavní je, abysme byli šťastní, zdraví a předali dítěti (dětem) to nejlepší.
ps. mamka má byt 2+1 55m2 v Karviné, ještě před 1.5 rokem by ho prodala za půl milionu, nyní se stejný byt prodal za 700 tisíc. Sestra si koupila před 5 lety byt v Praze garsonku 34m2 za skoro milion, nyní stejný ve stejném domě se prodal za 1,8 milionu. Není to u metra, 5 let stará novostavba, kraj Prahy, ale hezké místo. Takhle to stoupá. Sehnat se dá leccos, to je pravda, ale komu se poštěstí? Kamarád prodával např. za slušnou cenu, potřeboval totiž hned hotovost:) a hypotéka nešla, neboť se prodávala jedna osmina domu a jeden z majitelů další osminy (bylo to blbě zapsáno v katastru) těsně před prodejem zemřel, takže banka by na to nepůjčila (dědické řízení atd).
 Zuzka a Linda 5/07 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 15:13:18)
Byt v Praze na sídlišti, 3+1 za 2mil? Leda s umakartovým jádrem a poněkud vybydlený. Teď tak 2,5mil nejmíň.
A k té hypotéce, uvědom si, že cena bytu je něco jiného než ve skutečnosti hypotékou zaplatíš. K ceně bytu si připočti úroky, pojištění, poplatky za účet ..... Zjisti si nejdřív detaily a pak argumentuj, prosím.
 suzann 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 15:48:28)
když jste u těch cen, přidám se... leckdo bude asi závidět :-D
Teplice, 3+1 dobrá čtvrť 400-500 tisíc, hodně dobrá čtvrť 700-800 tisíc. Myslím OV, družstevák asi o 100-200 tisíc míň. Baráček do 15 minut od Teplic kolem 1,200-1,500 tisíc.
Jsou i "lepší" kraje, to určitě, ale Teplice jsou tady v té části ČR nejhezčí z okolních měst, nejsou vůbec špatné. Si myslím já
 Zuzka a Linda 5/07 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(25.10.2007 21:16:30)
Hmmm, to se můžu rovnou přestěhovat do Horní-Dolní. V Praze máme většinu rodin, manžel práci, já tu určitě budu mít větší šanci najít práci. Nevidím smysl se stěhovat na malé město kvůli levnému bydlení, když tam nenajdem práci.
 Barča 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(26.10.2007 17:48:22)
No a jsme u zas u těch priorit. Někomu umakartové jádro nevadí a tak si klidně pořídí 3+1 za 2mil. a někdo holt musí mít něco lepšího, tak si pořizuje hypotéku na 5mil. ... Každému co jeho jest :-)
 markéta 
  • 

Už je mi to jasné 

(28.10.2007 16:08:33)
Aby bylo možné si pořídit více dětí, je potřeba si pořídit barák. Na jeho zaplacení je potřeba si vzít hypotéku. Splátky hypotéky jsou tak velké, že není možné zodpovědně uživit více než jedno dítě...
 markéta 
  • 

A teď vážně 

(28.10.2007 16:22:00)
Když se zeptáte rodičů velké rodiny, tedy těch, kteří to berou zodpovědně, většinou kývnou. Ano, s penězi je to náročné. Ale mnohem náročnější je vytvořit a udržovat kvalitní a láskyplný vztah s každým z dětí, pravidelně každému věnovat dostatek času i pozornosti. A komu se tohle podaří, klobouk dolů. Pak takové starosti, jak vtipně glosuje paní Betty Mc Donaldová "jak peníze určené na zubaře proměnit na twídovou sukni tak, aby to ani jedna ze stran nepoznala" jsou jen nepatrné všední potíže růstu. Držím palce všem rodičům, jedno- i vícedětným, v jejich výchovném úsilí. Trochu vím, o čem mluvím, máme těch dětí také trochu více, než je v Čechách obvyklé. A také jsme často předmětem pozornosti, ať už obdivné, nebo nechápavé až zatracující. Markéta
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - KDE ŽIJEŠ !!!!! 

(25.10.2007 20:01:48)
Tak to asi žiješ v mimoni. Nevím kolik jsi na co počítala,ale my máme RD 15 km za Prahou, mini pozemek a postavili nám ten nejlevnější dům co se staví.Ani není velký 3KK, bez kuchyňské linky, podlah apod. Chci žít alespoň trochu slušně, pokud namítneš, že se dá pořídit i levněji. Možná ano, ale né hezký a né v osobním vlastnictví. Tohle není žádný luxus. Opravdu mě už unavují řeči, že můžu mít dětí kolik chci a neřešit peníze. Můžeš mi to ukázat? Asi nejsi z těch co musí řešit bydlení. A pokud manžel ztratí práci, budu mít problém uživit i to jedno !!!!!
 Edita 2kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - KDE ŽIJEŠ !!!!! 

(25.10.2007 20:27:06)
V Praze se dá ztratit práce? To je mi novinka!My jsme ze Sever.Moravy,průměrní VŠ,já mám částečné zdravotní postižení-bohužel s horší budoucností,ale invalid důchod mi na to nikdo nedá a makat budu muset pořád.postavili jsem dům svépomocí,splácíme ho.Manžel ráno jezdí v 5h vlakem a v 17h se vrací domů.Do práce to má 35km do Ostravy.Bojujem jak se dá ,ale dá se to.Všichni mí známí co odešli do Prahy se proti nám mají těžce dobře.Ale já tvrdím,všichni se tam nevejdem!Neznám nikoho,kdo by tam si práci nenašel.Najít si ji tady je 10x tak tvrdší oříšek.
Jo a ještě k dětem-rodily se vždy-za války,jiných krizích apod.jenže v tom nebyla tolik vypočítavost a pohodlnost jak nyní.Ano těžce jsme zpohodlněli!A máme se sakra rádi!
 Matylda 11/2006 


Re: Prachy - nedostatečný důvod - KDE ŽIJEŠ !!!!! 

(25.10.2007 21:37:25)
No je těžce vidět, že nejsi z Prahy. Nevím jestli tě tak štve, že zrovna pro vás nebylo v Praze místo, nebo to Vaše 35km dojíždění , ale věř, že i v Praze se dá ztratit práce. Novinka že? Jasně novou najdeš v podstatě hned, ale je otázka, zda bude stejná jako před tím. Myslím opět finančně. Ono když máš vysokou splátku hypotéky, ztratíš práci a pak jdeš do Delvity rovnat plechovky, věř mi, že to skara poznáš.
Já ani manžel stavět neumíme, bydlíme za Prahou, dá se říct, že tam je bydlení malinko levnější, ale taky si uvědom, že ceny jsou jiné tady a u Vás.
Nechápu, proč se tak navážíš a tvůj tón.
 Jíťa 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - KDE ŽIJEŠ !!!!! 

(26.10.2007 7:49:23)
Bydlela jsme skoro celý život ve městě (v Brně) a posledních 6 let žiju na vesnici, takže můžu srovnávat (i když podle mě Praha je úplně o něčem jiným).
V Brně:
- levnější potraviny, ale dražší služby jako např. kadeřník, kosmetička, švadlena ...
- možnost si vybrat, kde budu nakupovat,
- více pracovních příležitostí, ale také na každé místo více uchazečů
- vyšší platy
ale
- dražší bydlení, ať už ve vlastním nebo v nájmu.

Naproti tomu na vesnici:
- drahé potraviny, zajet si do města na nákup se vyplatí jen pokud je ten nákup skutečně velkej.
- levnější služby (za to, co jsem v Brně dala u kadeřníka se tady ostříháme celá rodina)
- méně pracovních příležitostí, ale na druhou stranu i méně uchazečů na každé uvolněné místo (zatímco v Brně jsem byla bez práce 2 roky, po přestěhování jsem našla místo za 2 měsíce - měla jsem asi štěstí)
- podstatně nižší platy
- levnější bydlení (garzonka před 6-ti lety stála v Brně 500 tis. tady za to koupíte slušnej barák 2+1 i se zahradou)

Ono je všechno relativní!
 Lenka,2 děti 
  • 

Re:proč utrácet zbytečně 

(27.10.2007 16:15:50)
Ono to je asi opravdu o prioritách.Kadeřník,kosmetička,švadlena,hmmm...Na druhé mateřské mi jaksi na kadeřnici peníze nezbyly,proto jsem po několika neúspěšných pokusech zjistila,že se i ostříhat a obarvit dokážu doma sama,aniž bych musela platit za služby.Přestože už pracuju a dnes by peníze takový problém nebyly,tak jsem u toho zůstala,jsem ráda,že se nemusím nikam objednávat,být tam přesně načas(což je v mém nabitém týdenním programu docela problém)...Prostě se obsloužím večer sama,když je doma klid a nemusím nikam odcházet.Zastřihnu v klidu vlasy i manželovi a dětem.U kosmetičky jsem byla jen párkrát,ale i tak si pleť čistím dvakrát denně doma a občas zakoupím pleťovou masku.Myslím,že dnešní nabídka kosmetiky pro domácí provedení je široká.A švadlena...mám pocit,že dnes je všude na výběr takové množství oblečení,a levně(pokud k tomu není zvláštní důvod,jako např.nějaké zdravotní postižení,nadměrná velikost apod.,což samozřejmě uznávám),že není třeba nechávat si šít draho na míru.Koneckonců i v second-handu člověk najde slušné kusy,jen to chce hledat.Za ty peníze radši půjdeme s dětmi třeba do ZOO.K cenám bytů i potravin a platům v Praze i mimo ni nemám komentář, s tím souhlasím.Lenka
P.S.jsem z Prahy :o)
 Jíťa 
  • 

Re: Re:proč utrácet zbytečně 

(31.10.2007 13:59:54)
Já to sem napsala jen jako srovnání, že všecko je relativní.
Pro tebe jsou možná peníze za kadeřníka a kosmetičku zbytečné plýtvání, pro mě ne. Já zase třebas nemusím do kina - to mi vyloženě přijde jako vyhozený peníze.
A švadlenu potřebuje především manžel, má zkrácené předloktí a potřebuje všechny rukávy upravovat na míru. Já služeb švadleny využila jen párkrát v životě a to ještě dříve, dokud jsem měla míry nahoře jako modelka a dole věstonická venuše (tzn. 90-60-120). Konfekční velikosti šatů nebyly určeny pro mě. Dnes po 2 dětech se to trošičku srovnalo takže kupovaný hadříky jsou ok.
 malarka 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod - tak to si myslím 

(28.10.2007 13:29:35)
Prosím, jak to počítáte, vždyt u hypotéky člověk parádně přeplatí, takže jakých 5 mega? Já mám taky na třicet let budu platit přez deset tisic měcíčně a půjčená částka je 1,8 mil, i když podle vaší kalkulace je to někde u tří mil.
 Radka + 2 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod, ale chápu! 

(25.10.2007 10:01:52)
Bobe jsem jedináček, a jediné co mi během dětství vadilo byli otázky: "A proč nemáš bratříčka nebo sestřičku, řekni mamince ať ti nějakého koupí"
Měla jsem úžasné dětství, rodiče to možná trošku přeháněli s nabízením a dělením. Já jsem se musela rozdělit snad i o jednu jahodu, abych nebyla lakomá :)
Sourozenci mi nechyběli, jsem introvert a mám od dětsví vždy jen pár dobrých kamarádů. S těmi dětskými jsem na druhou stranu prakticky vyrůstala. Byli to sourozenci, kteří spali jinde:)
Nemám hodně přátel a neměla bych je ani kdybych měla 10 sourozenců.
Možná jsem byla hodně závislá (psychicky) na rodičích, ale to bylo spíš celkovou atmosférou v rodině. Jakmile byl jeden z nás pryč, tak jsme se cítili hrozně "neúplně"
Sourozence jsem chtěla až v 18 letech, aby rodiče nebyli doma smutní, když budu na VŠ, ale už jsem je neukecala :)
Manžela mám jedináčka, moji nejlepší přátelé - manželé jsou oba jedináčci a pravda mé dvě kamarádky sourozence mají (jednoho a dva) a vzájemné vztahy nic moc.

No a veškeré mé sobectví se projevuje hlavně v tom, že já mám děti dvě, protože mě sobecky baví těhotenství, porody i noční vstávání a neustálá péče.
A protože se snažím své sobectví potlačit, tak to třetí a další a další už mít nebudeme. Takhle na ně mám čas a můžu se jim věnovat, budu schopná se jim postarat o vzdělání, případně bydlení (přispět)
 Bob the Ghost 


Re: Prachy - nedostatečný důvod, ale chápu! 

(25.10.2007 10:08:25)
Radko,
jistě - je to možné, že jedináček je bez sourozenců může být šťastný.
Přesto těch opačných příběhů, než je ten tvůj, znám víc.
 suzann 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod, ale chápu! 

(25.10.2007 10:18:28)
hehe, to je legrační " já mám děti dvě, protože mě sobecky baví těhotenství, porody i noční vstávání a neustálá péče" :-)
Jinak, nás bylo doma sedm, a taky jsme se cítili doma neúplní, pokud někdo chyběl, stejně jako u vás ve třech ;-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 10:11:48)
naprostý souhlas. navíc, z mé zkušenosti, peníze na to opravdu důležité, ajko jsou třeba kroužky, o které děti jeví velký zájem, vždycky nějak najdou, je to o prioritách. máme tři děti, jsem na MD a manžel není žádný "velkopodnikatel", tak vím, o čem mluvím. Takže jsou-li důvodem peníze, pak je to skutečně nedostatečný důvod. Kolem sebe pozoruji, že někteří lidé mají pocit, že mají "málo peněz" (či strach z jejich nedostatku), ať mají, kolik mají...
 Petr 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 10:36:01)
Bobe, ctes my myslenky? Zrovna jsem chtel napsat to same. Rikat, ze si poridim jen jedno dite, kvuli penezum je jen pohodlna vymluva pro nejaky jiny duvod. Nikdy jsem nemel drahy kurz anglictiny, nikdy jsem nemel poradne krouzky, mam 5 sourozencu, pri studiu na vysce jsem se musel zivit sam a naucil jsem se vychazet s zivotem sam bez toho, abych cekal, ze za me maminka vsechno zaridi. Dnes je mi 27, mam stasne manzelstvi, zatim jedno dite a deti jsme si rekli, ze jich bude tolik, az budeme mit dost, coz zatim nemame. Mimochodem vydelavam pres 100tis mesicne a nemam pocit, ze bych nejak trpel tim, ze jsem nezil detstvi v luxusu. Chapu, ze pokud jsou oba rodice nezamestani, muz byt problem mit vice deti, ale jinak jsou penize jako duvod pro malo deti jen vymluva.
 Bob the Ghost 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 10:39:27)
Petře,
souhlasím - to, že máš šťastné manželství, že máš solidní vzdělání a dobrý flek, je podle mě do značné míry výsledkem sociální inteligence, kterou jsi získal ve velké rodině.

Což jsou výrazně důležitější dovednosti než to, co se naučíš v nějakých kroužcích.
 Petr 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 14:56:34)
Aaaaa, uz vim, pro co je vymluva: "Nechci vic deti, protoze jim chci dat urcitou zivotni uroven" Tim se maskuje to, ze rodice nechteji, aby meli sami zhorsenou zivotni uroven.
 Helča, syn a klubičko v bříšku 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 20:09:34)
Tak tohle je presne to, co si myslím ja o těch co říkaji "jen jedno dite at ma vse"ale myslí tím "jen jedno dite at mam JÁ vse " Myslím si že tam kde se uzivi jedno se uzivi i druhe.Nemusi byt oblecen ve znackovem obleceni od ponozek pres bundu, dulezitejsi jsou jine hodnoty a ty se v krozcich za tisice asi nenauci.
 Nikola 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(29.10.2007 18:46:41)
Zrnko pravdy na tom je. ALE! Nikdy jsem nemela luxusni veci, vetsinou z bazaru, ale mela je. Rodice me ucili spoustu veci - sporty, jazyky atd. Vystudovala jsem taky VS a od tretaku pracovala na polovicni uvazek. Manzelovi rodice byli chudi a mozna i neochotni investovat neco do vzdelani a rozvoje svych deti a jedinou jejich hodnotou byla navsteva hospody. Ani ja ani manzel nejsme jedinacci. Ted se mame co ohanet, abychom si trochu nasetrili na vlastni bydleni. Vim, co to da setreni splacet hypoteku - zije se z jednoho platu, protoze manzeluv spadne na hypoteku, a o ten bych mela na materske prijit? Jako VS mam vice nez manzel. Resenim je, ze manzel pujde na onu materskou. On s tim i souhlasil, jenze co okoli-jeho rodina a ja jako matka bych mela odejit od 5mesicniho ditete do prace? Nemyslim tim cizi lidi, i kdyz na vesnici nikdo neni cizi (byla jsem z toho v soku, nejsem z vesnice a nemusim o vsech lidech vedet vsechno), ale jeho rodina? Uz ted me maji vyslovene v lasce, protoze neplnim jejich populacni plany zacinajici prvnim porodem v 17ti letech a stylem stat mi bydleni zajisti. Tim chci rict, ze si poridim jen tolik deti, abych jim byla schopna alespon do zacatku necim prispet a zaplatit adekvatni vzdelani. Mimochodem drive takove moznosti nebyly, takze jsi Petre byl na stejne startovni care jako vsichni VS. Ovsem jiz ted vidim, co dokaze placena prestizni zahranicni skola, prestizni stredni skola a i ty skolky se zacinaji lisit. Moje dite nemusi mit to nejlepsi a nejluxusnejsi, to kazi i charakter, ale chci ho postavit do zivota pripravene na vsechny situace a ne jen aby drelo a drelo, aby mohlo splacet hypoteku jako my s manzelem a v duchodu jit na pastvu, protoze jaksi na duchodove sporeni jiz nezbyva. Bohuzel kazdy neni takovy genius, aby kdyz mu rodice v 15ti reknou, aby si platil veci sam, pri zamestnani vystudoval SS a VS. Pak ma tedy i plat odpovidajici nizsimu vzdelani. Jo, mimochodem, kolegyne, ktera zdedila po rodicich byt a jeji manzel taktez, si opravdu mohou poridit 3 deti a kocar za 30 tisic, protoze je velky rozdil, jestli splacis 15-20 tis mesicne na hypoteku (pujceno cca 2 mil na 20 let). Takze zadnej barak za 10 mega. Kolik procent lidi bere 100 tis mesicne? Asi tolik, kolik ma 3 a vice deti, ze? Nezahrnuju to toho cikany.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(29.10.2007 18:56:19)
100 tisíc měsíčně příjmy nemáme a nejsme ani romská rodina :)
 Sylvie 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(29.10.2007 19:24:28)
Jj, taky máme tři děti, nejsme romská rodina a nebereme 100 měsíčně. Ale pravda, kočár jsem měla z bazaru asi za čtyři-pět tisíc, dát za něj třicet táců bych si dovolit nemohla :o)
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(30.10.2007 12:15:06)
Já mám jen dva kluky a kočár jsem měla také "za levno" od kamarádky. Né, že bych na něj nejměla, ale bylo mě líto peněz. Prostě ať máš x dětí jde o priority, co je opravdu důležité a co klidně oželím. Co se týká kroužků tak mladší nechce chodit nikam. Také nelyžuje a tak výbavu mají jen manžel a ten starší, protože to užijou. Kolo madší sice má, ale po tom starším a jezdit na něm ho nebaví - nevidím důvod ho nutit.
Děti nechci a nikdy jsem nešidila, ale nevidím důvod proč je "cpát" do těch nejdražších kroužků. Např. tady někdo psal o angličtině - dá se přece sehnat student, nebo učitelka angl. na mateřské a stojí to míň a ještě se dítěti věnují individuálně. Ono taky nemůsí dítě (tak to bylo v našem případě) chodit do lyžařského kroužku (20.000,-Kč ročně), ale dá se chodit do obyč. lyžáku (např. přímo ve střediscích lyž.školka - škola). Ono tedy nezáleží na tom jestli máš 1 nebo x dětí, stačí jen se nenechat semlít některými snobskými názory.
 Ivana Procházková 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 22:14:48)
Solidní vzdělání a dobrý flek je výsledkem působení velké rodiny, jo?

No možná jsi to myslel tak, že vlivný strýček z velké rodiny se o dobrý flek postaral, jo..?

Já měla zato, že za vzdělání a dobrý flek vděčím své genetické výbavě, a ona vlastně velká rodina.

Jen tak mimochodem, napadá mě dost protipříkladů velkých rodin, kde tvoje rovnice zrovna nefunguje, ale to bych tu taky mohla být nařknutá z rasistických řečí.
 Lilith 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 11:13:51)
Zajímavé je, že já to znám úplně opačně...několik jedináčků a žádný není nešťastný z toho, že nemá sourozence. Naopak spousty lidí se sourozenci, kteří spolu nekomunikují a nemají se nijak zvlášť v lásce, například pro mou kamarádku jsem já jako sestra a její pravý bratr jen známý,jsme zvyklé spolu trávit svátky, dovolené atd.
Dál moje máma je ze tří dětí, ale celý život na to nadává, její sestra má jen jedno dítě a bratr radši žádné, mají doteď trauma z toho, že si v dětství záviděli i nos mezi očima.
A nejvíce konfliktní mi připadají jak v práci, tak v životě benjamínci, nejmladší sourozneci starších..s těmi vyjít je peklo. Nesamostatní, ubulení a sobečtí...omlouvám se, že teď zevšeobecňuji, ale shodli jsme se na tom s kamarády všichni, že pokud je něco nejstrašnější, tak je to nejmladší kluk od sester :-)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 11:21:01)
Pýchavko:-) neznám jedinýho příšernýho benjamínka..a že jich znám:-)
 Lilith 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 11:29:51)
Vidíš Jířo a o tom to je, každý známe někoho jiného :-)
Jednoho máme v širší rodině, typický rozmazlený chlapec se sestrami (vztah mezi sebou sourozenci tedy žádný), s dalším pracuje manžel v práci a další je náš kamarád...neříkám, že všichni, jen říkám, co znám já.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 12:23:17)
můj manžel je benjamínek, někdy bych ho fakt zabila :), ale není nesamostatný (většinou :)) a rozhodně, ROZHODNĚ není sobecký :) Jo, a měl staršího bráchu i starší ségru.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 12:28:19)
Ráchel..tak jsme koukala a nic mi to nevyjelo:-( teda jen nájemní smlouvy tak to je hukot:-((( no ještě že jsme koupili. A mě se tolik nechtělo si brát úvěr.To je hrozný ovšem jak to stouplo
 Lilith 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 14:00:09)
Ráchel, nic ve zlým, ja mám některé kamarády täky ty nejmladší :-)

Jinak je to strašné zevšeobecňování, každý mluví jen za to, co zná.
Já jsem si v duchu projela své ctitele i vážné známosti a musím říct, že ideál pro mě vždycky byl jedináček nebo starší sourozenec. Drží slovo, pevnost, zásadovost atd. a problémy jsem měla s tzv. mamánky..a to byli shodou okolností mladší sourozenci sester, jedné nebo více.
To je moje životní zkušenost, ale určitě se i mezi nimi najdou báječní lidé :-)
Jako, světe div se, mezi jedináčky...
 Reya 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 14:15:58)
Pýchavko, s tím nejmladším bratrem starších sester taky nemám dobrou zkušenost. Naopak je-li více bratrů, obvykle jsou kluci v pohodě, zdá se mi, že se lépe chovají k ženám. Ale jsou to jen individuální zkušenosti (sama nemám ráda zobecňování) - a co vyhovuje jednomu, nemusí sedět jinému.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 20:18:59)
su nejstarší :)
 Jája + 1 dítě 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 14:07:13)
Milý Bobe, ať chceš nebo nechceš, peníze jsou taky důležité. Takže můj příběh: mám 1 dítě, Původně jsem chtěla 3, ale bývalý manžel si zafrajeřil a manželství skončilo rozvodem. Protože rozvést jsem se chtěla já, odmítl následně platit výživné, aby mne vytrestal. měla jsem co dělat, abych se s dítětem uživila a byla jsem ráda, že živím jen jedno, dvě bych neuživila ani omylem. Pravda, dcera mi někdy vyčítala, že nemá sourozence, dneska má hodně kamarádů a když vidí, co dítě stojí peněz a starostí, je ráda, že jsem chtěla, aby měla dobré vzdělání a rodinné zázemí. Dneska je jí 23 let, studuje VŠ, mluví třemi jazyky, při studiu pracuje a myslím, že je za moje tehdejší rozhodnutí vděčná.

Můj brácha má dětí 6, nejstaršímu je přes 30 let, nejmladšímu je 14. On podnikal, švagrová měla dost práce s domácností a dětí si moc nevšímala, jednak na to neměla čas a za druhé to nepovažovala za nutné. Výsledkem je, že dvě děti mají jen základní školu. Další dvě mají výuční list, předposlední začal letos studovat střední školu a poslední půjde do učení. Dvě děti jsou střídavě na podpoře v nezaměstnanosti. Podotýkám, že NIKDY nebyli na žádné dovolené, děti chodily jen do nejlevnějších kroužků (ono také na vesnici, byť střediskové, nejsou takové možnosti), jen nejstarší byl v 11 letech týden u moře, ale jen proto, že náklady hradil zaměstnavatel. Ano, je hezké mít hodně dětí, ale nemusím proto strávit celý život tancováním kolem plotny, prádla a úklidu, nikam se nepodívat, a to jen proto, že už mi na dovolenou nebo jiné aktivity nezbydou peníze.
Je to jen o volbě, jaký životní styl si zvolíme.
 suzann 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 15:55:31)
promiň že se do toho možná dost navezu, ale pokud rodiče neumí s penězi hospodařit, tak není divu, že nemají ani na dovolenou. To zaprvé.
Za druhé já jsem z pěti dětí, všichni jsme na gymnáziu, já už se na architekturu nedostala, brácha studuje VŠ, další holky zatím jsou na střední.
 Jája 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 17:08:51)
To se klidně navez. Švagrová má minimální mzdu (jinak by musela dojíždět za prací min. 12, ale spíš 30 km do druhého nejbližšího města. Bydlí na vesnici, kde nic jiného není). Brácha podnikal, ale byl na něj vyhlášen konkurs. Takže rok pracoval na černo za minimální mzdu a byl rád aspoň za to. Živnosťák mít nesmí. Dneska jezdí do Prahy a je tam přes týden, ale je rád, že domů nějaké peníze přinese. Budou mít dluh asi 800.000, museli si vzít hypotéku a vyplatit dluh na chalupě, jinak by přišli o střechu nad hlavou. Na sociálku nemají nárok, protože brácha podnikal. Kdyby doma neměli prase, slepice a zahradu, chcípli by hlady.
Ono se to jinak mluví, když se bavíme o pětiletých dětech. Jiné náklady má dítě, co studuje střední školu (to si většinou nevydělává) a je přes týden na intru, to je taky 4.500-5.000/měsíc x počet dětí, které zrovna studují.
 10.5Libik12 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 17:37:48)
Jájo, kdyby v tvé rodině byly 2 děti a u švagrové jedno, máš dojem, že tvé by byly bez vzdělání a naopak, že švagrův jedináček by právě končil Sorbonu?

Já jsem si jistá, že jedno nebo 2 (u mě 3) stejná životní úroveň, nicméně nevěřím na osamělé ubohé jedináčky a nikdy by mě nenapadlo, že někdo má málo nebo moc dětí. V tom duchu trochu nevím, co nám autorka článku vlastně sděluje. Lépe řečeno, proč se hájí svou matematikou, proti komu,čemu?
 Jája 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 10:52:44)
Všechno je to jen o rozhodnutí rodiny a jejím životním stylu. Někdo holt chce hodně dětí, jiný má jedno nebo dvě a preferuje jiné hodnoty. Netvrdím, že kdyby měl brácha jedno dítě, byl by šťastnější. Já bych tehdy dvě neuživila, rozvedla jsem se, výživné jsem nedostávala, a i když se dítko narodilo ještě za socialismu, nenašla jsem tehdy (ač mám VŠ) lepší práci než uklízečku. Plat odpovídal pracovnímu zařazení a já brala sociální podporu a obracela každou korunu. Rozumnou práci jsem sehnala až v době, kdy bylo dítku 10 let a když vidím náklady, které jsou na dítko na střední škole, tak bych posléze dvě neuživila ani omylem. Asi jsem divná, ale není mým cílem vychovat dítě, které se neuživí a bude nezaměstnané nebo na podpoře (což je MMCH bývalý manžel. Po pádu socialismu nakonec usoudil, že pracovat se nemusí a dodneška nepracuje a plácá se na sociálních dávkách. To jako má být vzor pro dítě?? Děkuju pěkně, nepotřebuju).

Brácha má dětí 6, jak jsem psala. pravda, v době, kdy si je pořizovali, měl solidní příjem a babičku, která pomáhala ze všech sil. Pak se ale s podnikáním dostal do konkursu a babička si dovolila v 85 letech umřít. Problémy má teď. Dvě děti, co jsou na podpoře v nezaměstnanosti, se moc pracovat nenaučily a spíš z domova ještě berou, ač by se měly postupně osamostatňovat. Švagrová je kryje a chrání, no přece nepůjdou pracovat do 40 km vzdáleného místa, kde by měly 14.000,- brutto. To berou pomalu jako diskriminaci a práce je pomalu sprosté slovo. Další dvě již mají své rodiny, v obou rodinách je po dvou dětech a ani jeden z nich nechce dětí víc, zvláště pak když vidí problémy u rodičů.

Nikomu neberu jeho entuziasmus a touhu mít hodně dětí. Ale neláká mne výchova nezaměstnaných parazitů. Asi jsem divná, ale od života chci víc než jen tancovat mezi plotnou, pračkou a žehličkou a neustále rovnat rozbroje typu "proč musím uklízet nádobí já, já to dělal včera". Třeba mne považujte za sobce, ale já ráda cestuju, poznávám jak vlastní republiku, tak zahraničí, ráda chodím do divadla, na výstavy apod., a škudlení třebas při jednom dítku mi v životě bohatě stačilo. Kdybych měla dětí víc, škudlila bych ještě dneska. Ne, děkuju, nechci.
 Xantipa. 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 11:07:56)
Jájo:
Nikomu neberu jeho entuziasmus a touhu mít hodně dětí. Ale neláká mne výchova nezaměstnaných parazitů. Asi jsem divná, ale od života chci víc než jen tancovat mezi plotnou, pračkou a žehličkou a neustále rovnat rozbroje typu "proč musím uklízet nádobí já, já to dělal včera". Třeba mne považujte za sobce, ale já ráda cestuju, poznávám jak vlastní republiku, tak zahraničí, ráda chodím do divadla, na výstavy apod., a škudlení třebas při jednom dítku mi v životě bohatě stačilo. Kdybych měla dětí víc, škudlila bych ještě dneska. Ne, děkuju, nechci.

Ale tohle vyznívá jako osuzování těch, kteří víc dětí mají. Mám 3 děti a nemám pocit, že jich mám moc. Ale to všechno, co nechceš prožívat dle Tvého s více dětmi, se neděje, ale to, co píšeš jako plusy u jednoho dítěte, děláme taky. Nejsme bohatí, ale nejsme ani chudí /z mého pohledu/, se všemi dětmi cestujeme doma, letos bylo i zahraničí, škudlení - ???? Těžko říct, myslím, že i kdybych měla jen jedno dítě, bylo by to stejné, určitě bych nevychovávala "princátko", nemám na to povahu. A "tancování mezi plotnou, pračkou a žehličkou a hádky, kdo co dělal včera" - to se nekoná. Udělat se to musí a nejsem na to sama.
Chtěla jsem tím říct, že je mi úplně fuk, kdo má kolik dětí, ale ty řeči o tom, že když má někdo větší počet dětí, že nutně vychovává nemakačenky a že žena je služka - tak to mě nadzvedává ze židle!


 Jája 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 14:43:50)
Xantipo, neřekla jsem, že KAŽDÝ, kdo má víc dětí, vychovává nemakačenky. I výchova se někdy může zvrtnout, ač jsme udělali, co bylo v našich silách. U mého bráchy se to stalo. Ne proto, že by chtěli, ale že švagrová nepřitáhla děti k práci, nedělila se s nimi o rodinné povinnost. Brácha se na to taky vybodnul, měl dost práce s podnikáním, i když skončilo špatně. Já je kritizuju jen za to, že nedokázali dobře vychovat tolik dětí. Nic víc a nic míň. V jiných rodinách to třeba dokážou. Ale bylo to JEJICH
 Jája 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 14:47:22)
rozhodnutí a to plně respktuju.

Jen jsem to sem hodila jako příklad, jak může rodina dopadnout, když "myslí genitáliemi", jak tu někdo podotknul. Nejsem hvězda ani příkladný rodič, taky mám svoje chyby, ale dítko jsem se snažila vychovat tak, abych ho jednou neměla na krku a nestarala se o něj ještě v jeho dospělosti, prostě aby se o sebe dokázalo postarat samo. Dneska jsem na svoje dítě hrdá, i když je to někdy k nakrknutí, když v mnohém vidím svoji mladší kopii. A stejný pocit hrdosti přeju všem rodičům.
 Xantipa. 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(26.10.2007 15:11:13)
Tak to jo, já ten Tvůj poslední odstavec chápala jako Tvé obecné shrnutí za všechny a ne jako shrnutí té Tvé situace či názoru.
Ale i tak - ne každý s hodně dětmi vychovává nemakačenky a tancuje kolem plotny a domácnosti a nevytáhne paty, neb na to nemá - fyzicky nebo finančně. A na druhou stranu - ne každý s jedním dítětem vychová samostatnou bytost.
Ale na druhou stranu, v případě jediného dítěte je snažší se o něj jako dospělého postarat, tam pak mezi stejně schopnými dětmi vznikne rozdíl - sociální. U rodin sociálně slabších se dítěti nemůže koupit byt, tak je takové dospělé dítě doma a okolí to negativně hodnotí. Ovšem v ekonomicky silné rodině se dítěti koupí byt, platí se nájem, přispívá se na oblečení, doplňuje kuchyň - jenže tohle pro okolí není viditelné, takže v té první rodině žije příživník a v druhé schopný syn - jenže oba mají stejné zásluhy.
 Eraser 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(31.10.2007 11:10:16)
A není to vzdělání spíš o tom, že na to nemaj než o penězích? Nmeůže mít každej VŠ.
 Kreli+Madlenka7 


Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(25.10.2007 17:35:54)
Mám taky jedináčka - víceméně ze zdravotních důvodů (tedy spíš více, než méně), ale možná, kdybychom byli opravdu přesvědčení, že chceme druhé, že budeme znovu absolvovat ten lékařský a chemický maraton jako kvůli prvnímu, tak možná bychom mohli mít druhé. Jenže k údivů mnohých do něj nemáme chuť ani sílu. Takže možná zástupně si hledáme klady a výhody variaty jedináček.
Jsem tolerantní k početným rodinám, koneckonců mám kamarádku s 6 dětičkama. A ona nařeší naše jedinačku, já neřeším její smečku.
Mmch. jak tu někdo napsal, že vzdělání nepovažuje za důležité ... to ač jsem tolerantní, promiňte, ale považuju za pitomost první kategorie.
 Jana038 


Souhlas s Bobem 

(26.10.2007 8:56:03)
...ač je to nezvyklé, nemohu než plně souhlasit s Bobem...
 Moni a 3 již zcela samostatní jedinci 
  • 

Re: Prachy - nedostatečný důvod 

(28.10.2007 7:36:30)
Naprosto souhlasím

Zcela se ztotožňuji s názorem. Děti jsem měla 3 a někdy to tedy určitě nebylo jednoduché. Možná, že jsem jim nedala tolik finančních výhod jako jedináčkovi, ale neřekla bych, že jim to zase až tak moc vadilo, o lásku a ostatní péči jsem je rozhodně neochudila... A až tu jednou pro ně nebudeme, budou mít alespoň jeden druhého. To je přece fajn, ne?
Já vyrůstala jako jedináček, dodnes je mi to líto.
 Moni a 3 již zcela samostatní jedinci 
  • 

Tak nevím... 

(28.10.2007 7:40:53)


Ne zcela se ztotožňuji s názorem, ale respektuji tvoje rozhodnutí a nemyslím si, že je komu něco do toho.
Děti jsem měla 3 a někdy to tedy určitě nebylo jednoduché. Možná, že jsem jim nedala tolik finančních výhod jako jedináčkovi, ale neřekla bych, že jim to zase až tak moc vadilo, o lásku a ostatní péči jsem je rozhodně neochudila... A až tu jednou pro ně nebudeme, budou mít alespoň jeden druhého. To je přece fajn, ne?
Já vyrůstala jako jedináček, dodnes je mi to líto.
 Janina, 2  
  • 

Re: Tak nevím... 

(30.10.2007 18:57:12)
Vim, ze doba je "zla", ale prilis neberu nazory, ze musi mit malo nebo zadne deti, protoze by to financne neutahl...nas bylo doma hodne a presto jsem ja i moji sourozenci vystudovali (2 VS), mame vsichni dobrou praci, 2 vlastni firmu se zamestnanci, venujeme se nekolika sportum, umime jazyky, videli jsme kus sveta, mame vlastni domy...vsechno jde, kdyz se chce a neznamena, ze nejlepsi je to nejdrazsi. Laska se neda merit penezi. Nic bych nevymenila za ten pocit, ze se navzajem mame. Krev se nezapre a ja jen doufam, ze az tady nebudou rodice, tak je tady porad nekdo, kdo "je jako ja". Ano jsou veci, s kterymi se snadneji jde ke kamardce, ale nektere veci resite jen "se svou soucasti" a kdyz je vam tezko, napadne vas jako pomoc sourozenec. Neznam lepsi pocit, kdyz vas sedi deset spolecne u stolu a jste na stejne vlne - nemalou zasluhu na tom ale maji rodice se svou vychovou - to nesporne. Mam par znamych jedinacku - a kazdy by toto chtel zazit, kazdemu je lito, ze byl sam.
 Helena + 2 děti :o) 
  • 

Re:Kdo chce psa bít vždy si hůl najde 

(31.10.2007 11:41:55)
Ahoj Všem i autorce článku,
chtěla bych napsat jen jedno.
Chápu autorku tohoto článku a je to její rozhodnutí, ale já bych nechtěla jen jedno,proč?
Proto co popisuje autorka?
Já mám sama dvě děti a jedno bych nechtěla z důvodu, že co bude dělat až bude velká a bude se chtít svěřit třeba o intimních věcech a komu jinému než sourozenci. Kamarádům? a proč? nikdo není tak nejlepší kamarád aby se mohlo svěřovat, jsou prostě hranice mezi kamarády, ale né mezi sourozenci.Rodičům nebude chtít jelikož se třeba bude stydět i přesto že si povídáme o všem a to málá má 7 roků ( samo mluvíme o všem přiměřeně k jejímu věku ), na všechno bude sama. Představa že se může s námi jako s rodiči něco stát a nebude mít s kým být...................to teda nikdy.
Já jsem matka dvou dětí a musí říct že nemáme nějak extra plat a jsem na MD, ale neochuzuji se ani na tom že bych chodila nějak méně a nehezky oblékaná, chodím pravidelně k holiči a vždy mám pro děti co potřebují i můj muž. Nevidím to do budoucna jinak, kdo chce vždy situaci vyřeší ať třeba po finanční stránce nebo po jiné.
( chápu že jsou i sourozenci co si nerozumí, ale to nikdy nenahradí, většinou je to tak že když se něco přihodí akorát je to semkne a jsou vlastně vždy jen pro sebe) a to je hezké.
Takže není nic lepšího než mít sourozence a spřízněnou duši.
Takže autorce přeji hodně štěstí a přeji ji ať jí nikdo nevyčítá takové věci jestli má jedno, já mám dvě tak no a co. To by nám taky mohl někdo vyčíst...................kdo chce psa být vždy si hůl najde
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re:Kdo chce psa bít vždy si hůl najde 

(31.10.2007 12:59:52)
...že co bude dělat až bude velká a bude se chtít svěřit třeba o intimních věcech a komu jinému než sourozenci. Kamarádům? a proč? nikdo není tak nejlepší kamarád aby se mohlo svěřovat, jsou prostě hranice mezi kamarády, ale né mezi sourozenci.

Proč? Třeba proto, že jsou to lidi, který si sám vybral/a.
Nevím jak kdo, ale nevybírám si za přátele lidi, kterým bych nemohla aspoň v rámci možností důvěřovat.
K čemu by pak bylo přátelství, proboha?
A že nejsou hranice mezi sourozenci... no nevím, ne každý sourozenci jsou zrovna Čuk a Gek, že jo. :o)
 Matlásek + Matyáš 2/02 


Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 9:28:01)
Ahoj, moc Tvému rozhodnutí rozumím, přemýšlíme s manželem stejně. Matyáškovi je 5 let, chodí na angličtinu, závodně plave, gymnastiku a navštěvuje základní uměleckou školu. Pro nás není problém to zaplatit a to mě tak trochu potěší, že nemusíme moc přemýšlet. Samozřejmě nemá vše značkové, nelítáme taky na Kanáry, ale dovču si dopřejem. Ale! Poslední dobou mě hryže trošku mateřský pud a možná se rozhodnem ještě pro jedno. Věřím, že s našimi platy to zvládnem a že nebudu ochuzovat ani jednoho:)
Rozhodně nikoho s 1 dítětem neodsuzuju, spíš mě zarážejí sociálně slabší rodiny, které mají třeba 3-4 děti, nemají se čas ani jednomu z nich věnovat. Neumožní jim rozvíjet se v kroužcích.....
 Bob the Ghost 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 9:36:52)
Fakt si myslíš, že děti se v kroužcích nějak rozvíjejí?
To jako že bez kroužků zůstávají zavinuté?

Dost o tom pochybuju. Kroužky můžou být pro děti dobrá zábava, ale nic víc.
Docela dobře by se bez nich obešly.
(Za kroužky jen za tohle pololetí jsem zaplatil asi třicet tisíc, ale kdyby to tam děti nebavilo, rozhodně bych je nenutil tam chodit kvůli nějakému "rozvíjení")
 suzann 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:23:29)
moje řeč, kroužky k ničemu zvláštnímu nepřispějou, i když vím, že v jistém věku jsem si nějaké přála, ale nebylo na ně (je nás pět dětí) No a co? Co je to za názor, o těch sociálně slabších rodinách? Většinou pokus takové jsou, a současně mají 3-4 (nebo 5) dětí, tak se to obojí váže na sebe (= mít ty děti jen 2, nejsou soc. slabší - alespoň to byl náš případ). Nemít čas se věnovat dětem, to není automaticky případ soc. slabých. To nemusejí mít ani bohatí. Jediné v čem máš pravdu, je asi to, že těch peněz není tolik. Ale peníze opravdu nejsou všechno. Jsem vděčná, že díky mému dětství vpodstatě nejsem schopná utrácet nehorázné sumy za různé věci, protože bez tohoto vkladu bychom asi nedokázali ušetřit (jsem rok vdaná) na bydlení.. atd. výhod to má spoustu....
 Zuzka a Linda 5/07 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 15:23:44)
Je vidět, že jsi na kroužky nechodila, protože ten přínos nevidíš. Já i moji dva bráchové jsme chodili a význam to rozhodně má.
Byla (a myslím, že stále jsem) pohybově nadaná, tak jsem chodila tancovat, vyřádila jsem se, něco jsem se naučila, pak to předvedla na různých besídkách. Všichni jsme hráli na kytaru, já si pak přidala flétnu, odborné vedení je samozřejmě výhodou. Bráchové kopali do balonu, hráli florbal, badminton ....
Většinou se kroužky týkaly věcí, které naši rodiče neuměli a proto se obrátili na někoho znalého. Jinak kolo, lyže, plavání a běhání bylo pod rodičovským dohledem.
Nebo je snad lepší dítě vypustit na ulici, aby se zabavilo samo nebo ho posadit k TV?
 Vája 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 20:19:18)
Zuzko, ale vždyť jedinou alternativou ke kroužkům není posadit dítě k TV nebo jej nechat někde jen tak zevlovat!!!

Jinak já jsem od první třídy trávila v nejrůznějších kroužcích každé odpoledne po škole. Dost často jsem spolužákům záviděla, že si mohou po škole doma jen tak "orazit". Často to totiž bylo dost unavující, strávit půl dne ve škole a pak ještě jít na několik hodin třeba do lidušky (dvě hodiny času denně jsem taky strávila na cestě mezi domovem, školou a kroužky)... hrála jsem totiž od první třídy na 2 hudební nástroje, plus jsem chodila na nauku, na výtvarku, pak jsem 4.-5. třídu chodila taky na balet, a to už se nabalily ještě kroužky přírodovědné atd. Hudebku jsem tehdy dost nesnášela, nechodila jsem do ní dobrovolně, máma si tak trochu plnila vlastní sen o pianu, které kdysi milovala a pak ho museli prodat. Tím nechci říct, že chodit do hudebky je špatné. Já jsem se tam toho taky dost naučila. Ale dnes myslím, že mnohem lepší způsob, jak vypěstovat v dětech vztah k hudbě a naučit je žít hudbou, je vlastní příklad. Když si prostě ta rodina občas sedne ke klavíru, někdo vezme kytaru, flétnu nebo cokoli ovládá a společně hudbu "radostně praktikují", je to o něčem úplně jiném, než když dítě tráví 6 hodin týdně u hudebních učitelů, a rodiče, kteří s hudbou nemají nic společného, mu pak doma ještě dělají bachaře aby náležitě cvičilo. Já jsem radost z hudby, z toho že hraju na nádherný nástroj, získala až po letech (kdy už mi nikdo toho bachaře nedělal), dnes si hrajeme s manželem každý sám nebo společně, pro radost. A svým dětem bych chtěla předat hlavně tuto radost, to potěšení z praktikování hudby v kruhu nejbližších, ne z kolovrátkovitého opakování etudy za účelem exhibice na besídkách. A spíš než navštěvování lidušky volím soukromou individuální výuku kvalitním učitelem, aby se dal modifikovat způsob výuky i repertoár podle potřeby. Tedy nezavrhuju výuku odborníkem, ale silně se zamýšlím nad souvislostmi a formou.

Takže nic není samospásné.
 jak 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 9:36:58)
Proboha, vzdyt krouzky se daji v pohode platit i vice detem.
A dite se muze rozvijet i jinak, nez jen v krouzku. Nevim, chapu, ze nekdo chce jedno dite, ale argumentace krouzkem atd. mi prijde zvlastni.
Vzdyt to zas tak moc nestoji.
 Lavanda 


Kroužky - zaklínadlo naší doby 

(25.10.2007 9:39:32)
Jasně, taky jsme chodili do kroužků, tak tam posíláme svoje děti. Ale mám pocit, že to někteří lidé až přehánějí.
Malý bude mít čtyři a nikam nechodí. Ani by mě nenapadlo, že by měl.
Starší chodí tam, kam chtějí, i když dcerku trochu mírníme, vymetla by všechno. Takže dcerka má flétnu a balet, chce ještě do vaření. A syn chodí do klavíru, pingpongu a debrujárů. Víc bych jim asi nedovolila.
Finanční problém to pro nás určitě není a ani se třetím dítětem nebude. Je ale pravda, že na malém městě jsou asi tyto záležitosti levnější.
 Lenka 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:05:08)
Souhlasím s tebou. Bohužel, z těch sociálně slabších rodin se díky nemožnosti vzdělání a toho, že se rodiče dostatečně nevěnovali, rekrutují další sociálně slabí lidé.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:09:48)
Lenko já ti mám ve svém okolí skoro samé maminky se 3 a více dětmi a nikdo z nich není tak soc.slabá rodina,aby špatně vychovávali děti a neplatili nájem a hypotéky a úvěry a děti nechodili na kroužky. Všude se musí ohánět táta i máma,ale jsme spokojení a šťastní..děti kvůli přídavkům si sna dnikdo nepořizuje...pokud beru v úvahu normální rozumně smýšlející lidi..
 valdina 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 15:16:49)
Lenko, nezlob se, ale tohle je absolutni nesmysl. Ze socialne slabsich rodin automaticky nepochazi dalsi socialne slabi lide, urcite to neni zadne pravidlo, vubec nechapu, jak muzes tohleto vypustit z pusy. Manzel je ze 4 deti, tri z nich vydelavaji slusne penize, koupili si byty, ctvrty studuje v zahranici. Vsichni maji VS a urcite si nemyslim, ze by se jim rodice nevenovali.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:16:15)
"Matyáškovi je 5 let, chodí na angličtinu, závodně plave, gymnastiku a navštěvuje základní uměleckou školu."
nedá mi to - tohle je popis typicky překroužkovaného, zatíženého dítěte, které, jelikož je jedináček, plní rodičům všechny jejich sny... u dvou a více dětí se to alespoň rozloží...
teď vážně: opravdu není až tak skvělé dítě zahlcovat aktivity; je jedno, zda na to "mám" nebo ne.
 Lavanda 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:17:39)
Ráchel, souhlasím.
Spíš se snažím děti v jejich horlivosti omezovat. Takové poběhání venku s kamarády je taky moc důležité.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:33:56)
no, tady v Praze toho žel moje děti moc venku jen tak s kamarády nenaběhají :( a myslím, že jim to strašně chybí - ten pocit určité svobody a volnosti... Dcera (10) loni chodila na angličtinu, klavír a grafiku; letos jsme se na angl. vybodili, ne protože si myslím, že není důležitá, ale protože ji čekají přijímačky na gympl a mám dojem, že si odpoledne potřebuje od učení odpočinout. Takže letos to je grafika, keramika a (poněkud "nenáviděný") klavír. Ještě k těm reálným financím: výtvarné kroužky jsou ve škole, dohromady za ně dáme 1400,- za pololetí. Klavír máme zadarmo u kamarádky (která je jinak profesionální učitelka na ZUŠce), ale to chápu, že není běžné. Na drahé ZUŠce by stál klavír 2500,-. Takže dejme tomu celkem 8000,- za rok za kroužky. A kvůli tomu že bych neměla mít víc než jedno dítě? :) legrační...
 Bob the Ghost 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 10:21:46)
Ráchel,
přesně.
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 14:13:33)
Náš skoro šestiletý syn zatím jedináček také chodí na angličtinu (ve školce, dvakrát týdně půl hodiny pospa), a v úterý odpoledne má v rychlém sledu za sebou zpívací kroužek a Sokola. V únoru k tomu přibude školkové plavání. Takže víceméně to, co Matyáš výše (akorát nechodíme závodně plavat). Nepřijde mi to nijak přehnané, hlavně je fajn, že kromě úterka je to všechno v dopoledních či brzce odpoledních hodinách, takže zbývá dost času na to jít ven jezdit na kole, čutat, courat v lese, v případě hnusného počasí si doma hrát nebo se vidět s kamarády. Syn všude chodí rád, kupodivu nejnadšenější je z angličtiny (což je taková spíš legrace než výuka jazyka, přijde mi), ale určitě by nebyla žádná ztráta, kdyby na kroužky nechodil.
 Ivana Procházková 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(27.10.2007 14:19:17)
Jo, přesně tak, Markéto.

Když o tom tak přemýšlím, tak bych taky mohla napsat, že moje 3-letá dcera chodí 2x týdně na agličtinu, 1x týdně na dětské cvičení a 1x plavání. A teď v zimě s ní chci začít chodit ještě do nějakého výtvarného kroužku (protože ji to baví a co taky dělat jiného v zimě). Což vypadá také na silné překroužkování.

Jenže: cvíko a Aj mají dopoledne ve školce v rámci školkových kroužků, na plavání chodíme v pátek dopoledne namísto školky a výtvarkou chci vyplnit jedno z těch 5 volných odpolední.

Přece nebudeme sedět doma na zadku?
 valdina 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(25.10.2007 14:50:50)
Ale to prece neznamena, ze socialne slabsi rodina se detem nevenuje a deti se """"nerozviji""""!!
Muj manzel je ze 4 deti, maminka cely zivot v plnem invalidnim duchodu, penez nemeli nazbyt. Znamena to, ze muj tchan s tchyni jsou sobci, protoze si poridili vic deti nez mohli zvladnout? Zvadli a radne vychovali vsechny a vsechny deti maji VS. Tak tolik k tomu rozvijeni.
 Mya 
  • 

Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(30.10.2007 21:29:05)
Trosku me udivuje, jak jednim dechem mluvite o tolika krouzcich, kam sve dite posilate a zaroven o tom, ze ti, co maji spoustu deti se jim nevenuji. Naopak, dke je hodne deti, byva i vic casu travit cas spolecne, mozanni proto, ze enni na nekolik krouzku pro kazdeho. Tim, ze dite travi nekolik hodin tydne na krouzcich + cesty, je vic samo.
Navic lidi, ktri maji min penez maji i vic casu na deti. Ja si schvalne vybrala takovou praci, abych mela vic casu na domacnost. Prace pro me neni budovani kariery ani honba za penezi.

 Evelyn1968,2děti 


Re: Máme taky jedináčka - teda zatím.) 

(30.10.2007 22:17:02)
Pro mě je práce nutnost, bez práce nám jaksi nikdo peníze nedá, a ani bych to nechtěla. Kariéru nedělám ani náhodou, přesto děti, hlavně prvňáci, končí ve škole dřív než v půl třetí,kdy končím já.Jak to udělat, mají se mnou sedět v práci, abychom byli spolu? Jsem ráda, když část odpoledne stráví nějakou smysluplnou činností a ne poflakováním doma. Neumím si představit, že se ve tři přiženu z práce a hned začnu nějaký program s dětma, ten si užijou jinde, já si trochu vyčistím hlavu od pracovních věcí, něco uklidím, a pořád máme ještě celé odpoledne pro sebe. Kroužek zabere tak dvě hodiny i s cestou.


E.
 Lavanda 


Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 9:29:46)
Nechci ti brát iluze, ale jako učitelka angličtiny si myslím, že kurzy předškolních dětí nemají valný význam.
Malé děti se učí pomalu a strašně rychle zapomínají, mezi dětmi, které do podobných kurzů chodily, a ostatními není ve škole žádný rozdíl.
Možná, že ty tanečky jsou lepší...


 Žabi 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 9:39:38)
Jsme na tom stejně, taky máme pětiletého jedináčka, ketrý chodí na angličtinu, jezdíme na dovolené. Strašně moc se o něj bojím a je moje všechno. Jenže ve školce je asi jedinný jedináček, já jedinná pracující matka (samozřejmě, že už jsem si vyslechla názory, že jsem asi nějaká divná, když mám jen jedno, dobré zaměstnání a že nespadám do kategorie zasloužilých matek, které jsou na trvalé mateřské a vodí své děti ráno do školky ověnčené dalšími dětmi). Ale také ve mně začal hlodat červík, že bych chtěla druhé. Tak jsme ve stádiu rozhodování a zvažování. Ale asi ten červík vyhraje.
 Lavanda 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 9:40:57)
Tak bacha, já mám tři, jsem zaměstnaná a na místní poměry dobře.
 jak 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 10:01:54)
Jo Zabi ja to mam stejne. jedno dite 5let, nadstandartni zamestani. doma jeste jedno nev. dite, ale ted ve me hloda cervik, mam strach a chci jeste jedno vlastni dite.ale vim, ze by mi doma hrablo, tudiz na materskou nepujdu a prijde mi to jako idealni reseni.
 Insula 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 10:01:46)
Hm, tak nedávno jsem četla (možná i někde tady), že děti jsou jako houba a umějí všechno "nasát" a že se i snadno učí cizím jazykům. Zvláště v předškolním věku (asi tím bylo myšleno 4,5 let). A že snadno zapomínají??? Cizí jazyk se obecně snadno zapomíná pokud se "neobnovuje" nebo nepoužívá (vlastní zkušenost).
 Insula 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 10:01:49)
Hm, tak nedávno jsem četla (možná i někde tady), že děti jsou jako houba a umějí všechno "nasát" a že se i snadno učí cizím jazykům. Zvláště v předškolním věku (asi tím bylo myšleno 4,5 let). A že snadno zapomínají??? Cizí jazyk se obecně snadno zapomíná pokud se "neobnovuje" nebo nepoužívá (vlastní zkušenost).
 Lavanda 


Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 10:10:49)
Ona by byla ideální dvojjazyčná výchova. Ale vytvářet takové prostředí uměle je asi blbost. V rodinách, kde každý z rodičů mluví na dítě jiným jazykem, to funguje dobře a dítě ovládá oba jazyky, i když ten jazyk, kterým se mluví v dané zemi, samozřejmě převažuje.
 suzann 
  • 

Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 10:30:35)
to je přesné, zapomínání souvisí spíš s neprocvičováním či nepoužíváním, než s věkem. Jinak viděla jsem v televizi dětičky (3-4leté) co se učí ve školce AJ, a rozdíl mezi mnou (naučila jsem se aj na komunikativní úrovni v 18-19) a jimi byl naprosto perfektní přízvuk těch mrňat. Což není zrovna jednoduché, zvládnout ten přízvuk. Oni to umí automaticky. My starší ne. Pokud lze pak angličtinu dětí dobře rozvíjet, tak je to myslím super vklad. Jsou to pak skoro rodilí mluvčí.
Ale to nic nemění na tom, že já chci 5 dětí, u každého odstup tak 3 roky (hezky si to plánuju ;-) ) a jestli budeme bydlet ve 2+1 (později při 5 dětech by to asi fakt nestačilo, takže pak víc) a na kroužky ani na aj nebude, to pro mě není důležité. A popravdě řečeno, velkou rodinu si přeju hodně a když o tom tak přemýšlím, nemám pro to žádný velký důvod, takže to asi bude takové to "sobectví" stejné jako v případě důvodů pro jedináčka :-)
 Kalamari 
  • 

Re: Pokud jde o angličtinu 

(25.10.2007 18:15:34)
Jenže super přízvuk se děti nenaučí od českých lektorek... a kurzy typu tááák děti, a teď všichni řekneme The apple jsou úplně k ničemu, na dítě se musí mluvit prostě jen v tom cizím jazyku, hodit ho tzv do vody, pak to má smysl.
 Markéta 
  • 

Člověk míní ... 

(25.10.2007 9:35:35)
Sama jsem jedináček a nikdy mi to moc nevadilo - spíš jsem si užívala klid a to, že mám rodiče pro sebe (když chci). A jako poměrně ambiciózní mamina jsem v duchu spíš počítala s tím, že budeme mít jen jedno dítko, i když jsem to nikde moc nahlas nevykládala. Jenže člověk si to naplánuje, pak se jednou zapomene - a pořídili jsme si druhého kluka rok a půl po prvním. Takže můžu srovnávat. Samozřejmě to pro mě i pro našeho prvorozeného určité nevýhody má. Některé věci prostě s miminem v kočárku a pak s batolecím bráchu rozhodně dělat nešly - nebyl tak často v divadle, nejezdil tak často na kole, jak by chtěl, někdy mu prostě nemůžu číst tu knížku, kterou si přinesl, a lyžovat začnou až letos oba najednou, protože mě představa postávání pod sjezdovkou se vztekajícím se mladším bráchou, který chce to co starší, i když na to nemá, dost děsila. Samozřejmě od sebe chytají nemoce - a když jeden propláče noc a pak nad ránem usne, aby se vzápětí vzbudil ten zdravý a chtěl si hrát, mám pocit, že to nevydržím. Samozřejmě to leze do peněz, protože po sobě nemohou moc dědit, a 2x kolo, plavání, kroužky se docela pozná (i když v některých oddílech berou sourozence laciněji - je potřeba hledat). Samozřejmě se občas (asi tak 10x za den) porvou, žalují, oba mají pocit, že brášku upřednostňuju, donekonečně řeším jejich spory o zakutálený korálek.
Ale přece jen si myslím, že to za to stálo. Nejen proto, že jejich vzájemné vztahy jsou strašně intenzivní, jaké nikdy nemohou být s kamarádem od sousedů, i kdyby u nás stokrát strávil noc. Od chvíle, kdy se probudí, do večerního řádění ve vaně jsou spolu, musejí brát na sebe ohled, školí se v empatii, namáhají si hlavu, jak to s tím druhým zařídit... A zároveň mají jeden druhého, nestojí proti rodičům sami, jako jsem stála já. Obrovskou změnu za poslední roky vidím na prvorozeném, který byl vždycky dost velký introvert, ale teď se prostě musel naučit jednat s lidmi - a bez bráchy by to měl mnohem těžší. Ne že bych podporovala klukovské rvačky, ale když na hřišti do jednoho z nich někdo strčí a druhý mu přiběhne na pomoc, docela mě to zahřeje. Ale taky já jsem se hodně změnila. Myslím, že kdybych zůstala u jednoho, příliš bych na něj tlačila, snažila bych se ho vychovávat k obrazu svému. Teprve při dvou jsem zjistila, že každé dítě je opravdu jiné - a mladší syn mě naučil respektovat specifika staršího, oceňovat jeho dobré vlastnosti (které jsem předtím brala jako samozřejmé, jako "povinnou" výbavu každého dítěte) a netrápit se tím, co prostě nedovede.
Tím nechci říct, že by každá rodina měl mít dvě a víc dětí (do třetího taky asi nepůjdu). Nikoho neodsuzuju - ani nemůžu, vždyť jsme sama taky obrátila až "z donucení". Jen bych chtěla na všechny maminky apelovat - dobře si to rozmyslete. Líp, než jsem to měla původně rozmyšlené já.
 Eva+2 
  • 

Markéto, 

(25.10.2007 11:04:36)
napsala jsi to fakt krásně. Až mi tu slz ukápla. Já mám taky dva dráčky jsou od sebe o dva roky a ikdyž mám někdy špatné svědomí že nestíhám všechno dělat jak bych chtěla, že na staršího mám málokdy dostatek času. Že se naučil jezdit na kole později, protože tlačit kolo i kočárek nešlo najednou a prostě mám strach že všechno nedělám dost dobře. Tak když ty mazlíky vidím spolu, myslím si že je jim skvěle. Podporujou se, mazlí, hrajou si spolu. Starší kluk na ségru nedá dopustit všude se s ní chlubí a ona ho všude mezi dětmi rozpozná ikdyž má teprve rok. Já myslím že kroužky jsou pro děti super a já se snažím vše kombinovat tak, že stíháme 5 kroužků týdně, někde cvičíme všichni spolu, někde s malou čekáme až si brácha zaplave. Možná je výhoda maloměsta že kroužky nejsou žádná horentní suma a ve cvičení platíme jen za jednoho sourozence. Jsem šťastná že je mám a je možné že pokud to moje zdraví dovolí bude ještě jeden mazlík aby nám bylo dostatečně veselo.
Já rodiče jedináčků neodsuzuju, asi jsem prdlá že spíš z nich mám výčitky že nejsem vůči prckům dost uvědomělá a nedomýšlím jestli budu moct všem dopřát 100%ní servis. Ale neměnila bych, o malého dokud byl sám jsem se šíleně bála a furt jsem ho srovnávala s vrstevník, na což naštěstí nemám čas a tk ho nechávám volně dýchat :o)
 Hanka+2holky 
  • 

Re: Člověk míní ... 

(28.10.2007 13:37:18)
Jo,taky jsem začla oceňovat schopnosti starší dcery až s tou malou v náručí.To,co ona dávno uměla,po té menší vůbec nechci-ani nemůžu.Mám je taky tak málo od sebe-je to sice hoňka-ale nelituju.Okamžiky,kdy v našich manž.postelích spí obě stulené u sebe,šeptají si,starší se bouchne a přiběhne malá(21M),aby ji pochovala a svou řečí řekla "nepač",jsou prostě jedinečný.V duchu doufám,že třeba manžela někdy umluvím,ale i tak-díky za ně-Bohu?Asi.H.
 Majka -2 děti 
  • 

Re: Tedy, Markéto a Evo.. 

(29.10.2007 13:50:13)
smekám. Moc hezky se mi četly vaše články, umíte krásně vyjádřit přesně to, co i já cítím a z čeho mám obavy.Vaše příspěvky mě uklidnily.Já mám děti od sebe rok a 3/4. Když byl malý sám, chodili jsme 2krát týdně do dětského centra, zacvičit si do Sokola, plavat. Jako učitelka jsem přesně věděla, na co a k čemu je to dobré z hlediska vývojové psychologie, rozvoje jemné a hrubé motoriky(prostě diagnóza:-() a řešila jsem spoustu blbostí. Když je teď malé půl roku a zatím nikam moc nemůžeme (taťku máme věčně v práci),dost na jednu stranu řeším, že Jiříka o něco ochuzuju, že se mu nemůžu věnovat jako dřív. Na druhou stranu ale fakt cítím, že je to dobře-tolik ho nepozoruju, naučil se vyhrát si i sám a přišla jsem na to, spousta věcí u dětí přijde sama, aniž by je to člověk nějak zvlášť učil a lámal přes koleno. Mít 2 děti je pro mě oddych-prostě neřeším:-))A až Eliška trošku povyroste, už se těším,jak si všechno vynahradíme-začneme znovu chodit "mezi lidi" a užívat si společně. A když pozoruju Jiříka, jak se k Elišce přitulí, nechá se od ní tahat za vlasy a malá se chechtá, vím, že jsme udělali moc dobře, že je máme a hlavně -že se mají.Jednou, až budeme staří, na nás nebude Jiřík sám a to je pro něj, podle mého, dobře. Taky samozřejmě respektuji, že někdo chce mít pouze jedno dítě.Mně to ale takhle připadá hezčí.
 Valkýra 


Katko, 

(25.10.2007 9:49:57)
tady asi moc souhlasných názorů nenajdeš :-)))

Mám taky jedináčka a na rovinu se přiznám, že hlavní důvod je ten, že mi jedno dítě bohatě stačí. Ne kvůli penězům, to se vždycky dá nějak zařídit, dítě nemusí mít všechno, ale prostě nemám mateřský pud a i to jedno jsem měla víceméně "z rozumu". Uvažovala jsem o tom, že tedy z rozumu půjdu i do druhého, nakonec jsem se rozhodla, že to nebudu lámat přes koleno.

Píšu to tak, jak to je. Myslím si, že málokdo, kdo se rozhodne pro jedináčka, to dělá čistě kvůli financím a proto, že mu chce dát všechno. Ve skutečnosti mu nejspíš jedno dítě vyhovuje z více důvodů, jen se nehodí to přiznat, někdo to nepřizná ani sám sobě :-)

K počtu dětí si ale člověk musí dospět sám, bez ohledu na řeči okolí. Samotnou mě překvapuje, proč zrovna počet dětí je záležitost, ve které si každý přisuzuje právo vynášet soudy a dávat nevyžádané rady :-)
 Bob the Ghost 


Re: Katko, 

(25.10.2007 9:55:26)
Valkýro,
to je jasné, proč do toho lidi mluví.
Je to instintivní společenský pud - se samými jedináčky náš kmen vymře, a tak se jim podvědomě brání.
(Připouštím, že tahle moje teorie nevysvětluje fakt, proč lidi rejou i do rodin, které mají dětí třeba šest :-) )
 majka a pavlinka 
  • 

Re: Katko, 

(26.10.2007 15:31:28)
Pise se mi to tezko, ale davam Vam za pravdu ze duvod mit vice deti je asi zachovani rodu. Asi to zni dost divne, poridit si nahradnika, co kdyby... Kdyz se setkam s rodici kteri prisli ve stari o jedine dite a nemaji uz moznost reprodukce, co rici, pro co ziji pak. Vynahradi bolest nad ztratou druhe dite?
Nechci mit pouze jedno ale druheho se tak trochu bojim.
 Linde 
  • 

Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:15:47)
Sem na tom podobně. Další dítě nechci i když jsme na tom finančně velmi dobře, mám obrovské trauma z prodělaného porodu, neumím si představit, že bych dobrovolně takovou hrůzu podstoupila znovu ( vřelé díky našemu špičkovému zdravotnictví ). Jenže to nemůžu nikde říct, každý se mě ptá kdy bude druhé, a když řeknu že nebude, snesou na mě fůru argumentů proč by mělo být. A já nehodlám vykládat o svých psychických problémech, myslím že by to ani nikdo nepochopil. Prostě porod a pobyt v porodnici je pro mě nepřekonatelná překážka. Jednou sem se chtěla vypovídat "zkušené" paní co mě trápí, koukala na mě jako blázen a pak mě pomluvila manželovi, že nejsem normální a měl by si najít jinou ženu. Manžel sám další dítě chce a nutí mě do toho, což je velmi zle, začíná být mezi námi velký rozpor a nevím jak to dopadne. Ach jo, tak sem si aspoň ulevila. Máte někdo podobný problém, nebo jsem opravdu tak divná?
 Lavanda 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:19:36)
Jedna moje sestřenice si další dítě nepořídila asi z podobného důvodu. Myslím, že po porodu trpěla takzvanou posttraumatickou stresovou poruchou. Vůbec si z toho nechci dělat legraci, po třetím porodu jsem ji měla, myslím, taky. Už to přešlo, ale vhodnou dobu na čtvrté jsme tím asi prošvihli... No, nevím, možná ještě někdy...
 Lavanda 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:20:57)
Ještě pro Linde - moje kamarádka tvrdí, že kdyby byl první porod tak hrozný jako třetí, měli by asi jedináčka...
 Bob the Ghost 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:20:38)
Linde,
neznám detaily,
ale vyčítat porodnici, žes měla velmi těžký porod,
to je jako tvrdit, že zdravotnictví může za to, že lidé trpí vážnými nemocemi.
 Lavanda 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:23:01)
Bobe, ona Linde neřekla, že měla těžký porod, možná, že s ní v porodnici nějak nedobře zacházeli, musela by to více rozvinout.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:25:30)
Linde
nevím co to bylo za zkušenou paní
ale asi by bylo nejlepší dojít opravdu za profíkem,který ti pomůže poststresovou traumatickou záležitost zpracovat.zase aby jsi se kvůli zpackanému porodu bála mít druhé dítě,když by jsi po něm třeba toužila je dost smutný:-(((
určitě by pomohl nějaký terapeut.

Bobe,ono někdy za špatné vzpomínky na porod opravdu může porodnice a přístup v ní.
 Bob the Ghost 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:27:52)
Jířo,
někdy jistě - ale určitě ne vždy. Že?
 Barča 
  • 

Re: Trauma z porodu 

(26.10.2007 18:23:17)
Bobe,v téhle diskuzi s Tebou nelze než souhlasit, ale co se týče porodnic, dovol aby to lépe posoudily "rodičky". Možná Ti manželka povykládala, že ta sestra tehdy byla protivná jak noc, ale ta zkušenost je nepřenosná. Máš asi víc dětí, tak asi víš, že v každé porodnici je to jiné a možná že ta mamča měla fakt smůlu a ke zdrav. komplikacím se přidal i neskutečný personál ...
Taky jsem u prvního dítěte koukala jak zjara a poslechla dr na slovo a ... nic moc pocit. Při dalších dětech jsem byla chytřejší, problémový neposlušný pacient, ale bylo po mém :-)
 Barča 
  • 

Re: Trauma z porodu 

(26.10.2007 18:23:17)
Bobe,v téhle diskuzi s Tebou nelze než souhlasit, ale co se týče porodnic, dovol aby to lépe posoudily "rodičky". Možná Ti manželka povykládala, že ta sestra tehdy byla protivná jak noc, ale ta zkušenost je nepřenosná. Máš asi víc dětí, tak asi víš, že v každé porodnici je to jiné a možná že ta mamča měla fakt smůlu a ke zdrav. komplikacím se přidal i neskutečný personál ...
Taky jsem u prvního dítěte koukala jak zjara a poslechla dr na slovo a ... nic moc pocit. Při dalších dětech jsem byla chytřejší, problémový neposlušný pacient, ale bylo po mém :-)
 suzann 
  • 

Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 10:39:34)
Linde, jiný porod než klasický v porodnici nechceš zkusit? Nemyslím rodit doma, toho se i já bojím, ale třeba ambulantní porod (= po pár hodinách jít domů...) nebo jen přirozený. Když si dáš do vyhledávače na této stránce "přirozený porod" najdeš tam článek od pana Petra (je jich teda 5) o jejich ambuporodu. Mě to strašně nakoplo, už vím, že jinak rodit nechci... Možná by ti to pomohlo v přemýšlení, jak porod co nejvíce ulehčit, jak eliminovat ty negativní stránky, kterých věřím zdejší zdravotnictví přináší víc než dost. Třeba byses pak i pro další dítě rozhodla. Zkus se na to podívat. Je to krásně čtení i jen tak :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 11:07:15)
Linde, v tomhle deníčku jsou o něco níže texty o poporodním traumatu. Také na rodině vyšel asi tak před půlrokem (nebo rokem) článek od ženy trpící stejným problémem - bohužel odborníci většinou netuší, o čem mluví, v současné době se datyčná snaží dát dohromady pomocnou skupinu, zkusím ti najít kontakty.

http://rodina.cz/scripts/journal/journal.asp?f_id=12081
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 11:27:12)
Linde, už to mám a je tam i kontakt. http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=5733
 bromelie 


Re: Trauma z porodu 

(25.10.2007 14:52:01)
já říkala všem 4 roky na rovinu, že mám strach z porodu a těhotenství, pak jsem se rozmýšlela a než jsem se rozmyslela, že jsem byla těhotná.... A nejvíc nadšená s bratříčka je naše šestiletá dcera. Jsem moc ráda za dvě děti, chtěla bych i tři, ale fakt bych asi musela 40, 50 kilo zhubnout :-)) - nějaká výmluva se vždycky najde. K té toleranci ve společnosti, u nás se totiž toleruje jen průměr - dvě děti, k tomu ještě chlapec a holka, lidem připadá divné už jen to, že sourozenci jsou dvě holky nebo dva kluci. Nechápu to, ale je to tak. Šílím nad větou "tak se vám podařil páreček". Co to má vůbec za smysl mi doposud uniká.
 Cita 


Taky trauma 

(25.10.2007 17:02:29)
No, já sem měla pěkně těžké porody oba (první s epidurálem, druhý i přes mé prosby bez) a ano, děti měly být tři a nebudou, protože tu hrůzu už nejsem schopná znovu přežít s tím abych si uchovala zdravý rozum a znovu opakuji, tak jako už na jiných místech: porod nebolí každého stejně, někdo má štěstí a někdo prostě trpí a není to záležitost jakéhosi vyššího nebo nižšího prahu bolesti, nebo dokonce hrdinství, ale objektivně jde o různě intenzivní bolest..

A ano Bobe, viním porodnici (Motol), která ačkoli může pomoci a dát ti epidurál, tak to prostě neudělá (i když se všude prezentuje jako porodnice, kde je epidurál na požádání), i když šílíš bolestí a posledníma silama prosíš o smilování...
 LU,2děti 
  • 

Re: Trauma z porodu 

(26.10.2007 15:10:56)
I můj první porod byl velice hnusný, dlouhý. A skončil po 22 hodinách císařem, který mi řízli téměř za vědomí ( asi špatně napíchnutý epidurál). To, jak se předtím ke mě chovali, jako k hromadě hnoje, dodnes nemůžeme s manželem zapomenout. Naštěstí trauma s porodu měl i manžel a tak jsme mysleli, že zůstaneme u jedináčka. Ale asi po 6 letech jsem začala uvažovat o druhém mimču a když balo synovi 7, tak jsem otěhotněla. Vypovídala jsem se jedné porodní asistentce a díky ní jsem udělala za prvním porodem tlustou čáru. Druhý porod jsem hodlala strávit co nejvíce doma a do nemocnice jet jen porodit (doufala jsem , že přirozeně). Vybrala jsem si také jinou porodnici , byla mnohem menší a personál byl vesměs přátelský. Dopadlo to sice trochu jinak, než jsem myslela, bolesti jsem si užila také dost, nakonec došlo také na císaře. Ale nebyla jsem fyzicky ani psychicky na dně. Brali mě tam jako partnera, který má právo vše vědět a mít nějaký názor. A zároveň jako ženu, která má bolesti a podle toho se mnou jednali.
A tak já, která původně chtěla jedno dítě, já uvažuji o třetím- ale až bude synovi tak 15 a dceři 7let. Vyhovuje mi, mít mezi dětmi větší věkový odstup. Mám pocit, že si je víc užiju a oni mne. A navíc nejsem nijak zvlášť z péče o rodinu vyčerpaná.
Takže já chápu, když někdo chce jedináčka, na druhou stranu chápu rodiče toužící po veliké rodině. Hlavně aby byli všichni spokojení:-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Katko, 

(25.10.2007 10:20:14)
Valkýro, tvé důvody jsou pro mě mnohem více přijatelné, i když je vnitřeně nemusím chápat, neb jsem jiná. Vadí mi to ohánění se penězi, to je podle mě pseudodůvod.
 Linda 
  • 

Více důvodů 

(25.10.2007 21:49:26)
Souhlasím s tebou, že rozhodnutí mít jedináčka nemůže mít čistě finanční důvod. Je to třeba jeden z více důvodů, ale určitě ne jediný. Sama jsem ze svého jediného dítěte absolutně nadšená, neřekla bych, že mám nedostatek mateřského citu, ale spíš, že můj mateřský cit moje dcerka absolutně naplňuje. A proto nevidím důvod, proč mít další. Jinak ale souhlasím s autorkou v tom, že počet dětí je každého věc. Nikdy bych si netroufla nikomu cizímu do toho mluvit a nechápu, že se najdou tací, kteří si to troufnou...
 Misa, tri spunti 
  • 

Stari 

(26.10.2007 9:31:09)
Ahoj, chci dodat nazor jedne stare pani, co nas oslovila na nasi dovolene. Prisla nam pogratulovat k pocetne rodince a rikala: "Vetsi dar svym detem pro jejich stari jste nemohli dat nez jejich sourozence." A ja pevne verim, ze mela pravdu a u svych rodicu se mi to jen potvrzuje.
Me prijde rodina a deti o tom stesti byt spolu ne o skvelem vzdelani, presto ze travim s manzelem hodiny s detma a cteme a zpivame spolecne v ruznych jazycich.
 Margot+1 


Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 9:54:05)
Rozhodně nechci nikomu vnucovat, kolik má mít dětí, tohle je mi opravdu v tom nejlepším slova smyslu jedno. Ale jak tak čtu tu diskusi, uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že mám bratra, a to i teď, když jsme dospělí. Můžu se totiž spolehnou na to, že tady bude, že bude můj bratr za všech okolností a bude mi pomáhat ze všech sil a bez nároku na odměnu. Můžou to být banality - jako když jsem měla chřipku, byl pátek a v pondělí měl přijít realitní agent na byt, který jsem prodávala - brácha přišel a bez řečí vymaloval (nemít ho, musím shánět a platit nějakého vydřiducha). Ale jednou třeba přijdou horší věci, lidi můžou potřebovat, co já vím, např. kostní dřeň, a i kdyby zrovna ta jeho nebyla stejná, můžu si být jistá, že pro mě udělá všechno, co bude v jeho silách. Je jasné, že úplně stejně se může spolehnout on na mě. A nakonec, až nebudeme mít rodiče, bude to on, kdo mi z té nejbližší rodiny, která si mě pamatuje s nudlí u nosu, (doufám) zůstane nejdéle...
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Jsem ráda, že mám bráchy 

(25.10.2007 9:59:09)
budil:-) souhlasím

jinak já jsme ze tří dětí,manžel je tří dětí,chtěla jsme vždycky pět dětí.Nikdy mi nevadilo,že nemám svůj pokoj,naopak byla jsem vždycky ráda,že si mám s kým povídat,s kým si hrát pozdějc s kým chodit ven ,na koncerty a do klubů prostě jsem šťastná,že sourozence mám a nevyměnila bych je ani za pokoj pro sebe ani za dovolenou u moře.Takže u nás to bylo celkem logický vyústění,že máme tři děti:-) pět jich nebude:-(
Kroužky se dají najít i méně finančně náročné.Kubík chodí na Anglinu a na keramiku a letos(bude mu 6) začal chodit na spoortovní přípravku. je hodně živý,tak aby s eněkde vyřádil.
Aninka chodí ve školce na keramiku. To myslím zatím stačí.
Ale jinak myslím,že je celkem jedno kolik má člověk dětí,hlavně že je má rád. Jedináček nemusí být rozmazlenec,může to být pohodář a skvělej člověk.A naopak dětí můžu mít plný dům a můžou to být strašný lidi. Všechno je jen na nás,co a jak jim předáme.
To že je někdo sám a může jezdit s rodiči k moři a můžou si víc materiálně dovolit(třeba taky ne:-) zase neznamená,že se má líp. pro mě osobně(a doufám,že i pro moje děti) vždycky je a bude mnohem víc než dovolená u moře vzájemná blízkost,láska,porozumnění,ochota naslouchat atd atd..ovšem mít k tomu pár milionů zlobit se nebudu:-)))

PS: jinak ne mě taky lidi koukali blbě když jsme čekala třetí mimčo:-) takže nejen na maminky s jedním.
 Lavanda 


Re: Jsem ráda, že mám bráchy 

(25.10.2007 10:01:36)
Když jsem měla těsně před porodem s Šimonem, zazvonili u nás nějací dealeři od Telecomu. Mladá slečna do mě něco dula o výhodných tarifech, pak vyběhla Hanička, za chvilku i Honzík. A slečna byla úplně perplex. Valila na mě bulvy a pořád dokola se ptala, proč čekám proboha třetí, když už dvě doma mám...
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:00:14)
Ahojky. Mit sourozence jeste neznamena mit se na koho spolehnout a o koho oprit. Ani darce kostni drene se vetsinou nenajde v rodine. Ja jsem zase tak negativne ovlivnena vztahy v okoli (rozvody, zensky s detma na krku, co somrujou o alimenty od otcu, ktere uz prestaly zajimat, vztahy s alkoholiky, tahanice se sourozenci v dedickem rizeni...), ze na rodinu vubec nepomyslim.
 Bob the Ghost 


Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:13:37)
Jajo,
tak na ni nemysli.
Rodina je úplný nesmysl.

Stejně jako chtít alimenty po někom, koho už nezajímáš...

(Pozn: je to míněno ironicky)
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:30:04)
Ale moc k smichu to neni. Napr. dite zije ze vzduchu, nez se vymuzou prachy po jeho otci?
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:32:14)
Bobe jistě že ne vždy. Ale to těžko posoudíme.Důležité je co si z porodu odnesla a že to brání v početí druhého dítěte:-(
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:33:52)
Karino to snad záleží na tobě a manželovi jestli bude nebo nebude jedináček chudák ne?
 Bob the Ghost 


Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:33:02)
Jajo,
asi jsi mě nepochopila.

Píšeš, že "matky somrujou po otcích alimenty".

Podle mě to není žádné "somrování", ale naprosto oprávněný nárok. Už chápeš?
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 10:39:27)
jiste. Ale ve skutecnosti (a znam to ze sveho okoli) cekaji neskutecne dlouho na to, na co maji narok.
 Margot+1 


Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 11:00:41)
Nezlobte se oba na mě, ale jak alimenty souvisí se sourozeneckými vztahy? Samozřejmě, že partnerství nemusí vždycky vyjít, o důvod víc si libovat, že se můžu spolehnout na své(ho) sourozence...
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda, že mám bratra 

(25.10.2007 11:06:55)
zkusenosti v me rodine a mem okoli me ovlivnuji v tom, zda a kolik deti si "poridim"
 Lavanda 


"Cikánský komplex" 

(25.10.2007 9:57:38)
Potkala jsem onehdá jednu známou, maminku dvou dětí. Projela kolem nás další maminka s kočárkem a asi ročním prckem. Ta moje známá se podivila: "To už má druhé?" Tak jí říkám, že už čtrvté. A známá na to: "Proboha, to má nějakej cikánskej komplex, nebo co?" Dost mě to šokovalo.
 suzann 
  • 

Re: "Cikánský komplex" 

(25.10.2007 10:46:32)
tak za tohle by zasloužila facku. Když mě bylo 5,5 roku, mamce se narodila poslední dcera, páté dítě. Jsme skoro po roce :-).
Když jsem byla malá (a vlastně nikdy) tak jsem neřešila, jak to asi vypadalo. Pak jsme viděli známou, ta měla břicho, vezla asi 2leté dítě v golfáku, velde měla asi 4 a 6 leté. Já jsem se smála a řikala jsem mamce: "aha, takle nějak jsme vypadali" a ona na to "ne, ještě (v uvozovkách samozřejmě) hůř" :-)
Cikánský komplex, hezký no.
 Hana + 3 ks 
  • 

Re: "Cikánský komplex" 

(26.10.2007 10:26:34)
Tak o mně si dodnes spolupracovníci vyprávějí, jak mně potkali ve městě - na zádech sedačka s miminkem, v předu obrovské břicho, v jedné ruce nákupní taška, v druhé dcera a křížem přes ramena kabelka a prý jak to že nic nedržím v zubech :-)))
Příhoda č.2: Měla jsem v sedačce na zádech ročního syna a protože bych nestihla vlak, tak dvouletého jsem si vysadila na koníčka. Vlak jsem stihla, ale kluka mně ze zad sundával průvodčí, sama bych to už nedokázala :-)))))))
 Jenda00 


Kačko 

(25.10.2007 9:58:44)
jak psal někde nahoře Bob, o penezích to opravdu není. Cítíš-li to tak , pak v pořádku, ale nemluv o finaních. Mám děti tři, náš příjem komplem určitě není nadstandartní, přesto nejstarší dceři platíme už tři roky 2x týdně učitelku angličtiny a dále hodiny tenisu (hraje velmi dobře) + výdaje za dvojčátka. Na školné se už teď šetší korunky, vždycky sem tam něco. Můj muž říká, ŽE JÁ JSEM ČLOVĚK LEHCE NESKROMNÝ a přesto to jde, zvládáme bez problémů. Takže cítit to jen na jedno dítko ano, ale o penezích to určitě není.
 štěpánka 
  • 

Re: Kačko 

(28.10.2007 21:18:49)
No, o penězích to není, ale jen pro toho, kdo má "dostatek". (pro jednu rodinu je dostatek životní minimum, pro jinou nestačí ani 100 000 měsíčně) A o penězích to prostě je. Ani svým dvěma dětem nemůžu dát, co bych chtěla. A taky, jako autorka nemyslím značkové oblečení, každý rok dovolená na Tahiti nabo soukromou školu. Když byli miminka, též se mi zdálo, že o penězích to není, ale od té doby značně stouply náklady na všechno, co s dětmi souvisí (neb jsou již školáci a co toho třeba sní.....). A tak i když chodíme do práce oba, pořád se potácíme na hranici dluhů a nedluhů. A mě by se tak líbil třeba poloviční úvazek v práci.... Ale kdo by nás živil. Vůbec nemluvím o tom, že další dítě (a že jsme ho původněě i chtěli) by muselo viset v hamace u stropu. Byt není náš a navíc je malý. Na větší či vlastní - to leda tak vyhrát ve Sportce, což je značně neefektivní vydělávání peněz - při našem štěstí. A tak máme děti 2 a ne 3............ To ale neznamená, že já mohu kohokoli odsuzovat, že má jedno dítě, nebo 4 děti. To je každého zcela soukromá věc.
O nejapných řečech okolí bych též mohla vyprávět (děti až ve 30 - dvojčata). I dnes se mě ptají, kdy bude holčička. Jediná odpověď je - a kdy Ty budeš mít třetí dítě? Lidé vůbec takto neuvažují - dvojčata pro ně jsou 1 dítě, i když finančně je to minimálně dvojnásobek - dědit po sobě nemohou, apod... Myslím si, že dotazy na počet dětí v rodině přísluší jen nejbližším přátelům, resp. příbuzným a jiným lidem do toho prostě nic není...............
 Lizzie 


:-) 

(25.10.2007 10:00:44)
Káťo,

chtěla bych ti vyjádřit podporu. Za sourozence jsem sice ráda, ale nechápu, proč někteří mají touhu míchat se druhým do života, poukazovat na to, co je dle nich ,,normální" apod.:-) Pokud vám vaše rozhodnutí vyhovuje, není co řešit. A mimochodem..mít devět báječných sourozenců (případ velice dobré kamarádky) mnohým též zavání něčím strašně neakceptovatelným, takže opravdu platí: každý dle sebe:-)

Hodně štěstí vaší rodince.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:22:31)
No, Lizzie, když někdo na toto téma napíše článek na Rodinu, tak musí přece čekat, že se mu do toho budou ostatní míchat :-)
 suzann 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:48:19)
hih, Ráchel, to je fakt :-D
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 10:50:04)
susann, nevím, jestli jsi zachytila mou prosbu v jiné diskusi - velmi mě zajímá příběh tvých rodičů pro jeden projekt, mohla by ses mi prosím ozvat na email, napsala bych ti víc. díky!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: :-) 

(25.10.2007 11:00:23)
Ráchel
opno jde o to co je velké bydlení. my původně se třema bydleli ve 39 metrech.Loni jsme koupili 3+1 za 2000000.a jsme v Praze.pro nás je to velké...ikdyž už jsme namlsaná a říkám si barák by byl lepší:-)
Ale ceny šly hore takže za 2 miliony už v Praze opravdu ztěžka
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 12:20:33)
no, jelikož zrovna otázku bydlení aktuálně řešíme, tak by mě fakt zajímalo, kde v Praze k těm 3+1 za dvě mega přijít :)... Je taky fakt, že se třemi dětmi je 3+1 dost natěsno (i když záleží na metrech) - ale abych kvůli tomu litovala, že je mám, tak to teda nehrozí :)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: :-) 

(25.10.2007 12:23:51)
Ráchel pokud chceš OV tak to bude těžší. my měli Ov a museli jsme sehnat DV:-( na víc jsme neměli,ale v DV sehnat jdou..nebo aspon loni teda šly
 Lizzie 


Re: :-) 

(25.10.2007 18:36:34)
Ráchel, tady nejde o web rodiny, ale obecný předsudek. To, že si někdo pořídí jedináčka spousta lidí považuje za sobectví, lenost apod.,ale vždyť to je přece hloupost.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 20:41:06)
ale já přece netvrdím, že každý, kdo se rozhodne pro jedináčka, je líný a sobecký. ale tvrdit, že to je kvůli penězům, prostě u mě neobstojí.
 Lizzie 


Re: :-) 

(25.10.2007 20:46:40)
Ráchel,

peníze nepeníze, u tebe možná neobstojí, jiní počítají a já jim to nezazlívám a už vůbec se nedivím, ale to je věc názoru.

Jinak existují profese, při kterém je i jedno dítě opravdovým ,,luxusem", pro které je matka často schopna obětovat mnohé, ale pokud by si pořídila další může s původním povoláním seknout..

Sama nevím, jestli budu mít jedináčka nebo děti tři a ani to neřeším. Ale pravdou je, že reakcím okolí i na toho jedináčka, bych se usmívala, ať by byly sebeblbější...Ono to asi jinak ani nejde.

 Cucaracha+Daniela 5let+// 


Re: :-) 

(25.10.2007 20:46:48)
Kamarádce se nedávno narodila třetí dcerka. Můžu říct, že jí obdivuji. Má je s odstupem pár let a většinu času tráví s holkama sama. Manžel totiž pracuje mimo domov. Se svým manželem si postupně opravili starší domek, vždy z půjček. Já mám jen jednu dceru, budou jí 3 roky. V duchu stále zvažuji zda po dalším dítku toužím nebo ne. Též z okolí čas od času slyším - kdy si pořídíte další? Nebo kdy bude mít dcerka bratříčka(či sestřičku)? Moje mamka argumentuje, že o jedno dítě je velký strach, pokud jsou dvě, tak to tak není...já zažívám strach opravdu asi nadměrný, dcerka měla jisté zdravotní potíže až se nakonec diagnostikovala praktická hluchota. Takže nyní máme starosti s budováním komunikace ve znacích a připravujeme se na možnost kochleární implantace. I já do budoucna přemýšlím, zda bychom zajistili to po čem děti touží, jakmile začnou chodit do školy, pokud bychom měli víc než jedno. Ráda bych zajistila, aby se mohly věnovat zálibám, abychom jeli každý rok na dovolenou - a nemuselo by to být v zahraničí. Takže váhám, manžel v tom má zatím jasno - další nyní rozhodně ne - zrekonstruovali jsme nyní byt ve starém domku, vzali jsme si na to půjčku, máme dojíždění s dcerkou na různá odborná vyšetření, která rozhodně jen tak neskončí. Takže mě už též docela štvou otázky na další dítě, v tom jsem s autorkou článku rozhodně zajedno. Je to každého věc. Já spokojené rodiny s více dětmi fakt obdivuji - nevím zda na to mám (nemyšleno jen finančně...).
 Milina 
  • 

Re: :-) 

(25.10.2007 21:06:12)
Curacho, kdo ví, že je dcera postižená a přesto se vás blbě vyptává, je budto blbec nebo hulvát. Chytrému a inteligentnímu to docvakne.
 Monika + Tomík 
  • 

Konverzační téma 

(25.10.2007 10:04:17)
No, já bych řekla, že lidi nejsou snad ani tak netolerantní, ale že otázky typu "a kdy budete mít další?" (pokládané nejlíp ihned po opuštění porodnice) a "zkusíte ještě do třetice chlapečka (holčičku)?" jsou prostě takové obligátní, co každého napadnou, když vidí mámu s miminem. Mně se na druhé dítě ptá většina známých opakovaně (takže jim vždy znovu odpovím, že si předstvuji mezi dětmi rozdíl 3 roky, tak je ještě čas) a ptali se tak i mojí sestry, když porodila třetí dítě (má přitom chlapečky i holčičku). A já se tak často ptám taky, ono to to z člověka tak nějak samo leze :-) Takže ve většině případů to asi není třeba brát osobně (pokud Ti lidé prostě vezmou na vědomí odpověď, případně ji glosují jednou další "obligátní" větou. Samozřejmě asi existují lidé (viz článek), kteří se snaží Vás přesvědčit o své pravdě, ale většině je to, myslím, v podstatě jedno :-).
 Lavanda 


Re: Konverzační téma 

(25.10.2007 10:05:25)
Tak tohle je taky pravda, často je otázka o dětech prostě jen jakýmsi udržením konverzace, aby řeč nestála...
 Markéta a 5 lumpíků 


Počet dětí je každého věc.... 

(29.10.2007 13:41:46)
Myslím, že by se měl každý sám rozhodnout, kolik dětí chce a na kolik se cítí. Ať už k tomu má jakékoliv důvody.
Osobně ty důvody materiální moc neuznávám, ale každý jsme jiný a chápu, že někdo to vnímá jinak.
Sama jsem ze tří dětí, mám dvě starší sestry o 5 a 8 let. Nejstarší sestra už mne v podstatě "minula" - když mi bylo osm, jí už zajímali kluci, v 18 šla odešla studovat přes půl republiky a už tam usadila.. S prostřední sestrou jsme si docela rozumněly, ale 5-letý rozdíl už byl také dost, takže jsem nakonec část dětství měla skoro jako jedináček. V přepychu jsme nikdy nežili, já to spíš vnímala, že "z ruky do úst", to se ještě prohloubilo, když se v mých 12 rodiče rozvedli a otec bohužel příliš zájmu neměl (ani citově, natož materialisticky).. Ale nikdy jsem si nepřipadala kvůli tomu, že si nemůžu vše koupit méněcenná, angličtinu jsem se učila ve škole a teď mám myslím také dobré znalosti..
Přesto když jsem dostudovala a nastupovala do práce, představa mít hodně dětí mě vůbec nelákala.. Moje sestry měly už každá dvě, takže jsem dobře věděla o čem to je.. Nejraději bych měla jenom jedno dítě, ale jedináčka jsem nikdy nechtěla, tak jsem myslela max. 2. Pak jsem se ale seznámila s manželem a moje hormony začaly bláznit. Nejen, že jsem začala hrozně toužit po miminku (do té doby jsem to chtěla odkládat), ale hned po narození dcery, jsem věděla, že bych co nevidět chtěla další dítě a pak minimálně ještě jedno. Naše příjmy byly tehdá spíš lehce podprůměrné, ale vůbec jsem neměla strach, že bychom víc dětí neuživili. Syna se narodil přesně po dvou letech. Hormony se mi trochu uklidnily, s dalším dítětem jsem chtěla počkat déle než dva roky..ale ne zas více jak čtyři... Momentálně tedy čekáme třetí dítě, až se narodí, synovi budou 3 roky a 2 měsíce. Manžel touhu po velké rodině sdílí se mnou (on je pro změnu nejmladší ze 3 bratrů s věkovým rozdílem 7 a 8 let). Nechávám otevřenou otázku i čtvrtého dítěte - určitě bych se mu nebránila, ale nevím, jak se budu cítit fyzicky, přece jen je znát s každým rokem a každým dítětem větší únavu organismu. Ale pokud by bylo všechno v pořádku.. neřekla bych ne..
Lidé v mém okolí se hodně diví, že jsem chtěla třetí dítě, a že jsou tak málo od sebe.. Dokonce už jsem zaslechla i narážku na to, že využívám sociálního systému a nechce se mi dělat :-)) Já se zpět do práce opravdu neženu, ale ne kvůli tomu, že by se mi nechtělo dělat, ale raději se uskrovním a budu doma se věnovat dětem, které mi přinášejí velké uspokojení a radost, což mi budování kariéry nepřineslo..
Občas se lidí v okolí s jedním prckem také ptám, jestli plánují druhé dítě.. Ale ne proto, abych jim kázala o tom, že mají mít hodně dětí.. Jen tak, ze zájmu a zvědavosti :-) , jak to plánují u nich.. Je to přece každého věc... Argumentovat tím, že vymírá národ je hloupost, stejně tak, jako že je přelidněná planeta..
 Insula 


Nejsem jedináček 

(25.10.2007 10:09:18)
Jako dítě jsem nebyla moc ráda, že mám bratra. Byl o sedm let starší a tak měl vždycky "převahu". Ať už mentální (strašil mě např.) nebo fyzickou (při "bitkách). :-)))) Ale když v mých 14-ti letech umřela máma a otec zrovna nebyl "příkladný rodič" (finančně se jakž takž postaral, ale citově vůbec), tak jsem byla šťastná, že mám bráchu a ocenila jsem i ten věkový rozdíl. Dodnes máme super vztah.
Tím nijak nechci znevažovat rozhodnutí někoho, mít jen jedno dítě. Já jsem původně chtěla mít tři. Po prvním porodu jsem řekla, že jednou to ještě "přežiju", ale dvakrát už ne. Takže máme nakonec dvě děti a další už zřejmě nebude, i když mě občas ty "biologické hodiny" ještě "zatikají". Ale moje zdraví rozhodnuje tak trochu za mě, takže už je to s dětmi asi konec. :-)
 fisperanda 


Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 10:23:47)
Zrovna dneska jsme se o tom s manželem bavili. Ještě nedávno jsem byla celá rozkolísaná z toho, že jsem ve svojí životní úloze selhala, když se necítím na to, mít druhý dítě, a poprvé v životě jsem se nedokázala rozhodnout, co udělám, jestli přes to, že se mi do toho nechce, tak pořídím dceři sourozence, nebo poslechnu tak ňák sebe a prostě druhý dítě nebude. Pak jsme to teda zkusili, dala jsem těhotnění šanci čtyři měsíce. Když jsem zjistila, že se každý měsíc dívám na těhotenský test s hrůzou, že bude pozitivní, tak jsem usoudila, že takhle to dál nejde. Nasadila jsem antikoncepci a vyrovnala jsem se s tím, že druhý dítě nebude. Těch důvodů bylo spoustu. Tak jako jsem našla hodně důvodů pro druhý dítě, našla jsem úplně stejně důvody proti. Rozumově to člověk nevymyslí, buď to prostě chce, nebo ne. Pro mě je taky dobrý důvod to, jestli dokážeme dítěti poskytnout určitý standart, takže ano, záleží mi na penězích. Někdo to nevidí jako důvod, proč třeba druhý dítě nepořídit, pro někoho to důvod je, je to zkrátka věc názoru.
Myslím si, že jedináčci jako takoví ani nejsou tak strašně nešťastní lidi, ale že to z nich dělá okolí tím přístupem, jako "ty seš jedináček, seš chudák".
V okolí nemám nikoho, kdo by se nás hloupě ptal, kdy bude další... naopak, bezdětní kamarádi nás považují za hrdiny, že máme vůbec to jedno dítě :o)
Ještě není všem dnům konec, to je jasný, ale mně osobně tenhle stav vyhovuje, teď když jsem se s tím smířila, tak už jenom čerpám výhody.
 Karina 
  • 

Dík za ten názor 

(25.10.2007 10:31:38)
Já už od doby, kdy jsem čas od času přemýšlela o budoucnosti a dětech, jsem chtěla jedno, nejlépe holku. Tento "sen" mi zůstal dodnes, splnil se mi - jen mě stále znova a znova nahlodává okolí, vzbuzuje ve mně pocit, že je něco špatně (a to i od mých rodičů, otec je jedináček a prý byl chudák). Pro mě je priorita klid, pohoda, dopřát dítěti vše potřebné (ale nerozmazlovat ho zbytečně), cestovat si jako malá rodinka - mé vzpomínky jsou na uhoněné dovolené (mám jednoho sourozence, kterého miluju, ale v dětství jsem ho často vnímala spíš jako přítěžek - chtěla jsem si hrát s kámoškami a musela jsem ho všude brát s sebou). FAKT BUDE CHUDÁK? To jediné mě trápí...
 Bob the Ghost 


Re: Dík za ten názor 

(25.10.2007 10:34:56)
Karino,
jisté to není, ale je pravděpodobné, že "fakt bude".
 karina 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(25.10.2007 10:35:27)
A ty jsi co? Taky jedináček?
 Karina 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(25.10.2007 10:41:47)
TeĎ se dívám, že má otázka zní útočně - myslela jsem tím otázku, jestli je tu nějaký jedináček a cítí se jako chudák? Nebo to máte spíš z doslechu (jako třeba já).
 Kateřina 
  • 

Jsem jedináček a nijak jsem netrpěla 

(25.10.2007 13:46:28)
Jsem dospělý jedináček, je mi 41. Nikdy jsem bez sourozence nijak netrpěla. Myslím že jedináčkové mají problémy jen v případě, když je rodiče neberou mezi děti, nechodí do školky atd. Už jsem měla různé debaty s kamarádkami, které se na mě často obracely a chtěly, abych manželům potvrdila, že mají mít další dítě, jinak bude jejich jedináček trpět. Vždycky jsem je zklamala - mně sourozenec v dětství fakt nescházel. Měla jsem docela prima vztah s rodiči, hodně přátel, nijak sama jsem se necítila. Paradoxní je, že znám pár velmi vychovaných a příjemných jedináčků a pár méně příjemných dětí ze sourozeneckých skupin. Samozřejmě to není dáno počtem dětí, ale možná tím, že rodiče jedináčků se svým dětem často víc věnují. Ne proto, že na více dětí není čas, spíš proto, že jedináčkové bývají často ty "vymodlené" děti a rodiče vědí, že už další dítě mít nebudou. Můj osobní názor je, že lidé mají mít tolik dětí, kolik si jich mít přejí a kolik jich mít mohou, bez ohledu na to, co jim radí okolí. Váš život nikdo jiný nežije a nikdo jiný mu nerozumí. Pokud budete svému dítěti věnovat čas, není důvod, proč by z něj měl vyrůst problematičtější dospělý, než je ten, kdo měl dva sourozence (ostatně sourozenci se zase v dospělosti vymlouvají, že to mají v životě těžké, protože byli ti "prostřední", "nejmladší", ...)
 dulca 
  • 

Re: Jsem jedináček a nijak jsem netrpěla 

(26.10.2007 8:32:02)
Jsem taky jedinacek a nejstastnejsi z toho nejsem a to i presto, ze jsem vzdycky kolem sebe mela hodne kamaradu a rodice se mi fakt venovali. V jedinackovstvi pro me je vic nevyhod, nez vyhod.
 Pruhovaná 


Re: Dík za ten názor 

(25.10.2007 22:33:53)
Tak jo, já se cítím jako chudák.
Fakt je mi hodně líto, že sourozence nemám.
Monty za mně řekla vysoko nahoře to, co mně napadalo přo čtení příspěvků - sourozenecké konstelace mi připadají asi tak stejně "vědecké" jako horoskopy. Každý se tam najde a u každého to může být jinak.
Takže se necítím jako chudák, protože jsem si neměla s kým hrát a od koho se učit se dělit, že bych byla přetížena nebo kdovíco jiného v dětství.
Sourozenci mi chybí teď.
Chybí mi to nenahraditelné pouto, které u kamarádů z dětstvé zkrátka nenajdeš, společné vzpomínky, sdílení, kořeny. I kdybych sourozence neměla úplně nejraději, kdybych si ho nevážila, byl by to můj sourozenec, moje rodina.
Soudím pochopitelně podle své zkušenosti a toho, co mohu vidět kolem sebe. Jistě mohou být zkušenosti jiné. Ale nemít sourozence znamená nemít někoho, kdo je podstatou jako ty, a nemít ani tu šanci takového vztahu.
Být jedináček bylo neutrální a z určitého hlediska fajn v dětství, je to na houby teď.
 nada 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(28.10.2007 2:40:22)
Nejsem jedináček, mám bratra o 6 a půl roku mladšího....takže trochu jsem jedináčkem byla. Věkový odstup byl dán mým zdrav. stavem, mám vrozenou ortop. vadu. Pak jsem brala bráchu jako samozřejmost, někdy jako ocásek, někdy mi lezl strašně na nervy. Rozuměli jsme i se prali. Nikdy jsem nepochopila proč chtěla kamarádka abych u ní přespala, proč mi tak strašně zavídí, že mám bráchu. Ona jedináčkovstvím trpěla. Já prostě brala bráchu opravdu jako samozřejmost. Hlavně proto, že rodiče byli z více dětí a já mám 13 sestřenic a bratranců a dodnes se celá rodina stýkáme...dnes jsem poznaĺa vnučku mé sestřenice. Ale až ve 30 jsem ocenila, že bráchu mám a uvědomila si, že to až taková samozřejmost není...zemřel mi náhle otec, byl to velký šok, který nikdo nečekal..byl velmi aktivní, jeho první infarkt byl poslední. A tehdy jsem si uvědomila, že tu mám někoho, kdo to prožívá stejně (manžel se snažil mě podpořit ale ....) Byli jsme dva na zařizování, dva na bolest, dnes se snažíme oba pomáhat s nemocnou matkou. Nejsme na problémy sami. Naše děti mají strejdu, který pomůže, pohlídá. Prostě je tu. Rodiče jednou všichni ztratíme, ale sourozenec je ten nejbližší kdo nám zůstane. A věkový rozdíl se v dospělosti maže.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(25.10.2007 10:38:34)
Karino, určitě nebude vyloženě chudák. Bude ale ochuzená o určité zážitky a schopnosti. Může se stát, že pro ni bude těžší komunikovat s vrstevníky a bude jim připadat (díky kontaktu především s dospělými) "přemoudřelá". O jedináčcích a nejen o nich viz kniha Kevina Lemana "Sourozenecké konstelace" od Potrálu - doporučuju, je skvělá, určitě se v ní poznáte, nasmějete se :) a taky vám dá tipy na výchovu jedináčků, prvorozených, prostředních i benjamínků.
 Reya 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(26.10.2007 10:26:01)
Mezi námi, každý je v životě o něco ochuzen.
 Lizzie 


Re: Dík za ten názor 

(28.10.2007 10:56:52)
Ráchel,

jedna z mých nejlepších kamarádek je jedináčkem, navíc starších rodičů a je vychována přísněji a ,,samostatněji" než mnozí z několika dětí. Pohodářka. Takže vše také nelze brát podle knížek..existuje mnoho jiných aspektů a vlivů.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Dík za ten názor 

(28.10.2007 12:05:54)
Lizzie.... jeeee.... kolikrát budu dokolečka opakovat, že to je JEDNA z věcí, která nás ovlivňuje??? uf uf, řekl indián!
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 10:35:12)
Ono totiz v dnesni dobe je o penezich skoro vse. Staci si prohlednout ceny v drogeriich, zajimat se o to, co stoji skolni potreby, tabory, skoly v prirode, lyzarske vycviky, doplatky za leky, ockovani... Obcas se snazim neco malo prispet synovci.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 10:42:52)
jajo, vážně si myslíš, že nežiji v reálném světě? že neznám ceny v drogérii, že nevím, "co stoji skolni potreby, tabory, skoly v prirode, lyzarske vycviky, doplatky za leky, ockovani..."? Ano, stojí to všechno dost peněz. A nejsme bohatá rodina. Přesto máme tři děti. Netvrdím, že je zásadně špatné mít jen jedno, ale svádět to na peníze mi připadá dost divné. Je hezké, že přispíváš na synovce, ale podle finanční teorie o pořizování dětí by se asi ani raději neměl narodit...
 fisperanda 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 11:54:57)
Ráchel, tady todle ale vyznělo dost útočně. Podle mě není nic špatnýho na tom, když si někdo určí jaký má možnosti a podle toho se rozhodne pro jedno, dvě nebo víc dětí.
Pro mě třeba tohle důležitý je, myslím ty peníze. Všechny ty řeči okolo, že dítě by nemělo být samo, a že ve dvou je veseleji, hm, to je fajn, ale pro mě je priorita, abych to dítě uživila. V momentě, kdy budu obracet každou korunu a na večeři budem už týden mít brambory na loupačku, mě u srdce asi nebude hřát, že si děti skvěle rozumí. No ale každý má priority jinde.
 jaja 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 12:27:11)
Diky Fisperando!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 12:32:52)
hm. brambory na loupačky 7 dní v týdnu rozhodně nejíme :), své děti uživíme, jednoduché to s penězi vždy není, ale prostě to jde, když se chce.
 Lenka 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 18:41:37)
Ano, vy třeba ne, ale je spousta lidí, která je na tom o něco hůře než vy a ty peníze pak hrají velkou roli...Jsou to třeba lidé, kteří více dětí chtějí, ale právě z těch finančních důvodů si jich víc opravdu dovolit nemohou. Ne proto, aby mohli každý rok jezdit k moři, aby mělo dítě spoustu kroužků a aby mu dali dostatečné vzdělání, aby mohli rozmazlovat nejen dítě, ale i sebe, cestovat, užívat si.....ale proto, že i s jedním dítětem sotva vyjdou třeba jen s jídlem. Tady naopak zase někdo může namítnou "a proč si teda pořizovali vůbec nějaké dítě, když jsou na tom tak zle? Vždyť ani tomu jednomu nemohou dát dostatek", ale to je proto, že děti milují, chtěli by vychovat alespoň jedno, přestože sami rodiče večeří jen suché kůrky od chleba - aby se jejich jediné dítě najedlo normálně. Jak by se dalo nazvat toto? Nezodpovědnost? Sobeckost? Jednu takovou rodinu znám, i když příběh začínal trochu jinak - dítě nechtěli, protože nebyli peníze ani na to, postarat se o jedno dítě a žít na normální úrovni. Ale otěhotněli neplánovaně, dítě si nechali, milují ho a je pro ně vším..snaží se mu dát vše (i na úkor sebe samých), někdy je to pro ně dost složité, ale vždycky tak nějak skoro vyjdou. Jen jedno mu dát nemohou - sourozence - to už by asi opravdu nezvládli. Prostě žijí v jiných poměrech, proč někdo nemůže pochopit, že je to někde i horší? Nemám ráda věty typu: Vždyť to jde, my máme děti dvě...tři..., nežijeme nijak nad poměry, ale i s tolika dětma se dá vždycky vyjít. No, prostě někdy se opravdu nedá a i s jedním je to velký boj o finance. A to oni by si přáli mít alespoň děti 4!
 Hanka 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 21:48:53)
Díky Lenko,

věřím, že to takhle bohužel je, i když sama takovou rodinu neznám. Ale četla jsem příběhy myslím na stránkách FOD a z toho je zřejme, že jsou i rodiče, kteří dávají své děti do adopce, protože si nemohou dovolit je vychovávat. Je to strašně smutné. Určitě své děti milují, a vedi oc v zivote prijdou. Je dobre mit tohle na pameti.
A obdivuji moc maminky, ktere sve deti donosi a daji do adopce, nez by sly na potrat. A okoli je treba jeste odsoudi, ze se neuskromnily. Potrat by byl prijiman lepe.
Rachel to vsechno vidi moc cernobile: kdyz to jde u nas, jde to i jinde. Ale tak to byt nemusi.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 22:25:31)
Ahoj Lenko, vím, že jsou v ČR lidi, kteří jsou na tom finančně mnohem, mnohem hůř než my. A chápu, že je pro ně těžké uživit byť jen jedno dítě. Sama jsem mmch vyrostla v rodině, která byla zvlášť jednu dobu hodně chudá...
Já jsem ale reagovala především na původní článek a příspěvky, které se mu podobají. Článek opravdu nepůsobí tak, že ta rodina je o suchých kůrkách...
S rodinami, které na tom byly velmi špatně a žijí ve velmi náročných sociálních podmínkách a snaží se o své děti postarat, jak se dá, jsem pracovala a vím, že to je v našem systému velmi náročné. Kolikrát je jediná pomoc, kterou náš stát těmto rodinám nabídne, je umístit děti do dětského domova... děsný. Tyhle rodiny ovšem nemají počítač a nepřispívají na tuto webovou stránku.
 Jirina, 5 deti 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(25.10.2007 18:32:30)
Ano, toto se mi zda hodne dulezite. Jestlize se na (dalsi) dite necitim, byla by to jiste chyba a asi i nezodpovednost ho mit, at uz mam penez hodne nebo malo.
Znam ze sveho okoli pripad, kdy se dite narodilo jen na natlak okoli, matka jej neprijala a dnes je z tohoto mladeho cloveka pouze troska.
 Lizzie 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(26.10.2007 18:49:51)
Fispe, to je moc sympatický přístup pohodářky.:-)
 samyce 


Jsem vděčná za to,co mám 

(27.10.2007 12:09:29)
Také jsem řešila dilema jedno dítě nebo víc.Sama mám 3 sourozence,ale dětství nebylo úplně harmonické,rozvod,alkoholismus atd..V těch dobách sourozenci opora-drželi jsme při sobě.Nikdy jsem neměla 100% pocit,že jsem chtěné a milované dítě,museli jsme si lásku krást.
Později jsem se provdala,narodil se nám syn,bohužel po 4 měsících manžel tragicky zemřel.Zůstala jsem na všechno sama,bylo to dost těžké,ale překonali jsme to.
Nyní je synovi 5 let a já jsem moc ráda,že to tak je.Nerada vzpomínám na období dlouhého a těžkého porodu,kdy arogantní porodník měl stále dost času,dělal nemístné vtipy a nebýt jiného lékaře,který zasáhl a ukončil mé trápení císařským řezem,určitě bychom díky komplikacím nepřežili.
Po 4měs.nastalo další období,kruté,kdy týden po pohřbu manžela dostal syn oboustr.zánět stř.ucha.To mě stálo hodně sil,stres,nevyspání.na všechno jsem byla sama.Bohužel mám synovo dětství spojeno se stresem,smutkem.
proto ted,když mám po 3letech partnera a řešili jsme,jestli další dítě,jsem se zachovala asi sobecky,řekla jsem,že nechci.On to nechává na mě,je tolerantní,syna má moc rád,vlastní děti nemá.
Jsem možná srab,ale užívám si konečně klid,žádný noční pláč,stres a samota.Měla jsem kvůli tomu rozhodnutí výčitky,hodně lidí říká,jedináček je málo,s dalším partnerem byste měli mít svoje,chlap potřebuje potomka.Ale já se na to prostě necítím a tyhle řeči od lidí,co tohle neprožili nemám ráda.Vím,že je hodně mladých vdov,co mají podobný osud,budu moc ráda za jejich zkušenost.Ale já už prostě chci pohodu.V létě jedeme pod stan nebo s partnerem na víkend na motorce a je to konečně v klidu,žiju a nepřežívám.
 Lavanda 


Re: Jsem vděčná za to,co mám 

(27.10.2007 15:18:07)
Úplně s tebou souhlasím. Myslím si, že máš nejsvětější právo na odpočinek po tom všem, co jsi musela prožít. Kdo ví, možná ještě změníš názor, ale teď je asi příliš brzy.
 samyce 


Re: Jsem vděčná za to,co mám 

(27.10.2007 19:41:07)
Dík za názor a podporu.Je fakt,že člověk míní a život mění.Uvidíme,co přinese,věřím,že vše pozitivní.Přeji totéž i tobě a celé rodině,hlavně pevné zdraví.
 Zuzana+Terezka 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(27.10.2007 22:53:43)
Teda Fisperando, já už nevim.... Já mám někdy dojem, že seš moje dvojče, které potají na internet napíše to, co se mi honí hlavou :-)) Situaci, kterou popisuješ já mám v bledě modrém. I se všemi detaily. Fakt. Jen s tím rozdílem, že my jsme mimi "odložili na neurčito".
A už u tvého minulého článku o tom, zda si kvůli financím atd. pořídit další dítě jsem si řikala, že to snad neni možný, že já snad žiju ještě někde druhej život. Akorát je úplně stejnej jako ten, kterej žiju tady :-))))))
Tak ahoj a ať si to těžce rozhodnuté "čerpání výhod" obě užijeme !
 fisperanda 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(27.10.2007 23:13:31)
Díky, to mě potěšilo :o)
 Zuzana+Terezka 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(27.10.2007 23:18:19)
Tak bezva. Kdybys měla třeba mezi tím nicneděláním s jedináčkem chvíli nudu, klidně mi písni na mail, můžem to všecko probrat a zdrbnout :-)) Zatím ahojky, Zuzana
 Lizzie 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 11:02:50)
Fisperanda je fajn:-) Mě - ač nematce - je dost sympatická, vše bere povětšinou racionálně a v pohodě, což mi připomíná vlastní rodinu..a i ta její mírná ironie se mi dost líbí.
Pohodě zdar:-)
 Lizzie 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 11:12:36)
Milado,

nevím, co je iracionálního na Fisperandině příspěvku ohledně jedináčka. Jinak tuším, že v nějaké dřívější diskusi - na což možná narážíš - bylo něco ohledně zubní prohlídky, a myslím, že právě Fispe psala, že dcerka dosud u zubaře nebyla - tak nebyla, já bych tam dítě vzala,ale nebudu na ní koukat skrz prsty, to mi přijde jako hloupost.

Jestli si myslíš, žes mě svým názorem nějak zahanbila, tak se pleteš. Stojím si za ním.

Krásnou neděli:-)
 Lizzie 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 11:32:12)
Milado,

já psala, že vše bere POVĚTŠINOU (správně česky: většinou) racionálně, nenapsala jsem, že VŠE BERE RACIONÁLNĚ.

Jinak toto slovíčkaření mě nudí a zdá se mi trochu trapné. Promiň, ale jo.
 Lizzie 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 11:39:29)
:-) V poho.
 fisperanda 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 17:25:14)
Lizzie, díky, taky jsi mi véééélice sympatická, zrovna dneska ráno mě napadlo, nevím proč, že na to, že nemáš děti, jsi taková zralá osoba, co to má v hlavě tak ňák pěkně sesumírovaný :o)
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Jsem ráda za jedináčka 

(28.10.2007 23:17:09)
ahoj, psala jsem před chvílí tak trochu "protinázor" - ale ono to není tak jednoduchý ;-))
Jedináček "chudák" být může /pokud se jím nechá udělat;)/ - ale také vůbec nemusí! Mně jako jedináčkovi dobře nebylo.
No ale má to zajisté i mnoho výhod.
Také čas od času zjistím, že mít jen jedno (dítě;)), dodělala bych si bývala možná řidičák, sehnala slušný místo (možná), měla víc peněz (které jsem asi trošku podcenila) a byla víc v klidu. Míň závislá na čemkoliv a na komkoliv. Pravda! (tedy možná;-))
A možná by mi ani jedno z toho nevyšlo...
Můj rozum byl v obdoví "váhání, zda další" přesně uprostřed - spousta důvodů pro, ale i proti. A rozhodlo jakési iracionální vnitřní chtění - který strašně chtělo ještě jedno miminko...!
no a tak bylo, možná i iracionálně;)
každej to má nějak, a nějak se rozhodnout musí...
hezký večír;)
i.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda za jedináčka 

(29.10.2007 7:57:01)
to iracionální chtění není myslím až tak iracionální :)
 sunsung 


ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 10:38:55)
jenom bych radila ještě tak kolem 38 věku si to vše promyslet, jestli fakt jenom jedno, po 40 už je pak skoro pozdě...

taky se zamyslet nad tím, že jedno dítě může jít třeba studovat někam do zahraničí nebo se provdat či oženit daleko a zůstanete tady bez dětí (pochopitelně může se stát i něco ošklivého)nemyslím hned na nejhorší, ale třeba se rozvedete se současným partnerem a soud přiřkne dítě druhému z rodičů..prostě jedno dítě je málo, taky jednou nebudete tedy Vy jako rodiče a pak je opravdu sourozenec ten jediný nejbližší pro radu, pomoc v nemoci nebo jenom tak na vzpomínání o dětství...porod může být šílený, ale pořád je to maximálně 3 dny a co je proti tomu celý život Váš a Vašeho dítěte...a k těm kroužkům na které jsou a nejsou peníze, zeptejte se dětí zda budou raději chodit na výtvarku nebo budou mít brášku nebo sestřičku
 sunsung 


Re: ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 10:44:33)
ještě k těm porodům, pokud máte nějaký děsivý zážitek z porodnice, tak jde jen o to si někde jinde domluvit porod, tak aby se to dalo vydržet a ne slepě jít do toho samého ústavu...jak se často stává, nemít dítě jen kvůli porodu je škoda
 suzann 
  • 

Re: ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 10:57:30)
mimochodem, dělala sem au-pair v UK, u staré paní (tedy ne u dětí) a ta má kluka a holku a ona je v Německu, on v Lucembursku. Takže víc dětí kvůli samotě ve stáří, to ještě nemusí znamenat že vše vyjde tak, jak si člověk přeje.
 Katka a Ondrášek 
  • 

Re: ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 15:29:04)
Ahoj Katko, a přemýšlela jsi někdy nad tím, že by se Káťi mohlo něco stát?? Nechtěla bych něco přivolat, ale i tohle musí člověk zvážit.
Moje kamarádka přišla tragicky o bratra a jejich mamka se z toho složila. Teď je na tom relativně dobře, protože má ještě tu mou kamarádku a ta má teď malé mimčo.
Představ si, že ti bude 40 a najednou tady Káta nebude a ty budeš sama. A další mimi už nepůjde. Pak nebudeš mít to co jsi všechno budovala komu předat.
My máme zatím jedno a určitě chceme druhé. Jak říká sousedka - jedno je pro strach.
Určitě respaktuji tvoje rozhodnutí a nějak ti nenutím to moje, ale možná by stálo se nad tím zamyslet.
 katka+katka 
  • 

Re: ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 15:35:57)
I já respektuju tvůj názor, ale Káťa je jen jedno, i kdybych měla 10 dětí, tak už by to prostě nebyla Káťa a žádný jiný dítě by jí nenahradilo. Jinak strach mám "zakázáno" prožívat od manžela, když jsme právě zjišŤovali, co jedináčkům vadí, hodně z nich uvádělo přehnaný strach rodičů a nedůvěra od nich. Tak se tenhle pocit snažím něják brzdit
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: ještě jednou to zvážit... 

(25.10.2007 15:55:04)
Katko s ondráškem
ono myslíš že tři a více dětí není o strach? jak už tady bylo řečeno.. kdybych přišla o jedno jediné z nich,nikdy my ty dvě nemohou nahradit to,které odešlo.To by to potvrdila každá z maminek,kterým se to bohužel stalo:-((
 Isabellla 


Nevim, nevim... 

(25.10.2007 10:46:00)
No tak dítě zatím nemáme. jsem v začátcích radostného očkeávání, ale taky čím dál tím víc přemýšlím nad tím, jestli jedno nebo dvě. Když jsem řekla mamče, že asi chceme jen jedno, tak mi na to odpověděla, že jedno dítě je pro strach. No něco pravdy na tom určitě bude.
Já osobně mám bratra a vyrůstali jsme v jednom pokoji, myslím že v dětství to nevadí, ale později jsme každý potřeboval více soukromí a to prostě nebylo možné.
Nevím nevím budu se určitě rozhodovat srdcem, ale finance v tom určitě budou hrát velkou roli. Taky vím, že pokud někdy bude druhé, tak až první půjde do školy ráda bych si děti užila, tím nechci říct, že pokud jsou brzo dvě za sebou tak je to nejde, ale je to určitě více vysilující snažit se naplno věnovat oběma.
 Grape a Marťa+Dainka 


Jsem jedináček..bohužel 

(25.10.2007 10:47:52)
Jsem dospělý člověk, který teď sám očekává příchod prvního potomka (doufám, že bude ještě jeden) a stále na sobě nesu "stigmata" jedináčka, když pominu to, že se mi vždy smáli (což mi bylo jedno). Moji rodiče už druhé dítě mít nemohli. Byla jsem sice sama na všechno to dobré, ale hlavně sama na všechno to špatné a jsem na to sama doteď. Byla jsem vždy dobře zabezpečené dítě v maximálním rámci možností mých rodičů. Troufnu si říct, že rozhodně nejsem rozmazlené dítě, které mělo vždy vše, na co ukázalo. Moje životní hodnoty jsou myslím v absolutním pořádku. Problém je v tom, že dítě (a nejenom to) se potřebuje podělit o své pocity s někým opravdu blízkým..a nejsou to vždy rodiče nebo kamarádi. Z rodičů mi zůstala jen maminka, a ta mi paradoxně působí nejvíc problémů. Všechno, co se jí děje, jde na moje bedra a čím je starší, tím je to horší. Neměla jsem se s kým podělit o starosti v pubertě, kdy nám rodiče "nerozumí", ony totiž kamarádky nejsou všechno. A dnes se nemám s kým dělit o to, co se děje s mojí stárnoucí matkou. Vím, že ne všichni sourozenci si rozumí, ale podle mého to stojí za to riziko.
Ovšem..na konec musím dodat..počet dětí je jen volbou rodičů, protože i oni mají právo na svůj život. Zvažte jen vždy všechny okolnosti..někdy i přes velkou snahu něco dítěti chybí :o)
 Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 


Re: Jsem jedináček..bohužel 

(25.10.2007 10:59:25)
Grape11....myslím,že máš naprostou pravdu...já jsem celkem ze tří sourozenců...nejstarší je bratr a nejmladší je ještě sestra...jsem prostřední...mamka byla vždy moje kamarádka,ale i přesto jsem spoustu věcí mámě říct nemohla...třeba,když jsme rozbili okno...s brácho jsme to nějak zakamuflovali a bylo to...prostě jsme se navzájem podrželi,když bylo potřeba...A dnes jsou naše vztahy nejen se sestrou ale i s bratrem na takové úrovni,že kdybych udělala cokoliv,nebo se dostala do jakékoliv životní situace,tak vím,za kým jít...nejen rodiče by pomohli,ale i oni...je opravdu lepší být z více dětí,protože když tu jednou nebudu...bude mít sice moje dceru už svojí vlastní rodinu,ale to není vše,co potřebuje...není to jen manžel,ale potřebuje třeba sestru či bratra,kteří budou mít na spoustu věcí jiný pohled...třeba co by se týkalo její rodiny...a o tom to je....takže máš pravdu...ale rozhodnutí je jen na váš kolik jich chcete...manžel je ze dvou a já ze tří...takže buď dvě...nebo tři a jelikož nám to dvakrát nevyšlo a o mimi jsme přišli...dohodli jsme se na třech...čím víc,tím líp...a nejsme bohatí...jsme průměrná česká rodinka...ale chceme mít víc dětí,protože jednou budou mít jeden druhého...
 dulca 
  • 

Re: Jsem jedináček..bohužel 

(25.10.2007 11:48:16)
Taky jsem dospely jedinacek a s tvym nazorem plne souhlasim.
 Šárka+ Terinka 4 roky  
  • 

Re: každého věc 

(25.10.2007 12:22:03)
Docela určitě je věc každého,jestli bude mít jedno dítě nebo deset.Ale myslím si,že bez ohledu na to,kolik má kdo dětí,by jim měli rodiče dát to nejlepší co jim dát mohou,a nyní vůbec nemám na mysli finanční a materiální stránku.Vidím to u mojí sestřenice-má pět dětí.Nejmladší první třída,nejstarší 18 let.Nemají vlastní bydlení,bydlí v domě své matky,kde mají dá se říci jednu obytnou místnost,v té tráví většinu dne,pak mají ještě tři pokoje přeplněné krámama,tam pouze spí.Ale jde o to,že sestřenice se dětem nikdy ani trošku nevěnovala,nehrála si s nimi,nečetla jim,nic je nenaučila,kašlala na jejich zdraví.Oba kluci velice špatně mluvili,jeden do osmi let,druhému není pořádně rozumět dodnes,a to je mu osmnáct,a nejmladší holčina byla také velice hloupá,zaostalá ve vývoji,v pěti letech ještě nebyla schopna namalovat sluníčko,protože ji to nikdo neučil,od dvou let šilhala a nikoho to nezajímalo.Sestřenice je schopna se o děti postarat pouze tak,že jim dá najíst,oblékne,umyje apod.Už je takhle doma osmnáct let,to jí mateřská skončila již před dvěma rokama.Pět dětí má pouze proto,že je líná jít do práce.Takže to vidím jako špatný důvod mít pět dětí a to je důvod proč jí vyčítám to že jich má pět.A ještě jedna věc k tématu.Sousedka měla tři děti,jedno se jí ve dvou letech utopilo v potoce,syn jí zemřel v sedmnácti letech na leukémii.Dodnes je vděčná za to,že jí zůstalo aspoň jedno dítě.Jinak počet dětí a důvody je opravdu naprosto individuální záležitost.A rozhodně není pravidlem to,že jedináček musí být sebestředný,sobecký nebo se hůře přizpůsobovat.Stejně tak neznamená,že když má někdo více sourozenců,že všichni táhnou za jeden provaz.Otec mé dcery má dvě sestry a celá rodina žije v tom, že tam každý mezi každým dělá rozbroje a všichni se vzájemně štvou proti sobě,včetně rodičů.Můj současný přítel taky nemá moc pěkný vztah s vlastní sestrou,naopak se mají velmi rádi se svým nevlastním bratrem. Já sama mám dvě sestry,o 8 a 10 let mladší,velmi si mezi sebou rozumíme,pokud někomu teče do bot pomůžeme si,máme se moc rádi.Ale takové vztahy máme v rodině odmala,naši nám vždycky dávali spoustu lásky,snažili se nám dát vše co bylo v jejich silách,věnovali nám spoustu času a vždy u nás byla pohoda a láska,i mezi rodiči.Takže docela určitě povahu člověka,bez ohledu na počet dětí v rodině,kromě mnoha jiných okolností ovlivňuje i přístup rodičů k dětem.Ale myslím si,že pokud se někdo odvolává jen na peníze,a přitom to není žádný chudák na sociálních dávkách,je to opravdu jen o tom že se nechce vzdát luxusu a pohodlí,z něhož by musel slevit a mít na své pohodlí třeba o dva tři tisíce měsíčně méně.Kdo více dětí chce,ten se neodvolává na peníze a cestu si vždycky najde.
 Grape a Marťa+Dainka 


Re: každého věc 

(25.10.2007 12:53:47)
Bohužel..máme i případy a není jich málo, kde mají zcela nezodpovědní a neschopní rodiče hromadu dětí. Takové děti jsou potom chudáci na celý život, nikdo jim totiž neukáže, že oni sami by se měli chovat následně jinak. Tito rodiče se vůbec nezajímají o důvody a důsledky, co přináší počet jejich dětí a jejich zanedbávání..je jim to jedno. A opět bohužel..nemůžeme jim to zakázat.
Naopak si myslím, že tady v diskuzi se tito rodiče nevyskytují a že důvody, které se tady uvádějí, mají rodiče dle svého svědomí rozmyšleny.
Přesto..kdyby to šlo, dala bych za sourozence milión :o) Rodičům jsem to nikdy nevyčítala..ani bych nemohla, to příroda chtěla jinak.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: každého věc 

(25.10.2007 13:16:29)
Mám jenom takový nepatrný dotaz... zřejmě opět narážím na fakt, že jsem z odlišnýho vesmíru. :o)
Většina mých přátel a kolegů má sourozence. Vídají se velmi sporadicky, na svatbách, na pohřbech, na rodinných oslavách, pokud ta která rodina podobné veselice organizuje. Neudržují spolu žádné důvěrné vztahy, i kdyby se milovali sebevíc, protože jsou prostě dospělí a mají vlastní život, svoje rodiny, svoje přátele... protože přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami, zatímco sourozenec, byť vlastní krev, nám může být povahově a názorově vzdálen jako pohoří Altaj. Mám sestru, pravda, nevlastní; máme vcelku dobré vztahy, ale vídáme se poměrně málo, i když bydlíme ve stejném městě. Naprosto věcně a pragmaticky vzato - proč by mi měla chybět, kdyby nebyla, a naopak já jí?
Tohle jsem nikdy moc nepochopila, tu orientaci na něco, co je zatraceně dočasné, já od začátku předpokládám, že syn v dospělosti bude žít svůj vlastní život a sem tam se navštívíme, rádi se uvidíme a on pak půjde tam a já tam, každý po svém. Život není jen těch cca 18 let, kdy jsme za děti zodpovědní, nebo se mýlím? Co potom, až vypadnou z domu? Upřímně řečeno, znám dost lidí, kteří nemají děti a jsou ve stáří spokojení, aktivní a rozhodně ne osamocení, ale taky dost těch, co se realizovali pro své děti, které jim ve dvaceti - plus mínus - udělaly pá pá a oni dneska zahořklí, zlomení a osamocení sedí doma a nadávají na osud. Těch variant možného vývoje je X a sázet všechno na jednu kartu mi připadá, no... řekněme malinko nepředložené, toť vše.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: každého věc 

(25.10.2007 13:24:35)
Milado,
no, ale to je právě individuální - pro mne je to třeba vedle vzdělání (pokud syn bude studijní typ a bude mít sám zájem se vzdělávat) osobní přístup a čas. Chci svý dítě obohatit o to nejlepší ze sebe podle svých možností; když mu pořídím sourozence, možná mu zlepším sociální dovednosti, ale o ten čas a zájem se už bude muset dělit a já ho mám málo i pro jedno dítě, natož pro dvě.
Pro mne je strašně důležitý, když se synem komunikujeme, abychom si rozuměli, abych mu něco mohla předat, vysvětlit, věnovat mu pozornost - pokud vedle mne bude skákat batole nebo řvát mimino, nebude to už takový. Takže pro mne JEDINÝ možný řešení jsou dvě děti s větším věkovým rozdílem, což zas vzhledem k mýmu věku a možnostem už stejně moc nepřipadá v úvahu. :o)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: každého věc 

(25.10.2007 13:32:38)
Monty, já si myslím, že pro život je právě to, že se děti musí o čas a pozornost dělit, docela zdravá zkušenost... ale možná, že na víc, než jedno dítě nemáš vnitřní kapacitu, a to já chápu, tu má každý jinou.
Já osobně jsem původně uvažovala o 4 dětech. Teď vím, že na ně nemám kapacitu, že vnitřně "pokreju" jen ty tři. Zároveň mě dostalo, když jsem to někomu říkala s tím, že "ale člověk nikdy neví, může se stát, že otěhotním", a dotyčná se zeptala, zda bych šla na interupci. Myslela jsem, že špatně slyším. Řekla jsem jí, že bych byla samozřejmě ráda a hotovo. A nemluvím do větru - před pár měsíci to zrovna vypadalo, že je to reálná možnost... a já věděla, že pokud by to tak bylo, tak holt budu muset dospět k tomu, že se mé vnitřní možnosti rozšíří.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: každého věc 

(25.10.2007 13:38:22)
Ráchel,
nemám a jsem si toho vědoma. Není to o tom, že bych to NEZVLÁDLA - člověk vydrží víc než pes. :o) Ale prostě to tak nechci. Pro mne je vztah se synem jedinečnej právě v tom, že spolu můžeme bejt JEN my dva, mluvit o - jak syn říká - "našich věcech", protože jsme si v některých povahových rysech hodně blízcí, ale v jiných bohužel strašně vzdálení a já zrovna jeho kombinaci zděděných vlastností považuju za dost nešťastnou a chci mu pomoct, aby tím netrpěl. Vím, že v tuhle chvíli by další dítě strašně narušilo náš vzájemnej vztah. On to ví taky, takže debaty o sourozencích končí tím, že NE. Oboustranně. :o)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: každého věc 

(25.10.2007 20:15:52)
Monty, neber to nijak blbě, ale... neděláš si z něj spíš partnera, který ti vlastně chybí? Je to to, co je pro něj to pravý ořechový? Tím ovšem rozhoně netvrdím, že máš máš mít další dítě...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: každého věc 

(25.10.2007 20:32:27)
Ráchel,
jéžiš, to určitě ne! :o)
Navíc mně partner nechybí - to, že mám trochu nestandardní rodinný vztahy neznamená, že jsem sama.
Jednám s ním tak, protože to jinak neumím, to ad jedna, a ad dvě proto, že se snažím nedělat to, co mi nejvíc vadilo na vlastní mámě a babičce. Syn je totiž MALEJ, ale není BLBEJ. Ze mne dělali doma nesvéprávnýho debila v tom smyslu jako "neříkej, že ti je zima, v tomhle svetru ti NEMŮŽE bejt zima", "neříkej, že tě ty kalhoty koušou, ty kalhoty NEMŮŽOU kousat" atd. - tak to prostě nedělám a vychovávám ho (pokud se tomu dá říct výchova) jinak, ale fakt mi nikoho nesupluje, to ani omylem. :o)
 Markéta 
  • 

Komunikace 

(25.10.2007 13:36:00)
Monty, to je právě jeden z mnoha mýtů (kterým jsem taky dřív věřila), že další dítě omezuje komunikaci s tím prvním. Že když kolem nás bude skákat batole, tak svému předškoláčkovi sotva něco pořádně vysvětlím. Ale teď mohu s čistým svědomím prohlásit, že je to pitomost. Že předškoláček se naučí, 1. že někdy prostě musí dotaz chvíli počkat; 2. soustředit se, i když kolem sebe nemá absolutní klid; 3. není středem vesmíru ani on, ani jeho odtaz. Batole poslouchá a v hlavičce mu to pracuje, i když samozřejmě všemu nerozumí, a navíc zjistí, že se všechno nemůže přizpůsobovat jemu jen proto, že je "malej". No a já 1. se taky naučím, že nejsem středem vesmíru já ani moje pohodlí (a že jsem tuhle teorii jako jedináček vyznávala hodně dlouho); 2. dokážu myslet s mým prvorozeným a zároveň rukama stavět lego pro menšího, aby byl chvíli klid, a pak zase přecvaknout a věnovat stejně intenzivně menšímu a jeho "velkým problémům". Fakt to jde.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Komunikace 

(25.10.2007 13:41:25)
Markéto,
neříkám, že to nejde obecně. Pro mne by to byl problém. Ad jedna - nebyla jsem na MD s jedním dítětem a nemohla bych si dovolit jít ani s druhým. Stíhat práci na plný úvazek a potřeby DVOU dětí je pro mne nepředstavitelný. Už s jedním je to malinko problém, nemám na něj tolik času, kolik bych si přála a kolik by syn potřeboval. Na MD to jde třeba i se třema dětmi, ale při práci, navíc takový, která ti někdy sežere i 12 hodin denně, víkendy, svátky... to si radši ani nechci představit.
 Markéta 
  • 

Re: Komunikace 

(25.10.2007 13:45:43)
Já to chápu a nechtěla jsem být nijak osobní - jak jsem psala výše, původně jsem se aky chtěla "spokojit" s jedním. A ne že by mi to "soukromí e dvou" někdy nechybělo. Navíc souhlasím s tím, že do něčeho takového nemá nikdo zvenku co mluvit. Na druhé straně člověk dokáže neuvěřitelné věci, když musí - a měl by si na všem najít tu pozitivní stránky.
 sunsung 


Re: Komunikace 

(25.10.2007 17:01:29)
Monta jsi ještě hrozně mladá, sourozenci k sobě najdou cestu třeba až ve stáří po ztrátě životního partnera...a nebo taky nikdy, ale to je život


mám druhé dítě ve čtyřiceti, manžel je starší, uvažuji o tom ještě malé pořídit sourozence, aby až umřem tady nezůstala sama.
 Hanka+Adélka 02/03+Bětka 09/06 


Re: každého věc 

(25.10.2007 16:12:56)
Ahoj Monty, mám dceru stejně starou jako je tvůj syn... a batole. Se starší mám skvělý vztah, povídám si s ní, vysvětluju, předávám jí co znám - pořád. Stejný to není, pravda. A to v tom, že k tomu všemu má ještě příležitost rozvíjet vztah se ségrou! I kdyby si v dospělosti nerozumněli, to, co spolu prožívají TEĎ jim dá neocenitelné - lásku dalšího člověka. Popsat se to pořádně nedá, to musíš vidět. Už teď je vidět, jak se mají rády, záleží jim na sobě. První roky věku dítěte (jak asi všichni víme) jsou pro jeho sociální rozvoj nejdůležitější. I kdyby to mělo zůstat jen u toho - je to super! Vidím, jak to starší hodně pomohlo, je samostatnější
 Evelyn1968,2děti 


Re: každého věc 

(28.10.2007 14:15:00)
Mně je jedno, jak to kdo má doma.

Ale já jsem měla vždycky představu dvou dětí. Porodnice, porod, 1. tři roky u prvního byly hrozné, tak jsme s druhým dlouho čekali:o). Ale pořád jsem měla pocit, že nejsme jako rodina komplet, že nám ke klukovi chybí ještě holčička nebo brácha-kamarád. Po druhém porodu (skoro 7 let po prvním), jsem si hrozně oddechla, že to mám konečně za sebou a že už jsme úplná rodina. Kdyby syn neměl sourozence, celý život by mě to mrzelo, jsem ráda, že jsme to zvládli. I když druhé těhotenství a porod (v 7. měsíci), byl ještě mnohem horší než první.

Tři děti jsem nikdy nechtěla, to už mi přijde jako moc, takhle jsme 1 na jednoho a je to fajn:o).

Ale fakt je mi jedno, kolik kdo má dětí, je to osobní věc. Jen je mi líto dětí z početných rodin, které si děti pořídí, a nemají pak na základní potraviny (tím nemyslím nikoho tady z Rodiny, myslím opravdové sociální případy, jedna taková holka se mnou chodila do třídy a byla kvůli tomu i šikanovaná).

E.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: každého věc 

(25.10.2007 13:21:12)
ti, kdo se "realizují" dětmi, myslím dost riskují právě to, že se jim děti v dospělosti odcizí... S bráchou se nevidím nějak zvlášť často, ale vím, že bych byla jiná, kdybych ho neměla. Myslím, že to, že mám sourozence, mě ovlivnilo dost.
 Valkýra 


Re: každého věc 

(25.10.2007 13:22:59)
Monty,
souhlasím, že těch variant možného vývoje je X. Je mi jasné, že by bylo lepší mít děti nejmíň dvě, ale proč to lámat přes koleno, když prostě po druhém netoužím. Takové ty řeči "taky byste to přežili a nějak to vychovali" beru, ale asi jsem moc velký sobec na to, abych si nakládala dobrovolně něco, co pociťuji předem jako nepříjemné.
 Margot+1 


Re: každého věc 

(25.10.2007 13:34:58)
Podle mě to právě nic dočasného není, jak už jsem psala výše. Hloubku vztahu se sourozencem nemůžeš měřit tím, jak často se spolu vídají nebo jestli se i dospělí koupou spolu ve vaně ;-) Moje zkušenost je naopak taková, že se nemusíme nijak zvlášť přesvědčovat o své náklonnosti. Ten vztah je totiž natolik pevný a stálý, že můžeme druhého nechat žít. Ale je možné kdykoli navázat tam, kde jsme skončili, pokud je potřeba, abychom jeden druhého podrželi.
 Barča 
  • 

Re: každého věc 

(26.10.2007 18:51:08)
Brácha se mi zabil, když mi bylo 27. Vždycky jsem chtěla víc sourozenců, ale bohužel a teď, když nemám ani toho jednoho mi hrozně chybí nějaký člen rodiny, kromě rodičů, hoooodně blízký a jsem šíleně šťastná, že mám 4 děti a dá Bůh a ony nezažijí tento pocit.
Mám samozřejmě nádherné manželství, dokonalého muže :-), ale prostě mi chybí brácha.
Takže jedináčka - děkuji, nechci.
 In 
  • 

Re: každého věc 

(25.10.2007 13:36:41)
Take bych za sourozence dala zivot. Ted, v dospelosti.
Jak tu nekdo psal, na radost clovek dokaze byt sam, na starosti a smutek uz je to horsi.
Co kdyz uz rodice nejsou a nevyjde vam manzelstvi?
Ano, kamaradi jsou dulezite, ale rodina je rodina.
Bez sourozence je zivot dost osamely, rodice i deti jsou generacne jinde.
 Hanka+Adélka 02/03+Bětka 09/06 


Re: Jsem jedináček..bohužel 

(25.10.2007 13:13:10)
Oslovil mě tvůj komentář, dlouho přemýšlím, jestli mám nebo nemám na článek napsat, jak to cítím já. Bylo toho spoustu řečeno, jen jedno, co teď zaznělo od tebe bych ráda podtrhla. To, jak jsi psala o tom, že za to riziko to stojí. Přesně to si myslím. Pořídit dítěti sourozence je podle mě prostě velká "citová investice". Někdy se to, pravda, nepodaří, ale když jo, pak je to bomba! Mít skvělý vztah se sourozencem je strašná výhra (viz moje máma se svou sestrou, stárnou, ale pořád mají někoho, kdo zná jejich dětství). Pokud se sourozenci mít rádi nebudou, škoda, ale za pokus to stálo. Investice je holt investice!
P.S.: sama mám o 6 let staršího bratra, vztahy máme celkem vřelé, můj důvěrník to ale není; a mám dvě dcery - zainvestovala jsem :-)

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.