| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Britští rodiče se s výchovou moc netrápí...

 Celkem 37 názorů.
 mateřídouška 
  • 

netrápí 

(17.10.2007 9:05:57)
trápí se asi každý rodič...(vím jak to asi autorka myslela)neznám člověka,který by nepřemýšlel nad výchovou svého dítěte
možná právě Ti kteří bezhlavě přebírají výchovu svých rodičů ve smyslu mě také mlátili apod...
já když si vzpomenu na své dětství plné strachu (alespoň v přítomnosti otce)...když se na dětství podívám s odstupem od emocí, tak mi přijde celkem v pohodě,ale bylo provázeno mocenskými zákazy a příkazy hrozbamy fyzickými tresty atp. stále jsem byla ve střehu aby mi za něco jedna nepřilítla,ale přitom jsem nevěděla přesně důvod.stačilo možná jen vysvětlit a vysvětlovat proč to a to ne místo výhružek a fyzického terstání ale i i psychického vydírání.
a teaké respektovat že dítě je dítě a že všichni můžeme dělat chyby,nebýt vždy dokonalí občas se vztekat tím víc pokud to patří do zdravého vývoje dítěte kolem dvou tří let.
musím říci,že vypořádat se s modelem výchovy u nás doma (i když po rozvodu rodičů,který jsem si sama přála a zpětně si zase uvědomuji jak mi nepřítomnost otce zase jinak chyběla natož mým bráchům,to mamka vzala do svých rukou jinak)není vůbec jedoduché. jsou situace kdy vybuchuji, stále zvažuji jestli má "mírná" výchova je to ono, pročetla jsem spousty knížek až jsem našla jednu která se mi stala opravdu dobrým průvodcem. udělala jsem si trochu jasno i sama v sobě. už jen její název mě nadchl. jde o jedno slovo RESPEKT. zkrátka

Respektovat a být respektován

nenutím,ale doporučuji, zvláště pokud nesouhlasíte s u nás tradiční autoritativní výchovou,ale trochu hledáte tu míru protože hranice jsou velmi důležité rozdíl je v tom stanovit hranice dětem nebo je vtvořit spolu s dětmi
přeji všem hodně sil a štěstí a vzájemného respektu na této cestě
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 9:26:54)
Já příliš autoritativní výchovu považuji za chybu. Bohužel máme v širší rodině příbuzné,kteří ji praktikují, jejich syn je ve věku mého staršího a chodí s ním do školy. Rodičů se upřímně bojí - a já to nějak nedokážu zkousnout. Proč by se proboha devítiletý kluk měl neustále bát a být ve střehu ?Te´d už to došlo tak daleko,že jsem to musela řešit,kluk vymněnil s mým synem nějaké desky na karty hokejistů (to ted zrovna u nás frčí)za čokoládu a pak se doma bál,že dostane vynadáno,tak řekl,že mu je můj syn vzal.No nakonec se to vysvětlilo - prý ví,že náš kluk nařezáno nedostane,tak to takhle řešil.
Už jsem se neudržela a mamince řekla,že jestliže se jejich syn permanentně bojí a nemá minimum svobody (aby si mohl vyměnit jednu klučičí blbost za jinou),že se nedivím,že jim začíná lhát.
 mateřídouška 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 10:28:47)
jo je to smutný
člověk si říká, že dnes už je jiná doba a pak přijdeš do školky kam dáváš své dítko a slyšíš od jné maminky "co ti padá,ty chceš na zadek?" nejde o to jen nemlátit,ale dítko má asi nějaký problém ať už se nám zdá malicherný či ne a je třeba ho naučit ten problém řešit a jednou na zadek se vyřeší asi málo co natož naučit dítko povytáhnout si tepláčky,a pokud je to zdržovací manévr jak oddálit příchod do školky tak to myslím také jedna výchovná nezachrání,spíše chápající rozhovor,jenže s ním není člověk hotový jedna dvě...také jeden příklad z dnešního rána
v rodině máme také ze švagrovi strany zcela jiný přístup,jediná věc kterou asi s tím můžeš dělat je chovat se k synovci s respektem,aby si uvědomil,že to jde i jinak a sám pak nepřevzal výchovu svých rodičů... člověk k tomu musí sám dospět a nikomu memůžeš nařídit aby se choval tak a tak nebo jinak, s respektem ksobě samému i k ostatním.
já třeba dnes když jdeme za dědou(mým tátou)mám s ním nejlepší vztah co kdy jsem měla. najednou se spolu bavíme a diskutujeme v pohodě, řekla bych že mne celkem bere a někdy co řeknu je skoro až svaté:-),je to až k smíchu, protože jako dítě jsem pro něho nebyla partner a možná kdyby se naši nerozvedli nebyla bych ani teď. možná bych byla malý uplakánek někde v koutě,co já vím. rozhodně vím že nějakého toho sebevědomí jsem nabrala až ve starším věku. a dost dlouho mi trvalo kdy jsem se potřebovala stále někomu zavděčit a zalíbit,než jsem dospěla ktomu,že nedělám věci proto, aby mě někdo chválil či netrestal atp., ale že mám/e z nich nějaký užitek,dělám je pro vlastní pocit,potřebu ,někomu pomůžu....
stejně tak nezabráníš aby se ke tvému dítěti nechovali stejně autoritativně třeba ve škole,školce a vůbec,myslím že ještě s tím bude dost potíží. jen si říkám,že je pro dítě nejdůležitěší to jak se k němu chováme v nejjužší rodině. děda stejně tak jako na nás používá na svá vnoučata posmívání atp. naštěstí u toho bývám já a tak si sám už dost vyslechl. on to bere za normu, ale možná už o tom také přemýšlí.učím děti mu(a i ostatním)říkat co se jim nelíbí.a samozřejmě i mě samé to především. m.
 fisperanda 


Re: netrápí 

(17.10.2007 11:21:18)
Vybalancovat výchovu tak, aby nebyla ani moc autoritativní, ani liberální, to je jako chůze po žiletkách. Myslela jsem si, že výchova je sranda, teda než se dcerka narodila. Mně dělá úplně strašně zle, když ji musím furt něco zakazovat, nebo přikazovat, já na to prostě nejsem stavěná, ale v rámci jejího bezpečí musím. Taky se ale snažím ty příkazy a zákazy omezit na nezbytně nutný věci.

A úplně nejvíc mi dělalo špatně, když dceři rodinní příslušníci říkali třeba: "no ty ses zase počurala, to snad ne, taková velká holka, to je teda ostuda!" Já sem věděla, že to neudělala schválně, že se prostě snaží, ale že jí to tentokrát nevyšlo. A takovýhle ponižování mi přišlo hloupý. Taky jsem to řekla, aby takovýhle věci prostě přešli radši mlčením.

Myslím si, že vypěstovat v dítěti zdravý sebevědomí je jedna z nejtěžších věcí. Člověk bez sebevědomí celý život tápe a nemůže být šťastný.
 Bumbi&05,08,10 


Re: netrápí 

(17.10.2007 15:28:07)
Fisperando,
u naseho syna tohle "Ty ses zase pocural? No nevadi, priste to bude lepsi." fungovalo celkem motivacne. Navic - castokrat se pocural "natruc" (jakoze mel se jit vycurat, odmitnul s revem, prave byl "zamestnan" a pak za 10 minut se pocural). Za to teda sprdung dostal. Dnes to resime tak, ze i kdyz je "zamestnan", tak si jde na nocnik misto na zachod a nocnik si prisune ke sve "praci" - cili nemusi prerusit, ale nepocura se. U nas si na nocniku proste muze hrat (coz jak vim, se treba zase netoleruje v jinych rodinach).
Kazde ditko je jine.

Zase me stve, kdyz mamka vycita klukovi, ze ma plinku na noc. Ale to je bohuzel o me a me pohodlnosti - nemusel by ji uz davno mit, kdybych v noci reagovala na jeho knourani a VSTALA A DALA HO VYCURAT. Jenze ja v noci spim a nevstavam (pokud neplace z nejakeho zavazneho duvoudu - curaci knourani trva tak 5-10 min, pak to pusti do plinky). Takze to je o MOJI LENOSTI a ne o NESCHOPNOSTI DITETE. Coz by mela mamka vycitat me a ne klukovi, ten za linou matku, ktere plinky prat nevadi, nemuze :-D.
 Bumbi&05,08,10 


Re: netrápí 

(17.10.2007 15:28:23)
mamka - mysleno moje mamka, cili babicka
 helena,dva kluci 
  • 

Re: netrápí 

(19.10.2007 12:17:19)
Jak máš starého kluka ? Není nikdo,kdo by v noci vstal za tebe ? Jesti to totiž v dítěti zafixuješ, muže se počurávat dlouho , dlouho , dlouho... helena
 Iva, 3 děti 
  • 

Re: netrápí 

(19.10.2007 21:59:27)
Já bych to s tím počůráváním neviděla tak černě, to dlouho dlouho dlouho nejspíš nebude ani do maturity, pokud je dítko zdravé a normální:-)))

A maturita dítka tu bude fakt hnedle, věřte mi:-))))))))))

Ale vážně. Myslím že hlavní problém je ten, že "u huby držené" děti které se bojí svých rodičů, často navenek vypadají "vychovanější" než děti vedené liberálněji, protože si zkrátka nedovolí, ale co se děje u nich v nitru a za jakou cenu to je se ukáže až o hodně let později, v jejich dospělosti. Takže je tu voda na mlýn těm, co tento výchový styl propagují. Navíc je to zvyk v naší populaci stále děti peskovat, vyhrožovat atd., a kdo o tom nepřemýšlí dělá to automaticky svým dětem dál. Navíc není jisté jestli to, co se dnes doporučuje jako nejlepší výchovný přístup se za chvíli neukáže jako chybný. Takže těžko říct, co je nejlepší výchova, asi jak pro koho. Jedno je ale jisté, pokud budete vychovávat cizí děti tak v KAŽDÉ rodině bude hodně věcí které byste vy dělali jinak....
 suzann 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 11:37:50)
je to smutný. Myslím že kromě nutností zmíněných mateřídouškou (respektovat že dítě je dítě a že všichni můžeme dělat chyby,nebýt vždy dokonalí občas se vztekat tím víc pokud to patří do zdravého vývoje) je také nutné si uvědomit - mám dítě, je sice moje a po mně, ale je individualista, jedinečná osobnost, ne všechno co dělá mi možná přijde normální (zvlášť možná v pubertě, ale i předtím) ale je to prostě on/ ona. Stejně jako já mám zájem o desing, přírodu, nemám ráda televizi atd. atd. tak on/ona je zase jiný. A beru ho tak.
Zatím děti nemám, ale jsem zvědavá jak to pak doopravdy dopadne. Naše rodina byla totiž taky dost v autoritativním duchu, a já mám občas pocit, že mi je zatěžko tolerovat i odlišnosti manžela... ;-) (natož dítěte, které "má poslouchat"...) no uvidíme
 Lenka 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 13:44:15)
Taky nemám ráda mocenskou autoritativní výchovu. Sama sem si jí užila až dost a musím říct, že teprve dnes v mých 30 letech se ze mě stává normální člověk, a ne ustrašené stvoření, které každou chvíli čekalo facku a bálo se cokoliv říct, pohnout se, zasmát se. Za všechno rány a neustálý křik. Nevzpomínám na svoje dětství ráda, protože se ode mě skutečně čekala dokonalost a byla jsem v podstatě taková loutka v rukách mé matky, která si se mnou dělala co se jí zlíbilo. Od druhé třídy jsem trpěla obrovskými migrénami a zvracením, byly rozhodně psychického rázu. Ani to s rodiči nijak nepohnulo, řekli že to je vývin, vůbec si nepřipustili, že by to bylo z nich. Je mi vlastně dobře až teď, když sem od matky hodně daleko. Asi to vyzní hrozně zle, ale nemám ráda svou matku za to jak se ke mě chovala v dětství, i když vím, že chtěla pro mě jen to nejlepší. A otce nemám ráda za to, že i když se mu to nelíbilo, chtěl svůj klid a nemotal se do toho. A rozhodně nechci, aby mě moje děti neměly rády. Ach jo, tak sem si aspoň trochu vylila srdce.
 Lenka 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 13:45:09)
Taky nemám ráda mocenskou autoritativní výchovu. Sama sem si jí užila až dost a musím říct, že teprve dnes v mých 30 letech se ze mě stává normální člověk, a ne ustrašené stvoření, které každou chvíli čekalo facku a bálo se cokoliv říct, pohnout se, zasmát se. Za všechno rány a neustálý křik. Nevzpomínám na svoje dětství ráda, protože se ode mě skutečně čekala dokonalost a byla jsem v podstatě taková loutka v rukách mé matky, která si se mnou dělala co se jí zlíbilo. Od druhé třídy jsem trpěla obrovskými migrénami a zvracením, byly rozhodně psychického rázu. Ani to s rodiči nijak nepohnulo, řekli že to je vývin, vůbec si nepřipustili, že by to bylo z nich. Je mi vlastně dobře až teď, když sem od matky hodně daleko. Asi to vyzní hrozně zle, ale nemám ráda svou matku za to jak se ke mě chovala v dětství, i když vím, že chtěla pro mě jen to nejlepší. A otce nemám ráda za to, že i když se mu to nelíbilo, chtěl svůj klid a nemotal se do toho. A rozhodně nechci, aby mě moje děti neměly rády. Ach jo, tak sem si aspoň trochu vylila srdce.
 Katy, syn 20 měs. 
  • 

Re: netrápí 

(17.10.2007 21:31:57)
Ahoj, hledam tu knihu Respekt na internetu a nemuzu ji najit, muzes o ni napsat neco vic? Urcite by me moc zajimala. Diky
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: netrápí 

(17.10.2007 21:36:30)
Mrkni sem, je tam i obsah a ukázky: http://www.alman.cz/knihy/006965/Respektovat-a-byt-respektovan.html
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: netrápí 

(18.10.2007 10:05:49)
Jej, skočil mi tam jiný odkaz, myslela jsem tento: http://www.zkola.cz/zkedu/Predskolou/Respektovat/Knihy/15350.aspx
 mateřídouška 
  • 

Re: netrápí 

(18.10.2007 8:59:54)
titul se jmenuje :
respektovat a byt respektován, nakl spirála
kolektiv autorů - manž.Kopřivovi a J. Nováčková, D. Nevolová
ještě jejich www . zkola.cz/respektovat
dělají i semináře pro rodiče a učitele (vychovatele)
někdy bych nejradši některým učitelkám dávala tuto knihu darem....
 Róza 
  • 

škoda 

(17.10.2007 12:53:52)
Škoda. Podle názvu článku jsem čekala, že se konkrétně dozvím o odlišnostech v naší a Britské výchově. Dočetla jsem se ovšem jenom, že odlišnosti jsou :-(((. Ale jaké??? Mělo sem smysl tohle vůbec uveřejnit?
 betsy 
  • 

Re: škoda 

(17.10.2007 14:56:26)
přesně, kromě ino, že jí sendviče je ten článek o ničem ... ostatně jako většina článků tady - nešlo by to trochu zprofesionlizovat ????
 betsy 
  • 

Re: škoda 

(17.10.2007 14:57:15)
přesně, kromě ino, že jí sendviče je ten článek o ničem ... ostatně jako většina článků tady - nešlo by to trochu zprofesionlizovat ????
 MM 
  • 

Přesně tak... 

(17.10.2007 15:37:07)
... taky jsem zklamaná "bezobažností" článku :-(. Tak snad někdo o stejném tématu napíš něco zajímavějšího a informativnějšího... M.
 perdita 


Re: Přesně tak... 

(17.10.2007 17:17:18)
Souhlasím, tohle je článek naprosto o ničem. Navíc jsem alergická na zobecňování. Jistě, někteří britští rodiče jsou zastánci uvolněnější výchovy, někdy až moc, ale to se nedá aplikovat na všechny! Můj muž, Brit, je stejně liberální a stejně přísný vychovatel jako já. Náš známý Brit je rozumně přísný, jeho manželka Češka tak nesmyslně liberální, až vychovali totálního spratka. Takové články vytvářejí v českém (některém) čtenáři pocit nadřazenosti - my umíme děti vychovávat lépe, asi jim to dělá dobře, proto tu tyto články jsou. Myslím, že například náhled do britského školství by byl skvělý a zajímavý, ale musí mít učitou formu, nějakou myšlenku a náplň. Howgh:-)
 sally 


Re: Přesně tak... 

(18.10.2007 7:26:14)
no mě zůstává rozum stát nad tím, jak je do role odborníka na britskou výchovu pasován někdo, kdo byl šest měsíců v jedné rodině na malém městě...
 mateřídouška 
  • 

Re: Přesně tak... 

(18.10.2007 9:04:00)
nevímám to jako ,že dívka ze sebe dělala odborníka, odpovídala na otázky jí položené o věcech s kterými má zkušenost
článek je takový neucelený, jenom nástřel,ale i to někdy stačí k zamyšlení takže to nakonec může mít dobrý dopad. jen záleží na nás co s tím uděláme nebo neuděláme
 Ivana Procházková 


Britská výchova 

(18.10.2007 10:01:25)
Tak musím říct, že britská výchova, když jsem se s ním svého času setkala jako au-pair (je to asi 13 let zpátky), mě naopak velmi nadchla.

Je pravda, že malé děti tam jsou mnohem rozjívenější a nikdo to neřeší (vzpomínám si, jak jsem byla třeba vyplesknutá z toho, že malý klučina skákal v autě úplně všude - ne při jízdě, ale na parkovišti - dokonce se vyšplhal na volant, stoupal na zataženou ruční brzdu.. nebo večer před koupáním nahatý vyletěl z koupelny na zahradu pohrát si a poválet se v písku.. rodiče to brali jako úplnou normálku a správné chování). Zatímco v ČR tehdy platilo, že hodné dítě = dítě, které ani nemukne, vzorně pozdraví a moc neotravuje dospělé.

Britská výchova mě ale nadchla předvším proto, že jsem měla mimo jiné i porovnání, jak se chovají starší děti (kolem 12 - 14 let). V rodině byly 2 starší holčiny v tomto věku a shodou okolností mám bráchu o 10 let mladšího, který byl v té době zhruba stejně starý jako ony. Mezi nimi byl neuvěřitelný rozdíl v chápání zodpovědnosti. TY HOLČINY se chovaly mnohem zodpovědněji než můj brášula a jeho vrstevníci. Tenkrát mě to překvapilo, ale ono to je logické.. :)
 hb+3děti v PP 
  • 

Re: Britská výchova 

(18.10.2007 10:39:41)
Neodvážila bych se zobecňovat na jakékoli téma, tedy ani na téma britská výchova. Strávila jsem v Anglii před 16 lety rok a půl a starala se o dvě děti v britské rodině. Ani nevím, zda bych tu výchovu nazvala liberální - možná v tom smyslu, že se rodiče snažili, aby děti dělali věci se skutečným zájmem, a tedy jim v tomto směru dávali mnohem větší volnost (osmiletý Joe hrál na housle sice mizerně, ale moc rád, když ho později přestaly bavit, přešel na saxofon, u kterého už vydržel).Děti měly ale velmi jasně stanovená pravidla, která musely respektovat - večerka, sladkosti pouze v určený čas, televize velmi omezená a "povolené" pouze rozumné programy - v tomto směru bych jejich výchovu označila za velmi moudrou a důslednou. Je pravda, že nepořádek v dětském pokoji se moc neřešil - ale osobně to nepovažuji za žádnou tragédii - uklízelo se jednou začas, a co děti zvládly, uklízely samy. Rodiče se dětem maximálně věnovali, i když až po příchodu z práce - společně četli, povídali si a hlavně - věnovali skutečnou pozornost jejich problémům i jejich zájmům. Musím říci, že v řadě ohledů pro mě byla výchova dětí v této rodině velkou inspirací.S rodinou jsem stále v kontaktu a máme výborné vztahy.
 Hana 
  • 

Re: Britská výchova 

(18.10.2007 12:18:21)
Musim napsat, ze me clanek pekne rozproudil krev. Bydlim a vychovavam sveho syna v Anglii, takze mam s tzv. britskou vychovou nejake zkusenosti, ale to co zaznelo v clanku je jenom zkusenost jedne osoby v jedne rodine!
Je to jako kdybych komentovala ceskou vychovu stylem - caste pouzivani fyzickeho nasili, nerespektovani vyvoje ditete (napr. navyk na nocnik jiz od 9 mesicu), nezdrava nekvalitni strava....
 Magda77 


Re: Britská výchova 

(18.10.2007 17:25:03)
také nemám ráda zobecňování, takovéto češi jsou takoví a britové makoví... sama jsem před dvanácti lety strávila jako au-pair v anglii dva roky, za tu dobu jsem pracovala pro několik rodin (v jedné jsem žila a trávila s nimi nejvíce času, ale protože obě holky chodily do školy a rodiče nikdy nechodili nikam večer, mohla jsem dělat další "vedlejšáky"). také jsem tam měla spoustu kamarádek au-pair a nakoukla tak i do dalších domácností. každá z rodin, které jsem poznala, byla úplně jiná a nějak nemůžu najít nic, co by jejich výchově dávalo nějaký sjednocující, zobecňující prvek. v rodině, kde jsem žila, např. děti zásadně večeřely dřív než rodiče, a něco jiného (podle mě horšího), ale v jiné rodině byla společná večeře rodinným rituálem, na kterém si rodiče zakládali. u nás rodiče byli večer vždy doma a nikdy nevyužili možnosti někam si vyrazit, když děti jsem jim mohla kdykoli pohlídat, do jiné rodiny jsem pravidelně docházela na noční babysittingy. někde byli věřící, jinde ateisté. těch rodílů bylo skuteně nepočítaně.
 zuzkasim 


Re: Britská výchova 

(18.10.2007 14:04:08)
Před 9 lety jsem trávila ve Skotsku dvoje prázdniny, sice jsem se tam nezabývala výchovou dětí, ale s dětmi jsme přišli do styku dost. S přítelem jsme hodně debatovali o jejich výchově nevýchově, mohly si opravdu dělat téměř to, co chtěly, rodiče je nijak zásadně neomezovali. Jenže pak jsme se rozhlédli kolem sebe na dospělé či téměř dospělé lidi a ti byli úplně stejní jako my, spousta z nich slušných, vstřícných, pár neslušných, jako u nás. Tak jsem dospěla k názoru, že ta jejich na náš pohled liberální výchova na nich rozhodně nezanechá špatné stopy, naopak jsem měla dojem, že jsou víc uvědomělí, prostě se asi vybouří v dětství. Teď jsem už sama rodičem, bohužel mám zautomatizované některé postupy od mých autoritativních rodičů, snažím se s tím bojovat, věřte mi, není to vždy jednoduché.
 destra 


Souhlasim s britskou vychovou 

(18.10.2007 22:00:55)
V Anglii jsem jako au-pair zila 3 roky, mela jsem za tu dobu 2 rodiny a hodne kamaradek take aupairek, takze vim jak to chodilo i v jejich rodinach.
Preju si a doufam,ze ma domacnost bude vypadat tak jako prumerna britska a ne jako prumerna ceska. Britsti rodice diky au-pairkam a vychovatelkam maji jak cas tak chut se svym detem aktivne venovat. Venuji plnou pozornost problemum svych deti a to i takovym,nad nimiz by rodice v jinych zemich tolik casu nemeli chut travit. Davaji detem svobodu volby, ale zaroven jsou tim,kdo cini hlavni rozhodnuti, vychovavaji je k sebevedomi a samostatnosti. Nemysli si, ze dite ma drzet pusu a krok, nemaji pocit,ze je dite otravuje a ze by pred dospelymi melo byt vzorne, tiche apod.jen aby se na ne nekdo nedival jako na spatne rodice, co ma rozjivena decka.
Nechci samozrejme zobecnovat, urcite jsou v Anglii i priserne rodiny s prisernymi detmi, ale ona stredni trida v niz jsem se pohybovala ja, byla uzasna, velmi slusna, s kvalitnimi hodnotami, rodice se svym detem venuji, au-pair se jim venuji, nikdo necoura znudene kolem baraku, nesedi na kandelabrech a neztraci cas nez prijdou vecer rodice z prace.
Tak asi tak.
 Taodvedle 


Re: Souhlasim s britskou vychovou 

(19.10.2007 12:40:31)
Ja nevychovavam deti ani v Britanii ani v Cesku.

Deti maji povolene dost, nepouzivame fyzicke nasili ani psychicke, ale maji sve hranice. A opravdu to neni jednoduche najit tu stredni cestu, kdyz jsme z domu poznamenane. Ja treba zapasim spojim tonem, mam to od mamky, okamzite zvysim ton, kdyz se mi neco nelibi. Samozrejme za urcitych okolnosti to musi byt, ale vetsinou by to melo jit s klidnym hlasem, nebo deti jsou spiegel nas a zacina se to obracet u starsi dcery proti mne. ona si to moc neuvedomuje.
Hlavne musime sve deti respektova jako lidi, jsou to smastatne osobnosti se svym nazorem. Ma dcera uz se tesi na to az bude sama o sobe rozhodovat ( hlavne co se tyce televize a sladkosti, to je u nas omezene)
Ja jsem dost smutna z ceske vychovy, vyhrozovanim biti k vuli prkotin, zastrasovani. 2 lete deti jsou bite za to ze prochazi obdobim zdroju a vztekaji se, misto toho aby si rodice na ne nasli cas a trpelivost a snazili se dite pochopit.
 Tamy 


Re: Souhlasim s britskou vychovou 

(19.10.2007 15:12:49)
Taky jsem byla v Anglii jako au- pair. Libi se mi,ze tam nemaji ve zvyku deti bit a ze deti nikdy nejsou sami (jestli si to pamatuji,asi do 14let).To bych tady zavedla rozhodne taky. Na druhou stranu, jsem zazila, ze deti byli zavalovany spoustou hracek a naprosto nesmyslne rozmazlovany. Byli take podle toho strasne. Ostatni veci,jestli byt pro volnost,nebo autoritativni,zalezi na vztahu rodic- dite. Kazdy dospely a kazde dite jsou jini,je na dospelem,jak se ke svemu diteti postavi a vzdy by si mel byt vedom,jakym vlivem pusobi. Ja mam dceru. Snazim se ji vychovavat tak prisne,aby vzdycky vedela,kde jsou hranice,ale na druhou stranu ji neustale ubezpecuji o sve lasce.
 Ifka 
  • 

Re: ČR versus GB 

(19.10.2007 16:35:26)
Při čtení "nikdo necourá znuděne kolem baráku, nesedí na kandelábrech" mě napadlo: Anglické děti mají školu od 9 hodin, v poledne je pauza na oběd, pak se učí zase odpoledne, na to navazuje sposta kroužků, které si mohou vybrat, takže bych řekla, že děti tráví ve školách víc času než u nás. Vezměte si, že takový český prvňák má většinou do půl dvanácté, maximálně do půl jedné, pokud tedy nemá nějaký kroužek nebo družinu. Taky v Anglii se dává více peněz do školství než u nás (nemyslím jen na výplaty učitelů, ale na pomůcky, projekty, kroužky, sport atd.)
Když jsem byla v Anglii já, 14-letý kluk v rodině, kde jsem dělala au-pair, přijížděl domů tak mezi 16-17 hod., v podstatě naučený, vyblbnutý ze sportu, z divadelního kroužku, takže nějaké vysedávání na kandelábrech u něho nepřipadalo v úvahu.
 Repulsion 


To zas je článek jak noha... 

(19.10.2007 23:56:27)
Dotyčná byla v Anglii půl roku, a už to tam má dokonale zmapované. "Autorka" klade otázky na úrovni deváté třídy základní školy. Hlavně, že se nezapomene podepsat "Mgr".
Ach jo. Teda ne, že bych na rodině čekal nějaké zázraky, ale ten nedostatek soudnosti, to mě vždycky tak nějak rozlítostní...
Možná bych se měl fakt víc dívat na televizi, abych byl otrlejší...
 Ilca a kluci 6/06 


Výchova v Británii 

(20.10.2007 13:04:05)
Já sice nemám zkušenost jako au-pair ve Velké Británii, nicméně jsem pracovala rok a půl jako au-pair v SRN. Tam je výchova dětí také velmi liberální, velmi podobná té, jako bylo popsáno v článku. Mě to do života dost dalo a chci své děti vychovávat podobným stylem, v ČR je to pořád jěště o té mocenské síle rodičů. Neříkám, že se dítě nemůže plesknout přes zadek, ale všeho s mírou a hlavně citlivě.
 darule 
  • 

Re: Výchova v Británii 

(20.10.2007 17:21:57)
Jsem v Anglii ctvrtym mesicem, takze taky zadny odbornik,nyni jsem ve 2.rodine z duvodu,ze jsem opravdu nemohla zvladnout 5leteho kluka v prvni rodine. Samozrejme ze v Cechach je vychova v nejakych rodinach otresna, ale spis bych poukazala na jinou vec.V Cechach neni obvykle mit aupairku,tudiz to dite si v urcitem veku samo po sobe uklidi.Jsem v rodine,kde jsou 16. a 15.leta holka, 12.lety kluk...muzu vam rict,ze ty decka tady nejsou schopny uklidit po sobe,natoz treba po veceri po cele rodine.U te nejstarsi v pokoji to vypada jak kdyby bouchla atomovka,celych 6 tydnu,co jsem tady,se tam nic nezmenilo,akorat tam pribyly veci po zemi...Kdyz se zeptate temer kohokoli,kdo v Anglii byl,tak prvni vetu,co vam rekne bude:Vis, ty decka tam jsou rozmazleny,nic nedelaji..Ale na druhou stranu je urcite jen nekritizuju, holky jsou moc mily, celkem i vychovane..az na ten poradek proste. Ale to je uz na rodicich,pokud je k tomu nevedly,neni se cemu divit. Proto maji taky aupairky,ktere to uklidi!
 dsk 
  • 

Re: To zas je článek jak noha... 

(30.11.2007 19:37:58)
Myslím,.. by jste měl především zvolnit...ubrat na své nasranosti a mluvit k věci. ONO ZASE NENÍ TAK TĚŽKÉ PSÁT O NIČEM...
 Monika, syn 3 roky 
  • 

žádné informace 

(20.10.2007 18:03:04)
Škoda, že v článku není vlastně žádná informace o "výchově v Británii". Docela by mě to zajímalo, ale dozvěděla jsem se jen, jaký byl denní rozvrh autorky článku, že k obědu jedí Britové sendviče a že malé britské děti někdy ztropí v supermarketu scény...

 Zuznana 


S tim souhlasim 

(20.10.2007 21:21:22)
S timto clankem souhlasim. Ja tu byla jako au-pair ve trech rodinach a musim rici, ze jedine ta prvni se nejak snazila deti vychovat. V druhe rodine to dopadlo tak, ze jsem ja musela matce deti rikat, co jeji dvou lety syn rika, protoze jsem s nim byla od rana, kdy vstal (matka se ani neobtezovala vstavat, i kdyz nepracovala.......vubec), do te doby, nez sli deti spat a ona dorazila domu az kdyz spali.

Ted stale ziju v Anglii, ale mam dve vlastni deti (4 a 1 rok stare). A kazdy me chvali, jak mam hodne deti, zadne sceny v obchodech a tak. Ale asi je to tim, ze ja jim to netrpim....jak se rika. Par lidi (vcetne tchyne, ktera je jinak hodna) si mysli, ze jsem prisna, ale ja to tak nevidim. Proste delam to, co je vlastne uplne normalni. Nerozmazluji moje deti (jen nekdy, ale kdo tohle nedela). Treba kamaradky dcera, pokud neco nedostane, tak rve tak dlouho, dokud se toho nedorve. Pokud tohle zacne delat moje dcera, tak ja proste od ni odejdu a nevsimam si ji. Ono ji to za chvili prejde a ted, pokud opravdu neco chce, jako treba lentilky a tak, tak vi, ze jediny zpusob, jak je dostat je poprosit a nezlobit.

Sorry, trochu jsem se rozepsala, jen jsem chtela rict, ze ve zkratce, anglicke deti jsou rozmazlene.........vetsina. :o)

PS.: Abych zase neznela jako ze me deti jsou dokonale, i moje dcera ma nekdy svoje momenty.........ale jak jsem psala, ty se snazime "odbourat" but tim, ze si ji nevsimame, nebo nekdy se domluvime s Aimee, ze vztekat se bude, az prijdeme domu......a to nekdy opravdu funguje.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.