| Lizzie | 
 |
(9.8.2007 9:01:18)
..pěkné, ale chtělo by to doplnit. Ano, pokud je populární dítko veselé, diplomatické a komunikativní, tak proti tomu žádná.
Ovšem pokud má rysy autoritářské, zálibu ostatní děti ovládat, případně některým škodit,a té popularity právě k tomu využívá, pak nastane problém.
|
| fisperanda | 
|
(9.8.2007 10:13:21)
Typy populárních dětí sem nikdy neměla ráda. Vždycky mi škodili, už proto že jsem byla někde na druhým konci společenskýho žebříčku.
|
| Eraser | •
|
(9.8.2007 11:25:49)
Jasně. Ono se například dost blbě zapadá do kolektivu když je třeba člověk jednak introvertní povahy a pak přijde do 1. třídy, kde se skoro všichni znají ze školky a on se nezná s nikým a pak na gympl, kde se zas všichni znají ze základní školy a on zase nikoho :-/
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(9.8.2007 12:13:20)
Ach jéje, třídní rozdělení....to je myslím věc, kterou si každý pamatuje celý život...Na školách jsem patřila spíše mezi ty nevšímané. Problémy jsem neměla, měla jsem výborné kamarádky, ale člověk musel pořád bojovat o své místo na slunci. Vím, že vnitřně mě to docela trápilo. A problémy s kolektivem mám dodnes. Mezi ,,svými", tj. přáteli (mám jich ale hodně - toto není problém) jsem ,,king" - ukecaná, akční. Ale jakmile jsem mezi cizími lidmi, ani nepípnu. Na poradě nejsem schopna promluvit (tedy jsem, ale s problémy), protože bych upoutala pozornost x dalších lidí apod. Na druhou stranu mám za sebou výstup na mezinárodní odborné konferenci - děsné nervy půl roku předstím, ale jakmile jsem začala mluvit, bylo to výborné. Tak nevím.
Ale je jasné, každý si ty školní traumata pamatujeme (kdo s kým nechtěl jít za ruku, sedět v autobuse, kdo dostal nejvíc pohlednic o prázdninách...) a tudíž těžce nesu i synovy pokusy o začleňování do kolektivu. On bude taky takové to dítě - chytré, dospělácké, bezproblémové, ale sólista. A já mám strach, že nepoznám, jestli je tak šťastný nebo jestli ho to bude trápit...v kolektivu se chová dost vyplašeně, děti nevyhledává. Snad se to změní - doufám, že si najde pár správných kamarádů a nějak ty kolektivy přežije - musíme všichni:-)
|
| Kristain |
|
(9.8.2007 12:55:57)
Míšo, to je věc, nad kterou poslední dobou přemýšlím asi až moc. Můj Vítek má teprv dva roky, ale už teď vidím, že je extrémně citlivý, málo průbojný a hlavně taky je sólista-je rád mezi dětmi (celý loňský rok jsme chodili dvakrát týdně do MC+má kámoše venku u baráku) ale nehraje si moc s nimi, spíš je sám za sebe. Když si promítnu sebe a z vyprávění i manžela-byli jsem oba na tom podobně, oba jsme v kolektivu sice své místo našli, ale necítili jsme se moc fajn. Takže on ani nemá po kom být extra průbojný...No jsem zvědavá, jak to za rok bude ve školce...:)
|
| Jitka+BB | •
|
(9.8.2007 21:31:12)
Ahoj. Myslím, že ve dvou letech se to ještě nedá moc rozpoznat, mám též dlouletou dceru a mám pocit, že většina jejích vrstevníků si ještě raději hraje sama, protože se ještě neumí do kolektivu zapojit ať už proto, že ještě tolik nemluví nebo nevím, proč. Ne, že by si spolu vůbec nehrály, ale zdá se mi, že většina z nich si ještě vystačí sama či s rodičem. Tak nevěšte hlavu, ono se to ještě třeba vyvrbí jinak:-)
|
|
|
|
| Krucipísek | 
|
(9.8.2007 12:18:58)
Super, přesně tak mi velí selský rozum.
K dělení třídy: V dělení se až tak nenacházím... asi "ostatní". "Královna" strašně manipulovala a hrála různá divadýlka - prostě si byla vědomá svého postavení a když potřebovala, tak byla jako med na nejednoho "odpadlíka" a když nic nepotřebovala, tak ponižovala a mnohdy dovedla odpadlíka až k pláči. Prostě se nechovala spravedlivě. To se mi příčilo, příčilo se mi i patolízalství těch okolo královny (říkala jsem jim patriciát :-D - prostě skupinka přikyvovačů, kteří se za královnou všude táhli jak smrad), takže jsem přešla do odboje a dělala jsem kamarádku těm vyděděncům, kteří byli často vyděděnci ne proto, že by byli společensky nějak poškození, ale neodpovídali průměru. Např. velmi chytrá dívka, u nichž doma neměli televizi a místo toho si večer četli a dělali si černé hodinky (to mi přišlo děsně hezký) - ta neměla potřebu lízat paty "královně" a její nespravedlivé chování se jí taky nelíbilo, ale vzhledem k tomu, že přišla do školy až někdy ve 4. třídě, později než "královna", která mmch. přišla asi ve 2. nebo 3. třídě, nebyla úplně přijata do kolektivu. Navíc byla tahle "netelevizačka" hezká, a tím ohrožovala postavení "královny". Myslím si, že si z toho "netelevizačka" moc nedělala že není středem pozornosti. Samozřejmě byli na okraji i ti, jejich rodinné zázemí nebylo ideální (matka střídala partnery, partneři ignorovali děti, rodiče pili, atd.) Tak tyhle jsem si obhospodařovala. Byla jsem a pořád jsem tak trochu ovčácký pes, který pečuje o to, aby se na žádnou ovečku nezapomnělo. A pořád nesnáším pózéry, kteří zneužívají lidi pro svou potřebu. Možná právě kvůli tomu jak to bylo na tý základce :-) ... a konec konců... pracuju v sociální sféře :-)
|
|
| Anezka73 | 
|
(10.8.2007 1:19:31)
Jj, mne dodnes trápí určitá vyděděnost. Ani po letech nevím, kam v té ZŠ vlastně patřím.
Mám o rok staršího bratra a páč jsem byla dítě výrazně inteligentní, strčili mne s ním do jedné třídy. Jenže v té třídě nebyl nikdo z mých skvělých kamarádů z MŠ. Mí kamarádi z MŠ šli do školy teprve rok po mně a postupem času jsme spolu sice kamarádili dál, ale nebyla jsem z "jejich" třídy a do té "své" jsem taky nepatřila.
Uvědomuju si to pokaždé, když jdu na Spolužáky.cz. Je to hrozný pocit.
Ve třídě byl brácha kápo mezi kluky - agresivní idiot, který mne tloukl před spolužáky, aby všichni viděli, jaký je king a já si postupem času prošla skoro všechny pozice. Nejlépe mi bylo mezi dětmi, které školní kolektiv ke svému sebevědomí nepotřebovaly. Měly jsme úspěch mimo školu v hudbě, sportu, umění..
Člověk se přes spoustu věcí časem přenese, ale jizvy zůstávají.
|
|
|
| Úja | •
|
(9.8.2007 12:58:01)
Jojo, populární děti to "nevšímaným" dětem dávaly pěkně sežrat. Ty sociálně perfektní, komunikativní a inteligentní děti, předurčené k životnímu úspěchu, nejvíc ze všech podléhaly STÁDOVOSTI (ale nazvěme to pozitivně jako autor článku - měly kolektivního ducha :o)) a neměly problém s útoky na děti které byly JINÉ... ať už introvertní, nebo lépe se učící, později na střední pak na ty, které nechodily do té správné "třídní" hospody, neoblékající poslední výstřelky módy, nebo prostě na spolužáky, kteří si fungovali po svém a do jejich "zábavy" se neměli potřebu zapojovat. Deptat či ponížit někoho nebyl problém, stádo funguje bezvadně, "dělají to přece všichni".
Říkali si "zdravé jádro třídy" (dodnes mne z toho mrazí).
Asi jsem divná, ale skutečně bych netrpěla mindrákem z toho, že moje dítě nebude ve třídním kolektivu za hvězdu. Lidé, kteří mne coby školou povinnou blíže neznali a viděli jen z jakési své vzdálené pozice, že jsem v třídním kolektivu na postu onoho "nevšímaného", si mysleli, že je to se mnou špatný, že mám problém s komunikací, nenajdu si přátele, nebudu se o sebe umět ve světě postarat, budu se stydět si o něco říct atd... přátel jsem měla mimo školu myslím víc než leckterý populár (a provandrovala jsem s nimi půl Evropy), od dost raného věku jsem si většinu věcí vyřizovala sama a s komunikací s cizími lidmi, úřady apod. jsem neměla problém a po maturitě jsem byla jediný člověk z ročníku, který byl schopen se pustit máminy sukně a kolektivní hospody a šla jsem studovat na renomovanou univerzitu do velkého města.
Takže já ten úděl neoblíbence zas tak tragicky nevidím :o) Od doby, co jsem se oprostila od předsudku, že bych se měla snažit být "kolektivem milovanou komunikativní hvězdou", jsem v životě dost intenzivně spokojená.
Ona ta škola není jediná a nejdůležitější věc v životě dítěte. To, že někdo ve škole není "dostatečně společenský" neznamená, že musí být do života handicapovaný. Většinou si takový člověk najde přátele třeba na nějakém kroužku nebo v mimoškolním kolektivu dětí podobných zájmů.
|
| Reya | •
|
(9.8.2007 13:34:36)
Zdravé jádro třídy! Jako bych slyšela svoje spolužáky ze střední. Újo, mluvíš mi z duše!
|
| Petra | •
|
(21.8.2007 15:26:14)
Tak já do toho zdravého jádra třídy patřila, ovšem to naše nechodilo do hospody a neřešilo, jestli je "in" - chodili jsme na výlety, do kina i divadla, po horách.... a někteří "nevšímaní" nad tím ohrnovali nos. Záleží totiž na tom, jaká ta třída je a jaké "jádro" se v ní dá dohromady!
|
|
|
| Hanka | •
|
(15.8.2007 13:53:46)
Presne tak, mluvis mi z duse. I ja jsem patrila k tem ""mene oblibenym"", dobre jsem se ucila a bavilo me to, takze jsem pro tridu byla sprt. Vetsinou deti inteligentni, nadane, proste se nejak lisici od ostatnich stoji na ""okraji"" tridy. Ta doba je pro ne tezsi, je proto dulezite, aby je rodice vsemozne podporovali a dodavali jim sebevedomi. Stejne jako ty si myslim, ze na tom absolutne nezalezi, jakou pozici ma dite ve skole. Trida je umele vytvoreny kolektiv, vase deti si nevybraly, s kym by chtely byt ve tride. Mnohem dulezitejsi je, jake jsou mimo skolu a v mimoskolnich kolektivech, dulezite je, aby si sve kamarady vybraly samy a ne ze jim je nekdo prideli.
|
|
|
| Lizzie |
|
(9.8.2007 18:40:51)
Fispi, mě akorát drbala, protože jsem na jejich vkus byla až moc jiná a indiviudalistická. Nic moc jsem s tím nedělala a později, na škole jiné se hodila dost do pohody.
Teď, když ty hvězdičky ze základky (to je let..) potkám, neshledávám na nich nic extra hvězdného. Prostě normální, obyčejné holky.
|
|
| Martina+Niki | •
|
(20.8.2007 22:51:08)
AHOJKY, mám čtyřletou dcerku, která je velice veselé a společenské dítě a miluje děti.Vzhledem k tomu, že jde do školky až od září, využíváme zatím kontakt s dětmi na dětských hřištích.Malá se vždy hrozně těší a jakmile vidí děti, hned mezi ně jde a bez problémů se zapojí.K dětem je velice pozorná a milá, ještě nikdy neublížila, zatím co ona si nechá vše líbit, bere to jako hru.Ale co mně vytáčí, jsou někteří rodičové, kteří ustavičně dětem zasahují do hry a dovolí si okřikovat například i moje dítě, nebo brání dětem, aby si spolu hráli. S tímto se setkávám skoro deně a nikdy nevím jak mám reagovat.
Vypadá to, že chtějí mít hřiště jenom pro sebe a ostatní děti jsou pro ně veliké narušení.Vytáčí mně to a vyčerpává, protože malá má z hřišť radost a já odtaď jdu akorát znechucená.Poraďte mi prosím jak mám reagovat a jestli máte některá podobnou zkušenost? děkuji a pa Martina
|
| Lucka, děti 5 a 2,5 roku | •
|
(28.8.2007 9:09:14)
Ahoj,
naprosto s Tebou souhlasím, že není vhodné napomínat a vychovávat na hřišti cizí děti. Podle mě ale existuje vyjímka v případě, že je Tvé dítě napadeno. Mám hodného a tolerantního syna, vždy jsem se před ním snažila agresívní dítě omluvit a zdá se, že to vždy vzal. Jednou se nám stalo, že cizí chlapeček k němu přiběhl a zcela bezdůvodně Filípka hryzl tak, že dost tekla krev. To už jsem nedokázala rozumně vysvětlit jinak, než že asi je ten chlapeček zlý (říkali jsme, že má čertíka..tzn. sám si s tím neumí poradit) nebo třeba nemocný. Napadlo mě při tom, co si vlastně myslí moje děti, když se jich pořádně nezastanu? Není tam náhodou nějaký prapočátek možné nedůvěry mezi dítětem a rodičem? Proto se od té doby zastávám svého dítěte v okamžiku napadení a dokonce napomínám cizí děti. Nemám pocit, že jsem opičí matka, vždy ochotně půjčujeme hračky, velký Filip si hraje s mladšími dětmi (má přeci i mladší sestru) , ale agresorům neustupujeme.
My rodiče žijeme se svými dětmi ne s dětmi ze hřiště, oni naše chování dobře vnímají už od útlého věku a taky nás začínají soudit. Zdá se mi důležitější chovat se přímě ke svému dítěti než společensky k cizímu.
|
|
| Lucka, děti 5 a 2,5 roku | •
|
(28.8.2007 9:15:04)
Možná v mém předchozím příspěvku úplně nevyznělo, že nesouhlasím s tím, aby rodiče řídili hru svých dětí a okřikovali cizí kvůli prkotinám. Bohužel asi proti tomu není obrany, kromě bezmocné věty, "nechme je si hrát samotné..."
|
|
|
|
| Hana | •
|
(10.8.2007 8:08:02)
Ono je to těžké posuzovat, kam které dítě vlastně patří.
Moje dcera byla vždycky oblíbená, ale spíš tichá a nevýbojná. Nikdy se neprala a já se bála, že z ní bude jednou otloukánek jako jsem byla kdysi já.
Letos jsem se dočetla velké zajímavosti v posudku ze školky. Ty u nás paní učitelka dává rodičům předškoláků, aby rodiče měli představu, jak dítě vidí učitel. Malá je vůdčí osobnost, chrání malé děti, nebojí se ozvat když se jí něco nelíbí, je úzkostlivě poctivá, ale taky dovede jazýčkem hodně seknout, v případě potřeby manipuluje se spolužáky...
A co mne dostalo nejvíc, že moje bázlivá holčička se spojila s jinou bázlivou holčičkou a společně doslova seřezaly kluka, který jim pár týdnů škodil (rozbité věci, plivance na oblečení atp.). Takže někdy je asi těžké posoudit, kam vlstně dítě v kolektivu patří, když s ním v tom kolektivu nejsme.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)