| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dopis

 Celkem 39 názorů.
 Pratchett 
  • 

Milá Maceško - děkuji za vychování Tvých dětí. 

(2.7.2007 10:13:35)
Já vím, že už to tu bylo psáno a bude to psáno asi znova, ale...znovu se skláním před tím, že svůj život jsi zasvětila vychování dětí svých i těch, které nevznikly z Tvých genů. Že jsi ty puboše dokázala vychovat tak, že jdou na oslavu důchodce. U nás se to....nepovedlo. Synovec byl na oslavě babiččiných šedesátin. Odpovídal na půl úst, v půli oslavy se prostě zvedl a odešel, že ho to tam neba...a šel koukat na televizi. Babička mu nestála ani za to, aby se svátečně oblékl. Asi brácha někde udělal chybu, nevím. Každopádně - jo, zasloužíš si obdiv a poklonu.
 Kopretin@ 


Re: Milá Maceško - děkuji za vychování Tvých dětí. 

(2.7.2007 17:57:59)
Děkuji Maceško,že jsi se o to podělila. Nevím,kdy jsem se naposledy tak zamyslela nad stářím...
To musejí být skvělí lidé!! Kéž bych jednu byla schopna takto uvažovat.

Slzy mi tečou...
 Petra, Cina 


stari lide 

(3.7.2007 2:51:46)
Muj syn mel velmi vrely vztah k pradedeckovi, dodnes breci, kdyz se o nem nekdo zmini, ale treba k babickam a dedeckum takovy vztah nema. Vetsinou ho zahrnuji darky a ne pozornosti a to je chyba. Pradedecek byl sice napul hluchy, ale se synem si povidal, chodil s nim do lesa, nakupovat, byli jsme spolecne na chate. Moje rodice porad nekam pospichaji, vareni a uklizeni je pro babicku dulezitejsi nez hrani s detma. Cele dny jsou v praci, o vikendu chteji mit klid a ne se zlobit s mymi detmi. Ted jsme daleko a moje deti o prarodicich mluvi pouze v souvislosti, ze oni ziji v Evrope a my v Asii. Za par dnu letime do Cech, tak jsem zvedava, zda to letos bude lepsi.
 Dagmar Bartůšková 


:-) 

(4.7.2007 8:26:25)
tohle bylo tak lidske a krasne,ze to snad ani neni mozny,Macesko diky:-)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Masecko 

(2.7.2007 10:25:21)
klobouk dolu....
a vsem vam doma krasne prazdniny :-)
 rafaja 


dvě témata 

(2.7.2007 11:42:43)
Díky za hřejivé povídání.
Tvůj článek má pro mě dva rozměry

1. raduješ se z toho, že z dětí rostou SLUŠNÍ LiDÉ a to bude asi základem té "správné" výchovy.... nechtít mít z dětí vědce, doktory, umělce, sportovce a vydělávače peněz, ale slušné, hodné lidi

2. -pro mě velké, často opomíjené téma- STÁŘÍ. Obdivuju toho staříka/stařenku, který dá svým "puberťákům" takový krásný dopis. Tedy nepodlehne představě, že by snad ztratil jejich přízeń, kdyby tam nebyla nějaká ta stovka...

Lída
 Lavanda 


Maceško 

(2.7.2007 12:50:40)
Je milé zase od Tebe něco číst. Piš, prosím, častěji.
 Marcela 
  • 

 

(2.7.2007 14:15:31)
Ahoj Maceško, moc hezký článek.
Zaujalo mě, že všechno, pro co máme mít pochopení u starých lidí se vlastně týká i malých dětí, jak se to v životě opakuje :-)

Jak se ti to podařilo je tak vychovat? Mně to dost mrzí, když prijedeme k manželově babičce, vidím, jak moc se na nás těšila, a moje 6-tiletá dcera se s ní odmítá bavit, protože jí to nepřijde dost atraktivní. Ale je pravda, že dcera je silně introvertní a moc se nabaví ani s náma :-), asi bych to měla brát tak, jak to je.

Hezký den
Marcela
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Jé 

(2.7.2007 15:55:45)
A jak často se s babičkou vídáte? Není to tím, že třeba málo? Moje děti mají podobné problémy s teou, kterou vídají cca 3x do roka. A já jsem měla zhruba do deseti let problém s babičkou, kterou jsem taky vídala jenom málo. Děti se musí i s příbudznými znova "seznámit" a jestli je tvoje malá nemluvná sama o sobě, tak to nemusí být pohrdání, ale přirozený stav.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Jé 

(3.7.2007 7:01:03)
Hanko asi to tak nějak bude, vídáme se málo, bydlí v jiném městě.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Blahoslavení.... 

(2.7.2007 17:25:54)
... nechť jsou i ti, kdo umí ostatní slovem na duši pohladit, kdo mají nejen pro stáří pochopení, ale i pro mládí nevycválaně citlivý přístup, jako ty, Maceško.
 Lucie, klouček 03, holčička 07 


Prosím, 

(2.7.2007 17:53:25)
z různých náznaků na Rodině jsem pochopila, že Maceška vydala své postřehy o výchově knižně. Pokud je to pravda, jak se ta kniha jmenuje, ráda bych si ji přečetla. Díky.
 Kopretin@ 


Re: Prosím, 

(2.7.2007 18:16:01)
Kniha se jmenuje-"DOMOV JE MÍSTO ODKUD TĚ NEVYHODÍ..."
 Mlada 


Re: Re: Prosím, 

(2.7.2007 20:40:14)
A je úplně nádherná.

Díky za ni, Maceško.
 Blanče 


Re: Prosím, 

(2.7.2007 18:19:20)
Nechci dělat neplacenou reklamu, knížku jsem vydala já, pod nickem mám mail.
 MirkaM 


Re: Re: Prosím, 

(2.7.2007 18:54:43)
Maceško,
ráno jsem četla komentáře pod článkem o feminismu. O tom, jaká je oběť být něčí ženou, jak strašlivé je být matkou, jak žena po třicítce ztrácí sebevědomí, jak jsou matky po třicítce jen uměle oplodňované a mateřství jsou riziková, jak je normální, že padesátiletý páprda opustí ženu se kterou 30 let žil a najde si o 20 let mladší ženu.

Nechtělo se mi reagovat. Ani se mi nechtělo ptát některých přispěvatelů, co dělají na RODINĚ. když ty děti jsou táááková hrůza a oběť, a co budou dělat, až jim bude 50, a co a s kým budou dělat, až jim bude 70 let. Co by ti, co to všechno psali říkali na tvoji oběť, tvoji práci? Ty pro ně musíš být přinejmenším mimozemšťan.
Díky Maceško, že aspoň některé lidi naplňuje péče o děti, a o druhé. Že ne všude je to o penězích a kariéře a tom strašném obětování se, za kterým kouká jen a jen lenost a pohodlnost.
Tys mě dneska tak potěšila - dík za všechny, kterým pomáháš - počítám se mezi ně.
 Raduna 
  • 

Re: Re: Re: Prosím, 

(2.7.2007 21:34:42)
Mila MirkoM,

laskave si ty reakce precti znova. Asi vidis neco, co tam napsano vubec neni.
Vsechny diskutujici, co se prohlasovaly za feministky naopak rikaly, ze zena ma pravo si zivot zaridit tak, jak ona to chce a jak ji to vyhovuje. A to samozrejme nevylucuje starost o rodinu, deti ci adoptovane deti.
 MirkaM 


Re: Re: Re: Re: Prosím, 

(2.7.2007 22:41:25)
Mílá Raduno,
nepsala jsem o tom, co tam píší ženy, které se prohlašují za feministky, psala jsem o tom, jaké v tom článku zazněly názory a nebylo jich málo. Dávat ti sem odkazy na jednotlivé přispěvatele, včetně perel, které z nich padaly, nebudu. Nemám na to čas ani náladu, a sem to rozhodně nepatří.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím, 

(4.7.2007 13:45:04)
Me by spis zajimalo, co te na tom prispevku tak toci, ze hned tolik startujes a takovym tonem - pravo na nazor ma kazdy a kazdy ma pravo pochopit neco jinak nez ty
 Lenka, 10 měs.dcera 


Pohled z druhé strany 

(2.7.2007 22:39:54)
Článek se mi líbil,díky. Je krásné mít takové prarodiče.Nedávno jsem vstoupila do kostela a slyšela jak se děti připravují k 1.sv.přijímání. Měly poděkovat Bohu za ty se kterými doma žijí. Vzpomněly si na rodiče,sourozence a na zvířátka. Když katechetka naléhala ať si ještě vzpomenou, začaly jmenovat různá zvířata, žábu atd. A co babička a dědeček? Na ty si nemohly vzpomenout. Snažila jsem se na to dívat ze strany těch dětí. Kolik asi prarodičů těchto dětí měli opravdovou radost,když se dozvěděli, že se mají narodit. Kamarádky se kolikrát bojí doma říct,že čekají druhé dítě, o dalších nemluvě. Já, když jsem řekla mamince,že chci mít druhé dítě, tak mi řekla:"A to se budeš zlobit s dalším dítětem?". Tchýni a tchánovi se díváme do oken. Ano,svou vnučku milují, ale nikdy jí tchýně nebyla ochotna povozit, tchán ji nikdy nevzal do náruče. A já si říkám, až bude dcera dospělá a bude jí lákat svět a ovlivňovat reklamy typu nevaž se,odvaž se - bude ochotna se o tyto prarodiče postarat?
 MirkaM 


Re: Pohled z druhé strany 

(2.7.2007 22:45:40)
Leni, pokud prarodiče nebydlí blízko a chodí do práce, tak je někdy těžké se s nimi pravidelně vídat, aby se utvořil pěkný vztah. Moji šestiletou dceru si děda s babičkou budou k sobě poprvé brát na noc. Bydlí od nás 15 km, oba jsou doma... je to různé. A máš pravdu, že hodně děvčat se bojí rodičům říct, že chtějí další dítě (obvykle třetí), to mě ani nenapadlo.... Ono vůbec hodně žen by chtělo třetí dítě a nemají ho, všimla sis?
 Marcela 
  • 

Re: Re: Pohled z druhé strany 

(3.7.2007 7:20:21)
"Hodně žen by chtělo mít třetí dítě a nemají ho". Všimla jsem si. Skoro mi hrkly slzy, jak jsem si to přečetla.
Na jednu stranu je to jednoduché, pořídit si další dítě a na druhou stranu není. Taky ho nemám.
 klaris 
  • 

Re: Re: Re: Pohled z druhé strany 

(3.7.2007 8:36:04)
Ja take nemam, nejspis zadne mit nebudu (zdrav. duvody). Ale rada se postaram o nejakeho odlozeneho nestastneho drobecka, vzdyt je jich takovych plno...
 Staňka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pohled z druhé strany 

(3.7.2007 8:57:21)
Nikdy mě nenapadlo,kolik nás řeší otázku třetího dítěte. Já jsem ze 3 dětí a když jsem porodila druhého,moje mamka mi opatrně řekla,ať do třetího už úmysleně nechodím.... Přitom mi moc pomáhá,podporuje,kluky miluje víc než sebe a jsou to jediní "vlastní" vnoučata (sestra má 2 děti adoptovaný)..asi se bojí jestli bych ten třetí porod přežila.Druhý nám dal opravdu zabrat.
 Ladka 
  • 

Re: třetí dítě 

(6.7.2007 13:14:51)
taky mě zaráží, jak se "veřejné" mínění staví ke třetímu dítěti. Nedávno přišla moje sestřenice na návštěvu. Má dvě děti, mladší se narodil na jaře. A moje mamka jí otázkou vlastně vnucovala postoj odmítnutí dalšího dítěte: "Tak co, dvě už máte. Chcete ještě další? Asi ne, co. Dvě děti je na dnešní dobu i moc." A to moje mamka pochází ze šesti dětí! Jak jsou krásné oslavy a setkání takové rodiny, asi nemusím popisovat.

Je to dost smutné, že se i blízcí staví tak negativně k vícero dětem. Protože víc než dva, je už moc.


A článek se mi také hodně líbil. Prateta má určitě dobrou vůli s puberťáckou mláděží vycházet a mít je ráda!
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Pohled z druhé strany 

(3.7.2007 10:44:32)
MirkoM - jsem také jedna z těch, které by moc chtěly třetí dítě a nemají ho. A není to proto, že bych měla zdravotní potíže a obávala se, zda přežiji porod. V těchto případech se skutečně dá dát domov nějakému dítěti bez domova a bez lásky. Není to pravda cesta nejjednodušší, ale existuje.
Já mít třetí dítě nebudu proto, že máme moc dluhů, malý byt a vůbec si nedovedu představit, jak bych ho zapezpečila. Starší dcera začíná studovat na vysoké škole, mladší má před sebou ještě mnoho let ve škole a já jsem od neděle opět baz práce - z důvodu snižování stavu.... Je mi 43 a začínám se smiřovat s tím, že budu mít jen dvě krásné, zdravé a chytré děti. JEN? Ale vždyť je to strašně moc!!!!!! A tak si říkám, že se nesmím rouhat a musím být šťastná a vděčná za to, co mám. Vždyť je tolik lidí, kteří nemají ani to, co já......
S.
 maceška 


Přátelé 

(3.7.2007 14:13:36)
- myslím, že vás tak můžu všechny souhrnně nazývat, protože i když se s většinou neznám, vaše příspěvky jsou velmi přátelské :-)
Moc vám všem děkuji za odezvy. Líídě za hezký rozbor - ano, přesně tak jsem to myslela - ostatním za milá slova. Jenom nevím, jak odpovědět na otázku, jakto že se nám povedlo děti takhle vychovat...Především musím říct, že nešlo jenom o naše děti, ale i o jejich bratrance a sestřenice. Oslavenec nebyla babička ani prababička, ale praprateta. To je celkem nepodstatné, za měsíc takto budeme slavit s prababičkou.
O výchově a očekáváních přemýšlím poslední dobou více než je zdrávo. Máme doma pět puberťáků, a konfrontace s tím, jakou oni mají představu o světě a o svobodě je naším každodenním chlebem. Přesto jsme nikdy nepovažovali za nějakou cílenou součást výchovy lásku a úctu k našim starším příbuzným. Někdy si říkám, že my ty děti vlastně jenom máme...nejsme vyznavači žádného výchovného směru :-) Přijaté děti s vděčností přijímají každý vztah, který se jim nabízí, takže přilnuli celými svými srdíčky ke všem babičkám, dědečkům, tetičkám a strýčkům, kteří jim dávají to nejcennější, svoji náklonnost, důvěru a lásku. A v našich rodinách se vždycky žilo pospolitě, takže si jinou variantu ani neumím představit. Teta, o jejíž narozeniny šlo, se vždycky chovala laskavě ke všem našim dětem, protože i k ní jako dítěti se nepochybně staří lidé v rodině chovali laskavě. A stejně tak se jednou budou, doufám, i naše děti chovat k dalším generacím, protože i bez nějaké soustředěné výchovy prostě přijmou za své vědomí, že takhle to má být. A je to tak i v tom obráceném směru: naše děti vidí, že rádi navštěvujeme prarodiče, že se s nimi máme rádi, že si vzájemně pomáháme, a považují to za normální.

K otázce třetího dítěte: máte pravdu, třetí dítě je jakási magická hranice. Když ji překročíte, už můžete mít dětí, kolik chcete :-) Dvě děti, to je prostá reprodukce, tj. obecně přijímaná norma. Přála bych každé ženě, která touží po třetím dítěti, aby v sobě našla tu odvahu a pořídila si ho. Přeju to těm dětem, protože budou chtěné, vytoužené, milované. Myslím, že sny nemáme v sobě dusit, ale hledat cesty k jejich naplnění. Tak hodně štěstí!
 Kreli+Madlenka7 


Re: Přátelé 

(3.7.2007 16:48:14)
Měla jsem velmi rozdílný vztah k mým prarodičům. Vídali jsme je oba stejně často, samozřejmě. Děda, kdykoli jsme přijeli, se nám opravdu věnoval, chodil s námi do lesa i po městečku (to jsem jako dítě nenáviděla: "dobrý den,pane doktore, to vám ty dětičky zase povyrostly..." znáte,že?) vyprávěl nám o historii, často cizojazyčně (to jsem milovala), bral nás do svého "tajného" pracovního pokoje a nechal nás na plátno malovat olejovými barvami a zkoumat jeho staré zubařské náčiní.... Babička nám pravda uvařila, ale jinak skoro nic, jen nás stihla vyhubovat, že nemáme dostatečně vzorně složené oblečení a z parku jsme přišli jako čuňata.
Dosud mám slzy v očích, když si vzpomenu na dědu, který zemřel před skoro 20lety, na pohřbu babičky mi zas tak moc smutno nebylo... je to asi tvrdě řečeno.
Vztah nikdy není jen o jedné straně, jak už jste tu psaly. Sebelépe vychované dítě (ani v nejmenším tím nesnižuji zásluhy Macešky - moc ji obdivuji) si těžko vybuduje vztah k chladě se chovajícímu prarodiči.
 maceška 


Re: Re: Přátelé 

(3.7.2007 18:09:50)
Ano, Kreli, tak jsem to myslela. Nejde o naši výchovu, ale o chování lidí mezi sebou - když byly děti malé a tito naši dnes už hodně staří příbuzní měli více sil, zahrnuly je laskavým zájmem, a proto teď, když jsou staří, nemohoucí, špatně se pohybují, špatně se orientují, jim děti všechnu tu lásku a zájem vracejí. V tom je celé kouzlo "správné výchovy" :-)

 MirkaM 


Třetí dítě 

(3.7.2007 23:03:50)
Tu větu, že by chtěly třetí dítě, jsem slyšela od spousty žen, když jejich manželé nebyli v doslechu. Průzkum mezi muži jsem nedělala. Ale podle svých známých, kteří mají většinou po třech dětech (jsme výjimka se dvěma), usuzuju, že tam, kde třetí chtěl i muž, tak bylo. Tím nechci říct, že muži děti nechtějí, nebo že žádný nechce to třetí. Ale oni mají tak nějak "splněno" a už chvátají za lepším bydlením, dovolenou, novým autem nebo možná jen klidem.... je to paušalizování, ale tohle byly opravdu časté důvody. Nepohybuju se mezi maminkama dlouho, a překvapilo mě to. Maceška má jistě pravdu, byly by chtěné a milované. Já už si na to netroufnu, byla bych matka po 40. se 3 malými dětmi ...
 kiki 
  • 

Re: Třetí dítě 

(4.7.2007 9:20:04)
to asi není sranda, má známá měla teprv ve 40 první a ve 42 druhé...Teď má různé zdrav. problémy a dítka k tomu přicházejí do puberty
 MirkaM 


Re: Re: Třetí dítě 

(5.7.2007 14:17:31)
Kiki,
ale ne, nemyslím, že by ten věk byl až tak limitující. Ale tři už by byly dost velký nápor - spíš na mé nervy, než zdraví. Už by nás asi s manželem přepraly:-)) Zdravotní potíže jsem neměla žádné. Asi je budu vychovávat jinak, než ve dvaceti. O něco přijdou a něco jim dám navíc.

Myslím si, že třetí dítě (jako každé dítě) by měli chtít oba rodiče. Vyrábět děcko "s opozicí":-)) to by na mě nebylo. Občas se stane, že tatínek z opozice přejde do rozvodového řízení, a pokud ho maminka malinko "podvedla", možná se mu ani nedivím.
 Toranoko 
  • 

Re: Třetí dítě 

(4.7.2007 14:16:43)
Ja pevne nerim tomu, ze jde o to, co a jak zena chce - pokud po diteti opravdu touzi, jiste si k nemu najde cesticku - ale jak jsem si vsimla, vetsinou se tady vyjmenovavaji a hledaji duvody, proc to nejde - nekdy je to lepsi zkusit i naopak - proc to jde :-) A potom se to treba porovna - obe strany a jedna prevazi :-) A je to hodne o tom, ze musime celit spolecenskym "normam", tomu, co si predstavuje nase rodina - ale ja casto, kdyz neco citim, stojim si za tim, najednou zjistim, ze ta "opozice" neni tak velika, jak jsem si ji predstavovala - nabo je pro me mozna min dulezita nez predtim :-)
 Kahlan+4 


Re: Re: Re: Přátelé 

(5.7.2007 9:56:38)
Macecko,

nadherny clanek, vsechny tve prispevky jsou balzam pro dusi:-)

Ja myslim, ze je to opravdu tak, ze vztah mezi ditetem a prarodicem ci jinym pribuznym se odviji prave od toho, jak se k diteti chova ten dospely. Dite velmi brzy rozpozna, jestli je pro babicku nebo dedecka dulezite, jestli mu venuji pozornost, jestli jsou s nim radi a ne z povinnosti. A to se potom odrazi i na tom, jak se dite bude k prarodici chovat, az bude starsi. Ukolem rodicu je myslim jim v jejich vztahu neprekazet, neprenaset pripadne averze na dite, neovlivnovat dite a nechat ho si vybudovat ten vztah podle sveho. Ono ale prave hodne zalezi na tom, jake vztahy mame se svymi rodici my sami. My mame velke stesti, myslim, ze se mame navzajem radi s rodici manzela a naopak, deti maji k nasim rodicum velmi silne pouto a snazime se to tak udrzet, i kdyz jsme ted uz dva roky v cizine.

My mame treti miminko "naplanovano" uz od zacatku. Synovi je prave dnes 5 let, holcicce budou zari v 2 roky. Manzel by rad deti ctyri, ale ja se na necitim, takze ty tri jsou takovy nas kompromis. I kdyz si myslim, ze manzel stale doufa, ze ctyri nakonec budou:-) Zajimave je, ze nez se narodil Simon, tak manzel tolik deti nechtel. Od te doby ale chce deti co nejvic:-)
 Klara, syn Robin (4 roky) 
  • 

Dojemne a povedome 

(4.7.2007 13:06:48)
Potesilo me, ze jsme nebyli zvlastnosti. Ja i moji sourozenci jsme chodili pravidelne a radi za babickou a dedeckem. Travili jsme s nimi prazdniny, vikendy na chalupe. Prave s dedou jsem chodila brzy rano na houby, pocitala vrany v parku, poslouchala zajimave historky z jeho mladi a hlavne se ucila vsechno, co mi deda daval. Babicka mi zpivala pisnicky pred spanim, pekla pro me boruvkovou bublaninu a taky usila saty na muj prvni karneval. Ja jsem je vzdycky milovala a oni me. Posezeni u nich pro me bylo rozhodne spis poctou nez povinnosti. Vzdycky mi se vsim pomohli a ja zase jim. Do poslednich chvil jsem si jejich pritomnost uzivala a dnes mi hrozne chybi a neni dne, kdy bych si na ne nevzpomnela...
Budu se snazit, aby muj broucek mel podobny vztah s jeho prarodici. Aby je znal, mel rad a travil s nimi stejne krasne chvile, jako ja kdyz jsem byla mala. Prijde mi, ze kdyby tomu tak nebylo o hodne by prisel a to je preci skoda!!!
 DENISA 
  • 

Re: Dojemne a povedome 

(5.7.2007 23:04:04)
Hodne zavidim /v dobrem/ tem u nichz rodinne vztahy funguji tak jako u Macesky. Uz se nedivim, ze ona dokaze dat tolik lasky svym detem, okoukala proste vzory ve sve rodine. I ja nemuzu zapomenout na prarodice z maminy strany, kteri se me a brachovi s laskou venovali. Nebyt jich, tak nemame zadne detstvi, protoze nasi staveli a nas totalne kaslali. O to vic si ted uvedomuju, jak to pro me bude tezke az moje ditko zacne brat rozum se vyvarovat kritiky na adresu mych rodicu, protoze na ne s manzelem nadavame denne, porad jsou s nima nejake problemy. A je mi lito, ze moji rodice nikdy nebudou tak skvelymi prarodici pro me dite, aby zazilo to co ja a bracha.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Dojemne a povedome 

(5.7.2007 23:23:46)
DENISO - prosím tě, kdy nastane to "....az moje ditko zacne brat rozum..." ? Dítě bere rozum už prenatálně a jako matka dvou velkých dětí ti mohu na 100% garantovat, že vaše dítě vnímá UŽ TEĎ jak se o rodičích bavíte. A to není dobré. My máme s mými rodiči vztah fajn, s manželovými je vliký problém (uznává to i on, to není jen můj názor "snachy") a NIKDY jsme před dětmi nehovořili o jedné babičce a dědečkovi jinak, než o druhé. Děti samy - jak braly rozum - si musely udělat obrázek...

Dobrý "zvonek" z víkendu: Anežka (10 let) pronesla 30.6., že se už moc těší na babičku a na dědu. Povídám jí: "No oni zítra přijedou" (tchánovci jezdí do našeho města na léto). A Áža se na mně podívala přes rameno a pronesla: "Tak to byl, mami, nejlepší vtip tohoto týdne - já se těším na tu druhou babi, do Brna....!"

S.
 Elzina 


Děkuji... 

(15.7.2007 15:36:54)
To je krásné. Vytisknu si to a pověsím doma někam na zeď nebo na dveře...
 Špulka 


Díky 

(27.7.2007 19:05:44)
Díky Maceško,

právě jsem dočetla Tvoji knihu. Hodně se tu nad ní rozčilujeme, hodně vyprávíme a taky hodně přemýšlíme, že bysme možná jednou... Uvidíme, zatím máme tři svoje trpaslíčky, ale za pár let, bysme třeba rádi pomohli... A pak se určitě ozvu Tobě, zkušené Macešce :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.