| katarína viktorka | •
 |
(18.5.2007 11:51:51)
moja dcéra nebola ani na krok odomna odkedy sa narodila,nenechám ju varovat ani babickám-bývame daleko od rodiny,a raz za pol roka im dieta nezverím...co mám robiť??
|
| katarína viktorka | •
|
(18.5.2007 11:56:04)
..dodávam,že dcérka má 19mesiacov..Nebránim jej v kontakte s nikým,ale musím tam byť aj ja..na ihrisku,hocikde..vždy som si myslela,že to prehánam,že nejdem nikdy nikam sama,že ju k sebe veľmi spútavam..a ono je to skutočne tak:-(
|
| Jana | •
|
(18.5.2007 15:44:26)
Ahoj, to nemusí úplně znamenat že jsi narcistka. Ale pokud máš pochybnosti tak si najdi na netu charakteristiku narcitické poruchy, jestli se v tom trochu poznáš tak... je to dobře, úplně vyhraněný narcista by si to nikdy nepřiznal, nemá na sebe totiž náhled. Pokud bys k tomu měla skolony, tak to je nejlepší se utužovat a cíleně se vychovávat:o)
Ale spíš myslím, že pokud malou nenecháš ani chvilku samou tak to taky není dobře, protože přílišná opatrnost prostě škodí. Já souhlasím se vším co ve článku bylo napsáno (mimo toho koně tedy, historii tak dobře neznám). Myslím si, že dětem dává více, dokázat něco sám, úplně bez maminky. I kdyby pobýt někde jen chvilku. Většinou to ale právě není o dítěti, ale dospělém. Ale protože jsme dospělí a nemáme žádnou poruchu osobnosti a máme tedy na situaci náhled, chce to jen odhodlání. Věřím že se ti to povede:o)
|
|
|
| Anna-dvě dospělé děti, dcera a syn | •
|
(18.5.2007 12:12:08)
Když budete na návštěvě u babiček, klidně jim na chvilku dítě svěřte. Pak na delší chvilku, atd. Bez vaší přítomnosti si své vnouče víc užijí. Pokud mají zájem, buďte ráda. Mít děti je štěstí a mít vnoučata je 2x štěstí. Dopřejte to babičkám i vnoučatům. A vy také potřebujete chvilku pro sebe.
|
|
| Šárka, svobodná, bězdětná | •
|
(18.5.2007 14:12:39)
Ahoj, děcka nemám, ale budu mluvit z vlastní zkušenosti. Myslím, že není dobré, pokud je dítě neustále od matky, vzniká pak dost dalších problémů i v pozdějším věku. Já do školky nechodila, matka byla se ségrou doma na mateřské a tehdy to bylo dost omezené, jen občas jsem byla u tety - učitelky v mateřince, většinou, když jeli nakoupit a tak. Dlouho jsem se s tím pak jako individualistické (to jsem pořád, není to na škodu), ale hlavně dost nekolektivní a nesamostatné dítě vyrovnávala, vlastně jsem se důsledku toho, že jsem byla často s matkou zbavila teprve před několika lety, byť rodinu miluji, teď jsem samostatná až dost (intr etc.). Jenže je za mnou dětství, kdy jsem odmítala jezdit na tábory, neboť jsem si nedokázala představit 14 dní bez mámy, a přišla tak o spoustu skvělých zážitků, dětství, kdy jsem nepřespala ani u babiček. Je to na houby. Dítě by se mělo těšit určitému odloučení. Sama přiznávám, že si asi i já sama musím děcko pořídit až v době, kdy si našetřím na částečnou péči nějaké chůvy. Ne, že bych byla krkavčí máma..ale nedovedu si představit, že bych měla být 3, nebo co hůř 4 roky doma..ale to už je o něčem jiném.
|
| Sienna | 
|
(18.5.2007 14:22:12)
oprava - pokud jsou neustále u matky, je to blbost:), překlep
|
|
| Sienna |
|
(18.5.2007 14:22:17)
oprava - pokud jsou neustále u matky, je to blbost:), překlep
|
| Dana | •
|
(19.5.2007 9:39:52)
Tak ja nevim... Mam deti 4 a 2 roky. Jsem s nimi stale. Nonstop. Bydlim mimo CR, takze zadni pribuzni. Uprimne, cizi osobe je nesverim po shlednuti par videi z poradu, ktere byly varovanim. Bylo tam treba, jak chuva mlati male dite v jidelni zidly mokrym hanrem po obliceji. Opravdu priserne zabery. Uz je to nekolik let a mam to "zive" pred ocima. Bohuzel tam tech podobnych zaznamu bylo opravdu hodne.
Manzel je stale pryc a deti "hlida" jen kdyz jdu ke kadernici a to v dobe, kdy maly spinka a vetsi sleduje celou dobu pohadky v televizi.
Jednou jsem je zkusila dat na dve hodiny do takove skupinky ( ja byla celou dobu tam, ale tak, aby me deti nevidely). Vede to jedna vystudovana ucitelka a ma vzdy nejakou tu pomocnici pri sobe. Bohuzel mi tam dcera spadla z prolejzacek a to dost nestastne. Bylo tam pet deti a TRI "hlidaci" tety. Maji takovou opravdu pidi zahradku s piskovistem a par prolejzkami. Nikdo ten jeji pad nezaregistroval. Teda, az kdyz se svijela s placem na zemi a ja tam prave vchazela. Mala uz mi tam nechce jit, to je jasne a ja uz je tam nejspis ani nedam. Mne jeste nikdy odnikud nespadly. Samo, ze nejde o ten pad, pokud je to jakztakz bezpecne, ale nechci aby meli rozbitou hlavu, ci neco zbytecne zlomeneho v takovem veku.
Dceru jsem parkrat pustila pred dum na hriste, ale potom mi nechce domu a ja ji vsude nahanim, coz take nejde. Nemuzu preci nechat to druhe, dvoulete ditko samotne doma a s sebou ho brat nemuzu, jelikoz bych honila obe.
No, ale snad se to take nejak vyresi. Mala mi bude ted nastupovat do skolky, skoda, ze je to jen dopo, ale aspon neco.
|
| Zuzana, 2 vnoučata | •
|
(21.5.2007 9:05:32)
Tento příspěvek mne trochu zarazil a překvapil - zvlášť poznámka, že dotyčná matka nemůže brát děti 2 a 4 roky na hřiště - že by musela honit obě...to jsem nějak nepochopila!? Jsem babička dětí, čili jsem starostlivější než matka a hlavně mám větší obavy, aby se dítěti po dobu mého hlídání nic nestalo! Ale mám vnoučata ve věku 5 a 3 a půl roku, odmalička je čas od času hlídám, dokonce když bylo malému 11 měsíců, tak jedna babička hlídala starší vnučku a já hlídala jeho - a rodiče jeli na pár dní do Alp, aby si taky trochu odpočinuli od dětí a od práce a vnoučata to přežila bez úrazu! Vnuk v té době již sám chodil, začal v deseti a půl měsících - a to je opravdu nejhorší období, kdy musíte dávat pozor na všechny rohy a na věci, které může na sebe strhnout (zlatá doba, kdy dítě jen sedí a leze..). A na hřiště s nimi s oběma od útlého věku chodím, houpají se na houpačce, lezou na prolézačky - podotýkám,že vnuk od 12 měsíců leze na prolézačky, kam lezou třeba děti ve třech letech. Je mimořádně fyzicky nadaný,úžasně šikovný, říkáme mu malý horolezec. Samozřejmě se někdy bojím, aby nespadl, ale pokud budete dítěti bránit a strašit jej, tak ho zarazíte a už se bude bát. Jednou jsme byly s dcerou na dovolené, samy dvě s dětmi, byly jsme na hřišti s vysokou skluzavkou. Obě děti na ní jezdily bez problému. Stály jsme vedle - a náhle naprosto nečekaně malý spadl dolů přímo na hlavu.. krve by se v nás nedořezal, ještě že nespadl na nějaký kámen. Pozorovaly jsme ho pak celou noc, aby neměl otřes mozku, auto jsme tam měly, že bychom hned jely do nemocnice, kdyby třeba zvracel. Kupodivu, vůbec nic mu nebylo. A výška to byla pěkná. Tomu se člověk nevyhne. Nedávno zase ve školce jezdil na koloběžce a přistál na bradě a měl ji krvavou. A den předtím též ve školce - boule na čele..Vnučka je opatrnější, málokdy takhle padá, ale už taky spadla s kola, když se začala učit jezdit bez přídavných koleček vzadu. Některé děti jsou zkrátka živější a nelze je uvázat doma za nohu...je potřeba samozřejmě je ostražitě hlídat,nepouštět je blízko k vodě, protože to je mžik a mohou tam spadnout, stačí se jen otočit a s někým promluvit, nenechávat je v útlém věku samotné běhat po ulicích, to je pochopitelné, ale neomezovat je pokud možno neustálými zákazy, příkazy a ustrašenými radami. A těm boulím a odřeným kolenům se prostě nevyhnete. Podotýkám, že jsem velice opatrná a nehnu se od nich - a viz výše - stejně se málem přizabil na skluzavce, vedle které jsme stály dokonce obě dvě....to bych školce nevyčítala, jinak vychováte ustrašené, úzkostné dítě.
Na co ale je nutné dávat obrovský pozor, je to, aby se dítě neopařilo. Někdy stačí zlomek vteřiny - a pak následují měsíce a roky plastických operací. A to se stane někdy skutečně i pečlivým rodičům. Vždy jsem dávala pozor, jak u svých dětí, tak u vnoučat, aby nikdy na sebe nic vařicího nestrhly, vše jsem dávala daleko od kraje , aby na to nedosáhly atd. a nechci to zakřiknout, nikdy se žádné dítě, které jsem hlídala, neopařilo nebo nespálilo. V tomto případě se velká opatrnost až úzkostlivost vyplatí. Chlapeček známých mé dcery na sebe nedávno strhl nějaké vařicí jídlo, měli zrovna třetí dítě, maličké,opařil se prostřední syn. A přitom matka velice opatrná a o děti vzorně pečuje. Stačila vteřina...a byl dlouho v nemocnici a bude následovat bolestivá léčba. Tudíž v případě vařicích jídel bych apelovala na všechny rodiče, aby byli opravdu velice pozorní. Ušetří si hodně starostí a nervů a dětem bolesti.
|
| helena dva kluci | •
|
(21.5.2007 15:03:58)
Mam dva patnact mesicu od sebe a honila jsem je po hristi asi tri roky. NIKDY bych je neobrala o to poteseni jen proto ze jsem lina utikat.. Zamyslete se nad tim, ze je VELMI pohodlne je nechat zavrene na zahrade, ale je to jen trochu vetsi obyvak s lepsim vzduchem, tak naucte deti alespon dva zakladní " povely " - stuj! a nesmiš ! a věřte že to stačí .Vyrazte ven ! Helena
|
| štěpánka | •
|
(21.5.2007 22:29:27)
Promiňte, ale podobné příspěvky mě fakt dojímají. Bohužel všechny děti nejsou stejné a ne každé naučíte reagovat na pokyny stůj, apod, zejména jsou-li zaujaté něčím jiným. Pro maminku, která si netroufla s dvěma dětmi na hřiště, mám pochopení. Některá hřiště zřejmě projektovali lidé, kteří měli klidné hodné a poslušné děti. Nejsem líná utíkat za dětmi, je-li to třeba, ale opravdu těžko se mi utíkalo za 2 najednou (dvojčata) v době kdy všude vylezli, ale od nikud neslezli, nýbrž spadli. Proto jsme chodili vždy ve dvou. Pokud to šlo, s tatínkem, nebo s babičou, kamarádkou,... A věřte, že obě jsme měly co dělat, vždy jsem odcházela ze hřiště vyběhaná víc než děti, zatímco ostatní maminky seděly, četly si a jen tak občas zkontrolovaly, zda jejich robě stále sedí tam, kam ho před hodinou posadily. Mám poit, že právě takové maminky mají vždy nejvíce rad, jak zvládnout raubíře. Opravdu není nic jednoduššího, než kritizovat výchovu dětí, které vypadají, že rostou jako dříví v lese a nikdo si jich nevšímá. Až co mám své vlastní (a trochu problematické) děti, chápu, že i kdyby se rodiče rozkrájeli, nemusí to mít ve výchově kýžený efekt. ne proto, že to nezvládají, ale prostě proto, že jejich děti jsou jiné (třeba mají LMD jako ty naše).
Maminky dvojčat, myslím opravdu nejvíce dojímají rady typu - naučte ho, ať sedí a počká (možná některé děti opravdu posedí a počkají, ty moje ale ne - vyřešeno - mají-li jídlo, sedí a jsou hodní) nebo: tak ho z té prolézačky naučte slézt (co asi tak celé dny dělám, pokud tedy 2. kluk nevisí hlavou dolů na opačném konci hřiště).
No, přežili jsme to, ale už vím, že ne každé dítě je nevychované, některé je prostě takové jiné....
Maminkám co mají "jiné" děti přweji dobrou fyzičku a pevné nervy. S věkem se to zlepší!
|
| Bára | •
|
(21.5.2007 22:57:31)
A co učitelky v MŠ? Jak ty si mají poradit s 25 dětmi, tam kde matky nestačí na 2?
|
| Sima | •
|
(21.5.2007 23:27:18)
No tak ja jsem jedna z ucitelek a popravde receno, jinam nez na nase hristatko uz s detmi nechodime, jelikoz to byl potom opravdu samy uraz. Nase prolejzacky a vse ostatni je prizpusobene triletym detem, kdezto jina hriste jsou i pro vetsi, tudiz malym detem celkem nebezpecna, pokud u nich clovek vylozene nestoji a nepomaha.
|
|
| štěpánka | •
|
(23.5.2007 17:11:56)
Myslíš, že každé dítě se chová ve škole a doma stejně? Jsou děti, které doma zlobí a ve školce (škole) jsou hodné - třeba ty moje a také jsou děti, které jsou doma hodné a ve škole zlobí. Třeba proto, že tam je víc dětí (jedináčci), nebo je důvod jiný a rodiče pak učitelkám skoro nevěří, co jejich vejlupci ve škole (školce) vyvádějí.
Navíc moje neposlušné a zlobivé děti (tedy doma) šly do školky až ve 4 letech a to už si daly říct. To co jsem psala u nás probíhalo ve věku 1,5 - 3 roky a to přece většina dětí do školky nechodí, tak malé tam neberou, nebo jich je pár a ostatní jsou starší. A v jeslích je zase více pečovatelek. Navíc tato zařízení mají oplocené zahrady, odkud jim nikdo neuteče. Moje dvojčata utíkala velmi rychle a to obvykle na opačné strany.
Takže gratuluji všem maminkám, které svoje děti zvládají, děti je na slovo poslechnou, atd... Jenom než začnou radit maminkám čertíků měly by zvážit, zda je to výsledek jejich výchovy a nebo povahou, kterou jejich dítě jaksi dostalo do vínku.....
|
|
|
|
| Vendulka22 |
|
(22.5.2007 14:36:15)
To jsi napsala moc hezky - výstižně a krátce!
|
|
|
| Helena | •
|
(21.5.2007 20:58:01)
Zuzano, hezky jste to napsala. I já si myslím, že popáleniny jsou opravdu jedna z věcí, kde se přehnaná starostlivost skutečně vyplatí. To ostatní si člověk musí sám dle svého nejlepšího rozumu odhadnout, kde jsou meze. Každý jsme jiný a proto se snažím chápat i ty maminky, které jsou dle mého názoru až přehnaně úzkostlivé na všechno. Ale každý máme jinou náturu, že?
Tak se mějte a užívejte si vnoučátka
PS: No, dneska jsem se tady nějak rozpovídala (už to je snad třetí dnešní příspěvěk, dcerka spí, manžel ještě pracuje a já místo abych zvelebovala naši domácnost :) nebo se vzdělávala :) tady vykecávám
|
|
| babi_ | 
|
(22.5.2007 17:29:54)
Skutečně každé dítě je jiné, a kdo nezažil dítko velmi živé, navíc bez pudu sebezáchovy, nepochopí, proč se takové dvě nedají na hřišti (pro větší děti) uhlídat.
Mám tři švagrové, z toho dvě mají dcerky ve věku mé. Pochopitelně jsme si holčičky vzájemně hlídaly, přímo se to nabízelo. Pak se přidal ještě můj syn o necelé dva roky za děvčaty.
Každé to dítě je úplně jiné. Na hřišti se stejně staré holky (mluvím o věku cca 1,5 - 4 roky) chovaly zcela odlišně.
Jedna opatrně zkoušela jen kousky spíše pod své fyzické možnosti, a pokud se rozhodla požádat o pomoc dospěláka, v klidu vyčkala, až ten si na ní udělá čas a "odjistí" ji. Slovní pokyny repektovala, pokud je uznala za smysluplné, a jednalo-li se o bezpečnost, uznávala je bez problémů. Co se pamatuju nikdy odnikud nespadla.
Druhá se pouštěla do všeho na co měla, případně kousek přes, ale jsouc velmi šikovná obvykle vše zvládla, maximálně se trochu otloukla. Na pokyny reagovala až na křičené poněkolikáté, ale dalo se...
Třetí vylezla kamkoli a tam se (někdy) pustila. Na svoji žádost o pomoc či prostě křik očekávala reakci v půl vteřině. Na pokyny - zákazy někdy reagovala, jindy zas ne. Bylo to dítě (teď už jsou to všechno slečny) velmi nepředvídatelné a na prolézačkách či u vody nespustitelné z očí, co říkám - z rukou!
Hlídat dva "třetí" typy najednou si neumím představit.
Když se do hrací skupiny přidal nejmladší, celkem si poradil se vším, do čeho se pustil. Nepadal moc často a kdy,ž tak "šikovně", když potřeboval pomoci - odněkud sundat, vydržel relativně dlouho třeba viset za ruce. Mluvit si do ničeho moc nenechal. Ten tedy útlé dětství přežil ve zdraví hlavně díky obratnosti a vrozené fyzické kondici.
Přimlouvám se proto za pochopení pro matku, která má dva "třetí" typy a bojí se s nimi ven. Ne každé dítě lze naučit spolehlivě poslechnout alespoň dva pokyny. Šestkrát poslechne, posedmé skočí kam nemá...
Kdo má doma a v okolí děti spíše opatrné, nebo divoké ale s jistým pudem sebezáchovy, nemůže pocopit, jaké to je.
|
| Klara, syn Robin (skoro 4 roky) | •
|
(30.5.2007 9:16:13)
Já jedno z těch živých dětí mám. Byl takový od narození, skoro vůbec nespal a od chvíle kdy začal lézt jsem se v podstatě už nezastavila. Ale uhlídat se dal i se dvěma bratranci (jeden o rok starsí a druhý o rok mladsí). Samozřejmě že mívá rozbitá kolena, boule a modřiny.. ale zato se skoro ničeho nebojí, je šikovný a já bych ho o čas v nějakém zařízení nebo venku na hřišti rozhodně připravit nemohla. Něco vážného se navíc může stát i doma, kdy jde před Vámi, špatně šlápne a praští se do hlavy... proto to moc neřeším. Dávám na něj pozor, těším se z našich procházek, prolejzaček atd. a doufám, že to stačí k jeho bezpečnosti..
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)