| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Ironie a výsměch ve výchově

 Celkem 52 názorů.
 Iva 
  • 

Výborný článek - 

(14.5.2007 11:18:50)
snad si ho přečte alespoň jedna učitelka a zamyslí se nad ním. Je to výstižně pojmenováno, protože učitelka, která předčítá chyby v žákově úloze před celou smějící se třídou, by vůbec neměla pracovat s dětmi.
 laeela 


Re: Výborný článek - 

(14.5.2007 14:11:09)
Opravdu dobrý článek, není co dodat :)
 fisperanda 


souhlasím 

(14.5.2007 11:19:59)
S článkem musím souhlasit, je to napsáno výstižně. Dítě je duše tak čistá, že nemůže pochopit ironii, a používání ironie dospělýma bych brala jako povyšování se nad děti, který si s tímhle projevem opravdu nemůžou vědět rady.
 Petr 
  • 

Cernobily svet 

(14.5.2007 12:18:58)
Jen bych rad upozornil, ze vnimani sveta jako cernobileho se netyka jen deti. Vnimat svet jako cernobily je jednoduche a proto spousta dospelych to rado (a nevedomky) dela - jedna vec je dobra, druha spatna bez cehokoliv mezi tim - staci se podivat na dnesni politiku, ktera opravdu pripomina detske piskoviste.
 Helča+3svišti 


Re: Cernobily svet 

(14.5.2007 14:24:05)
Plně s Tebou souhlasím. Ve všem.
 Jakub Horálek 
  • 

Sarkasmus a ironie 

(14.5.2007 17:20:41)
Mám pocit, že se časová křivka nerealistického a černobílého vidění světa u mladších generací stále prodlužuje. Na prvním stupni je to jasné, ale starší děti by se právě měly pomalu učit sarkasmus a ironii chápat, rozlišovat a na ně reagovat.
 & 


Re: Sarkasmus a ironie 

(14.5.2007 17:50:00)
Jakube,

Urcite hodne zaku druhe stupne a stredoskolaku ironii chape. Jenomze nemaji sanci stejne sarkasticky odpovedet, protoze by to bylo povazovano, jako drzost. Ironie a sarkasmus podle me do nerovnoceneho vztahu {tzn. zak - ucitel, nadrizeny - podrizeny} nepatri.
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Sarkasmus a ironie 

(14.5.2007 19:26:40)
Myslim, ze sarkasmus a ironii by ucitel skutecne pouzivat nemel. Zrovna tak jako nadrizeny k podrizenemu atd.. Ucitel by to mel dokazat za vsech okolnosti, i v pripade, ze ho deti provokuji a chovaji se neunosne. Ale asi jen ucitel sidlistni ZS vi, jak je to tezke a jak je namahave ubranit se dennimu naporu nevybirave drzosti a vulgarit jen vlastnim vtipem a sarmem, samozrejme, aniz by se otrel o krehke detske ego. Nesmi, profesional to skutecne neudela, ale je to cim dal tim narocnejsi.
 Milly36 


Re: Re: Sarkasmus a ironie 

(14.5.2007 20:08:15)
Ja bych dodala, ze pouzivani ironie a sarkasmu ve vychove by meli vyvarovat nejen ucitele ve skole, ale take RODICE... Nechceme svym detem ublizit (mysleno dlouhodobe, do zivota) tim, ze z nich vychovame zakrikle dospelaky, kteri si neveri... a jsou poslusni jako ovce - prave ze strachu ze zesmesneni a selhani, pritom chybovat je TAK lidske...

Jinak diky moc za clanek. Tise jsem doufala, ze se doma, v Cesku, zacnou veci KONECNE menit k lepsimu a tohle je pro mne svetlo na konci tunelu. Diky moc.
 Iva Čapková 


Děkuji 

(14.5.2007 23:53:32)
Velmi dobře si z dětství pamatuji, jak jsem se často cítila ponížená v komunikaci s mým otcem, který uměl a dodnes umí komunikovat jen přes takzvané "legrace". Tyto sarkastické a ironické metody jsou pro dítě opravdu bolestivé. Smutné je, že je stále spousta rodičů, jejichž komunikace s dětmi se "legracemi" jen hemží. Proto apeluji na všechny rodiče: Jednejte se svými dětmi jako se sobě rovnými! My dospělí nejsme přece nadlidé, kteří si mohou dovolit někoho ponižovat. Byť takto zakuklenými způsoby.
iva
 10.5Libik12 


Re: Děkuji 

(15.5.2007 0:00:20)
Já jsem v prebubertě ještě neuměla sykavky a můj třídní učitel se mně veřejně posmíval. Bylo to tak strašný, že jsem donutila matku vyhledat logopeda v krajském městě(dojíždějící logopedka byla máslo:)) a naučila jsem se mluvit. Dodnes jsem mu to neodpustila (křesťansky asi jo, ale stále si myslím, že to byl pěkný vůl:), ale..., no nešišlám.
 Jakub Horálek 
  • 

Re: Re: Sarkasmus a ironie 

(15.5.2007 11:57:21)
To žijete v jiném světě, strach žáků z učitelů v dnešní době opravdu není moc aktuálním tématem. Ironie je mnohdy jediným možným obranným mechanismem učitelů a patří k tomu i sebeironie. Ono - spousta věcí ve školském sektoru vyznívá ironicky. Mimoto - žáci by se měli učit ironii a sarkasmus opravdu chápat - a nejen to, současná komunikace se často nese ve znamení jinotajů a přenesených významů. Žáci jsou pak schopni ve svých pracích citovat i velice ironicky míněný pramen.
Zkrátka - není občas nad dobrou ironii pronesenou v pravou chvíli.
 Majka Járová 
  • 

Ironice a výsměch 

(15.5.2007 13:36:45)
S tímto článkem plně souhlasím. Do 7. třídy jsme s dcerou neměli problémy. V 8. třídě u dětí začala puberta a i nám nastaly problémy. Nyní je dcera 2 roky ze základní školy a postupně se svěřuje. Zjistila jsem, že jí třeba paní učitelka před dětma říkala, že ji maminka moc hlídá. Opravdu jsem měla zájem co moje dítě dělá po škole, měla spoustu zálib. Byla jsem starší máma . Paní učitelka si strašně rozuměla s maminkami ostatních dětí (vrstevnicemi). Své děti ji vychovávala babička. My jsme nikoho neměli. To prý moji dceru mrzelo a chtěla se vyrovnat ostatním dětem. Lhala mně, ale ve škole byla najednou dobrá. Škoda, že se nesvěřila dříve.
 Margot+1 


Kdo odsoudí Sókrata 

(15.5.2007 17:23:22)
Pokud mluvíme o sarkasmu a ironii, je podle mě vždycky třeba doplnit kontext. Výsměch je nakonec přirozenou metodou, kterou společnost "umravňuje" jedince, který s ní nejsou úplně v souladu. Jedná se vlastně o varování - pak obvykle následuje exkomunikace. Každý se musí naučit s výsměchem pracovat, a to na obou stranách (s lidmi, kteří se neumí ohlédnout za svými chybami a nedokážou se zasmát, se nedá žít). Pokud si podle mě rodič nebo učitel dělá legraci z chyb dítěte/pubescenta/adolescenta, musí to být samozřejmě s láskou. Ovšem najdou se i prostředí (např. dětská skupina), kde se bude vysmívat natvrdo - i s tím si dítě musí umět poradit, jestli z něj nemá být měkkotina.
Autora článku sleduji už déle. Mám pocit, že ačkoli píše do pedagogického časopisu, učitele nemá rád. Zřejmě mu některý ublížil a autor mu to dodnes neodpustil. Ostatně, výsměch neprošel ani Sókratovi. Kolikpak lidí by ho znovu poslalo na smrt?
 Kohnova 
  • 

Re: Kdo odsoudí Sókrata 

(15.5.2007 18:01:10)
Mas pravdu. Dr. Mertin skutecne nema ucitele rad a spolu s nim spoustu dalsich detskych psychologu. Ma to svuj duvod. Zhruba nekdy v sedmdesatych - osmdesatych letech, kdy se nejspis tady prezentovane postoje Dr. Mertina utvarely, byly ve skolach uplne jine pomery nez dneska. Ucitele skutecne dost casto detem ublizovali, ponizovali je a treba i sikanovali. Dneska je to vsechno uz trochu jinak. Ale nalepka blbe, nedovzdelane, nervni a zakomplexovane ucitelky nicici detskou dusi preziva v mnoha hlavach dal. On ma ale v jadru pravdu. Ucitel by fakt zaky zadnym zpusobem shazovat a ponizovat nemel. Na druhou stranu videt v detech bezmocne beranky s dusickou jako oblacek nesenou na male ruzove dlani.. to je romantika..
 Alicee 


Re:  

(15.5.2007 22:23:30)
Magdaléno, jen taková malá faktická poznámka. Sokrata neposlali na smrt kvůli tomu, že používal ironii, to bys to značně a nesprávně zjednodušila . Ale jako titulek k tvému příspěvku to vypadalo dobře, to jo:)))
 Margot+1 


Re: Re:  

(16.5.2007 8:11:35)
Ano, oficiální důvod bylo obvinění z kazení mládeže a rouhání proti bohům. Ale víme, že Šókratés lezl Atéňanům na nervy hlavně kvůli té ironii...
 Alicee 


Re: Re: Re:  

(16.5.2007 17:19:48)
Já bych ani tak neřekla, že to byla ironie, jako spíš snaha všechny dostat na jeho rovinu, kdy jsou ochotni připustit, že "ví, že nic neví", což z nich učiní nejmoudřejší lidi na světě:)
Popravdě, po podrobnější analýze Obhajoby jsem se těm Atéňanům moc nedivila, on to byl pěkně rejpavý dědek:)))
...ale to je mimo téma, jen mě zaujal ten název.
 Margot+1 


Re: Re:  

(16.5.2007 8:13:35)
Chi, promiň ten překlep, Sókrate!
 Veronika+3kluci 


Re: Kdo odsoudí Sókrata 

(16.5.2007 9:10:23)
Nepůsobilo to na mě tak, že by pan Mertin neměl rád učitele. Určitě podle mého humor i ironie do školy patří, ale výsměch určitě ne. Ovšem bohužel se častěji setkávám s tím, že se žáci vysmívají některým učitelkám - kvůli oblečení, horšímu mobilu apod.
Já sama jsem byla v 1. třídě hodná a šikovná, až zpětně si uvědomuji, jak se naše paní učitelka chovala k některým žákům, kterým se zrovna něco nepovedlo. Občas na to myslím a doufám, že z toho nemají trauma. Výsměch silnějšího vůči slabšímu, to není fér.
Jinak jsem taky učitelka a myslím, že se spíš můžu hlásit k minulému článku pana Merina o chválení. Ale možná jsem dost výjimka:-)?
 Veronika+3kluci 


Re: Kdo odsoudí Sókrata 

(16.5.2007 9:10:40)
Nepůsobilo to na mě tak, že by pan Mertin neměl rád učitele. Určitě podle mého humor i ironie do školy patří, ale výsměch určitě ne. Ovšem bohužel se častěji setkávám s tím, že se žáci vysmívají některým učitelkám - kvůli oblečení, horšímu mobilu apod.
Já sama jsem byla v 1. třídě hodná a šikovná, až zpětně si uvědomuji, jak se naše paní učitelka chovala k některým žákům, kterým se zrovna něco nepovedlo. Občas na to myslím a doufám, že z toho nemají trauma. Výsměch silnějšího vůči slabšímu, to není fér.
Jinak jsem taky učitelka a myslím, že se spíš můžu hlásit k minulému článku pana Merina o chválení. Ale možná jsem dost výjimka:-)?
 Zuzana+Terezka 


Re: ? 

(16.5.2007 11:57:30)
Milá Magdaleno, přečetla jsem si tvůj příspěvek větu po větě asi třikrát a mám jedinou otázku. Cos nám tím vlastně chtěla říct ?
Nerozumím tvé první větě, že je ironii a výsměch třeba dávat do kontextu.... Vždyť bez kontextu by snad ani nebylo možné ironii vytvořit. A ani moc nerozumím tomu, že výsměch funguje jako prvotní "varování"...Já si asi pod pojmem výsměch představuji úplně něco jiného. Ani nesouhlasím s tím, že by se v rodině měl výsměch používat s láskou. S láskou neláskou, když trefíte nějakou citlivou věc, je dotyčnému fuk, jestli jste ho ponížila s láskou. A že bysme takhle naše děti "trénovali" ? Aby nebyly měkkoty ? Vždyť když se vysmějete dospělé ženské, že je například tlustá, bude z toho v duchu sakra nešťastná. Ano, třeba už umí s výsměchem pracovat. Ale třeba jen naoko, aby udržela "fazónu". A proto si absolutně neumím představit (vyplynulo to na mně z tvého příspěvku), že budu připravovat své obézní dítě na výsměch tím, že budu používat ironii vůči jeho tlouštce s láskou a doufat, že se tím naučí se nad své chyby povznést a ještě se jim zasměje. Určitě je možné dítě s nějakým handicapem připravit na vstup do společnosti. Aby samo sebe bralo takové jaké je a nad posměšky se povzneslo. Ale vede k tomu dlouhá a absolutně odlišná cesta od té vaší.
Zdravím, Zuzana

P.S. Kdyby se zase někomu zdálo, že svůj názor prezentuju jako "jedinou pravdu", tak to prosím berte s rezervou. Já píšu, stejně rychle, jak přemýšlím a už to po sobě nečtu a nestylizuju tak, aby se to náhodou někoho nedotklo. Prostě co mám v hlavě, to sem "vyprásknu" a hotovo. Ahojky.
 Margot+1 


Re: Re: ? 

(16.5.2007 13:48:32)
Tak já to vidím takhle:
Výsměch a exkomunikace je ta příroda v nás (často tvrdá až krutá), zbavit se jí nedokážeme, můžeme se s ní pouze nějak vyrovnat (najdeš to v podstatě v každé učebnici sociální psychologie).
Je ale stále rozdíl v tom, jestli se vysmívám za to, jaký někdo JE, nebo co DĚLÁ. Příklad: dvanáctiletá neteř přinesla ze školy domů křečka. Tušila asi, že není v pořádku postavit rodiče před hotovou věc, tak zkoušela hrát na city a vymyslela si, že křeček, chudinka, ležel opuštěný před školou a opaloval se... Smáli jsme se jí za tu lež, až jsme se za břicha popadali. Nakonec se sama musela smát taky. Křeček zůstal.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: ? 

(16.5.2007 22:48:38)
Ahojky, chci ještě nějak reagovat na tvůj příspěvek, ale vůbec nevím jak. Nejdřív napíšeš "já to vidím takhle" a pak tam lupneš větu z učebnice, která sama by vydala na celý článek, ne-li na knihu.
A pak tam napíšeš ten příklad s tou holčinkou a křečkem. Promiň, ale já to vůbec nechápu. Vůbec nevím, kde je pointa toho příkladu. Zřejmě si nerozumíme takhle "písemně", třeba by nám šla normální slovní diskuze líp. Ale takhle to na mně působí, jakože chudák holčička, bojí se domů přinést zatoulané zvířátko, protože by jí rodiče sprdli. Tak si vymyslí historku, která zřejmě měla být natolik vážná, aby se rodičům křečka zželelo a nechali si ho. A vy jste se jí všichni smáli, protože neumí dobře lhát ? Nebo protože vám ta (pro holčinu) vážná historka přišla tak trapná, až byla k smíchu? Nebo proč ? A ona se začala taky smát. Protože co jí taky zbývalo, že jo. Mám dojem, že to zaznělo i v článku, že nakonec se začne smát i sám "postižený", protože je to asi jediné východisko, jak z nepříjemné situace ven. Musím říct, že jsem z tvého příspěvku opět jelen a vůbec nevím, jaké poučení z toho mělo vyplynout. Zdravím, Zuzana
 Margot+1 


Re: Re: Re: Re: ? 

(16.5.2007 23:28:18)
Zuzano, teď jsem jelen zase já... Křečci (dlouhosrstí) se pochopitelně venku netoulají, natož před školou na trávníku. Dívenka prostě chtěla křečka, tak ho sehnala, asi od spolužáka. Smáli jsme se jí, chudince, protože lhala. Ne blbě, ani jinak, prostě lhala. Co bys dělala ty? Někteří by ji třeba bili...
 Pruhovaná 


Re: Re: Re: Re: Re: ? 

(17.5.2007 1:42:57)
Tak teď jsem se fakt pobavila:-)))! Mám dvanáct a půl letou dceru. Já vám dám "chudák holčičika, bojí se přinést domů zatoulané zvířátko"! Jsou to už velké ženské, hlavička sice trochu zaostává za tělem, ale o tolik pozadu není, aby si zi zasluhovala "pochopení" hodného tak nanejvýš šestiletého dítěte. Takhle naivně by si nevymýšlel ani můj devítietý kluk. Ten ne výsměch, ale zjevný chechtot nad takovým pokusem byl zcela na místě a byl to nejlepší, co se dalo udělat. Smích nad scénkou jakou předvedla zmiňovaná slečna je přece něco jiného, než výsměch! Nechápu takovou přecitlivělost ve výchově, jakou popisuje Zuzana, jak jsem to tak četla, musela jsem se fakt začít smát (nejdřív při představě ubohého opalujícího se křečka a pak při představě chudinky vysmívané dvanáctileté holčičiky). Snad to ode mne nepochopíte jako výsměch :-). Jak vidíte, dvanáctileté slečny už mohou být tak daleko, že se dovedou zasmát i samy sobě. A že se dítě bojí domů přinést nalezené zvíře, protože by ho rodiče sprdli, je snad v pořádku, ne? Já tedy neznám rodiče, kteří by jásali nad donesenými koťaty a spol.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ? 

(17.5.2007 8:37:01)
Jéje, tak teď jsme se zase nepochopily my dvě. Já jsem nijak situaci nehodnotila, nerozuměla jsem tomu, nemám tak velké dítě. A napsala jsem, že to na mně působí "jakože chudinka holčinka...." rozumějte, to bylo myšleno s trochou nadsázky. Já si pamatuju, jaká jsem byla já ve 12 letech :-)) Já jen prostě nechápu ten smysl toho smíchu (výsměchu). Co si z toho ta holčina tedy vzala za ponaučení ?

P.S. Každopádně ani já, ani manžel jsme se zatoulanými zvířátky problém neměli :-)) Zřejmě proto ani nechápu, celý ten začátek příběhu tzn. proč si holčička už předem musí vymýšlet nějakou hloupou historku.... Ale to nechme být. Já bych skutečně ráda věděla, co si z této situace ta holčina odnesla. Mně to vážně není jasné a chci se poučit ať vím, až bude moje holka větší. Díky.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Ještě já :-)) 

(17.5.2007 8:56:20)
Stále si představuji, jak by celá ta situace zapůsobila na mně, když mi bylo 12. Už se nám tady prolínají dva pojmy - výsměch a lež. A proto bych byla opravdu ráda, kdybys mi Magdaleno přesně vysvětlila, čeho se tím "výsměchem" mělo docílit. To mi asi pořád není jasné. Aby se holka styděla ? Rozuměj, tohle je situace v životě zcela běžná a já osobně bych s tím naložila asi jinak (píšu asi, zatím nevím), každopádně ty jsi podle příspěvků v psychologii zběhlá, tak kvůli mně prosím ten příklad trošku rozpitvej :-)) Protože, budeš si myslet, že jsem fakt natvrdlá, ale já pořád nechápu tu pointu. Čeho jste tím "výsměchem" (píšu ty uvozovky, je mi asi zhruba jasné, jaká forma
"výsměchu" to byla) vlastně dosáhli ? Zdravím, Zuzana
 Margot+1 


Re: Re: Re: Ještě já :-)) 

(17.5.2007 14:01:44)
Tak jenom v rychlosti, předem se omlouvám, nemám moc času: Dosáhli jsme toho, že holka se styděla za lhaní a zároveň si uvědomila absurdnost situace. Lhaní a vymýšlení si pochybných historek je zatraceně nefér pokus o manipulaci (v jakémkoli případě, u kohokoliv) a je v nejlepším případě směšné. A nemysli si, že chudinka tak toužila po zvířátku, že byla ochotna udělat cokoliv. Pokud se dobře pamatuji, když se jednalo o inkriminovaném křečkovi, byli v bytě: pes, krysa, rybičky, nějakěj šněk nebo co a pták...
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Ještě já :-)) 

(17.5.2007 15:25:14)
Díky, že sis udělala čas. Teď už tomu nejspíš rozumím. Ale trklo mně to až po "psovi, kryse, ptákovi a šnekovi". I mně teprve po téhle informaci došla absurdnost té situace. Díky a abys rozuměla, pracuji (tedy pracovala jsem před MD) s psychicky nemocnými dospělými a tak hledám další možnosti, jak řešit různé situace. Většinou jsou totiž jako děti :-)) S pozdravem Zuzana
 Markéta 
  • 

kdo odsoudi mertina 

(16.5.2007 13:58:30)
nelibi se mi, jak se tu navazite do autora clanku. znam ho osobne, pul roku jsem k nemu chodila na seminar v ramci pedagogickeho minima a byl to jediny opravdu prinosny seminar. rada na nej vzpominam.
jeho seminare totiz vychazeji z dlouholete praxe detskeho psychologa, neni to zadny teoretik. seminar vzdy uvedl konkretnim prikladem ze sve praxe a zadal nas o navrhy reseni (napr sikana, hyperaktivita atd.) a pak sam shrnul nase nazory a dopovedel, jak se priklad resil ve skutecnosti a proc (pochopitelne nikdy neuvedl jmena, cas a mista pripadu).
rozhodne se o nem neda rict, ze by nemel rad ucitele a psychology, jednak sam budouci ucitele a psychology pripravuje a zaroven se s uciteli setkava ve sve praxi.
urcite nema rad takove ucitele, kteri si usnadnuji praci tim, ze "oduci", ale sikanu apod. nevidi, nechteji videt. divily byste se kolik takovych stale je. bohuzel prave mezi temi budoucimi uciteli a ne jen mezi temi co ucili v seumdesatych letech mozna i pana doktora mertina.
 Kohnova 
  • 

Re: kdo odsoudi mertina 

(16.5.2007 18:01:58)
To bylo, myslim, na me, tak zareaguju. Dr. Mertina znam tez. To, co rikas, je pravda, ja jsem to ponekud zjednodusila, samozrejme, ze si nemyslim, ze Dr. Mertin nema rad vsechny ucitele atd.. Presto nektere jeho clanky povazuju za prepjate. Spis nakonec clanky nez postoje. A je mi jedno, jestli mi prisijes, ze protoze "nebastim" Dr. Mertina, tak asi prehlizim sikanovani nebo neco podobneho. I lide, kterym jde o stejnou vec, mohou mit ruzne nazory napr. o tom, jak se k ni dopracovat.
Dr. Mertin se stara o deti, o ty by melo jit ve skolstvi predevsim a Buh vi, ze to tak casto neni. Presto ja davam jednoznacne prednost nazorum napr. Dr. Kolare, ktere povazuju za vice spjate s realitou.
 Markéta 
  • 

Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(16.5.2007 20:30:17)
nic ti "prisivat" nehodlam, nemusis se hned jezit. dotkl se mne ten zpusob, kterym jsi ty a hlave MagdalenaR nespravedlive osocila dr.Mertina. jeho nazory mohou byt vzdaleny realite, ale takto jsi to ve svem prvnim prispevku nerekla, rovnu jsi ho osocila, ze nema rad ucitele atd. a to neni fer, protoze to proste pravda neni.
ostatne jsem nemela pocit, ze by se mijel s realitou, muze to mozna trochu vyznit z jeho clanku, ale na jeho seminarich jsem ten pocit teda nemela.
 Margot+1 


Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(16.5.2007 23:36:18)
Tak toho se, děvčata, dál účastnit nebudu. Nevím, Markéto, kdo začal osočovat a štětit se. Nauč se prosím vnímat, když někdo píše: "Z článků mám pocit, že...", "Podle mě...". Kohnova, díky.
 cizinka1 


Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 8:19:38)
Kohnova,

Zacnu z toho, ze te povazuji za jednu z nejchytrejsich a zajmavejsich diskuterek v rodine. Ja o stredoskolske pedagogice nevim nic, autora neznam jinak nez z par clanku, a rada si vas poctu, jestli budete pokracovat. Mam jen ted jednu formalni namitku. Rict, ze nekdo "nema rad ucitele", je asi velka blbost. Ten kdo kritizuje nektere at rozsirene nebo marginalni praxi, nemusi nemit rad celou skupinu ani dokonce konkretni lide, kteri to delaji (to pak psychologove nemeli by radi ani rodice deti, ustavni soudce soudce krajske a politiky a t. d. a t. d.). Doslovne nemit rad ucitele je technicky tezko proveditelne, to by Mertin mel byt poradny misanthropa a znat neuveritelne moc lidi na svete. Sice pouzivame nekdy oznaceni nemam rada (treba) Strindberga, jako recnickou figuru "celek pro cast", a myslime, ze jeho tvorba neodpovida nasemu vkusu, anebo namam rada komunisti (myslime, ze spise komunismus), ale kdyz nekdo rika, ze nekdo nema rad ucitele, ani nevim, co mam pod tim se predstavit. Rekla bych, ze spise autor toho vyroku ma problem pochopit, ze kritika nejake cinnosti netyka se kritizovanych osob ani jako individu, ani jako skupiny: je mirena pouze a vyhradne na jejich nektere nazory a praxi. Sice, doufam, ze to rozumis, jen chtela bych rict, ze pokud elita se nevyjadruje opatrne a nedava najevo co jest kriticka verejnost a jeji pravidla, nemuzeme chtit, aby pak lidi mene vzdelane a inteligentni umeli se zucastnit diskusi. Po str.s. ucitelich bych moc prala, aby toho by deti se naucili uz v nizsich urovnich, a na diskusech ve VS nebrali kritiku osobne - ani kritiku neformulovali jako namitky k osobnosti oponenta.
 cizinka1 


Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 8:28:13)
Jo, a autor neni neboztik, ktereho pamatku jsme se sesli uctit, takze do jeho nazoru klidne se pust, pokud mas chut:-). Tady se nejedna o "soud" Mertina.
 cizinka1 


Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 8:50:48)
V prvni vete: NA Rodine, samozrejme, pardon:-)
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 20:44:21)
Ale jasne, samozrejme, ze mas pravdu. To, co jsem napsala, ma vsechny vady, ktere zminujes. Clovek se taky nekdy spis bavi, nez rozebira kazdy anonymni internetovy radek do dusledku. Kdybych to udelala, nenapsala bych to, co jsem napsala.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 22:21:01)
Kohnova, jasny, ze se tady vsichni predevsim bavime, a ja take casto zasnu, co se mi obcas povede, a to jeste vedle toho, ze tady cvicim rychle komunikaci v Cestine, a zadnou formalni dokonalost nepredvadim. Jen by bylo fajn (a hodne to zalezi na uspechu reformy skolstvi a ucitelech), aby ta zabava tak casto se nezvrtala na hadky, jen proto, ze nekdo nesouhlas, anebo i otazku, zalozenou na pochybnosti, bere prilis osobne. Prozatim v Cesku je zatracene namahave pro psychicke zdravi provozovat nejen politiku ale bohuzel i vedu v nekterych segmentech VS a AV. Sokratum, prilis se zatim nevede:-), ptat se je neslusny, svoboda nazoru je casto chapana jako pravo na vlastni dogma. Proto jsem vam v "ucitelske" diskusi se ozvala: ze to je predevsim ve vasich rukou.
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 23:08:48)
Jj, ja jsem si svych neodstatku vedoma. Alespon nekterych, doufam. Nedelam si ambice zreformovat skolstvi, delam, co muzu a jak nejlepe umim na vlastnim pracovisti. V AV jsem par let pracovala tez, myslim, ze vim, co mas na mysli a chapu te.
 Kohnova 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 23:10:44)
Btw. ja si to asi neberu tak moc osobne, jak to mozna vypadalo. Spis jen mluvim nediplomaticky, to je jiste take takovy postkomunisticky nesvar (bez ironie).
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: kdo odsoudi mertina 

(17.5.2007 23:20:13)
Kohnova, to jsme te nepodezirala, ze to beres osobne: presne tak, tady slo o klise. Jen jsem vyuzila prilezitost rict neco, co mi dlouho lezi na srdci. Kazdopadne fandim ti a rada vzdy prectu az neco napises.
 Peta77 


Ne zcela souhlasím 

(18.5.2007 6:44:17)
Teď se vám vydám na pranýř se svým ne zcela identickým postojem:-)
Před mateřsku dovolenou jsem pracovala jako v DDŠ, což je zařízení, kterému se dříve lidově říkalo plepšovna či pasťák...Takže jaké děti jsem učila je asi všem jasné. Jako pedagog vím, že ironie a sarkasmus do školy nepatří, ALE...Přiznám se, že v určitých emotivně vypjatých situacích jsem se jim oparvdu neubránila...často to byla má jediná zbraň proti vulgaritám a hrozbám či realitě fyzického napadení...Samozřejmě po vyčerpání všech přijatelnějších metod:-)
To je jen pohled z druhé strany...třeba s tím má někdo obdonou zkušenost a jen se bál ji přiznat...
 Lassie 
  • 

Re: Ne zcela souhlasím 

(18.5.2007 13:19:49)
Smekám před všemi, kteří v podobných institucích pracují. Přesto ale - nejde člověk používající ironii a sarkasmus fyzickému napadení spíše naproti?
 zubejda 
  • 

Re: Re: Ne zcela souhlasím 

(20.5.2007 9:53:44)
Já mám podobnou zkušenost. jako mladá, začínající učiletlka byla jsem zblblá všemi těmito články o křehké dětské dušičce, kterou je třrba opatrovat jako v bavlnce. V zásadě s tím dodnes souhlasím i se tak chovám, sama jsem (troufám si tvrdit) duše jemná a dle toho soudím ostatní. S tímto přístupem, totiž že dítě je citlivá dušičky, již je třeba chránit, jsem často tvrdě narazila.
Konkrétně: například ve třídě, kde bylo několik trojek chování, tvrdá šikana, dokonce kvůli tomu promíchali třídy v ročníku, aby partičku agresorů trochu naředili. I tak v oné sedmé(!) třídě zbyla asi pětice kluků, které vládla třídě. Všechny ostatní děti se jich bály a chovaly se dle jejich příkladu a příkazů.
Pokud chtěl učitel vůbec vyučovat, musel holt tehnle dobytek nějak usadit. Já sama to neumím, proto jsem taky v téhle třídě měla problémy, ale záviděla jsem kolegyním, které jedinou peprnou poznámkou na adresu šéfa gangu uměly zajistit klidnou hodinu. Samozřejmě že tím problém neřešily! V podstatě tihle sígři byly ztracené případy, ubohé duše bez zázemí, zkažené špatnou či žádnou výchovou - ale kdo za to může? Učitel? Má ve své pravomoci a moci něco s tím udělat? Za dvě hodiny v týdnu? A jak k tomu přijdou ti ostatní?
Pokud si jdu do třídy odučit svůj předmět, nejsem tam třídní a záleží mi na tom, abych tam něco naučila, klidně použiju sarkasmus na jednoho mizeru a odstavím tím pokusy o narušení celé hodiny. Tím mu možná ublížím, já však myslím, že mu ublížili už dávno, když byl malý a touhle nějakou poznámkou už to zas tak nepřihnojím. A ostatní jsou rádi, že se příkoří pro změnu děje tomu, kdo ho běžně činí jim.
Je to srozumitelné? Snad chápete, co tím chci říct..
 Jakub Horálek 
  • 

Odborné rady versus realita 

(18.5.2007 8:54:11)
Je třeba, aby diskutující rozlišovali mezi odborným článkem zjevujícím obecné pravdy a pracovní realitou (přičemž na tomto rozdílu není nic špatného, prostě to tak bývá). Jenže tento rozdíl nabývá ohledně školské problematiky výrazně vyšších hodnot, než je tomu jinde.

Takto zeje obrovská propast mezi radami pedagogických a psychologických odborníků aplikovatelnými na určitý ideální stav, a reálným školním prostředím. Je pravda, že postavit mnohé odborníky do prostředí třídy, museli by své dřívější představy silně regulovat.

Popravdě řečeno - nevím, komu je článek určen. Krutých sarkastických učitelů, před kterými se žáci třesou, asi dnes mnoho nebude. Vidím kolem sebe spíše ustrašené, víceméně zdarma pracující kolegy, kterým valorizace platů nepokryje ani inflaci a kteří svou prací dotují společnost.

Uvítal bych spíše článek, který by obsahoval spíše rady praktické než teoretické.

Příště bych se mohl třeba od ,,zeleného stolu" dočíst, že by učitelé neměli dávat žákům pětky, aby jim nezpůsobili psychickou újmu. Spousta maminek si zde vyleje srdíčko a popíše obludné zkušenosti svých ratolestí se zlými učiteli.

Mě by ale místo takovéto obecné rady zajímal spíš článek o lepším a formativnějším způsobu hodnocení, nebo aspoň článek dávající praktickou radu rodičům a žákům ohledně jejich konání v případě neúspěchu.
 cizinka1 


Jakube a Peto, 

(18.5.2007 9:59:36)
Jakube, promin mi muj silny sklon k ironickemu parafrazovani dospelych: je nutny aby prispevajici do diskusi chapal, ze, pokud jeho zajima nejake tema (treba to hodnoceni), mel by si takove clanky vyhledat bud na netu nebo podle bibliografickych odkazu v knihovne. Psat pod jakymkoliv clankem sve prani co byste rad je ponekud zbytecny.

Clanek je o ironii, autorova prakticka rada je ironii nepraktikovat a uz pokud se stane, okamzite dat vedet, ze slo o vtip, dotycnemu se jiste povede lepe, a at si z toho nic nedela. Peto, jestli DDS je to, co si predstavuji, tak pak ta autorova rada pro tebe plati dvojnasobne. Dite v pastaku nema jiny domov, kde by ho nekdo objal, a jine lidi, kterym zalezelo na jejich zdravem sebevedomi (ci v tomto pripade o uzdraveni sebevedomi) a to i presto, ze pracujes se starsimi deckami nez ma asi na mysli autor. Podle mych zkusenosti, sice s mensim ditetem, autor ma pravdu. To se nam nedavno stalo, ze jsme se z rozvztekaneho synka, kteremu se nedaril skolni ukol a nase vysvetleni nechapal, rozesmali (zdal se nam jako takova roztomila chlupata potvurka, vite). Az jsem se zpamatovala, a rekla, ze mi te prece mame radi, rozplakal se tim nejdojemnejsim zpusobem. Jiste jsou nejake skolici kursy, pokud nejsi si jista, jak se poradit s vyhruzkami. Ale podle me predstave o diteti (nejsem ale zadna odbornice), jestli jednou jeho vyhruzky byly vysmate, bude chtit jednou dokazat, ze minil to vazne a fyzycky zralemu klackovi mit pocit, ze vuci tym protivnym zenskym by se v tmavem koutu poradil, je nejsnadnejsi cesta, co se da predstavit.
 Myss 


Re: Jakube a Peto, 

(20.5.2007 16:10:25)
jak se rika,kdo nezazil nepochopi.To se vi,ze vy,co mate doma jedno,dve vlastni deti,tak tady radite,jak si maji pocinat ti,co jich maji 20-30 nevlastnich a polovina z nich je vychovne narusena uz z rodiny.Souhlasim s Jakubem,teorie je uplne nekde jinde nez praxe.Kecy o individualnich pristupech a jak deti zaujmout,motivovat ap.,kterych jsou plna skripta na pedagogicke fakulte...Rada bych vas vsechny videla pred tridou a v konkretnich situacich.Ja jsem to vzdala a delam jinou praci.
 cizinka1 


Re: Re: Jakube a Peto, 

(21.5.2007 12:53:14)
Tanulo, to byla ta chyba, ze jsi ucila jen ze skript. Je lepsi si nahlasit na kursy praktickych civiceni ryze pedagogickych nebo take zamerenych na jisty druh jednani, treba vycvik v reci tela, nebo asertivity. Ja pred tridou byvam (spise se snazim ten prostor organizovat jinak), ale VS. Je to nesrovnatelny, ja vim. Ale ze sve zkusenosti musim rict, ze urcite je chyba si myslet, ze kdyz jsem mlada, pritazliva, mam lidi/deti rada, mela jsem dobre skoly a ucitele od kterych jsem mela co odkouknout, tak to zvladnu na jednicku. Vzdy jsem sla na prvni hodinu pedagogickych cviceni skepticka, po tydne nemohla jsem tu investici na cas vynachvalit.
No a obecne, kdyz jsem tak cetla Jakuba a jinych, napadlo mne, ze velka chyba je nechat se zatahnout do dichotomii utocneho/defensivniho chovani. To plati stejne ve tride gangsteru jako i v nebezpecne situaci ve vlaku, kdyz mate ponekud asocialniho souseda.

Pro Zubejdu: nemyslim si ze autor chtel rict, ze deti jsou same krehke citlive dusicky. Spise ze jsou uchechtane potvurky, ktere muzou byt zneuzite k sikane vysmechem a povzbuzene v tom pokracovat. Sikanu spatne snasi i silna osobnost, a obeti sikany muze se stat jak provokativni gauner (ktereho doma pro zmenu bije otec), jak i nadana kreativni osobnost, ktera ma potize se saradit do skolniho radu. Ucitel, ktery prispeje k sikane v obou pripadech pacha pedagogicky zlocin, i kdyz z jinymi nasledkami.
 malá evža 


pochvala 

(20.5.2007 22:51:00)
velice si vážím úvahy kterou cítíme že je správná a sami se můžeme dopouštět těchto chyb Děkuji za povzbuzení se jako matka tříletého a desetiměsíčního chlapce zlepšit e.
 Petr 
  • 

Matematika z r. 1957 

(20.5.2007 23:44:35)
Moje maminka mela rada jistou ucitelku matematiky (ta pani uz davno nezije).
Pani (tehdy vlastne soudruzka) ucitelka prisla do 6. tridy na matematiku a rekla tuto vetu: Divala jsem se na vase vysvedceni (z 5. tridy)a jak se tak divam, tak se vetsina z vas vubec nemusi pokouset dostat se na VS, protoze tam stejne neuspejete.
Ta soudruzka bydlela nedaleko od nas - ja jsem to nezapomnel.Nikdy jsem ji uz nepozdravil aniz kdyz jsem byl starsi.
Ona mne jednoho dne zastavila a rekla mi, ze ve slusne spolecnosti se maji starsi lide zdravit. Ja jsem ji rekl - dobre, soudruzko ucitelko, ale ve slusne spolecnosti se detem nenadava ani primo nebo neprimo. Ja se na Vas vyrok z r. 1957 pamatuji dost dobre. Jestli chcete zacit, tak pojdte ted hned na hlidku VB nebo na skolsky vybor , a tam si to vyrikame.
Uz se nikdy ke mne nehlasila.
Moji rodice o tom nikdy nevedeli, az jednoho dne maminka s k tem letem vratila, ja jsem ji ten vyrok rekl, a maminka zustala uplne bez dechu a nebyla schopna odpovedet, jak si takovou drzost a urazku vubec nekdo muze dovolit.
 Veronika+3kluci 


Re: Matematika z r. 1957 

(26.5.2007 23:41:44)
Hm, někteří učitelé jsou opravdu takoví. To je hrozné,já sama jsem takovýhle přístup špatně nesla (vlastně i dnes to špatně nesu - ale zvládnu to líp). Rozhodně se k dětem takhle nechovám. I když je fakt, že na některé děti podobný přístup platí, ale moc špatně se to odhaduje - takže radši ne. V první třídě jsme měli tak hroznou učitelku - jsem tak ráda, že jsen byla hodná klidná a šikovná - jinak bych z toho asi měla dodnes trauma. Když si dnes vzpomenu, jak některé děti ponížila...

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.